Velice oceňuji inspiraci Thiefem, a hodně mě překvapilo, kolik referencí a mechanik dokázal autor dostat do úplně jiného žánru. Zhasínáte pochodně, stráže se za podezřelými akcemi otáčejí, snažíte se je omráčit ideálně zezadu, atd. To vše v tazích. Aby to fungovalo jako logická hra, tak tu figuruje míra skrytí, která vám ubývá s každou akcí (ale když máte štěstí nebo jste dobří, tak si ji doplníte), a vy se s ní snažíte co nejvíce šetřit, abyste se s ukradeným pokladem ještě dokázali nepozorovaně vymotat z hradu.

Navzdory sympatickému žánru jsem u hry moc dlouho nevydržel. První překážkou byl tutoriál, který tu sice je, ale přišel mi nedostatečný. Ukázal základní koncepty, ale nepopsal všechny varianty konkrétní mechaniky, ani tu není žádný herní manuál, kde si to přečíst. Takže jsem pak musel přímo ve hře stylem pokus omyl zjišťovat, jaký je rozdíl, když omráčím stráž z té či oné strany, osvětlenou či neosvětlenou, na pozoru či v klidu, s dostatkem či nedostatkem skrytí, atd. Zrovna u logické hry, kde jediná chyba často znamená konec hry, mi to nepřišlo ideální. Navíc hra samotná vám některé věci indikuje zvláštně a nekonzistentně - naplánovat prohrávající tah lze, ale ten následující už ne, i když v jistých případech jde i ten.

A druhý problém byl, že hra je prostě koncepčně založena na stálém opakování téhož. Hrajete stále dokola tu stejnou hru v prvním hradě, až si naspoříte dostatek pokladu na odemčení hradu druhého. Mezitím se snažíte splnit nějaké výzvy pro vylepšení stávajícího vybavení. A pak jdete do dalšího hradu, a opět dokola. Bohužel asi nejsem pro tento roguelike styl hraní cílovka. Více bych ocenil nějaké přepřipravené a lišící se mise, kde bych měl pocit postupu vpřed.

Celkové hodnocení: Dobrá

Her Story je velice zajímavě ztvárněný detektivní příběh. Probíráte se střípky videí z policejní databáze a snažíte si poskládat ucelený obrázek. Omezení při hledání v databázi se můžou zdát umělé, ale pomáhají vytvořit zajímavou herní mechaniku, která vás nutí přemýšlet o příběhu a vymýšlet ta správná klíčová slova, abyste našli ty správné videosekvence.

Velice oceňuji, jak se mi postupně měnil příběh pod rukama. Několikrát během těch pár hodin herní doby jsem měl pocit, že už přesně vím, co se stalo, a pak jsem našel střípek z výslechu, který mi to totálně rozbil a já začal uvažovat o výrazně zašmodrchanější verzi příběhu. Smekám před autorem hry, protože muselo dát enormní námahu vystavět hru tak, aby neodhalila vše podstatné hned ze začátku, ale naopak postupně odkrývala svá tajemství. Na rozdíl od lineárních her zde můžete hledat naprosto cokoliv, zjistit cokoliv kdykoliv, a každý hráč bude mít naprosto unikátní průchod. Muselo být velmi obtížné zajistit, aby měla většina hráčů rozumný postup hrou.

Vytknul bych, že k některým snímkům jsem se nebyl schopen dobrat hledáním správných klíčových slov, ale místo toho jsem se mi jistou část z nich podařilo vyřešit "na sílu" zadáváním základních sloves (have, get, come, atd) a podobných výrazů, a ono to občas vyhodilo ještě neviděnou scénu. Bylo to ale až ke konci hry, kdy už jsem zhlédl většinu záznamů, a snažil jsem se najít ty zbývající. V té době už jsem stejně znal většinu dostupného příběhu. Jelikož to je ale detektivní příběh, tak je těžké odhadnout, kdy už "víte dost", a snažil jsem se samozřejmě dohledat a zhlédnout vše. Na druhou stranu to asi dobře reprezentuje marnost snahy najít vše v obrovské databázi. Možná by to prostě jen nemělo reagovat ani na ty základní slovesa.

Trochu neuspokojivý byl konec, protože příběh nemá jednoznačné rozuzlení, takže si musíte domyslet i zásadní detaily a vytvořit si svoji variantu kompletního příběhu. Celkově to byl ovšem velice příjemný zážitek na jeden večer.

Ještě musím dát poznámku k verzi pro Android: Původně jsem začal hrát na Androidu, ale u každé druhé věty se mi nezobrazovaly titulky. To je u hry, u které závisí na každém slově, naprosto zásadní problém. Vzhledem k tomu, kolik lidí si na Androidu stěžuje (a dlouhodobě) na problémy s titulky (a dokonce i videem), jsem nebyl zdaleka osamocen. Android verzi tudíž hodnotím jako nepoužitelnou pro kohokoliv, kdo není rodilý mluvčí. Následně jsem se přesunul na hraní na PC, kde vše fungovalo správně.

Celkové hodnocení: Výborná (PC) / Špatná (Android)

Ačkoliv casual hry nejsou můj zrovna oblíbený žánr, občas je dobré vyzkoušet si, jaký ten světoznámý titul opravdu je. A tak jsem se po 14 letech od vydání dostal k Plants vs. Zombies. Od té doby se ale pravděpodobně dost změnil, zejména v souvislosti s odkupem společností Electronic Arts a konverzí hry na mobily.

Samotné jádro hry je ve své jednoduchosti nečekaně zábavné. Je potřeba vymyslet si základní strategii, kam si rostlinky posazovat, a pak i dostatečně rychle reagovat na příchozí nepřátele. Skoro v každé misi se objevuje něco nového, ať už nový typ nepřítele, nebo je dostupná nová rostlinka. Z počátku mi to přišlo přehnané, protože to přibývá až příliš rychle, a měl jsem pocit, že se autoři spíš soustředí na kvantitu, než kvalitu (např. zajímavěji navržené mise). Navíc, aby nebylo dostupných rostlin příliš moc, tak se mění prostředí (zahrada, noc, bazén, atd), a v každém prostředí je nutné používat jinou sadu rostlin. Ale musím říct, že jsem si postupně zvykl, a zvýšilo to variabilitu hru. Obtížnost je bohužel poměrně nízká, takže není nutné se nijak extra snažit, ale to asi není u casual hry překvapivé. I tak jsem měl z každé dohrané mise ale dobrý pocit.

Ačkoliv se mění jednotlivé proměnné hry, styl mise je v podstatě pořád stejný, pokud nezapočítáme velmi občasnou minihru typu mlácení zombií prstem nebo rostlinky co přijíždějí na pásu. Tady je trochu zklamání. Jiné herní režimy dostupné ale jsou, jako jsou "logické hádanky", kdy umisťujete zombie a snažíte se prožrat kytkami v předpřipravené úrovni, bránění se zmutovaným kytko-zombiím, rozbíjení váz a další. Ovšem zatímco v PC verzi jsou dostupné všechny standardně (jak jsem později zjistil), v Androidí verzi jsou schované za dodatečnými nákupy, a postupně se odkrývají.

Čímž se dostáváme k monetizaci, té nejhorší části hry. EA se zde ukazuje jako firma bez jakýchkoliv morálních zábran, jen aby z vás vykřesala co nejvíce zlaťáčků. Základní hra pro Android je zdarma, což je fajn. Vykoupeno je to neuvěřitelným množstvím celoobrazovkových video reklam, které se pouští nonstop, třeba i při pokusu o návrat do hlavního menu. Videa se nerozpakují vysát vám bez varování váš datový balíček, a křížek na zavření samozřejmě reklamu nezavírá. Reklamy pokračují i ve hře pomocí herních mechanismů. Při vybírání kytek na vás svítí jeden zamčený slot - chceš o slot navíc? Stačí zhlédnout reklamu! Na herní ploše vám během hry vypadávají předměty - nehodí se ti zrovna teď hrábě proti zombiím? Stačí zhlédnout reklamu! Původně jsem chtěl zaplatit za odstranění reklam, protože se nerad vezu zdarma, a každý si zaslouží za práci dostat odměnu. Ale už jen za těch pár hodin zjišťování, jestli je hra dobrá, ve mě daný agresivní marketing zanechal takový znechucený dojem, až jsem se cítil špinavý, že této firmě chci ještě něco přispět. Většinu hry jsem tak odehrál s vypnutou wifi a daty, což naštěstí funguje, a eliminuje to většinu otravných prvků.

Samotné zaplacení za odstranění reklam navíc není tak úplně to, co jsem si původně myslel, tj. alternativa ke koupení plné hry. Čím dále se propracováváte ve hře, tím více "zamčených bonusů" se vám odkrývá v místním obchodě. Chceš vylepšení pro tuto kytku? Stačí 5 000 zlatých! Chceš navíc slot na kytky? Stačí 20 000 zlatých! Chceš tuto minihru? Jenom 15 000 zlatých! Samotným hraním by se takové částky samozřejmě vydělávaly strašně dlouho - není jednoduší poslat trochu reálných peněz? Výhodné balíčky! Právě postupné odkrývání nákupů pak znemožňuje odhadnout, kolik těch peněz byste vlastně potřebovali, abyste si koupili opravdu plnou hru. Předpokládám, že je to účel. Autoři také zahrnuli "zenovou zahrádku", kde můžete grindovat v tom nejčistším smyslu - rutinním opakováním nudných činností si můžete vydělat pár zlaťáků navíc, samozřejmě s časově omezeným opakováním. A i tam vám neustále hra podbízí nákupy "zlepšováků", takže si můžete zaplatit za to, abyste grindovali "efektivněji".

Některé z těch alternativních herních režimů, které se skrývají za nákupy za zlaťáky, mi přišly docela zajímavé, takže je docela škoda, že jsem se k nim nedostal. Celou hru za jasnou cenu bych si koupil, ale nechtěl jsem se chytit na udičku, že ze mě budou tahat peníze postupně a opakovaně. Takto jsem se spokojil pouze s hlavní kampaní. Nebýt té odporné monetizace a nemožnosti koupit plnou hru za jasnou cenu, tak bych hru hodnotil na 70% za základní kampaň, možná i výše, podle alternativních režimů. Ale v popsané situaci musím bohužel hodnocení snížit.

Celkové hodnocení: Dobrá

Jsem velkým fanouškem SteamWorld Dig (a dvojky), takže jsem se hodně těšil, co předvede Heist. Byl jsem příjemně překvapen, a nečekaně dlouhou hru jsem dohrál celou, ale tak výrazné nadšení, které jsem měl z Dig, se nezopakovalo.

Hra se opět odehrává ve vesmíru, kdy lidstvo nahradili roboti. Tentokrát se tu odehrává bitva parobotů (těm fandíme) proti zlým dieselbotům ("nafťákům"), kteří se považují za vyšší evoluční stupeň a podle toho se i chovají. Samozřejmě se situace zkomplikuje a přijde hrozba ještě závažnější, než místní naftofašismus. Hra zachovává svoji typickou estetiku, a protože půjde o 2D tahové souboje na vesmírných lodích ve stylu XCOM, tak se na postavy podíváme v pěkných detailech.

Nápad s vesmírnou posádkou a souboji mi přišel dobrý, částečně mi to pocitově i esteticky evokovalo Firefly. Ovšem velká škoda, že rozhovory mezi posádkou nejsou propracovanější, člověk by měl pak hlubší zážitek při rekrutování a starání se o svoji posádku. Autoři se sice snažili prošpikovat hru různými průpovídkami a tlacháním mezi posádkou, ale je to příliš krátké a povrchní. Stejně tak základní je i celkový příběh, který jako pozadí hry stačí, ale nenadchne a nepřekvapí.

Hlavní složka hry, souboje, jsou zpracované dobře, a hra je díky nim dostatečně zábavná. Ačkoliv jsou postavy rozděleny do různých tříd, tak každá z nich je unikátní a má svoje vlastní speciální schopnosti. Proto se při seskládání jiné party hraje o dost jiným stylem. Hra vás sice proměňovat útočnou skupinu příliš nenutí, ale je to velká zábava a srdečně to doporučuji. Moc se mi líbil nápad, že při zaměřování se postavě chvěje ruka, a tudíž se můžete snažit odhadnout, kdy přesně vystřelit. Na rozdíl od XCOMu, kde prostě minete podle náhody, tady to máte zcela ve svých rukou. Nejlepší efekt je samozřejmě se zaměřovačem, kdy pomocí laserového paprsku přesně vidíte trajektorii střely, ale i tak dá občas zabrat, aby člověk vystřelil přesně ve správnou chvíli. S tímto se kombinuje druhý geniální nápad, kterým jsou odrazy od stěn. Většina projektilů se dokáže odrážet, takže můžete strefovat cíle klidně i za rohem, pokud dokážete dobře odhadnout úhly odrazu. U nepřátel to samozřejmě funguje stejně, a pojí se s tím spousta zábavných situací, protože pokud se vám šrapnely z brokovnice divoce rozletí po celé místnosti, tak jenom zadržujete dech, ať to netrefí ten výbušný barel, vedle kterého zrovna stojíte. Souboje se hodně povedly. O něco hůře je na tom variabilita nepřátel, která je dostatečná, ale představoval bych si ji lepší.

