Altered Beast je akční plošinovka odehrávající se ve starověkém Řecku, ve které se ujmete bezejmenného chrabrého hrdiny. Ten je oživen samotným Diem a poslán na nebezpečnou výpravu do podsvětí, kde bůh démonů Neff drží Diovu dceru Athenu.
Náplň hry spočívá hlavně v bušení nepřátel všeho druhu, hrdina nepoužívá žádnou zbraň, a tak si musí vystačit se svými pěstmi a přesnými kopy. Z některých nepřátel vypadávají powerupy, ty zvyšují účinnost úderů a pokud jich hrdina sebere dostatečné množství, přemění se na mocného vlkodlaka, což se hodí především na konci každé úrovně, kde obvykle čeká boss. Na průchod hrou máte klasicky několik životů, během nichž se snažíte dosáhnout co nejvyššího skóre. Hrou se můžete prokousat i v kooperaci dvou hráčů na jednom počítači.
Altered Beast prvně vyšel v roce 1988 v automatové verzi a až potom byl portován na domácí konzole a PC. Pod hrou je podepsaný Makoto Uchida, který později pracoval i na podobné mlátičce, Golden Axe.
Zoltan
I po takové době fajn beat 'em up, u kterého je nutné mít na paměti, že hra už přeci jen přestárla a na dnešní poměry nabízí docela tuhou obtížnost. Máme zde postupně pět levelů, samozřejmě se vzrůstající obtížností, vždy zakončené bossem. Co je na Altered Beast to zábavné, je sbírání powerupů, čímž se postava stává silnější a nakonec se promění v jednu z bestií. Úkol tedy zní jasně, kopy a pěstmi kosit nepřátele, stát se bestií a porazit bosse. A zachránit krásnou Athénu.
Jenže není to tak jednoduché. Obtížnost hry je hlavně v pozdějších fázích vysoká a hlavně poslední, pátý level už mi přišel dost hardcore a doporučuji zvednout si životy v menu hry na maximum, pokud máte tu možnost. Hra neodpouští žádnou chybičku a stačí jen patou zavadit o nepřítele a je to bráno jako zásah do vašeho zdraví. Dostat se do kleští pak znamená výrazné snížení vašich životů. Souboje s bossy mi paradoxně přišly o něco snazší, s výjimkou toho druhého. Octeyes znamenal konec mého prvního pokusu a přiznávám, musel jsem se podívat na nějaké tipy jak na něj. Nejtěžší úsek každého levelu je vždy na začátku, kdy má vaše postava základní sílu (po souboji s bossem vždy o bonusy přijdete), v těchto fázích jsem vždy přicházel o nejvíce životů.
Prostředí hry a zasazení se mi líbilo, každý level vypadá jinak a je zde i dobrá atmosféra. Líbí se mi i nepřátelé, například jeden dráček ohánějící se ocasem až moc připomíná podobného draka z další hry Makoto Uchidy :)
Jedná se nakonec o celkem povedenou, i když docela těžkou hru, která však trošku zestárla a doporučil bych ji spíše jen pravým retromilům.
Jenže není to tak jednoduché. Obtížnost hry je hlavně v pozdějších fázích vysoká a hlavně poslední, pátý level už mi přišel dost hardcore a doporučuji zvednout si životy v menu hry na maximum, pokud máte tu možnost. Hra neodpouští žádnou chybičku a stačí jen patou zavadit o nepřítele a je to bráno jako zásah do vašeho zdraví. Dostat se do kleští pak znamená výrazné snížení vašich životů. Souboje s bossy mi paradoxně přišly o něco snazší, s výjimkou toho druhého. Octeyes znamenal konec mého prvního pokusu a přiznávám, musel jsem se podívat na nějaké tipy jak na něj. Nejtěžší úsek každého levelu je vždy na začátku, kdy má vaše postava základní sílu (po souboji s bossem vždy o bonusy přijdete), v těchto fázích jsem vždy přicházel o nejvíce životů.
Prostředí hry a zasazení se mi líbilo, každý level vypadá jinak a je zde i dobrá atmosféra. Líbí se mi i nepřátelé, například jeden dráček ohánějící se ocasem až moc připomíná podobného draka z další hry Makoto Uchidy :)
Jedná se nakonec o celkem povedenou, i když docela těžkou hru, která však trošku zestárla a doporučil bych ji spíše jen pravým retromilům.
jvempire
Tifo
