Prince of Persia 2 je jeden z důvodů, proč před rozehráním hry nečíst komentáře na DH :D. Spousta lidí si totiž stěžuje na časový limit a na obtížnost hry. Když si pak procházím jednotlivé hry a čtu, že Tubular Worlds, Lion King, Prince of Persia 2 nebo Rayman jsou těžké hry, ani se mi moc nechce je rozehrávat. Tubular Worlds je nehratelná šílenost s životností raketky v jednotkách vteřin a Lion King co do obtížnosti pravděpodobně navrhoval Satan. Když pak ve společnosti těchto titulů najdu pokračování Prince, tak jeho rozehrání odkládám dlouhé roky... až do letošních Vánoc.
Prince of Persia 2 je pravým pokračováním staršího bratříčka. Vše je větší, bombastičtější, barevnější a ano, hra je složitější. Princ se oženil se svou milovanou princeznou a žili spolu šťastně dlouhých 11 dní. Jaffar však nebyl dostatečně mrtvý a zaujal princovo místo, zatímco princovi propůjčil podobu žebráka (viz působivé intro). Nebyl žádný div, že byl princ vykázán z trůnního sálu a po efektním úprku oknem naskočil na odplouvající loď. Tady však opět zapůsobil Jaffar a loď ztroskotala. Princ skončil na pustém ostrově.
Prince of Persia 2 obsahuje 14 levelů, tedy o dva více než první díl. Časový limit se zvýšil ze 60 na 75 minut a navíc nestartuje hned od začátku hry. Do spuštění odpočtu jsou mezery mezi levely vyplněny filmečky. Ty posléze ustupují a animace přicházejí pouze při změně herního prostředí a jinak hráč může pouze pozorovat, jak opadává listí ze stromu.
Vše, na co jsem si v jedničce stěžoval, bylo opraveno. Hra přináší častou změnu prostředí, víc druhů nepřátel a graficky je to vše k nakousnutí. Ani zvuky nejsou špatné. Technologicky byla hra na svou dobu skvělá a ani dnes nepůsobí zastarale. Po úprku z paláce následuje kratičká epizoda na ostrově. Na něm princ navštíví podzemí které jako kdyby vypadlo ze světa Mayů (kde se asi vzali v Íránu?). Následně princ navštíví rozvaliny opuštěného města, ptačí chrám, aby se poslední level odehrával úplně někde jinde - jeho prostředí je originální a je vidět, že si s ním autoři hodně pohráli. Změna prostředí přichází přibližně každé čtyři levely.
Během hraní mi vadila jediná věc - sloupy. Je to něco, co mi vadilo už u prvního dílu, ale zde je to extrém. Ve hře může nastat situace (a také často nastane), že podpěrný sloup stojící v popředí obrazovky se nachází zrovna na místě, kde se nebohý princ snaží umlátit nějakého nepřítele, a tak mnohdy znemožňuje vyhrání souboje. Asi by nebyl úplně marný nápad, kdyby byly sloupy při průchodu herní postavy průhledné.
Jak jsem již uvedl, nepřátel přibylo a jsou značně originální: V hlavním městě se fackujeme s palácovou gardou. Podzemí je obýváno nesmrtelnými kostlivci, kteří jsou sice podprůměrnými šermíři, ale zato se rádi vracejí k neživotu - zas a znova. Ruiny města obývají hadi a hlavy medúz. Hadi mi nevadili. Řídil jsem se znalostí z jednoho cestopisu, kde tvrdili, že většina uštknutí hady se stává lidem, kteří se hada snaží zabít. Proč tedy zabíjet něco, čemu se můžeme vyhnout? Oproti tomu hlavy medúz jsou noční můra a na jeden útok klidně uberou i tři životy. Navíc se špatně trefují. Se slabým mečem jsou opravdu postrachem a ani po nalezení lepší čepele není boj s nimi jednoduchý. Za mě se jedná o nejtěžšího protivníka ve hře. Konečně ptačí chrám je obýván ptakohlavy. Ti jsou skvělými šermíři, i když kvalit Turka z 8. levelu Prince of Persia 1 nedosahují. Tuto zdánlivou slabinu však kompenzují svými počty. A dostanete-li se mezi dva útočící ptakohlavy, můžete si skládat requiem.