V cizích lodích nacházíte nové zbraně a vybavení, které vám poměrně často obměňuje výbavu (nalezené věci jsou stále lepší a lepší) a je docela radost každou chvíli dostat lepší zbraň nebo vychytávku. Zároveň je vaše mise hodnocena až 3 zlatými hvězdičkami, což je možná jen můj problém, ale dost mě to odpuzuje, protože mi to minimálně vizuálně neustále připomíná všechen ten herní odpad na mobilech.

Pro fanoušky tahových soubojů mohu SteamWorld Heist doporučit, lze se tady vyřádit pěkně. Zvlášť pokud se vám líbí (esteticky nebo jinak) série SteamWorld. Hra má na výběr dostatečné množství obtížností, takže si na své přijdou jak nováčci tak tahoví veteráni.

Celkové hodnocení: Výborná

Recenzovat tuto hru je zajímavé. Na jednu stranu mám pocit, že hratelností nijak skvělá není, na druhou stranu ve mně vypěstovala zřejmě stockholmský syndrom a donutila mě ji kompletně dohrát.

Ačkoliv jsou základní herní prvky osekané na kost - hýbat se do stran a vybírat vylepšení - tak po prvních pár minutách už je na obrazovce tolik nepřátel, že se ani se základním pohybem nenudíte. Neustále uhýbat, správně se pozicovat k nepříteli a sbírat zkušenostní drahokamy dostatečně zaměstná vaši ještěří část mozku. Vyšší úroveň uvažování se pak použije při výběru nových zbraní a dalších zlepšení. Už tady mi přijde, že hra částečně selhává, protože při neoptimální volbě (např. příliš mnoho slabých zbraní místo soustředění na několik extra silných) bude člověk pravidelně umírat po 10-15 minutách, aniž by měl šanci zjistit, co dělá špatně. Pro dohrání 30minutového intervalu je nutné úplně náhodou přijít na to, že zbraně jdou vyvinout do silnější varianty, což je taky od hry značný risk, protože tam může hodně hráčů odpadnout. Jakmile člověk zjistí základní principy, pak začne být zkoušení různých zbraní a postupů zábavné, a dostat se ke konci 30 minut v první úrovni je dobrá výzva. Začínají se ale objevovat i hluchá místa. Pokud už je člověk dostatečně silný na jistou fázi nepřátel, tak je jenom mechanicky kosí pohybem vpřed, ještěří mozek je vypnutý, a přichází pocit nudy (dokud opět nepřátelé nepřitopí). V této chvíli je rozvláčnost hry na škodu, a nepomáhá ani to, že je prostředí k uzoufání nudné, nevýrazné a neinteraktivní. Kupodivu, na některé problémy hra sama nabídne lék, ale až časem, až se k tomu člověk prokouše.

Co dělá hra výtečně je překvapování hráče nečekanými změnami. Ať už jde o odkrývání nových zbraní, předmětů, postav a úrovní,  absurdní "příběhové" momenty (odkrývání nových postav z rakví), nebo zásadní změny v základní herní smyčce (mapa, zkrácení času, magické karty, atd). Líbilo se mi, jak se vám v jistém momentu objeví nová tlačítka v hlavním menu (a to nejednou), a jenom prozkoumáním těchto nabídek vás hra pošťouchne ke zkoušení dalších věcí. Úplně zásadní je zobrazení úkolů, které když splníte, tak se vám odemknou další herní možnosti. Výborně to hráče žene vpřed a nutí je to opakovat částečně tupou herní smyčku jen proto, aby zjistili, co se zase ve hře změní, až daného cíle dosáhnou. Navíc je to výborně dávkované - úkoly vám do nabídky postupně přibývají a pokaždé, když máte pocit, že už se blížíte "k cíli", tak se vám zjeví úplně nový prostor a seznam dalších úkolů. Tady ta kompulze objevovat je podle mě důvod, proč má hra takový úspěch, nikoliv základní hratelnost. Minimálně na mě to takto fungovalo (až na výjimky jsem se na vše snažil přijít sám, bez pomoci rad na internetu).

Přál bych si, aby základní herní principy byly zábavnější a prostředí zajímavější, tzn. abych měl důvod si zahrát hru občas znovu, i když už jsem všechno objevil a vyzkoušel. Takovou potřebu nyní nemám. Zároveň bych chtěl ubrat na kasinových efektech a zlepšit přehlednost hry (přes nepřátele a efekty často nejen že nevidíte předměty na zemi, ani občas ani nevidíte šipky, které vás k nim směrují). Ale možná, že byl úmysl autora, vytvořit hru tak přehnaně připomínající ty nejhorší predátorské hry plné mikrotransakcí, drahokamů a ohňostrojů, a přitom ji vydat za nízkou cenu (na mobilu zdarma!) jako plnohodnotnou hru bez jakýchkoliv mikrotransakcí, jako kontrast ke stávajícím tržním praktikám.

Celkové hodnocení: Výborná

První díl byla má srdcová záležitost, a druhý díl opět nezklamal. Je větší, lepší, zajímavější, prostě po všech stránkách rozšířená verze původního konceptu (jen už nemá ten punc novosti). S robotí holkou Dorotkou jdete po stopách Rustyho, hlavního hrdiny prvního dílu, a opět si užijete spoustu kutání, těžení drahokamů a plošinkování. Základní premisa zůstala stejná, ale máte mnohem širší možnosti pohybu i boje. Vylepšujete si vybavení, aktivujete si speciální schopnosti, a permanentně se těšíte na příští zlepšení. Mapa je rozsáhlá a posetá jeskyněmi, ve kterých si ozkoušíte hbitost svých prstů i mozkové buňky a následně budete odměněni.

Moc se mi líbilo, že si můžete vybrat mezi moderní přístupností (ukazatele úkolů v mapě, navigační šipky) nebo klasickou hratelností (průzkum bez ukazatelů) přímo ve hře, jako "vylepšení" své mapy. Herní postava vám rozdíl vysvětlí, a vy si prostě kdykoliv zapnete nebo vypnete tuto funkci mapy, stejně jako zapínáte vylepšení jiných svých předmětů. Takže já jsem jel samozřejmě na old-school průzkumný režim bez berliček. Oceňuji, že to šlo vůbec nastavit, a ješte takto dobře zakomponovanou formou.

Ve stylu metroidvanie se vám postupně zpřístupňují části mapy, kterými jste již prošli, ale tehdy jste se daným směrem nedokázali dostat (plošinka moc vysoko, kámen příliš tvrdý na rozbití, atd). S novým vybavením se najednou můžete dostat dál, takže se vyplatí všímat si okolí a snažit se zapamatovat si, kam se chci později vrátit. Odměnou je spousta tajných předmětů poschovávaných po celém světě, které vám pak výrazně zlepšují schopnosti.

Hra je vizuálně krásná a technicky naprosto bezchybná, takže i na notebooku s integrovanou grafikou je všechno naprosto plynulé, s bleskurychlým nahráváním a s až fascinovaně minimální velikostí instalace. Sympatickému švédskému studiu Image & Form se druhý díl výborně povedl, a držím jim palce, ať s takto kvalitní tvorbou pokračují i v budoucnu.

Celkové hodnocení: Výborná / Nářez

Po skvělých Knights of Pen and Paper 1 a 2 (KoPP) jsem se rozhodl vyzkoušet i galaktickou variantu, i když scifi tématika mi není tak blízká. 

Základ hry má podobnou šablonu jako předchozí díly, ale v mnohém ji rozšiřuje. Postavy mají kromě rasy a povolání i povahu, která ovlivňuje styl hraní. Kromě základních atributů síly, konstituce a mysli mají i atribut vjemů, ovlivňující iniciativu, kritické útoky a podobně. Primární atribut postavy lze použít v rozhovorech k ovlivnění výsledku, což je skvělá mechanika. K dispozici je přehršel schopností, konzumovatelných předmětů, vybavení i udělátek použitelných v boji.

Humor a narážky na popkulturu jsou opět nedílnou součástí hry. Hra vás občas vytáhne ze scifi prostředí do pokoje, kde s "pánem jeskyně" hrajete své dobrodružství. Úvodní lokace je jak vystřižená z Hvězdných válek. Vaše vesmírná loď má pravděpodobnostní pohon, který se zlepšuje s počtem stran kostky, kterou používáte jako motor (začínáte se čtyřstěnkou). Tady oceňuji jak referenci, tak vtipné začlenění do tématu. Rozhovory mají často humor okatý a přehnaný, ale mě prostě v této sérii her sedí.

Ačkoliv zatím píšu samá pozitiva, tak jsem celkově odehrál jen několik hodin. Celkově bych své dojmy shrnul jako "příliš mnoho". Příliš mnoho všeho. Hra hodně nabobtnala do schopností postav, inventáře, atd, ale neodpovídá to možnostem hraní na telefonu. KoPP byly ideální na půl hodinu hraní v mhd, ale GoPP už nejsou. Systémy jsou složitější a rozhraní je titěrné, aby se to tam všechno vešlo. Po nějaké době už mě nebavilo mžourat na miniaturní písmo a snažit se přečíst vyskakující popisky, co se mi zrovna schovaly za palec. Na tabletu nebo na PC s myší by se to jednoznačně hrálo lépe. Tam je ovšem otázka, zda by to bylo dostatečně zábavné pro delší herní sezení a ne jen krátké seance v dopravě nebo někde ve frontě. Jak mě na mobilní hraní přišlo KoPP skvělé, tak zde mě to naopak odradilo. Autoři podle mě doplatili na pokus udělat hru ve všech ohledech větší a komplexnější.

Celkové hodnocení: Dobrá

Vtipná krátká jednohubka, která slouží jako seznámení s ovládáním Steam Decku. Nejen, že se naučíte, co všechno tam máte za tlačítka :-), ale zároveň si vyzkoušíte míření gyroskopem, dělání snímků obrazovky, mikrofon, dotekovou obrazovku a softwarovou klávesnici. Všechno je to provedeno ve stylu Portalu, s roztomilým robotem, výborným dabingem a typicky Valvovským humorem. Nejprve začnete jako kontrolor záchodů, ale hra se brzy zvrhne do mnohem akčnější podoby...

To, co Aperture Desk Job dělá, dělá výborně. Seznámí vás se zařízením a skvěle se u toho pobavíte. Samotného hraní tam ale moc není, občas zmáčknete nějaké to tlačítko a posunete se v ději vpřed. Celý zážitek trvá pouhou půlhodinu. Ke konci mi přišlo, že už humor trochu ztratil dech, jakoby ve Valve nevěděli, jak to dobře zakončit. Ale to je asi subjektivní, po většinu času jsem se pochechtával nad situačním humorem a vtipnými průpovídkami mého robotického parťáka.

Celkové hodnocení: Výborná

Deprese, beznaděj a naprostá oddanost státu. To jsou ty správné pocity spořádaného občana totalitního státu Arstotzka. Politická mapa je sice ve hře vymyšlená, ale symboly, hudbou i celkovým pošmourným vzhledem hra výborně evokuje poměry v bývalém Sovětském svazu.

Občane, raduj se! Byla ti přidělena práce imigračního úředníka na hranicích našeho státu. Tobě i tvé rodině byl přidělen byt kategorie 8. Selhání v pracovních povinnostech bude mít závažné důsledky. Sláva Arstotzce!

Šeď a bezvýchodnost přidělené práce je hmatatelná hned po prvních dnech. Byrokratické nároky rostou, každá chyba se trestá, a i při velké snaze člověk horko těžko živí svoji rodinu, případně shání léky pro nemocné členy. Na hranicích se nesetkáváte jen s bezejmennými lidmi, ale se spoustou osobních příběhů, kde vás lidé ze srdce prosí, ať je pustíte přes hranice, i když nemají zcela v pořádku papíry. Pomáhat ostatním se ale samozřejmě nepromítne dobře na vašem pracovním výsledku. Časem se dostanete mezi mlýnské kameny partyzánské organizace, která chce změnit poměry v zemi, a státní dozor. Asi není potřeba zmiňovat, že sebelepší snaha jedním nebo druhým směrem může snadno vyústit ve vaši smrt, nebo přesun do tábora nucených prací.

