Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Prince of Persia 2: The Shadow and the Flame

1993
červenec 1994
červenec 1995
říjen 1996
77
156 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Po tom ako princ zachránil princeznú, bola svadba a žili šťastne až... nuž jedenásť dní. Vezír Jaffar zrejme nebol tak úplne porazený ako sa dalo, a svojej túžby po moci a princeznej sa nehodlá len tak vzdať. A tak sa náš princ opäť ocitá na úteku zo spárov vezíra – čarodeja, aby sa mohol vrátiť, zachrániť princeznú a poraziť zlo v podobe vezíra Jaffara.

Že to tentoraz nebude mať o nič ľahšie ako v prvom prípade, je jasné už len z faktu, že sa jedná o sequel prvého dielu. A ako takmer vždy, i tu je všetkého viac. Viac úrovní, ktoré treba prekonať, detailnejšia grafika, viac druhov pascí i viac protivníkov, s ktorými treba bojovať. Systém však ostáva zachovaný – princ (a sním i hráč) musí princeznú zachrániť v určitom časovom limite, ktorý je nemenný a neúprosný.

V roku 1999 vyšiel tretí diel, ktorý sa však od svojich predchodcov líšil a to hlavne 3D spracovaním.


Poslední diskuzní příspěvek

@Han22 (komentář): Je to tezka hra, ale zrovna souboje mi tezky neprisly, asi diky praxi z jednicky, kde jsem Jaffara s tlustochem daval levou zadni a cvicil s nimi boj. Jinak viz.muj predchozi prispevek, podle me je tam blbe vystupnovana obtiznost z velmi lehke na supertezkou od ztroskotani lodi, tj.od samyho.zacatku, ale jsem schopnej se v ty hre celkem bez problemu dostat az do toho ptaciho chramu.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 85
Druhá kapitola starého dobrého POP se nese v přímé návaznosti na první díl. Během tří let od vydání prvního Prince se herní vývoj posunul dopředu a tak celkové zpracování nového pokračování lze jen těžko srovnávat s jeho starším bráškou. Přestože základní stavební kámen stojí na stejném principu, tak tu máme detailnější a propracovanější grafiku, herních mechanismů je více a téměř každý aspekt hry je propracován na tehdejší maximum. Změn doznaly animace, komplexnější skriptování a je tu daleko větší objem zdrojového kódu, který v sobě čítal mnoho nového.

Přestože je Jordan Mechner považován za duchovního autora Prince, tak se na druhém díle na samotném programování nepodílel. Jeho role nicméně zůstala neméně podstatná - stále zůstal autorem scénáře a dozoroval vývoj hry. Po mnoha letech byla zveřejněna rozsáhlá mnohostránková skripta (tzv. "POP2-Bible čítající 217 stran"), které dopodrobna obsahovaly popis, logiku a nákresy všech možných herních mechanismů, počínaje postavami, animacemi, dějem, pastmi a prakticky každým prvkem, který hráč ve hře vidí. Tato skripta, přestože dnes jsou na oficiálních místech k dostání pouze zpoplatněnou formou, obsahovala rovněž množství nápadů a původních záměrů, ze kterých bylo nutno upustit kvůli limitovanému rozpočtu k velké nelibosti samotného Mechnera. Nicméně, zpět ke hře jako takové.

Nikdy nezapomenu na onen večer, kdy se nám dostal domů na disketách druhý Princ. Za bouřlivého nadšení proběhlo to, co bychom dnes nazvali instalací a hru spustili. Obrovskou euforii vystřídala studená sprcha. Sice jsme měli slušné železo na rozběhání hry, nicméně ona verze byla poškozená a nebylo možné rozjet druhý level. Člověk by řekl, že se nám někdy život směje do obličeje...

