Pořádně udělaná verze Hledání min, tak by se asi daly stručně popsat Hexcells. Nic proti Hledání min, ale Hexcells oproti nim mají ten zásadní rozdíl, že nikdy nemusíte hádat (!). Každý krok lze logicky odvodit, to je největší klad této hry oproti svému vzoru. A funguje to na jedničku. Občas se člověk hodně škrábe na hlavě, říká si "to přece není možný, tady není jednoznačný krok vpřed" a má velké nutkání si prostě tipnout, ale o to větší uspokojení je, když se ovládne, a po delším přemýšlení se konečně dostaví heuréka moment. Až mě překvapuje, že Hexcells tuto svoji vlastnost více neprodává, viděl jsem to tam jen letmo zmíněné jako součástí herních tipů, a přitom je to zcela zásadní v přístupu ke hře.

Hra je překvapivě krátká, nabízených 36 ručně navržených úrovní jsem měl hotových v bezchybném řešení za 2 hodiny. Ale zejména ty ke konci byly hodně zábavné, propracované, a obtížnost byla přesně tak akorát, aby se člověku občas lehce zavařil mozek a aby se dostavil pocit uspokojení, jakmile těžkou pasáž překonal. Hra mě tedy v tomto ohledu velmi pozitivně překvapila, jak byla zábavná, a jak jsem si po každé dokončené úrovni okamžitě pustil úroveň další. Jednoznačně doporučuji.

Celkové hodnocení: Výborná

Dal by se sem zkopírovat můj komentář k Let's Explore: The Farm - With Buzzy. Džungle je velmi podobně zpracovaná, i když v tomto případě má téměř pětiletá dcera prolétla jednotlivé obrazovky výrazně rychleji, než u Farmy. Připisuji to tomu, že ačkoliv jsou divoká zvířata v podstatě zajímavější než hospodářství, tak zde o hodně více vyniká, že ani po kliknutí nedělají zvířata nic zajímavého. Takže takové hm, pěkný, jdeme dál. Zároveň jsem měl zde větší handikep s angličtinou i se znalostmi, protože dost často jsou zde dost specializovaná jména zvířat a člověk o nich moc neví, a dítě čekat na to, až něco přeložíte ve slovníku, samozřejmě nebude. Tím rychleji jsme se dostali k omalovánkám, které opět sklidily největší úspěch.

Celkové hodnocení: Dobrá

Zkusil jsem to ukázat své téměř pětileté dceři, i když jsem neměl velká očekávání. Obrazovky jsou víceméně statické a celé je to v angličtině. Kupodivu se jí to docela líbilo. Ačkoliv se na obrazovkách skoro nic neděje (např. kombajn jenom stojí a točí sekacími noži, místo toho aby opravdu jezdil po poli a sklízel), tak je tam spousta animovaných objektů, když na ně klikáte kurzorem. Často úplně nesmyslně, ale je to legrační, a dceři se to moc líbilo a pouštěla animace pořád dokola, zatímco si nechala vysvětlovat, co je k čemu dobré (neboli "škola hrou"). Moucha Buzzy nebo encyklopedie je samozřejmě pro česky mluvící dítě k ničemu, ale s vysvětlujícím dospělákem to má podobný efekt. Zároveň je obsaženo pár miniher, kde některé jsou opět diskvalifikovány angličtinou, ale zejména malování ji strašně nadchlo, takže za to palec vzhůru (i když to tak úplně nesouvisí se samotnou hrou). Jen by tam mohl být snadnější přístup k alespoň základním barvám, protože u míchání barev se vaří mozek i mě jako dospělému, natož aby to zvládlo dítě.

Hodnocení mi trochu kazí předpoklad, že to sice byla slušná zábava, ale jednorázová, a už se k tomu dcera asi nebude chtít vracet. Kromě omalovánek, ale ty jsou jenom přílepek, dostupný všude možně.

Z podobného soudku jsem měl lepší dojem z Hravouky, která byla taková hezčeji malovaná, a animace nebyly sice vtipné, ale zato související. To tehdy dcera sjížděla pořád dokola, i když je pravda, že byla mladší. Taky to bylo na tablet, takže přístupnější, než ovládání přes touchpad.

Celkové hodnocení: Dobrá

Pamatoval jsem si, že jako dítě jsem hrál krásně malovaného Aladina, ale myslím, že nikam moc daleko jsem se v něm nedostal. Tak jsem si ho teď pustil znovu.

Prvně jsem zjistil, že Aladin vyšel opravdu na hodně platforem, a že moje vzpomínaná DOSová verze není nijak extra skvělá. Hra tam není moc plynulá, chybí některé grafické vychytávky jako paralaxní posun, ale hlavně, horní kus obrazovky je uřízlý a místo toho je tam informační pruh (zřejmě kvůli výkonu). To je dost problém, a poznáte to hned v první úrovni, když na vás začnou z oblohy padat hrnce, a vy vůbec netušíte proč, protože okna, ze kterých vypadávají, jsou za hranicí obrazu. Hra je tak neférově ještě obtížnější. V čem naopak DOS válí, je hudba (převzatá z Amigy). Tomu se staré konzole se svým pravěkým pípáním nemohou rovnat. Po vyzkoušení jsem ale jednoznačně zvolil původní verzi ze Segy Mega Drive v emulátoru, protože ten krásně plynulý pohyb a velký výhled je jednoznačně větší plus, než lepší hudba.

