Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

< >

Giants: Citizen Kabuto

  • PC 75
Tak jsem konečně dotáhl další vychvalovanou klasiku. Musím říct, že originalita ze hry jenom prýští. Hra několikrát totálně změní tvář, takže ačkoliv to začíná jako akční hra, tak postupně zjistíte, že hrajete realtime strategii a dokonce i závodní hru. Mišmaš žánrů se mi moc líbí, ačkoliv některé prvky často nejsou úplně propracované. Zároveň si zahrajete za 3 zcela odlišné rasy, což je super a hru to hodně ozvláštní, evokuje mi to např. Aliens versus Predator nebo Natural Selection 2. V misích s budováním báze zastáváte funkci jak velitele tak pěšáka, což mimo posledně zmíněnou hru připomíná i Sacrifice či Savage 2: A Tortured Soul. Všechno moje oblíbené hry, asymetrické strany a přecházení mezi velitelem a první linií mám strašně rád, takže Giants: Citizen Kabuto mělo našlápnuto určitě dobře. Musím tedy podotknout, že jsem hrál pouze singleplayer, v mulťáku by ten zážitek byl pravděpodobně ještě výrazně intenzivnější.

Graficky hra stále vypadá výtečně (měl jsem nainstalovaný komunitní patch 1.497). Příběh je velice jednoduchý a kdyby se bral vážně, tak by nestál za starou bačkoru. Hra se ovšem nebere vážně vůbec. Ze začátku zvažujete, jestli je ten jejich humor trapný nebo naopak tak přepálený, že je skvělý. Já se rozhodl pro druhou variantu, odhodil veškerá očekávání a po většinu času se dobře bavil (a to jsem suchar).

Herní mechaniky jsou poměrně jednoduché, ale s vysvětlováním si hra zrovna hlavu neláme, takže buď otevřete manuál, nebo občas pohledáte na webu (a taky dost často zkonzultujete netriviální sadu ovládání specifickou pro každou rasu). Hra nejde v misích ukládat, ale kupodivu mi to nijak extra nevadilo, protože jsou většinou poměrně krátké. Výjimkou jsou mise, kde se staví základna, ale na druhou stranu když prohrajete, tak další pokus už je pak výrazně rychlejší, protože máte představu, co a jak udělat, kde jsou nepřátelé, atd.

Moc se mi líbil přechod mezi hrou za vesmírné mariňáky a za Delphi (vodní víla). Mariňáci sice mají jetpack, ale ten vydrží velmi krátkou dobu, takže musíte dobře odměřovat vzdálenosti, a hodně času strávíte pevně na zemi. Když vám potom dá hra k ovládání Delphi, která se může jako duch přesouvat vzduchem na obrovské vzdálenosti, tak je to totální wow efekt. Najednou cítíte, jak vás předchozí třetina hry limitovala, ten šnečí pohyb, a vy jste teď volní jako ptáci, skáčete bez námahy po celé mapě. Výborné. Závody na vodních skútrech mě u Delphi docela bavily, až na ten finální, který byl podivně těžký a kde již bylo cítit, že toto není silná stránka hry. Zklamání jsem zažil u poslední třetiny hry (náplňově, časově ji sfouknete výrazně rychleji), kdy hrajete za obrovské monstrum Kabuta. Požírání nepřátel a boření budov bylo zábavné, a schopnost vypěstovat si z vajec děti to trochu ozvláštnilo, ale náplň mi zde přišla příliš naředěná. Kompletně zmizely filmečky mezi úrovněmi, které tam doteď pravidelně byly. Cíl mise byl vždy stejný, dojít do místa B a po cestě všechny zabít. Celkově to působilo dojmem, že autorům došel čas či peníze, tak za pár večerů spíchli poslední část hry. Škoda.

Celkově jsem se u hry dobře bavil, jen škoda některých nedopilovaných mechanik a hlavně poslední části hry.

- Delphi, I'm your fa...
+ No, don't say it!
- I must! I'm ...
+ Wait!
- YOUR FATHER!!!
+ Blaaaarghhhh! (zvrací)
- It is all right ot weep tears of joy, my child.
+20

Kingdom Come: Deliverance – A Woman's Lot

  • PC 85
Velice povedené rozšíření základní hry. Moc jsem ocenil první část, kde hrajete za Terezu, a zažijete za ni jak každodenní rutinní práci, tak odlehčené diskuze a problémy vesnických dívek vábící nápadníky, až po trochu adrenalinu v nebezpečných situacích. Ke konci pak přijdou těžké nezapomenutelné drastické chvíle při nájezdu Kumánů. Vše je podáno uvěřitelným stylem a postavy se chovají velmi lidsky, jak již bylo zvykem v původní hře. Velice uspokojivé je, že se vám uzavře další smyčka příběhu, tzn. dozvíte se, co se dělo s Terezou jak před nájezdem na Skalici, tak poté, a jakým způsobem se pak setkala s Jindřichem. Velká spokojenost.

U druhé části, příběhu Johanky, mě původně docela rozladilo, že nehraji za Johanku, ale klasicky za Jindřicha. I úkoly mi přišly takové standardní, podobné základní hře. Když se člověk zamyslel, tak tam autoři poměrně dobře znázorňovali úděly rozličných žen, se kterými přijdete do styku (ale notak!), ale nepřišlo mi to nic zas tak zvláštního, co by si zasloužilo rozšíření. U kajícné pouti jsem pak nevěřícně kroutil hlavou a říkal si, že autoři fakt hodně přestřelili. Ale vyústění příběhu (to nehodlám spoilovat ani ve spoiler tagu, zahrajte si to a nechte se překvapit) bylo naprosto perfektní, a vymazalo to mé připomínky z předchozích několika hodin hry. Hraní za Jindřicha dávalo smysl právě kvůli tomu závěru. Ten byl překvapivě detailně a kvalitně zpracovaný, včetně několika možných variant zakončení, ve kterých se odrazily vaše předchozí rozhodnutí v tomto minidobrodružství (jen škoda, že autoři viditelně již neměli čas/rozpočet kvalitněji zpracovat čtvrtou, tak trochu tajnou variantu konce příběhu - když potají zavraždíte biskupa, přímo na pozemku kláštera).

Celkově jsou tedy oba příběhy výborné, jen ten druhý, Johančin, se pořádně rozjede až kousek před koncem. Jednoznačně mohu doporučit.
+22

Max Payne

  • PC 70
Pár krátkých dojmů z rozehrané a odložené hry. Dostal jsem se tak do třetiny, a pak jsem zjistil, že už se vlastně netěším, až příští den hru zase zapnu, tak jsem ji odložil.

Co mě hodně oslovilo byl styl vyprávění. Zatímco samotný příběh (co jsem viděl) mi přišel takový průměrný, tak hlas vypravěče a komiksová okna v noir stylu dávaly hře perfektní atmosféru, a ačkoliv ten styl byl dost možná způsobený omezeným rozpočtem, tak to hodnotím jako výborné rozhodnutí. Docela jsem se těšil, co bude v příběhu následovat.

Náplň hry mě však úplně neoslovila. Ze začátku to docela šlo, ale postupně mi přišlo, že běhám mezi šedými stěnami a střílím ty samé 4 panáky, pořád dokola. Rozumím tomu, že je to z velké části limitace tehdejší technologie, ale např. takový Half-Life (co vyšel o 2 roky dříve) nebo Mafia: The City of Lost Heaven (co vyšla o rok později) zvládly mít nápaditější souboje i prostředí. Přestřelky mi u Maxe přišly poměrně toporné (podobně jak u té Mafie). Člověk má docela oddálenou kameru, takže vzdálenější nepřátelé jsou poměrně malí. Není možnost přiblížit kameru mířením, což má za následek i to, že vám uprostřed obrazovky těsně pod zaměřovačem neustále zavazí hlava hlavního hrdiny. Alternativní režimy palby také nejsou, ačkoliv se to trochu kompenzuje dvojitým držením zbraní, např. dvojitá Beretta nebo dvojitý Ingram, což je maso. Také to zachraňuje bullet time, který jsem upřímně nečekal tak limitovaný (krátký, s dost omezeným opakováním). Je zábavný, ale nepoužíval jsem jej tak často, jak jsem očekával. Samozřejmě teď už je jiná doba, ale tehdy, dva roky po uvedení Matrixu, to musela být hustodémonskykrutopřísná kulervoucí herní vychytávka, což chápu :-)

Celkově tedy svoji únavu ze hry připisuji nudnějšímu prostředí a repetitivní akci bez dostatečného ozvláštnění. A také určitě tomu, že střílečky nejsou můj preferovaný žánr. Určitě jsem ale rád, že jsem si opěvovaný Max Payne vyzkoušel. Jen jsem se k němu měl dostat tak o 15+ let dříve. Oproti svému reálnému hodnocení přidávám cca 10%, protože by nebylo fér hodnotit staré hry dnešní optikou (zároveň se ovšem nedokáži vžít do svého mladšího já z roku 2001, abych věděl, jak by mě hra oslovila tehdy).
+16 +18 −2

Revenant

  • PC 60
Vladař a jeho mág vyvolají vaši duši z očistce a uvězní ji v nemrtvém těle, abyste jim sloužil jako loutka bez vlastní vůle, a plnil jejich úkoly. To vás docela naprudí. Když poslušně (jinak ani nemůžete) odcházíte plnit úkol, potkáte na hradě strážného.
Vy: Hej ty tam, potřebuju se na pár věcí zeptat.
Strážný: Odprejskni, s mrtvákama se nebavím!
Vy: Aha. V tom případě tě tu vykuchám a tvé vnitřnosti úhledně rozprostřu po podlaze.
Strážný: Ech, pane, co byste ráčil potřebovat vědět, pane?


První dojem byl výborný, přišlo mi osvěžující zahrát si za nasraného vzkříšeného válečníka, který se svou náladou netají, a rozhodně nehodlá jako nějaký dobrosrdečný blbeček (z každé druhé hry tohoto typu) běhat a plnit vesničanům úkoly. Hodlá splnit úkol, ke kterému ho oživovací kouzlo nutí, a přitom se ideálně pokusí zjistit, jak by se to kouzlo dalo prolomit, aby získal zpět svoji vůli. Bohužel dobrý dojem z nastavené nálady nevydržel dlouho, protože scénaristé si usmysleli, že Revenant bude v podstatě v každém rozhovoru mluvit úplně ve stejném stylu (nasraně a výhrůžně) a pak to nechali nadabovat člověka, který to úplně neuvěřitelně přehrává s důrazem na každé vyslovené slovo. Takže ona nálada se poměrně rychle zají.

Ale to byl pouze úvodní dojem, pojďme k samotné hře. Hned ze začátku mě oslovila grafika, velice se mi malovaný styl líbil. Postavy složené z pár polygonů už tak hezké nejsou, ale jde to. Bohužel se to celé hýbe v nízkých FPS (15?), takže statické obrázky vypadají lépe než hra v běhu, ale dá se to skousnout. Taktéž musím vyzdvihnout hudbu, je perfektní. Naopak práce s inventářem, předměty, kouzly, mapou, to je hrůza. Všechno je extrémně neohrabané, a bez kompletního přečtení manuálu bych nebyl schopen ovládat polovinu věcí.

Soubojový systém se mi líbil. Je mnohem taktičtější, než bývá v hack&slash zvykem, člověk musí uhýbat, hlídat si staminu u každé rány, rozhodovat se mezi několika druhy úderů, má komba, atd. Hru to dělá zajímavější a u soubojů s nepřáteli se člověk musí více snažit (a nepřátel nemusí být tolik).

