Konečně jsem poprvé vyzkoušel sérii Assassin's Creed. Tento první díl mi přišel jako výborný koncept, do kterého autoři nezvládli vložit dostatečně zábavný obsah. Ve hře jsem se dostal přesně do poloviny (čtvrtá paměťová sekvence ze sedmi), pak už mě neustálé opakování těch samých úkolů přestalo bavit a na zbytek děje se dodíval ve videu na netu. Stráveného času ale nelituji, rád jsem si vyzkoušel, jak to všechno začalo.
Moc se mi líbilo herní zasazení na Blízký východ. Je skvělé, že se hra drží reálných historických událostí, což ji pomáhá zasadit do kontextu doby (a při čtení na Wikipedii zjistíte, že dokonce i ti hašašíni/asasíni opravdu existovali). Orientální architektura má své kouzlo, a pobíhání a skákání po střechách tehdejších měst byl výborný nápad. Obecně za parkour si zaslouží ocenění, protože styl pohybu ve městě dodává hře náboj, a v době vydání se jednalo o průlomovou novinku. Samozřejmě ovládání je občas trochu nemotorné a občas hlavní postava dělá něco jiného než chcete, ale celkově je to slušné. Když jsme u ovládání, přišlo mi to překombinované, a příliš z toho čiší konzolová hra. Ani se moc nenamáhali přizpůsobit to na PC - v popiscích se používá "tlačítko 0" a "tlačítko 1" místo levé/pravé tlačítko, všude se zobrazuje ikona analogové páčky, atd.
Po obsahové stránce se mi to minimálně zpočátku velmi líbilo. Zápletka mi přišla zajímavá, a ani střihy do současnosti mi nijak nevadily, právě naopak - docela jsem se těšil, jak se to vyvine, a bylo osvěžující tam mít takovou meta hru s dějovou linkou skrz tisíciletí. V čem jsem se ztrácel byla místní východní jména, protože hra z nepochopitelného důvodu nemá titulky. Ačkoliv jsem neměl problém angličtině rozumět, tak jakmile se tam začala používat cizokrajná jména, tak jsem se v odposlechu začal ztrácet. Proto se mi těžko soustředilo na to, kdo je kdo, a proč co dělá.
Souboje mi přišly celkem dobře zpracované. Postupně získáte zajímavou škálu pohybů a dá se s tím vyhrát. Bylo fajn, že při skupinových soubojích na vás nechodili protivníci čistě jeden po druhém, ale dost často vás někdo z druhé strany sekl do zad (v omezené míře, samozřejmě by se dalo výrazně přitvrdit v realističnosti, ale to už by asi vyžadovalo jiný druh soubojového systému). Dost mě ale překvapilo, jak často jsem se ocitl v takovém hromadném souboji. Měl jsem představu, že budu tichý vrah, co se nenápadně prodírá davem, pak rychle bodne cíli nůž do zad, a prchá pryč. A ačkoliv mise vyznívaly, že bych to tak udělat měl, málokdy to tak dopadlo. Měl jsem pocit, že je hra nastavená tak, že stejně většinou skončíte sám proti velké přesile, a chytré plánování nenápadné vraždy se prostě nekoná. A nepozdával se mi ani systém ukrývání v případě, že začnete prchat. Samotné skákání do kupky sena nebo schování se mezi mnichy je zábavné, ale otravné na tom je, že je to vyžadováno. Můžete se klidně několik minut schovávat v postranních uličkách, kde není žádná stráž, ale stále po vás budou pátrat. Pak se na 10 sekund schováte v seně, a najednou na vás stráž zapomene. Takže pokud si najdete dobrý úkryt, který ovšem není "ten správný", tak se stráží nezbavíte.
Bohužel se musím dostat k repetitivní struktuře hry. Když jsem poprvé vylezl na věžičku a prozkoumal okolí, a pak splnil pár postranních misí, tak mi to přišlo super. Ale jakmile jsem viděl mapu posetou ikonkami, tak už v první městské čtvrti jsem cítil, že je to příliš to stejné pořád dokola. A jelikož tu jsou 3 velká města, každé se 3 čtvrtěmi, tak dělat pokaždé tu hromadu ikon v každé oblasti, až do zemdlení (nebo spíše ad nauseam), na to už jsem fakt neměl.
Když jsme u toho lezení na věže, mohla z toho být nějaká zajímavá minihra. Jen párkrát jsem se musel trochu zamýšlet, a hledat, kudy se dá na stavbu vyšplhat. Jinak to je jen o držení šipky nahoru, škoda. Zároveň prozkoumávání okolí z vrcholu věže mohla být nějaká aktivní minihra, místo zmáčknutí tlačítka. Což mě přivádí k mapě města, která mi přišla velmi neužitečná. Úkolové postavy mě často naváděly, kam se podívat a kde začít hledat, např. u kostela, kolem knihovny, u nemocnice, atd. Ale z mapy se vůbec nedalo nic poznat, a z architektury místa dost často také ne. Takže opět nastoupila rutina a jelo se podle šablony, věžičky, ikonky na mapě, atd.
