Karateka je hra stejně stará, jako já sám. Kupodivu to není nejstarší hra, kterou jsem hrál, ale jen velmi těsně. Každopádně se takto staré hry hodnotí těžko. Prince of Persia, hra mého dětství, je o 5 let mladší bráška Karateky. Spojnice s Princem jsou ve hře jasně vidět.
Karateka je mechanicky jednoduchá a poměrně krátká (dohráno v několika pokusech cca za hodinu). Jdete osvobodit zajatou dívku v zřejmě feudálním Japonsku. K dispozici máte kop či úder pěstí do 3 různých směrů, takže celkem 6 různých útoků. Nepřišlo mi, že by byl mezi směry rozdíl jiný než vizuální. Kop je delší než pěst, ale má vynucenou přestávku. Celkově tedy bohužel moc strategie ve hře není - přišlo mi, že nejlepší je čekat až se protivník přiblíží a ve správné chvíli začít kopat. S tím šla odehrát celá hra včetně finálního záporáka. Zajímavou mechanikou je, že život se obnovuje, pokud chvíli nedostanete ránu, ale stejně tak protivník. To by vás teoreticky mělo nutit do aktivnějšího boje místo vyčkávání, ale reálně to nijak nebránilo ani vyčkávací taktice. Kromě lidských bojovníků vám průchod zpestří ještě létající orel a past.
Na hře je vidět filozofie, která se později výrazněji propsala do Prince. Pohyby mají svoji setrvačnost, takže nemůžete reagovat okamžitě. Na rozdíl od Prince však pohyby nejsou tak propracované a plynulé, a není tak často poznat, co postava vlastně právě dělá a proč tedy nereaguje na povely. Pro soudobého hráče to tak působí hodně frustrujícím způsobem. Chcete zastavit běh a přepnout do bojového postoje, a vaše postava pořád běží, až za dlouho ji konečně docvakne, že se má zastavit, a než nahodí bojový postoj, tak jí jednou ranou smázne protivník. Navíc mi přijde, že občas jsou některé stisky kláves prostě ignorovány.
V době svého vydání byla Karateka určitě zajímavý počin, a naznačovala, čím o 5 let později nadchne příští Mechnerova hra celý svět - přirozeným pohybem postavy. Jako muzejní kousek ji určitě doporučuji k vyzkoušení, ale k příliš dlouhému hraní není. Je to historická jednohubka.
Celkové hodnocení: Dobrá
PS: Ke hře vznikl v roce 2012 remake, který zajímavým způsobem zachovává a zároveň rozšiřuje principy hry, viz můj komentář.
Karateka je mechanicky jednoduchá a poměrně krátká (dohráno v několika pokusech cca za hodinu). Jdete osvobodit zajatou dívku v zřejmě feudálním Japonsku. K dispozici máte kop či úder pěstí do 3 různých směrů, takže celkem 6 různých útoků. Nepřišlo mi, že by byl mezi směry rozdíl jiný než vizuální. Kop je delší než pěst, ale má vynucenou přestávku. Celkově tedy bohužel moc strategie ve hře není - přišlo mi, že nejlepší je čekat až se protivník přiblíží a ve správné chvíli začít kopat. S tím šla odehrát celá hra včetně finálního záporáka. Zajímavou mechanikou je, že život se obnovuje, pokud chvíli nedostanete ránu, ale stejně tak protivník. To by vás teoreticky mělo nutit do aktivnějšího boje místo vyčkávání, ale reálně to nijak nebránilo ani vyčkávací taktice. Kromě lidských bojovníků vám průchod zpestří ještě létající orel a past.
Na hře je vidět filozofie, která se později výrazněji propsala do Prince. Pohyby mají svoji setrvačnost, takže nemůžete reagovat okamžitě. Na rozdíl od Prince však pohyby nejsou tak propracované a plynulé, a není tak často poznat, co postava vlastně právě dělá a proč tedy nereaguje na povely. Pro soudobého hráče to tak působí hodně frustrujícím způsobem. Chcete zastavit běh a přepnout do bojového postoje, a vaše postava pořád běží, až za dlouho ji konečně docvakne, že se má zastavit, a než nahodí bojový postoj, tak jí jednou ranou smázne protivník. Navíc mi přijde, že občas jsou některé stisky kláves prostě ignorovány.
V době svého vydání byla Karateka určitě zajímavý počin, a naznačovala, čím o 5 let později nadchne příští Mechnerova hra celý svět - přirozeným pohybem postavy. Jako muzejní kousek ji určitě doporučuji k vyzkoušení, ale k příliš dlouhému hraní není. Je to historická jednohubka.
Celkové hodnocení: Dobrá
PS: Ke hře vznikl v roce 2012 remake, který zajímavým způsobem zachovává a zároveň rozšiřuje principy hry, viz můj komentář.
INSIDE