Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Prince of Persia

82

Komentáře

« Předchozí Následující »
  • PC 95
Začátkem devadesátek jsem 3 roky pracoval jako úředník. První rok své úřednické kariéry jsem datloval zápisy a vyjádření na mechanickém psacím stroji, pak však vypukla vědeckotechnická revoluce. Přijela dodávka specializované firmy a v kancelářích jsme najednou měli úplně nové tři-osm-šestky, pochopitelně i s monitory, klávesnicemi a myšmi. Jen windowsy tenkrát ještě neexistovaly. Po spuštění PC naběhl NORTON COMANDER.

"Prodloužené středy" pak dostaly úplně novou náplň...

Vysvětlení: takzvaná "prodloužená středa" znamenala, že úřad byl otevřený až do 18.00 (za odměnu jsme mohli jít v pátek domů už ve 13.00). Jenže po po 15.00 hodině už nechodili žádní návštěvníci ani žadatelé, prostě to byla taková mrtvá sezóna a my jsme museli čekat, až "padne".

Před zavedením výpočetní techniky se ve středu odpoledne jen tak bohapustě popíjelo. Po zavedení PC nastalo takzvané "kino". Kolem 16,00 jsme se shromáždili v zadní kanceláři, kde bylo bezpečno a nahodili Prince of Persia. Do druhé řady se posadili starší chlápci 40+, bývalo jich tak 4-5. Ti se jen dívali, jak princ skáče přes propasti a napichuje se na pícháky. V první brázdě, přímo u klávesnice, jsme se střídali dva mladí odvážlivci - já a ještě jeden začínající úředník, oba sotva třicetiletí. Pilovali jsme prstoklad, trénovali jsme souboje se strážci (i s tím tlustým), objevovali jsme tajná zákoutí (bonusové životy!!!) a učili jsme se podzemí nazpaměť... Pak přišel ten proslulý zákys - spadlá mříž, finito, konec. Vytuhli jsme na tom asi dva měsíce.

Naštěstí jsem se na jednom sci-fi conu (tenkrát jsem ještě jezdil na sci-fi cony) seznámil s jakýmsi týpkem (taky to byl úředník, ale z jiného úřadu). Ten mi prozradil, že je třeba chvilku počkat, pak přiběhne myš, sešlápne nášlapák a mříž se zvedne.

Jednu sobotu jsem vzal své děti do úřadu (byl zrovna den otevřených dveří nebo co). V prázdné kanceláři jsem spustil PC a předvedl jsem jim, jak dokážu proběhnout Prince of Pertsia za 45 minut. Toho dne jsem byl ten nejlepší táta na světě.
+59+59 / 0
  • PC 100
Je klidné sobotní dopolodne roku 1991. Učím se ve svém pokoji látku na pondělí, zřejmě jsme měli psát písemnku. V tom slyším klasické crrrrr, crrrrr, které vydává náš zvonek. Rozlétnou se dveře a do pokoje vchází mamka. Máš tam kámoše, ale řekni jim, že přijdeš, až se naučíš. Jdu dolu ke vchodu a dva kámoši už na mě volají. Máme novou hru, musíš přijít, fakt pecka. Super, říkám si, jelikož už asi 2 roky hrajeme neustále 6 her pořád dokola a já se bojím, že by to naše velké diskety nemusely vydržet. Odpovídám jim, že až se naučím, tak hned přiběhnu. Nicméně učení mi od té doby moc nejde, pořád si představuji, co by to mohlo být za hru a jak by mohla vypadat.

Konečně se okolo 11 hodiny dostávám ven z baráku a utíkám nahoru po ulici, kde bydlí kamarád. Přicházím, a ještě než stačím sundat boty, tak už mi u botníku vykládá, jak se musím hned podívat na Prince, že je to super hra. Rychle letíme do jeho táty pracovny, jelikož počítač tenkrát moc lidí nemělo, natož děti. Nejprve se kamarád dovolí, jestli můžeme obsadit počítač a když dostaneme svolení, hned usedáme a zapínáme na tu dobu našlapanou 386, kterou má jeho táta z práce, a na které programuje.

Hned po naběhnutí hry se dívám na prvních pár obrázků a říkám si. Ty jo, to bude pecka. Kamarád mi mezitím řekl prvních pár postřehů, které stačil vztřebat za těch pár hodin, které hru vlastní. Prý se musíme dostat k nějakému meči a potom bojovat s nepřáteli, dál se zatím bohužel nedostal. Aniž bych to tenkrát věděl, tak se tím právě začínala psát další moje herní etapa. U této hry jsme s menšíma odstupama vydrželi pár let a mám na ní moc vzpomínek.