Pokus druhý, o mnoho týdnů později. Za předem neskrývané skepse proběhlo zdolání prvního levelu. Následovalo vytřeštění očí všech, když se na obrazovce objevila postava prince, který se ocitá na jakémsi ostrově. Nebyly vidět žádné plošinky, zdi ani podlaha. Ta postava stála na nádherně nakresleném podkladu s pěkným okolním pozadím. Doslova postava uprostřed namalovaného obrázku. A zbytek už asi mnozí znají...

Prvotní nedůvěra byla pryč a opět se nám rozproudila krev v žilách při objevování nových a nových zážitků. Sotva jsme si zvykli na nové grafické zpracování a na to, jak se po mapě pohybovat, následovala scéna, kdy princ usedne na létající koberec a probíhá ona legendární animace letu prince na létajícím koberci nad rozbouřeným mořem. Není až tak velkým překvapením, že právě screenshoty této animace byly použity v tehdejších herních časopisech.

Nedůvěřivého hráče načež osloví nová lokace - ruiny. Temné, šedivé odstíny jakýchsi ruin hradu nebo něčeho, co kdysi bývalo nějakým palácem. Rozbořené zdivo místy lemuje pohled na večerní oblohu, která má dokonce několik odstínů podle toho, jak vysoko nad zemí se ocitáte. Hned první mapa ruin představuje nové protivníky. Hady a létající hlavy, které pokud zrovna nevidí hráče, tak jen nezaujatě rotují v prostoru. Tento level obsahoval dva různé exity a na nich záviselo, v jaké části další mapy hráč začne.

Jakmile jsme přivykli prostředí ruin, hadům a létajícím hlavám, tak následoval level, na jehož závěru princ naskočí na sochu koně, který se zhmotní v koně skutečného a za dramatické hudby a působivé animace přeskočí propast, za níž následuje nová lokace a sice chrám (říkali jsme mu prostře hrad, ale všechny zdroje o něm píší jako o temple). Zde opět tvůrci přidali nové mechanismy jako propadliště, nové druhy pastí a nové protivníky. Oněm strážím v rouchu s ptačími maskami na hlavách jsme říkali příznačně "ptakohlavové", alespoň tento název jsem přejal od svého bratra. Nechci tu rozepisovat každou situaci, která nás překvapila v momentě, kdy jsme mysleli, že hra už nemá čím překvapit. Sice mě napadá onen meč, který proti princovi bojuje, když se ho hráč pokusí sebrat nebo figura, která vyskočí z láhve a otevře hráčovi dveře do dalšího levelu..., ale to by asi stačilo.

Co dodat závěrem, Princ 2 překonal veškeré naše skepse a přestřelil laťku daleko výš, než kdo z nás mohl vůbec jen doufat. Je otázkou, jak by hra vypadala, o co všechno by byla bohatší, kdyby Jordan Mechner potažmo studio disponovalo takovým rozpočtem, aby naplnilo všechno, co původně programátorům Mechner předepsal. Na druhou stranu, buďme rádi, že konečná release verze ve finále obsahovala to, jak ji známe a že byl překonán tehdejší strach a pochyby z toho, jestli hra vůbec uspěje.

Zajímavosti:
POP2 Bible (technická specifikace pro výrobu hry)
Prince of Persia 2 level editor
Custom mapy:
Hardcore map set (aneb pro ty, co si myslí, že Prince 2 ovládají)
+23
  • PC 75
Samozřejmě jsem si zkusil po první díle i dvojku ke které mám takový zvláštní vztah. Vím že je to dobrá hra, ale moc si z ní nepamatuji, přestože jsem ji několikrát dojel. Má to svůj důvod.

