Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Karateka

Brøderbund •  Microïds (AmstCPC) •  Andromeda Software (AtST) •  The Connelley Group (PC) •  Soft Pro International (NES) •  Gamart (Gonzalo Martin Erro) (Spectrum)
1984
1985
05.12.1985
1986
říjen 1987
listopad 1988
1988
15.05.2013
16.05.2013
72
35 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Karateka je akční bojová plošinovka, kterou vytvořil legendární designér Jordan Mechner. V roli bezejmenného bojovníka se hráč snaží dostat do pevnosti zlého samurajského lorda Akumy. Ten napadl hrdinovu zemi a zpustošil ji, pobil mnoho lidí a navíc unesl krásnou princeznu Mariko do svého paláce, který se rozkládá na vrcholu vysoké hory. Cílem hrdiny je zachránit princeznu a zabít Akumu a navrátit tak do kraje klid a bezpečí.

Palác chrání desítky Akumových věrných bojovníků, jejichž síla se postupem hrou zvyšuje. Hrdina má k dispozici tři druhy kopů a úderů - vysoký, střední a nízký. V dolní části obrazovky se zobrazuje počet zdraví hrdiny i protivníků, přičemž mimo souboj se hráčovo ztracené zdraví pomalu doplňuje. Ztráta veškerého zdraví znamená konec hry.

V roce 2012 se hra dočkala 3D remaku, vytvořeném opět pod vedením Jordana Mechnera.

V roce 2023 vyšel interaktivní dokument The Making of Karateka, ve kterém si můžete zahrát veškeré oficiální i pracovní verze hry Karateka, včetně nově zmodernizované verze vytvořené pro účely dokumentu.


Poslední diskuzní příspěvek

Technická otázka:

Bude toto lepšie pridať ako samostatnú hru, alebo rozšírený popisok k tejto, už existujúcej?

Nejlépe hodnocené komentáře

  • Android 75
Karateka pro mě znovu ožila vydáním verze pro Android, kam byla portována původní verze z Apple II. Až mě to překvapilo, jak skvěle je to na mobilu hratelné a velmi dobře to vypadá. Uvařil jsem si dnes ráno kafe, sedl si do křesla, chvíli brouzdal internetem, pak pustil Karateku a na hodinu se mnou nebyla řeč!

Příběh hry, je klišoidní až běda, ale o ten tu samozřejmě vůbec nejde. Hlavní je totiž hratelnost a tu už prověřila starší generace hráčů. Mobilní port navíc hru zpřístupňuje zavedením "Rewind" funkce, která vám umožní po zabití se vrátit k poslednímu vyhranému souboji. Ale ani staří mazáci nemusejí ohrnovat nos, funkci lze totiž v nastavení vypnout a nebo jí prostě nepoužívat. Kromě této funkce bylo samozřejmě implementováno dotykové ovládání, které funguje velmi dobře. Tím jsou v podstatě všechny novinky vyčerpány a jinak se jedná o starou známou Karateku.

Hráč má k dispozici šest pohybů (3 údery a 3 kopy), nicméně jsem si v podstatě celou hru vystačil jen s kopy. Pár pokusů stačí k tomu, abyste vypozorovali jak a kdy který kop použít, tak abyste soupeře zasáhli dřív než on vás. Nicméně musím pochválit, že mezi soupeři jsou drobné rozdíly, takže to co platilo na jednoho, neplatí na druhého.

Velmi mě u této hry zaujala implementace "zdraví". Zdraví se pozvolna totiž regeneruje, což hráče nutí do aktivity, jinak vaše úspěšné údery přijdou vniveč. Zároveň je ale zdraví obou soupeřů implementováno do jednoho proužku, takže maximum vašeho zdraví je limitováno aktuálním množstvím zdraví vašeho soupeře. Chcete li víc, je potřeba mu trochu zvalchovat kožich.