Jedna z nich je například ta, že hned ve druhém levelu, byla první delší propast, kterou se muselo přeskočit s rozeběhem a ještě se zachytit na protější stěně. My, ale tenkrát neuměli hru ovládat na 100% a než jsme přišli na to, že se dá skočit s rozeběhem, tak uplynul snad měsíc. Dodnes se mi vybavuje, jak jsme chodili pomalinku, aby na nás něco nespadlo, nebo jsme se nepropadli do hlubin, pamatuji si pochodně, které tam skoro v každé místnosti svítily zapálené, zvuk otevírání dveří, atd. Hrůzu mi naháněly i bodáky a pily, které budily velký respekt. Dále jsem také hltal dokonalou animaci, která se Broderbundu opravdu povedla. Co mě dodnes fascinuje je fakt, že jsme hru tenkrát i po těch pár letech nedohráli. To se mi povedlo až s jinou partou kamarádů, kteří vlastnili amigu a bylo to až o pár let později.

Prince of Persia se nezapomenutelně zapsal do herní historie jak mé, tak si tvrdím říct, že i mnoha a mnoha dalších hráčů. Hra dále dostala výborné hodnocení v mnoha časopisech a stala se legendou.





Pro: Animace, grafika, efekty, nápad a tajemno.

Proti: Trochu obtížnější, ale byli jsme malé děti, tak proto.

+39+39 / 0
  • PC 80
Nevím, čím to je, ale na rozdíl od spousty jiných starých her, Prince of Persia je i po všech těch letech perfektně hratelný, a hlavně zábavný. Skoro 30 let stará hra, a přitom jsem u hraní cítil více adrenalinu, než u spousty těch moderních. Možná je kouzlo v jednoduchosti, jak herních prvků, tak grafiky. Překvapilo mě, že grafika stále vypadá dobře (zvlášť když to spustíte v menším okně, ať nejsou kostičky tak velké), a animace jsou pořád pěkné.

Hru jsem kolem roku vydání hrál jako malý šprček, a otec mi musel pomáhat překonávat obtížné části, tak jsem se nyní po všech těch letech rozhodl dohrát si to sám. A hra vůbec není lehká! Občas jsem pořádně zaskřípal zuby. Díky bohu za cheaty, protože naučit se to udělat v časovém limitu zřejmě vyžadovalo pořádnou dávku času trénování (a výbornou paměť na úrovně).

Ovládání v současnosti působí trochu neohrabaně, a občas jsem měl pocit, že hra některou klávesu ignoruje, ale není to nijak zásadní.

Po skoro 30 letech si mohu odškrtnout, odehráno :-)
+26+26 / 0
  • PC 100
Prince of Persia byl ve své době oprávněně králem plošinovek. Zábavnější byste těžko pohledali a navíc PoP byl fenomén takové velikosti, že ještě dnes vycházejí jeho pokračování. Prince byla značně inovativní plošinovka s perfektním level designem a
nádhernou atmosférou. Skákání a lezení v zámeckých prostorách byla prostě zábava - to je něco, co dnešním hrám chybí. Byla tu spousta rozličných herních prvků - museli jste při rozběhu načasovat dobře skok, museli jste stihnout padající dveře, hledat tajné stropní cesty, kosit Jaffarovy stráže (až potom co jste našli meč), zorientovat se v prostředí a celou hru stihnout za 60 minut. Bylo na ní poznat, že byla dělaná s láskou a citem pro detail. No zkrátka hra patřící do mého osobního zlatého fondu.
+25+26 / -1
  • PC 90
Byla to vůbec jedna z prvních her, které jsem kdy hrál. Daleko před tím, než vzniknul stejnojmenný herní fenomén, který pokračuje prakticky dodnes. Byly to časy, kdy byl velmi omezený výběr počítačových her, které člověk mohl hrát. Samozřejmě existovaly už tehdy dobré hry, ale Prince of Persia byla v oněch časech jedna z těch zásadnějších a hodně diskutovaných her, kterou v tehdejší době znal prakticky každý.

Byla to možná naivní, ale to o více kouzelná doba, protože najednou nabídla hráči něco do té doby nevídaného. Nevídaného z hlediska herního zážitku. Hráč měl za úkol hrát za postavu prince a v daném časovém limitu překonat jednotlivé úrovně, které se lišily svou obtížností a provedením.

