Xzone.cz – Vyhrajte luxusní PlayStation herní koutek v hodnotě 250 000 Kč!
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

XCOM: Enemy Unknown

80
199 hodnocení Platformy
Žánr:
strategie > tahová strategie *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
09.10.2012 PCPS3X360
Vývojáři:
Oficiální stránky:
https://xcom.com/xcom-enemy-unknown
Štúdio Firaxis sa rozhodlo navrátiť značku X-COM do 21. storočia, aj keď to bude znamenať jej kompletný reštart, resp. reimagináciu pôvodnej hry UFO: Enemy Unknown. To znamená žiadne pokračovanie, ale všetko od znova a trochu inak.

Tak ako v pôvodnej hre, i v novom Enemy Unknown dostáva hráč pod správu základňu organizácie XCOM. Jej úlohou je ochraňovať Zem pred útokmi mimozemšťanov a neutralizovať prípadnú hrozbu. Ani tie najlepšie mozgy sveta totiž netušia, čo mimozemšťania s našou planétou zamýšľajú. Majú technologickú prevahu, s ktorou by jednoducho jej obyvateľov prevalcovali. Avšak žiadna priama invázia sa zatiaľ nekonala a za prispenia XCOMu snáď ani nebude.

Pomáhať im pri tom bude vybavenie základne, ktoré okrem vedeckých laboratórií (výskumu), továrne na konštrukciu rôzneho zariadenia (výroba), obsahuje i špičkové zariadenie k sledovaniu aktivít mimozemšťanov na celom svete (budovanie množstva základní, známe z originálneho dielu, nahrádza systém satelitov). Aby všetko mohlo fungovať, základňa sa rozrastať, vojaci trénovať a vedci vynaliezať – bude potrebné udržať hospodárenie základne v rozumných medziach. Akonáhle panika v členskej krajine prekročí rozumnú medzu, stráca sa jeden zdroj príjmov.

Druhú časť hry potom tvorí taktická časť. V nej dostáva hráč pod kontrolu maximálne 6 vojakov, ktorý si musia poradiť zo špecifickou hrozbou v teréne (napr. lokalizovať zostrelené UFO, nájsť a eskortovať ohrozenú osobu do bezpečia, vyčistiť okolie, či zachrániť ľudí v prípade mimozemského teroru). Každý vojak môže za kolo spraviť niekoľko akcií, čo záleží na jeho schopnostiach, triede a skúsenostiach. Základ sú dve akcie za kolo.

Oproti originálnej hre, obsahuje potom XCOM:EU i základný multiplayer. V ňom sa proti sebe postavia dve strany, pričom hráči si zostavia kombinovanú jednotku (teda môžete miešať i vojakov XCOM a mimozemšťanov) na základe bodového limitu.

Pre hru sú aktuálne dostupné dva platené rozšírenia: XCOM: Enemy Unknown - Slingshot a XCOM: Enemy Within.


Poslední diskuzní příspěvek

SilentWolf: Zajímavý názor. Leč nesouhlasím. Původní dvojka je masakr. Ale jednička rozhodně nějaká složitá nebyla. A všechny složky měla…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 70
Ne, já na tohle prostě nemám. Neupírám hře jisté kvality, ale PANEBOŽE TA AKČNÍ ČÁST MĚ SERE!!! Snažil jsem se přes to přenést, věřte že bych vážně moc rád tu hru chválil do nebes, ale nejde to.

Při hře se neřídím podle toho čtvercového pole, ze kterého se herní plocha skládá, ale podle toho co vidím. Hra to má evidentně naopak a vše si počítá na nějaké své imaginární šachovnici, která nemá s tím, co se mi zobrazuje na obrazovce moc společného a neustále mě nutí vykřikovat "Cože? Jak to, že...? Dyt tohle nejde!" Když schovám vojáka do full-coveru za pevnou zed, tak předpokládám, že mě ten základní ufoun z 20 metrů netrefí. Taky že ne, protože před ním táhne jiný ufoun, který mě z naprosto nemožného úhlu trefí přes 2 zdi a mýho těžce cepovaného vojáka pošle do kytek. Střílení přes zdi je tady na denním pořádku, a tak místo hezky svižné taktické akce vzniká glitch fest, kdy si nikdy nemůžete být jisti, že váš voják přežije, i když ho pošlete na opticky ideální místo, ze kterého ho přece žádný ufoun nemůže dostat, protože kdo ví, jaké zdi se emzákovi zase podaří prostřelit.