Vlastní souboje mi nepřišly až tak obtížné, více jsem se zapotil u dalších problémů, které hra před vás staví. Akumův jestřáb je ještě v pohodě a pokud jste a nebo se stačíte přepnout do bojového postoje, klidně si ho ani nemusíte všímat. Právě přepínání mezi postoji je velkým nebezpečím. Za prvé to chvíli trvá, než hra zareaguje, takže je tu riziko, že to nestihnete a pokud nejste v bojovém postoji, tak i jediná obdržená rána vám ukončí hru. To občas přináší problémy, když se snažíte proběhnout do další obrazovky a soupeř se objeví přesně ve chvíli, když jste těsně u jejího okraje. Na to nemáte šanci reagovat. Asi největší záhul mi dala ovšem padající mříž, tam jsem skutečně měl chvíli pocit, že to prostě projít nejde. Ale vzhledem k odškrtnutému dohrání, můžu potvrdit, že to projít jde.

Každopádně u této hry plně platí nápis, který se objeví po vaší smrti "A karateka's skills improve with every fight!"

Pro: Čistá hratelnost podpořena zajímavými prvky, Nostalgie, Hezká grafika a animace, Přístupnost mobilního portu

Proti: Zvuky, Obtížnost "pastí", Krátké

+22
  • PC --
No tak tohle je klasika klasik. Pamatuju si, jak jsem ji poprvé spustil na svém Atari 130XE a rozbil hubu prvnímu vencovi, co hlídal bránu. Ta neuvěřitelná plynulost a realističnost pohybů mi slušně snížila čelist. Přestože celá hra je vlastně docela stereotypní a kromě šesti úderů nenabízí nic jiného, i dodnes si některé části pamatuju. Hlavně to, že po zabití hlavního bosse jsem běžel ocicmat zajatou princeznu a vrhnul se jí do náručí. Další hru jsem ale zkusil, co udělá, když k ní přijdu v bojovém postoji - dostal jsem takovou kopačku, že se hrdina sesul mrtvý k zemi a na mě zablikal romatický Game Over :D

Pro: Na svou dobu skvělá pokroková hra.

Proti: Viceméně stále to samé, ale komu to tenkrát vadilo...

+18
  • PC 65
Karateka mě kupodivu v mládí minula, nebo si vůbec nevzpomínám a je možná ostudou, že jsem ji ochutnal o desítky let později - sice to není žádná hitparáda, ale myslím, že za tenkrát jako jinoch bych byl nadšený.

Hra jako taková je velmi jednoduchá, přímočará - jde o to prorubat se přes bojovníky a osvobodit princeznu ze zajetí hlavního bosse. Postačí vám šest úderů, protivníky rychle začnete kosit, ale co je na ohrabky, je to zpoždění ovládání. Jeden by se fakt vzteky odmocnil, když brzdí před dalším protivníkem, ale bez reakce a borec Vás sundá jedním ťuknutím.

Takže ve výsledku tohoto prvního představitele bojovek vidím jako průměr, nostalgičtí hráči určitě půjdou s hodnocením výš.

Pro: přímočarost

Proti: zpozdění ovládání

+14
  • At8bit 90
V dobách, kdy jsem hry hrával akorát na Atari, se ke mně dostala kazeta se hrou Karateka. Aniž bych věděl o tom, že v té době již existuje legendární Prince of Persia od stejného autora, aktivoval jsem turbo, zapnul kazeťák a čekal, než se načte první část. A po nějakém čase vylézá bezejmenný světlovlasý hrdina na vrchol hory, kde začíná cesta do pevnosti zlého Akumy, který unesl princeznu Mariko.

Hru jsem si hned zamiloval, přeci jen her, kde byla možnost si to s nepřáteli rozdat na férovku zase tak moc nebylo. Problém ale byl s ovládáním na joysticku, kdy se mi nedařilo moc dělat kopy, takže jsem se moc daleko nedostal. Naštěstí jsem objevil možnost přepnutí ovládání na klávesnici, kde měl každý druh úderu vlastní klávesu, takže už jsem začal nepřátele lépe porážet.

Hodně se mi líbily ukázky, jak na mě Akuma s orlem na rameni pohybem paže posílá další a další nohsledy a později i svého orla. Jen ta mříž na konci druhé části byla pro mě zprvu nepřekonatelnou překážkou, než jsem přišel na to, jak na ni. Dodnes si pamatuji, jak jsem se toho zvuku poprvé lekl, plus samozřejmě smrt a opakování od začátku.
 