Hru jsem nedohrál, ani zdaleka. Proběhl jsem několik úvodních lokací, a herní zážitek pro mě zabila kombinace několika faktorů - obnovování nepřátel, výhledu do stran, a fungování mapy. Herní obrazovka je extrémně přiblížená, fakt vidíte jen pár kroků kolem sebe (a to za předpokladu, že se v manuálu dočtete, jak schovat postranní lišty, jinak fakt nevidíte skoro nic). Zároveň máte mapu, ve které (velice hrubě) vidíte celý svět, rovnou odkrytý. To by se mohlo zdát jako usnadnění, ale není, protože tím pádem nevíte, kde jste již byli a kde ještě ne. Takže když něco hledáte, tak snadno můžete projít lehce kolem toho a nespatříte to, protože máte malý výhled. A mapu na orientační pomoc si nemůžete dovolit nechat otevřenou, protože byste měli herní výhled ještě menší :-) Mapa samozřejmě nejde oddálit tak, jak by to bylo potřeba (rozlišení hry to ani nedovoluje) a posouvání mapy je za trest. A teď do toho započtěte fakt, že nepřátelé se téměř okamžitě obnovují. Takže zabijete potvoru, poodejdete pár kroků, za 10s se vrátíte zpět, a ona tam opět stojí. Až dost váhám, jestli to není nějaký bug způsobený dnešními rychlými procesory nebo tak něco, ale nepodařilo se mi k tomu nic na netu najít. Každopádně procházení světa je takto o to horší, protože chodit kolem a kolem je extrémně únavné, když se vám každých pár kroků hned všichni nepřátelé obnoví. Jako příklad můžu uvést vchod na hřbitov hned v úvodní lokaci, který hlídá silná potvora - Styxx. Udolám jej, vejdu na hřbitov, a o pár kroků dál je márnice hlídaná dvěma velkými pavouky. Začnu couvat, a nacouvám do Styxxe, který se tam samozřejmě mezitím obnovil. Po smrti a loadnutí tentokrát lákám pavouky na trochu jinou stranu. Povede se mi vytáhnout jen jednoho, tak ho trošku odvedu, zabiju ho, a jdu pro toho druhého - ale ejhle, oni jsou tam opět oba dva. Než jsem toho jednoho zabil a došel zpět, opět se tam obnovil. Možná je to bug, možná to tak má být, ale je to šílené. Herně (soubojově) jsem to dokázal ustát a poradit si, ale v kombinaci s nízkým výhledem a špatnou mapou to byl pro mě příliš frustrující prvek, který jsem nedokázal překousnout.

Škoda, ze začátku Revenant opravdu pěkně navnadil. Bohužel, v současné době už jej ale nepovažuji za dostatečně hratelného, kvůli některým technickým omezením, některým designovým volbám, a poměrně těžkopádnému ovládání rozhraní.
+17

The Lord of the Rings: The Battle for Middle-earth

  • PC 75
V rámci toulek po herní historii jsem rozehrál i LOTR BFME, avšak vyměkl jsem a nedohrál jsem to. Spíš než komentář toto bude soupis pár osobních poznámek a dojmů.

První mě praštil do očí technický stav a UI. Krásné, filmové, extrémně nepraktické menu se zdlouhavými efekty. Perfektní animace postav, např. při najetí těžkou jízdou do skupinky nepřátelských kušiníků, kteří se rozletí na všechny strany, nádhera. Zároveň tvrdé zamčení hry do 30 FPS, klaustrofobicky přiblížená kamera, a velmi špatné nepřemapovatelné klávesové zkratky. Tato hra je prostě hrou rozporů.

Hra velice vytěžila z možnosti půjčit si assety z filmového zpracování. Náhledy na části filmu, když se člověk pohybuje skrz mapu Středozemě, dodávají hře šmrnc. Zároveň má hra výtečnou kvalitu zvukových efektů, dabingu a hudby, opět díky filmu. Hlášky, které hrdinové trousí během hraní, opět velmi oživují a pozvedávají kvalitu zpracování. A aby to vše opět nebylo příliš skvělé, tak vám autoři hry nedovolí zapnout titulky, pokud hrajete v angličtině...

Moc pěkné bylo střídaní stran, za které v kampani hrajete. Stejně jako ve filmu se hra přepíná mezi lokacemi a jejich aktéry, mise jsou různorodé, nepociťoval jsem žádnou repetitivnost, která u RTS snadno nastává. Pozitivně mě také překvapilo, že hra na střední obtížnost nebyla na první zahrání vůbec jednoduchá - žádný casual titul, jak by mohl člověk u filmové značky očekávat. Naopak, někde v půlce kampaně začalo dost přituhovat. A tam mě taky bohužel hra ztratila, protože jsem měl pocit, že prohrávám spíše kvůli kameře a děsným/chybějícím klávesovým zkratkám, než že bych byl takovej trotl.

Samozřejmě beru v potaz, že hra je 15 let stará, a všechny výčitky nejsou fér. A samotné LOTR univerzum je zajímavé a hra (až na nedostatky) je kvalitně zpracovaná. Ovšem nyní mě již nepřesvědčila, abych do ní investoval potřebných 30+ hodin, a proto zůstalo jen u částečné degustace.
+14

Black & White 2

  • PC 75
Stejně jako u prvního dílu jsem se nedokázal donutit hru dohrát. Sepisuji tudíž alespoň dojmy z rozehrané verze.

Rukopis Petera Molyneuxa, autora božských her, se nezapře. Už první díl mi přišel jako výborný nápad, alespoň na papíře. Malý ostrov s domorodými obyvateli, kde veškerou interakci zařizujete svojí božskou rukou, a máte k dispozici svého pozemského mesiáše/avatara/božské stvoření (ve formě přerostlého zvířete). Bohužel jsem se nikdy nebyl schopen prokousat extrémně volnou strukturou hry (hodně sandbox, málo naznačování, co je teď potřeba udělat) a hodně neprůhlednými mechanikami ohledně chování vašeho zvířete a potřeb obyvatel.

Ve vysvětlení mechanik udělal druhý díl výrazný posun kupředu. U vesničanů vidíte, co je nejvíce trápí, co jim nejvíce chybí, jak jsou šťastní, atd. U zvířete zase úplně přesně víte, jestli jej aktuálně chválíte/káráte za to, jestli udělalo bobek do pole nebo hodilo kamenem. Můžete tak mnohem lépe vytvořit personalitu svého avatara. Tato část hry prošla tedy velkým zlepšením a udělala ji pro mě hratelnou. Ačkoliv nejasnosti se v některých oblastech pořád najdou.

Částečnou nevýhodou vyjasnění mechanik je to, že se ve hře dost značně začaly objevovat různá menu a podobné uživatelské prvky. A hodně z nich nejsou nějaké pěkné stylizované, ale tak trochu škaredé základní lišty a ovládací prvky jak z operačního systému, což mě poněkud vytrhávalo z mé božské meditace.

Co zůstalo z prvního dílu je velmi pozvolné tempo hry, bez výrazného spádu a bez vedení hráče k tomu, co teď má dělat a proč. Což může přijít spoustě lidem perfektní, ale mě to bohužel poněkud uspávalo. Budujete si ty svoje políčka a baráčky, učíte svoji příšerku co má a co nemá dělat, pořád dokola zajišťujete základní požadavky lidí, protože neustále chybí další domovy, nebo dochází jídlo, nebo jsou lidi přepracovaní a chtějí relaxovat, nebo více spát, a hodiny ubíhají. Občas vám k hradbám přijde nepřátelská jednotka, té se zbavíte, a jdete zpět k rozvíjení města. To děláte tak dlouho, až svoji impozantností přesvědčíte zbytek ostrova, že chce k vám imigrovat (alespoň při hraní za dobrého boha), mise ukončena.

Při vybrání dobrého přístupu mi taktéž přijde, že je hra příliš statická. Vy sice vidíte celý ostrov, ale celou dobu sedíte na jednom malém cípu, a nikam se nehýbete. Váš rozsah působnosti se dá lehce rozšířit, ale jen minimálně. Takže se vlastně do zbytku ostrova vůbec nepodíváte (s výjimkou pár vedlejších aktivit), a skoro by tam ani nemusel být. Hraním za zlého boha si ten ostrov aspoň projdete s armádou, obsadíte cizí vesnice (o které se pak staráte, tzn. sdíráte je na kost) a je tam tak nějaký fyzický posun vpřed.

Celkově mě tedy hra v podstatě bavila, a lépe jsem ji rozuměl než jedničce (ačkoliv kvůli výrazně většímu UI ztratila částečně na své magičnosti), ale nedokázala mě udržet. Škoda, Dungeon Keeper to dokázal a jak. Na druhou stranu, ten jsem hrál v době vydání a tohle o 15 let později, takže takové srovnání není úplně fér.
+13

Railways

  • Android 80
Jedna z mála her, co mě na mobilu vážně nadchla. Mobilní hry se buď blbě ovládají (protože prsty), nebo člověk švidrá na malé objekty na malé obrazovce. U Railways ani jedno neplatí. Na mobilu vidíte celou herní plochu, obrazovka se nikam neposunuje ani nezoomuje, ale i na menších mobilech je velikost zcela dostatečná. Všechny objekty na obrazovce jsou příjemně veliké. Prstem přepojujete vlaky mezi kolejemi, což je poměrně přesná interakce. Hraje vám přitom veselá hudba, která mi připomněla (spolu s hektickým stylem hraní) Overcooked. Obtížnost je výborně vybalancovaná, tzn. vyšší než je obvyklé, a donutí vás to několikrát opakovat každou úroveň, ale máte pak příjemný pocit uspokojení z vlastních schopností, až se vám podaří odnavigovat vlaky v úrovni bez zaškobrtnutí a o vlásek odvrátíte několik hrozících srážek. Asi i díky dobře nastavené obtížnosti mi přišla hra opravdu hodně zábavná. Přijde mi, že autorům se podařilo krásně vystihnout esenci mobilní hratelnosti, tak jak by měla vypadat. Railways mohu vřele doporučit.
+10

Homo Machina

  • Android 60
Hodně mě zaujal trailer, ale při hraní hry přišlo zklamání. Všechno to pořád vypadá skvěle, a estetika je určitě nejsilnější část tohoto díla. Ale bohužel hratelnost je dost minimální. V každé části těla máte udělat nějakou drobnost, jako pohnout pákami, otočit kolem, ve správném pořadí nebo frekvenci pomačkat čudlíky. Až na výjimky je všechno strašně primitivní. Občas se budete muset trochu zamyslet, ale spíše nad tím, co po vás tvůrci chtějí, než jak to provést. Ze začátku na mě dýchal tak trochu Byl jednou jeden život (i ten příběh v pozadí je hodně podobný - nakonec, oboje je to francouzské, takže inspirace tam mohla být snadno), a říkal jsem si, že by to mohlo být třeba poučné pro děti, jak funguje lidské tělo. Mohlo, ale asi až pro větší, protože musí pochopit analogii lidských orgánů na různá ozubená kola a písty. Celková doba hraní cca 1-2 hodiny.
+10

Stardew Valley

  • Android 75
Stardew Valley jsem hrával na tabletu cestou do práce a z práce. Pak přišla pandemie a hodila mi do toho vidle. Doma už pak na to nebyl čas. Ve hře jsem mohl strávit odhadem tak 15-20h. Nemám tudíž ani zdaleka "dohráno", a moje farma je chudá příbuzná vedle obrázků farem z Internetu. Ke hře se už ale asi v dohledné době nevrátím, tak alespoň sepisuji svoje dosavadní dojmy.

Samotný koncept hry "utíkáte z korporátu na venkov, kde si ve vesnické komunitě můžete v klidu pěstovat plodiny a relaxovat u toho" mi přijde výborný. Nikdy jsem nebyl moc na relaxační hry, ale tady to brnká na pěknou strunu. A kdybych byl v jiné než současné životní situaci (aka "děti"), tak možná tím ty desítky hodin doma strávím a relaxuji u toho. Mě se to bohužel moc nedařilo, jak má člověk omezený čas, tak se snaží být efektivní, a to je protipól relaxace. Tudíž jsem se snažil počítat, kdy se ještě vyplatí kupovat semínka tuřínu a kolik, a kdy přejít na pěstování dýně, a jak maximalizovat zisk, atp (což je zároveň i moje min-maxovací obsese). A pak mě v této relaxační hře stresovalo, jak strašně krátký je zde herní den, a kolik jsem toho ještě potřeboval stihnout :-) Takže tady mám rozpolcené dojmy, ale není to chyba hry.

