Ale tak klasika - před rozhovorem dáš quick sejv a když to neklapne, tak quick load a není co řešit.:-)
- Žánr
- Forma
- placená hra
- Rozsah
- samostatná hra
- Multiplayer
- ne
Assassin's Creed: Odyssey je v pořadí jedenáctým hlavním dílem populární série Assassin’s Creed. Hra se odehrává 400 let před Origins a zaměřuje se na tajnou (fiktivní) historii Peloponéské války během období starověkého Řecka. Hráč tedy nehraje za asasína, ale za žoldnéře a zároveň potomka legendárního Leonidase, který se dokonce může rozhodnout, zda bude bojovat za Athéňany nebo za Sparťany. Hráč si také na začátku může zvolit, jestli bude hrát za ženskou (Kassandra) nebo mužskou (Alexios) postavu, nicméně obě hlavní postavy sledují stejný příběh a potkávají stejné postavy.
Odyssey využívá několik herních mechanik z předchozího dílu, do hry se například vrací radiální kompas a průzkumný orel, který dokáže zmapovat okolí, vyhledat poklady a zvýraznit nepřátele. V rozhovorech nově přibyly dialogové volby, u kterých hráč čelí několika rozhodnutí nebo si zvolí s kým si vytvořit romantický vztah. Některé questy se navíc mohou odmítnout, což může vést k jiným nebo rovnou k novým questům. Do hry se mimo jiné vrací námořní bitvy a přístup k používání lodě (Adrestia) podobně jako v Black Flag a Rogue, se kterou hráč prozkoumává Egejské moře, které tvoří zhruba polovinu herního světa.
V soubojovém systému tentokrát chybí možnost používat štít k blokování úderů. RPG systém nyní obsahuje vylepšení dovedností pro specializaci Hunter (lovec), Assassin (zabiják) nebo Warrior (válečník), včetně speciálních schopostí jako je například Spartan Kick (Spartský kop), Rush Assassination (Hbité zavraždění) nebo Shield Break (Zlomení obrany).
Odyssey využívá několik herních mechanik z předchozího dílu, do hry se například vrací radiální kompas a průzkumný orel, který dokáže zmapovat okolí, vyhledat poklady a zvýraznit nepřátele. V rozhovorech nově přibyly dialogové volby, u kterých hráč čelí několika rozhodnutí nebo si zvolí s kým si vytvořit romantický vztah. Některé questy se navíc mohou odmítnout, což může vést k jiným nebo rovnou k novým questům. Do hry se mimo jiné vrací námořní bitvy a přístup k používání lodě (Adrestia) podobně jako v Black Flag a Rogue, se kterou hráč prozkoumává Egejské moře, které tvoří zhruba polovinu herního světa.
V soubojovém systému tentokrát chybí možnost používat štít k blokování úderů. RPG systém nyní obsahuje vylepšení dovedností pro specializaci Hunter (lovec), Assassin (zabiják) nebo Warrior (válečník), včetně speciálních schopostí jako je například Spartan Kick (Spartský kop), Rush Assassination (Hbité zavraždění) nebo Shield Break (Zlomení obrany).
Poslední diskuzní příspěvek
@player (19.10.2022 13:06): Jo, tak s Odyssou se zrovna jde vyspat, i když přesně vedení rozhovoru si už fakt nepamatuju.:-D
Ale tak klasika - před rozhovorem dáš quick sejv a když to neklapne, tak quick load a není co řešit.:-)
Ale tak klasika - před rozhovorem dáš quick sejv a když to neklapne, tak quick load a není co řešit.:-)
Nejlépe hodnocené komentáře
Hraní posledního Assassin’s Creed byla ale Odyssea... (Promiňte, tohle jsem si fakt nemohla odpustit :D)
Tvůrci od Ubisoftu se snaží, aby jejich hra byla úspěšná. Snaží se dokonce tolik, že se naprosto nepokrytě inspirují (vykrádají) jednou z nejúspěšnějších her posledních let - Zaklínačem 3, přičemž je to inspirace přiznaná a několikrát je na ni dokonce poukazováno i názvy vedlejších úkolů (O vodě a krvi, Srdce z kamene). Nikdo jim to snad nemá za zlé, naopak se domnívám, že naprosto každý hráč by byl šťastný, kdyby inspirace Zaklínačem vedla k další alespoň podobně skvělé hře. Jenže nevede.