Taky by mě zajímalo, kterej magor vymejšlel počítání pravděpodobnosti zásahu. Zatímco v některejch situacích, kdy se zdá, že není možné emzáka trefit, protože je moc daleko a v krytu, hra nabídne něco mezi 50-60%, často se mi stávalo, že můj (vytrénovanej) sniper, který měl dobrý výhled a emzák přímo nabízel svojí hlavu, byl schopnej jen pravděpodobnosti 8 %. K šílenství mě přivádí raketomet, to mám takhle vojáka skrčeného za přední částí auta a chci, aby se jen postavil a vystřelil do poblíž stojícího auta, za kterým se schovávají emzáci, ale ono to nejde, protože "shot is blocked". Ano, tahle debilní hláška mě neustále sere, i když evidentně vidím, že střele nic bránit nemůže. Taky napěst je, když přesunu vojáka na viditelně lepší místo pro střelu, ale hra mi vyplivne naprosto stejné procento pravděpodobnosti zásahu.

Další negativa jen ve zkratce - proč se povolání pro vojáky vybírá automaticky? Chci jim to vybírat sám. Proč si můžu vzít jen jeden doplnující item (granát, lekárnu, stun nebo armor)? Interface je viditelně uzpůsoben xboxu. Grafika taky žádná sláva, ale čert to vem. Týpci na základně ale aspon nemuseli vypadat všichni stejně (všiml jsem si toho v jedné cutscéně, kterých tam je taky na můj vkus příliš).

Soubojová část je pro mě jednoduše nedoladěná a jelikož na tom stojí 3/4 hry, tak i s oběma přivřenýma očima můžu dát max 70%. Možná se objeví patch, který něco z toho opraví, ale to už mě nezajímá, protože to stejně dohraju dřív, než vyjde. Ta hra je prostě dobrá a baví mě, i když mě někdy dokáže neskutečně vytočit. Ale mohla bejt o hodně, hodně lepší. Díkybohu, že jde aspon ukládat během soubojů - sice jsem si to takhle usnadnovat nechtěl, ale momentálně to jinak nejde.
+33+35 / -2
  • PC 85
Nejdřív jsem zabil 12 hodin odhodlaný neloadovat pozici v případě neúspěchu. Když mi po jedné neúspěšné misi z "veteránů" zbyl jen poručík Držka a i ten zařval o pár misí dál v při prvním setkání s Muton Berserkerem (a mě na konci té mise zbyl jen nějaký polomrtvý assault squaddie s kurevskou dávkou štěstí), bylo jasné, že takhle to nepůjde. Nakonec jsem XCOM na druhý pokus dohrál za 30 hodin.

Je děsná spousta věcí, co mi na XCOMu vadí. Navigace vojáků v interiérech větších emzáckých lodí je občas nesnesitelně tupá. Běžně přesunu vojáka na imho lepší pozici, abych zjistil, že a) šance na zásah je naprosto stejná, b) voják ve skutečnosti nepřítele z nové pozice vůbec nevidí. Skřípu zubama, když vystřelím na nepřítele abych v zápětí zjistil, že místo hlavní zbraně jsem měl právě vybranou trapnou pistolku. Odhalit posledním tahem skupinku nepřátel znamená, že se na vašem týmu bez možnosti reakce vyblbnou. Možnost vyslat v jeden moment jen jeden interceptor působí tupě. Docela mě zklamalo, že k výzkumu jsou jen 2 tiery zbraní (laser, plasma) a vůbec poslední herní měsíc se vědátoři už jen flákali. Navíc se v poslední třetině hry se začaly dost opakovat lokace, takže to celé dost ztuctovatělo.