Třetí část se silnějšími protivníky mě zase zaujala nutností vykopavat dveře mezi místnostmi a závěrečným soubojem s orlem. Ještěže mi bylo značně navýšeno množství životů. Finále proti Akumovi bylo dost těžké, ale pocit vítězství byl nakonec sladký. Vtipný byl i úplný závěr, když jsem se k princezně přiblížil v bojovém postavení. Zkrátka je vidět, že i princezna se toho nebojí a tak jsem si pro vytoužený happy end musel projít hrou ještě jednou.

Jak už jsem naznačil v úvodu, hra byla rozdělena na celkem čtyři části, což u mnou tehdy hraných her byl jediný případ. Kromě nervů z toho, abych při soubojích neumřel jsem tak měl nervy i při načítání dalších částí z kazeťáku, aby nedošlo k nějaké chybě a tedy ztrátu celého postupu. 

Dnes se ke hře dostávám už jen prostřednictvím emulátoru, takže disponuji vymoženostmi jako ukládání hry, které hraní značně ulehčí. Avšak nepodařilo se mi korektně rozchodit emulaci klávesnice, takže jsem se trápil s joystickovým ovládáním, kde se ty kopy dělají fakt pitomě.

Asi je z popsaných zážitků jasné, že Karateka byla jedna z mých nejoblíbenějších her na Atari. A to vlastně platí i dnes, hra je stále zábavná a rád si ji čas od času zahraji znovu.
+13
  • PC 60
Karateka je hra stejně stará, jako já sám. Kupodivu to není nejstarší hra, kterou jsem hrál, ale jen velmi těsně. Každopádně se takto staré hry hodnotí těžko. Prince of Persia, hra mého dětství, je o 5 let mladší bráška Karateky. Spojnice s Princem jsou ve hře jasně vidět.

Karateka je mechanicky jednoduchá a poměrně krátká (dohráno v několika pokusech cca za hodinu). Jdete osvobodit zajatou dívku v zřejmě feudálním Japonsku. K dispozici máte kop či úder pěstí do 3 různých směrů, takže celkem 6 různých útoků. Nepřišlo mi, že by byl mezi směry rozdíl jiný než vizuální. Kop je delší než pěst, ale má vynucenou přestávku. Celkově tedy bohužel moc strategie ve hře není - přišlo mi, že nejlepší je čekat až se protivník přiblíží a ve správné chvíli začít kopat. S tím šla odehrát celá hra včetně finálního záporáka. Zajímavou mechanikou je, že život se obnovuje, pokud chvíli nedostanete ránu, ale stejně tak protivník. To by vás teoreticky mělo nutit do aktivnějšího boje místo vyčkávání, ale reálně to nijak nebránilo ani vyčkávací taktice. Kromě lidských bojovníků vám průchod zpestří ještě létající orel a past.

Na hře je vidět filozofie, která se později výrazněji propsala do Prince. Pohyby mají svoji setrvačnost, takže nemůžete reagovat okamžitě. Na rozdíl od Prince však pohyby nejsou tak propracované a plynulé, a není tak často poznat, co postava vlastně právě dělá a proč tedy nereaguje na povely. Pro soudobého hráče to tak působí hodně frustrujícím způsobem. Chcete zastavit běh a přepnout do bojového postoje, a vaše postava pořád běží, až za dlouho ji konečně docvakne, že se má zastavit, a než nahodí bojový postoj, tak jí jednou ranou smázne protivník. Navíc mi přijde, že občas jsou některé stisky kláves prostě ignorovány.

V době svého vydání byla Karateka určitě zajímavý počin, a naznačovala, čím o 5 let později nadchne příští Mechnerova hra celý svět - přirozeným pohybem postavy. Jako muzejní kousek ji určitě doporučuji k vyzkoušení, ale k příliš dlouhému hraní není. Je to historická jednohubka.

Celkové hodnocení: Dobrá

PS: Ke hře vznikl v roce 2012 remake, který zajímavým způsobem zachovává a zároveň rozšiřuje principy hry, viz můj komentář.
+10