Když si tak zkouším ty různé plošinovky, tak jsem asi po stopadesáté rozjel Prince. To je totiž taková klasika a prazáklad veškerých PC hopsaček s áčkovými ambicemi.

Je neskutečný, jak je hra vlastně jednoduchá a přitom dokonalá. Mladý zlodějíček musí projít 13 koly, aby před zákeřným vezírem zachránil princeznu. Hra se obejde bez filmečků, jen v enginu hry ukazuje stále nervóznější princeznu jak ji utíká čas a funguje to. Stejně tak funguje všechno ostatní. Naprosto skvostný leveldesign plný odboček k lahvičkám.

Lahvičky, které Vám doplní nebo přidají životy. Ale také převrátí obrazovku vzhůru nohama, otráví vás a v jednom případě vám umožní létat. Nechutné pasti co z vás udělají fašírku. Ovládání prince za pomocí jednoho tlačítka a kláves a přitom princ zvládne krčení, slézání i vylézání na plošinky, běh, skok s rozběhem a ještě bojovat s mečem a krýt se. Nervydrásající taktické souboje s čím dál vytvrdlejšími strážemi. Skoky které je nutno přesně odměřit. A brutální nemilosrdný časový limit, který Vás jediný omezuje. Umřít můžete kolikrát chcete, ale na konci Vám dojde čas. Trvalo mi to týdny, než jsem hru někdy v půlce 90 let poprvé dohrál. Přitom není ultra těžká, obtížnost je férová (na rozdíl třeba od druhého dílu).

A to nezmiňuji pěknou grafiku, v rámci možností měnící se prostředí, arabskou hudbu, naprosto fantastickou animaci hrdiny (na rok vzniku) a pár špeků na kterých se musel logicky zaseknout v té době každý - kostlivec, zrcadlo, dvojník či myška - asi znáte všichni. Zkrátka ač v roce 1990 vzniklo pár "větších" her a tohle je "jen" hopsačka, je to taková klasika, že bez přemýšlení bych ji dal hru roku 1990.