Na druhou stranu samotný gameplay postavený na jednoduchých pravidlech je většinou zábavný a má takovou příjemnou taktickou dynamiku. A Fallout Tactics jsem taky nehrál zrovna včera. (Řada lidí taky přirovnává nový XCOM k Valkyria Chronicles, ale upřímně krom žánru a 3D grafiky ty hry nemají moc společného.) K vojákům není problém vytvořit si vztah - můžete jim vybrat vzhled od typu a barvy uniformy přes účes/helmu až po xicht a barvu kůže a zkušenější dostanou i přezdívku. Poručíka Držku jsem neměl rád - byla to hnusná držka a dostal jsem ho jako odměnu za splnění nějaké mise.

A hlavně je to děsná závislárna. Skoro vždycky se za pár dní něco nového vyzkoumá/postaví/otestuje/atp., takže člověk má pořád nutkání točit glóbus a pokračovat "ještě chvíli," než se stane to či ono, ale to už tam bude čekat něco dalšího a tak pořád do kolečka. Obvykle nemám problém střídat dvě hry, ale Dishonored nakonec muselo čekat, až s XCOMem skončím.
+25+26 / -1
  • PC 45
Tak předně, tahle hra nemá s UFO: Enemy Uknown společného vůbec nic, kromě tématu a pár vtipných odkazů. Není to totiž příliš strategie, ale hlavně taktická akce, která se mnohem spíš než starýmu UFO - královně všech strategických a taktických her, podobá takovým těm "přesuň a vystřel" taktickým hříčkám na hexových políčkách, co se dají dnes hrát na dotykových telefonech (např. UniWar).

To by samozřejmě vůbec nevadilo, hra by mohla být i tak skvělá, jenže má strašnou spoustu chyb a v některých chvílích z ní přímo čiší lenost nebo neschopnost programátorů. Nevím, zda programátoři UFO: Enemy Unknown byli před osmnácti lety tak geniální, nebo tihle se na to tak vykašlali, ale bojová část je prostě strašná. Jak už tu někdo psal, absolutně nezáleží na tom, co vidíte nakreslené na obrazovce. Pokud vojákovi hra nepřidělí "kryt" v podobě nakresleného štítu, ufoni ho zabijou. A vůbec nevadí, že je třeba za rohem, nebo za kopcem. Programátorům se totiž nějak nechtělo moc progamovat/testovat line of sight. Takže zatímco ve hře z roku 1994 na jejíř pověsti tahle parazituje skutečně bylo možné prohlédnout si mapu a spolehnout se na to, že pokud jasně vidím, že mě muton vidět nemůže, protože mezi námi je kopec, tak tady to prostě neplatí. Ufoni kašlou na kopce mezi vámi, klidně je prostřelí, protože jim programátoři zapomněli říct, že skrz kopce se nevidí. Škoda.

Naopak v některých chvílích hra řekne vašemu vojákovi, že nevidí ufona, který stojí tři metry od něho... Když tam nabíháte s assaultem, a je to váš poslední voják s pohybem, který prostě musí toho ufona dorazit, trochu tahle lenost a neschopnost programátorů zamrzí. Stejně tak zamrzí, když má voják s brokovnicí z jednoho metru na dva krát dva metry velkýho robota - Sectopoda jenom 60% šanci na zásah, protože autoři nevěděli jak udělat hru těžší, tak jim všem prostě naskládali 30 % bonus na to že uhne. Nakonec máte pocit, že hrajete šachovou partii. Realističnost dostává strašně na frak a s ní samozřejmě atmosféra :-/

Konečně když už máte pocit, že jste si zvykli na trochu divná "pravidla hry" a uvědomíte si, že toho ufona vlastně můžete zastřelit přes zeď, tak proč ji obíhat, dostane vás hra vtipnými bugy. Někdy se např. stane, že se nepřátelé k vám "teleportují" (oni ve skutečnosti přiběhnou, jen hra má nějak blbě naprogramovaný to, zda je vidíte, takže se objeví až vedle vás), jindy zase zjistíte, že v naskriptovaných misích nikdo nedomyslel, že aktivovat další část levelu by mělo jít i pokud k ní doběhne psychicky kontrolovanej ufoun, ne jenom váš voják. Hra vás potom nepustí už nikdy dál, protože další čsát levelu se už nikdy neaktivuje a jde to řešit jen loadem. A tak dále... Za nějakou dobu už to začne být poměrně únavné. Není to totiž fér, když vy hrajete takticky dobře, ale ufoni vás těmihle podvody zabíjí---...


