Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Papers, Please

77
130 hodnocení Platformy
Žánr:
simulátor > nezařazeno *
adventura > textová adventura
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
08.08.2013 PC
12.12.2014 iOS
12.12.2017 Vita
Vývojáři:
Lucas Pope
Oficiální stránky:
http://dukope.com/
Listopad 1982. Fiktivní stát Arstotzka právě ukončil válku se sousedním státem a znovu otevřel své hranice s ním. Vy jste byl vylosován na pozici imigračního úředníka, který byl i se svou rodinou přestěhován na jedno z hraničních měst. Váš úkol je v jádru jednoduchý. Pustit do země ty, kteří mají platné dokumenty. Ostatní buď odejdou s nepořízenou (nemají platné dokumenty), nebo rovnou za mříže (teroristé, lidé s padělky, zločinci, špioni apod.)

Každý pracovní den trvá 12 hodin (v herním čase několik minut) a vy za tuto dobu musíte "vyřídit" co nejvíce lidí. Za každého takového člověka dostanete určitý obnos, který na konci každého dne využijete v domácnosti: zaplatíte nájem, jídlo, topení a případně další výdaje (léky pro nemocného člena rodiny, poplatek za přestěhování do lepšího bytu apod.)

Náplň hry je tak pořád víceméně stejná, jen si s každým dnem musíte dát pozor na více a více věcí. Nejdříve stačí kontrolovat, zda souhlasí údaje v pasu a imigrační žádosti, později musíte dávat pozor i na pracovní povolení, padělaná razítka, váhu (protože člověk na sobě může mít kontraband či výbušniny), výšku, fotku, musíte imigranty nechat projít skenerem, zkontrolovat jejich identitu odebráním otisků prstů atd.

Ve hře se pak v určitých chvílích budete muset rozhodnout, zda určité osoby do země pustit, nepustit nebo je nechat zatknout, zda se připojit k tajnému hnutí apod., což má pak vliv na to, jak hra skončí, má totiž 20 různých konců.


Poslední diskuzní příspěvek

Tak jsem si Papers, Please zahrál ještě několikrát, ale stále se mi nepovedlo najít všechny tokeny! Respektive nevím, kde získám ten…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 95
Nejlepší indie hra roku 2013? To bych si asi měla zahrát... ale teda, uff, to téma, ta grafika a gameplay mě vůbec neláká. Odhodlávala jsem se půl roku - a musím říct, že Papers, Please opravdu stálo zato a dalece předčilo má očekávání.

Ze začátku mi hra přišla poněkud frustrující: haldy dokladů a byrokratických nařízení, která jsou každý den jiná a komplikovanější, velká - a stále se zvětšující - šance, že nějakou drobnost přehlédnete a bude průšvih, mizivá šance, že po zaplacení nezbytností zbude aspoň pár kreditů úspor, neustálý pocit, že vlastně nevím, co se po mě chce a co mám dělat...

A pak mi došlo, že to je přesně to, co je cílem hry.

Vykreslit tu bezcílnost a beznaděj života v totalitním státě. Tu nejistotu a strach - že nebudete mít z čeho přežít či že vás někdo za něco napráská. Ty malé střípky lidství a naděje, když máte šanci alespoň někomu pomoct nebo když se spřátelíte s tím nezdolným, lehce komickým chlapíkem z Obristánu. Ty momenty, které vám vyrazí dech a získanou naději naopak pohřbí Z mini-příběhu, v němž jsem propašovala strážníkovu lásku přes hranice a zažila jejich šťastné shledání jen proto, aby byl dotyčný muž pár minut nato zabit při teroristickém útoku, jsem byla hodně špatná. A hlavně - to, jak se v takovýchto podmínkách začne měnit váš hodnotový systém. To, že musíte dennodenně ohýbat a znásilňovat svou vnitřní morálku, abyste vůbec přežili - a nakonec třeba zjistíte, že jste se stali někým, kým jste nikdy nechtěli být. (Hra nabízí spoustu různých konců včetně těch, v nichž vás systém semele a zničí během několika dní. Mně se ji podařilo dohrát do jednoho z těch optimističtějších, ovšem za cenu pokřivení vlastních hodnot a na úkor ostatních. Bylo fascinující si uvědomit, jak jsem posledních několik dní, kdy začalo jít o vše a kdy se objevila naděje na útěk - pochopitelně podmíněná penězi, které právě v tu chvíli začaly docházet - začala být ochotná jít "přes mrtvoly" a ostatní lidé se pro mě staly jen postradatelnými stíny a nástroji k vlastní záchraně a zároveň se roztřásla zcela reálným strachem, zda stihnu svůj plán dotáhnout než si pro mě přijdou. Jak rychle mě opustila idealistická snaha vzepřít se režimu a přemohla ji prostá touha přežít a zmizet.)