Kámen úrazu je přesně tam, kde byl vždycky – v příběhu a ve scénáři, a tomu nepomůže přebrání herních mechanismů z jiné, daleko kvalitnější hry, právě naopak pak ještě zvýrazní nedostatky té slabší z nich. Je sice krásné, že má Odyssea tak obrovskou mapu, po níž můžete cestovat. Je výtečné, že památky a sochy s neskutečnými detaily vám mnohokrát vyrazí dech. Je příhodné, že můžete cestovat odkudkoli (kromě zakázaných zón), pokud jste synchronizovali rozhlednu. Rovněž všechny RPG prvky, které přibyly, včetně dialogů a voleb jsou prima, ALE jakkoli vybroušená grafika postav a prostředí, jakkoli obrovské území, jakkoli ulítlé cool vychytávky nikdy nenahradí to, co je právě na Zaklínači to nejlepší – srdce. Ta hra je hluboká a chytrá. Ta hra vás dokáže naprosto přirozeně rozesmát, rozplakat nebo šokovat, aniž by se o to křečovitě snažila. Jsou v ní postavy, na nichž vám záleží, a které se chovají uvěřitelně, dospěle a lidsky. Oplývá nejen dobrým nosným příběhem, ale (možná především) i skvělými různorodými vedlejšími úkoly s dobrými zápletkami a překvapivými rozuzleními. A to vše Odyssee chybí. Lidskost, vyspělost, přirozenost a cit.
Assassin’s Creed: Odyssey se snadno hraje. Souboje sice přitvrdily, ale pokud jste alespoň trochu nad úrovní vašeho soupeře, není problém porazit kohokoli. Inventář je stejný, jako v minulém díle (AC: Origins), tedy výborně přehledný. Kupci (kováři) mají stále dost peněz, ať prodáváte cokoli a nachází se skoro v každém městě na mapě. Oblíbená zbroj se dá vylepšit na vyšší úroveň, postavě přibývají schopnosti klasicky v RPG stromu (už od AC: Syndicate). Stejně jako zbroj a výstroj samotná, i soukromá loď, Adrestie, se dá vylepšovat, upravovat vzhled atd. (viz. AC IV.: Black Flag). Koník má mnohem víc rozumu, než Geraltova Klepna, chodí až k postavě, neseká se ve křoví, většinou poslouchá, jediné, na co ho moc neužije, jsou skoky z velké výšky. O grafice okolí jsem se již zmiňovala – je krásná, ale nás dlouholeté fandy AC série už propracovanost reálií nemá příliš šanci ohromit, neboť jsme v tomto směru rozmazleni a očekáváme vždy vysoký standard. A v něm Odyssea samozřejmě také uspěla.
Hlavní příběhová linie se nejprve jeví jako temná a na AC sérii podivně vyspělá - otec hlavní hrdinky nechá ji i sourozence shodit z útesu do moře, dcera se mu hodlá pomstít. Ovšem jak jde čas, vyjeví se opět neschopnost tvůrců Ubi udržet při dobrém počátečním nápadu i nějakou tu scénáristickou úroveň. A při setkání s Nikolaem začnou teprve ty správně příšerné dějové zvraty - otec je nevlastní, brácha je zločinecký kápo, matka utekla a udělala velkou kariéru na ostrově Naxos a konečně ta největší „over the top“ záležitost – vlastní otec žije pod zemí, je to Pythagoras, je mu 150 let a čeká na to, až Kassandra donese artefakty bájných zvířat a zapečetí potopenou Atlantidu. :D Když jsem si u předchozích dílů stěžovala, že je to pořád jenom o pomstě za členy rodiny, tak tuhle patlaninu jsem jako náhradu na mysli neměla… No nic, ještě, že tu máme ve městech tolik zakázek! A 90% je jich na jedno brdo. „Vojáci /fanatici mi vzali zbroj /jídlo /artefakty /kamarády, běž do nejbližší pevnosti /trosek /jeskyně a dostaň je zpátky.“ / „Nasbíráš pár bylinek?“ / „Doručíš manželovi do vojenského tábora zprávu / jídlo /dopis?“ A jsme zase u nedostatku originality, kreativity a podprůměrného scénáře. Proč tam ty zakázky vůbec jsou, když stačilo zadání – Vyčisti všechny pevnosti, jeskyně a trosky? Copak k tomu hráč potřebuje nahodilé intro s rádoby příběhem? A hra by měla hned o dvě CD míň.
