Samozřejmě jsem si zkusil po první díle i dvojku ke které mám takový zvláštní vztah. Vím že je to dobrá hra, ale moc si z ní nepamatuji, přestože jsem ji několikrát dojel. Má to svůj důvod.
Druhý princ začíná famózně. Jaffar se vrátí, ukradne hrdinovi podobu a dá ho vyhnat z paláce. Princ prchá po střechách, pošťuchuje se se strážemi a na poslední chvíli uteče na loď. Ta ztroskotá a princ se objevuje na ostrově a brzy vstoupí do jeskyní. Druhý díl nabízí v (pětimegové hře!!) neskutečné věci. Měnící se prostředí (jeskyně, ruiny hradu, chrám, snový svět), úžasné animačky doprovázané dabingem a hudbou, které stylově připomínají šestý King Quest. Příběh ve kterém nechybí památné scény (létající koberec, odhalení princovy minulosti, získání ohně, kouzelný kůň).
Graficky je to skvost, ovládání se prakticky nezměnilo - jen meč nyní vytahujete pomocí Ctrl a princ se umí plazit v určitých místech hry. Nezměnil se ani způsob hry, ani lahvičky a získávání nových životů, ani časový limit. Navíc se dá mezi úrovněmi ukládat.
Tak proč jen 75%. Protože to není zábava hrát. Na vině je brutální, naprosto přestřelená obtížnost všeho, která se zvýšila od prvního dílu aspoň o 100%.
Tak třeba souboje. Ze začátku pohoda, pak přijdou kostlivci, které sice zvládnete, ale za chvíli ožijí znovu. Pak se objeví chuťovky největší hadi a medúzy. Had Vás zabije jednou ranou, vy jeho taky, ale musíte vyčíhnout zlomek sekundy, kdy se začíná smršťovat a trefit. Medúzy teoreticky zastaví těsně před Vámi a můžete je trefit, jenže občas zastaví dřív, promáchnete a pak už Vám nepomůže ani svěcená voda, ani x lahviček s životy, protože obrana neexistuje. Když se objeví ptačí bojovníci, jsou to velmistři, kteří vykryjí 90% úderů i kontraúderů, útočí tak rychle že občas nestihnete krýt a hlavně je je jich asi 10 a více v každém levelu.
Pasti se příliš nezměnily a zvládat se dají, občas narazíte na slepou cestu, nedosažitelné lahvičky a pak jsou tu ty skoky. Zatímco v jedničce jste se vždycky nějak odrazili a trefili, tady musí být skok vypočítaný na milimetr. Ideálně odkrokovat od kraje dva kroky, rozběhnout se a hned skočit. Když se rozběhnete z špatného místo, tak princ buď skočí brzo, nebo přes zuřivé mačkání skoku seběhne do propasti. Největší lahůdkou jsou pak skoky s rozběhem od padající plošinky. Takové chuťovky jsou třeba v 11 levelu hned tři, přičemž ta druhá ještě v kombinaci se zavírající se mříží. Tohle kolo jsem zkoušel snad 50*.
Takže onen časový limit se bez mnohatýdenního učení levelů (a nebo cheatování) nedá stihnout, navíc hra obsahuje špeky typu souboj s kostlivcem na mostě, získání ohně nebo použití ohně, na které nepřijdete bez návodu. Jo a menu, ve kterém jde ukládat se zapíná Alt+O na což asi bez manuálu nepřijdete. Zkrátka dvojka je sice krásnější, propracovanější ale o tolik obtížnější než první díl, že se místo zábavy dostaví akorát frustrace.
Druhý princ začíná famózně. Jaffar se vrátí, ukradne hrdinovi podobu a dá ho vyhnat z paláce. Princ prchá po střechách, pošťuchuje se se strážemi a na poslední chvíli uteče na loď. Ta ztroskotá a princ se objevuje na ostrově a brzy vstoupí do jeskyní. Druhý díl nabízí v (pětimegové hře!!) neskutečné věci. Měnící se prostředí (jeskyně, ruiny hradu, chrám, snový svět), úžasné animačky doprovázané dabingem a hudbou, které stylově připomínají šestý King Quest. Příběh ve kterém nechybí památné scény (létající koberec, odhalení princovy minulosti, získání ohně, kouzelný kůň).
Graficky je to skvost, ovládání se prakticky nezměnilo - jen meč nyní vytahujete pomocí Ctrl a princ se umí plazit v určitých místech hry. Nezměnil se ani způsob hry, ani lahvičky a získávání nových životů, ani časový limit. Navíc se dá mezi úrovněmi ukládat.
Tak proč jen 75%. Protože to není zábava hrát. Na vině je brutální, naprosto přestřelená obtížnost všeho, která se zvýšila od prvního dílu aspoň o 100%.
Tak třeba souboje. Ze začátku pohoda, pak přijdou kostlivci, které sice zvládnete, ale za chvíli ožijí znovu. Pak se objeví chuťovky největší hadi a medúzy. Had Vás zabije jednou ranou, vy jeho taky, ale musíte vyčíhnout zlomek sekundy, kdy se začíná smršťovat a trefit. Medúzy teoreticky zastaví těsně před Vámi a můžete je trefit, jenže občas zastaví dřív, promáchnete a pak už Vám nepomůže ani svěcená voda, ani x lahviček s životy, protože obrana neexistuje. Když se objeví ptačí bojovníci, jsou to velmistři, kteří vykryjí 90% úderů i kontraúderů, útočí tak rychle že občas nestihnete krýt a hlavně je je jich asi 10 a více v každém levelu.
Pasti se příliš nezměnily a zvládat se dají, občas narazíte na slepou cestu, nedosažitelné lahvičky a pak jsou tu ty skoky. Zatímco v jedničce jste se vždycky nějak odrazili a trefili, tady musí být skok vypočítaný na milimetr. Ideálně odkrokovat od kraje dva kroky, rozběhnout se a hned skočit. Když se rozběhnete z špatného místo, tak princ buď skočí brzo, nebo přes zuřivé mačkání skoku seběhne do propasti. Největší lahůdkou jsou pak skoky s rozběhem od padající plošinky. Takové chuťovky jsou třeba v 11 levelu hned tři, přičemž ta druhá ještě v kombinaci se zavírající se mříží. Tohle kolo jsem zkoušel snad 50*.
Takže onen časový limit se bez mnohatýdenního učení levelů (a nebo cheatování) nedá stihnout, navíc hra obsahuje špeky typu souboj s kostlivcem na mostě, získání ohně nebo použití ohně, na které nepřijdete bez návodu. Jo a menu, ve kterém jde ukládat se zapíná Alt+O na což asi bez manuálu nepřijdete. Zkrátka dvojka je sice krásnější, propracovanější ale o tolik obtížnější než první díl, že se místo zábavy dostaví akorát frustrace.
Jack Keane 2: The Fire Within
Pro: Grafika, animace, příběh, stejné ovládání, rozdílná prostředí.
Proti: Přestřelená obtížnost soubojů i některých skoků, spíše frustrující než zábavné.