Opravdu hodně se mi líbila grafika. Ne každý pixel art považuji za pěkný, ale tady je excelentní (minimálně na tabletu tak vypadal), a barevná kompozice je velmi příjemná. To stejné můžu říci o hudbě, velice pozitivní, jednoduché, příjemné melodie perfektně zapadající do tématu hry. Z hudby jsem měl pocit návratu do 90. let (evokovalo mi to např. Theme Hospital), kdy takovéto hravé a pozitivní melodie bývaly zdá se mi častější.

Hře toho nedokáži moc vytknout. Občas jsem narazil na UI, které nebylo zjevné, např. jsem si musel vyhledat jak dát někomu dárek nebo jak přesunout truhlu, protože mi to hra nedala nijak najevo. Ale to jsou drobnosti. Zásadní rozpor tedy zůstal pouze v tom, kolik času hra potřebuje, a kolik jsem měl k dispozici já, což mi neumožnilo si ji pořádně užít. Třeba si ji ale pustím v důchodě v nějakém emulátoru... :)
+17

Kingdom Come: Deliverance

  • PC 90
Upřímně, nečekal jsem, že mě KCD tak nadchne. Týmu Warhorse se povedlo stvořit unikátní dílo, za které opravdu nemusí stydět. Nešli s mainstreamem a KCD obsahuje spoustu netypických a často i kontroverzních prvků. Hře to podle mě pomohlo, aby byla jiná, a tak zajímavější. Samozřejmě není nouze ani o chybky a chyby, a to i 2 roky po vydání.

První věc co ocením, je zasazení. Historicky přesný středověk bez magie je v tomto žánru unikátní, a to i kdybych nepočítal zasazení do českých zemí. Něco jsem se díky tomu naučil, ale hlavně to zformovalo příběh i herní mechaniky směrem, který jiné hry nemají. Už jenom u questů si člověk uvědomí, o kolik jednodušší je nasázet hlavní a vedlejší questy, když můžete využít skřítků, upírů, či magických artefaktů. Tady musí být všechno zakotvené v realitě, navíc celkem chudé (ve středověku moc věcí lidé nevlastnili, a všechno to jsou základní věci typu kladivo a kůň, žádné pokročilé technologie). Vymyslet haldu zajímavých questů v tomto prostředí není žádná sranda.

Další poklona přichází za snahu o živoucí prostředí. Lidé nepostávají jako panáci na jednom místě, mají své životní cykly, a na pozadí probíhá velké množství simulací, aby hra reagovala na nepředpokládané situace. Samozřejmě z toho vyplývají i všemožné chyby a nedotaženosti, ale když se procházíte po hradě a okolí, tak máte pocit mnohem živějšího místa, než ve hrách obvykle bývá. A také můžete simulací využívat, jako když otrávíte banditům v kempu kotlík s jídlem, protože víte, že se ráno všichni půjdou nasnídat. A pak už jen přijdete posbírat vybavení.

Moc se mi líbilo, jak byla hra veskrze přízemní. Jste syn kováře, žádný vyvolený, snažíte se přežít a dostát cti u svého pána, nikoliv zachránit svět. Náplň jak hlavních tak většiny vedlejších questů byla taková obyčejná, lidská, uvěřitelná. Stejně tak rozhovory s postavami mi přišly realistické a lidské. O dost jiné, než vidíme v jiných hrách. Tady se opět povedlo KCD odlišit se v pozitivním smyslu.

Samotné RPG mechaniky se mi líbily, byly pestré a zajímavé (v kolika hrách se můžete zlepšovat v alkoholismu?), ale některé schopnosti byly poněkud grindovací, což je škoda. Co mě hodně nebavilo, byl systém vrstveného oblečení. Zpočátku to znělo perfektně, ale pokud chtěl člověk oblečení opravdu řešit (např. mít sadu oblečení/zbroje pro boj, sadu fajnového oblečení do města pro udělání co nejlepšího dojmu na lidi, a sadu tmavého tichého oblečení pro plížení a kradení), tak micromanagement v inventáři dosahoval neúnosných mezí. 4 vrstvy oblečení horní části těla, 4 vrstvy oblečení spodní části těla, 3 vrstvy pokrytí hlavy, atd. To všechno se může různě překrývat a interagovat spolu (hlučnost, viditelnost). Nepomáhal tomu ani inventář, který je sice krásný, ale v mnoha ohledech nepraktický. V dalším dílu bych jednoznačně ocenil redukci množství vrstev oblečení.

Questy byly vystavěné dobře, a nechyběly zajímavé zvraty. I když závěr hry byl pro mě dost antiklimatický, cítil jsem se jako u seriálu, kdy uprostřed napínavého děje naskočí titulky, a počkejte si týden na pokračování. Až na to, že tady se bude čekat roky. Hodně jsem ocenil oddělení vedlejších questů od "aktivit", což byly povětšinou různé fetch questy. Proti těm nic nemám, občas se hodí, když si člověk chce vycvičit lovení nebo kradení, tak aspoň si u toho vydělá něco navíc a má k tomu kapku příběhu. Ale jejich oddělení je výborná věc - když člověk zrovna nechtěl, tak věděl, že tím nemusí ztrácet čas a o nic nepřijde. Ačkoliv pár základních fetch questů se proplížilo i do sekce vedlejších questů. U questů jsem dále oceňoval, že často nevedly hráče za ručičku a naopak vyžadovaly zapojení mozku. Občas jste museli něco najít, a žádná šipečka neukazovala k cíli, naopak jste se museli navigovat podle instrukcí, co vám někdo sdělil. Občas jste museli něco logicky odvodit z přečtené knihy, nebo dokonce zapamatovat si písničku. Občas se vás někdo zeptal na informaci, kterou jste zaslechli v rozhovoru dříve, ale neměli ji zapsanou, a bylo na vás, jestli jste dávali pozor. Super.

Líbila se mi komunikace s postavami, kdy jste je mohli přesvědčovat výřečností, charismatem či zastrašením, a zpočátku (dokud/pokud jste si neodemkli konkrétní schopnost) jste netušili, jak je daná postava v těchto oblastech odolná. Museli jste zapojit mozek a odhadnout to z jejího postavení/okolností. Super.

Jak přesvědčování, tak další mechaniky (reputace, smlouvání, šacování, atd) nabízely největší herní zážitek ze začátku hry, dokud jste vůbec netušili, jak věci fungují, neměli jste pomocné schopnosti, a neprohlédli jste číselné systémy v pozadí. Postupně s vašimi zkušenostmi se to překlopilo ze zážitkové více do herní roviny, a už to nebylo tak silné. Ale to se samozřejmě dá očekávat. U těchto mechanik mám ale výtku, že často byla jejich prezentace poměrně matoucí. Například při rozhovoru uvidíte zprávu "Reputace ztracena", ale myslí se tím u dané postavy, v aktuální vesnici, ve městě odkud postava pochází, nebo něco jiného? Nebo vás prošacuje stráž a zabaví vám kradené předměty, ale už vám hra neřekne, které to byly (a vy už nemáte, jak to zjistit). Tohle mi zavánělo horečnatým vydáním, kdy nebyl čas dodělat do konce některé zásadní prvky.

Z kontroverzních mechanik jsem si myslel, že mě bude neuvěřitelně vytáčet systém ukládání. A neštval (nijak extra), dohrál jsem to až do konce bez instalace modu, který by mi umožnil ukládat kdykoliv. Jenom jsem teda často uléhal do postele, kde se ukládala hra. Přispěl k tomu i fakt, že hra mi za celou dobu nespadla (jinak bych quicksave zprovozňoval hned), a ve hře byla možnost Save&Exit, což při vydání nebyla (v té době bych to tedy hrát nemohl, a chápu rozhořčení z tehdejších recenzí). Co mě ale hodně vadilo byl systém únavy a spaní. Únava samotná není problém, ale nutnost najít konkrétní schválenou postel považuji za jednu z největších prohřešků hry. Hodně často se mi stávalo, že jsem byl v nějaké malé vesnici, kvůli questu se posunul/uplynul čas, mě se začaly klížit oči, a já nebyl schopen najít v celé vesnici jediné lůžko, kde se dalo vyspat. Samozřejmě že tam bylo plno laviček, seníků a podobných míst, ale vývojáři mi nedovolili ani na jednom z těchto logických míst si lehnout. Všude kolem les, kde se lehnout nedá taky, protože spaní pod širákem asi ve středověku neexistovalo. Mojí jedinou záchranou v druhé polovině hry byla schopnost, která vám silně zredukuje hlad a únavu. Najednou se mi zážitek ze hry zlepšil o 100%, a já si uvědomil, jak obtěžující pro mě bylo neustále řešit jídlo a zejména spánek. Místo správy měřáků jsem si začal více užívat obsah hry.

Do kontroverzních mechanik se dá jistě zařadit i bojový systém. Trvalo mi hodně dlouho, než jsem pochopil, co se při boji doopravdy děje, a než jsem začal být trochu schopný. I tímto jde KCD proti proudu. Ale osobně se mi soubojový systém strašně líbil. Tak plynulé a zajímavé souboje na blízku chladnými zbraněmi jsem ještě nikde neviděl. Působily velmi přirozeně, i když člověk dlouho netušil, jak na ně. Stejně tak až do konce hry měl člověk problém při boji proti více nepřátelům, což zachovává snahu o realističnost. Jedinou výtku mám k příliš agresivnímu přichycování kurzoru na nepřátele, což nejvíce komplikovalo právě souboje proti přesile, až měl člověk pocit, že spíše bojuje s UI než s nepřáteli.

Nedá mi to a musím si ještě rejpnout do českého překladu. Zrovna u české hry mě překvapuje, že překlad mi přišel dost podprůměrný. Není mi úplně jasné, proč máme v češtině "questy" a "perky", ale to je to nejmenší. Samotný překlad se na hodně místech zcela odchýlil od toho, co postavy ve skutečnosti řekly v angličtině. Případně to vypadalo, jako by české titulky byly z nějaké prvotní verze dialogu, zatímco namluvení bylo z verze novější. Při vybírání odpovědi (které jsou ve formě útržků, nikoliv plných vět) byly některé útržky nesrozumitelné a matoucí, případně zcela zavádějící. Pravidelně jsem si musel na webu najít video stejné konverzace v angličtině, abych pochopil, co která volba má znamenat (v angličtině to bylo mnohem více zjevné). To mi přijde u české hry smutné.

A na konci musím ještě pochválit grafické ztvárnění. Ačkoliv je hra hodně náročná na výkon, tak venkovní lokace vypadají naprosto úchvatně. Navíc je příroda viditelně česká, což způsobuje hřejivý pocit známosti a v lesích a na loukách se cítíte jako doma. Takhle krásně ztvárněnou českou krajinu nikde jinde nenajdete. Povedla se i architektura středověkých hradů a vesnic, vše působí velice reálně. Slabší je ztvárnění obličejů postav a synchronizace rtů při mluvení, ale to se asi s českým rozpočtem bohužel dá očekávat.