Hra začíná pěkně pozvolna, a je radost na ni pohledět. Všechno je krásně rozpohybované, pestrobarevné, a veselé. Všechno v duchu původního animáku od Disneyho. Člověk až žasne nad takovými detaily, jako že když po vás strážný hodí nůž, vy po něm hodíte jablko, a srazí se to dohromady, tak se do všech stran rozprsknou šlupky. Špičkové. Procházíte různými prostředími, sbíráte drahokamy a jiné odměny, občas vás čeká bonusová úroveň, celkově je to velmi příjemné.

Zhruba po půlce hry však dost rapidně přituhne. Je tam úroveň s lávou, let s kobercem a džinův svět v láhvi. V těchto úrovních už nastoupila frustrace, protože některé zejména plošinkové pasáže musel člověk znát nazpaměť (třeba proto, že skákal do prázdna, a musel vědět, co tam najde, nebo musel dopředu znát časování plošinek). Nebyl jsem z toho tak vytočený, jako v mém komentáři z Prince of Persia 2, ale možná jen proto, že díky emulátoru bylo triviální uložit si kdekoliv stav hry, takže jsem nemusel vždy začínat od začátku úrovně (nebo nedejbože úplně celou hru, pokud bych vyplýtval všechny životy). I tak jsem některé části opakoval opravdu hodněkrát. Poslední třetina hry se pak odehrává v klasičtějších kulisách (palác) a tam už to opět nebylo zas tak těžké, stačilo postupovat opatrně.

Celkově je Aladin stále velmi příjemná plošinovka, která se dá i teď krásně zahrát. Jen pokud nemáte vysokou míru trpělivosti, tak je asi dobré trochu obrousit hrany času tím, že si v druhé třetině hry člověk pomoci emulátoru trochu pomůže s nejnáročnějšími částmi.

Celkové hodnocení: Výborná

Krásný vzhled a hrozné ovládání. Estetika je opravdu skvělá, ale hra se velmi protivně ovládá. Střepy nelze hledat podle barvy, protože vidíte pouze obrysy. To je trochu škoda, ale OK. Ty obrysy ovšem neodpovídají reálné velikosti střepu (velké i malé střepy mají podobnou velikost obrysu, a malé jsou velmi často obrysem větší, než pak jsou ve skutečnosti). Vypadají, že jsou umístěny na kruhu, ale nejsou (levá a pravá strana nejsou propojeny). Při posunování obloukem se dokola opakují, místo aby tam byla zarážka, takže dost často zkoušíte pořád ty stejné dílky dokola, než si to uvědomíte. Dost často je problém oblouk posunout, a místo toho omylem zvednete dílek. Střepy občas malými detaily neodpovídají dostupnému místu v mozaice. Ale co je nejhorší, když držíte střep, tak je větší, než když ho umístíte dolů (!!). Takže jsem si dost často řekl "to se tam nemá šanci vejít" a ani je nezkoušel položit, ačkoliv tam opravdu patřily. Toto designérské rozhodnutí nedokážu pochopit, podle mě je to nejhorší selhání hry. Pokud by bylo uživatelské rozhraní rozumnější, tak bych rád hře udělil mnohem vyšší hodnocení, protože vizuál je opravdu dechberoucí, hudba je příjemná, a celá hra má velmi rozumnou cenu.

Celkové hodnocení: Dobrá

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2018 v angličtině na Google Play).

Mám slabost pro zábavné malé hříčky. Hoard má krásnou stylizaci, kdy vypadá jako oživlá deskovka. V roli draka soupeříte s ostatními létajícími ještěry a snažíte se nahrabat si co největší hromadu pokladů, ať už drancováním měst, přepadáváním povozů, unášením princezen (s výměnou za výkupné) nebo kradením drahokamů ze spálených věží mocných mágů. Pravidla jsou jednoduchá, herní plocha není velká, a přesto je ve hře překvapivě mnoho prostoru pro strategii i pro hbité prsty. Zvlášť pokud budete chtít získat na všech mapách ocenění zlatou medailí. Map je ve hře dostatek a je tu i více herních režimů pro zpestření.

Největší slabinou hry je, že nepodporuje lokální hru více hráčů. Po síti ano, lokálně ne (i když ve verzi na PS3 to prý bylo). Hru více hráčů jsem tedy nevyzkoušel, ale jsem si jistý, že by to celou záležitost ještě o řád povýšilo. Hrát proti vychytralému protivníkovi, který by vám kradl zlato a princezny z vaší vlastní hromady, cíleně pálil nebo zastrašoval města u vašeho doupěte, a moc dobře věděl, kdy vám vpadnout do zad a trochu vás přismahnout, to by bylo špičkové. Protože umělá inteligence protivníků není nikterak skvělá, a jakmile se naučíte vzorce jejich chování, začnete jich bez skrupulí zneužívat. Plánuji tedy někdy zkusit hru i s kamarády (případně dětmi, až povyrostou), jenom je bohužel zapotřebí více počítačů (a více Steam účtů). Hra obsahuje i kooperační mapy, pokud byste chtěli spolupracovat místo soutěžení.

Celkové hodnocení: Výborná

Dalo by se říct, že je to to stejné, co první díl, jen větší. Vlastně jsem měl při hraní pocit, že jsem čekal něco navíc, a dostal jsem jen rozsáhlejší jedničku. Ale to bych pominul nejzásadnější změnu - přechod na plně 3D prostředí ve venkovních prostorech. Jenom se mi to mozek snaží vytěsnit, protože raná 3D grafika moc pěkná není, a ovládá se extrémně těžkopádně, zvláště kamera. Ve své době to byl asi velký skok, ale zpětně by bylo příjemnější, kdyby zůstali u isometrického pohledu. Takto si své výtvarné kouzlo zachovává LBA2 hlavně ve vnitřních prostorech.