Po poměrně krátké době, poučena repetitivností zakázek a menších vedlejších úkolů, jsem jela už jenom hlavní vedlejší úkoly označené na mapě vykřičníky. A ani většina z nich nestála za moc. Rovněž jsem nepochopila smysl bojování v bitvách buď za Athény, nebo za Spartu, když po (jak jinak než naprosto monotónní) bitvě je za chvíli dobyté území zase ve válce a klidně se samo přikloní na stranu, na níž nechcete, aby bylo. To má hráč bojovat ty samé bitvy stále dokola? :O
Ale abych byla ke hře spravedlivá:
- RPG volby, ať už v rámci dialogů, nebo skutečného rozhodování o osudech lidí, sice nebyly dokonalé, ale bezesporu je vnímám jako krok velmi správným směrem, který mi u předchozího „polo RPG“ dílu velmi chyběl. Pevně doufám, že v tomto trendu bude Ubi u AC série pokračovat a trochu jej do příště vybrousí.
- Nápad se střetnutím hlavního hrdiny/hrdinky s bájnými antickými tvory byl k nezaplacení, lákalo mě to daleko víc, než hrát Kassandřinu Odysseu samotnou. Obzvlášť Minotaurův strašidelný labyrint, včetně Ariadniny nitě, ve kterém jsem skutečně chvíli bloudila, byl skvělý. Škoda, že tito bájní bossové byli ve hře jen čtyři. :-/
- Musím říct, že z postav mě nejvíc bavil Alkibiadés, chytrý, zhýralý androgynní hošík, ke kterému jsem se vracela, kdykoli to bylo v rámci úkolů možné. Byla to tak trochu variace na De Sadeho z AC: Unity a asi jediná pořádná osobnost ve hře.
- V rámci hlavního příběhu bych vypíchla Periklovo symposium, kde Kassandra konečně vyměnila zbroj za společenské šaty, potkala nejvýznamnější postavy své doby na jednom místě, nemusela pro jednou vraždit, ale mohla se napít se a pobavit se.
- Podvodníci na ostrově Pefki, kteří se snažili vydělávat na pověstech o Mínotaurovi a přihrávali si mezi sebou nebohé turisty, byli hodně dobří.
- Ze zakázek se mi nejvíce líbilo sbírání ingrediencí bábě na nápoj lásky pro manžela, který jí po milostné stránce už nestačil. :D
- Jako přínosné rovněž vnímám oddělení zabíjení nepřátelských bossů (Kult Kosmos) od hlavní dějové linie, ačkoli jedno souvisí i tak s druhým. Pokud se nemýlím, právě porážení jednotlivých záporáků od méně důležitých k těm důležitějším, bylo v AC doposud vnímáno jako hlavní příběhová linie ve všech dílech kromě prvního (možná ještě Black Flag…?), nyní poprvé si tvůrci uvědomili, že jde vytvořit k ní i osobnější a originálnější příběhovou nadstavbu.
A k tomu přidejte všechny výše zmíněné technické klady (dobrá hratelnost, inventář, obchodníci, vylepšitelná zbroj, kůň, loď) a dostanete Assassin’s Creed: Odyssey. Technicky a hráčsky velmi příjemnou hru, scénáristicky slátaninu s nic moc postavami.
75%
Tvůrci od Ubisoftu se snaží, aby jejich hra byla úspěšná. Snaží se dokonce tolik, že se naprosto nepokrytě inspirují (vykrádají) jednou z nejúspěšnějších her posledních let - Zaklínačem 3, přičemž je to inspirace přiznaná a několikrát je na ni dokonce poukazováno i názvy vedlejších úkolů (O vodě a krvi, Srdce z kamene). Nikdo jim to snad nemá za zlé, naopak se domnívám, že naprosto každý hráč by byl šťastný, kdyby inspirace Zaklínačem vedla k další alespoň podobně skvělé hře. Jenže nevede.