A když už jsme u toho naskriptování, tak pár slov k linearitě celé hry. Naskriptovanost hlavní strategické části je také strašně hloupá. V první hře jsem měl problém s tím, že jsem měl málo inženýrů a materiálu a potřeboval jsem sestřelovat víc talířů. Naivně jsem si myslel, že když v další hře budu mít víc radarů = víc pokrytého území, budu mít víc kontaktů a víc možností různá UFA sestřelovat. Houby - to, jestli detekujete UFO nebo ne, je naskriptovaná záležitost, takže ať máte jeden radar, nebo deset, vždycky přiletí jedno ufo měsíčně a basta. Stejně tak zapomeňte na to, že byste včasným sestřelením ufa zamezili terror situ, jako ve staré hře. Je to prostě naskriptované a basta. Takže mise ve městech budou i když sestřelíte všechno co přiletí na radary kompletně pokryté planetě.

Hře by se totiž jinak rozpadnul příběh. Nějaká strategie se tím pádem v hlavní části "s glóbem" nekoná - víceméně si tam máte jen "odklikat" povinné výzkumy a vyrobit povinné věci a podívat se na cutscény. Ta volnost, ten pocit že opravdu každé sestřelené UFO má smysl, která byla tak typická pro starou hru, je pryč. A pryč je tím pádem i ta úžasná atmosféra UFO: Enemy Uknown, která nutila k opakovanému hraní. Tady je vše svázané, lineární (výzkum), koridorové (mise), prostě konzoloidní a hrát hru znovu tak ztrácí jakýkoli smysl. Jsem si jist, že po dnešním dohrání už ji nikdy nezapnu, stejně jako jsem nikdy už znovu nezapnul třeba Mass Effect. Není totiž důvod.

--------------------------------------------------------------------------
Přes to všechno to není úplně špatná hra. I lineární hry nemusí být špatné, když mají dobrý příběh, který vás posunuje dál, můžete si užít skvělé dobrodružství. na to je tu ovšem zase těch příběhových misí hrozně málo. Když už jsem zjistil, že to není volná strategie, ale lineárním příběhem svázaná akce, čekal jsem více příběhu. Proč jsou "příběhové mise" jen asi dvou druhů (zachraň civilistu, deaktivuj bombu) a ještě náhodně dávané za jakousi odměnu? Proč tam není více NPC, proč se třeba nezachraňuje prezident Spojených států (mohla tam být např. i jeho ochranka hrající s vámi), nebo jsme mohli zachraňovat vědce v CERNu či něco takového. Proč když mám dostat z mise vojáka to je jen klon vojáků co už mám, to to nemůže být nějaký unikátní voják se jménem, příběhem a nějakou abilitou, kterou ti ostatní nemají? Proč, když už dělám lineární hru, si trochu sakra nepohraju s příběhem? Když už mám mapy, na kterých ufoni přepadnou vojenskou základnu, bylo by tak těžký naprogramovat možnost vlízt vojákem do těch odstavených tanků otočit hlaveň a odstřelit vedle poletujícího cyberdisca do pekla? Víte, jak by to přidalo na atmosféře?