Jakkoliv se mi líbil nápad a ztvárnění, přijde mi, že je to hra na jedno zahrání, na získání zážitku, než na opakované nebo delší hraní. Autor hru prošpikoval konverzacemi a událostmi, které se můžou vyvíjet dle vašich akcí různě, a zároveň připravil přes 20 odlišných konců. Ale samotná pracovní náplň (tj. většina hry) se skládá z nekonečné kontroly správnosti údajů, což na jednu stranu perfektně vystihuje šeď všedního dne daného úředníka, ale na druhou stranu, minimálně já jsem si nedokázal představit, že se tím vším chci prokousávat opakovaně. Situaci trochu zlepšuje, že se hra automaticky ukládá po každém dni, a můžete z kteréhokoliv z nich odštěpit novou herní linku, a neopakovat tudíž vše úplně od začátku.

Papers, Please jednoznačně doporučuji, i kdyby to bylo jen krátké seznámení. Hra je bohužel dnes ještě aktuálnější než před 9 lety, kdy původně vyšla, neboť se jeden velký totalitní stát rozhodl, že bude nejen utiskovat své občany, ale i zabíjet občany sousedních států. Ukázek, proč si vážit osobních svobod, tak není nikdy dost. (Z podobného ranku se ještě chystám na novější Beholder, který vypadá silně inspirovaný Papers, Please, je pěkně kreslený a trochu akčnější).

Celkové hodnocení: Výborná

Velice zábavná fantasy přetlačovaná ("tug of war"). Dva hrady naproti sobě, posíláte do boje jednotky, sesíláte kouzla, máte speciálního hrdinu k ovládání, a k tomu všemu pálíte balistou různými projektily. Nejen že se přetlačujete na bojišti, ale balistou se snažíte zároveň ničit protivníkův hrad, což mu bere bonusy, znemožňuje vysílat konkrétní jednotky, atd. Je to celkem hektické a hodně zábavné.

Autoři všechno vykreslili v roztomilé komiksové grafice, ozvučili příjemnou hudbou, a přidali úmyslně přehnaný humor, který je tak přímý a prvoplánový, až se občas fakt zasmějete. S každou splněnou úrovní dostáváte peníze, za které si vylepšujete jednotky, kouzla, projektily a místnosti v hradě, což vám přináší uspokojující pocit postupu vpřed.

Odehrál jsem kampaň za Království, a očekával jsem konec, aby se mi nečekaně zpřístupnila druhá kampaň za Vikingy. Bohužel se začátkem od nuly, takže základních jednotek, kouzel apod. Což mě poněkud odradilo, protože klesnout ze silných zbraní opět na nulu a zase se prokousávat postupem vzhůru se mi úplně nechtělo. A jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že kampaně jsou celkem čtyři, celkově o 120 úrovních. Uff. V této chvíli jsem to vzdal - ačkoliv mě hra vážně bavila, tak nemám nutkání projít mnou odehraný obsah ještě třikrát, jen v trochu jiných barvách (jednotky apod. jsou jiné, není to jen o přebarvení, ale principiálně je to shodné).

Výborná musí být hra více hráčů proti sobě, zvlášť když už to lidé umí. Do hry si musíte vybrat jen omezený počet jednotek, kouzel, projektilů i místností z více možných, takže si dovedu představit, jak se jedou různé strategie, co se proti čemu hodí. Zároveň je možné postavit si hrad vlastní - rozhodnout se, které místnosti mají být více schované a bezpečnější před nepřátelským ostřelováním, jak vysoké věžičky, kde mít silné zdi, no prostě sen každého stratéga. Bohužel jsem neměl možnost hru proti lidským protivníkům vyzkoušet.

Za mě výborně zpracovaný jednoduchý koncept, který se mi sice v kampani po jisté době zajedl, ale dokud mě bavil, tak mě bavil hodně.

Celkové hodnocení: Výborná

Zajímavá karetní hra pro fanoušky "dračáku". Prvotní dojem je rozpačitý, protože na první pohled hra evokuje něco jako spoj 3, a ani po absolvování tutoriálu jsem moc chytrý nebyl. Po chvíli ale člověk pochopí pravidla, nejsou složitá, i když vysvětlovat by je hra mohla lépe.

S vybraným hrdinou se člověk snaží projít kobkou až k finálnímu nepříteli. V každé místnosti na vás čekají slabší i silnější příšery, náhodné události, a zdroje (peníze, runy, karty, zlepšení statistik hrdiny). Cestou sbíráte zlatozuby, za které si vylepšujete karty v balíčku. Tvorba vlastního balíčku je naštěstí naprosto minimalistická (to není aspekt karetek, který by mě bavil), ale kupovat vylepšení je nutno s rozmyslem. Různí hrdinové mají různé speciální vlastnosti, ale jinak průběh hry příliš nemění, a karty se mezi hrdiny sdílí.

Při hře jsem ze začátku cítil mírnou frustraci, protože jsem měl dojem, že velmi brzy narážím na nepřekonatelného protivníka, a nemám jinou možnost, než hrát stále dokola a grindovat, abych se dostal dál. Ale téměř vždy jsem se přistihl překvapený, že jsem se v dalším kole dostal mnohem dál, než jsem původně čekal. A díky tomu, že se v kobce dají prokopávat zkratky, tak se v podstatě žádný zákys ani žádný nucený grind nedostavil. Zlepšení karet se také velmi rychle projevují, a v pozdější části hry dokážou karty totálně obrátit situaci na bojišti a dostat vás skrz několik zdánlivě ztracených situací v řadě. Takže ačkoliv po smrti hrdiny jsem byl trochu znechucený, a nechtělo se mi začínat znovu a opět jít od začátku, tak jakmile jsem začal, tak jsem se naopak cítil nadopovaný adrenalinem, když jsem balancoval na hraně a neustále byl ve střehu, abych dobře zkombinoval svůj herní postup a karty v ruce, a povedlo se mi prokopat zas další zkratku v kobce.

Hra je kratší než jsem čekal, po splnění základní kobky je tam ještě druhá, ale to už je klasický nekonečný běh, a pak aréna, kde se stejným startovním vybavením se snažíte nahrát větší skóre než ostatní hráči (za odměny, reset žebříčku každý den), což byla docela zábava (zvlášť teď, roky po vydání, kdy už tam není zas tak velká konkurence). Samozřejmě můžete v klasickém průchodu zkoušet různé hrdiny, zlepšovat všechny karty na max, atd, ale nekonečné opakování už není příliš pro mě, takže po skončení základní kobky jsem hrát brzo přestal.

Vyzdvihl bych zábavnou českou lokalizaci (hra je původem česká) a celkové grafické ztvárnění. Také možnost hrát zdarma, jen s volitelnou možností podpořit tvůrce (k čemuž vás samozřejmě nabádám, pokud vás hra bude bavit). Odměnou za finanční příspěvek je zrychlené získávání zlatozubů. Pro hraní to ovšem není potřeba, já sám jsem přispěl až skoro ke konci své hry.

Z nedostatků bych zmínil nedostatečné vysvětlení všech pravidel a občasných pár chybek nebo nedostatků v uživatelském rozhraní. Také by se mi líbila plnohodnotná druhá kobka, nebo alespoň náhodně generovaná, ovšem s mapou (na rozdíl od dostupné nekonečné jeskyně). Zároveň mi hodně neseděl způsob, kterým je řešena útočná síla (útočíte za tolik bodů, kolik je vaše síla, a s každým útokem o 1 klesá), protože to způsobuje totální efekt sněhové koule. Když se vám dobře daří, pár ranami zničíte kohokoliv, ale pokud se vám nedaří, tak klesnete na útok síly jedna, a z té situace už je pak těžké se vyhrabat. Možná jako reakci na tento problém autor zakomponoval dorovnávání úrovně nepřátel (alespoň mi to tak přišlo), aby hra působila více vyrovnaně. Jenomže tím poztrácí smyslu investování do vylepšování statistik postavy, protože pak akorát dostanete silnějšího protivníka.

Celkově se mi hra moc líbila, a i když jsem měl občasné momenty frustrace, tak jsem ji v podstatě dohrál jedním dechem.

Celkové hodnocení: Výborná

Hře jsem věnoval necelou hodinu, ale na seznámení se to myslím úplně stačí. V Kindergarten hrajete ten samý den stále dokola. S závislosti na tom, s kým si promluvíte, o čem, a jak zareagujete, případně které předměty v místnosti použijete, se situace zásadně mění, odehrávají se jiné příběhy. Autor hry si velmi vyhrál v množství dostupných scénářů a jejich vzájemnému provázání. Vaším konečným cílem je odhalit vše, co se ve školce děje, najít všechny scénáře. K dosáhnutí tohoto cíle se vám postupně odemykají speciální předměty, které dostáváte jako odměnu za splněný hlavní scénář některé z postav, a které vám jako jediné zůstávají do dalších, opakujících se dní (spolu v našetřenými penězi).

Jedná se v podstatě o konverzační drama na malé ploše a svojí náturou mi trochu připomnělo snímek Dogville. V něm se také všední události začnou obracet do nechutných, zkažených rozměrů, avšak ne tak moc, jak v Kindergarten. Tato hra je protkána zvráceným, morbidním humorem a musíte na to mít žaludek, nebo být správně naladěni, abyste si to užili. Asi jako sledování Happy Tree Friends není pro každého. (Až mě překvapuje, jak nekompromisně pozitivní je poměr recenzí na Steamu). A na mě to bohužel zafungovalo naopak - možná už jsem moc starej, ale ten zvrácený svět mě nebavilo objevovat.

Což mě přivádí k druhému aspektu hry. V této školce velmi snadno umřete (hned na první obrazovce si zkuste odmlouvat školníkovi), a to vám restartuje celý den. Což je sice pointa hry, ale zároveň, pokud už máte v kapse speciální předmět, který je klíčem k dalšímu postupu, ale ještě jste nedokončili den, tak o něj přijdete, a musíte to zkoušet dokola znova, abyste přišli na způsob, jak si ho udržet. Znamená to, že si musíte držet mentální mapu všech svých rozhodnutí a konverzací, a přijít na variaci, která vás posune dál. To mě přišlo až příliš náročné - pamatovat si, která odpověď vede ke kterému výsledku, abych to mohl v případě potřeby zopakovat. Ve hře je sice systém nápověd, který se postupně odkrývá, ale i tak je požadavek na zapamatování si řetězu (nebo spíš pavučiny) událostí dost značný. V souvislosti s ne tolik (pro mě) lákavým prostředím mě to nepřesvědčilo, abych do toho investoval potřebnou mozkovou kapacitu.

Hra je celkově zajímavá, a pokud vás bude bavit téma a prostředí hry a máte rádi adventury, tak určitě zábavná. Mě ale aktuálně nesedla, takže ponechávám bez hodnocení.

Zasekl jsem se v třetí misi (což je půlka kampaně), která se mi nepodařila dokončit. Možná jsem tak neschopnej, ale měl jsem ze hry takový podivný dojem. V kampani jsou hned od začátku odemčeny všechny mise, což je zvláštní. Systém progrese mé vesmírné lodě mi unikl zcela. Občas misi začínám s vylepšenými zbraněmi (zřejmě přenesenými z minulé mise), občas začínám s úplně základními "plivátky", kterými je problém kohokoliv sestřelit. Nerozklíčoval jsem, kdy nastává která varianta. Ale dávám tomu částečnou vinu za to, proč jsem se nebyl schopen posunout dál. Pokročilá mise se základní zbraní mi přišla nereálná.

Druhý problém jsem měl s vizuálem. Ačkoliv je hra graficky moc pěkná, tak se na displeji odehrává přílišný vizuální chaos a jde to jen velmi těžko sledovat. Některá herní pozadí neposkytují dostatečný kontrast pro lodě a střely nepřátel. Zároveň hra dost často velmi oddálí obraz a vaše loď se stane hodně prťavou. V záplavě střel a efektů jsem ji dost často ztrácel z očí (přešel jsem kvůli tomu z notebookového displeje na velký externí monitor, ale moc to nepomohlo).