Kámen úrazu je přesně tam, kde byl vždycky – v příběhu a ve scénáři, a tomu nepomůže přebrání herních mechanismů z jiné, daleko kvalitnější hry, právě naopak pak ještě zvýrazní nedostatky té slabší z nich. Je sice krásné, že má Odyssea tak obrovskou mapu, po níž můžete cestovat. Je výtečné, že památky a sochy s neskutečnými detaily vám mnohokrát vyrazí dech. Je příhodné, že můžete cestovat odkudkoli (kromě zakázaných zón), pokud jste synchronizovali rozhlednu. Rovněž všechny RPG prvky, které přibyly, včetně dialogů a voleb jsou prima, ALE jakkoli vybroušená grafika postav a prostředí, jakkoli obrovské území, jakkoli ulítlé cool vychytávky nikdy nenahradí to, co je právě na Zaklínači to nejlepší – srdce. Ta hra je hluboká a chytrá. Ta hra vás dokáže naprosto přirozeně rozesmát, rozplakat nebo šokovat, aniž by se o to křečovitě snažila. Jsou v ní postavy, na nichž vám záleží, a které se chovají uvěřitelně, dospěle a lidsky. Oplývá nejen dobrým nosným příběhem, ale (možná především) i skvělými různorodými vedlejšími úkoly s dobrými zápletkami a překvapivými rozuzleními. A to vše Odyssee chybí. Lidskost, vyspělost, přirozenost a cit.
Assassin’s Creed: Odyssey se snadno hraje. Souboje sice přitvrdily, ale pokud jste alespoň trochu nad úrovní vašeho soupeře, není problém porazit kohokoli. Inventář je stejný, jako v minulém díle (AC: Origins), tedy výborně přehledný. Kupci (kováři) mají stále dost peněz, ať prodáváte cokoli a nachází se skoro v každém městě na mapě. Oblíbená zbroj se dá vylepšit na vyšší úroveň, postavě přibývají schopnosti klasicky v RPG stromu (už od AC: Syndicate). Stejně jako zbroj a výstroj samotná, i soukromá loď, Adrestie, se dá vylepšovat, upravovat vzhled atd. (viz. AC IV.: Black Flag). Koník má mnohem víc rozumu, než Geraltova Klepna, chodí až k postavě, neseká se ve křoví, většinou poslouchá, jediné, na co ho moc neužije, jsou skoky z velké výšky. O grafice okolí jsem se již zmiňovala – je krásná, ale nás dlouholeté fandy AC série už propracovanost reálií nemá příliš šanci ohromit, neboť jsme v tomto směru rozmazleni a očekáváme vždy vysoký standard. A v něm Odyssea samozřejmě také uspěla.
Hlavní příběhová linie se nejprve jeví jako temná a na AC sérii podivně vyspělá - otec hlavní hrdinky nechá ji i sourozence shodit z útesu do moře, dcera se mu hodlá pomstít. Ovšem jak jde čas, vyjeví se opět neschopnost tvůrců Ubi udržet při dobrém počátečním nápadu i nějakou tu scénáristickou úroveň. A při setkání s Nikolaem začnou teprve ty správně příšerné dějové zvraty - otec je nevlastní, brácha je zločinecký kápo, matka utekla a udělala velkou kariéru na ostrově Naxos a konečně ta největší „over the top“ záležitost – vlastní otec žije pod zemí, je to Pythagoras, je mu 150 let a čeká na to, až Kassandra donese artefakty bájných zvířat a zapečetí potopenou Atlantidu. :D Když jsem si u předchozích dílů stěžovala, že je to pořád jenom o pomstě za členy rodiny, tak tuhle patlaninu jsem jako náhradu na mysli neměla… No nic, ještě, že tu máme ve městech tolik zakázek! A 90% je jich na jedno brdo. „Vojáci /fanatici mi vzali zbroj /jídlo /artefakty /kamarády, běž do nejbližší pevnosti /trosek /jeskyně a dostaň je zpátky.“ / „Nasbíráš pár bylinek?“ / „Doručíš manželovi do vojenského tábora zprávu / jídlo /dopis?“ A jsme zase u nedostatku originality, kreativity a podprůměrného scénáře. Proč tam ty zakázky vůbec jsou, když stačilo zadání – Vyčisti všechny pevnosti, jeskyně a trosky? Copak k tomu hráč potřebuje nahodilé intro s rádoby příběhem? A hra by měla hned o dvě CD míň.