Takových možností bylo, když už autoři rezignovali na "volnou strategii". Ale zůstaly nevyužity. Škoda. :-(

Pro: Různá povolání a schopnosti vojáků, dobře zvolené schopnosti, mezi kterými se musí volit. Někdy hezká příběhová atmosféra

Proti: Odfláknutá taktická část, ve které vám žádná taktika vůbec nepomůže, hromada bugů a strašně nevyužitej příběhovej potenciál

+24+29 / -5
  • PC 60
Tak, a mám to za sebou. Dalo to práci, přičemž paradoxně o nejvíce nervů jsem nepřišel díky kvalitě nepřátel a složitosti hry, jako díky bugům a nedomyšlenostem, které mi kazily hru a čeřily klid mé duše. Se svojí čtveřicí, pěticí a posléze šesticí vojáků či automatických robotických jednotek se snažíte uchránit lidstvo před invazí mimozemských jednotek, které rozhodně nepřišly v míru a dokonce zcela opovrhují Ženevskými konvencemi, jak podlé. Jednoho po druhém v misích zachraňujete civilisty, městskou zástavbu čistíte od nepřátel, pobíjíte ufouny, přiživší sestřelení svého dopravního talířovitého ne-až-tak-úplně neidentifikovatelného prostředku, případně se snažíte zajmout nějakou tu kreatůru z přistátého UFOa :) k výzkumným morbidně-drastickým účelům. Takový je. krom případné smrti, život běžného XCOM vojáka, zvyklého na to, že z celé planety je on (nebo ona) členem pouhé jediné šestice, která bojuje za lidstvo, které se se zmůže jen na jednu jedinou základnu s posádkou, schopnou reagovat na celosvětové útoky.

Základnu ale nedostanete vybavenou, kdepák. Hezky si vyberete, kde ji vlastně chcete mít a následně si její postupnou výstavbu určujete sami, podle toho, co konkrétně potřebujete za oddělení - výzkum, vývoj, kasárna, psionické laboratoře, generátory, hangár, vysílače... Při tom všem stavění a vyvíjení lepších zbrojí, zbraní a serepetiček všeho podpůrného druhu musíte mít ale na paměti několik zásadních drobností: Jste mezinárodní jednotka, dotovaná všemi partnerskými státy, které za svoji podporu vyžadují pomoc. Pokud ji odmítnete nebo zbabráte, oblastí se šíří panika a po čase s daná země z projektu odhlásí. Tím přicházíte nejen o přísun lidí, ale hlavně peněz, kterých už tak máte žalostně málo a komu se podaří vyvinou a vyrobit všechno, na co vědátoři během hry přijdou, je frajer. Nedostatek financí a ostatních zdrojů nutí ke krvavým rozhodnutím, co si ještě lze a co nelze pořídit a jak to případně ovlivní následující dny a měsíce (čti mise a kola). Až potud by byla hra boží, jen kdyby vše fungovalo tak, jak jsem výše uvedl. Podle čísla mého hodnocení ti bystřejší už zřejmě vydedukovali, že něco tu nebude úplně správně. No, není.

I po aplikaci prvního (a v tuhle chvíli dosud jediného) patche vám garantuji, že se při hře dokážete vzteknout a slabší povahy si už rovnou mohou napsat Ježíškovi o novou myš a klávesnici. První, na co narazíte, je plkání vedoucích výzkumu a vývoje. To se sice snaží hráči hru zlidštit a přiblížit tím, že nejste jediní, kdo se o celý XCOM stará, ale tohle plkání nejde vypnout, přeskočit a v hlavním menu hry se do skončení monologu nemůžete ani pohybovat mezi jednotlivými odděleními a patry podzemní základny. Naštěstí postupem hry mají ostatní postavy stále menší a menší potřebu vám sdělovat své názory. S tím "lepším" se setkáte až přímo v bitvě a dozajista vždy v tu nejnevhodnější chvíli. Záhadou mi zůstalo vypočítávání procentuální šance na zásah, kdy vojáci z naprosto jasné pozice a s vysokou šancí na zásah míjeli a tintítko takřka bez šance a z nelogického umístění trefovalo. Bohužel, tím "tintítkem" většinou nejsou vaši vojáci, ale emzáci, kteří stojí vašemu vojákovi před frňákem a nedělají, že jsou slepí. Při hře je tak naprostou nutností využívání rychlého ukládání QuickSave. Z velmi zvláštních pozic jsou vaši vojáci koseni, kdežto z naprosto jasných pozic míjejí nebo raději nic ani nevidí. Jistě, není to tak stále, ale takových situací rozhodně není stopové množství.