Co mi přišlo zpočátku hodně sympatické je velké množství grafických filtrů, který se dá obraz hry prohnat, a můžete si simulovat vzhled třeba Amigy, Commodoru, Herkulesu, VGA, atd. Jenže když si s tím přestane hrát v menu a pustíte si reálnou hru, tak zjistíte, že ačkoliv je to "cool", tak hra na to prostě připravená není - v některých situacích má např. pozadí úplně stejnou barvu jako střely nepřátel. Takže je to jen efekt pro efekt, bohužel.

Celkové hodnocení: Nic moc

Kompetentní logická hra s minimalistickým designem a rozumnou obtížností. Tak bych asi shrnul svoji zkušenost s Mars Power Industries. Hru jsem hrál na mobilu, a oceňuji, jak autoři zvládli vměstnat celou hru na malý displej a to bez kompromisů. Nic se neposouvá, nepřibližuje, a přesto je vše krásně čitelné a srozumitelné. Hra má jen pár základních principů, minimalistické hratelné pole, a přesto lze vykouzlit spousta složitých problémů. To mi přijde jako ukázka dobrého návrhu.

Přes všechny klady se mi hra někde za půlkou začala zajídat a opustil jsem ji. I když se autoři snažili přicházet s novými herními mechanikami, tak jsem i tak měl pocit přílišné stejnosti. Pokud si chcete tento titul zahrát, možná je dobrý nápad více si ho dávkovat, místo hraní v kuse.

Celkové hodnocení: Dobrá

Původní Rayman se mi vizuálně moc líbil, ale zpětně (mnoho let po vydání) jsem do něj nedokázal proniknout, protože byl tuhý jak podrážka od bot. S moderním pojetím v Rayman Origins, všeobecně výborně hodnocené a oceňované hry, jsem si sliboval, že se konečně s touto sérií pořádně seznámím. To se sice částečně stalo, ale... navzdory předpokladům mě to nijak moc nezaujalo a nedokázal jsem se přinutit pokračovat (skončil jsem někde uprostřed druhého světa).

Celá hra je moc pěkně kreslená a rozpohybovaná. Možná až moc, protože na mě působila snad až příliš dětsky a může to být jeden z důvodů, proč mě tolik nechytla. Prostředí je hodně barevné, bláznivé, fantaskní. Chápu, že to odpovídá originálu. Ale necítil jsem se tam jakkoliv vtažen, na rozdíl například od taktéž nově přepracovaného Oddworld: New 'n' Tasty! (který měl příběh a nebyla to jen náhodná sbírka úrovní). Zároveň sbírání světlušek, růžových pidižvíků a drahokamů má v současné době pachuť mobilních her, i když to opět víceméně odpovídá originálu.

Nečekal jsem a překvapilo mě, že Rayman umírá po první chybě (s tím, že může najít dočasné srdce, které mu jednu ránu vykryje a pak zmizí). Hra se naštěstí poměrně často ukládá a neopakujete moc dlouhý úsek. Přesto mě tento přístup trochu vadil, což může být s podivem, protože např. takový Super Meat Boy jsem si strašně užil. Rozdíl možná bude v přístupu k přesnosti ovládání. Když už umírám po jediné chybě, tak chci velmi přesně umět kontrolovat postavičku. S Raymanem mi to moc nešlo. Změny směrů mu strašně dlouho trvají. Rozběhnutí mu strašně dlouho trvá. Při výskoku jsem měl problém odhadnout, kam přesně dopadnu (možná proto, že Rayman nemá spojené tělo) a ovládání pohybu ve vzduchu bylo opět těžkopádné (jakmile člověk dostane vrtulku, tak to část problémů řeší). Z menších problémů bych ještě vyčetl ovládání kamery, kdy se nelze skrčením podívat dolů, takže se člověk občas úplně zbytečně zabije.

Původně jsem si myslel, že by hra vzhledem k až přehnané roztomilosti byla vhodná pro hru s dětmi. Ale po vyzkoušení si myslím, že budou muset ještě hodně poporůst, protože navzdory vizuálu cílovou skupinou nejsou a není to pro ně uzpůsobené.

Celkově mě Rayman Origins přišla jako příjemná plošinovka, která mě ovšem nedokázala oslovit, a u které jsem poněkud bojoval s ovládáním. Vůbec se ale nedivím vysokým hodnocením od ostatních, protože zpracování je parádní, a pokud vás hra zaujme, tak určitě poskytne spoustu zábavy. Já osobně hodnotím rezervovaněji.

Celkové hodnocení: Dobrá

Nox jsem v době vydání úplně minul a dozvěděl jsem se o něm až o 20 let později (nalákal mě buď kamarád nebo kluci z Retro Nation) a nyní si ho konečně zahrál. Musím říct, že mě velmi příjemně překvapil. Dohrál jsem jeden průchod za Conjurera a bylo to přesně stylem "já vím, že už bych měl jít spát, ale ještě nakouknu tady do té kobky... a ještě prodám získané vybavení... a...". Nox vyšel půl roku před Diablem 2 a je to stylem velmi podobné akční RPG, takže se nevyhnu občasnému srovnání.

Jak jsem psal výše, základní herní smyčku má Nox parádní, a drží člověka jak přibitého. Prostředí je různorodé, je v nich velké množství rozličných potvor, hráč nachází plno vybavení (naštěstí v rozumném množství) a pravidelně získává nové schopnosti. Celá hra lze projít se 3 zcela odlišnými postavami (válečník, vyvolávač/kouzelník, mág), což nemění jen postavu samotnou, ale kupodivu i příběh a částečně náplň světa. Mnou zvolený Conjurer mohl jako jediný používat střelné zbraně, měl jsem k dispozici cca 20 kouzel (mág má mnohem více) a mohl jsem opanovat či si vyvolat obdobné množství zvířat či příšer. Takový trochu Nekromant z Diabla 2 na steroidech. S vyvolanými příšerami byla docela sranda, začínal jsem s vlky a pavouky a končil jsem s orky, kamenným golemem, a mým favoritem, mimikem z DnD. Ano, to je ta příšera, co si v klidu číhá v podobě truhlice se zlaťáky, jen aby zaťala obrovské zuby, jakmile ji někdo zkusí otevřít. K tomu je potřeba zmínit i možnost vykouzlit maličkého atentátníka, do kterého vložíte vámi vybraná kouzla a on se potom rozběhne za nejbližší příšerou a vesele se odpálí, což na potvoru sešle zvolená kouzla (např. omráčení + otravu + ohnivý meteor). Westwood si s touto složkou hry velice vyhrál a je moc zábavná. Ostatní postavy nemohu posoudit, ale Conjurer je na jedničku.

Oproti zmíněnému Diablu se mi také více zamlouval pokus Noxe o větší živost světa. Jak hlavní tak vedlejší úkoly mají sice zcela banální příběh, který je jen do počtu, ale potkáváte se s množstvím lidí a ti na vás reagují. Obyvatelé městečka si stěžují na blížící se invazi, strážnému u řeky místní trhani ukradli boty a on by je chtěl zpátky, uvěznění dělníci v dolech vám děkují za záchranu a doprovázíte je zpátky, ve městě je plno přirozeně vybavených domků, do kterých lze vejít a prohledat místní truhličky - zkrátka není to jen holý nákres městečka s pár obchodníky a pak pustina plná krvelačných potvor kolem, ale trochu víc fungující a reagující svět.

Co jsem na Noxu těžce nesl byl silný tlak na posun vpřed a nemožnost se nikam vrátit, ani do města či jiné základny v případě nutnosti. Žádný portál či waypointy jak v Diablu neexistují, není možnost trochu si oddechnout a jít prodat věci. Mnohokrát se mi stalo, že jsem měl rozmlácené rozpadající se vybavení, nutně jsem jej potřeboval opravit, a prostě není jak. Nox dokonce zachází tak daleko, že když jsem po dlouhé náročné misi měl už dávno sundanou zbroj a kalhoty (jinak by se mi rozpadly), byl jsem přetíženej z nalezené kořisti, a konečně jsem doběhl do města (fyzicky mě nechali proběhnout okolím města a vstoupit branou dovnitř) a říkal jsem si "uff, konečně zpět!", tak mi najedou vzali ovládání, objevil se kouzelník, poděkoval mi, a okamžitě mě teleportoval do další mise. K další osadě bylo nutné se probít nebezpečným prostředím a netušil jsem, jak bude daleko. V takové chvíli jsem měl chuť majznout autory něčím po hlavě. A popsaná situace nastala za hru vícekrát, nejen jednou.

Z dalších negativ se dá zmínit špatné uživatelské rozhraní inventáře, zejména při obchodování. I když to je asi symbol dané doby. Co mě ale vadilo hodně, bylo špatně zdůrazněné vypadnutí nalezených předmětů. Mnohokrát se mi stalo, že jsem někoho zabil/otevřel truhličku, a myslel si, že tam nic nebylo, nebo že tam byla jen 1 věc, a přitom vypadlo ještě něco jiného důležitého, a já jsem si toho vůbec nevšiml. Nox dělá špatně několik věcí a výsledkem je dost frustrující pocit, že vám utíkají zbytečně věci, případně neustálé prohledávání okolí kurzorem (což je při vyvolaných společnících občas dost problém). Předměty nemají obrysy a velmi často jsou na zemi naprosto neviditelné. Zároveň chybí výrazný zvuk, který by vás na vypadnutí dobře upozornil (zvuky se liší podle typu předmětu, u některých jsou velmi jemné) - toto třeba i první Diablo mělo zvládnuté lépe. A zvýrazňování předmětů samozřejmě chybí úplně (druhé Diablo). Výsledkem je neustálá paranoia, že za sebou necháváte užitečnou kořist.

Co se týká RPG prvků, tak zajímavostí je, že ve hře vůbec neřešíte rozdělovaní bodů do vlastností, stromy dovedností, a tak dále. Vůbec mi to nevadilo, nebylo potřeba nic studovat, nezdržovalo to, a hádám, že to usnadnilo autorům vyvážení obtížnosti hry. Na druhou stranu to negativně ovlivňuje znovuhratelnost. K tomu, co řešit musíte (vybavení A nebo B, kouzlo X nebo Y), bohužel ale na netu neexistuje žádná slušná wiki/dokumentace, a hra toho moc nevysvětlí, takže u spousty věcí se můžete pouze dohadovat, jak fungují (například zda se sčítají odolnosti vůči elementům), ale nedozvíte se to.

Líbila se mi herní náplň, která se neskládá pouze z vyvraždění všeho, co se hýbe. Občas jsem něco hledal, někoho zachraňoval, a hlavně jednotlivé úrovně paláců/podzemí/atd často obsahovaly plno pastí, kterých bylo nutné si všimnout a vyhnout se, případně je deaktivovat, teleporty, které vás hodily na neznámé místo, propadající se podlahy, zamčené dveře, které potřebovaly klíč, a podobně. Klasickým příkladem byla truhlice uprostřed místnosti, u které jste uvažovali, zda je to opravdu odměna v podobě pokladu, mimik, co vás zkusí zabít, nebo jenom spouštěč nějaké události, která prostor kolem vás zaplní nepřáteli. Líbily se mi malé detaily, které ukazovaly, že autoři nad hrou přemýšleli, například když jsem čistě náhodou zjistil, že kamenný golem nelze otrávit a ani mu nedokáží ublížit masožravé rostliny - velice užitečné v bažinách (a ono to dává smysl, ale dopředu by mě nenapadlo, že nad tím autoři přemýšleli). Případně takové malé vtípky, jako třeba že když zabijete upíra (který je hodně agresivní a tuhý), tak se po smrti změní v netopýra a agresivně a vztekle vás začne kousat... za 1 HP. A vy ho pak jedním úderem smáznete a on shoří. Nebo že pokud zemřete, tak se vám hlavní záporačka na koncové obrazovce osobně vysměje a popíše vám, co se s vaším mrtvým tělem následně stalo (plus pěkný obrázek).

Grafika je pěkná, ručně kreslená, a dobře animovaná - například rozbíjení všemožných stolů a poliček s vybavením je velmi uspokojivé, rozletí se to na tisíc kousků. Bohužel v dnešní době už je dost hrubá a kostičkovaná (existuje možnost i neoficiálně zvýšit rozlišení, ale to grafiku jen oddálí a zmenší, nezjemní ji to). Na mém systému jsem měl s původní verzí hry (z GOG) technické problémy, ale vřele doporučuji otevřený projekt OpenNox, který zajistil bezproblémový chod na moderních systémech.

Lidem, co mají rádi akční RPG "rubačky", a nevadí jim postarší grafika a ovládání, tak můžu Nox vřele doporučit. Je to zábavná hra, která hodně táhne kupředu a nemusíte se zdržovat přílišným přemýšlením nad vývojem postavy.

