Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Prince of Persia

82
431 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > plošinovka *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
03.10.1989 Apple II
1990 PCAmigaAmstradAtari ST
1992 SegaMSSegaGG
leden 1992 GB
červen 1992 FMT
01.11.1992 SNES
02.11.1992 NES
1993 SegaMD
15.04.1999 GBC
19.01.2012 Wii3DS
Vývojáři:
, (Amstrad verze), (GBC verze), (NES verze), (SegaMS verze), (SNES verze, Wii verze)
Oficiální stránky:
http://www.jordanmechner.com/projects/prin…
Keď sultán vyrazí do boja, necháva svoju ríšu pod správou veľkovezíra Jaffara, a ten má s kráľovstvom svoje vlastné plány. Do toho sa mu však pripletie mladík, do ktorého sa zamiluje princezná – princezná, ktorú chcel pre seba. Nechá mladíka uvrhnúť to podzemia paláca a princeznej dá ultimátum. Hodinu na rozmyslenie. To je presne ten čas, ktorý má princ a hráč na to, aby sa dostal z väzenia a zachránil princeznú.

Táto klasická 2D plošinovka znamenala vo svojej dobe takmer prevrat. Každý chcel vidieť dokonalú animáciu v tejto hre. Hráč mal v podstate nekonečno možností ako hru dokončiť, nekonečný počet životov, avšak za každým, čo umrel začínal na začiatku aktuálneho levelu. Jediným jeho nepriateľom boli rôzne prekážky, pasce a hlavne čas. 60 minút na záchranu princeznej. Klasika.

Fanúšikovia sa v roku 1993 dočkali aj pokračovania, ktoré priamo nadväzovalo na dej prvého dielu.


Poslední diskuzní příspěvek

Tommywise: Je potreba svoje Win 10 restartovat v rezimu MS-DOS a pote klasika c:, cd hry, cd prince, prince.exe megahit

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 100
Je klidné sobotní dopolodne roku 1991. Učím se ve svém pokoji látku na pondělí, zřejmě jsme měli psát písemnku. V tom slyším klasické crrrrr, crrrrr, které vydává náš zvonek. Rozlétnou se dveře a do pokoje vchází mamka. Máš tam kámoše, ale řekni jim, že přijdeš, až se naučíš. Jdu dolu ke vchodu a dva kámoši už na mě volají. Máme novou hru, musíš přijít, fakt pecka. Super, říkám si, jelikož už asi 2 roky hrajeme neustále 6 her pořád dokola a já se bojím, že by to naše velké diskety nemusely vydržet. Odpovídám jim, že až se naučím, tak hned přiběhnu. Nicméně učení mi od té doby moc nejde, pořád si představuji, co by to mohlo být za hru a jak by mohla vypadat.

Konečně se okolo 11 hodiny dostávám ven z baráku a utíkám nahoru po ulici, kde bydlí kamarád. Přicházím, a ještě než stačím sundat boty, tak už mi u botníku vykládá, jak se musím hned podívat na Prince, že je to super hra. Rychle letíme do jeho táty pracovny, jelikož počítač tenkrát moc lidí nemělo, natož děti. Nejprve se kamarád dovolí, jestli můžeme obsadit počítač a když dostaneme svolení, hned usedáme a zapínáme na tu dobu našlapanou 386, kterou má jeho táta z práce, a na které programuje.

Hned po naběhnutí hry se dívám na prvních pár obrázků a říkám si. Ty jo, to bude pecka. Kamarád mi mezitím řekl prvních pár postřehů, které stačil vztřebat za těch pár hodin, které hru vlastní. Prý se musíme dostat k nějakému meči a potom bojovat s nepřáteli, dál se zatím bohužel nedostal. Aniž bych to tenkrát věděl, tak se tím právě začínala psát další moje herní etapa. U této hry jsme s menšíma odstupama vydrželi pár let a mám na ní moc vzpomínek.

Jedna z nich je například ta, že hned ve druhém levelu, byla první delší propast, kterou se muselo přeskočit s rozeběhem a ještě se zachytit na protější stěně. My, ale tenkrát neuměli hru ovládat na 100% a než jsme přišli na to, že se dá skočit s rozeběhem, tak uplynul snad měsíc. Dodnes se mi vybavuje, jak jsme chodili pomalinku, aby na nás něco nespadlo, nebo jsme se nepropadli do hlubin, pamatuji si pochodně, které tam skoro v každé místnosti svítily zapálené, zvuk otevírání dveří, atd. Hrůzu mi naháněly i bodáky a pily, které budily velký respekt. Dále jsem také hltal dokonalou animaci, která se Broderbundu opravdu povedla. Co mě dodnes fascinuje je fakt, že jsme hru tenkrát i po těch pár letech nedohráli. To se mi povedlo až s jinou partou kamarádů, kteří vlastnili amigu a bylo to až o pár let později.

