Stará klasika, která je skvělá i dnes!
Myslím, že trilogii Prince of Persia od studia Ubisoft Montreal, případně další dva díly, zná dnes každý. Někdy je ale fajn vrátit se ke kořenům a kouknout se, jak si vedl úplně první díl série vytvořený ještě Jordanem Mechnerem.
Hra zaujme hlavně realistickými animacemi pohybu i boje, které jsem v žádné jiné staré hře neviděl tak skvěle zpracované. Možná také díky tomu se i po tolika letech hraje skvěle, dokonce ani ovládání nepůsobí kostrbatě. Koncept hry je jednoduchý. Čeká vás (teoreticky) dvanáct úrovní, které musíte splnit za 60 minut. Cestou vás čekají nepřátelé, pasti a zavřené dveře otevíratelné pomocí nášlapných plošinek. Pokud vše překonáte, čeká vás princezna. Tak jednoduché to je... a vlastně tak obtížné. Pokud vám dojdou životy, umřete, ztratili jste drahocenný čas a začínáte úroveň od začátku. A že zemřít není moc těžké! Pokud spadnete z moc velké výšky, zemřeli jste. Pokud si nedáte pozor při boji a dostanete pár zásahů mečem, zemřeli jste. Pokud se dotknete pasti, zemřeli jste. Boje se samozřejmě dají zjednodušit tím, že najdete lektvary, které navýší maximální kapacitu vašeho zdraví. To ale vyžaduje určitý průzkum úrovní, které ale zase zabere nějaký čas a vy ho zkrátka nemáte nazbyt. A díky tomu všemu je Prince of Persia tak skvělá hra. Je to v základu jednoduché. Ale samotné dohrání rozhodně není zadarmo. Nejedná se samozřejmě o nejtěžší hru na světě, ale pokud jste ji třeba hráli jako mladší, musíte mi dát za pravdu, že vás pěkně potrápila!
Jako výtku, obzvláště po letech, bych asi uvedl malou diverzitu nepřátel. Potkáváte vlastně až na výjimky ty a samé stráže, kteří mají akorát jiné barvy. Jejich úroveň zručnosti v šermu je sice odlišná, ale vizuálně nerozpoznáte slabé od silných, dokud s nimi nezačnete bojovat. Možná to byl záměr, že vlastně nevíte, co od daného protivníka čekat. Podle mě by ale bylo o dost zajímavější, kdybyste dorazili ke strážnému na osmém levelu, který by byl designově nějak odlišen, protože je zkrátka silnější. Hra by vám tak dala najevo, že se máte bát, protože jeho poslání je vás zkrátka zastavit za každou cenu. To je ale jen malý kaz na jinak skvělém celku.
Prince of Persia je ve výsledku jedním z klenotů starých her. Asi nemá úplně smysl pokoušet se přesvědčit dnešního běžného hráče, aby si teď hned šel hru zahrát. Pokud ale máte rádi retro, rozhodně to zkuste, budete překvapeni!
Myslím, že trilogii Prince of Persia od studia Ubisoft Montreal, případně další dva díly, zná dnes každý. Někdy je ale fajn vrátit se ke kořenům a kouknout se, jak si vedl úplně první díl série vytvořený ještě Jordanem Mechnerem.
Hra zaujme hlavně realistickými animacemi pohybu i boje, které jsem v žádné jiné staré hře neviděl tak skvěle zpracované. Možná také díky tomu se i po tolika letech hraje skvěle, dokonce ani ovládání nepůsobí kostrbatě. Koncept hry je jednoduchý. Čeká vás (teoreticky) dvanáct úrovní, které musíte splnit za 60 minut. Cestou vás čekají nepřátelé, pasti a zavřené dveře otevíratelné pomocí nášlapných plošinek. Pokud vše překonáte, čeká vás princezna. Tak jednoduché to je... a vlastně tak obtížné. Pokud vám dojdou životy, umřete, ztratili jste drahocenný čas a začínáte úroveň od začátku. A že zemřít není moc těžké! Pokud spadnete z moc velké výšky, zemřeli jste. Pokud si nedáte pozor při boji a dostanete pár zásahů mečem, zemřeli jste. Pokud se dotknete pasti, zemřeli jste. Boje se samozřejmě dají zjednodušit tím, že najdete lektvary, které navýší maximální kapacitu vašeho zdraví. To ale vyžaduje určitý průzkum úrovní, které ale zase zabere nějaký čas a vy ho zkrátka nemáte nazbyt. A díky tomu všemu je Prince of Persia tak skvělá hra. Je to v základu jednoduché. Ale samotné dohrání rozhodně není zadarmo. Nejedná se samozřejmě o nejtěžší hru na světě, ale pokud jste ji třeba hráli jako mladší, musíte mi dát za pravdu, že vás pěkně potrápila!
Jako výtku, obzvláště po letech, bych asi uvedl malou diverzitu nepřátel. Potkáváte vlastně až na výjimky ty a samé stráže, kteří mají akorát jiné barvy. Jejich úroveň zručnosti v šermu je sice odlišná, ale vizuálně nerozpoznáte slabé od silných, dokud s nimi nezačnete bojovat. Možná to byl záměr, že vlastně nevíte, co od daného protivníka čekat. Podle mě by ale bylo o dost zajímavější, kdybyste dorazili ke strážnému na osmém levelu, který by byl designově nějak odlišen, protože je zkrátka silnější. Hra by vám tak dala najevo, že se máte bát, protože jeho poslání je vás zkrátka zastavit za každou cenu. To je ale jen malý kaz na jinak skvělém celku.
Prince of Persia je ve výsledku jedním z klenotů starých her. Asi nemá úplně smysl pokoušet se přesvědčit dnešního běžného hráče, aby si teď hned šel hru zahrát. Pokud ale máte rádi retro, rozhodně to zkuste, budete překvapeni!
Jurassic Park: The Game
Pro: animace, hratelnost, jednoduchost konceptu
Proti: menší diverzita nepřátel