Abych tuhle slohovku shrnul, tak KCD jsem si velice užil (dokončil jsem hru téměř na 100% včetně vedlejších questů), a hra se pokusila daný žánr posunout v mnoha oblastech kupředu pomocí používání nekonvenčních přístupů. Zároveň necílila na masové publikum a nebála se občas udělat věci složitější a zajímavější. Ne vždy to vyšlo, ale určitě to z ní udělalo výjimečný titul zasluhující vaší pozornosti. Hra je pořád trochu zabugovaná (i když občas jen špatně něco vysvětluje), ale čas od vydání ji velice prospěl a je perfektně hratelná. Pokud chcete nové netradiční zážitky (oproti klasickým RPG), tak ji určitě doporučuji vyzkoušet.
+34

Chuchel

  • Android 70
Chuchla jsem koupil na tablet pro moji tříletou dcerku (ovládal jsem to povětšinou já). A v tomto ohledu hra nezklamala, protože zábavné skeče jí často způsobovaly záchvaty smíchu. Ačkoliv ideální cílová skupina začíná asi o něco výše, odhadl bych tak 5+ let. Hra obsahuje často totálně nesmyslné reakce, které nelze dopředu odhadnout, ale působí hodně zábavně (soudě dle mého dítěte, já jsem suchar co se maximálně pousměje). Z mého pohledu jsou až moc nesmyslné - očekával jsem mírnou logiku, jak se dobrat k výsledku, a občas je to potřeba, ale hodně často jde pouze o proklikání všech kombinací, až najdete tu správnou. Hra tady zjevně není cílená na standardní hráčské publikum. Trochu mě překvapilo, že ne všechny skeče jsou vyloženě zábavné, ale některé vybrané scény mají lehký nádech krutosti či hororu. Takže s tím dětským zaměřením to není tak jednoznačné, ale tím spíš mám problém identifikovat cílovou skupinu (na druhou stranu, takovej Tom a Jerry je 100x surovější, a taky je pro děti, takže možná se nad tím moc zamýšlím).

Hra je delší než jsem čekal, vydržela nám na hodně večerů, což je fajn. Obsahuje občasnou minihru, která poskytuje zpestření, ačkoliv u jedné z nich jsem skřípal zuby (a už jsem radši zapomněl, která to byla). Hodně se mi líbila (z pozice dítěte) jedna ze závěrečných scén, kdy si můžete kombinacemi lektvarů vytvářet vlastní variace příšerek, to dceru hodně bavilo, mohlo tam být takových scén více. Když jsme u těch příšerek, trochu mi vadilo, že většina z nich byla velice abstraktních, takže se nedalo říct "tohle připomíná zeleného hrocha" a "tohle připomíná žlutého čápa". Hlavní Chuchlův parťák je fialové stvoření na pomezí myši, sysla a ježka, a těžko se tak o něm mluví jinak než "ta fialová potvora".

Pro dospělé bych Chuchla moc neviděl, protože tam herní náplně moc není. Konečné hodnocení za mě tak 60%. Za moji dceru odhaduji tak 80%, takže celkově dávám průměr, 70%.
+23

Cat Quest

  • Android 70
Zjednodušená hack-and-slash pro mobilní hráče. Všechno je uzpůsobené tomu, že neustále můžete běžet vpřed a nemusíte se zdržovat nebo namáhat mozkové buňky. Jeden automatický útok, pár kouzel. Z RPG mechanik pouze vybavení (zbraň/zbroj/helma) s pár čísly. Questy na pár řádků, není nutné číst, o nic nepřijdete. Všechny se řeší shodným stylem dojdi někam/zabij příšery nebo obojí. Ve questech se neztratíte, šipečka vždy ukazuje přesně kam jít. Ukládat se dá jen ve vesnici, ale nikdy od ní nejste dál než pár minut. Dungeony taktéž trvají max několik minut.

Přes všechno tohle zjednodušování (nebo možná právě proto) je hra na mobilním zařízení poměrně dobře hratelná. Ačkoliv nemáte pocit, že hrajete nějaké mistrovské dílo, tak "ještě splním tento quest / ještě projdu tuto jeskyni a půjdu spát" prostě funguje. Možná tomu přispívá ta infantilní grafika a občasně povedené slovní hříčky (které jsem ovšem rychle začal ignorovat). Hra je překvapivě dlouhá (na mobilní poměry). Naštěstí ne příliš.

Všechno je to takové... zjednodušené. Na ukrácení času nebo bezmyšlenkovité odreagování poslouží dobře.
+10

Lara Croft GO

  • Android 70
Hra se rozdávala zdarma, tak proč to nezkusit. Hraní na mobilu je pohodové, menší obrazovka nevadí (pokud teda nehodláte hledat všechny skryté drahokamy abyste si odemkli obleček, to mě vůbec netankuje). Je to tahové, takže pro mobilní hraní ideál. Do Lara Croft prostředí je to napasované pěkně, různé rozvaliny a kobky, propadla, valící se kameny, nebezpečná zvířata. Čekal jsem casual logickou hru, ale některé úrovně mě příjemně překvapily potřebou slušně zapojit mozkové buňky. A z nalezeného řešení jsem pak měl radost, takže motivaci hra zvládá dobře. Přes všechna tato pozitiva jsem došel jenom něco za půlku hry a pak už to odložil a nedohrál, přestalo mě to bavit. Přišlo mi, že se hra příliš opakuje. Takže za mě příjemných 70%.
+10

Hook

  • Android 65
Jednohubka na záchod. Koncept je pěkný, ale nedotažený. Hře chybí dostatečná výzva nebo hloubka. Sice obsahuje 50 úrovní, ale dohrajete je pravděpodobně za hodinu, možná méně. Líbilo se mi, že se postupně objevilo pár nových mechanik, ale bylo jich málo na to, aby člověk musel zapojit mozkové buňky. Uvítal bych pár dalších prvků. Například mě napadlo, že by se dalo hrát s časováním, kdy by bylo nutné vytáhnout více háčků naráz, nebo rychle po sobě, aby se jinde nezasekly. Bohužel reálných úrovní je tak posledních 10, a ty na žádné obtížnější prvky nespoléhají, je tam jen hodně zašmodrchaných drátů.
+8

Hravouka

  • Android 80
Ideální vzdělávací hra pro malé dítě. Moje tříletá dcera je nadšená. Prostředí je pěkně nakreslené, živočichové jsou interaktivní, je to slušně nazvučené. Na tabletu to zvládne ovládat i dítě. Ačkoliv samozřejmě dcera dávno zná zeleninu na zahrádce nebo zvířata v lese, tak to, že může kolem toho chodit s myškou a interagovat s věcmi je pro ni nové a zajímavé. Občasný encyklopedický zápisek jí přečtu a vysvětlím já. Celkově velká spokojenost s nákupem. Chtělo by to samozřejmě ideálně více prostředí, více zvířátek a rostlin, více všeho. Aktuální obsah je však odpovídající ceně, takže za mě určitě palec nahoru, inteligentní naučná zábava pro vaše malé dítě.
+16

Baldur's Gate II: Enhanced Edition

  • Android 90
Po asi 3/4 roce hraní na tabletu na cestě do práce a z práce jsem konečně BG2 dohrál. Vůbec poprvé, původní hru jsem na PC nehrál (což je zpětně dost škoda). I po těch letech mi však BG2 perfektně sedlo do noty. Výborný hlavní příběh, zajímavé vedlejší questy, fantasy prostředí, dobré postavy společníků. Bylo to dlouhé (mám kompletní průchod Shadows of Amn včetně zřejmě všech questů; na Throne of Bhaal už asi bohužel nedokážu najít další čas), ale opravdu výživné.

Dost těžko se mi vybírají konkrétní věci, co bych vyzdvihl, protože ta hra je prostě celá výborná. Ale snadno dokážu vypíchnout těch pár věcí, co mě vadilo/unavovalo. Tak zaprvé, pravidla AD&D 2.5 jsou složitá, matfyzáci sobě (a to se svým vzděláním k nim nemám daleko). Za to hra nemůže, ale odráží se to v ní. Zadruhé, za co už může více, je málo vysvětlivek, co se aktuálně děje a jak to vyřešit. Máte na postavě negativní efekt, ale vůbec nevíte, co dělá, jestli se potřebujete zbavit, jestli stačí počkat a zmizí sám. Nepřátelský kouzelník má kolem sebe barevnou bublinu jako štít, ale vy nevíte, co to je zač, a jak ji tudíž zrušit. Často má kolem sebe takových ochran několik a musíte je prolomit ve správném pořadí. Dělá to hru hodně nepřístupnou. Zatřetí bych pojmenoval jako "příliš mnoho všeho". Ke konci mě hodně unavovalo, že mám k dispozici asi 200 kouzel, které potřebuji znát a pamatovat si, abych mohl bojovat efektivně. Tahal jsem s sebou strašně moc vybavení typu kouzelné šípy/šipky do kuše/házecí šipky/kameny do praku/lektvary/magické hůlky v desítkách variant, které mi bylo líto nevzít/prodat (někdy se můžou hodit!), ačkoliv pro slabé nepřátele jsem je nepotřeboval, a na silné nepřátele nefungovaly, a tak se stále jen hromadily. Teď budu za heretika a lidé mě budou chtít upálit, ale parta 6 postav mi přijde příšerně velká (moc managementu ve všem), a ve 3-4 postavách by se mi hrálo mnohem pohodlněji (což jsem samozřejmě takto hrát mohl, ale na první zahrání to málokdo udělá, protože vám to zvyšuje obtížnost a vůbec netušíte, co vás čeká). Jako poslední bod bych mohl ještě řešit UI, ale je to stará hra a beru to tak (díky bohu za některá vylepšení v Enhanced edici jako např. konec pixel huntingu). Na tabletu bylo dost nepříjemné pracovat s kouzly, takže jsem v partě měl jen 2 čistě kouzlící postavy, a kouzla jsem sesílal, jen když to bylo nutné.

Sice jsem vyjmenoval některé otravné aspekty, ale není to nic, co by nebylo běžné u her tohoto typu. Mé celkové hodnocení myslím mluví za vše. Hru jsem si opravdu užil, a rád jsem si doplnil herní vzdělání zrovna s BG2. Pokud překousnete občasnou potřebu studovat AD&D pravidla na webu, tak je BG2 stále výborně hratelná.
+26

Loom

  • PC 75
Jestli mi nějaká hra evokuje spojení "umělecká adventura", tak je to tato. Grafika je na rok vydání moc pěkná, a celý příběh a průběh hraní je takový klidný, magický, tajuplný. Ze začátku jsem měl LOOM ve škatulce "někdy vyzkoušet", ale pak jsem si pustil LOOM Audio Drama (bohužel není součástí digitální distribuce na GOG, ani přímo ve hře, musíte si na to přijít zjistit sami) a byl jsem plně zaháčkovaný. Ono audio je jakýsi prolog ke hře a bez poslechnutí fakt hru nehrejte, protože obsahuje zásadní uvedení do světa a příběhu.

Příběh prologu, kde existují různé cechy s různými schopnostmi, mi hodně evokoval knihu Zrada, ale to jsem si uvědomil, až když jsem uviděl jméno Orson Scott Card v závěrečných credits (nicméně údajně na hře nepracoval a jen poskytl pár připomínek). Příběh samotné hry už potom zas tak odzbrojující není, je to poměrně jednoduché a klasické "zneškodni záporáka", a přičítám to tomu, jak je hra krátká a v jaké době vyšla - technologie jim prostě neumožnila nacpat do hry spoustu zajímavého děje. Co se mi ovšem moc líbilo, je to, s jakou nebývalou vnitřní logikou funguje kouzlení (či tkaní) v popsaném světě. Svět je jako koberec, skládá se z nitek, které se proplétají. Cech tkalců umí tyto nitky tkát, a ovlivňovat tak věci kolem sebe. Tkaní a hudba jsou příbuzné záležitosti, vždyť roztočení špulky příze s určitou frekvencí samozřejmě vydává tón. Proto ve hře tkáte pomocí krátkých melodií. A pokud máte správně trénovaný sluch a dáváte pozor, tak můžete světu kolem sebe naslouchat a naučit se nové tkací melodie pozorováním - proto vás téměř prázdná kapající nádoba naučí kouzlo vyprázdnění nebo zírající noční sovy naučí kouzlo noční vidění. A většinu kouzel lze obrácením melodie i odkouzlit - danou nitku rozplést. Všechno je to takové přirozené a elegantní.