Po poměrně krátké době, poučena repetitivností zakázek a menších vedlejších úkolů, jsem jela už jenom hlavní vedlejší úkoly označené na mapě vykřičníky. A ani většina z nich nestála za moc. Rovněž jsem nepochopila smysl bojování v bitvách buď za Athény, nebo za Spartu, když po (jak jinak než naprosto monotónní) bitvě je za chvíli dobyté území zase ve válce a klidně se samo přikloní na stranu, na níž nechcete, aby bylo. To má hráč bojovat ty samé bitvy stále dokola? :O
Ale abych byla ke hře spravedlivá:
- RPG volby, ať už v rámci dialogů, nebo skutečného rozhodování o osudech lidí, sice nebyly dokonalé, ale bezesporu je vnímám jako krok velmi správným směrem, který mi u předchozího „polo RPG“ dílu velmi chyběl. Pevně doufám, že v tomto trendu bude Ubi u AC série pokračovat a trochu jej do příště vybrousí.
- Nápad se střetnutím hlavního hrdiny/hrdinky s bájnými antickými tvory byl k nezaplacení, lákalo mě to daleko víc, než hrát Kassandřinu Odysseu samotnou. Obzvlášť Minotaurův strašidelný labyrint, včetně Ariadniny nitě, ve kterém jsem skutečně chvíli bloudila, byl skvělý. Škoda, že tito bájní bossové byli ve hře jen čtyři. :-/
- Musím říct, že z postav mě nejvíc bavil Alkibiadés, chytrý, zhýralý androgynní hošík, ke kterému jsem se vracela, kdykoli to bylo v rámci úkolů možné. Byla to tak trochu variace na De Sadeho z AC: Unity a asi jediná pořádná osobnost ve hře.
- V rámci hlavního příběhu bych vypíchla Periklovo symposium, kde Kassandra konečně vyměnila zbroj za společenské šaty, potkala nejvýznamnější postavy své doby na jednom místě, nemusela pro jednou vraždit, ale mohla se napít se a pobavit se.
- Podvodníci na ostrově Pefki, kteří se snažili vydělávat na pověstech o Mínotaurovi a přihrávali si mezi sebou nebohé turisty, byli hodně dobří.
- Ze zakázek se mi nejvíce líbilo sbírání ingrediencí bábě na nápoj lásky pro manžela, který jí po milostné stránce už nestačil. :D
- Jako přínosné rovněž vnímám oddělení zabíjení nepřátelských bossů (Kult Kosmos) od hlavní dějové linie, ačkoli jedno souvisí i tak s druhým. Pokud se nemýlím, právě porážení jednotlivých záporáků od méně důležitých k těm důležitějším, bylo v AC doposud vnímáno jako hlavní příběhová linie ve všech dílech kromě prvního (možná ještě Black Flag…?), nyní poprvé si tvůrci uvědomili, že jde vytvořit k ní i osobnější a originálnější příběhovou nadstavbu.
A k tomu přidejte všechny výše zmíněné technické klady (dobrá hratelnost, inventář, obchodníci, vylepšitelná zbroj, kůň, loď) a dostanete Assassin’s Creed: Odyssey. Technicky a hráčsky velmi příjemnou hru, scénáristicky slátaninu s nic moc postavami.
75%
Netušila jsem, že 102 hodin (v základní hře), které jsem strávila ve starověkém Řecku, kde mi byla průvodkyní půvabná Kassandra, uteče tak rychle a bude mě to bavit po celou dobu. V Origins jsem strávila kolem 60 hodin a ke konci mě to už nudilo, a proto jsem ráda, že Odyssey není jen copy-paste hrou, i když to tak může vypadat.
Vítanou změnou pro mě bylo prostředí. Zatímco v předchozím díle převládalo zasazení do jednotvárné pouště (i když krásné), tak prostředí Řecka bylo rozmanitější. Oceňuji barevnou pestrost a střídání počasí, byť nebylo tak dramatické jako v Zaklínačovi. Při toulání se krajinou plné hor, lesů, jezer a skal jsem se často zastavila, abych mohla obdivovat, jak krajinu zabarvuje východ slunce či svit stříbrného měsíce nebo z temnoty nebe vystupující Mléčná dráha. Popravdě jsem nečekala, že by pro mě Řecko mohlo být krásnější než Egypt.
Jedním z největších kladů ve hře je pro mě hlavní postava Kassandra, která se stala mou zatím nejoblíbenější ženskou postavou. Líbilo se mi, jak působila sebevědomě, dokázala být vtipná i sarkastická a v mém případě voleb měla s lidmi i soucit. Tomu všemu napomáhaly výrazy v obličeji a v případě Kassandry i dobrý dabing. Navíc, i když jsem ji hrála jako kladnou postavu, tak dokázala lidem přijmout úkol a mít u toho kecy nebo převracet oči v sloup, což také beru jako plus, protože jí to dodává na uvěřitelnosti. Další postavy, které jsem ve hře potkala, musím z velké části také pochválit. Když si vzpomenu na Origins, kde byly postavy šablonovité a pro mě snadno zapomenutelné, tak zde měly postavy většinou svoji osobnost a nepletly se mi (jako vHorizon Zero Dawn). Například Sókratés mě bavil svými filosofickými otázkami a Barnabas svojí přímočarostí.