Zážitek ze hry v podstatě odpovídá prvnímu dílu. Svět LBA má svoji duši a vy v něm zažijete spoustu dobrodružství, potkáte rozličné fantastické tvory, podíváte se na různé planety (a i do jejich nitra), a samozřejmě musíte zastavit velkého zlouna. Nesmí vám vadit velice přímočará zápletka a nekomplikované dialogy (mě to nevadilo, beru to jako kolorit doby).

Řekl bych, že autoři oproti prvnímu dílu přitvrdili v obtížnosti. Zvýšil se počet nepřátel, a ačkoliv máte k dispozici arzenál zbraní a schopností, tak vzhledem k nemotornému ovládání je často dost těžké jej využít a naopak dost lehké dostat se do situace, kdy vás nepřítel rozseká na cucky. Skákání po plošinkách je také náročnější, a zejména venkovní pasáže v pozdějších částech hry, kdy vám kamera znemožňuje dobře odhadnout vzdálenost a směr a jediná chyba znamená smrt (v lávě, atp), jsou dost frustrující. Jak nepřátele tak skákání jsem musel řešit extrémně častým cyklem ukládání a nahrávání. A i ta adventurní část mi přišla těžší, dost často se mi stalo, že jsem vůbec netušil, kam v daném okamžiku jít a co dělat dále (zachraňovalo mě občasné kouknutí do návodu).

Navzdory výtkám jsem si hru užil a dohrál ji do konce. Kdybych ji hrál v době vydání, tak by to asi byla bomba. Pro milovníky starých her ale i dnes nabízí LBA2 poměrně příjemný zážitek.

Celkové hodnocení: Výborná

Konečně jsem poprvé vyzkoušel sérii Assassin's Creed. Tento první díl mi přišel jako výborný koncept, do kterého autoři nezvládli vložit dostatečně zábavný obsah. Ve hře jsem se dostal přesně do poloviny (čtvrtá paměťová sekvence ze sedmi), pak už mě neustálé opakování těch samých úkolů přestalo bavit a na zbytek děje se dodíval ve videu na netu. Stráveného času ale nelituji, rád jsem si vyzkoušel, jak to všechno začalo.

Moc se mi líbilo herní zasazení na Blízký východ. Je skvělé, že se hra drží reálných historických událostí, což ji pomáhá zasadit do kontextu doby (a při čtení na Wikipedii zjistíte, že dokonce i ti hašašíni/asasíni opravdu existovali). Orientální architektura má své kouzlo, a pobíhání a skákání po střechách tehdejších měst byl výborný nápad. Obecně za parkour si zaslouží ocenění, protože styl pohybu ve městě dodává hře náboj, a v době vydání se jednalo o průlomovou novinku. Samozřejmě ovládání je občas trochu nemotorné a občas hlavní postava dělá něco jiného než chcete, ale celkově je to slušné. Když jsme u ovládání, přišlo mi to překombinované, a příliš z toho čiší konzolová hra. Ani se moc nenamáhali přizpůsobit to na PC - v popiscích se používá "tlačítko 0" a "tlačítko 1" místo levé/pravé tlačítko, všude se zobrazuje ikona analogové páčky, atd.

Po obsahové stránce se mi to minimálně zpočátku velmi líbilo. Zápletka mi přišla zajímavá, a ani střihy do současnosti mi nijak nevadily, právě naopak - docela jsem se těšil, jak se to vyvine, a bylo osvěžující tam mít takovou meta hru s dějovou linkou skrz tisíciletí. V čem jsem se ztrácel byla místní východní jména, protože hra z nepochopitelného důvodu nemá titulky. Ačkoliv jsem neměl problém angličtině rozumět, tak jakmile se tam začala používat cizokrajná jména, tak jsem se v odposlechu začal ztrácet. Proto se mi těžko soustředilo na to, kdo je kdo, a proč co dělá.

Souboje mi přišly celkem dobře zpracované. Postupně získáte zajímavou škálu pohybů a dá se s tím vyhrát. Bylo fajn, že při skupinových soubojích na vás nechodili protivníci čistě jeden po druhém, ale dost často vás někdo z druhé strany sekl do zad (v omezené míře, samozřejmě by se dalo výrazně přitvrdit v realističnosti, ale to už by asi vyžadovalo jiný druh soubojového systému). Dost mě ale překvapilo, jak často jsem se ocitl v takovém hromadném souboji. Měl jsem představu, že budu tichý vrah, co se nenápadně prodírá davem, pak rychle bodne cíli nůž do zad, a prchá pryč. A ačkoliv mise vyznívaly, že bych to tak udělat měl, málokdy to tak dopadlo. Měl jsem pocit, že je hra nastavená tak, že stejně většinou skončíte sám proti velké přesile, a chytré plánování nenápadné vraždy se prostě nekoná. A nepozdával se mi ani systém ukrývání v případě, že začnete prchat. Samotné skákání do kupky sena nebo schování se mezi mnichy je zábavné, ale otravné na tom je, že je to vyžadováno. Můžete se klidně několik minut schovávat v postranních uličkách, kde není žádná stráž, ale stále po vás budou pátrat. Pak se na 10 sekund schováte v seně, a najednou na vás stráž zapomene. Takže pokud si najdete dobrý úkryt, který ovšem není "ten správný", tak se stráží nezbavíte.