Samotná hra je výrazně jednodušší než adventury starého kalibru, co jsem měl čest hrát (např. Discworld). Díky tomu, že nemáte inventář, a interaktivních prvků není mnoho, tak je kombinatorika "co všechno tu lze vyzkoušet?" výrazně příznivější. I tak jsem samozřejmě sklouznul k návodu, protože jsem sketa a nemám čas na řešení zákysů. Ale troufám si tvrdit, že LOOM by mohla být jedna z mála adventurních her, které bych byl asi schopen dohrát bez návodu, kdybych si s ní pár dní lámal hlavu (ne že by tam nebyla těžká místa, ale v rámci možností je vše logické).

Celkově tedy výborný umělecký dojem, perfektni audio prolog, zajímavý svět, rozumná obtížnost, ale i krátký a poněkud primitivní příběh ve hře. Velká škoda, že slíbená dvě pokračování z plánované trilogie byly zrušeny.
+23

Heroes of the Monkey Tavern

  • PC 60
Levná napodobenina Grimrocku, s rozpočtem zřejmě nižším než The Keep, a některými nepřáteli okopírovanými z Warcraftu. Nebylo to úplně špatný, a zřejmě mě to bavilo i víc než zmíněný Keep, který trpěl špatným designem úrovní i herních prvků. Tohle je hodně standardní Grimrock-styl. Ale zároveň nic výrazně zajímavého a propracovaného.

Hra je kratoučká a ze začátku jsem byl pozitivně naladěn. V pozdějších úrovních se však nedokáže rozvinout - design úrovní je nenápaditý, hádanky jsou stále základní, hra neudělá nic nečekaného. Souboje díky nemožnosti uhýbat jsou poměrně nudné, ačkoliv obtížnost je docela akorát.

Nic co bych si potřeboval zahrát někdy znovu. Naopak, hra asi velmi rychle upadne v zapomnění.
+12

Leisure Suit Larry: Love for Sail!

  • PC 75
Nikdy jsem byl velký milovník adventur. Ale jedna z her, na které jsem vyrostl, byla Leisure Suit Larry in the Land of the Lounge Lizards a tak jsem si nemohl nechat ujít údajně nejlepší díl série (s jistým menším zpožděním, ehm). A hra nezklamala, fanoušci chlípníka Larryho si zde jistě přijdou na své. Nezklamal jsem ani já, protože bez návodu bych se nedostal ani do čtvrtiny hry :-)

Hra je moc pěkně nakreslená, i když dnes už jsou samozřejmě vidět kostičky. Celkový umělecký dojem však na jedničku. Vybrané scény jsou dobře příjemně lechtivé, ačkoliv Larry samozřejmě má sklony k oplzlosti, jak jinak. Po příjemném rozjezdu v začátku hry začne hodně rychle přituhovat, kdy ačkoliv máte matnou představu, jak problém vyřešit, tak nakombinovat předměty (kterých nasbíráte poměrně dost, protože většina lokací je dostupná okamžitě) a akce je fakt kumšt. Hra tak běží v duchu starých adventur, kdy kombinujete všechno na vše. Tady je to však ještě umocněno možností (nutností!) některé akce napsat volným textem, protože k tomu žádnou volbu v menu nedostanete. Na jednu stranu to působí příjemně, že hra není přesně ohraničena, ale na druhou stranu je to adventurní peklo, protože nikdy nevíte, co lze a nelze. Takže jsem samozřejmě sáhl po návodu. Myslím si, že hru bych sám od sebe nedohrál, i kdybych se rozkrájel, a určitě bych nenašel takové trofeje (mrk mrk), co jsou ve hře dostupné.

Pro lidi, co si jako já doplňují historické herní vzdělání, je to zřejmě ideální hra na seznámení s proutníkem Larrym (a hratelností starých adventur). Pro moderního hráče ale už to podle mě moc není a k uspokojení nedojdete (já vím, to bylo laciné - v duchu Larryho).
+15

Degrees of Separation

  • PC 60
Hráli jsme s manželkou v co-opu. Prošli jsem první svět a část druhého, pak nás to přestalo bavit. Takže moje zkušenosti zahrnují jen část hry.

Od hry jsem podle stylu trochu očekával, že bude dětsky jednoduchá - a asi může být, když poběžíte pořád jen za nosem nejkratší cestou. Ale posbírat všechny šály v úrovni není úplně triviální, a párkrát jsme se museli podívat i na řešení online, protože jsme fakt nevěděli, jak na to. A tam byl kámen úrazu, protože jsme často zjistili, že nejsme blbí, ale prostě jen neznáme herní mechaniku, kterou hra nikdy nevysvětlila, a dost často působila jako cheat spíš než jako očekávané řešení. Jako příklad může být, že ačkoliv voda pod chlapcem vždy zmrzne, a pod dívkou vždy roztaje, tak pokud s nimi běžíte v tandemu extrémně blízko u sebe, tak dívka může běžet po zmrzlé vodě, protože voda roztává o zlomek vteřiny později, jí těsně za patami. Bez tohoto "řešení" se zdálo, že některé hádanky nejdou jinak udělat. Docela nás to rozladilo, protože jsme chtěli logickou výzvu, a ne nutnost hledat glitche v herních mechanikách. Dalším častým problémem bylo, že ačkoliv se dalo odhadnout správné řešení, tak provést ho vyžadovalo spoustu trápení s posunováním postaviček o pár pixelů doleva/doprava. Jelikož je přechod mezi postavami takový plovoucí, a zejména u šikmých čar se velmi špatně odhaduje, tak mnoho puzzlů je spíše o šoupání postaviček dokud to neklapne, než o vymýšlení nebo správném provedení.

Abych jen nehaněl, na nízkorozpočtovou indie záležitost je to pěkně nakreslené a takové příjemné. Časem dostáváte nové schopnosti, objevujete nová prostředí (soudě dle námi dohrané části). Označil bych to za mírně nadprůměrnou hru se zajímavým nápadem a pěkným zpracováním, u které nám však nesedl pohyb předělu mezi postavičkami a některá obskurní řešení složitějších puzzlů.
+12

FEZ

  • PC 65
Příjemně oddechová logická hra a ne moc dobrá plošinovka s frustrujícím přesunem mezi úrovněmi a některými neprůhlednými koncovými mechanikami.

Nápad je zajímavý, i když nikterak novátorský - Escherův svět, kde běžná pravidla tří rozměrů neplatí. Her na toto téma ale zas tak moc není, takže se to dobře hraje, není to provařené. Samotné puzzly mi přišly hodně lehké - minimálně polovinu světa jsem projel skoro bez přemýšlení. Občas se pak najde i těžší část, ale nic závažného. Horší je to s platformingem. Plošinovka to dobrá není - panáček dost klouže a často neudělá nezareaguje přesně tak jak chcete. Některé místa, kde jsem přesně věděl, co udělat, ale musel jsem je xkrát opakovat kvůli ovládání, mi k srdci opravdu nepřirostly. Celkově se to ovšem dá přežít. Lokace jsou barvité, různorodé, občas se objeví nová mechanika, celkově fajn.

Co je naprosto příšerné je pohyb mezi úrovněmi. FEZ má "otevřený svět" a nemůžete se libovolně přesouvat mezi úrovněmi, musíte si to prošlapat. Jsou tam sice občasné teleporty (dva druhy a bez vysvětlení jak přesně fungují, takže dost často netušíte, kde skončíte), ale pořád budete muset slušnou část projít ručně při přechodu mezi různými částmi mapy. Ke konci hry, kdy máte otevřený velký svět a množství úrovní, kde nevíte, jak pokračovat, vás čeká nechutné množství backtrackingu jenom proto, abyste jste se pokusili dostat dál v té či oné úrovni. Zřejmě to bylo uděláno pro natažení herní doby, a dost to odrazuje od pozdějšího hraní. Často mi přišlo jednodušší hru vypnout, než investovat 15 minut opětovným průchodem známých úrovní, jen abych se dostal do úrovně nové. Vstupy do dalších úrovní se také nenacházejí na konci předchozí úrovně, ale třeba uprostřed, takže dost často volíte menší zlo mezi dokončením úrovně a pak se vracením k průchodu do další, nebo necháním úrovně rozdělané s tím, že teď vlezete do dalších dveří a až se vrátíte, tak ji dokončíte (a mezitím samozřejmě zapomenete co a jak). Špatný design.

Ke konci hry (u mě v cca 80%) jsem se dostal do stavu, kdy jsem měl nedokončených x úrovní, ale nebyla v nich žádná viditelná možnost, jak pokračovat. Lehce jsem kouknul na net, aniž bych detailně četl návody, a zjistil, že v postupu jsou třeba naprosto obskurní věci, jako např. rozluštit místní abecedu. Tady hra popírá sama sebe, protože ji téměř celou dohrajete prostým procházením jednotlivých úrovní, a najednou k postupu vyžaduje něco, co jste nikdy nedělali, a ani vám nijak nenaznačí, že je to potřeba. Tady je podle mě hra zcela nečitelná a bez externí pomoci nedohratelná. Pochopil bych, kdyby to bylo potřeba pouze k získání tajných "anti-cubes" (kterých jsem také pár našel), ale že to bez náznaku blokuje hlavní linku a nechá vás hodiny zírat na neřešitelné úrovně, tomu nerozumím.

Za mě je prvních 75% hry příjemná logická odreagovávačka, ale plné dohrání je jen pro otrlé, případně pro ty, kterým nevadí hrát podle návodu, a nemají problém zadat uprostřed úrovně tajný kód "vlevo-vpravo-vpravo-vlevo-vlevo" jak jim říká návod, aniž by řešili, jak k tomu kódu měli za normálních okolností přijít.
+18

80 Days

  • Android 60
Na gamebooky jsem nikdy nebyl (a ani počítačové zpracování typu Sorcery! mi názor nezměnilo). Předpokládal jsem, že 80 Days bude trochu jiná (a měla dost dobré recenze). Ale bohužel, opět mi to přijde jako stejná škatulka, a nedokáži se přinutit, aby mě to bavilo. Samotný příběh je velmi dobře napsaný a překvapivě plynule provazuje vaše rozhodnutí dohromady (vyžaduje ale hodně pokročilou znalost angličtiny). Opravdu svým hraním píšete román. Možnost kupovat a prodávat vybavení je poměrně zajímavá mechanika. Ovládání glóbusu světa je však absolutní peklo (hráno na mobilu), zvlášť pokud jste neměli jedničky v zeměpise a dopředu nevíte, kde která města leží. Na monitoru by to mohlo být výrazně pohodlnější. Celkově jsem nebyl schopen dojet ani svoji první cestu kolem světa. Ačkoliv je příběh dobrý, tak je těžce čitelný, a ve hře není dostatek "hry" (je to prostě gamebook).
+11 +12 −1

Duke Nukem 3D

  • PC 70
Originál jsem nikdy nehrál, ale kvůli kultovnímu statusu jsem ho chtěl vyzkoušet. A bohužel, v moderní době už jsem se nebyl schopen přenést zpět do roku 1996 a vychutnat si ho z historické perspektivy. Docela dobře dokážu pochopit, jaké pozdvižení museli způsobit interaktivní prvky (ať už jde o striptérky, záchody nebo kulečník) v dané době, stejně tak krátké lehce humorné hlášky nebo situační skeče (enemák sedící na záchodě). V porovnání s jinými hrami té doby to byl jistě velký krok vpřed. Ale dnes už mě to nijak neoslovilo a měl jsem to problém docenit. Samotná hra se hraje poměrně standardně. Nepřátelé docela dost ubírají (hráno na střední obtížnost) a poměrně standardně se očekává, že víte, kde se objeví, jinak jdou vaše životy dolů rapidním tempem. Tak jak bylo v té době zvykem. Prokousal jsem se přes několik úvodních úrovní, ale pak už jsem se nedokázal přesvědčit, abych pokračoval. Okouzlení hrou v době, kdy vyšla, mi bohužel již zůstane zapovězeno (24 let je příliš velký věkový rozdíl, sorry Duku).
+21

Metal Slug X

  • PC 60
Ke hře jsem se dostal jako někdo, kdo vůbec nezná sérii Metal Slug, jenom jsem měl povědomí, že to jsou hry z arkádových automatů. Takže jsem to hrál nezatížen nostalgií nebo rokem vydání. A zřejmě to hodně ovlivní vnímání. Metal Slug X mi nepřijde jako hra, která by se v současné době na PC dobře hrála. První mise je parádní, ale pak začne přituhovat, a ke konci člověk zřejmě musí dokonale vědět, co se kdy stane, a ještě i dokonale provést akci. Připomíná mi to legendárně obtížného Captain Claw, jenom tak nějak horší - nepřátelé občas chodí v periodických vzorcích a přijde mi to spíš strojově neférové než zábavně obtížné. Chápu, že cílem bylo z lidí vymámit co nejvíc čtvrťáků, a ne je nechat uspokojivě dohrát hru. A kdybych měl hodit čtvrťák za každé Continue?, co jsem viděl, tak bych byl o hodně lehčí. Hra jednoduše odpovídá době a určení.