Začátky byly hodně úsměvné, protože přesně pamatuju doby, kdy jsme se poprvé potýkali s každým zásadnějším problémem a nevěděli, jak v dané situaci dál pokračovat (konfrontace s "duchem" dvojníkem, zrcadlová scéna, souboj s tlustým strážným, o kterém mnozí spekulovali, že je neporazitelný atd.). Ten výčet by byl delší, ale o to více člověka hřálo na srdci, že ho stále v dalším a dalším zdolávání něco nového překvapilo, ať už co do obtížnosti nebo výzev nebo čistě jen situace, kdy při pohledu na danou obrazovku si hráč uvědomil, že tohle ještě neviděl.

Jisté kouzlo to mělo v tom, že pokud jste nevěděli co dál, měli jste smůlu. Museli jste buď experimentovat nebo rozmlouvat se svými známými, kteří řešili stejný problém. Nebyla možnost se podívat na internet nebo do časopisu a tam jednoduše zjistit další postup. Nikdy nezapomenu na jeden pozdní večer, kdy se můj otec vrátil pozdě domů a v době, kdy už jsem měl dávno spát přišel s řešením finálního puzzlu (dá-li se to tak nazvat). Místo spaní tedy následovalo jedno dlouhé noční hraní a další překonání něčeho, co jste do té doby neznali.

Od té doby uplynulo hodně let a já to před sebou všechno vidím a slyším jako tehdy. Ten jednoduchý primitivní zvuk, který vydával PC speaker, ty jednotlivé tóny značící úspěch nebo neúspěch, to byl prostě mazec. Bez ohledu na jakýkoli další vývoj a to co známe dnes, už tehdy byl název téhle hry v komunitě hráčů počítačových her pojmem.

Starý dobrý Princ se stal synonymem doby. Období, do kterého se těžko někdo dokáže vcítit, pokud danou dobu přímo nezažil. Nesnažím se nikomu vnucovat z dnešního pohledu primitivní hru ani opěvovat její roli ve vývoji her. Nic takového. Pro mě tahle hra symbolizuje čistě lásku k tomu, co se u mě později rozvinulo v tolik oblíbenou aktivitu a tahle hra v mém případě byla prostě první, kde to všechno začalo. Předesílám, že nejsem fanouškem všeho, co se táhne s dnešní značkou "Prince of Persia" a všech těch věcí okolo včetně filmu, hraček a já nevím čeho všeho. Asi bych nepohrdnul časem, který bych strávil nad novými pokračováními, ale jaksi k tomu nemám motivaci.

Závěrem přidávám pár zajímavostí, které s komentářem už moc nesouvisejí, přesto někoho zaujmout mohou:
- jako dítě jsem hrozně usilovně chtěl hrát demo level, onen nehratelný level, který se zobrazil hráčovi jen jako pasivní autoplay bez možnosti zásahu pokud nechal hráč po spuštění hry odehrát úvodní titulky. Pořád jsem měl jakousi představu, že když ten level existuje, tak musí být způsob, jak se do něj hratelně dostat. Ten způsob samozřejmě není, resp. přišel časem sám až po letech a sice po příchodu level editoru. Level editor umožňoval postavit jakoukoli mapu, pokud se autor mapy držel několika daných zákonitostí, které nešly obcházet (každý level má omezený počet tzv. roomů, tedy místností, které může mapa obsahovat, přičemž je jedno, v jakém pořadí a jak fyzikálně ty místnosti na sebe budou postaveny. Další omezení se týkalo toho, že některé místnosti mají předem naskriptovaný proces, který nelze ignorovat). Pokud byl někdo nadšenec jako já, tak se mohl s editorem doslova vyřádit a v rámci možností se vyblbnout co hrdlo ráčí. Tak tedy, onen demo level jsem si zahrál, akorát jsem o nějaký ten rok zestárnul, tedy, o trochu více let, přesto ten pocit naprosto jednoznačně stál za to.
- nevím, jestli se na tom do nějaké míry podílel(i) původní level editor(ři), nicméně po dlouhé době vyšly tuším dva soubory map, které z principu byly postavené tak, aby jejich zdolání bylo extrémně obtížné i pro ostřílené hráče. Mapy byly postavené tak, aby vytěžily každou zákonitost a mechanismus, který původní engine hry nabízel. Tedy například propast, která za normálních okolností nelze pro velkou vzdálenost přeskočit. Nicméně existovala metoda, jak se to udělat dalo, ale člověk musel hodně pátrat a zkoušet, než přišel na způsob, který v původní hře nemusel použít. Samozřejmě vzniklo nesčetné množství fan made map, ale ty první dvě o kterých píšu, tak ty byly opravdu pro ostřílené borce.
- s postupem času uvolňoval Jordan Mechner více a více a do té doby zákulisních informací o vzniku samotné hry a jejím pokračování. Tohle už je ale samostatná kapitola, kterou si každý dnes může s trochou snahy na internetu dohledat. Videa, články, knihy.. Existuje dokonce oficiální elektronická kniha, kde je snad úplně vše, co by bylo možné zmínit. Počínaje příběhem, základní motivací a další spoustou informací konče popisem, jak Jordan Mechner snímal svého bratra kdesi na zahradě a tento motion capture převedl do animace, kterou hráč zná jako princův pohyb ve hře.
+25+25 / 0
  • PC 100
Herní výzva 2018 - číslo 10 - válka periferií