Celkové hodnocení: Výborná

Thief se mi poprvé dostal do ruky pravděpodobně někde na střední. Pamatuju si, že se mi strašně líbil, a zároveň jsem fakt nebyl schopen rozdýchat zombie a jiné nemrtváky, které se ve hře vyskytují. Odehrál jsem pár úrovní a odložil ho, že na to fakt nemám. No, teď už jsem o dost starší, pár špatně otexturových polygonů mě přece nemůže rozhodit, tak jsem se rozhodl k titulu vrátit a konečně ho dohrát. Což se mi i povedlo, na obtížnost Hard (ovšem přiznávám se k častému save scummingu), takže jsem sám se sebou spokojenej.

Thief dělá strašně moc věcí dobře, nebo minimálně zajímavě. Autorům se podařilo vytvořit zajímavý středověký svět, ve kterém existuje okultismus a nadpřirozeno, ale zároveň je na hraně technologického přerodu, což prastaré bytosti ohrožuje. Z toho plyne zajímavý příběh, který teda kvůli použité staré a zkomolené angličtině není vždy lehké sledovat, ale mod s titulky umí hodně pomoci (případně různé wiki). Výborným krokem je, že zlodějské vybavení se vůbec nepřevádí do příštích misí, takže vás to motivuje nástroje používat a zbytečně neškudlit. Zároveň počáteční nákup lze provést za nakradené zlato výhradně z předchozí mise (a zbytek propadne), takže vás to motivuje prohledat každou skulinu, a pak následně nakoupit vše, co lze. Cíle mise se mění s vybranou obtížností, takže si můžete sami nastavit, na co se cítíte. V průběhu mise se cíle mohou radikálně měnit v důsledku překvapivých zvratů (můžete mít za cíl najít konkrétního člověka, jenže najdete jen jeho mrtvolu - to vám výrazně změní vaše plány). A v neposlední řadě mapa je jen hrubý ruční náčrtek, netušíte, kde přesně jste (i proto máte po ruce vždy kompas), a dost často může být i značně nepřesná nebo plná prázdných míst (protože např. váš informátor prostě netušil, co tam přesně je, když vám mapu prodával, anebo je ten svitek s mapou stovky let starý). Výsledkem tohoto všeho je výborné ponoření se do hry, kdy se cítíte v živém světě, který dává smysl. Herní design musím velmi pochválit.

Thief je hra pro lidi jako já, kteří rádi prošmejdí každý kousek mapy, protože co kdyby se tam skrývalo něco zajímavého. Zároveň je vysoce zábavné číhat ve stínech na správný okamžik, pak vyběhnout, přetáhnout strážného po hlavě obuškem, a rychle jeho bezvládné tělo ukrýt někam do stínu. Tyto aspekty hry jsem si vážně užíval. Z čeho jsem nebyl zas tak nadšený byly různé nadpřirozené bytosti, zvláště nemrtví. Už jsem se sice neklepal strachy ze zombií (i když zvukový doprovod má Thief udělaný výborně, a zvlášť v blízkosti kostlivých válečníků, co si pro sebe děsivě mumlají a k vám vykřikují fráze typu "Join usss!", když vás jdou zmasakrovat, jsem měl opravdu nepříjemný pocit), ale na mise s lidskými protivníky jsem se těšil mnohem víc. Na druhou stranu, musím uznat, že ať už nemrtví, nebo agresivní zvířata či jiné zvířecí příšery hru ozvláštnili, a mít všechny mise bez nadpřirozena by byla nuda (zde bych vypíchl misi, kde se převlečete za učedníka řádu Hammeritů a nakráčíte si to hlavní branou přímo do jejich sídla, to byla zábavná změna). Jen bych osobně to nadpřirozeno asi výrazně umenšil.

Vzhledově už na tom Thief samozřejmě není po těch letech nijak moc dobře. Pokud se však přes to přenesete, tak i v dnešní době má hra hodně co nabídnout (zvláště, pokud znáte jen moderní hry, kde vás navigační šipka vede vždy za ručičku, a chcete si vyzkoušet zcela jiný přístup), a jako zakladatel plížícího žánru má Thief jednoznačnou pozici na piedestalu význačných her herní historie.

Celkové hodnocení: Nářez (v době vydání) / Výborná (v současnosti)

Hexcells Infinite je v podstatě Hexcells Plus plus generátor úrovní jako bonus. Úrovní je stejně jako v Plus, mají stejné herní mechaniky (nic navíc), přišly mi stejně těžké, stejná herní doba, no prostě to stejné znovu. Což není špatně, pokud se vám líbilo Plus a chcete přídavek, tak vás Infinite určitě nezklame. Pokud jste Plus nehráli, tak můžete začít rovnou s Infinite, o nic nepřijdete.

Generátor je příjemný bonus, který vás bude v případě zájmu zásobovat nekonečným přísunem nových hlavolamů (ve dvou obtížnostech). Na rozdíl od předpřipravených úrovní, pro které lze najít videonávody na netu (asi 2x jsem vyměkl a nechal se pošťouchnout vpřed), tak u generovaných úrovní to samozřejmě nehrozí. Přísahal bych, že u jedné těžké vygenerované úrovně jsem se dostal do situace, kde prostě nebyl žádný možný krok vpřed (kromě tipování), ale autor tvrdí, že je to nemožné, takže asi to byl "pebkac" ¯\_(ツ)_/¯

Stručně, pro Hexcells-pozitivní hráče je Infinite nejlepší díl série, i když se od předchozího dílu vůbec nezměnil.

Celkové hodnocení: Výborná

Hexcells Plus přináší to stejné co Hexcells s pár novými mechanikami a výrazně zvýšenou obtížností. A pořád je to stejně dobrá zábava.

Z nových mechanik oceňuji zejména pole indikující, kolik je v okolí modrých hexů. To umožňuje zcela novou hratelnost, a autor ji často využívá. (I když mi trvalo dlouho, než jsem si zvykl, že pole nezapočítává samo sebe, což by mi přišlo logičtější). Otazník v šedém poli je už spornější. Umožňuje dávkovat hádanky rozbitím plochy do menších celků, nad kterými lze přemýšlet snáze, než nad celým obrazem. Ale dost často jsem měl pocit, že hlavně autorovi umožnil snadněji navrhovat hádanky. Tento nový prvek jsem tak nedokázal moc ocenit.

Obtížnost od prvního dílu přituhla velmi výrazně. Hra již od začátku nasazuje laťku zhruba tam, kde první hra končila. A v předposlední úrovni jsem už vyměkl a 2x se nechal k dalšímu kroku pošťouchnout řešením z internetu, protože jsem do toho předtím zíral hodinu v kuse a prostě nebyl schopen najít krok vpřed. Hra je samozřejmě stále férová, a v podstatě nevyžaduje extrémní kombinatoriku, ale u větších úrovní je tam tolik možností, kam se koukat, že snadno ten jediný možný následující krok přehlédnete.

Pro milovníky logických her je toto výborná volba, a zřejmě lepší možnost než první díl, protože ten je příliš krátký a snadný.

Celkové hodnocení: Výborná

Pořádně udělaná verze Hledání min, tak by se asi daly stručně popsat Hexcells. Nic proti Hledání min, ale Hexcells oproti nim mají ten zásadní rozdíl, že nikdy nemusíte hádat (!). Každý krok lze logicky odvodit, to je největší klad této hry oproti svému vzoru. A funguje to na jedničku. Občas se člověk hodně škrábe na hlavě, říká si "to přece není možný, tady není jednoznačný krok vpřed" a má velké nutkání si prostě tipnout, ale o to větší uspokojení je, když se ovládne, a po delším přemýšlení se konečně dostaví heuréka moment. Až mě překvapuje, že Hexcells tuto svoji vlastnost více neprodává, viděl jsem to tam jen letmo zmíněné jako součástí herních tipů, a přitom je to zcela zásadní v přístupu ke hře.

Hra je překvapivě krátká, nabízených 36 ručně navržených úrovní jsem měl hotových v bezchybném řešení za 2 hodiny. Ale zejména ty ke konci byly hodně zábavné, propracované, a obtížnost byla přesně tak akorát, aby se člověku občas lehce zavařil mozek a aby se dostavil pocit uspokojení, jakmile těžkou pasáž překonal. Hra mě tedy v tomto ohledu velmi pozitivně překvapila, jak byla zábavná, a jak jsem si po každé dokončené úrovni okamžitě pustil úroveň další. Jednoznačně doporučuji.

Celkové hodnocení: Výborná

Dal by se sem zkopírovat můj komentář k Let's Explore: The Farm - With Buzzy. Džungle je velmi podobně zpracovaná, i když v tomto případě má téměř pětiletá dcera prolétla jednotlivé obrazovky výrazně rychleji, než u Farmy. Připisuji to tomu, že ačkoliv jsou divoká zvířata v podstatě zajímavější než hospodářství, tak zde o hodně více vyniká, že ani po kliknutí nedělají zvířata nic zajímavého. Takže takové hm, pěkný, jdeme dál. Zároveň jsem měl zde větší handikep s angličtinou i se znalostmi, protože dost často jsou zde dost specializovaná jména zvířat a člověk o nich moc neví, a dítě čekat na to, až něco přeložíte ve slovníku, samozřejmě nebude. Tím rychleji jsme se dostali k omalovánkám, které opět sklidily největší úspěch.

Celkové hodnocení: Dobrá

Zkusil jsem to ukázat své téměř pětileté dceři, i když jsem neměl velká očekávání. Obrazovky jsou víceméně statické a celé je to v angličtině. Kupodivu se jí to docela líbilo. Ačkoliv se na obrazovkách skoro nic neděje (např. kombajn jenom stojí a točí sekacími noži, místo toho aby opravdu jezdil po poli a sklízel), tak je tam spousta animovaných objektů, když na ně klikáte kurzorem. Často úplně nesmyslně, ale je to legrační, a dceři se to moc líbilo a pouštěla animace pořád dokola, zatímco si nechala vysvětlovat, co je k čemu dobré (neboli "škola hrou"). Moucha Buzzy nebo encyklopedie je samozřejmě pro česky mluvící dítě k ničemu, ale s vysvětlujícím dospělákem to má podobný efekt. Zároveň je obsaženo pár miniher, kde některé jsou opět diskvalifikovány angličtinou, ale zejména malování ji strašně nadchlo, takže za to palec vzhůru (i když to tak úplně nesouvisí se samotnou hrou). Jen by tam mohl být snadnější přístup k alespoň základním barvám, protože u míchání barev se vaří mozek i mě jako dospělému, natož aby to zvládlo dítě.

Hodnocení mi trochu kazí předpoklad, že to sice byla slušná zábava, ale jednorázová, a už se k tomu dcera asi nebude chtít vracet. Kromě omalovánek, ale ty jsou jenom přílepek, dostupný všude možně.

Z podobného soudku jsem měl lepší dojem z Hravouky, která byla taková hezčeji malovaná, a animace nebyly sice vtipné, ale zato související. To tehdy dcera sjížděla pořád dokola, i když je pravda, že byla mladší. Taky to bylo na tablet, takže přístupnější, než ovládání přes touchpad.

Celkové hodnocení: Dobrá

Pamatoval jsem si, že jako dítě jsem hrál krásně malovaného Aladina, ale myslím, že nikam moc daleko jsem se v něm nedostal. Tak jsem si ho teď pustil znovu.

Prvně jsem zjistil, že Aladin vyšel opravdu na hodně platforem, a že moje vzpomínaná DOSová verze není nijak extra skvělá. Hra tam není moc plynulá, chybí některé grafické vychytávky jako paralaxní posun, ale hlavně, horní kus obrazovky je uřízlý a místo toho je tam informační pruh (zřejmě kvůli výkonu). To je dost problém, a poznáte to hned v první úrovni, když na vás začnou z oblohy padat hrnce, a vy vůbec netušíte proč, protože okna, ze kterých vypadávají, jsou za hranicí obrazu. Hra je tak neférově ještě obtížnější. V čem naopak DOS válí, je hudba (převzatá z Amigy). Tomu se staré konzole se svým pravěkým pípáním nemohou rovnat. Po vyzkoušení jsem ale jednoznačně zvolil původní verzi ze Segy Mega Drive v emulátoru, protože ten krásně plynulý pohyb a velký výhled je jednoznačně větší plus, než lepší hudba.

Hra začíná pěkně pozvolna, a je radost na ni pohledět. Všechno je krásně rozpohybované, pestrobarevné, a veselé. Všechno v duchu původního animáku od Disneyho. Člověk až žasne nad takovými detaily, jako že když po vás strážný hodí nůž, vy po něm hodíte jablko, a srazí se to dohromady, tak se do všech stran rozprsknou šlupky. Špičkové. Procházíte různými prostředími, sbíráte drahokamy a jiné odměny, občas vás čeká bonusová úroveň, celkově je to velmi příjemné.