Bohužel se musím dostat k repetitivní struktuře hry. Když jsem poprvé vylezl na věžičku a prozkoumal okolí, a pak splnil pár postranních misí, tak mi to přišlo super. Ale jakmile jsem viděl mapu posetou ikonkami, tak už v první městské čtvrti jsem cítil, že je to příliš to stejné pořád dokola. A jelikož tu jsou 3 velká města, každé se 3 čtvrtěmi, tak dělat pokaždé tu hromadu ikon v každé oblasti, až do zemdlení (nebo spíše ad nauseam), na to už jsem fakt neměl.

Když jsme u toho lezení na věže, mohla z toho být nějaká zajímavá minihra. Jen párkrát jsem se musel trochu zamýšlet, a hledat, kudy se dá na stavbu vyšplhat. Jinak to je jen o držení šipky nahoru, škoda. Zároveň prozkoumávání okolí z vrcholu věže mohla být nějaká aktivní minihra, místo zmáčknutí tlačítka. Což mě přivádí k mapě města, která mi přišla velmi neužitečná. Úkolové postavy mě často naváděly, kam se podívat a kde začít hledat, např. u kostela, kolem knihovny, u nemocnice, atd. Ale z mapy se vůbec nedalo nic poznat, a z architektury místa dost často také ne. Takže opět nastoupila rutina a jelo se podle šablony, věžičky, ikonky na mapě, atd.

Celkově mi teda první Asasín přišel jako slušná, ale ne skvělá hra. Hodnocení jsem trochu zvýšil, protože se snažím přihlédnout k době, kdy vyšla. Docela se těším, až vyzkouším druhý díl, protože tam by údajně mělo být hodně zmíněných ostrých hran již obroušených.

Celkové hodnocení: Výborná (v době vydání) / Dobrá (v současnosti)

Příjemná jednohubka na zabití trochy volného času, anebo (spíše) ideální adventura pro malé děti. Nakreslené a nazvučené je to moc pěkně, klasická Amanita. Ve hře se není kde ztratit, jen tam jen pár míst, a pár předmětů s logickým použitím. Mírná variabilita příběhu potěší, ale na můj vkus se autoři mohli výrazně více vyřádit. Až na pár výjimek je to jen o tom, jestli postava A provede takovou animaci, nebo postava B makovou animaci, ale výsledek je totožný. Tady se autoři mohli rozšoupnout více. Zároveň je občas nutné v daném místě zkoušet všechny postavy, která zafunguje, ale dětem to prostě vadit nebude. Celkově "ok" hra perspektivou dospělého a zábavná hra perspektivou dítěte.

Celkové hodnocení: Výborná (pro děti) / Dobrá (pro dospělé)

Po dlouhých 20 letech jsem se konečně dostal k tomuto titulu, abych si ho vyzkoušel. Dostal jsem se asi do půlky kampaně, takže mám myslím docela dobrou představu o hratelnosti.

Stronghold mě dost překvapil. Čekal jsem téměř výhradně akční složku, kdy buduji hradby, bráním se před nepřáteli, provádím výpady, atd. Ale polovina náplně je naopak ekonomická, kdy si musíte zajistit dostatečnou produkci surovin a pak celý výrobní řetězec až k finálnímu produktu (ať už je to chleba nebo luk), a pak samozřejmě balancovat dle priorit. V tomto směru mi to příjemně připomnělo The Settlers. Pokud podceníte ekonomickou stránku hry, tak poté bude vaše armáda a hrad horko-těžko vzdorovat nepříteli. A k tomu je nutné hlídat i vaši oblíbenost, jinak vám začnou utíkat poddaní. Příjemné překvapení, oceňuji.

Hodně se mi také líbilo, že člověk potřebuje strategizovat u návrhu svého města/hradu, protože pokud budou farmáři a řemeslníci chodit z jednoho města na druhý, tak udělají polovinu práce, než když mají potřebné budovy hned vedle sebe. Zároveň vás ale limituje ráz krajiny v ideálním rozmístění budov, a samozřejmě naprostou prioritou je udržení obranyschopnosti hradu, takže opět musíte vyvažovat, zda tady na tom ideálním místě postavit hradby a věže, ačkoliv vám to zkomplikuje ekonomický řetězec. (Stavění městečka a občasné komentáře rádce mi také trochu připomněly Majesty, ačkoliv je to samozřejmě jinak o dost jiná hra).

U stavby opevnění si člověk vyhraje. Je potřeba využívat výškovou výhodu, vymýšlet, kde lze přehradit různé průsmyky, udělat takový tvar zdí, aby mohli lučištníci z věží/hradeb dobře střílet, atd. To se mi moc líbilo. Ale je v tom poznat stará hra, kdy často lze velmi špatně poznat, která místa jsou průchozí a která ne. Často terén vypadá jako neprůchozí skála, a pak zjistíte, že to jen brání výhledu, a je tam ve skutečnosti někde průchod. Případně postavíte zeď, co vypadá jednolitě, ale ve skutečnosti lze mezi některými "čtverci" do úhlopříčky projít. Také jdou prvky opevnění (věže atd) stavět jen do 4 směrů místo 8, což dost často člověku vůbec nevyhovuje.

Souboje mi přišly takové standardní, mumraj malých lidiček, u kterých mám víc pocit chaosu, než že bych je ovládal :-) Vojáci mají nějaké své uvažování, ale občas mi dalo práci přesvědčit je, že mají útočit na někoho jiného. Zároveň je dost snadné se překliknout a místo na hradby/věž je poslat pod hradby, a tak. Když se ale člověk dívá na tu hromadu jednotek a dění na bojišti, tak se to sleduje moc pěkně.