Prince of Persia se nezapomenutelně zapsal do herní historie jak mé, tak si tvrdím říct, že i mnoha a mnoha dalších hráčů. Hra dále dostala výborné hodnocení v mnoha časopisech a stala se legendou.





Pro: Animace, grafika, efekty, nápad a tajemno.

Proti: Trochu obtížnější, ale byli jsme malé děti, tak proto.

+34+34 / 0
  • PC 90
Byla to vůbec jedna z prvních her, které jsem kdy hrál. Daleko před tím, než vzniknul stejnojmenný herní fenomén, který pokračuje prakticky dodnes. Byly to časy, kdy byl velmi omezený výběr počítačových her, které člověk mohl hrát. Samozřejmě existovaly už tehdy dobré hry, ale Prince of Persia byla v oněch časech jedna z těch zásadnějších a hodně diskutovaných her, kterou v tehdejší době znal prakticky každý.

Byla to možná naivní, ale to o více kouzelná doba, protože najednou nabídla hráči něco do té doby nevídaného. Nevídaného z hlediska herního zážitku. Hráč měl za úkol hrát za postavu prince a v daném časovém limitu překonat jednotlivé úrovně, které se lišily svou obtížností a provedením.

Začátky byly hodně úsměvné, protože přesně pamatuju doby, kdy jsme se poprvé potýkali s každým zásadnějším problémem a nevěděli, jak v dané situaci dál pokračovat (konfrontace s "duchem" dvojníkem, zrcadlová scéna, souboj s tlustým strážným, o kterém mnozí spekulovali, že je neporazitelný atd.). Ten výčet by byl delší, ale o to více člověka hřálo na srdci, že ho stále v dalším a dalším zdolávání něco nového překvapilo, ať už co do obtížnosti nebo výzev nebo čistě jen situace, kdy při pohledu na danou obrazovku si hráč uvědomil, že tohle ještě neviděl.

Jisté kouzlo to mělo v tom, že pokud jste nevěděli co dál, měli jste smůlu. Museli jste buď experimentovat nebo rozmlouvat se svými známými, kteří řešili stejný problém. Nebyla možnost se podívat na internet nebo do časopisu a tam jednoduše zjistit další postup. Nikdy nezapomenu na jeden pozdní večer, kdy se můj otec vrátil pozdě domů a v době, kdy už jsem měl dávno spát přišel s řešením finálního puzzlu (dá-li se to tak nazvat). Místo spaní tedy následovalo jedno dlouhé noční hraní a další překonání něčeho, co jste do té doby neznali.

Od té doby uplynulo hodně let a já to před sebou všechno vidím a slyším jako tehdy. Ten jednoduchý primitivní zvuk, který vydával PC speaker, ty jednotlivé tóny značící úspěch nebo neúspěch, to byl prostě mazec. Bez ohledu na jakýkoli další vývoj a to co známe dnes, už tehdy byl název téhle hry v komunitě hráčů počítačových her pojmem.

Starý dobrý Princ se stal synonymem doby. Období, do kterého se těžko někdo dokáže vcítit, pokud danou dobu přímo nezažil. Nesnažím se nikomu vnucovat z dnešního pohledu primitivní hru ani opěvovat její roli ve vývoji her. Nic takového. Pro mě tahle hra symbolizuje čistě lásku k tomu, co se u mě později rozvinulo v tolik oblíbenou aktivitu a tahle hra v mém případě byla prostě první, kde to všechno začalo. Předesílám, že nejsem fanouškem všeho, co se táhne s dnešní značkou "Prince of Persia" a všech těch věcí okolo včetně filmu, hraček a já nevím čeho všeho. Asi bych nepohrdnul časem, který bych strávil nad novými pokračováními, ale jaksi k tomu nemám motivaci.