Zhruba po půlce hry však dost rapidně přituhne. Je tam úroveň s lávou, let s kobercem a džinův svět v láhvi. V těchto úrovních už nastoupila frustrace, protože některé zejména plošinkové pasáže musel člověk znát nazpaměť (třeba proto, že skákal do prázdna, a musel vědět, co tam najde, nebo musel dopředu znát časování plošinek). Nebyl jsem z toho tak vytočený, jako v mém komentáři z Prince of Persia 2, ale možná jen proto, že díky emulátoru bylo triviální uložit si kdekoliv stav hry, takže jsem nemusel vždy začínat od začátku úrovně (nebo nedejbože úplně celou hru, pokud bych vyplýtval všechny životy). I tak jsem některé části opakoval opravdu hodněkrát. Poslední třetina hry se pak odehrává v klasičtějších kulisách (palác) a tam už to opět nebylo zas tak těžké, stačilo postupovat opatrně.

Celkově je Aladin stále velmi příjemná plošinovka, která se dá i teď krásně zahrát. Jen pokud nemáte vysokou míru trpělivosti, tak je asi dobré trochu obrousit hrany času tím, že si v druhé třetině hry člověk pomoci emulátoru trochu pomůže s nejnáročnějšími částmi.

Celkové hodnocení: Výborná

Krásný vzhled a hrozné ovládání. Estetika je opravdu skvělá, ale hra se velmi protivně ovládá. Střepy nelze hledat podle barvy, protože vidíte pouze obrysy. To je trochu škoda, ale OK. Ty obrysy ovšem neodpovídají reálné velikosti střepu (velké i malé střepy mají podobnou velikost obrysu, a malé jsou velmi často obrysem větší, než pak jsou ve skutečnosti). Vypadají, že jsou umístěny na kruhu, ale nejsou (levá a pravá strana nejsou propojeny). Při posunování obloukem se dokola opakují, místo aby tam byla zarážka, takže dost často zkoušíte pořád ty stejné dílky dokola, než si to uvědomíte. Dost často je problém oblouk posunout, a místo toho omylem zvednete dílek. Střepy občas malými detaily neodpovídají dostupnému místu v mozaice. Ale co je nejhorší, když držíte střep, tak je větší, než když ho umístíte dolů (!!). Takže jsem si dost často řekl "to se tam nemá šanci vejít" a ani je nezkoušel položit, ačkoliv tam opravdu patřily. Toto designérské rozhodnutí nedokážu pochopit, podle mě je to nejhorší selhání hry. Pokud by bylo uživatelské rozhraní rozumnější, tak bych rád hře udělil mnohem vyšší hodnocení, protože vizuál je opravdu dechberoucí, hudba je příjemná, a celá hra má velmi rozumnou cenu.

Celkové hodnocení: Dobrá

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2018 v angličtině na Google Play).

Mám slabost pro zábavné malé hříčky. Hoard má krásnou stylizaci, kdy vypadá jako oživlá deskovka. V roli draka soupeříte s ostatními létajícími ještěry a snažíte se nahrabat si co největší hromadu pokladů, ať už drancováním měst, přepadáváním povozů, unášením princezen (s výměnou za výkupné) nebo kradením drahokamů ze spálených věží mocných mágů. Pravidla jsou jednoduchá, herní plocha není velká, a přesto je ve hře překvapivě mnoho prostoru pro strategii i pro hbité prsty. Zvlášť pokud budete chtít získat na všech mapách ocenění zlatou medailí. Map je ve hře dostatek a je tu i více herních režimů pro zpestření.

Největší slabinou hry je, že nepodporuje lokální hru více hráčů. Po síti ano, lokálně ne (i když ve verzi na PS3 to prý bylo). Hru více hráčů jsem tedy nevyzkoušel, ale jsem si jistý, že by to celou záležitost ještě o řád povýšilo. Hrát proti vychytralému protivníkovi, který by vám kradl zlato a princezny z vaší vlastní hromady, cíleně pálil nebo zastrašoval města u vašeho doupěte, a moc dobře věděl, kdy vám vpadnout do zad a trochu vás přismahnout, to by bylo špičkové. Protože umělá inteligence protivníků není nikterak skvělá, a jakmile se naučíte vzorce jejich chování, začnete jich bez skrupulí zneužívat. Plánuji tedy někdy zkusit hru i s kamarády (případně dětmi, až povyrostou), jenom je bohužel zapotřebí více počítačů (a více Steam účtů). Hra obsahuje i kooperační mapy, pokud byste chtěli spolupracovat místo soutěžení.

Celkové hodnocení: Výborná

Dalo by se říct, že je to to stejné, co první díl, jen větší. Vlastně jsem měl při hraní pocit, že jsem čekal něco navíc, a dostal jsem jen rozsáhlejší jedničku. Ale to bych pominul nejzásadnější změnu - přechod na plně 3D prostředí ve venkovních prostorech. Jenom se mi to mozek snaží vytěsnit, protože raná 3D grafika moc pěkná není, a ovládá se extrémně těžkopádně, zvláště kamera. Ve své době to byl asi velký skok, ale zpětně by bylo příjemnější, kdyby zůstali u isometrického pohledu. Takto si své výtvarné kouzlo zachovává LBA2 hlavně ve vnitřních prostorech.

Zážitek ze hry v podstatě odpovídá prvnímu dílu. Svět LBA má svoji duši a vy v něm zažijete spoustu dobrodružství, potkáte rozličné fantastické tvory, podíváte se na různé planety (a i do jejich nitra), a samozřejmě musíte zastavit velkého zlouna. Nesmí vám vadit velice přímočará zápletka a nekomplikované dialogy (mě to nevadilo, beru to jako kolorit doby).

Řekl bych, že autoři oproti prvnímu dílu přitvrdili v obtížnosti. Zvýšil se počet nepřátel, a ačkoliv máte k dispozici arzenál zbraní a schopností, tak vzhledem k nemotornému ovládání je často dost těžké jej využít a naopak dost lehké dostat se do situace, kdy vás nepřítel rozseká na cucky. Skákání po plošinkách je také náročnější, a zejména venkovní pasáže v pozdějších částech hry, kdy vám kamera znemožňuje dobře odhadnout vzdálenost a směr a jediná chyba znamená smrt (v lávě, atp), jsou dost frustrující. Jak nepřátele tak skákání jsem musel řešit extrémně častým cyklem ukládání a nahrávání. A i ta adventurní část mi přišla těžší, dost často se mi stalo, že jsem vůbec netušil, kam v daném okamžiku jít a co dělat dále (zachraňovalo mě občasné kouknutí do návodu).

Navzdory výtkám jsem si hru užil a dohrál ji do konce. Kdybych ji hrál v době vydání, tak by to asi byla bomba. Pro milovníky starých her ale i dnes nabízí LBA2 poměrně příjemný zážitek.

Celkové hodnocení: Výborná

Konečně jsem poprvé vyzkoušel sérii Assassin's Creed. Tento první díl mi přišel jako výborný koncept, do kterého autoři nezvládli vložit dostatečně zábavný obsah. Ve hře jsem se dostal přesně do poloviny (čtvrtá paměťová sekvence ze sedmi), pak už mě neustálé opakování těch samých úkolů přestalo bavit a na zbytek děje se dodíval ve videu na netu. Stráveného času ale nelituji, rád jsem si vyzkoušel, jak to všechno začalo.

Moc se mi líbilo herní zasazení na Blízký východ. Je skvělé, že se hra drží reálných historických událostí, což ji pomáhá zasadit do kontextu doby (a při čtení na Wikipedii zjistíte, že dokonce i ti hašašíni/asasíni opravdu existovali). Orientální architektura má své kouzlo, a pobíhání a skákání po střechách tehdejších měst byl výborný nápad. Obecně za parkour si zaslouží ocenění, protože styl pohybu ve městě dodává hře náboj, a v době vydání se jednalo o průlomovou novinku. Samozřejmě ovládání je občas trochu nemotorné a občas hlavní postava dělá něco jiného než chcete, ale celkově je to slušné. Když jsme u ovládání, přišlo mi to překombinované, a příliš z toho čiší konzolová hra. Ani se moc nenamáhali přizpůsobit to na PC - v popiscích se používá "tlačítko 0" a "tlačítko 1" místo levé/pravé tlačítko, všude se zobrazuje ikona analogové páčky, atd.

Po obsahové stránce se mi to minimálně zpočátku velmi líbilo. Zápletka mi přišla zajímavá, a ani střihy do současnosti mi nijak nevadily, právě naopak - docela jsem se těšil, jak se to vyvine, a bylo osvěžující tam mít takovou meta hru s dějovou linkou skrz tisíciletí. V čem jsem se ztrácel byla místní východní jména, protože hra z nepochopitelného důvodu nemá titulky. Ačkoliv jsem neměl problém angličtině rozumět, tak jakmile se tam začala používat cizokrajná jména, tak jsem se v odposlechu začal ztrácet. Proto se mi těžko soustředilo na to, kdo je kdo, a proč co dělá.

Souboje mi přišly celkem dobře zpracované. Postupně získáte zajímavou škálu pohybů a dá se s tím vyhrát. Bylo fajn, že při skupinových soubojích na vás nechodili protivníci čistě jeden po druhém, ale dost často vás někdo z druhé strany sekl do zad (v omezené míře, samozřejmě by se dalo výrazně přitvrdit v realističnosti, ale to už by asi vyžadovalo jiný druh soubojového systému). Dost mě ale překvapilo, jak často jsem se ocitl v takovém hromadném souboji. Měl jsem představu, že budu tichý vrah, co se nenápadně prodírá davem, pak rychle bodne cíli nůž do zad, a prchá pryč. A ačkoliv mise vyznívaly, že bych to tak udělat měl, málokdy to tak dopadlo. Měl jsem pocit, že je hra nastavená tak, že stejně většinou skončíte sám proti velké přesile, a chytré plánování nenápadné vraždy se prostě nekoná. A nepozdával se mi ani systém ukrývání v případě, že začnete prchat. Samotné skákání do kupky sena nebo schování se mezi mnichy je zábavné, ale otravné na tom je, že je to vyžadováno. Můžete se klidně několik minut schovávat v postranních uličkách, kde není žádná stráž, ale stále po vás budou pátrat. Pak se na 10 sekund schováte v seně, a najednou na vás stráž zapomene. Takže pokud si najdete dobrý úkryt, který ovšem není "ten správný", tak se stráží nezbavíte.

Bohužel se musím dostat k repetitivní struktuře hry. Když jsem poprvé vylezl na věžičku a prozkoumal okolí, a pak splnil pár postranních misí, tak mi to přišlo super. Ale jakmile jsem viděl mapu posetou ikonkami, tak už v první městské čtvrti jsem cítil, že je to příliš to stejné pořád dokola. A jelikož tu jsou 3 velká města, každé se 3 čtvrtěmi, tak dělat pokaždé tu hromadu ikon v každé oblasti, až do zemdlení (nebo spíše ad nauseam), na to už jsem fakt neměl.

Když jsme u toho lezení na věže, mohla z toho být nějaká zajímavá minihra. Jen párkrát jsem se musel trochu zamýšlet, a hledat, kudy se dá na stavbu vyšplhat. Jinak to je jen o držení šipky nahoru, škoda. Zároveň prozkoumávání okolí z vrcholu věže mohla být nějaká aktivní minihra, místo zmáčknutí tlačítka. Což mě přivádí k mapě města, která mi přišla velmi neužitečná. Úkolové postavy mě často naváděly, kam se podívat a kde začít hledat, např. u kostela, kolem knihovny, u nemocnice, atd. Ale z mapy se vůbec nedalo nic poznat, a z architektury místa dost často také ne. Takže opět nastoupila rutina a jelo se podle šablony, věžičky, ikonky na mapě, atd.

Celkově mi teda první Asasín přišel jako slušná, ale ne skvělá hra. Hodnocení jsem trochu zvýšil, protože se snažím přihlédnout k době, kdy vyšla. Docela se těším, až vyzkouším druhý díl, protože tam by údajně mělo být hodně zmíněných ostrých hran již obroušených.