Příběh byl sice v základu prostý, ale i tak mě dokázal vtáhnout do děje. Neříkám, že to byl nějaký filmový trhák, ale vzhledem k rozsáhlosti hry a studia, které na tom pracovalo, dostačoval. Tedy pokud pominu občasnou překombinovanost v rámci hlavní dějové linky. Vedlejší úkoly se dočkaly zlepšení. Co se týče jejich náplně, tak pořád to bylo přines, zabij, ukradni, ale příběhy v nich mi přišly zajímavější než v Origins a také jsem nepřeskakovala rozhovory, protože mě jejich obsah zajímal (i když monology o politice a mocenských hrách jsem tak trochu přeskakovala..). Potěšily mě některé úkoly, jako účast na OH, bojování v aréně nebo lovení bájných zvířat a mýtických tvorů.
Co hodnotím negativně, protože mě to unavovalo, tak byl systém žoldáků. Ne že by mi samotní žoldáci vadili, ale pokaždé, když jsem musela zabít někoho ve městě na ulici v rámci úkolu, tak začal nepřetržitý příval žoldáků. Do toho se zapojovali obyvatelé města, kdy se například na mě vrhla stará babka se smetákem v ruce, což vzhledem k po zuby ozbrojené Kassandře působilo naprosto komicky. Zabití oné babky jen zvýšilo počet žoldáků, kteří po mě šli a kdybych z boje prostě neutekla do vzdálené divočiny, tak tam bojuji do dnes. Tajně jsem doufala, že když se stanu prvním žoldákem, tak po mně už nepůjdou. Nebylo tomu tak. Boj samotný mě bavil, ale tady ho bylo příliš.
Hudební složka mi nepřišla tak výrazná, že bych si nějakou skladbu zapamatovala. Překvapila mě menší degradace animace koní, kteří se pohybovali zvláštně oproti Origins. Co se týče námořních bitev a ovládání lodi, tak jsem si říkala, že mě to asi moc bavit nebude, ale nakonec to bylo příjemné osvěžení i díky námořnickým popěvkům a pokud člověk nechtěl, tak mohl na lodi strávit minimum času.
Jak je vidno z hodnocení, převažují hlavně klady. Kassandra mi přirostla k srdci a jsem ráda, že se s ní a jejím světem nemusím ještě loučit, neboť mě čekají dvě rozšíření.
Vítanou změnou pro mě bylo prostředí. Zatímco v předchozím díle převládalo zasazení do jednotvárné pouště (i když krásné), tak prostředí Řecka bylo rozmanitější. Oceňuji barevnou pestrost a střídání počasí, byť nebylo tak dramatické jako v Zaklínačovi. Při toulání se krajinou plné hor, lesů, jezer a skal jsem se často zastavila, abych mohla obdivovat, jak krajinu zabarvuje východ slunce či svit stříbrného měsíce nebo z temnoty nebe vystupující Mléčná dráha. Popravdě jsem nečekala, že by pro mě Řecko mohlo být krásnější než Egypt.
Jedním z největších kladů ve hře je pro mě hlavní postava Kassandra, která se stala mou zatím nejoblíbenější ženskou postavou. Líbilo se mi, jak působila sebevědomě, dokázala být vtipná i sarkastická a v mém případě voleb měla s lidmi i soucit. Tomu všemu napomáhaly výrazy v obličeji a v případě Kassandry i dobrý dabing. Navíc, i když jsem ji hrála jako kladnou postavu, tak dokázala lidem přijmout úkol a mít u toho kecy nebo převracet oči v sloup, což také beru jako plus, protože jí to dodává na uvěřitelnosti. Další postavy, které jsem ve hře potkala, musím z velké části také pochválit. Když si vzpomenu na Origins, kde byly postavy šablonovité a pro mě snadno zapomenutelné, tak zde měly postavy většinou svoji osobnost a nepletly se mi (jako vHorizon Zero Dawn). Například Sókratés mě bavil svými filosofickými otázkami a Barnabas svojí přímočarostí.