Celkově to byl tedy příjemný zážitek. Nechytlo mě to natolik, abych u toho strávil dalších 10+ hodin a hru plně dohrál, ale s odehranou polovinou hry jsem spokojený.

Celkové hodnocení: Výborná

Ačkoliv je moderní válka pro mě velmi nezajímavé téma, dostal jsem chuť vyzkoušet, co je zajímavého na tolik opěvované sérii Company of Heroes. Osahal jsem si tutoriál a první dvě mise, takže jen zlomek z obsahu. A ačkoliv mě motiv (moderní válka) nebavil a proto jsem nepokračoval, tak už mám lepší představu, proč hra v roce 2006 získala takovou pozornost. Pocit z realističnosti a uvěřitelnosti strategie je výborný. Jednotky nestojí jako tvrdé Y, ale poměrně inteligentně se pohybují, kryjí se, reagují na nepřítele, pokřikují na sebe, no prostě působí jako živé. Zároveň si je můžete hodně přiblížit a mají propracované detaily, takže z nich máte opravdu reálný pocit. Ve hře je dynamické prostředí, od budov, kam se lze schovat a opevnit, po zničitelné zídky, zábrany, nebo třeba protitankové ježky. Jedno špatné načasování nebo taktická chyba, a už máte jednotku přišpendlenou k zemi nepřátelskou palbou bez možnosti se pohnout. V roce vydání se autorům povedlo přinést do žánru nové a zajímavé prvky, které perfektně zapadaly do vybraného motivu. Kdybych byl větší fanda do soudobého válčení, tak bych ve hře určitě pokračoval, ale nejsem, takže zůstalo jen u krátké ochutnávky.

Nic moc. Viděl jsem video ze Scribblenauts Unlimited na PC a očekával jsem něco podobného. Ale tato hra je extrémně omezená a lineární. Místo otevřeného světa jsou zde maličkaté oblasti, omezený slovník a nezáživné úkoly - např. hraní poslíčka, nebo úkol "vyjmenovat 3 hospodářská zvířata". Pro děti asi v pohodě, ale určitě ne to, v co jsem doufal já, když jsem viděl jiné Scribblenauty.

Ovládání je taktéž hrozné - dotekem je snad nemožné sebrat malé objekty. Hodně herních mechanik je představeno a potom vůbec nefungují (třeba lektvary). Ve hře by se extrémně hodila integrovaná nápověda.

Celkové hodnocení: Nic moc

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2018 v angličtině na Google Play).

Poznámka: Až nyní, dlouho po recenzi, jsem zjistil, že Scribblenauts Unlimited existuje i pro Android, a že se od Remixu významně liší. Měl jsem tudíž od hry částečně špatná očekávání. Pokud bych dával Remixu ještě jednu šanci, tak jedině s dítětem. Ale možná přejdu rovnou na ten Unlimited, který by snad mohl mít i lepší ovládání.

Hra nemá špatný nápad, vyžaduje hbité prsty, a je tam i úroveň plánování, kdy se musíte rozhodovat, zda vám stojí za to pustit semafor na zelenou a pak ho potenciálně nestihnout včas zastavit, nebo hrát bezpečně přes oranžovou, což se vám ale může vymstít s agresivními řidiči. Zároveň je potřeba odhadovat rychlost rozjíždění vozidel, atp.

Bohužel jsem ale nedokázal strávit grafiku. Na obrázcích vypadá pěkně, ale na mobilu je vše extrémně prťavé a do očí vám pálí čistě bílé pozadí. Tato kombinace svítivé bílé a mžourání po malých detailech mě při hraní byla velmi nepříjemná a bolely mě z ní oči, a byl to asi hlavní důvod, proč jsem hru následně odložil.

Zájemcům doporučuji od toho samého studia mnohem raději hru Railways, která mě bavila výrazně více a neměl jsem tam problém s přílišným namáháním očí.

Celkové hodnocení: Dobrá

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2020 v angličtině na Google Play).

Graficky je hra moc pěkná a hudba je příjemná. Tím spíš mě trochu překvapily některé ostré hrany, jako špatně čitelná hlavní nabídka nebo nepříjemné ostré zvuky během dialogů. Ale nejvíce jsem byl rozčarovaný z hratelnosti. Ačkoliv se hra snaží být akční logickou hádankou, tak dost často netušíte, jestli je vaše řešení špatné, nebo jste jenom umístili kouzlo o pixel vedle, případně jej aktivovali o milisekundu pozdě. Celé je to extrémně chatrné a vrtošivé. Téměř jsem zůstal zaseknutý hned v první lesní úrovni, když jsem se snažil provést správné(!) řešení a 10x po sobě selhal, což mě přesvědčilo, že to správné řešení není (a bylo). Podíval jsem se na YouTube a hned v prvním nalezeném videu měl daný člověk úplně ten samý problém a nakonec kvůli tomu ukončil hru. Našel jsem další videa a zjistil, že jsem měl umístit kouzlo o malý kousíček výš, než jak jsem to udělal já. Toto by se fakt nemělo stávat hned v první úrovni. Nemělo by se to stávat nikde, mechaniky by měly být buď vysvětlené nebo zřejmé, a logická hra by neměla být o posouvání objektů o pár pixelů tam a zpět stylem pokus-omyl. Nicméně po této špatné zkušenosti jsem hrál ještě další hodinu, a všechny následující úrovně mě bohužel přišly extrémně podobné a ničím zajímavé.