Druhý princ začíná famózně. Jaffar se vrátí, ukradne hrdinovi podobu a dá ho vyhnat z paláce. Princ prchá po střechách, pošťuchuje se se strážemi a na poslední chvíli uteče na loď. Ta ztroskotá a princ se objevuje na ostrově a brzy vstoupí do jeskyní. Druhý díl nabízí v (pětimegové hře!!) neskutečné věci. Měnící se prostředí (jeskyně, ruiny hradu, chrám, snový svět), úžasné animačky doprovázané dabingem a hudbou, které stylově připomínají šestý King Quest. Příběh ve kterém nechybí památné scény (létající koberec, odhalení princovy minulosti, získání ohně, kouzelný kůň).

Graficky je to skvost, ovládání se prakticky nezměnilo - jen meč nyní vytahujete pomocí Ctrl a princ se umí plazit v určitých místech hry. Nezměnil se ani způsob hry, ani lahvičky a získávání nových životů, ani časový limit. Navíc se dá mezi úrovněmi ukládat.

Tak proč jen 75%. Protože to není zábava hrát. Na vině je brutální, naprosto přestřelená obtížnost všeho, která se zvýšila od prvního dílu aspoň o 100%.

Tak třeba souboje. Ze začátku pohoda, pak přijdou kostlivci, které sice zvládnete, ale za chvíli ožijí znovu. Pak se objeví chuťovky největší hadi a medúzy. Had Vás zabije jednou ranou, vy jeho taky, ale musíte vyčíhnout zlomek sekundy, kdy se začíná smršťovat a trefit. Medúzy teoreticky zastaví těsně před Vámi a můžete je trefit, jenže občas zastaví dřív, promáchnete a pak už Vám nepomůže ani svěcená voda, ani x lahviček s životy, protože obrana neexistuje. Když se objeví ptačí bojovníci, jsou to velmistři, kteří vykryjí 90% úderů i kontraúderů, útočí tak rychle že občas nestihnete krýt a hlavně je je jich asi 10 a více v každém levelu.

Pasti se příliš nezměnily a zvládat se dají, občas narazíte na slepou cestu, nedosažitelné lahvičky a pak jsou tu ty skoky. Zatímco v jedničce jste se vždycky nějak odrazili a trefili, tady musí být skok vypočítaný na milimetr. Ideálně odkrokovat od kraje dva kroky, rozběhnout se a hned skočit. Když se rozběhnete z špatného místo, tak princ buď skočí brzo, nebo přes zuřivé mačkání skoku seběhne do propasti. Největší lahůdkou jsou pak skoky s rozběhem od padající plošinky. Takové chuťovky jsou třeba v 11 levelu hned tři, přičemž ta druhá ještě v kombinaci se zavírající se mříží. Tohle kolo jsem zkoušel snad 50*.

Takže onen časový limit se bez mnohatýdenního učení levelů (a nebo cheatování) nedá stihnout, navíc hra obsahuje špeky typu souboj s kostlivcem na mostě, získání ohně nebo použití ohně, na které nepřijdete bez návodu. Jo a menu, ve kterém jde ukládat se zapíná Alt+O na což asi bez manuálu nepřijdete. Zkrátka dvojka je sice krásnější, propracovanější ale o tolik obtížnější než první díl, že se místo zábavy dostaví akorát frustrace.

Pro: Grafika, animace, příběh, stejné ovládání, rozdílná prostředí.

Proti: Přestřelená obtížnost soubojů i některých skoků, spíše frustrující než zábavné.

+21
  • PC 75
S druhým Princem je to těžké. Ve všech směrech je asi celkově lepší, než první díl. Je hezčí, výpravnější, zdá se mi, že i akčnější, rozhodně stylovější a dost určitě obtížnější. Přesto, nedokázal se mi dostat pod kůži tolik, jako jeho předchůdce. Což je vlastně celkem zvláštní.