Kromě nepřátel nám "zpříjemňují" pouť různé pasti. Zatímco jeskyně jsou prošpikovány nášlapnými plošinkami navázanými na foukačky a občas někde vyvěrá láva, ve městě a v chrámu potkáme kráječe, které vyjedou ze stěny a přeříznou prince vejpůl. Je zajímavé, že je tento architektonický prvek na dvou odlišných místech ve hře. Že by stejný dodavatel? V ptačím chrámu dále narazíme na lis. Kromě toho nás čeká standardní lezení a skákání po plošinkách, z nichž některé se propadají a nově přibyla i otáčecí propadla. Hráč se tedy rozhodně nenudí.
A jak se to celé hraje? Zatímco Prince of Persia 1 jsem proběhl v suchém triku za dva dny, na prvodohrání druhého dílu jsem potřeboval týden. Není to hra, která by se dala dokončit na jeden zátah. Celkově je hratelnost postavená na tom, že musíme mít perfektně nacvičenou nějakou část levelu a poté, co ji dáváme s prstem v nose, naběhneme do první následující pasti. A tak pořád dál. Tento způsob postupu hrou zdánlivě znemožňuje časový limit, ale jen zdánlivě, protože mezi levely je možné (a nutné) ukládat. Některé levely obsahují checkpointy a je možné ukládat i u nich. Hratelnost tedy vypadá tak, že si člověk level nebo jeho část natrénuje, následně ho proběhne "naostro" a může uložit. Za 7 dní jsem hru spustil 57x a ideální herní doba na jedno spuštění je 20-30 minut. Pak následuje frustrace. Ale hra je férová. Každá překážka má své řešení, které když objevíme, tak ono původně šílené místo proběhneme jako nic. Jako příklad může sloužit skok z padající plošinky přes ohromnou šachtu v 11. levelu. Na tomto místě jsem se rozmáznul asi 20x, než jsem objevil to jediné a optimální místo, kde se odrazit ke skoku. Z něj naopak je skok úspěšný cca v 9 případů z 10. Poté, co jsem toto místo natrénoval, jsem postoupil dál, abych následně sletěl z ještě větší výšky na podobném místě o pár desítek metrů výš. Obtížnost hry není nehratelná, ale souhlasím s Andrewovým hodnocením "vysoká" obtížnost (Excalibur 18). Rozdíl mezi náročnou výzvou (Prince of Persia 2) a nehratelnou šíleností (Lion King) je v možnosti ukládat mezi levely.
Závěrem chci říct asi následující: Nenechte se vyděsit ostatními komentáři. Hra je zábavná. Obtížnost je náročná, ale férová a hra patří mezi ty, jejichž dohrání se v hráčském portfoliu vyjímá zlatým písmem. Prince dvojku mohu každému staromilovi jen doporučit. Jen nevím, co měl znamenat ten cliffhanger na konci.
Prince of Persia 2 je pravým pokračováním staršího bratříčka. Vše je větší, bombastičtější, barevnější a ano, hra je složitější. Princ se oženil se svou milovanou princeznou a žili spolu šťastně dlouhých 11 dní. Jaffar však nebyl dostatečně mrtvý a zaujal princovo místo, zatímco princovi propůjčil podobu žebráka (viz působivé intro). Nebyl žádný div, že byl princ vykázán z trůnního sálu a po efektním úprku oknem naskočil na odplouvající loď. Tady však opět zapůsobil Jaffar a loď ztroskotala. Princ skončil na pustém ostrově.
Prince of Persia 2 obsahuje 14 levelů, tedy o dva více než první díl. Časový limit se zvýšil ze 60 na 75 minut a navíc nestartuje hned od začátku hry. Do spuštění odpočtu jsou mezery mezi levely vyplněny filmečky. Ty posléze ustupují a animace přicházejí pouze při změně herního prostředí a jinak hráč může pouze pozorovat, jak opadává listí ze stromu.
Vše, na co jsem si v jedničce stěžoval, bylo opraveno. Hra přináší častou změnu prostředí, víc druhů nepřátel a graficky je to vše k nakousnutí. Ani zvuky nejsou špatné. Technologicky byla hra na svou dobu skvělá a ani dnes nepůsobí zastarale. Po úprku z paláce následuje kratičká epizoda na ostrově. Na něm princ navštíví podzemí které jako kdyby vypadlo ze světa Mayů (kde se asi vzali v Íránu?). Následně princ navštíví rozvaliny opuštěného města, ptačí chrám, aby se poslední level odehrával úplně někde jinde - jeho prostředí je originální a je vidět, že si s ním autoři hodně pohráli. Změna prostředí přichází přibližně každé čtyři levely.