Celkové hodnocení: Nic moc

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2020 v angličtině na Google Play).

Jungle Town je perfektní hra pro malé caparty. Na rozdíl od tuny odpadu, který se na vás vyvalí, když hledáte dětský obsah na mobilních platformách, mi Jungle Town přijde kvalitně zpracovaný a zejména vytvořený lidmi, co se opravdu zamysleli nad tím, co je do dětské hry vhodné dát. Hra tak má roztomilou grafiku, zvířátka, a zároveň i poměrně inteligentní obsah. Slon pořádá narozeninovou párty, kamarádi mu vymýšlejí a vytvářejí dárky.

Během hry za 6 různých zvířátek si děti ozkoušejí běžné lidské činnosti, jako je zdobení dortu, uklízení odpadků či poházeného oblečení, stříhání a šití, stavění kola, zalévání kytek či sbírání ovoce. Super je, že spoustu činností dělají opravdu fyzicky, tzn jen neklikají na ikonky, ale opravdu při stříhání vedou nůžky, při zalévání pohybují konvicí sem a tam, prstem přesouvají ovoce do košíku, atd. Jsou tam i odlehčené situace, třeba tvorba pneumatik kola z nacucaných housenek je luxusní.

Dcera ve 3 letech hru milovala, ale ještě měla problém všechno vymyslet a ovládat. Ve 4 letech už zvládala všechno. Doporučuji hrát na tabletu (u nás 7"), na mobilu je to příliš malé.

Pár technických problémů by se asi našlo. U stříhání se občas zasekávaly v některých místech nůžky a člověk s tím musel chvíli zápasit. A obecně by bylo fajn, kdyby byla hra tolerantnější k přerušovaným dotekům, protože děti mají často problém přesunout objekt z jedné strany displeje na druhý a celou dobu se dokonale dotýkat obrazovky. Ale to může být technicky komplikované.

Byl bych moc rád, kdyby dané studio vytvořilo nějaké další obdobné hry.

Celkové hodnocení: Výborná

Hra mně příjemně připomněla Gish. Ale bohužel jsem se nedokázal donutit si Fait oblíbit. Zaprvé, je příliš tmavá. Jste černá koule pohybující se přes černé objekty s temnými stíny v pozadí. Pár objektů nebo linií je ostře nasvíceno, což ještě více znesnadňuje rozlišování černých objektů od sebe. Docela mi to unavovalo oči. Také se těžko odlišuje, po kterém objektu lze přejít, a co je jen v pozadí, když je všechno tmavé. Barevnou paletu jsem si jednoznačně neoblíbil.

Zadruhé a mnohem zásadněji, ovládání je velmi nepřesné. Nemluvím teď o setrvačnosti, kterou vaše postava má, ale o ovládání, které jednoduše v polovině případů nereaguje. Postava často nejde do směru, do kterého jezdíte prstem (a na vertikálních površích to ještě komplikuje, že stále musíte máchat doleva/doprava, místo do opravdového směru pohybu, ale ani když na to pamatujete, tak to nereaguje správně), skrčení funguje tak na desátý pokus, výskok na každý druhý. Kulička vybíhá příliš rychle, takže pomalé opatrné pohyby nelze provést. Na některých površích zůstane přilepení, i když visíte zcela horizontálně, na některých površích kloužete, i když jste jen nepatrně nakloněni - ale od sebe je nerozeznáte. Fyzika je totálně zblázněná a často reaguje přesně naopak, než čekáte, např. páky co ignorují váhu vašeho těla, nebo co se chovají jako byste byli plní hélia.

Celkově je to škoda, po prvních pár úrovních jsem byl velmi pozitivně naladěn. Pak již bohužel ne.

Celkové hodnocení: Nic moc

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2020 v angličtině na Google Play).

Koncept je originální a zajímavý. Ale kvůli rychlosti hry se moc dobře nehraje na mobilním displeji, protože vidíte pouze výřez obrazovky. (Na PC monitoru by to bylo mnohem lepší). Zároveň se hýbete extrémně rychle a většinou to nemůžete ovlivnit (základní zbraň střílí automaticky a posunuje vás s každým výstřelem). Dotknutí se okraje arény vás zraní. Takže se jen horečnatě snažíte vyhnout smrti ve vysoké rychlosti a je dost obtížné zároveň se soustředit na nepřátele. Herní motiv taky nepovažuji za ideální. Všechna ta klíšťata, pavouci, atd - je to fakt odpudivé a vůbec se mi to nelíbilo.

Hra mě ze začátku docela zaujala, a (po nějakých těch smrtích) jsem se na výchozí obtížnost dostal přes první kapitolu, ale kvůli zmíněným důvodům mě to později odradilo. Hra měla být trochu pomalejší, bez nechutného krvelačného hmyzu, a možná by to chtělo trochu upravit a styl pohybu. Mělo by být vidět více okolí (a ideálně si to zahrát na tabletu). Na hře ovšem oceňuji pěkný originální koncept.

Celkové hodnocení: Nic moc

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2020 v angličtině na Google Play).

Theme Hospital jsem si mlhavě pamatoval jako zábavnou hru z mládí, kdy jsem ještě neuměl moc anglicky, a tudíž jsem se pravděpodobně ani moc daleko nedostal. Letos jsem se k ní rozhodl vrátit a zjistit, jak moc zestárla. Chvíli jsem experimentoval s CorsixTH, ale jelikož má od základu znovu napsanou herní logiku, rozhodl jsem se pro originál a pustil si TH v Dosboxu. Sice tam není oddalování a pár dalších vychytávek, ale technicky je původní hra stále až překvapivě dobře hratelná.