Celkové hodnocení: Výborná (v době vydání) / Dobrá (v současnosti)

Příjemná jednohubka na zabití trochy volného času, anebo (spíše) ideální adventura pro malé děti. Nakreslené a nazvučené je to moc pěkně, klasická Amanita. Ve hře se není kde ztratit, jen tam jen pár míst, a pár předmětů s logickým použitím. Mírná variabilita příběhu potěší, ale na můj vkus se autoři mohli výrazně více vyřádit. Až na pár výjimek je to jen o tom, jestli postava A provede takovou animaci, nebo postava B makovou animaci, ale výsledek je totožný. Tady se autoři mohli rozšoupnout více. Zároveň je občas nutné v daném místě zkoušet všechny postavy, která zafunguje, ale dětem to prostě vadit nebude. Celkově "ok" hra perspektivou dospělého a zábavná hra perspektivou dítěte.

Celkové hodnocení: Výborná (pro děti) / Dobrá (pro dospělé)

Po dlouhých 20 letech jsem se konečně dostal k tomuto titulu, abych si ho vyzkoušel. Dostal jsem se asi do půlky kampaně, takže mám myslím docela dobrou představu o hratelnosti.

Stronghold mě dost překvapil. Čekal jsem téměř výhradně akční složku, kdy buduji hradby, bráním se před nepřáteli, provádím výpady, atd. Ale polovina náplně je naopak ekonomická, kdy si musíte zajistit dostatečnou produkci surovin a pak celý výrobní řetězec až k finálnímu produktu (ať už je to chleba nebo luk), a pak samozřejmě balancovat dle priorit. V tomto směru mi to příjemně připomnělo The Settlers. Pokud podceníte ekonomickou stránku hry, tak poté bude vaše armáda a hrad horko-těžko vzdorovat nepříteli. A k tomu je nutné hlídat i vaši oblíbenost, jinak vám začnou utíkat poddaní. Příjemné překvapení, oceňuji.

Hodně se mi také líbilo, že člověk potřebuje strategizovat u návrhu svého města/hradu, protože pokud budou farmáři a řemeslníci chodit z jednoho města na druhý, tak udělají polovinu práce, než když mají potřebné budovy hned vedle sebe. Zároveň vás ale limituje ráz krajiny v ideálním rozmístění budov, a samozřejmě naprostou prioritou je udržení obranyschopnosti hradu, takže opět musíte vyvažovat, zda tady na tom ideálním místě postavit hradby a věže, ačkoliv vám to zkomplikuje ekonomický řetězec. (Stavění městečka a občasné komentáře rádce mi také trochu připomněly Majesty, ačkoliv je to samozřejmě jinak o dost jiná hra).

U stavby opevnění si člověk vyhraje. Je potřeba využívat výškovou výhodu, vymýšlet, kde lze přehradit různé průsmyky, udělat takový tvar zdí, aby mohli lučištníci z věží/hradeb dobře střílet, atd. To se mi moc líbilo. Ale je v tom poznat stará hra, kdy často lze velmi špatně poznat, která místa jsou průchozí a která ne. Často terén vypadá jako neprůchozí skála, a pak zjistíte, že to jen brání výhledu, a je tam ve skutečnosti někde průchod. Případně postavíte zeď, co vypadá jednolitě, ale ve skutečnosti lze mezi některými "čtverci" do úhlopříčky projít. Také jdou prvky opevnění (věže atd) stavět jen do 4 směrů místo 8, což dost často člověku vůbec nevyhovuje.

Souboje mi přišly takové standardní, mumraj malých lidiček, u kterých mám víc pocit chaosu, než že bych je ovládal :-) Vojáci mají nějaké své uvažování, ale občas mi dalo práci přesvědčit je, že mají útočit na někoho jiného. Zároveň je dost snadné se překliknout a místo na hradby/věž je poslat pod hradby, a tak. Když se ale člověk dívá na tu hromadu jednotek a dění na bojišti, tak se to sleduje moc pěkně.

Celkově to byl tedy příjemný zážitek. Nechytlo mě to natolik, abych u toho strávil dalších 10+ hodin a hru plně dohrál, ale s odehranou polovinou hry jsem spokojený.

Celkové hodnocení: Výborná

Ačkoliv je moderní válka pro mě velmi nezajímavé téma, dostal jsem chuť vyzkoušet, co je zajímavého na tolik opěvované sérii Company of Heroes. Osahal jsem si tutoriál a první dvě mise, takže jen zlomek z obsahu. A ačkoliv mě motiv (moderní válka) nebavil a proto jsem nepokračoval, tak už mám lepší představu, proč hra v roce 2006 získala takovou pozornost. Pocit z realističnosti a uvěřitelnosti strategie je výborný. Jednotky nestojí jako tvrdé Y, ale poměrně inteligentně se pohybují, kryjí se, reagují na nepřítele, pokřikují na sebe, no prostě působí jako živé. Zároveň si je můžete hodně přiblížit a mají propracované detaily, takže z nich máte opravdu reálný pocit. Ve hře je dynamické prostředí, od budov, kam se lze schovat a opevnit, po zničitelné zídky, zábrany, nebo třeba protitankové ježky. Jedno špatné načasování nebo taktická chyba, a už máte jednotku přišpendlenou k zemi nepřátelskou palbou bez možnosti se pohnout. V roce vydání se autorům povedlo přinést do žánru nové a zajímavé prvky, které perfektně zapadaly do vybraného motivu. Kdybych byl větší fanda do soudobého válčení, tak bych ve hře určitě pokračoval, ale nejsem, takže zůstalo jen u krátké ochutnávky.

Nic moc. Viděl jsem video ze Scribblenauts Unlimited na PC a očekával jsem něco podobného. Ale tato hra je extrémně omezená a lineární. Místo otevřeného světa jsou zde maličkaté oblasti, omezený slovník a nezáživné úkoly - např. hraní poslíčka, nebo úkol "vyjmenovat 3 hospodářská zvířata". Pro děti asi v pohodě, ale určitě ne to, v co jsem doufal já, když jsem viděl jiné Scribblenauty.

Ovládání je taktéž hrozné - dotekem je snad nemožné sebrat malé objekty. Hodně herních mechanik je představeno a potom vůbec nefungují (třeba lektvary). Ve hře by se extrémně hodila integrovaná nápověda.

Celkové hodnocení: Nic moc

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2018 v angličtině na Google Play).

Poznámka: Až nyní, dlouho po recenzi, jsem zjistil, že Scribblenauts Unlimited existuje i pro Android, a že se od Remixu významně liší. Měl jsem tudíž od hry částečně špatná očekávání. Pokud bych dával Remixu ještě jednu šanci, tak jedině s dítětem. Ale možná přejdu rovnou na ten Unlimited, který by snad mohl mít i lepší ovládání.

Hra nemá špatný nápad, vyžaduje hbité prsty, a je tam i úroveň plánování, kdy se musíte rozhodovat, zda vám stojí za to pustit semafor na zelenou a pak ho potenciálně nestihnout včas zastavit, nebo hrát bezpečně přes oranžovou, což se vám ale může vymstít s agresivními řidiči. Zároveň je potřeba odhadovat rychlost rozjíždění vozidel, atp.

Bohužel jsem ale nedokázal strávit grafiku. Na obrázcích vypadá pěkně, ale na mobilu je vše extrémně prťavé a do očí vám pálí čistě bílé pozadí. Tato kombinace svítivé bílé a mžourání po malých detailech mě při hraní byla velmi nepříjemná a bolely mě z ní oči, a byl to asi hlavní důvod, proč jsem hru následně odložil.

Zájemcům doporučuji od toho samého studia mnohem raději hru Railways, která mě bavila výrazně více a neměl jsem tam problém s přílišným namáháním očí.

Celkové hodnocení: Dobrá

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2020 v angličtině na Google Play).

Graficky je hra moc pěkná a hudba je příjemná. Tím spíš mě trochu překvapily některé ostré hrany, jako špatně čitelná hlavní nabídka nebo nepříjemné ostré zvuky během dialogů. Ale nejvíce jsem byl rozčarovaný z hratelnosti. Ačkoliv se hra snaží být akční logickou hádankou, tak dost často netušíte, jestli je vaše řešení špatné, nebo jste jenom umístili kouzlo o pixel vedle, případně jej aktivovali o milisekundu pozdě. Celé je to extrémně chatrné a vrtošivé. Téměř jsem zůstal zaseknutý hned v první lesní úrovni, když jsem se snažil provést správné(!) řešení a 10x po sobě selhal, což mě přesvědčilo, že to správné řešení není (a bylo). Podíval jsem se na YouTube a hned v prvním nalezeném videu měl daný člověk úplně ten samý problém a nakonec kvůli tomu ukončil hru. Našel jsem další videa a zjistil, že jsem měl umístit kouzlo o malý kousíček výš, než jak jsem to udělal já. Toto by se fakt nemělo stávat hned v první úrovni. Nemělo by se to stávat nikde, mechaniky by měly být buď vysvětlené nebo zřejmé, a logická hra by neměla být o posouvání objektů o pár pixelů tam a zpět stylem pokus-omyl. Nicméně po této špatné zkušenosti jsem hrál ještě další hodinu, a všechny následující úrovně mě bohužel přišly extrémně podobné a ničím zajímavé.

Celkové hodnocení: Nic moc

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2020 v angličtině na Google Play).

Jungle Town je perfektní hra pro malé caparty. Na rozdíl od tuny odpadu, který se na vás vyvalí, když hledáte dětský obsah na mobilních platformách, mi Jungle Town přijde kvalitně zpracovaný a zejména vytvořený lidmi, co se opravdu zamysleli nad tím, co je do dětské hry vhodné dát. Hra tak má roztomilou grafiku, zvířátka, a zároveň i poměrně inteligentní obsah. Slon pořádá narozeninovou párty, kamarádi mu vymýšlejí a vytvářejí dárky.

Během hry za 6 různých zvířátek si děti ozkoušejí běžné lidské činnosti, jako je zdobení dortu, uklízení odpadků či poházeného oblečení, stříhání a šití, stavění kola, zalévání kytek či sbírání ovoce. Super je, že spoustu činností dělají opravdu fyzicky, tzn jen neklikají na ikonky, ale opravdu při stříhání vedou nůžky, při zalévání pohybují konvicí sem a tam, prstem přesouvají ovoce do košíku, atd. Jsou tam i odlehčené situace, třeba tvorba pneumatik kola z nacucaných housenek je luxusní.

Dcera ve 3 letech hru milovala, ale ještě měla problém všechno vymyslet a ovládat. Ve 4 letech už zvládala všechno. Doporučuji hrát na tabletu (u nás 7"), na mobilu je to příliš malé.

Pár technických problémů by se asi našlo. U stříhání se občas zasekávaly v některých místech nůžky a člověk s tím musel chvíli zápasit. A obecně by bylo fajn, kdyby byla hra tolerantnější k přerušovaným dotekům, protože děti mají často problém přesunout objekt z jedné strany displeje na druhý a celou dobu se dokonale dotýkat obrazovky. Ale to může být technicky komplikované.

Byl bych moc rád, kdyby dané studio vytvořilo nějaké další obdobné hry.

Celkové hodnocení: Výborná

Hra mně příjemně připomněla Gish. Ale bohužel jsem se nedokázal donutit si Fait oblíbit. Zaprvé, je příliš tmavá. Jste černá koule pohybující se přes černé objekty s temnými stíny v pozadí. Pár objektů nebo linií je ostře nasvíceno, což ještě více znesnadňuje rozlišování černých objektů od sebe. Docela mi to unavovalo oči. Také se těžko odlišuje, po kterém objektu lze přejít, a co je jen v pozadí, když je všechno tmavé. Barevnou paletu jsem si jednoznačně neoblíbil.

Zadruhé a mnohem zásadněji, ovládání je velmi nepřesné. Nemluvím teď o setrvačnosti, kterou vaše postava má, ale o ovládání, které jednoduše v polovině případů nereaguje. Postava často nejde do směru, do kterého jezdíte prstem (a na vertikálních površích to ještě komplikuje, že stále musíte máchat doleva/doprava, místo do opravdového směru pohybu, ale ani když na to pamatujete, tak to nereaguje správně), skrčení funguje tak na desátý pokus, výskok na každý druhý. Kulička vybíhá příliš rychle, takže pomalé opatrné pohyby nelze provést. Na některých površích zůstane přilepení, i když visíte zcela horizontálně, na některých površích kloužete, i když jste jen nepatrně nakloněni - ale od sebe je nerozeznáte. Fyzika je totálně zblázněná a často reaguje přesně naopak, než čekáte, např. páky co ignorují váhu vašeho těla, nebo co se chovají jako byste byli plní hélia.

Celkově je to škoda, po prvních pár úrovních jsem byl velmi pozitivně naladěn. Pak již bohužel ne.