Během hraní mi vadila jediná věc - sloupy. Je to něco, co mi vadilo už u prvního dílu, ale zde je to extrém. Ve hře může nastat situace (a také často nastane), že podpěrný sloup stojící v popředí obrazovky se nachází zrovna na místě, kde se nebohý princ snaží umlátit nějakého nepřítele, a tak mnohdy znemožňuje vyhrání souboje. Asi by nebyl úplně marný nápad, kdyby byly sloupy při průchodu herní postavy průhledné.
Jak jsem již uvedl, nepřátel přibylo a jsou značně originální: V hlavním městě se fackujeme s palácovou gardou. Podzemí je obýváno nesmrtelnými kostlivci, kteří jsou sice podprůměrnými šermíři, ale zato se rádi vracejí k neživotu - zas a znova. Ruiny města obývají hadi a hlavy medúz. Hadi mi nevadili. Řídil jsem se znalostí z jednoho cestopisu, kde tvrdili, že většina uštknutí hady se stává lidem, kteří se hada snaží zabít. Proč tedy zabíjet něco, čemu se můžeme vyhnout? Oproti tomu hlavy medúz jsou noční můra a na jeden útok klidně uberou i tři životy. Navíc se špatně trefují. Se slabým mečem jsou opravdu postrachem a ani po nalezení lepší čepele není boj s nimi jednoduchý. Za mě se jedná o nejtěžšího protivníka ve hře. Konečně ptačí chrám je obýván ptakohlavy. Ti jsou skvělými šermíři, i když kvalit Turka z 8. levelu Prince of Persia 1 nedosahují. Tuto zdánlivou slabinu však kompenzují svými počty. A dostanete-li se mezi dva útočící ptakohlavy, můžete si skládat requiem.
Kromě nepřátel nám "zpříjemňují" pouť různé pasti. Zatímco jeskyně jsou prošpikovány nášlapnými plošinkami navázanými na foukačky a občas někde vyvěrá láva, ve městě a v chrámu potkáme kráječe, které vyjedou ze stěny a přeříznou prince vejpůl. Je zajímavé, že je tento architektonický prvek na dvou odlišných místech ve hře. Že by stejný dodavatel? V ptačím chrámu dále narazíme na lis. Kromě toho nás čeká standardní lezení a skákání po plošinkách, z nichž některé se propadají a nově přibyla i otáčecí propadla. Hráč se tedy rozhodně nenudí.
A jak se to celé hraje? Zatímco Prince of Persia 1 jsem proběhl v suchém triku za dva dny, na prvodohrání druhého dílu jsem potřeboval týden. Není to hra, která by se dala dokončit na jeden zátah. Celkově je hratelnost postavená na tom, že musíme mít perfektně nacvičenou nějakou část levelu a poté, co ji dáváme s prstem v nose, naběhneme do první následující pasti. A tak pořád dál. Tento způsob postupu hrou zdánlivě znemožňuje časový limit, ale jen zdánlivě, protože mezi levely je možné (a nutné) ukládat. Některé levely obsahují checkpointy a je možné ukládat i u nich. Hratelnost tedy vypadá tak, že si člověk level nebo jeho část natrénuje, následně ho proběhne "naostro" a může uložit. Za 7 dní jsem hru spustil 57x a ideální herní doba na jedno spuštění je 20-30 minut. Pak následuje frustrace. Ale hra je férová. Každá překážka má své řešení, které když objevíme, tak ono původně šílené místo proběhneme jako nic. Jako příklad může sloužit skok z padající plošinky přes ohromnou šachtu v 11. levelu. Na tomto místě jsem se rozmáznul asi 20x, než jsem objevil to jediné a optimální místo, kde se odrazit ke skoku. Z něj naopak je skok úspěšný cca v 9 případů z 10. Poté, co jsem toto místo natrénoval, jsem postoupil dál, abych následně sletěl z ještě větší výšky na podobném místě o pár desítek metrů výš. Obtížnost hry není nehratelná, ale souhlasím s Andrewovým hodnocením "vysoká" obtížnost (Excalibur 18). Rozdíl mezi náročnou výzvou (Prince of Persia 2) a nehratelnou šíleností (Lion King) je v možnosti ukládat mezi levely.
Závěrem chci říct asi následující: Nenechte se vyděsit ostatními komentáři. Hra je zábavná. Obtížnost je náročná, ale férová a hra patří mezi ty, jejichž dohrání se v hráčském portfoliu vyjímá zlatým písmem. Prince dvojku mohu každému staromilovi jen doporučit. Jen nevím, co měl znamenat ten cliffhanger na konci.
Pro: Starý dobrý princ na steroidech - vše je větší, hezčí, obtížnější.
Proti: Sloupy.