Příběh byl sice v základu prostý, ale i tak mě dokázal vtáhnout do děje. Neříkám, že to byl nějaký filmový trhák, ale vzhledem k rozsáhlosti hry a studia, které na tom pracovalo, dostačoval. Tedy pokud pominu občasnou překombinovanost v rámci hlavní dějové linky. Vedlejší úkoly se dočkaly zlepšení. Co se týče jejich náplně, tak pořád to bylo přines, zabij, ukradni, ale příběhy v nich mi přišly zajímavější než v Origins a také jsem nepřeskakovala rozhovory, protože mě jejich obsah zajímal (i když monology o politice a mocenských hrách jsem tak trochu přeskakovala..). Potěšily mě některé úkoly, jako účast na OH, bojování v aréně nebo lovení bájných zvířat a mýtických tvorů.
Co hodnotím negativně, protože mě to unavovalo, tak byl systém žoldáků. Ne že by mi samotní žoldáci vadili, ale pokaždé, když jsem musela zabít někoho ve městě na ulici v rámci úkolu, tak začal nepřetržitý příval žoldáků. Do toho se zapojovali obyvatelé města, kdy se například na mě vrhla stará babka se smetákem v ruce, což vzhledem k po zuby ozbrojené Kassandře působilo naprosto komicky. Zabití oné babky jen zvýšilo počet žoldáků, kteří po mě šli a kdybych z boje prostě neutekla do vzdálené divočiny, tak tam bojuji do dnes. Tajně jsem doufala, že když se stanu prvním žoldákem, tak po mně už nepůjdou. Nebylo tomu tak. Boj samotný mě bavil, ale tady ho bylo příliš.
Hudební složka mi nepřišla tak výrazná, že bych si nějakou skladbu zapamatovala. Překvapila mě menší degradace animace koní, kteří se pohybovali zvláštně oproti Origins. Co se týče námořních bitev a ovládání lodi, tak jsem si říkala, že mě to asi moc bavit nebude, ale nakonec to bylo příjemné osvěžení i díky námořnickým popěvkům a pokud člověk nechtěl, tak mohl na lodi strávit minimum času.
Jak je vidno z hodnocení, převažují hlavně klady. Kassandra mi přirostla k srdci a jsem ráda, že se s ní a jejím světem nemusím ještě loučit, neboť mě čekají dvě rozšíření.
Pro: Kassandra, NPC, prostředí, převážná část úkolů, boj
Proti: AI protivníků, někdy žoldáci
AC sérii jsem vždycky spíš ignorovala a dle svého nedávného pokusu zahrát si první díl soudím, že dost oprávněně; nejspíš by mě málokterý z těch starších chytil. Ovšem Odyssey samotná je překrásná, místy vyloženě úchvatná, místy lehce WTF - a zatraceně dlouhá. Aktuálně mám dokončenou main story + Legacy of the First Blade + jsem v první části Fate of Atlantis (73 lvl a uPlay praví něco o 167 hodinách a 99% main progression) a pořád ještě mi zbývá nemálo pořádně neprozkoumaných regionů s nesplněnými questy.
První věc, které jsem si všimla, byla pochopitelně grafika. Odyssey vypadá k sežrání, v mnoha směrech je to jedna z nejhezčích her, co jsem viděla, ať už se to týká lidských postav, monster, krajiny (to moře!) nebo objektů. Ancient Greece at its finest. A zároveň je též výborně rozanimovaná, namluvená a ozvučená.
Což mě přivádí k pohybu. Odyssey je taky první hra, kde jsem (mluvím tedy o K+M, ale gamepad asi taky špatný nebude), která na mě udělala dojem téměř dokonalého ovládání, kamery a pohybu vlastní postavy. Všechno plynulé, elegantní, logické - žádná divná trhnutí kamerou, výhled zatarasený kdoví čím a pocit, že jsem hnijící mezek s přeraženýma nohama. Nelibuju si normálně vůbec v parkouru, ale tady jsem většinu mapy vlastně proběhal (hrála jsem za Alexia) po svých, protože mě bavilo pořádně něco přelézat.