Je to tady, dnešní den se zapíše do kroniky mé herní historie, protože jsem dohrál svou první hru, kterou si pamatuji, že jsem hrál. Hrál jsem ji už ve třech letech, a nikdy jsem se nedostal z prvního levelu až do doby, kdy jsem dosáhl věku 18 let. No a rok jsem starší a hru jsem dohrál. Pocity ve mně se nedají popsat, nyní prožívám neskutečné štěstí a radost (asi si na to budu muset dát přípitek).

Hra je naprosto úžasná i dnes po těch letech. Jednoduchá grafika a ovládání, ale tuhá hratelnost. Nejdříve ze všeho bylo důležité naučit se skákat a poté bojovat. Jenomže jsem do hry musel chodit s čistou hlavou a být neustále obezřetný, protože smrt číhala, skoro na každém kroku. Do soubojů jsem chodil s respektem vůči soupeři, protože jít do souboje s úmyslem protivníka rozsekat byla sebevražda. Nejtěžší souboj tedy spočíval v závěrečném souboji se samotným jaffarem, kdy se na mně podepsala moje zbrklost a chtíč, protože jsem věděl, že už mě od cíle dělí pouze poslední souboj a skok a je to doma. Dohrál jsem to a zbyly mi krásné 4 minuty.

Hru jsem hrál nespočet hodin, minimálně jednou ročně, ale byl jsem na hru vždycky taková lama, ale letos jsem se hecnul a hru dohrál. Do smrti budu vzpomínat na pekelně těžký level číslo 8, kde jsem několikrát ztratil nervy a se hrou sekl, i když mi zbývalo okolo 20 minut.

Pro: Ovládání, jednoduchá grafika, pohyb postavy, tuhá hratelnost

Proti: výjimečně snad nic :D

+23+23 / 0
  • PC 75
KLADY:
+ Jednoduchost (pozor, ale nikoliv obtížnosti.. ta je, jak je u velmi starých her (ne)dobrým zvykem, poměrně vysoká): Žádná zbytečná omáčka okolo, žádné zbytečné prvky. Prostě klepnete na libovolné tlačítko a hrajte.. Což může někomu způsobovat problémy, na druhou stranu. Naštěstí máte čas vyzkoušet si funkce kláves atd. Narozdíl od dvojky, v níž obdržíte zhruba 3 vteřiny na úvodní tutorial:) S tím souvisí další pozitivum ->
+ Ovládání. Vystačíte si s šipkami a shiftem. To potěší, leč než začneme hořekovat, kdeže ty staré časy jsou, musíme si uvědomit množství akcí, které mohl Princ z konce 80.let provést. Běh, chůze, tři druhy skoků, spustit se do hlubin, bránit se a útočit... Snad jsem na nic nezapomněl, nicméně faktem zůstává, že nutnost pouhých pěti kláves - to člověka po zkušenostech z různých překombinovaných slátanin pohladí po duši.
+ Obtížnost. Podle mého je tak akorát - jestliže nepočítáme s faktorem času, k tomu se ještě dostanu.
+ Více možností, kterak projet jednotlivé úrovně.
+ Hratelnost obecně - je to prostě zábava. Ano, tento bod je velice závislý na žánrové orientaci uživatele, avšak budeme-li porovnávat jenom v rámci starých plošinovek, dopadne Prince vskutku výtečně.
+ Desing úrovní: Samozřejmě že nemá nic moc společného s logikou a často ani s přírodními zákony, ale to snad od hopsačky málokdo očekává... Mě to bavilo.
+ Princovy animace
+ Dva zvuky: 1. Při volném, smrtelném pádu, 2. V okamžiku, kdy vás (anebo nepřátele) rozpůlí ty ocelové, zubaté nože
+ Závěr - sice jenom jedna několikavteřinová obrazovka, ale já měl vážně radost, že se ti dva konečně šťastně shledali (a že jsem to konečně dohrál:)

