Pamatoval jsem si, že jako dítě jsem hrál krásně malovaného Aladina, ale myslím, že nikam moc daleko jsem se v něm nedostal. Tak jsem si ho teď pustil znovu.
Prvně jsem zjistil, že Aladin vyšel opravdu na hodně platforem, a že moje vzpomínaná DOSová verze není nijak extra skvělá. Hra tam není moc plynulá, chybí některé grafické vychytávky jako paralaxní posun, ale hlavně, horní kus obrazovky je uřízlý a místo toho je tam informační pruh (zřejmě kvůli výkonu). To je dost problém, a poznáte to hned v první úrovni, když na vás začnou z oblohy padat hrnce, a vy vůbec netušíte proč, protože okna, ze kterých vypadávají, jsou za hranicí obrazu. Hra je tak neférově ještě obtížnější. V čem naopak DOS válí, je hudba (převzatá z Amigy). Tomu se staré konzole se svým pravěkým pípáním nemohou rovnat. Po vyzkoušení jsem ale jednoznačně zvolil původní verzi ze Segy Mega Drive v emulátoru, protože ten krásně plynulý pohyb a velký výhled je jednoznačně větší plus, než lepší hudba.
Hra začíná pěkně pozvolna, a je radost na ni pohledět. Všechno je krásně rozpohybované, pestrobarevné, a veselé. Všechno v duchu původního animáku od Disneyho. Člověk až žasne nad takovými detaily, jako že když po vás strážný hodí nůž, vy po něm hodíte jablko, a srazí se to dohromady, tak se do všech stran rozprsknou šlupky. Špičkové. Procházíte různými prostředími, sbíráte drahokamy a jiné odměny, občas vás čeká bonusová úroveň, celkově je to velmi příjemné.
Zhruba po půlce hry však dost rapidně přituhne. Je tam úroveň s lávou, let s kobercem a džinův svět v láhvi. V těchto úrovních už nastoupila frustrace, protože některé zejména plošinkové pasáže musel člověk znát nazpaměť (třeba proto, že skákal do prázdna, a musel vědět, co tam najde, nebo musel dopředu znát časování plošinek). Nebyl jsem z toho tak vytočený, jako v mém komentáři z Prince of Persia 2, ale možná jen proto, že díky emulátoru bylo triviální uložit si kdekoliv stav hry, takže jsem nemusel vždy začínat od začátku úrovně (nebo nedejbože úplně celou hru, pokud bych vyplýtval všechny životy). I tak jsem některé části opakoval opravdu hodněkrát. Poslední třetina hry se pak odehrává v klasičtějších kulisách (palác) a tam už to opět nebylo zas tak těžké, stačilo postupovat opatrně.
Celkově je Aladin stále velmi příjemná plošinovka, která se dá i teď krásně zahrát. Jen pokud nemáte vysokou míru trpělivosti, tak je asi dobré trochu obrousit hrany času tím, že si v druhé třetině hry člověk pomoci emulátoru trochu pomůže s nejnáročnějšími částmi.
Celkové hodnocení: Výborná
Prvně jsem zjistil, že Aladin vyšel opravdu na hodně platforem, a že moje vzpomínaná DOSová verze není nijak extra skvělá. Hra tam není moc plynulá, chybí některé grafické vychytávky jako paralaxní posun, ale hlavně, horní kus obrazovky je uřízlý a místo toho je tam informační pruh (zřejmě kvůli výkonu). To je dost problém, a poznáte to hned v první úrovni, když na vás začnou z oblohy padat hrnce, a vy vůbec netušíte proč, protože okna, ze kterých vypadávají, jsou za hranicí obrazu. Hra je tak neférově ještě obtížnější. V čem naopak DOS válí, je hudba (převzatá z Amigy). Tomu se staré konzole se svým pravěkým pípáním nemohou rovnat. Po vyzkoušení jsem ale jednoznačně zvolil původní verzi ze Segy Mega Drive v emulátoru, protože ten krásně plynulý pohyb a velký výhled je jednoznačně větší plus, než lepší hudba.
Hra začíná pěkně pozvolna, a je radost na ni pohledět. Všechno je krásně rozpohybované, pestrobarevné, a veselé. Všechno v duchu původního animáku od Disneyho. Člověk až žasne nad takovými detaily, jako že když po vás strážný hodí nůž, vy po něm hodíte jablko, a srazí se to dohromady, tak se do všech stran rozprsknou šlupky. Špičkové. Procházíte různými prostředími, sbíráte drahokamy a jiné odměny, občas vás čeká bonusová úroveň, celkově je to velmi příjemné.
Zhruba po půlce hry však dost rapidně přituhne. Je tam úroveň s lávou, let s kobercem a džinův svět v láhvi. V těchto úrovních už nastoupila frustrace, protože některé zejména plošinkové pasáže musel člověk znát nazpaměť (třeba proto, že skákal do prázdna, a musel vědět, co tam najde, nebo musel dopředu znát časování plošinek). Nebyl jsem z toho tak vytočený, jako v mém komentáři z Prince of Persia 2, ale možná jen proto, že díky emulátoru bylo triviální uložit si kdekoliv stav hry, takže jsem nemusel vždy začínat od začátku úrovně (nebo nedejbože úplně celou hru, pokud bych vyplýtval všechny životy). I tak jsem některé části opakoval opravdu hodněkrát. Poslední třetina hry se pak odehrává v klasičtějších kulisách (palác) a tam už to opět nebylo zas tak těžké, stačilo postupovat opatrně.
Celkově je Aladin stále velmi příjemná plošinovka, která se dá i teď krásně zahrát. Jen pokud nemáte vysokou míru trpělivosti, tak je asi dobré trochu obrousit hrany času tím, že si v druhé třetině hry člověk pomoci emulátoru trochu pomůže s nejnáročnějšími částmi.
Celkové hodnocení: Výborná
Sine Mora