Celkově mi teda první Asasín přišel jako slušná, ale ne skvělá hra. Hodnocení jsem trochu zvýšil, protože se snažím přihlédnout k době, kdy vyšla. Docela se těším, až vyzkouším druhý díl, protože tam by údajně mělo být hodně zmíněných ostrých hran již obroušených.
Celkové hodnocení: Výborná (v době vydání) / Dobrá (v současnosti)
Moc se mi líbilo herní zasazení na Blízký východ. Je skvělé, že se hra drží reálných historických událostí, což ji pomáhá zasadit do kontextu doby (a při čtení na Wikipedii zjistíte, že dokonce i ti hašašíni/asasíni opravdu existovali). Orientální architektura má své kouzlo, a pobíhání a skákání po střechách tehdejších měst byl výborný nápad. Obecně za parkour si zaslouží ocenění, protože styl pohybu ve městě dodává hře náboj, a v době vydání se jednalo o průlomovou novinku. Samozřejmě ovládání je občas trochu nemotorné a občas hlavní postava dělá něco jiného než chcete, ale celkově je to slušné. Když jsme u ovládání, přišlo mi to překombinované, a příliš z toho čiší konzolová hra. Ani se moc nenamáhali přizpůsobit to na PC - v popiscích se používá "tlačítko 0" a "tlačítko 1" místo levé/pravé tlačítko, všude se zobrazuje ikona analogové páčky, atd.
Po obsahové stránce se mi to minimálně zpočátku velmi líbilo. Zápletka mi přišla zajímavá, a ani střihy do současnosti mi nijak nevadily, právě naopak - docela jsem se těšil, jak se to vyvine, a bylo osvěžující tam mít takovou meta hru s dějovou linkou skrz tisíciletí. V čem jsem se ztrácel byla místní východní jména, protože hra z nepochopitelného důvodu nemá titulky. Ačkoliv jsem neměl problém angličtině rozumět, tak jakmile se tam začala používat cizokrajná jména, tak jsem se v odposlechu začal ztrácet. Proto se mi těžko soustředilo na to, kdo je kdo, a proč co dělá.
Souboje mi přišly celkem dobře zpracované. Postupně získáte zajímavou škálu pohybů a dá se s tím vyhrát. Bylo fajn, že při skupinových soubojích na vás nechodili protivníci čistě jeden po druhém, ale dost často vás někdo z druhé strany sekl do zad (v omezené míře, samozřejmě by se dalo výrazně přitvrdit v realističnosti, ale to už by asi vyžadovalo jiný druh soubojového systému). Dost mě ale překvapilo, jak často jsem se ocitl v takovém hromadném souboji. Měl jsem představu, že budu tichý vrah, co se nenápadně prodírá davem, pak rychle bodne cíli nůž do zad, a prchá pryč. A ačkoliv mise vyznívaly, že bych to tak udělat měl, málokdy to tak dopadlo. Měl jsem pocit, že je hra nastavená tak, že stejně většinou skončíte sám proti velké přesile, a chytré plánování nenápadné vraždy se prostě nekoná. A nepozdával se mi ani systém ukrývání v případě, že začnete prchat. Samotné skákání do kupky sena nebo schování se mezi mnichy je zábavné, ale otravné na tom je, že je to vyžadováno. Můžete se klidně několik minut schovávat v postranních uličkách, kde není žádná stráž, ale stále po vás budou pátrat. Pak se na 10 sekund schováte v seně, a najednou na vás stráž zapomene. Takže pokud si najdete dobrý úkryt, který ovšem není "ten správný", tak se stráží nezbavíte.
Bohužel se musím dostat k repetitivní struktuře hry. Když jsem poprvé vylezl na věžičku a prozkoumal okolí, a pak splnil pár postranních misí, tak mi to přišlo super. Ale jakmile jsem viděl mapu posetou ikonkami, tak už v první městské čtvrti jsem cítil, že je to příliš to stejné pořád dokola. A jelikož tu jsou 3 velká města, každé se 3 čtvrtěmi, tak dělat pokaždé tu hromadu ikon v každé oblasti, až do zemdlení (nebo spíše ad nauseam), na to už jsem fakt neměl.
Když jsme u toho lezení na věže, mohla z toho být nějaká zajímavá minihra. Jen párkrát jsem se musel trochu zamýšlet, a hledat, kudy se dá na stavbu vyšplhat. Jinak to je jen o držení šipky nahoru, škoda. Zároveň prozkoumávání okolí z vrcholu věže mohla být nějaká aktivní minihra, místo zmáčknutí tlačítka. Což mě přivádí k mapě města, která mi přišla velmi neužitečná. Úkolové postavy mě často naváděly, kam se podívat a kde začít hledat, např. u kostela, kolem knihovny, u nemocnice, atd. Ale z mapy se vůbec nedalo nic poznat, a z architektury místa dost často také ne. Takže opět nastoupila rutina a jelo se podle šablony, věžičky, ikonky na mapě, atd.
Celkově mi teda první Asasín přišel jako slušná, ale ne skvělá hra. Hodnocení jsem trochu zvýšil, protože se snažím přihlédnout k době, kdy vyšla. Docela se těším, až vyzkouším druhý díl, protože tam by údajně mělo být hodně zmíněných ostrých hran již obroušených.
Celkové hodnocení: Výborná (v době vydání) / Dobrá (v současnosti)
Sine Mora