Tahle série má vážně něco do sebe. Po první Castlevanii a Super Castlevanii jsem se pustil do The New Generation a opět jsem se dobře bavil i nervoval. Tentokrát máme na výběr mezi dvěma hrdiny, já si vybral Erica Lecardeho. Zajímavostí je, že oba hrdinové mají pár odlišných pasáží, a to díky jejich schopnostem. Zatímco Erik může vysoko vyskočit, John Morris se zase umí přehoupnout přes propast.
Na tomto díle nejvíc oceňuji level design. Levely jsou plné dobrých nápadů, které na jednu stranu činí hru zábavnou, ale vzhledem k sérii je jasné, že často i lehce frustrující. Super byla například šikmá věž v Pise, respektive celá Stage 3 odehrávající se v Itálii byla velmi povedená. Bestiář je mixem klasických potvor z minulých dílů (například netopýři, kostlivci, medúzy) a nových nepřátel, kteří se vždy hodí do dané oblasti. Bossové jsou těžcí, ale zvladatelní, dokud...
... nepotkáte Smrt. Smrt byla pro mě opět smrt. Tady začíná být hra dost brutální. Bossfight se smrtí je legendární, protože vám nejdříve vyloží šest karet, které hráč v libovolném pořadí musí "zahrát". Dvě jsou naštěstí léčitelské, ale čtyři jsou bossové z předchozích fází. A jednu z léčitelských je nutné si nechat na konec, protože pak nás čeká samotný souboj s tou smrťáckou potvorou, která mi pije krev už třetí hru, nebezpečný souboj s Elizabeth rozdělený na dvě fáze a nakonec čtyřfázový Dracula. A ne, žádné další léčení. Teda až na možnost uložit si hru, tedy aspoň v Castlevania Anniversary Collection, jinak bych se s tím trápil ještě asi měsíc :) Co do obtížnosti mi přijde Castlevania: The New Generation o trochu těžší než Super Castlevania, a právě závěr je jeden z důvodů.
Jinak je hratelnost parádní a hra i stále skvěle vypadá. Vůbec jsem si neuvědomoval, že hraji 30 let starou hru. Klobouk dolů. Naprosto v pohodě je také ovládání, přesné a responsivní, tak jak to má být.
Super Castlevania se mi líbila o krapíteček více díky atmosféře, která byla taková temnější, což mi sedělo více. Přesto obě hry hodnotím stejně, i Castlevania: The New Generation je totiž velmi kvalitní a zábavná plošinovka, která dobře pobaví každého, komu nevadí výzva.
Na tomto díle nejvíc oceňuji level design. Levely jsou plné dobrých nápadů, které na jednu stranu činí hru zábavnou, ale vzhledem k sérii je jasné, že často i lehce frustrující. Super byla například šikmá věž v Pise, respektive celá Stage 3 odehrávající se v Itálii byla velmi povedená. Bestiář je mixem klasických potvor z minulých dílů (například netopýři, kostlivci, medúzy) a nových nepřátel, kteří se vždy hodí do dané oblasti. Bossové jsou těžcí, ale zvladatelní, dokud...
... nepotkáte Smrt. Smrt byla pro mě opět smrt. Tady začíná být hra dost brutální. Bossfight se smrtí je legendární, protože vám nejdříve vyloží šest karet, které hráč v libovolném pořadí musí "zahrát". Dvě jsou naštěstí léčitelské, ale čtyři jsou bossové z předchozích fází. A jednu z léčitelských je nutné si nechat na konec, protože pak nás čeká samotný souboj s tou smrťáckou potvorou, která mi pije krev už třetí hru, nebezpečný souboj s Elizabeth rozdělený na dvě fáze a nakonec čtyřfázový Dracula. A ne, žádné další léčení. Teda až na možnost uložit si hru, tedy aspoň v Castlevania Anniversary Collection, jinak bych se s tím trápil ještě asi měsíc :) Co do obtížnosti mi přijde Castlevania: The New Generation o trochu těžší než Super Castlevania, a právě závěr je jeden z důvodů.
Jinak je hratelnost parádní a hra i stále skvěle vypadá. Vůbec jsem si neuvědomoval, že hraji 30 let starou hru. Klobouk dolů. Naprosto v pohodě je také ovládání, přesné a responsivní, tak jak to má být.
Super Castlevania se mi líbila o krapíteček více díky atmosféře, která byla taková temnější, což mi sedělo více. Přesto obě hry hodnotím stejně, i Castlevania: The New Generation je totiž velmi kvalitní a zábavná plošinovka, která dobře pobaví každého, komu nevadí výzva.