Závěrem přidávám pár zajímavostí, které s komentářem už moc nesouvisejí, přesto někoho zaujmout mohou:
- jako dítě jsem hrozně usilovně chtěl hrát demo level, onen nehratelný level, který se zobrazil hráčovi jen jako pasivní autoplay bez možnosti zásahu pokud nechal hráč po spuštění hry odehrát úvodní titulky. Pořád jsem měl jakousi představu, že když ten level existuje, tak musí být způsob, jak se do něj hratelně dostat. Ten způsob samozřejmě není, resp. přišel časem sám až po letech a sice po příchodu level editoru. Level editor umožňoval postavit jakoukoli mapu, pokud se autor mapy držel několika daných zákonitostí, které nešly obcházet (každý level má omezený počet tzv. roomů, tedy místností, které může mapa obsahovat, přičemž je jedno, v jakém pořadí a jak fyzikálně ty místnosti na sebe budou postaveny. Další omezení se týkalo toho, že některé místnosti mají předem naskriptovaný proces, který nelze ignorovat). Pokud byl někdo nadšenec jako já, tak se mohl s editorem doslova vyřádit a v rámci možností se vyblbnout co hrdlo ráčí. Tak tedy, onen demo level jsem si zahrál, akorát jsem o nějaký ten rok zestárnul, tedy, o trochu více let, přesto ten pocit naprosto jednoznačně stál za to.
- nevím, jestli se na tom do nějaké míry podílel(i) původní level editor(ři), nicméně po dlouhé době vyšly tuším dva soubory map, které z principu byly postavené tak, aby jejich zdolání bylo extrémně obtížné i pro ostřílené hráče. Mapy byly postavené tak, aby vytěžily každou zákonitost a mechanismus, který původní engine hry nabízel. Tedy například propast, která za normálních okolností nelze pro velkou vzdálenost přeskočit. Nicméně existovala metoda, jak se to udělat dalo, ale člověk musel hodně pátrat a zkoušet, než přišel na způsob, který v původní hře nemusel použít. Samozřejmě vzniklo nesčetné množství fan made map, ale ty první dvě o kterých píšu, tak ty byly opravdu pro ostřílené borce.
- s postupem času uvolňoval Jordan Mechner více a více a do té doby zákulisních informací o vzniku samotné hry a jejím pokračování. Tohle už je ale samostatná kapitola, kterou si každý dnes může s trochou snahy na internetu dohledat. Videa, články, knihy.. Existuje dokonce oficiální elektronická kniha, kde je snad úplně vše, co by bylo možné zmínit. Počínaje příběhem, základní motivací a další spoustou informací konče popisem, jak Jordan Mechner snímal svého bratra kdesi na zahradě a tento motion capture převedl do animace, kterou hráč zná jako princův pohyb ve hře.
+24+24 / 0
  • PC 100
Prince of Persia byl ve své době oprávněně králem plošinovek. Zábavnější byste těžko pohledali a navíc PoP byl fenomén takové velikosti, že ještě dnes vycházejí jeho pokračování. Prince byla značně inovativní plošinovka s perfektním level designem a
nádhernou atmosférou. Skákání a lezení v zámeckých prostorách byla prostě zábava - to je něco, co dnešním hrám chybí. Byla tu spousta rozličných herních prvků - museli jste při rozběhu načasovat dobře skok, museli jste stihnout padající dveře, hledat tajné stropní cesty, kosit Jaffarovy stráže (až potom co jste našli meč), zorientovat se v prostředí a celou hru stihnout za 60 minut. Bylo na ní poznat, že byla dělaná s láskou a citem pro detail. No zkrátka hra patřící do mého osobního zlatého fondu.
+22+23 / -1
  • PC 75
KLADY:
+ Jednoduchost (pozor, ale nikoliv obtížnosti.. ta je, jak je u velmi starých her (ne)dobrým zvykem, poměrně vysoká): Žádná zbytečná omáčka okolo, žádné zbytečné prvky. Prostě klepnete na libovolné tlačítko a hrajte.. Což může někomu způsobovat problémy, na druhou stranu. Naštěstí máte čas vyzkoušet si funkce kláves atd. Narozdíl od dvojky, v níž obdržíte zhruba 3 vteřiny na úvodní tutorial:) S tím souvisí další pozitivum ->
+ Ovládání. Vystačíte si s šipkami a shiftem. To potěší, leč než začneme hořekovat, kdeže ty staré časy jsou, musíme si uvědomit množství akcí, které mohl Princ z konce 80.let provést. Běh, chůze, tři druhy skoků, spustit se do hlubin, bránit se a útočit... Snad jsem na nic nezapomněl, nicméně faktem zůstává, že nutnost pouhých pěti kláves - to člověka po zkušenostech z různých překombinovaných slátanin pohladí po duši.
+ Obtížnost. Podle mého je tak akorát - jestliže nepočítáme s faktorem času, k tomu se ještě dostanu.
+ Více možností, kterak projet jednotlivé úrovně.
+ Hratelnost obecně - je to prostě zábava. Ano, tento bod je velice závislý na žánrové orientaci uživatele, avšak budeme-li porovnávat jenom v rámci starých plošinovek, dopadne Prince vskutku výtečně.
+ Desing úrovní: Samozřejmě že nemá nic moc společného s logikou a často ani s přírodními zákony, ale to snad od hopsačky málokdo očekává... Mě to bavilo.
+ Princovy animace
+ Dva zvuky: 1. Při volném, smrtelném pádu, 2. V okamžiku, kdy vás (anebo nepřátele) rozpůlí ty ocelové, zubaté nože
+ Závěr - sice jenom jedna několikavteřinová obrazovka, ale já měl vážně radost, že se ti dva konečně šťastně shledali (a že jsem to konečně dohrál:)