Tohle všechno mi tato hra dokázala nasimulovat.
A to je na ní naprosto fascinující a geniální. Tvůrci tleskám. (Ačkoli bez mé vlastní vůle se nechat pohltit a emočně rozložit a mého nadšeného vztahu k alternativním hrám, by to také nešlo... tohle je další z těch her, které prostě nejsou pro každého)

Pro: úžasné vykreslení nesvobody a úpadku morálky; velmi působivá minimalistická forma; nespočet alternativních scénářů konců; místy opravdu drsné mind-fuck momenty

Proti: ovládání je občas k vzteku; místy stereotypní a ubíjející (ačkoli to je vlastně taky součást zamýšleného prožitku)

+38
  • PC 60
Dostatečně zajímavý koncept je pro malé tituly, typu Papers, Please, tím nejdůležitějším, aby byl hrán a zkoušen. A nápad jakési odbavovny imigrantů to splňuje, ač ne tak bezchybně, jak se ze začátku zdá. Opomenu-li západem viděný stereotyp země východního bloku, ve které jako by se zastavil čas a přežití je otázka pracovního výkonu ze dne na den, tak tím hlavním je již stereotyp rozdílný, související se samotným hraním, pro experimentální a novátorské pokusy tak častou Achillovou patou.

Tím nejbližším srovnáním by mohl být Cart Life, bezpochyby také výborný nápad s řadou detailů, avšak i ten byl ve své době pouze kultovkou několika desítek až stovek. A nezměnilo to ani vítězství v prestižní soutěži a opravení všech zásadních chyb v placené verzi. Papers, Please však jde na design chytřeji, a autor nenabírá příliš velké sousto, a soustředí se na malé změny v průběhu dnů strávených v odbavovně. Většinu pracovních dnů je jiný rozkaz od nadřízených, tedy jednou bude třeba soustředit se na platné pracovní povolení, podruhé například na region a jeho rizikovost s nedávným útokem na hraniční budku. V průběhu této, mechanické, práce se občas objeví například občan s nakresleným pasem, nebo podstrčený vzkaz ze strachu z vydírání. A celému pracovnímu nasazení dává smysl obava o zdraví a štěstí rodiny, kde (neodvratná) smrt tchýně slouží jako výzva pro zrychlení a zpřesnění. Potom by totiž došlo na manželku a potomky, kteří bez přísunu potravin a léků umírají více než oregonští cestovatelé bojující s úplavicí. Takto by se komuna budovala těžce.

Sympatické a originální hry ale mám nejraději, a proto mohu Papers, Please řadit k tomu nejzajímavějšímu z nezávislé produkce posledních let. Zvláště, když se půjde ke hře často vracet.

Pro: nápad, zpracování, detaily, hudba

Proti: místy stereotypní

+32
  • PC 90
Herní výzva 2020 - 10. kategorie Výzva naruby (HC)

Nejlepší simulátor papírování. Každý den v roli bezejmenného úředníka kontrolujete desítky lidí snažících se dostat do vaší krásné totalitní zemičky a to bez jakéhokoliv uznání (pokud tedy za uznání nepočítáte placku Ocenění samozřejmosti). Podle tohoto popisu by hra měla dostat mnohem nižší hodnocení, nebýt toho, že ta hra tuto úmornou rutinu dělá zábavnou.

Celou hru nad vámi visí nejistota. Vzpomínám si na ten pocit, když jsem dostal "drobný " dárek od modrého pána s kapucí za vpuštění agentů přes hranice, o dva dny později si sousedi všimli mého nového bohatství a hned mě udali místním úřadům, nebýt jednoho z agentů, seděl bych už v kriminále.

Hodně pěkně vyobrazené jsou i různé příběhy lidí u hraniční budky, jedna paní například jede po dvaceti letech navštívit svého syna, ale má propadlý pas nebo muž, který se vrací za svou těhotnou ženou, ale nemá občanku a tak vám nabízí, že ji přinese zítra a do zástavy vám dá digitální hodinky (tady je důležité říct, že jsem dal volnost svým sadistickým choutkám a muže nechal zadržet a jeho hodinky prodal při cestě domů)

Tato hra vám pokaždé dá jiný zážitek a rozhodně se k ní budu často vracet. Glory to Arstotzka!!!