Ve hře musím vyzdvihnout parádní animace, všechno je krásně živé, radost pohledět. Jsou tam i pěkné nápady s krytím nepřátel, plazením, atd. Na druhou stranu moc nechápu, proč se dá směrem dolů střílet pouze ve výskoku, přidává to na těžkopádnosti ovládání. Celá hra se dá dohrát za hodinu a půl, když si neomezíte počet smrtí. Pokud ano, tak radši ani nechci odhadovat, jak dlouho vám to zabere (asi hodně dlouho).
+11

One Finger Death Punch 2

  • PC 90
Nejlepší simulátor kung-fu, co kdy na PC vznikl. Vezmete zábavnou základní herní smyčku, ořežete ji na kost, a přidáte perfektní audiovizuál. Vypadne vám hra, co se ovládá dvěma tlačítky, a perfektně se hraje. Při soubojích se cítíte jak opravdový ninja, a vůbec nezáleží na tom, že ho ovládáte jen dvěma tlačítky. Ve hře je překvapivě hodně nápadů, co s tak minimalistickým ovládáním lze při soubojích provádět, stejně jako variabilní prostředí a herní režimy. K tomu přidejte výborné zvuky, hudbu a správně šílené a asijsky přebuzené grafické zpracování, a máte herní skvost. Ve hře je dost obsahu jak pro běžné smrtelníky, tak pro roboty s nadlidsky rychlými reflexy. (Až si pustíte trailer nebo nějaké gameplay video a budete si myslet, že je to zrychlené - není. Je to asi první 2D arkáda, která mě donutila litovat, že ještě nemám vysokohertzový monitor.)
+11

Overcooked

  • PC 70
Výborná zábavná párty hra zabitá nesmlouvavou obtížností.

Kdybych Overcooked hodnotil někde v první polovině hry, tak bych byl nadšením bez sebe. Po dohrání celé hry jsem ale poměrně frustrovaný a moje nadšení těžce opadlo.

Samotná premisa a zpracování jsou excelentní. Herní mechaniky nebudu popisovat, ale autorům se podařilo vytvořit zábavnou hektickou kooperační hru, která je zcela triviální na pochopení i na ovládání, a přitom se u ní dá hodně vyblbnout (a pořádně si zakřičet). Ve hře se postupně objevují nové recepty, každé prostředí je jiné, a často (možná až příliš) se objevují překážky, které vám komplikují pohyb nebo plánování. Hře bych vytkl několik drobností (zdi občas zakrývají důležitá políčka - designerský fail; některé interakce předmětů jsou nelogicky omezené - např. talíř na odkapávači nelze použít ale na stole ano, nebo steak lze nabrat do bulky ze stolu ale už ne z pánve, atd), ale nejsou to zásadní problémy. Zpracování prostě výborné.

Bohužel celé je to zabité systémem progrese. V každé úrovni musíte získat 1 až 3 hvězdy. Jedna vám odemkne následující úroveň, ale každá úroveň má zároveň požadavek na minimální celkový počet získaných hvězd. Přišlo mi, že sváteční (casual) hráči získají tak tu jednu hvězdu za úroveň, standardní hráči dvě, a hardcore hráči tři. Ale i pro hardcore hráče budou 3 hvězdy vyžadovat minimálně několik pokusů, pečlivé plánování předem včetně rozdělení rolí, a pak skoro bezchybné provedení (po dobu 4 minut). Slabší hráči to asi taky zvládnou, ale bude je to stát exponenciálně více úsilí a času. Tohle všechno není ze začátku problém. Ale postupně začíná přituhovat a někde kolem půlky hry se to nepříjemně láme. Pro vstup do poslední úrovně je pak potřeba mít v průměru 2,75 (!!) hvězd ze všech předchozích úrovní. Takže skoro vše na maximum, až na pár výjimek. To je prostě masakr.

Ta hra působí jako zábavná párty hra pro celou rodinu/návštěvu/kamarády, ale kvůli systému progrese prostě není. A jelikož nemá online multiplayer, tak to znamená, že schopné hráče musíte mít přímo doma, abyste mohli ve hře postoupit vpřed. Já to hrál s manželkou (sváteční hráčka), a zhruba v půlce už to prostě nešlo hrát dál a sebralo nám to dobrý pocit ze hry. Já zatnul zuby a dohrál zbytek hry v singleplayeru, ale obnášelo to spoustu grindu v předchozích úrovních, sledování youtube videí abych zjistil optimální přístupy (což občas zahrnuje i používání mechanik hrou nevysvětlených, nebo lehké cheesování herních pravidel), a dost často i štěstí (objednávky, co dostanete, dost často mohou rozhodnout, zda tu třetí hvězdu zvládnete či ne). Hlava mi nebere, proč hra tohoto typu (párty hra, veselá grafika a hudba), není cílená na všechny skupiny - sváteční hráči by měli všude 1 hvězdu, ale pobavili by se (o to přece jde), a hardcore hráči by si pilovali strategii na třetí hvězdu (a možná bych to dělal i já sám, kdybych to měl jako možnost, místo nuceně).

Takto mi nezbývá než konstatovat, že je to slušná hra, ale určitě ne pro každého. Pokud máte doma více decentních až hardcore hráčů, může být pro vás ideální. V opačném případě budete muset nějakým způsobem ty úrovně odemknout, abyste se v nich poté mohli se slabšími hráči bavit.
+18

Drakan: The Ancients' Gates

  • PS2 80
První díl Drakana je jedna z mých nejoblíbenějších her mého mládí. Byla to první hra, která mi nabídla akční prolézání kobek ve stylu DrD a zároveň létání na zádech draka a smažení skřetů z nebe. Co víc si přát! Druhá hra bohužel vyšla exkluzivně pro PS2, a já vyrostl jako PC master race, takže jsem se o její existenci dlouho ani nedozvěděl. K jejímu zahrání jsem se dostal až teď, o 17 let později, díky emulátoru. A porodní bolesti byly velké. Gamepad už jsem v ruce párkrát držel, ale mám nezlomné přesvědčení, že gamepad patří ke skákačkám a arkádám, a ovládání kamery pomocí joysticku ve 3D světě je jen o stupínek příjemnější než trhání stoliček. Ale protože Drakan je moje srdcovka, tak jsem vytrval, naučil se s tím ovládat a hru i dohrál (názor na vhodnost her pro gamepad mi to však nezměnilo).

Drakan 2 mi přijde extrémně věrný originálu, ačkoliv po těch letech mám samozřejmě jen mlhavé vzpomínky. Všechno je větší a lepší. Více schopností (ať již při boji, střílení či magii), různorodější nepřátelé, více prostředí, rozsáhlejší mapy, více questů, a dvojnásobná herní doba. Pokud bych hrál druhý díl krátce po dohrání prvního (ideálně s klávesnicí a myší, v paralelním vesmíru), tak se domnívám, že bych byl unesený. (Teď se to samozřejmě již hůře srovnává, za prvé jsem starší a zkušenější, a za druhé se technologie i herní design od té doby výrazně posunuly. Hru jsem se snažil hodnotit s přihlédnutím na dobu, kdy vyšla, a ne aktuální rok.) Ke hře mám samozřejmě spoustu připomínek, ale část z nich by platila i pro první díl, protože se to odvíjí od stáří hry.

Takže zásadní připomínky:
- Kolizní systém je naprosto tragický, zejména při létání drakem. Zasekáváte se o neviditelné bariéry kolem budov, a průlet kolem stromů je hotové peklo. Ale to myslím bylo v prvním díle podobné.
- Průchod většinou hry je silně naskriptovaný (což by mi běžně nevadilo), do té míry, že boří logiku světa a křičí to na vás "jsem hra!". Dávno zabití nepřátelé se znovu objeví, pokud se to hře zrovna hodí. Při vchodu do místnosti se zavřou dveře a odnikud objeví nepřátelé, po zabití se dveře zase samy otevřou. Někde to samozřejmě vysvětlit lze (temný mág si s vámi na dálku zahrává, byla to magická past, atd), ale ne když je to co pár minut (zejména ke konci hry). Tento systém návrhu světa je dnes dost přežitý.
- Po světě se povaluje velmi malé množství zbraní, vaše aktuální zbraň se hodně rychle ničí, a váš inventář je *extrémně* limitovaný. Což má za efekt, že neustále žijete ve strachu, že vám odejde zbraň a nenajdete žádnou náhradu. Za opravu zbraně u kováře jste penalizovaní snížením odolnosti, což vás ještě víc nutí žít na hraně. Situace je ještě horší v pozdějších částech hry, kde nalézáte (téměř výhradně) pokročilé zbraně vyžadující hodně bodů buď na blízko nebo na dálku, a pokud jedete univerzální bojovnici (což je nejvýhodnější), tak je nemůžete často použít. A odnést si je do města na později je problém kvůli malému inventáři.
- Ovládání. Teď se snažím oprostit od toho, že nejsem zručný s gamepadem. Ale i tak mi to přijde silně nedoladěné, což je možná důsledek toho, že Drakan 2 měl být původně PC hra a Sony vývojáře koupili až v průběhu. Hra využívá gamepad komplet, zcela všechny tlačítka. V boji musíte mačkat všechno kromě pravého joysticku (takže levý joystick, d-pad, akční tlačítka, oba triggery, oba shouldery). Časem to přejde do ruky, ale učící křivka je strmá. Zároveň je velmi nepříjemné míření (luk, hlava draka), protože joystick. V podstatě mě to přinutilo soustředit se hlavně na souboj mečem, protože volné míření u luku je pro mě nepoužitelné (a s lockováním nepřátel nedostřelíte tak daleko). Třešničkou na dortu je, že i s tím mečem standardně sekáte o chlup výš, než je výška většiny barelů ve hře. Nepochopím.
- Loot. Dvě třetiny lootu najdete ve stovkách barelů, které musíte rozsekat. Bohužel v 99% případů to znamená lahvičku života, lahvičku many, nebo pár zlaťáků, protože ve hře o moc víc zajímavých předmětů není. Peníze potřebujete, ale abyste se k nim dostali, znamená to dost únavné sbírání zlaťák po zlaťáku barel po barelu. Po zabití velkého nepřítele dostanete občas zbraň (co se vám může nebo nemusí hodit), ale slušný poklad nikdy, opět jen pár zlatých. Sbírání malých čísel ve velkém výskytu mě dost unavovalo.
- Magie. Vypadá sice strašně stylově, že pro vykouzlení kouzla si musíte pamatovat a poté nakreslit rukou ve vzduchu správný obrazec, jenže to takto musíte udělat opravdu pokaždé (nebo jít přes menu, což v boji nechcete). Quickslot neexistuje. Zároveň musíte vždy předem schovat zbraň (což není záležitost jednoho tlačítka). Nemůžete kouzlit v běhu. Pokud chcete rozbít barel, tak musíte zrušit připravené kouzlo, vytáhnout meč, rozbít barel, schovat meč, a znovu obrazcem připravit kouzlo do ruky (a barelů je hodně, viz výše). Pomohlo by, kdybyste tím kouzlem mohli barel rozbít (mana se doplní sama), jenže u kouzlení není volné zaměřování jak u luku. Magie je tudíž hodně otravná používat.