Hned první věc, kterou chci pochválit je příběh, protože světe div se, je celkem propracovaný.... na tehdejší dobu. Spravedlivě mohu prohlásit, že jeho začátek je epický. Když vidíte hlavního hrdinu poprvé proskočit oknem, jste okamžitě zhypnotizovaní epičností tohoto okamžiku, neb nad ním nemáte pořádně čas ani přemýšlet, protože ještě ani nedopadnete a už se na vás hrne typan s turbanem a šavlí. Jakmile padne, začínáváte se rozkoukávat a vydáte se dál, při čemž zjišťujete, že jste pronásledovaní... atd. atd. Netřeba popisovat celý děj, spíše jsem jen chtěl naznačit, že to, co neumí spousta dnešních her, tak Princ zvládl na výbornou už tehdy a to je to "hloupá" 2D plošinovka. Děj vás pak prohání různorodými úrovněmi, kde už bych řekl, že to začíná trochu drhnout.

Hra se dočkala řádného grafického vylepšení, takže by se dalo říct, že se na to nejspíš mnohem lépe kouká... což tak ale úplně není můj případ, byť nedokážu úplně vysvětlit proč. Jednoduše mi styl prvního Prince přijde z nějakého důvodu hezčí. Proč to tak je, nejsem schopen vysvětlit, ani kdyby mne pronásledoval nesmrtelný kostlivec, třímající šavli. Pěkný kabátek jednotlivých úrovní jde však ruku v ruce s rozlehlostí a velikostí těchto levelů, což začíná být problém ve chvíli, kdy si vzpomenete, že hra má opět (a tentokrát vážně) šibeniční časový limit. Zaváháte-li, ztratíte-li správný směr kvůli špatně zvolené cestě, můžete začít od znovu a to je prostě fakt, který celkovému dojmu připisuje záporné body. Dle mého, hru nelze dohrát bez perfektní znalosti layoutu všech úrovní. Nehledě na to, že cestu vpřed stráží nepřátelé, díky kterým působí tlusťoši z minulého dílu jako turecké děti s klacky.

Ano, souboje jsou těžké, ale ne příjemně těžké, spíše... frustrující. Další věcí, která mi hodně vadí je, že ta postavička prostě nedělá to, co chci, aby dělala. Jak jsem se u minulého dílu bavil tím, že jsem dělal akrobatické skoky a machrovinky, hodné o něco mladšího Warrior Withina, zde se mé akrobatické kreace omezili na volný pád na držku kamsi dolů. To vedlo přirozeně k tomu, že stejně rychle, jak letěla postavička dolů, tak rychle vyletěla nahoru klávesnice i se stolem, když už jsem to nevydržel. Já vím, zní to divně, ale první Princ prostě reagoval lépe, nemohu si pomoci... (tiše uznávám, že už na to možná nemám skill hrát takovéto hry, ale stejně...)

Druhý Princ je tedy z obecného hlediska rozhodně posun vpřed (v mém případě dolů) a jistě si zaslouží, aby se na něj nezapomnělo. Přeci jen tehdy měl úspěch a dost lidí jej dosud považuje za nejlepší díl vůbec. Já se k nim tedy neřadím, ale ten názor respektuji.

PS: tu červenou vestu modrým turbanem chci do teď

Pro: příběh, výprava, animace a soubojový systém, nápaditost... a stylizace.

Proti: vysoká obtížnost, ještě krutější časový limit, jistá frustrace z hraní... a stylizace?

+20
  • PC 75
Po čtyřech letech od vydání jedničky přichází studio Brøderbund v čele s Jordanem Mechnerem s pokračováním svého Prince. Na první pohled jsou vidět pokroky v grafice i technologiích. Vše je tak barevnější, barvy sytější a celkově se prostředí ve hře mění podle toho, jak Princ postupuje příběhem. Za sebe musím říct, že mi na prvních lokacích vizuálně něco nesedělo. Zhruba od půlky (od ruin) jsem si už buď zvykl a nebo mi následující lokace graficky více přirostly k srdci.

Příběh je oproti jedničkovému "Vezír za hodinu zabije princeznu, musíš jí zachránit" trošičku košatější. Po pravdě jsem ho ale poprvé pořádně vnímal až nyní, když jsem si po čase hru zase zahrál. Čekal jsem od něho trošku více, ale na druhou stranu nijak neurazí.

