XCOM: Enemy Unknown

Tak, a mám to za sebou. Dalo to práci, přičemž paradoxně o nejvíce nervů jsem nepřišel díky kvalitě nepřátel a složitosti hry, jako díky bugům a nedomyšlenostem, které mi kazily hru a čeřily klid mé duše. ~ Se svojí čtveřicí, pěticí a posléze šesticí vojáků či automatických robotických jednotek se snažíte uchránit lidstvo před invazí mimozemských jednotek, které rozhodně nepřišly v míru a dokonce zcela opovrhují Ženevskými konvencemi, jak podlé. Jednoho po druhém v misích zachraňujete civilisty, městskou zástavbu čistíte od nepřátel, pobíjíte ufouny, přiživší sestřelení svého dopravního talířovitého ne-až-tak-úplně neidentifikovatelného prostředku, případně se snažíte zajmout nějakou tu kreatůru z přistátého UFOa :) k výzkumným morbidně-drastickým účelům. Takový je. krom případné smrti, život běžného XCOM vojáka, zvyklého na to, že z celé planety je on (nebo ona) členem pouhé jediné šestice, která bojuje za lidstvo, které se se zmůže jen na jednu jedinou základnu s posádkou, schopnou reagovat na celosvětové útoky.

Základnu ale nedostanete vybavenou, kdepák. Hezky si vyberete, kde ji vlastně chcete mít a následně si její postupnou výstavbu určujete sami, podle toho, co konkrétně potřebujete za oddělení - výzkum, vývoj, kasárna, psionické laboratoře, generátory, hangár, vysílače... Při tom všem stavění a vyvíjení lepších zbrojí, zbraní a serepetiček všeho podpůrného druhu musíte mít ale na paměti několik zásadních drobností: Jste mezinárodní jednotka, dotovaná všemi partnerskými státy, které za svoji podporu vyžadují pomoc. Pokud ji odmítnete nebo zbabráte, oblastí se šíří panika a po čase s daná země z projektu odhlásí. Tím přicházíte nejen o přísun lidí, ale hlavně peněz, kterých už tak máte žalostně málo a komu se podaří vyvinou a vyrobit všechno, na co vědátoři během hry přijdou, je frajer. Nedostatek financí a ostatních zdrojů nutí ke krvavým rozhodnutím, co si ještě lze a co nelze pořídit a jak to případně ovlivní následující dny a měsíce (čti mise a kola). Až potud by byla hra boží, jen kdyby vše fungovalo tak, jak jsem výše uvedl. Podle čísla mého hodnocení ti bystřejší už zřejmě vydedukovali, že něco tu nebude úplně správně. No, není.

I po aplikaci prvního (a v tuhle chvíli dosud jediného) patche vám garantuji, že se při hře dokážete vzteknout a slabší povahy si už rovnou mohou napsat Ježíškovi o novou myš a klávesnici. První, na co narazíte, je plkání vedoucích výzkumu a vývoje. To se sice snaží hráči hru zlidštit a přiblížit tím, že nejste jediní, kdo se o celý XCOM stará, ale tohle plkání nejde vypnout, přeskočit a v hlavním menu hry se do skončení monologu nemůžete ani pohybovat mezi jednotlivými odděleními a patry podzemní základny. Naštěstí postupem hry mají ostatní postavy stále menší a menší potřebu vám sdělovat své názory. S tím "lepším" se setkáte až přímo v bitvě a dozajista vždy v tu nejnevhodnější chvíli. Záhadou mi zůstalo vypočítávání procentuální šance na zásah, kdy vojáci z naprosto jasné pozice a s vysokou šancí na zásah míjeli a tintítko takřka bez šance a z nelogického umístění trefovalo. Bohužel, tím "tintítkem" většinou nejsou vaši vojáci, ale emzáci, kteří stojí vašemu vojákovi před frňákem a nedělají, že jsou slepí. Při hře je tak naprostou nutností využívání rychlého ukládání QuickSave. Z velmi zvláštních pozic jsou vaši vojáci koseni, kdežto z naprosto jasných pozic míjejí nebo raději nic ani nevidí. Jistě, není to tak stále, ale takových situací rozhodně není stopové množství.