Celkové hodnocení: Nic moc

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2020 v angličtině na Google Play).

Koncept je originální a zajímavý. Ale kvůli rychlosti hry se moc dobře nehraje na mobilním displeji, protože vidíte pouze výřez obrazovky. (Na PC monitoru by to bylo mnohem lepší). Zároveň se hýbete extrémně rychle a většinou to nemůžete ovlivnit (základní zbraň střílí automaticky a posunuje vás s každým výstřelem). Dotknutí se okraje arény vás zraní. Takže se jen horečnatě snažíte vyhnout smrti ve vysoké rychlosti a je dost obtížné zároveň se soustředit na nepřátele. Herní motiv taky nepovažuji za ideální. Všechna ta klíšťata, pavouci, atd - je to fakt odpudivé a vůbec se mi to nelíbilo.

Hra mě ze začátku docela zaujala, a (po nějakých těch smrtích) jsem se na výchozí obtížnost dostal přes první kapitolu, ale kvůli zmíněným důvodům mě to později odradilo. Hra měla být trochu pomalejší, bez nechutného krvelačného hmyzu, a možná by to chtělo trochu upravit a styl pohybu. Mělo by být vidět více okolí (a ideálně si to zahrát na tabletu). Na hře ovšem oceňuji pěkný originální koncept.

Celkové hodnocení: Nic moc

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2020 v angličtině na Google Play).

Theme Hospital jsem si mlhavě pamatoval jako zábavnou hru z mládí, kdy jsem ještě neuměl moc anglicky, a tudíž jsem se pravděpodobně ani moc daleko nedostal. Letos jsem se k ní rozhodl vrátit a zjistit, jak moc zestárla. Chvíli jsem experimentoval s CorsixTH, ale jelikož má od základu znovu napsanou herní logiku, rozhodl jsem se pro originál a pustil si TH v Dosboxu. Sice tam není oddalování a pár dalších vychytávek, ale technicky je původní hra stále až překvapivě dobře hratelná.

První vás do uší praští nezapomenutelná hudba (pokud si tedy správně nastavíte MIDI zvuk). Chytlavé melodie, které mi až do konce života okamžitě připomenou právě Theme Hospital. Pořád jsou stejně dobré, jako kdysi. Grafika je pohledná a roztomilá, a ačkoliv je kostičkovaná, tak mě hodně překvapilo, jak dobře se na ni dodnes dívá.

Ačkoliv jsem si pamatoval, že tam je plno vtipných nemocí, typu nafouknutá hlava, dlouhý jazyk nebo neviditelnost, tak jsem vůbec netušil, kolik tam je černého humoru. Hned v úvodní animaci vám ukáží, jak pacienti jsou jen chodící pokladničky, a že je potřeba je co nejvíc zkásnout, než půjdou pod nůž na sál. A když se operace nepovede, no co, přijde další. V tomto duchu je ve hře množství na první pohled ne úplně zřejmých herních mechanik, které dokáží hodně pobavit. Například si můžete nastavit, jak moc chcete vodit pacienty po dodatečných vyšetřeních, i když už diagnózu znáte, abyste je víc oškubali. Nebo v čekárnách postavíte spoustu radiátorů a pořádně je rozhicujete, až se budou pacienti potit. A doprostřed čekárny pak postavíte automat s vychlazenými nápoji, za pouhých 20$ za kus, ať se ti simulanti plácnou přes kapsu... Tato část humoru mi tehdy v devadesátkách naprosto unikla.

Díky tomu, že se dá hra výrazně zpomalit i zrychlit, tak si i uprostřed manažerského shonu můžete užít sledování mumraje lidiček a vtipných animací. Trochu škoda mi přišla, že ty vyloženě vtipné jsou jen u pár přístrojů, a u zbytku je jen něco takového standardního. Hádám, že za to může technologie doby, kdy se s různorodostí animací nemohli příliš rozšoupnout. Když zrovna nesledujete jednotlivé pacienty, tak jde o hru typu "všechno hoří", tzn. stále řešíte problémy. Díky tomu, že jsem sketa, a spustil si hru na lehkou obtížnost, tak jsem neměl problémy s morálkou zaměstnanců. Ale i tak se vám neustále někde tvoří fronty, kupí odpadky, rozbíjí stroje (nedejbože po zásahu zemětřesením), běhají krysy, vypukají epidemie, atd.

Hru jsem si velice užil, TH je výborně vytvořený mix. Došel jsem ovšem pouze do půlky kampaně, pak už mi jednotlivé mise začaly připadat příliš stejné (jenom s více a více problémy, a občasnou novou místností/nemocí). První půlhodinku jsem vždy strávil v nejpomalejší rychlosti hry, a pečlivě rozvrhoval místnosti nemocnice, aby pracovala efektivně. Pak jsem ji otevřel pro veřejnost, začali se hrnout návštěvníci, a řešil jsem a optimalizoval jsem, až do dosáhnutí cílové pásky. Je to super zábava, ale časem se to začne hodně opakovat. Autoři sice na ozvláštnění zakomponovali do hry bonusovou úroveň se střílením krys, ale ta mě bavila přesně jednou :-)

Celkově tedy mohu Theme Hospital i v moderní době s klidným srdcem všem doporučit. Stále je to skvělá hra, a není se co divit, že se ve své době stala legendou. Pořád je krásně hratelná. Pokud někdo ocení mírná technická zlepšení (a nepotřebuje plně autentický zážitek), tak nechť sáhne po CorsixTH; a pokud by někdo radši plně moderní variantu, tak tu je Two Point Hospital (ke kterému bych se také rád časem dostal).

Celkové hodnocení: Výborná / Nářez

O hře jsem toho dopředu příliš načtené neměl. Viděl jsem moc pěkné obrázky ze hry a věděl, že by to mělo být něco ve stylu Commandos a to stačilo, abych se těšil. Zatímco válečné prostředí mě moc netankuje (haha), středověká tématika mě přijde super.

První ze všeho člověka do očí praští grafika. Strašně se mi líbí zvolený grafický styl, všechno je krásně malované a animované. Prostředí je nádherné, jak hrady a domy, tak příroda s lesy (v přechodu období mezi létem a podzimem). Je velká škoda, že je rozlišení tak nízké. Sice se dá neoficiálními úpravami zvednout, ale to vám jenom oddálí pohled, grafiku to kvalitnější samozřejmě neudělá.

Ačkoliv byl první dojem výborný, tak hned v druhé misi přišlo rozčarování z hratelnosti. Měl jsem očekávání, že se budu s Robinem plížit ve stínech, občas omráčím nějakou tu stráž, vyloupím truhlu nebo třeba provedu nějakou sabotáž, a v nejvypjatějších momentech někoho osvobodím zprostřed náměstí a pak budeme prchat. Se svým herním stylem jsem ale narazil, vůbec jsem nevěděl, jak to zařídit. Stráží bylo moc, zabíjet jsem nechtěl (jste od toho herně i odrazováni), a možností pro skrytý postup nebylo mnoho. Podíval jsem se na nějaká herní videa, a zjistil jsem, že v podstatě všichni razí styl rambo, jdou do čelního útoku a omráčí si vybijí v podstatě polovinu (nebo víc) stráží na celé mapě. To mi za prvé nesedí tématicky, a za druhé mi to nesedlo osobně. Postavy sice mají spousty schopností, ale hodně z nich se obtížně používá a obyčejný frontální útok je prostě jednodušší a efektivnější. To mimo jiné zmiňují i recenze, staré i nové. Hru jsem tudíž nevydržel hrát moc dlouho, popsaný přístup mě nelákal.

Z drobností ještě vypíchnu pěkný nápad, že můžete vidět zorné pole pouze jedné vybrané stráže, nikoliv všech v okolí. Super mechanika. Dále zmíním těžkopádné ovládání (přemapování kláves je naštěstí podporováno, podle mě nutnost), a kreslení gest k provádění speciálních útoků na blízko, na které mi ovšem bohužel často postavy nereagovaly (možná jsem to kreslil špatně). A nakonec si ještě postěžuji na speciální schopnosti a jejich efektu na stráže. Je pěkné, že můžete rozhazovat mince, pískat, házet jablkem a další, ale zřejmě pro zvýšení komplexnosti každá schopnost funguje pouze na některé stráže, pokaždé jinak, bez zjevné logiky. Např. kopiník či šermíř se rozeběhne pro peníze, halapartník ne. Pískáním lze odlákat důstojníka či lučištníka, ale kušiníka ne. A tak dále, autoři dokonce do manuálu přidali tabulku, asi abyste ji mohli při hraní neustále konzultovat (opravdu "skvělá zábava"). Pokud by podobné chování vyplývalo z logiky věci (a dalo se dobře pamatovat), tak proti tomu nic nemám, ale takto pro podle mě slouží jen k umělému zkomplikování hry.

Celkově jsem si tedy hru moc neužil a velmi brzy skončil. Není to ale tak úplně chyba hry, ta má své kvality, jen mně osobně nesedla. Při vývoji do ní byla zjevně vložena spousta péče a snahy, nebyla to rychlokvaška. Jen je dobré si před hraním shlédnout pár videí, ať víte, do čeho jdete.

Celkové hodnocení: Dobrá

U druhého dílu jsem si pamatoval, jak jsem jako dítě nadšeně pozoroval animace pidižvíků při výrobě a zpracování surovin. Napadlo mě, že bych tento remake mohl posloužit k tomu, abych v lepší grafice zprostředkoval stejný zážitek zase svým dětem :-) Plus mě zajímalo, jak se tento desetiletý remake vydařil.

Přechod do 3D mě vůbec neurazil. Osadníci neztratili nic ze své roztomilosti, grafika je v podobném duchu, a celkově jsem s ní spokojený. Trochu mě mrzelo (zvlášť kvůli dětem), že ne všechny budovy mají pěknou a detailní animaci práce. Do mlýna není vidět vůbec, studnař už netočí kličkou ale je taktéž schovaný v boudě, u pily nestojí obsluha. Bylo by pěkné, kdyby rybář nebo lovec vykuchali svůj úlovek, atp. Animací je tam dost, ale ocenil bych více. V souvislosti s 3D pohledem mě ale poněkud otrávil omezený výhled (oproti 2D zobrazení originálu), takže neustále musíte posouvat kameru (tip: když si nastavíte rozlišení s poměrem 4:3, tak toho uvidíte více, ale budete mít samozřejmě černé pruhy na monitoru). Proč proboha nejde více oddálit kameru, to nechápu. Kamera skáče ve krocích místo plynule, a ačkoliv se dá pootočit, tak se hned vrátí zpět, takže mi to přijde k ničemu. Posouvání obrazovky je na prostředním tlačítku místo pravého, což na citlivém kolečku, které se nedejbože umí i vyklánět do stran (můj případ) dost špatně funguje a je to k naštvání (změnit to samozřejmě nelze). Kamera je ještě nemotornější na maximální přiblížení, když se chcete pokochat animacemi dělníků.

Uživatelské rozhraní je výrazně příjemnější díky plovoucí nápovědě, která je nyní všude možně, což pomáhá nováčkům. Ikonky jsou pěkné, a po straně obrazovky jsou plovoucí zprávy o důležitých událostech, spokojenost. Co mě nepotěšilo je, že už si nelze samostatně zapnout názvy budov a jejich procentuální výkonost (což mně vždy přišlo jako nezbytnost), ale zobrazuje se to pouze ve stavebním režimu (což zase znepřehledňuje mapu). Takže člověk musí pořád přepínat.

Mechanikami je hra v podstatě stejná jako originál, takže tam lze těžko co kritizovat. Je tam pár drobných zlepšení, jako možnost vylepšovat vojenské budovy. Ze soubojového systému nejsem nadšený, stejně jako v mém komentáři k originální hře, a ocenil bych i jiné cesty vedoucí k vítězství. Při pohledu na 3D grafiku hry mě napadlo, že by se mi líbilo mít možnost jiné národy převálcovat i ekonomicky, místo vojensky - tzn Settlery trochu namixovat s pár pozměněnými koncepty např. z Black & White. To samozřejmě nemohu chtít po remaku, jen mi ta 3D grafika připomněla zmíněný titul a uvědomil jsem si, co mi v původní hře chybělo.

Celkově mi to přijde jako povedený remake, a ačkoliv jsem nebyl nadšený z pár technických aspektů, určitě jsem rád, že zde tento remake máme. Neodehrál jsem ze hry moc, cca 2 mapy, takže vynechám číselné hodnocení. Jo a dceři se samozřejmě miniaturní panďuláci líbili (dětem se člověk zavděčí snadno) :-)