k tomu si připočtěte naprosto neodladěné plánování trasy vojákům. Hra má značné potíže v lokacích s více rovinami, ať už jde jen o vyvýšeniny v terénu nebo rovnou vícepatrové budovy či mimozemské lodě. Nemožnost se trefit myší a ukazatelem plánované pozice na dané místo je ve výsledku jen "drobností", hra vás nutí jít o patro níž, vedle, zpět, nahoru ale ne tam, kam jít chcete. Musíte tak rotovat kamerou dokola a nahoru a dolů, abyste si našli správnou pozici, z jaké vám hra dovolí poslat vojáka na správné místo. Ale to jen za předpokladu, že vůbec něco vidíte. Je dána nějaká výchozí vzdálenost kamery od vojáka. Ta je ale bohužel mnohdy vyšší, než je třeba vzdálenost podlahy od patra. Není tak vůbec žádnou výjimkou nemožnost poslat vojáka na správnou pozici, protože naň koukáte skrze střechu a vidíte jen jeho počet životů => zase nutnost rotace kamery a hledání vhodné pozici, aby hra pochopila. Při ukončení možného počtu tahů s jedním vojákem vás hra automaticky přesune na dalšího "vhodného" panďuláka. Ten se ale většinou nachází poněkud dost mimo dosavadní pohled kamery, takže pokud si myslíte, že táhnete jedním vojáčkem a potom hned tím vedle něj, mýlíte se, hra vás hodí o několik metrů jinam na jiného vojcla a navíc vám kameru zase hodí do jiného patra => rotace kamerou a hledání správné výšky kamery. A tohle všechno vám hra ztěžuje ještě nádherným zprůhledňováním podlah/stropů a zdí ve vašem okolí, díky čemuž sice máte vidět, kam jdete, ale zároveň nevíte, jestli tam ta zeď skutečně je nebo je tam díra a vy vzápětí schytáte pěkných pár mlasknutí z plasmy nepřítele. To se pro změnu dá řešit rotací kamery... Ve výsledku to ale znamená ne požitek ze hry, hledání správných pozic, taktiky, strategie a tomu tak podobně, z toho číší frustrace nad nedoladěností a nedomyšleností.

Pravdou je, že díky tomu už se moc ani nepozastavujete nad drobnostmi typu "Proč ten vojcl v mega brnění nedokáže unést ještě jeden blbej granát nebo zaměřovač navíc?", "Proč ta grafika v Unreal Engine 3 vypadá na PC jak na UE2 na Medium?" nebo "Jé, právě sleduji kamerou umírajícího ufouna, kterak padá na zem, propadá skrze texturu a postupně modrým pozadím společně mizíme mimo herní mapu kamsi do pryč, přičemž siluety mojí party se postupně vzdalují a vzdalují...".

Byly chvíle, kdy jsem vzteky hru ukončil a šel se uklidnit, byly i chvíle, kdy jsem vzteky říznul pěstí do stolu, až se příbuzenstvo obávalo o mé duševní, v tu chvíli skutečně značně nalomené, zdraví a pak byly i chvíle, kdy jsem jen čuměl s otevřenou hubou a divil se, jestli tohle ta hra vážně myslí vážně. Vždycky jsem se ale vrátil, protože hra je to chytlavá, stejně jako i některá hudba od Michaela McCanna, ale ty nervy a čas, zbytečně promrhané při řešení chyb, mi už nikdo nevrátí. Celé to potřebuje značně doladit a pochybuji, že to autoři zvládnou jen jedním dalším patchem. S dalšími opravami věřím, že bude hra boží a rád si ji zase zahraji a klidně i zvýším dodatečně hodnocení, aktuálně ale může být XCOM, asi hlavně díky technické stránce, rád i za mých skvělých 60%. Finální produkt by totiž takhle vypadat prostě neměl.

PS: Škoda, že po skončení není možné nechat hru generovat náhodně míse a odpočinkově (?!) tak dále kosit enemáky, zachraňovat civily a donakoupit a dovyvinout si nedokoupené a nedovyvinuté.