k tomu si připočtěte naprosto neodladěné plánování trasy vojákům. Hra má značné potíže v lokacích s více rovinami, ať už jde jen o vyvýšeniny v terénu nebo rovnou vícepatrové budovy či mimozemské lodě. Nemožnost se trefit myší a ukazatelem plánované pozice na dané místo je ve výsledku jen "drobností", hra vás nutí jít o patro níž, vedle, zpět, nahoru ale ne tam, kam jít chcete. Musíte tak rotovat kamerou dokola a nahoru a dolů, abyste si našli správnou pozici, z jaké vám hra dovolí poslat vojáka na správné místo. Ale to jen za předpokladu, že vůbec něco vidíte. Je dána nějaká výchozí vzdálenost kamery od vojáka. Ta je ale bohužel mnohdy vyšší, než je třeba vzdálenost podlahy od patra. Není tak vůbec žádnou výjimkou nemožnost poslat vojáka na správnou pozici, protože naň koukáte skrze střechu a vidíte jen jeho počet životů => zase nutnost rotace kamery a hledání vhodné pozici, aby hra pochopila. Při ukončení možného počtu tahů s jedním vojákem vás hra automaticky přesune na dalšího "vhodného" panďuláka. Ten se ale většinou nachází poněkud dost mimo dosavadní pohled kamery, takže pokud si myslíte, že táhnete jedním vojáčkem a potom hned tím vedle něj, mýlíte se, hra vás hodí o několik metrů jinam na jiného vojcla a navíc vám kameru zase hodí do jiného patra => rotace kamerou a hledání správné výšky kamery. A tohle všechno vám hra ztěžuje ještě nádherným zprůhledňováním podlah/stropů a zdí ve vašem okolí, díky čemuž sice máte vidět, kam jdete, ale zároveň nevíte, jestli tam ta zeď skutečně je nebo je tam díra a vy vzápětí schytáte pěkných pár mlasknutí z plasmy nepřítele. To se pro změnu dá řešit rotací kamery... Ve výsledku to ale znamená ne požitek ze hry, hledání správných pozic, taktiky, strategie a tomu tak podobně, z toho číší frustrace nad nedoladěností a nedomyšleností.

Pravdou je, že díky tomu už se moc ani nepozastavujete nad drobnostmi typu "Proč ten vojcl v mega brnění nedokáže unést ještě jeden blbej granát nebo zaměřovač navíc?", "Proč ta grafika v Unreal Engine 3 vypadá na PC jak na UE2 na Medium?" nebo "Jé, právě sleduji kamerou umírajícího ufouna, kterak padá na zem, propadá skrze texturu a postupně modrým pozadím společně mizíme mimo herní mapu kamsi do pryč, přičemž siluety mojí party se postupně vzdalují a vzdalují...".

Byly chvíle, kdy jsem vzteky hru ukončil a šel se uklidnit, byly i chvíle, kdy jsem vzteky říznul pěstí do stolu, až se příbuzenstvo obávalo o mé duševní, v tu chvíli skutečně značně nalomené, zdraví a pak byly i chvíle, kdy jsem jen čuměl s otevřenou hubou a divil se, jestli tohle ta hra vážně myslí vážně. Vždycky jsem se ale vrátil, protože hra je to chytlavá, stejně jako i některá hudba od Michaela McCanna, ale ty nervy a čas, zbytečně promrhané při řešení chyb, mi už nikdo nevrátí. Celé to potřebuje značně doladit a pochybuji, že to autoři zvládnou jen jedním dalším patchem. S dalšími opravami věřím, že bude hra boží a rád si ji zase zahraji a klidně i zvýším dodatečně hodnocení, aktuálně ale může být XCOM, asi hlavně díky technické stránce, rád i za mých skvělých 60%. Finální produkt by totiž takhle vypadat prostě neměl.

PS: Škoda, že po skončení není možné nechat hru generovat náhodně míse a odpočinkově (?!) tak dále kosit enemáky, zachraňovat civily a donakoupit a dovyvinout si nedokoupené a nedovyvinuté.