První vás do uší praští nezapomenutelná hudba (pokud si tedy správně nastavíte MIDI zvuk). Chytlavé melodie, které mi až do konce života okamžitě připomenou právě Theme Hospital. Pořád jsou stejně dobré, jako kdysi. Grafika je pohledná a roztomilá, a ačkoliv je kostičkovaná, tak mě hodně překvapilo, jak dobře se na ni dodnes dívá.

Ačkoliv jsem si pamatoval, že tam je plno vtipných nemocí, typu nafouknutá hlava, dlouhý jazyk nebo neviditelnost, tak jsem vůbec netušil, kolik tam je černého humoru. Hned v úvodní animaci vám ukáží, jak pacienti jsou jen chodící pokladničky, a že je potřeba je co nejvíc zkásnout, než půjdou pod nůž na sál. A když se operace nepovede, no co, přijde další. V tomto duchu je ve hře množství na první pohled ne úplně zřejmých herních mechanik, které dokáží hodně pobavit. Například si můžete nastavit, jak moc chcete vodit pacienty po dodatečných vyšetřeních, i když už diagnózu znáte, abyste je víc oškubali. Nebo v čekárnách postavíte spoustu radiátorů a pořádně je rozhicujete, až se budou pacienti potit. A doprostřed čekárny pak postavíte automat s vychlazenými nápoji, za pouhých 20$ za kus, ať se ti simulanti plácnou přes kapsu... Tato část humoru mi tehdy v devadesátkách naprosto unikla.

Díky tomu, že se dá hra výrazně zpomalit i zrychlit, tak si i uprostřed manažerského shonu můžete užít sledování mumraje lidiček a vtipných animací. Trochu škoda mi přišla, že ty vyloženě vtipné jsou jen u pár přístrojů, a u zbytku je jen něco takového standardního. Hádám, že za to může technologie doby, kdy se s různorodostí animací nemohli příliš rozšoupnout. Když zrovna nesledujete jednotlivé pacienty, tak jde o hru typu "všechno hoří", tzn. stále řešíte problémy. Díky tomu, že jsem sketa, a spustil si hru na lehkou obtížnost, tak jsem neměl problémy s morálkou zaměstnanců. Ale i tak se vám neustále někde tvoří fronty, kupí odpadky, rozbíjí stroje (nedejbože po zásahu zemětřesením), běhají krysy, vypukají epidemie, atd.

Hru jsem si velice užil, TH je výborně vytvořený mix. Došel jsem ovšem pouze do půlky kampaně, pak už mi jednotlivé mise začaly připadat příliš stejné (jenom s více a více problémy, a občasnou novou místností/nemocí). První půlhodinku jsem vždy strávil v nejpomalejší rychlosti hry, a pečlivě rozvrhoval místnosti nemocnice, aby pracovala efektivně. Pak jsem ji otevřel pro veřejnost, začali se hrnout návštěvníci, a řešil jsem a optimalizoval jsem, až do dosáhnutí cílové pásky. Je to super zábava, ale časem se to začne hodně opakovat. Autoři sice na ozvláštnění zakomponovali do hry bonusovou úroveň se střílením krys, ale ta mě bavila přesně jednou :-)

Celkově tedy mohu Theme Hospital i v moderní době s klidným srdcem všem doporučit. Stále je to skvělá hra, a není se co divit, že se ve své době stala legendou. Pořád je krásně hratelná. Pokud někdo ocení mírná technická zlepšení (a nepotřebuje plně autentický zážitek), tak nechť sáhne po CorsixTH; a pokud by někdo radši plně moderní variantu, tak tu je Two Point Hospital (ke kterému bych se také rád časem dostal).

Celkové hodnocení: Výborná / Nářez

O hře jsem toho dopředu příliš načtené neměl. Viděl jsem moc pěkné obrázky ze hry a věděl, že by to mělo být něco ve stylu Commandos a to stačilo, abych se těšil. Zatímco válečné prostředí mě moc netankuje (haha), středověká tématika mě přijde super.

První ze všeho člověka do očí praští grafika. Strašně se mi líbí zvolený grafický styl, všechno je krásně malované a animované. Prostředí je nádherné, jak hrady a domy, tak příroda s lesy (v přechodu období mezi létem a podzimem). Je velká škoda, že je rozlišení tak nízké. Sice se dá neoficiálními úpravami zvednout, ale to vám jenom oddálí pohled, grafiku to kvalitnější samozřejmě neudělá.

Ačkoliv byl první dojem výborný, tak hned v druhé misi přišlo rozčarování z hratelnosti. Měl jsem očekávání, že se budu s Robinem plížit ve stínech, občas omráčím nějakou tu stráž, vyloupím truhlu nebo třeba provedu nějakou sabotáž, a v nejvypjatějších momentech někoho osvobodím zprostřed náměstí a pak budeme prchat. Se svým herním stylem jsem ale narazil, vůbec jsem nevěděl, jak to zařídit. Stráží bylo moc, zabíjet jsem nechtěl (jste od toho herně i odrazováni), a možností pro skrytý postup nebylo mnoho. Podíval jsem se na nějaká herní videa, a zjistil jsem, že v podstatě všichni razí styl rambo, jdou do čelního útoku a omráčí si vybijí v podstatě polovinu (nebo víc) stráží na celé mapě. To mi za prvé nesedí tématicky, a za druhé mi to nesedlo osobně. Postavy sice mají spousty schopností, ale hodně z nich se obtížně používá a obyčejný frontální útok je prostě jednodušší a efektivnější. To mimo jiné zmiňují i recenze, staré i nové. Hru jsem tudíž nevydržel hrát moc dlouho, popsaný přístup mě nelákal.