Pro: Tahová a akční část, ekonomika základny, vývoj nových zlepšováků a kochání se jejich účinky v praxi, efekt "ještě jedna mise a jdu spát" :)

Proti: Bugy a nedomyšlenosti, nehezká grafika v akci díky "akční kameře" (z výšky to vypadá mnohem lépe) + zdržující slowmotion , prapodivné výpočty % šancí na zásah, rušící plkání postav namísto textových reportů

+17+17 / 0
  • PC 60
XCOM vypadá na první pohled parádně, opět je potřeba zachránit svět před zničující invazí a útoky mimozemských vetřelců. A tak se hráči dostává velení tajného projektu XCOM který se má vypořádat s hrozbou.

A ze začátku to taky funguje vše jak má. Poznáváme stále nové a nové typy nepřátel, zjišťujeme jejich přednosti a slabiny, hned se vrháme na výzkum a výrobu nových zbraní, zbrojí a prostředků. A zde narážíme na první problém celosvětového formátu a to jsou peníze. Člověk si říká co je to sakra za logiku, mám zachránit svět ale prachy dostanu stylem kapajícího vodovodního kohoutku. Je toho zatraceně málo a veškeré věci na základně si u kousnou z malého rozpočtu taky svůj díl, a čím víc se základna rozrůstá tím více stojí peněz. Ty lze získat tím že hráč pošle nad různé země satelity a každý měsíc z toho pak plynou finance a bonusy. Jenže satelity ze začátku jsou značně nákladné a staví se proklatě dlouho, plus kapacita jednoho centra jsou jen dva satelity, pak se musí vykopat další místnost a postavit nové středisko pro další dva. Je to prkotina ale ten systém financí mi přišel zkrátka nedořešený.

Dál samotný boj na kterým hra stojí a padá. Ze začátku fajn, objevují se nové zbraně, tým získává povolání a zkušenosti a nové vlastnosti. Objevují se nové situace a lokace. Tady v tomto vše dobré, ale v pozdějších fázích už hra zabředne do těžkého stereotypu. Když už máte jednotku zkušenostně na vrcholu, a furt řešíte ty samé typy misí a náhodné události jsou vlastně pevně předem nastavené, tak už je to ta samá písnička pořád dokola. Navíc ty mise nepřinesou nic nového, vyčisti mapu a nazdar. A když tohle děláte většinu hry, tak v pozdější fázi už je to otrava.

On ten celkový pocit z boje je rozporuplný. Když můj elitní sniper netrefí protivníka z metru, tak si říkáte že je něco sakra špatně. Kdežto vetřelci střílí s přesností i z obrovských vzdáleností. Pak docela naštve že hráč má k dispozici jen šest míst pro vojáky do akce a jen jedno letadlo na výsadky. Bylo by lepší mít více týmů operující v různých oblastech. Robotí jednotky co lze vynalézt nemají bohužel velký využitelný potenciál, jelikož zaberou místo vojákovi který by mohl na misi získat nové zkušenosti. Chtělo by to zkrátka jeden slot navíc jen pro roboty.

On je celý koncept zkrátka zjednodušený a občas nedoladěný. Základna už nejde napadnout ze strany nepřátel. Blbé plky vedoucích oddělení výzkumu a inženýrů člověka provází furt, navíc cut-scény taky doprovází každou menší událost. Grafika ujde, jen občas ta kamera zazlobí. Hudba a dabing takovej průměr neurazí ale ani si jí hráč nezapamatuje.

Nový XCOM představuje reinkarnaci nesmrtelné klasiky, ale má v sobě tolik nedotaženosti a zjednodušení, že je to taková škoda že nevyužil plně svůj potenciál. Jistě v jádru má starou návykovou hratelnost, jenže tato nálada a nadšení po pár hodinách zmizí a nastoupí těžký stereotyp a promarněná šance udělat vynikající hru. Přesto na dnešním poli strategických her se jedná o nadprůměrnou hru.
+17+17 / 0