Ačkoliv jsem některé aspekty hry hodně zkritizoval, část z nich je technologická a část z nich beru jako limitace cílové platformy (gamepad na tohle prostě není určen. Strašně rád bych si v Drakanovi 2 zalétal s myší a freelookem, ale to se mi bohužel nepovede). Celkově jsem se u hry dobře bavil a dávám jí slušnou známku. Samozřejmě to může být způsobeno i nostalgií z prvního dílu. Souboje s nepřáteli byly (po pár hodinách tréninku) odměňující a tak akorát obtížné, RPG prvky byly ucházející, člověk stále má škodolibou radost, když se může jen tak proletět a usmažit skřety pod sebou, prolézání kobek mělo vše potřebné (nepřátele, pasti, občas logickou hádanku nebo skákačku, skrytá místa, odměnu na konci). Pokud jste fandové prvního dílu a nemáte problém s ovládáním na gamepadu (nebo jste ochotni to překousnout), tak doporučuji vyzkoušet (v případě emulátoru si nezapomeňte hru renderovat ve 2K nebo 4K, místo originálního nekoukatelného rozlišení). Je mi moc líto, že se Drakan stal exkluzivkou pod Sony, ale i tak jej považuji za důstojné pokračování původní hry.
+14

Gorogoa

  • Android 75
Logická jednohubka na pouhé 2 hodiny. Je ale moc pěkně vymyšlená - snažíte se provázat jednotlivá políčka "komiksu" tak, aby se příběh posunul kupředu. Na první pohled to může připomínat FRAMED, ale koncept je o dost jiný. A hra na mě zanechala oproti FRAMED lepší dojem. Obtížnost je střední až lehčí, ale na zhruba dvou místech jsem se opravdu hodně zasekl, až jsem si myslel, že to je chyba ve hře. Nebyla, jen si člověk musí umět všímat detailů a občas se nenechat zaskočit "podpásovkou" - zkusit pohnout se vším co se dá, a napadnout ho, že i časovaní pohybu postavy může být klíčem k úspěchu. Graficky je to moc pěkné, trochu umělecké. Dohráno na tabletu za 2 večery na dovolené, spokojenost.
+13

Trine 3: The Artifacts of Power

  • PC 65
Navzdory existujícímu hodnocení jsem nečekal, že by to mohlo být tak špatné. Vždyť je to přece Trine, moje oblíbená série. Bohužel dávám zcela stejnou známku, jako je aktuální průměr.

Přechod do 3D se podle mě nepovedl. Orientace v prostoru je velmi frustrující a poměrně často jsem skákal v podstatě naslepo, protože jsem vůbec netušil, jak moc blízko nebo daleko se postavička v ose Z od plošinky nachází. Možná neprávem, ale měl jsem pak tendenci všechny chyby svádět na hru, protože jsem nebyl schopen rozlišit, kdy jsem to opravdu zavinil sám.

Pohádková grafika zůstala, ale... v minulých dílech to bylo takové pěknější. Zde to působí takovým nízkorozpočtovým dojmem (velice pravděpodobně oprávněně). Navíc mi přišel hodně přehnaný kontrast, scenérie byly dost často hodně tmavé, a v nich zářily některé objekty v ostře oranžové nebo fialové barvě. Chápu, že to mělo být stylizované, ale mě se tam špatně orientovalo, a víc se mi líbila barevná škála minulého dílu.

Hra je dost okatě useknutá v polovině (možná ve třetině) a posledních pár úrovní působí stylem "tady jsou nějaké scény co jsme si cvičně udělali při vývoji, tak to tam všechno nasypeme". Je zde obrovský rozdíl mezi velmi hezkými scenériemi z úvodních úrovní, a mezi těmi planými závěrečnými bez nápadu.

Hodně se mi líbily "challenge úrovně", kde máte pouze jednoho hrdinu, je mu to ušité na míru a jsou poměrně těžké. Občas se mi povedlo pomocí fyziky vyrobit opravdu úchylné řešení, o kterém jsem si myslel, že je to spíš hack než korektní řešení, jen abych poté zjistil, že to tak bylo možná vážně zamýšleno.

Samozřejmostí je pěkná hudba, na té naštěstí nic nezkazili :-) Na druhou stranu, asi bych nebyl schopen poznat, kdyby mi tam pustili hudbu z prvních dvou dílů, zní to všechno velmi podobně.

Spíše negativně hodnotím povinnost sebrat ideálně všechny jehlany (trine-angly) rozsypané ve hře, aby se vám odemčela úroveň následující. Jako extra výzva nebo měna pro vylepšení viz minulé díly by to bylo super, ale mít to povinné je otrava. Naštěstí jsem byl docela úspěšný, takže jsem nemusel nic moc opakovat (ale stejně to otráví).

Celkově tedy velké zklamání. Autorům držím palce, snad bude příští díl úspěšný jak pro nás (dobrá hra), tak pro ně (finance na pokračování studia).
+16

Door Kickers

  • PC 65
Již před 4 lety jsem nechal hře poměrně zklamanou a negativní recenzi na Steamu. Letos jsem se rozhodl dát hře další šanci a vyzkoušet ji znovu, tentokrát na tabletu. Možná ta pauza byla nutná, protože tentokrát již vidím hru poněkud pozitivněji, a to navzdory technickým problémům hry na Androidu. Ale stále to není hra, co by mě výrazně nadchla nebo bavila delší dobu. Jedná se o poměrně příjemně hratelnou lehce nadprůměrnou repetitivní arkádu, která není úplně dodělaná a nemá dobře vyřešené ovládání.

Nebudu se opakovat ze své recenze na Steamu, kdo chce tak si přečte, takže jen v kostce - ačkoliv se to tváří jako strategická taktická hra, tak se tak prostě nedá hrát, protože ovládání na to není uzpůsobené - nedají se editovat taktické plány a nedají se naprosto základním způsobem synchronizovat vojáci ("hoďte flashbang, a jak bouchne, tak vběhněte dovnitř"). Musí se to hrát jako arkáda. Tehdy jsem měl odlišné očekávání, možná proto taková frustrace; teď jsem již věděl, jak k tomu přistupovat. Jako arkáda je to poměrně zábavné. Vyrážíte dveře, střílíte, všechno v "okamžitém" režimu, vylepšujete schopnosti, odemykáte lepší vybavení. Po odehrání X hodin se ale u mě dostavila únava a pocit stálého opakování toho samého. Jednorázové mise mají sice různá prostředí (která díky pohledu zcela shora bohužel moc nevyniknou), ale stále se jede podle stejné šablony zabij teroristy/zachraň rukojmí/zabav kontraband. Navíc vaši vypiplaní vojáci nemohou permanentně umřít, takže necítíte moc tlak, dokončit stačí jakkoliv. Časem se zají.

Připravené scénáře skládající se z X misí mě bavily víc. Pořád je to samé, ale stav vašeho komanda je trvale ovlivněn výsledky, takže postřelení vojáci se v příští misi léčí a zastřelení vojáci zůstávají mrtví. Hned to je zajímavější a více adrenalinové. Bohužel scénářů je jen pár, a jejich jednotlivé mise nejsou příběhově provázané, takže to působí jako jen lehká modifikace jednotlivých misí. Za nedlouho mi to tedy opět sklouzlo do stereotypu a nepřišlo žádné oživení.

Technicky se mi na PC hra moc nelíbila, protože pohled zcela shora redukuje prostředí na geometrické obrazce, a grafika mi přišla mázlá (upscalovaná z nízkého rozlišení). Na tabletu nízká kvalita grafiky není vidět, ale zase se to dost blbě ovládá. Člověk si každou chvíli omylem přemaže plán pohybu, do tlačítka restartu mise v rohu se dá snadno omylem klepnout (a samozřejmě na potvrzení se neptá), a po uspání zařízení nebo minimalizaci hry jede hra vesele dál a za chvíli vám sežere baterii.

Celkově tedy slušně hratelná hra, která mě ale zklamala svým nerealizovaným potenciálem a vyloženě slabým UI. Zábavu poskytne, ale mě osobně po X hodinách začala nudit. Na mobilním zařízení se hrát dá, ale člověk často zaskřípe zuby.
+10

Mafia II

  • PC 80
Hru jsem dohrál hned po prvním dílu, takže mám poměrně čerstvé srovnání. Každá hra má své kouzlo. První hra je v mnoha ohledech zábavně neohrabaná. Druhý díl je viditelně vypilovaný, zejména v audiovizuálním zpracování. Přesto nedokáži říct, zda je jedna zjevně lepší než druhá. Hodně se liší v jednotlivých aspektech.

Začněme vizuálem a ovládáním. Srovnání je samozřejmě nefér kvůli 8 letem rozdílu, ale Mafia II opravdu exceluje ve ztvárnění města a prostředí. A teď nemyslím jen špičkovou grafiku, ale samotný pocit, že se nacházíte ve 40.-50. letech 20. století. Iluze je perfektní, od oblékání, aut, hudby až po výstavbu města. Strašně se mi líbily detaily zejména v začátku hry, kdy strávíte nějaký čas pěšky, procházíte městem, a potkáváte postavy zapředené do rozhovorů, které se vás vůbec netýkají, ale můžete si je poslechnout, a dávají smysl. Jako úvod do prostředí to bylo perfektní. Škoda, že v pozdější části hry už tady na tyto detaily tak často nenarážíte. S technickým zpracováním se váže i ovládání a UI, které je už příjemně moderní a značné zlepšení od prvního dílu. Animaci postav jsou na špičkové úrovni, a zejména při přestřelkách se chovají krásně realisticky.

Jízda je opět význačnou částí hry. Tak jako mi v jedničce přišlo hodně zvláštní začínat hru s velmi specifickým jízdním modelem automobilovou honičkou, tak ve dvojce autoři nepolevili, a hned od začátku vás dají na zledovatělé silnice. Podle mě to jen přinutí většinu hráčů použít jednodušší jízdní model a už nikdy ten simulační nevyzkoušet. Samotná jízda ve městě se mi principiálně líbila a mám z ní dobrý pocit. Co mi přišlo ale výrazně horší, je skladba silnic a okolní provoz. V jedničce jste měli široké silnice, často s tramvajovým pásem uprostřed, ale nebyl problém snadno auta objíždět. Ve dvojce máte často velice úzké silničky, kde nemáte jak auta objet. Provoz přitom podle mě výrazně zhoustl, takže je průjezd ulicemi často dost nepříjemný. K tomu se přidala zvýšená agresivita okolních aut, nebo možná tupost AI, každopádně se mi velmi často stávalo, že jsem zastavil na silnici, a po 5 sekundách do mě nabořilo nějaké auto (které by v první Mafii bez problémů zabrzdilo). To stejné u odbočování, vyjíždění z parkoviště, atd. Na výpadovkách auta přejíždějí agresivně z pruhu do pruhu bez ohledu na to, jestli tam zrovna jedete. Celkově hodně zvláštní. V jedničce jste také díky radaru věděli, zda můžete bezpečně střihnout zatáčku, to už tady nejde. Místo toho máte permanentní navigaci, což je určitě další sporný bod. Nemám na to jednoznačný názor. Zjednodušuje to hru, ale asi až moc. V první hře jsem si v podstatě pamatoval město, a tady vůbec. Asi bych byl radši jen za nějaké částečně řešení, které mě směřuje ke správným městským částem/nájezdu na most/atd, ale ne úplně konkrétně v každé ulici. Hodně se to projeví i u automobilové honičky - když vidíte čáru kudy jet, tak to není taková zábava. Kdybych opravdu musel stíhat všímat si, za který roh auto zahnulo, hned by mise byla výrazně zapamatovatelnější (a jako pomůcku by spolujezdec na mě mohl pokřikovat "tady myslím jelo vpravo!" - to by bylo super). Jinak hudební stanice v autu perfektní a za to velký palec nahoru.