Podle mého názoru se hodně navýšila obtížnost. Časový limit je sice nyní 75 minutový, ale některé úrovně mají laťku obtížnosti nastavenu opravdu hodně vysoko. Nejhorší byly pro mě souboje s hlavami v ruinách (ty mi hodně připomínaly souboj s orlem z Karateky), finální skoky v ruinách a některé úrovně v hradu s ptačími bojovníky. Těch obtížnějších míst je poměrně hodně, proto celkem pochybuji, že by to někdo dokázal dohrát hned napoprvé (a nebo holt nejsem tak dobrý hráč, jak si o sobě myslím :) ). Samotnou kapitolou je pak závěrečný souboj s přeměněným Jaffarem. Ano, příběhově dává smysl, že se s kouzelníkem nebude bojovat mečem, ale na stranu druhou přijít na to, jak v sobě vyvolat oheň, co vlastně vůbec dělat, co znamená, když se Princ netrefí a zčerná (to jsem pochopil jako jistou smrt a opakování úrovně). Narovinu říkám, že tohle bych bez návodu nedal.

Obtížnost se zvedla taky u soubojů, což nikdy není na škodu. Je fajn, že přichází i více protivníků najednou a pokud se dostanou Princovi do zad, je to obvykle konečná. Každopádně nepřátelé sami o sobě už nejsou taková ořezávátka jako v jedničce. Vzpomínám si, že jsem v jedničce dokázal vezíra bez problému porazit bez ztráty života, tady mi nejednou zavařil jeden ptačí bojovník s pár životy. Ve dvojce holt přijdou ty velké lektvary navyšující maximální počet životů opravdu vhod..

Líbí se mi, že některé úrovně nyní nabízejí více způsobů jak je projít, včetně jiných východových dveří. Podařilo se mi i objevit několik zkratek, které mi umožnily si danou úroveň znatelně zkrátit. To se hodí hlavně v případech, kdy se některé předchozí úrovně nedaří dostatečně rychle dokončit a tak zbývá méně času. Ale je to na úkor případného zisku velkého lektvaru a tedy života navíc. Dále se mi líbí nové pasti (horizontální nože, otočné dlaždice, bodáky na stěnách, lis), některé místnosti s nimi jsou dobře promyšlené. Na druhou stranu jsou zde hodně i "slepé" místnosti, ze kterých se už potom nedá dostat.

Co mně už docela vadilo, byli hadi. Přesné načasování útoku beru, horší ale je, že jakákoliv chyba je automatická smrt. Nejhorší je to např. když občas vylezou z "díry" zrovna v době, kdy přes ni Princ prochází a nebo když se had přeplazí do další lokace, kam jako hráč nevidím. Přejdu tedy tam a mám instakill, protože tam na mě ten had čekal.

A tím se dostávám k vlastnosti, která je pro mě úplně nejhorší a tím je ovládání. Už si nepamatuju, jak to bylo dřív, ale nyní při hraní přes DosBox mi přijde, že Princ mnohem hůře reaguje na změny pohybu, nejvíc pak ve skoku při běhu. Často se mi stávalo, že když jsem šipku nahoru stiskl s rezervou dvou dlaždic, tak stejně neskočil. Když jsem to zmáčkl trošku dřív, tak zase často skočil moc brzo. Možná mám jen něco špatně nastavené ve zmíněném DosBoxu (zkoušel jsem různé takty procesoru), ale u jedničky jsem s tím při stejném nastavení nikdy problémy neměl. Obzvláště to bolelo v poslední úrovni s hlavami v ruinách, kde je potřeba udělat několik přesných skoků za sebou.