ZÁPORY:
- Čas. Ah, už slyším všechny ty staromilce, konzervativce a v jistých případech i pokrytce: To je přece součást obtížnosti, to dělá z Prince Prince... Já proti časovému limitu, nemožnosti ukládat při bojích (anebo jen někdy, několikrát za hru apod.) nic nemám, jsou-li tyto prvky použity s rozvahou. Ovšem zde se tak nestalo.. Vždyť co je obtížné a hlavně, co je ZÁBAVNÉ na stém procházení prvního levelu? Pokud už nemáte hru projetou desetkrát tam a zpět, často se dostanete do situace, kdy nevíte jistě, jak dál. Když konečně na řešení problému přijdete, můžete prvních pár úrovní vesele zopakovat, neboť došel čas. Zatnete zuby a řeknete si: "No co, už aspoň vím, co tam a tam mám udělat - půjde to tentokrát rychle!".. A hle, o dva levely dále přišel další zákys, jenž stojí moře času.. no, takže zase všechno znova, 1. patro už jedete mechanicky, druhé taky.. jo jo, paráda .. skutečně bavit se začnete až v okamžiku, kdy projdete místem zákysu..
Rozvaha by podle mě znamenala časový limit pro každý level zvlášť. Protože takovým množstvím různorodých prvků (zbraní, možných cest, nepřátel atd.) Prince vážně nedisponuje a tak mnohonásobné procházení stále téhož opravdu nebaví...
- Opožděné reakce Prinocovy na vaše klávesové konání:)
- Počet zvuků nepřekračuje jednu desítku... anebo jo? Na tom pramálo záleží, důležitý je subjektivní dojem říkající, že se autoři s ozvučením moc nenadřeli. Hudba však není špatná.


Jednou začas (pravidelně každý rok) mě postihuje silná herní nostalgie. Výsledkem té poslední byl stařičký Prince, u něhož jsem se potil strachy a supil bezradností, jak dál, kdesi v šesti letech. Nyní už šlo všechno hladčeji, pochopitelně. Bohužel jsem nebyl geniální dítě a s pc jsem se zatím jen seznamoval - musím proto přiznat, že v onom útlém věku mi nebylo dopřáno tuto klasiku dojet. Některá "Povinná hraní" doháním dnes...
+22+23 / -1
  • PC 90
Áno, Prince of Persia byl a je mou vůbec nejoblíbenější stařičkou PC hrou. Dohrál jsem ho mnohokrát a dodnes ho mám na disku.
Příběh už je klasika. Mladý princ zachraňuje princeznu, kterou do hradu uzavřel mocný sultán (i když on moc mocný není, na konci se porazí fakt lehce).
Hraje se to skvěle. Princ hopsá, bojuje, sbírá,... Hra je to velmi dobře vyladěná a nepamatuju si snad ani na žádně bugy nebo kiksy. Vadilo mi časové omezení, které jsem byl nucen obcházet cheatem "princeofmegahit". Obtížnost byla, narozdíl od mnoha jiných plošinovek, nižší. Možná proto jsem Prince tak zbožňoval a hrál pořád dokola.
Graficky je to pecka, krásná hudba to jen podtrhuje.
Dodnes si pamatuju všechny úrovně a hlavně epický konec a boj se sultánem. Škoda jen, že boj s ním je opravdu jednoduchý a s trochou cviku ho jde porazit bez ztráty životu.

Pro: grafika, hratelnost, hudba, délka, nižší obtížnost, epický konec

Proti: snad jen časový limit a trochu lehčí boj se sultánem

+21+21 / 0
  • PC 100
To snad už ani není možné, to byly časy... První hra, které jsem se opravdu věnoval, když jsem jí chodil hrát k mamce do práce na tehdy ukruntý stroj PC 386. Pamatuju si, že z ní vyzařovala taková zvláštní atmosféra tvořená temnými chodbami, dramatickou hudbou na konci kola, bouchnutím padacích dveří na začátku každého kola a v neposlední řadě i grafikou. Pohyby hlavní postavy jsou velice zdařilé a věrohodné. Jediné, co mi vadilo, byl ten šibeniční termín 1 hodiny na dohrání.

Pro: Grafika, zvuky, atmosféra

Proti: Krátký časový limit

+19+20 / -1
  • PC 90
S princem se setkal asi každý, kdo začínal s hraním v polovině děvadesátých let, nepamatuji se, že bych přišel k někomu, kdo měl doma PC a neměl na něm právě tenhle kousek. Já osobně jsem si tuhle hru zahrál poprvé kdysi dávno u otce v práci, to jí mohlo být sotva pár let, jenže mě bylo taky sotva pár let, takže jsem jen tak pobíhal a umíral. Opravdové hraní a mnohonásobné dohrání přišlo o několik let později.

Ač vcelku krátká (časový limit 60 minut) a na první pohled jednoduchá hopsačka, musím přiznat, že o úplně jednoduchou záležitost nešlo a hlavně v pozdějších fázích byl postup dál vykoupen hoděn často metodou pokus omyl, načasovat správně některé obtížné skoky a přemoci nepřátelé s více životy nebylo zase tak snadné.