ZÁPORY:
- Čas. Ah, už slyším všechny ty staromilce, konzervativce a v jistých případech i pokrytce: To je přece součást obtížnosti, to dělá z Prince Prince... Já proti časovému limitu, nemožnosti ukládat při bojích (anebo jen někdy, několikrát za hru apod.) nic nemám, jsou-li tyto prvky použity s rozvahou. Ovšem zde se tak nestalo.. Vždyť co je obtížné a hlavně, co je ZÁBAVNÉ na stém procházení prvního levelu? Pokud už nemáte hru projetou desetkrát tam a zpět, často se dostanete do situace, kdy nevíte jistě, jak dál. Když konečně na řešení problému přijdete, můžete prvních pár úrovní vesele zopakovat, neboť došel čas. Zatnete zuby a řeknete si: "No co, už aspoň vím, co tam a tam mám udělat - půjde to tentokrát rychle!".. A hle, o dva levely dále přišel další zákys, jenž stojí moře času.. no, takže zase všechno znova, 1. patro už jedete mechanicky, druhé taky.. jo jo, paráda .. skutečně bavit se začnete až v okamžiku, kdy projdete místem zákysu..
Rozvaha by podle mě znamenala časový limit pro každý level zvlášť. Protože takovým množstvím různorodých prvků (zbraní, možných cest, nepřátel atd.) Prince vážně nedisponuje a tak mnohonásobné procházení stále téhož opravdu nebaví...
- Opožděné reakce Prinocovy na vaše klávesové konání:)
- Počet zvuků nepřekračuje jednu desítku... anebo jo? Na tom pramálo záleží, důležitý je subjektivní dojem říkající, že se autoři s ozvučením moc nenadřeli. Hudba však není špatná.


Jednou začas (pravidelně každý rok) mě postihuje silná herní nostalgie. Výsledkem té poslední byl stařičký Prince, u něhož jsem se potil strachy a supil bezradností, jak dál, kdesi v šesti letech. Nyní už šlo všechno hladčeji, pochopitelně. Bohužel jsem nebyl geniální dítě a s pc jsem se zatím jen seznamoval - musím proto přiznat, že v onom útlém věku mi nebylo dopřáno tuto klasiku dojet. Některá "Povinná hraní" doháním dnes...
+20+21 / -1
  • PC 90
Áno, Prince of Persia byl a je mou vůbec nejoblíbenější stařičkou PC hrou. Dohrál jsem ho mnohokrát a dodnes ho mám na disku.
Příběh už je klasika. Mladý princ zachraňuje princeznu, kterou do hradu uzavřel mocný sultán (i když on moc mocný není, na konci se porazí fakt lehce).
Hraje se to skvěle. Princ hopsá, bojuje, sbírá,... Hra je to velmi dobře vyladěná a nepamatuju si snad ani na žádně bugy nebo kiksy. Vadilo mi časové omezení, které jsem byl nucen obcházet cheatem "princeofmegahit". Obtížnost byla, narozdíl od mnoha jiných plošinovek, nižší. Možná proto jsem Prince tak zbožňoval a hrál pořád dokola.
Graficky je to pecka, krásná hudba to jen podtrhuje.
Dodnes si pamatuju všechny úrovně a hlavně epický konec a boj se sultánem. Škoda jen, že boj s ním je opravdu jednoduchý a s trochou cviku ho jde porazit bez ztráty životu.

Pro: grafika, hratelnost, hudba, délka, nižší obtížnost, epický konec

Proti: snad jen časový limit a trochu lehčí boj se sultánem

+20+20 / 0