S příběhem mám trochu problém. Ne, že by byl špatný, snaží se být rozmáchlejší než v prvním díle, což je fajn. Ale je tam záplava postav, se kterými se setkáte jen velmi zřídka, a pak o 5 hodin později o nich někdo začne mluvit jako bych je znal celý život, občas použije jen křestní jméno, občas jen příjmení, často úplně bez kontextu, a já jsem pak totálně mimo a nechytám se. Celkově tam bylo podle mě příliš mnoho postav na tak krátkou hru.

Skladba misí by asi mohla být o něco rozmanitější. Ale hodně oceňuji misi, kde jste zabili sama sebe z prvního dílu (včetně použití stejné hudby), to byl moc pěknej detail. Možná to ale jen bylo tím, že jsem většinou misí projel jak nůž máslem, na střední obtížnost. Až na konci jsem musel něco párkrát zopakovat, jinak vůbec. Takže na střední obtížnost mi přišla hra dost lehká. S tím souvisí obecné zpřístupňování masovému publiku, které je oproti prvnímu dílu dost znatelné. O navigaci v autě už jsem se zmínil. Život se nyní sám doplňuje, což ulevuje jisté frustraci, na druhou stranu to je až přílišné zjednodušení. Přišlo by mi v pořádku kdyby se doplnil mimo přestřelku. Ale když se krčím za sloupem ostřelovanej ze všech stran a čekám až se mi vrátí život do normálu, to je hodně divný. Zároveň by to znamenalo menší počet nepřátel, což bych taky ocenil, protože mě ty desítky mrtvých přišly dost přehnané (i když přehnané to bylo už v jedničce). Dalším zjednodušením je možnost nést libovolný počet zbraní, což jsem vážně nesnášel. V prvním dílu to přidalo trochu strategický a plánovací aspekt, rozmyslet si, co si do mise vezmu. Zároveň vás to nutilo být kreativní a vybírat si ze zbraní padlých nepřátel. Nyní Vito přijde do baru v košili a kalhotech, prohlásí "jsem neozbrojený", ačkoliv u sebe má 4 kulomety, brokovnici a nespočet pistolí. Na druhou stranu, to, že parťáci nemohou umřít, je změna k lepšímu.

Celkově tedy moc pěkná hra, od prvního dílu krásně dopilovaná, ale kvůli přílišné snaze zjednodušit a přiblížit se masovému publiku už bohužel nepůsobí tak zapamatovatelně.
+23

The Walking Dead - Episode 1: A New Day

  • Android 60
Tahle hra si mě nezaháčkovala. Hry, co se hrají samy, nejsou úplně můj žánr, ale i tak jsem dal slušné hodnocení třeba walking simulátoru What Remains of Edith Finch nebo casual adventuře Life is Strange - Episode 1: Chrysalis. The Walking Dead mi v porovnání s nimi přijde horší v mnoha směrech.

Technicky hru sráží k zemi naprosto otřesná kamera a ovládání. Připadal jsem si jak opět v roce 1992, kde postavičky chodily po předrenderovaném pozadí s kamerami přepínajícími mezi špatným a ještě horším úhlem, a zasekávaly se o neviditelné překážky. (Hrál jsem to teda na Androidu, ale ověřil jsem si, že na PC to funguje stejně). Samozřejmě, to by se dalo překousnout, pokud by zbytek byl dobrý.

Po stránce vyprávění mi hra také nepřišla dobře vystavěná a uvěřitelná. Do očí mě bila urgence příběhu, kdy jde všem o život, a časté pasáže, kdy si postavy jen tak v klidu sedí, konverzují, a vůbec se chovají jako by byly na pikniku a největší problém byl, že brzo začne pršet. V některých dialozích mi pak chyběly přirozené odpovědi, a zůstaly tam pouze extrémy, aby vás to nuceně posunulo některým směrem v připraveném příběhu (např. Hershel). Několikrát se mi stalo, že následná konverzace nenavázala plynule na můj předchozí dialog, a postavy se například zeptaly nebo zopakovaly něco co už bylo před chvílí zmíněné. V uvěřitelnosti také moc nepomohlo, že reportérka (mimo jiné perfektně ovládající pistoli) nezná co to jsou baterie a jak se vkládají do rádia, nebo že uprostřed zombie apokalypsy kdy jsme všichni posraní strachy co bude za příštími dveřmi pošle hlavní hrdina svoji malou chráněnku samotnou na záchod (mohlo tam vůbec být větší klišé?). Jak už tu někdo zmiňoval, to, že se všichni ptají černocha, jestli ta malá bílá holka je jeho dcera, je taky poněkud zvláštní (absurdní hyperkorektnost). A když odpovím, že nejsem, tak mě automaticky podezírají na pedofila (což je americká kultura jako řemen). Fakt, že jsem zachránil malou holku uprostřed zombie apokalypsy sklidí jen podezíravé pohledy, místo pochvaly. Asi jsem ji tam měl nechat. Těch amerických stereotypů je tam vůbec plno, i u dalších postav (Kenny, Hershel). A když už jsme u toho, když už je to hra z aktuální doby, tak by se dalo očekávat, že protagonisti už někdy viděli nějakej zombie film (uznávám, to už je hnidopišství, ale říkám si, jestli by nebylo zábavnější, kdyby ti lidi reagovali "vždycky to byla zábava v televizi, a najednou je to všude kolem nás!", místo totální neznalosti konceptu, jak bývá zvykem).

Ze začátku byla hra totálně přímočará, jenom občas QTE, ke konci epizody už tam bylo pár oddělených přístupných lokací a lehký puzzle solving. Zajásal jsem, že to třeba nebude jen interaktivní film. Najít ovladač na televizi a zapnout televize přes ulici k odlákání zombie, hmm, slibné. (Teď budu ignorovat fakt, že lidé byli za mříží a zombie chodily kolem a dělaly, že je nevidí, což bylo fakt pěst na oko). Ale když už tam mám cca 5 interaktivních prvků, tak by si autoři mohli dát práci, aby jejich kontext opravdu dával smysl. V okamžiku, kdy jsem v místnosti našel tvrdou vycházkovou hůl, tak jsem nechápal, proč ji nemohu vzít - proč chodit kolem zombie s prázdnýma rukama místo s pevnou holí? Později jsem narazil na cihlu ležící za mříží mimo dosah rukou, a zajásal jsem, to je jasný, přisunu si ji holí. Běžím k holi, ale ne, pořád nejde vzít. Totální zmatení. O něco později jsem přišel s dlouhou požární sekyrkou, tak si říkám ok, třeba si tu cihlu přisunu aspoň takto, a opět nic, hláška "nedosáhnu tam". Smysl nula, imerze mrtvá. Požadovaná posloupnost byla prostě jiná, tady se na mozkové buňky nehraje. Přitom by bylo triviální umožnit přisunout si tu cihlu jinak, a prostě bych ji mohl hodit teprve až otevřu mříž. Efekt stejný, příběhové větvení žádné, pouze by to udělalo hru uvěřitelnější.

Celkově tedy zklamání. Další epizody hrát nehodlám, ačkoliv je vlastním. Ale uznávám, že jsem přesycený zombiemi, takže to mohlo hodně ovlivnit moje vnímání (a ke hře jsem se dostal až teď, místo v roce vydání).
+12

Planescape: Torment: Enhanced Edition

  • Android 85
20 let po vydání jsem si konečně zahrál (a dohrál) "nejlepší RPG všech dob" (aspoň dle mnoha žebříčků). Využil jsem trochu vylepšené Enhanced edice, a celou hru dohrál na tabletu během cest do práce a z práce (cca hoďka denně). Jelikož jsem nenapravitelný completionista, a musím prostě dokončit každý quest a prošmejdit každý kout, tak mi to trvalo ultimátně dlouho (několik měsíců). Zážitek to však byl výborný.

Moc jsem se těšil na příběh, kvůli kterému je hra vyzdvihována do nebes. A musím uznat, že jsem nehrál mnoho her, jejichž příběh by se dal bez problémů využít pro knihu, a PS:T je jednoznačně jedna z nich. Zcela netypické originální prostředí, napínavá tajuplná zápletka, přesah do mystična a filozofie, zajímaví společníci, často nečekané řešení problémů (typu vyrvání si oka nebo zabití sama sebe), které minimálně zpočátku hodně překvapuje, než si člověk zvykne, že v tomto univerzu je to prostě normální. Abych jenom nechválil, líbila by se mi hutnější hlavní dějová linka - byla dávkována hodně zvolna a pořádně se rozjela až ke konci. (Ale samozřejmě chápu, že by to pak nebylo 60h dobrodružství, kdyby tam nebylo plno postranních úkolů, a že jsem si to hodně rozvolnil i sám, jak jsem plnil úplně všechno).

Hodně jsem ocenil i velmi malý důraz na souboje. Bylo příjemné nechat se unášet hlavně dějem, jako v knize, a neřešit každou chvíli statistiky, předměty a kouzla. Téměř to šlo k takové RPG adventuře. Zároveň tam ty souboje občas byly, takže si člověk občasně odpočinul i od čtení.

Ve hře mi přišly dvě oblasti trochu nedostatečné. Tou první byla hudba, která měla pár výrazných chvil v konkrétních oblastech (např. ve Fortress of Regrets mi přišla absolutně pasující a skvělá), ale obecně mi ve hře přišlo hodně hluchých míst, kde bylo zcela ticho, a když už něco hrálo, tak to byly krátké opakující se úryvky. Možná mám ale zkreslený pohled, protože jsem to měl na sluchátkách v rušné MHD (a v druhé půlce hry už jsem sluchátka zanedbával, protože mě hudba zklamala). Druhou oblastí byla magie. Hrál jsem samozřejmě za mága, který má nejlepší možnosti v diskuzích. Ale jakákoliv magie mi přišla užitečná jenom u podpůrných kouzel nízké úrovně. Jakákoliv vysokoúrovňová útočná kouzla byla extrémním zklamáním, protože na slabé nepřátele je nemělo smysl používat, a silní nepřátelé měli takové rezistence, že je podobné kouzlo zranilo asi jako jedno seknutí mečem (takže se opět vůbec nevyplatilo vyvolávat). Samozřejmě, díky malému důrazu na souboje toto nebyl vůbec problém, ale přišlo mi prostě takové smutné, že se svými kouzelníky prostě řežu do nepřátel na blízko a řeší to problém mnohem snadněji.

Celkově dokáži pochopit, proč sklidila hra v době vydání tak extrémně dobré hodnocení, a díky Enhanced edici je hra perfektně hratelná i dnes. V dnešní době (a v mém věku) už se asi nedokáži tak absolutně nadchnout, ale i tak jí za sebe dávám hodně vysokou známku. Hru doporučuji každému, kdo ji ještě nehrál, a baví ho příběhová RPG (tzn. nevadí mu hodně číst). Na své pozici mezi významnými hrami herní historie je naprosto oprávněně.
+24