Nedávno jsem Prince chvíli hrál a i po 21 letech jde o zatraceně chytlavou záležitost, která s přehledem strká do kapsy všemožné freeware produkty z dnešní doby.

Pro: Level desin, zábavná hopsačka, i dnes má co nabídnout

Proti: Asi něco jo, ale já si teď na nic nevzpomenu :)

+18+18 / 0
  • PC 95
Prince of Persia legenda legiend, pro každého gamera takzvané povinní hraní. Doba pokročila, ale atmosféru prince jenom, tak něco nepřekoná. Vysoká obtížnost kde naprosto vynikal "fialový" protivník asi v 7 anebo 8mém levelu dostal tak drtivě vysoko laťku, kterou korunoval fakt, že na celou tu parádu bylo jenom 60 minut. Musím uznat, že to byla very hard obtížnost. Možná aj trocha na škodu, protože princ se dal hrát aj v pohodičce a to soustavní spěchání někam, mi ukrátilo čas na tu parádu, kterou člověk zažíval při hraní.

Tak či tak v době 386 to byl zážitek, jaký v současné době parádní grafiky a super efektů nenapodobí ledajaká hra.

Novej generace hráčů můžu jenom doporučit se povznést nad grafiku a zkusit si zahrát fakt hru která je výzva sama o sebe, protože u mě kdo nedohrál Prince ten není gamer a tečka :)
Ještě jsem si vzpomeň na ten mráz po zádech když jsem narazil na zrcadlo, po prví to byl nářez ....

Pro: Animace, atmosféra, hudba, malé nároky na HW, obtížnost

Proti: obtížnost

+18+18 / 0
  • PC 95
Tahle hra snad nestárne:-D Jak píší ostatní, pohybová animace hlavní postavy byla výborná. Hra měla takovou temnou atmosféru, inu dostala mě mrcha. Hraju ji i dneska, nějaký freeware klon, který je ale úplně stejný jako původní hra. Jediné co musím vytknout, je rychlost reagování postavy. Prostě člověk zmáčkl skoč a on princ skočil až za půl hodiny (obrazně řečeno), nicméně, celkem rychle se na to dá zvyknout. No a mě osobně teda nebavily souboje. Klidně bych se bez nich obešel.

Proti: Reakce ovl.

+16+16 / 0
  • PC 90
Prince of Persia byla první hra co jsem hrál na svém úplně prvním počítači. Tehdy ještě na černobílém monitoru jsem dostal pod kontrolu svého hrdinu. Procházet všech 12 levelů mělo i ve své kostičkované grafice své kouzlo. Jednoduché ovládání napomáhalo k dobré hratelnosti. Líbilo se mi jak se i měnilo prostředí a soupeři v jednotlivých levelech. Nejzajímavější byl "tlustý" šermíř, císař a šeřmíř, který vyčkával na váš tah. Také jsem se dočkali některých překvapení jako, když vám přiběhla myška otevřít dveře - bez ní by jste se nikam nehli. V Princovi byly i pasti (sekací dveře, bodáky a propadla). S pomocí cheatů se dalo udělat hodně zajímavých věcí a dokonce i dostat do tajných levelů, které sice nebyli dotažené do konce, ale nebylo od věci se do nich podívat. Prince odstartoval celou sérii úspěšně a rovněž díky vysokým kvalitám svých dílů se vydobil i na filmové plátno.

Pro: hratelnost, exotické prostředí, skvěle vykonstruované levely

Proti: grafika, mohlo být více levelů

+16+16 / 0
  • PC 90
In the Sultan's absence the Grand Vizier JAFFAR rules with the iron fist of tyranny. Only one obstacle remains between Jaffar and the throne: the Sultan's beautiful young daughter...

Jedna z vubec prvnich her, kterou jsem kdy hral. V roce 1992 tata koupil prvni osobni pocitac. Slo o slavnou 386/40 Mhz, 4 MB RAM, 850 MB HDD s pro mne dodnes neznamou grafickou kartu, tusim s maximalne 256 barvami. Tehdy mi bylo osm let a PC hry byly teprve v plenkach. Byla to doba Norton Commanderu, M602 a psani textu do T602. No, po kratke nostalgii pojdme ke hre samotne...