Z drobností ještě vypíchnu pěkný nápad, že můžete vidět zorné pole pouze jedné vybrané stráže, nikoliv všech v okolí. Super mechanika. Dále zmíním těžkopádné ovládání (přemapování kláves je naštěstí podporováno, podle mě nutnost), a kreslení gest k provádění speciálních útoků na blízko, na které mi ovšem bohužel často postavy nereagovaly (možná jsem to kreslil špatně). A nakonec si ještě postěžuji na speciální schopnosti a jejich efektu na stráže. Je pěkné, že můžete rozhazovat mince, pískat, házet jablkem a další, ale zřejmě pro zvýšení komplexnosti každá schopnost funguje pouze na některé stráže, pokaždé jinak, bez zjevné logiky. Např. kopiník či šermíř se rozeběhne pro peníze, halapartník ne. Pískáním lze odlákat důstojníka či lučištníka, ale kušiníka ne. A tak dále, autoři dokonce do manuálu přidali tabulku, asi abyste ji mohli při hraní neustále konzultovat (opravdu "skvělá zábava"). Pokud by podobné chování vyplývalo z logiky věci (a dalo se dobře pamatovat), tak proti tomu nic nemám, ale takto pro podle mě slouží jen k umělému zkomplikování hry.

Celkově jsem si tedy hru moc neužil a velmi brzy skončil. Není to ale tak úplně chyba hry, ta má své kvality, jen mně osobně nesedla. Při vývoji do ní byla zjevně vložena spousta péče a snahy, nebyla to rychlokvaška. Jen je dobré si před hraním shlédnout pár videí, ať víte, do čeho jdete.

Celkové hodnocení: Dobrá

U druhého dílu jsem si pamatoval, jak jsem jako dítě nadšeně pozoroval animace pidižvíků při výrobě a zpracování surovin. Napadlo mě, že bych tento remake mohl posloužit k tomu, abych v lepší grafice zprostředkoval stejný zážitek zase svým dětem :-) Plus mě zajímalo, jak se tento desetiletý remake vydařil.

Přechod do 3D mě vůbec neurazil. Osadníci neztratili nic ze své roztomilosti, grafika je v podobném duchu, a celkově jsem s ní spokojený. Trochu mě mrzelo (zvlášť kvůli dětem), že ne všechny budovy mají pěknou a detailní animaci práce. Do mlýna není vidět vůbec, studnař už netočí kličkou ale je taktéž schovaný v boudě, u pily nestojí obsluha. Bylo by pěkné, kdyby rybář nebo lovec vykuchali svůj úlovek, atp. Animací je tam dost, ale ocenil bych více. V souvislosti s 3D pohledem mě ale poněkud otrávil omezený výhled (oproti 2D zobrazení originálu), takže neustále musíte posouvat kameru (tip: když si nastavíte rozlišení s poměrem 4:3, tak toho uvidíte více, ale budete mít samozřejmě černé pruhy na monitoru). Proč proboha nejde více oddálit kameru, to nechápu. Kamera skáče ve krocích místo plynule, a ačkoliv se dá pootočit, tak se hned vrátí zpět, takže mi to přijde k ničemu. Posouvání obrazovky je na prostředním tlačítku místo pravého, což na citlivém kolečku, které se nedejbože umí i vyklánět do stran (můj případ) dost špatně funguje a je to k naštvání (změnit to samozřejmě nelze). Kamera je ještě nemotornější na maximální přiblížení, když se chcete pokochat animacemi dělníků.

Uživatelské rozhraní je výrazně příjemnější díky plovoucí nápovědě, která je nyní všude možně, což pomáhá nováčkům. Ikonky jsou pěkné, a po straně obrazovky jsou plovoucí zprávy o důležitých událostech, spokojenost. Co mě nepotěšilo je, že už si nelze samostatně zapnout názvy budov a jejich procentuální výkonost (což mně vždy přišlo jako nezbytnost), ale zobrazuje se to pouze ve stavebním režimu (což zase znepřehledňuje mapu). Takže člověk musí pořád přepínat.

Mechanikami je hra v podstatě stejná jako originál, takže tam lze těžko co kritizovat. Je tam pár drobných zlepšení, jako možnost vylepšovat vojenské budovy. Ze soubojového systému nejsem nadšený, stejně jako v mém komentáři k originální hře, a ocenil bych i jiné cesty vedoucí k vítězství. Při pohledu na 3D grafiku hry mě napadlo, že by se mi líbilo mít možnost jiné národy převálcovat i ekonomicky, místo vojensky - tzn Settlery trochu namixovat s pár pozměněnými koncepty např. z Black & White. To samozřejmě nemohu chtít po remaku, jen mi ta 3D grafika připomněla zmíněný titul a uvědomil jsem si, co mi v původní hře chybělo.

Celkově mi to přijde jako povedený remake, a ačkoliv jsem nebyl nadšený z pár technických aspektů, určitě jsem rád, že zde tento remake máme. Neodehrál jsem ze hry moc, cca 2 mapy, takže vynechám číselné hodnocení. Jo a dceři se samozřejmě miniaturní panďuláci líbili (dětem se člověk zavděčí snadno) :-)