Pro: nápad, hudba, atmosféra, příběh

Proti: lehce repetetivní

+23
  • PC 80
No kdo by to byl řekl, že práce bude taková zábava? I když je někdy kontrola dokladů na hranicích velmi složitá a komplikovaná, hodně mě to pobavilo. Víte co, není jednoduché, když máte zkontrolovat dobu platnosti, shodující se fotografie, pohlaví, vydání nebo dokonce razítka. No a dokladů je víc a víc a máte ještě větší honičku.

Když jsem poprvé hru viděl, tak jsem měl obavu už z grafiky, ale samozřejmě jsem byl překvapen a nucen změnit názor, protože si prostě po večeru k této hře sednout, udělat si kafíčko nebo čajík a kontrolovat pasy, tak by mě to rozhodně nevadilo.

Hodně tuto hru vylepšili některé rozhodnutí, které jste museli učinit. Např: Když vás žena požádala o vpuštění do hranice, pač chtěla jít za synem a při tom měla prošlé vstupní povolení. Já jakožto dobrák jsem se snažil býti na dobré straně. Občas jsem měl honičku i o starání se o rodinu, občas hlad, občas zima. No a vy nemáte peníze. Co s tím?? Doufat, že příště bude lépe a povedete si úplně jinak, jinak jdete doslova bručet, protože pokud se to bude několikrát opakovat, tak rodina zemře.

Plusy jsou jasné! 20 konců je prostě bomba. 17 špatných a 3 dobré. Dále se mi určitě líbí hudba a soundtrack + detaily. Není, co dodat. Poté mě ještě velmi potěšila hratelnost. Bomba.

Mínusy? Snad jedině stereotyp, ale nic jiné mě nenapadá.

Takže hra celkově povedená a myslím, že 80% je na místě.

Pro: Hudba, soundtrack. detaily, mnoho konců, hratelnost

Proti: Stereotyp

+20
  • PC 85
Je až k nevíře, jak podobný živoucí paradox, chodící oxymoron (zábavná byrokracie) a simulátor úředničiny (návrh na přidání kolonky "simulátor" do profilu hry... míněno napůl vážně) dokáže hráče vtáhnout a nepustit na překvapivě dlouhou dobu.

Na rozdíl od členů klubu VNNV (Vášnivých Nadšenců Nekonečného Vyplňování) jsem se, jakožto horlivý odpůrce papírování všeho druhu, do hry dvakrát nehrnul. Z grafiky a zvukového doprovodu si na zadek nikdo zcela jistě nesedne (přiznám se, že obě kritéria jsou na mém žebříčku herních hodnot dost vysoko) a jako hlavní motivace zbývá tedy originální nápad a jeho zpracování.

Tak tomu bylo i v mém případě... a nelitoval jsem. Ač se jedná o odvážný experiment a takřka nadlidský výkon, hra disponuje slušnou hratelností. Skvěle ilustruje beznadějnost života v zemi s diktátorským režimem, nemožnost vymanit se ze systému a pokrytectví z něho vyplývající.

Den za dnem se v roli bezejmenného celníka snažíte vytřídit zrno (nevinní turisti, řádní to občané hrdého národa Arstotzkého a samozřejmě přicházející pracanti) od plev (hlavně teroristi...BACHA!, zoufalci s padělaným pasem atd.). Na vlastní kůži si vyzkoušíte ubíjející rutinu, kdy den za dnem pracujete od východu do západu slunce (dle hodin, venku je stále depresivně šedo) ve stresu, že si nevšimnete nějakého drobného detailu, dostanete pokutu, nezaopatříte rodinu a půjdete sedět.

A že to není taková sranda zjistíte po pár dnech, neb neustále přibývají pravidla a omezení. Stále jsem nevyzkoušel všechny možnosti hry, takže jsem zvědavý, kam se to dá v téhle zpropadené zemi dotáhnout (nedělám si iluze).

POZOR! hra prověří i vaši osobnost (ano, myslím právě VÁS) a smysl pro morálku. Dokážete se postavit systému a riskovat kariéru abyste pomohli těm, kteří ji potřebují ženě hledající svého syna, kterého roky neviděla anebo se budete slepě a alibisticky držet pravidel a stanete se nemyslící ozubené kolečko v téhle ohromné mašinérii? Máte přeci možnost svobodné volby... anebo ne?

Zamyšlení na konec: Při hraní mě opakovaně napadala znepokojivá a vtíravá myšlenka: Proč tady sakra vlastně sedím a bavím se virtuálním papírováním, když to všechno v celé své kráse mám možnost vidět v šedé každodenní realitě?

P.S. na úplný konec bych ještě hrdě zvolal: GLORY TO ARSTOTZKA!!!

Pro: Nápad a jeho provedení, hratelnost

Proti: nadmíru depresivní

+19