Prince of Persia je vubec jedna z prvnich plosinovych hopsacek, ktera urcila raz tohoto zanru pro nekolik dalsich her. Kouzlo hry tkvi v jejim jednoduchem zpracovani. Ukol je jasne dany - behem 60 minut musite projit celkem 12 patry labyrintu a zachranit princeznu. Do labyrintu vas uveznil zly velkovezir Jaffar, ktery v nepritomnosti Sultana dostal sam chut na jeho risi. Princezna, ktera je zamilovana do mladeho prince, ma prave onech 60 minut cas na rozmyslenou. Bud si vezme Jaffara a tim mu dopomuze ke trunu, nebo zemre. A jedinou nadeji na jeji zachranu jste samozrejme vy v roli prince.

Jo, to byly casy. Na uvodni seskok a zavirajici se dvere nikdy nezapomenu. Takze jsem se hned vydal prozkoumavat okoli. Nejprve me sejmula hned prvni straz, pote jsem se napichl na prvni bodaky, spadl do prvni propasti a takhle to v mych osmi letech pokracovalo do nekonecna. Hra pro me tehdy byla neskutecne tezka a dohral jsem ji az mnohem pozdeji... Patra labyrintu jsou rozmanita - nektera modre zbarvena, jina zlute. Pasti je pozehnane - od padajicich plosin, pres ze zemi vyskakujici bodaky, secvakavaci noze, hluboke propasti, savlemi vyzbrojene straze, otravene lektvary a podobne. Kazde patro je unikatni a bude vam chvili trvat, nez se jej naucite a hru nakonec zdarne dokoncite. Ja osobne jsem se vyzival v zabijeni strazi - shazoval jsem je do propasti, napichoval na bodaky, nebo je dotlacil pod secvakavaci noze.

Jako bonus je mozne, a rozhodne doporucene, vypit cestou labyrintem vsechny elixiry, ktere zvysuji pocet vasich zivotu vzdy o jeden. Toto se vam jiste bude hodit proti tuzsim strazim v pozdejsi fazi hry a pro vetsi klid pri hrani. Pametnici urcite dodnes nezapomneli na mistnost mezi 1. a 2. patrem, kdy jste museli projit protipiratskou ochranou a vypit pokazde jinou lahvicku. Tehdy neexistovaly klasicke *.exe cracky a kdo nemel originalku s indiciemi, nebo nekde na papire ony indicie zapsane, byl v haji. Nastesti se ke mne casem dostala zrejme piratska verze, kde toto uz nebylo. Dale na kostlivce ve 3. patre, na zrcadlo ve 4. patre, po jehoz proskoceni vam vas duch delal ze zivota peklo, na spekouna v 6. patre, na nutnost vypit letajici elixir v 7. patre, na mys, ktera vam v 8. patre zachranila krk, na elixir, ktery vam otocil obrazovku o 180 stupnu a na finalni znovuspojeni s vasim ducem a souboj se Jaffarem. Prince of Persia je modelovym prikladem hry, kde v jednoduchosti je sila.

P.S. Vsem, kteri hru dohrali a znaji ji jak sve boty, doporucuji tzv. Hardcore mode - dokoncit hru bez jedine smrti. A v pripade smrti zacit od uplneho zacatku. To je teprve spravne maso...

Marry Jaffar... or die within the hour. All the Princess's hope now rest on the brave youth she loves. Little does she know that he is already a prisoner in Jaffar's dungeons. ...

Pro: atmosfera, obtiznost, znovuhratelnost, spravne tajemne a temne prostredi, kvanta pasti a nepratel

Proti: hra nelze nijak ukladat, musite ji proste dohrat na jeden zatah, obcas pozde reagujici klavesy

+16+16 / 0
  • PC 90
Prolést dungeonem a zabít hlavního padoucha (a zachránit princeznu) to je dnes námět mnoha her, které mají svůj počátek v Pricovi of Persia. Obtížnost není nějak těžká a vezíři se po několika seznámení s principem boje, který vlastně obsahuje jen bodnout nebo se bránit, se dají porazit (až na několik vyjímek jako tlusťoch v 6. levlelu, vezír na začátku 8. levelu a samozřejmě hlavní vezir Jaffar). Co ovšem přidává Princi of Persia na obtížnosti je časový limit do kterého musíte zabít velkovezíra Jaffara a zachránit princeznu. Grafika sice trochu pokulhává a princ vypadá jak kdyby byl v pyžamu to se dá ale odpustit při prolézání dungeonem a bojem s vezíry a kostlivcem.

Pro: Konstelace hry, pohádkový příběh

Proti: Grafika

+15+15 / 0
  • PC 90
Taktéž jedna z prvních her na PC. Koukali jsme na to jako blázni. Největší vodlet byl načasovat úkony co jste chtěli s postavou provést, protože jak jistě všichni známe, bylo tam asi půl sekundové spoždění mezi stiskem klávesy a reakcí postavy. Takže nabodávání se na ostny, padání do propastí, nestíhání krytí nebo útoku na denním pořádku. Ale PC hry byli takříkajíc ještě v plenkách. A prostě jsme to tak brali a byla to super zábava. Dnes bych takovou hru hodil tvůrcům na hlavu.