Na rozdíl od jedničky budu tentokrát hodnotit bez růžových brýlí, protože jsem se k této hře dostal až mnohem později, takže na ni nemám takové nostalgické vzpomínky. Průběh hry je fajn, stejně tak design jednotlivých úrovní. Časový limit ale způsobuje nutnost se jednotlivé úrovně opět naučit nazpaměť (případně si hodně hrát se save-load). Bohužel pak v kombinaci se špatně reagujícím ovládáním jsem o frustrující zážitky neměl nouzi.

Pro: Design úrovní, souboje, hudba

Proti: Ovládání

+19
  • PC 80
Prince of Persia 2 je jeden z důvodů, proč před rozehráním hry nečíst komentáře na DH :D. Spousta lidí si totiž stěžuje na časový limit a na obtížnost hry. Když si pak procházím jednotlivé hry a čtu, že Tubular Worlds, Lion King, Prince of Persia 2 nebo Rayman jsou těžké hry, ani se mi moc nechce je rozehrávat. Tubular Worlds je nehratelná šílenost s životností raketky v jednotkách vteřin a Lion King co do obtížnosti pravděpodobně navrhoval Satan. Když pak ve společnosti těchto titulů najdu pokračování Prince, tak jeho rozehrání odkládám dlouhé roky... až do letošních Vánoc.

Prince of Persia 2 je pravým pokračováním staršího bratříčka. Vše je větší, bombastičtější, barevnější a ano, hra je složitější. Princ se oženil se svou milovanou princeznou a žili spolu šťastně dlouhých 11 dní. Jaffar však nebyl dostatečně mrtvý a zaujal princovo místo, zatímco princovi propůjčil podobu žebráka (viz působivé intro). Nebyl žádný div, že byl princ vykázán z trůnního sálu a po efektním úprku oknem naskočil na odplouvající loď. Tady však opět zapůsobil Jaffar a loď ztroskotala. Princ skončil na pustém ostrově.

Prince of Persia 2 obsahuje 14 levelů, tedy o dva více než první díl. Časový limit se zvýšil ze 60 na 75 minut a navíc nestartuje hned od začátku hry. Do spuštění odpočtu jsou mezery mezi levely vyplněny filmečky. Ty posléze ustupují a animace přicházejí pouze při změně herního prostředí a jinak hráč může pouze pozorovat, jak opadává listí ze stromu.

Vše, na co jsem si v jedničce stěžoval, bylo opraveno. Hra přináší častou změnu prostředí, víc druhů nepřátel a graficky je to vše k nakousnutí. Ani zvuky nejsou špatné. Technologicky byla hra na svou dobu skvělá a ani dnes nepůsobí zastarale. Po úprku z paláce následuje kratičká epizoda na ostrově. Na něm princ navštíví podzemí které jako kdyby vypadlo ze světa Mayů (kde se asi vzali v Íránu?). Následně princ navštíví rozvaliny opuštěného města, ptačí chrám, aby se poslední level odehrával úplně někde jinde - jeho prostředí je originální a je vidět, že si s ním autoři hodně pohráli. Změna prostředí přichází přibližně každé čtyři levely.

Během hraní mi vadila jediná věc - sloupy. Je to něco, co mi vadilo už u prvního dílu, ale zde je to extrém. Ve hře může nastat situace (a také často nastane), že podpěrný sloup stojící v popředí obrazovky se nachází zrovna na místě, kde se nebohý princ snaží umlátit nějakého nepřítele, a tak mnohdy znemožňuje vyhrání souboje. Asi by nebyl úplně marný nápad, kdyby byly sloupy při průchodu herní postavy průhledné.