Takže hodnotím originalitu (ikdyž tehdy bylo originální asi skoro všechno) a provedení, grafiku. Šílený zvuky (asi 4?) a dobrou tématickou hudbu. Dál se mi líbilo objevování tajných chodeb a místností a hlavně lektvary, u kterých člověk nikdy nevěděl, jestli ho otráví, nebo vyléčí, hehe. Dále animace skoků, šplhání a vůbec celková pohybová stránka hrdiny. A jak během hraní přibývaly barvičky-začíná se v šedých chodbách a konec je zlatě červený, občas do modra-to jak se hrdina dostává ze zatuchlých kobek až do paláce. A abych nezapomněl ATMOSFÉRA!!! Prostě hromada vesměs naprosto kladných zážitků.

Pro: Grafika, hudba, originalita, animace postavy, tajné skrýše

Proti: Prodleva mezi zmáčknutím klávesy a reakcí postavy

+14+14 / 0
  • PC --
to je s tou myší a přesýpacíma hodinama, jak se nakonec milujou? tak to bude pak asi moje první gamesa, kterou jsem rozjel - na 486, samozřejmě u fotra v práci (kde taky jinde)! za tu hodinu, než se vyhrabal z papíru a odtrhnul mě od klávesnice, se to dalo zmáknout (byl jsem geniální dítě), když už jste věděli, který padací dveře přeskočit, kam vylézt, nebo koho probodnout tím mečíkem, a hlavně jak - ještě ted si myslim vzpomenu na ten jednoduchej qrif, který při pozorování zkušeného hráče musel vypadat strašně složitě! všechny ty bossy jsme měli ve školce dokonce pojmenovaný, takže označení "sultán na konci" mi nic neříká, byl to Černokněžník a hotovo! před ním tam byli ještě dva - Tlustoch a na toho třetího si už nevzpomenu kostra!!. a to bude asi tak celý, vlastně ne, začíná se mi to vracet - byl tam taky váš duch, kterého jste nesměli zabít (!), skoky do prázdna a zrcadlo, které se pojilo asi s tím vaším druhým já. info pro Ducana - kdyby tě to nebavilo, tak bys ty levly nevopakoval, pak byste si zase stěžovali, že je to moc krátký - ta hra byla časově omezená, protože měla vysokou znovuhratelnost díky právě těm questum, který se logicky nedaly všechny vyřešit napoprvý. kolikrát neska nedohraju mnohem komplexnější hru jen proto, že mě v pulce začne nudit, ale Prince bych si určitě ještě jednou někdy zopakoval!

Pro: schválně, jesli tady najdu i Golden Axe, ale kdybych měl srovnávat objektivně, tak na Prince nemá!

+9+10 / -1
  • PC 85
Tohle jsem hrál kdysi po evoluci v jednom z prvních počítačových obchodů na jakémsi notebooku s čb obrazovkou. Prodavač asi nevěděl, jak mě vyhnat, takže jsem tam s kámošem na nějakou dobu zkejsnul. Připadalo mi to fantasticky dokonale animované, plynulé realistické pohyby hlavního hrdiny, zajímavé pasti a nástrahy. Myslím, že od té doby jsem tu hru snad ani moc nehrál. Možná v mobilu.

Pro: Zajímavá nostalgie, ve své době slušná grafika a hratelnost.

+2+6 / -4
  • PC 55
Hra, kterou dnes najdete na každém herním serveru na světě, snad kromě několika výjimek. Legenda kterou dnes rozchodíte díky úděsnému zpracování z předminulého desetiletí skoro na každé staré kraksně. Na svou dobu triumf techniky a tvořivosti, který je ovšem zoufale jednoduchý a stereotypní. Každý kdo ji hrál jestě ví že ve hře můžete jen: chodit-běhat, šermovat, pít lektvary ( pozitivní vám dodá život- negativní vám he naopak ubere, což může naštvat), skákat přez díry plné kostí nebo bodáků, brát meč na šermování, otevírat si dveře, a proskakovat skrz kovové čelisti. Zní to sice lákavě, ovšem představa že to děláte 60 minut v kuse je ubíjející. Prostory bludiště pod Vezírovým palácem jsou zoufale podobné avšak všechny cesty vedou do jednoho místa. Ovšem 60 minut rychle uběhne a alesponˇ je to zadarmo.

Pro: Legenda

Proti: stereotyp

-26+5 / -31