Jak jsem již uvedl, nepřátel přibylo a jsou značně originální: V hlavním městě se fackujeme s palácovou gardou. Podzemí je obýváno nesmrtelnými kostlivci, kteří jsou sice podprůměrnými šermíři, ale zato se rádi vracejí k neživotu - zas a znova. Ruiny města obývají hadi a hlavy medúz. Hadi mi nevadili. Řídil jsem se znalostí z jednoho cestopisu, kde tvrdili, že většina uštknutí hady se stává lidem, kteří se hada snaží zabít. Proč tedy zabíjet něco, čemu se můžeme vyhnout? Oproti tomu hlavy medúz jsou noční můra a na jeden útok klidně uberou i tři životy. Navíc se špatně trefují. Se slabým mečem jsou opravdu postrachem a ani po nalezení lepší čepele není boj s nimi jednoduchý. Za mě se jedná o nejtěžšího protivníka ve hře. Konečně ptačí chrám je obýván ptakohlavy. Ti jsou skvělými šermíři, i když kvalit Turka z 8. levelu Prince of Persia 1 nedosahují. Tuto zdánlivou slabinu však kompenzují svými počty. A dostanete-li se mezi dva útočící ptakohlavy, můžete si skládat requiem.

Kromě nepřátel nám "zpříjemňují" pouť různé pasti. Zatímco jeskyně jsou prošpikovány nášlapnými plošinkami navázanými na foukačky a občas někde vyvěrá láva, ve městě a v chrámu potkáme kráječe, které vyjedou ze stěny a přeříznou prince vejpůl. Je zajímavé, že je tento architektonický prvek na dvou odlišných místech ve hře. Že by stejný dodavatel? V ptačím chrámu dále narazíme na lis. Kromě toho nás čeká standardní lezení a skákání po plošinkách, z nichž některé se propadají a nově přibyla i otáčecí propadla. Hráč se tedy rozhodně nenudí.

A jak se to celé hraje? Zatímco Prince of Persia 1 jsem proběhl v suchém triku za dva dny, na prvodohrání druhého dílu jsem potřeboval týden. Není to hra, která by se dala dokončit na jeden zátah. Celkově je hratelnost postavená na tom, že musíme mít perfektně nacvičenou nějakou část levelu a poté, co ji dáváme s prstem v nose, naběhneme do první následující pasti. A tak pořád dál. Tento způsob postupu hrou zdánlivě znemožňuje časový limit, ale jen zdánlivě, protože mezi levely je možné (a nutné) ukládat. Některé levely obsahují checkpointy a je možné ukládat i u nich. Hratelnost tedy vypadá tak, že si člověk level nebo jeho část natrénuje, následně ho proběhne "naostro" a může uložit. Za 7 dní jsem hru spustil 57x a ideální herní doba na jedno spuštění je 20-30 minut. Pak následuje frustrace. Ale hra je férová. Každá překážka má své řešení, které když objevíme, tak ono původně šílené místo proběhneme jako nic. Jako příklad může sloužit skok z padající plošinky přes ohromnou šachtu v 11. levelu. Na tomto místě jsem se rozmáznul asi 20x, než jsem objevil to jediné a optimální místo, kde se odrazit ke skoku. Z něj naopak je skok úspěšný cca v 9 případů z 10. Poté, co jsem toto místo natrénoval, jsem postoupil dál, abych následně sletěl z ještě větší výšky na podobném místě o pár desítek metrů výš. Obtížnost hry není nehratelná, ale souhlasím s Andrewovým hodnocením "vysoká" obtížnost (Excalibur 18). Rozdíl mezi náročnou výzvou (Prince of Persia 2) a nehratelnou šíleností (Lion King) je v možnosti ukládat mezi levely.

Závěrem chci říct asi následující: Nenechte se vyděsit ostatními komentáři. Hra je zábavná. Obtížnost je náročná, ale férová a hra patří mezi ty, jejichž dohrání se v hráčském portfoliu vyjímá zlatým písmem. Prince dvojku mohu každému staromilovi jen doporučit. Jen nevím, co měl znamenat ten cliffhanger na konci.

Pro: Starý dobrý princ na steroidech - vše je větší, hezčí, obtížnější.

Proti: Sloupy.

+19