Pochopitelně, nejvíc se ten pohyb ukáže v soubojích a ty jsou tu skvělé, vedle Dragon's Dogma (a možná třetího dílu Dark Souls, ale z toho mám zatím odehráno příliš málo, abych soudila) asi nejlepší, jaké jsem ve hře kdy viděla. Při vymlacování pevností se dá skvěle taktizovat, souboje s bossy a legendary beasts mě zase mile překvapily tím, jak logické jsou - stačí sledovat, co protivník dělá a zařídit se podle toho, nepracuje se jenom s tím, že Minotauros či Medusa mají shitload HP, ale na každého je nutno volit jiný postup, který je poměrně zjevný. Každá z legendary potvor mi zabrala jeden až tři pokusy, nicméně se jednalo o průzkum bojem & adrenalin jako blázen, nikolivěk frustrované úpění a vzteklé rozbíjení klávesnice za řevu "Tak už konečně chcípni!" Mnoho bodůch.
To mě přivádí ke skladbě questů. Tak nějak jsem předpokládala, že v něčem jménem Assassin's Creed budu hlavně zabíjet a přesně to se tady děje. Ne že by nešlo řešit věci jinak (vzhledem ke schopnosti "stun" soudím, že lze hru projít i na výrazně méně zabití), ale mě baví ve hrách zabíjet. Hodně zabíjet. Krvavě zabíjet. A klidně pořád dokola. Takže to, že se jednotlivé tábory i pevnosti de facto monotónně opakují, mi vůbec nevadí, protože teče krev mých nepřátel a já slyším nářek jejich vypuštěných medvědů.
Co se main story týče, je ve své podstatě jednoduchá, zbušená tak, aby navazovala na širší AC lore, které jsem si de facto dočetla z různých AC wiki, ergo hra naprosto nevyžaduje znalost děje předchozích dílů. Jednoduchost mi nevadí, docenila jsem možnost hrát tak, aby na konci byla co největší tragedie v nejlepší starořecké tradici. Má vize Alexia jako totálního psycha s krví své rodiny na rukou došla naplnění, me gusta. A nejen takového naplnění tu lze dosíci, také se v Odyssey objevují romance, včetně možnosti ojet (několikrát) mého oblíbeného stragéga (zdravíme prdelku Alkibiada). Zároveň tu úřaduje i humor a ne úplně blbě, třeba linka s Testiclem mě sundala a ne kvůli tomu jménu.
Co se týče toho širšího provázání, Isu a Dänikenovských (nebo jakých) vizí, jakkoli nejsem v zásadě fanouškem tohoto patternu, vlastně mi to nevadilo. Co mi ale vadilo, byly prostřihy do současnosti a ocenila bych, kdyby se vyskytovaly pouze ve formě krátkých cutscén na začátku a na konci, bylo to dost rušivé.
Další silně rušivá věc bylo WTF rozhodnutí v Legacy of the First Blade. Hrála jsem Alexia, jako všechny svoje postavy, jako striktního homosexuála a fakt mě dožralo, když mu nakonec tu ženu a dítě nacpali. Včetně toho, že rodinného štěstí v tomhle DLC bylo zpočátku až příliš. Na stranu druhou, kvalitní trolling, když po sérii plné hrdinských činů dostanete jako první DLC úkol Kup chleba a mlíko. A některé rozhovory u side questů byly dost WTF a nevím, jestli záměrně, nebo někdo testoval nějaký generátor textu.
Loď je dle mého implementována výborně, námořní bitvy jsou zábavné - a ano, repetitivní. Vlastně všechno je tu tak nějak pořád dokola a buď vás to baví, nebo ne. Mě to (pořád ještě) baví dost.
První věc, které jsem si všimla, byla pochopitelně grafika. Odyssey vypadá k sežrání, v mnoha směrech je to jedna z nejhezčích her, co jsem viděla, ať už se to týká lidských postav, monster, krajiny (to moře!) nebo objektů. Ancient Greece at its finest. A zároveň je též výborně rozanimovaná, namluvená a ozvučená.
Což mě přivádí k pohybu. Odyssey je taky první hra, kde jsem (mluvím tedy o K+M, ale gamepad asi taky špatný nebude), která na mě udělala dojem téměř dokonalého ovládání, kamery a pohybu vlastní postavy. Všechno plynulé, elegantní, logické - žádná divná trhnutí kamerou, výhled zatarasený kdoví čím a pocit, že jsem hnijící mezek s přeraženýma nohama. Nelibuju si normálně vůbec v parkouru, ale tady jsem většinu mapy vlastně proběhal (hrála jsem za Alexia) po svých, protože mě bavilo pořádně něco přelézat.
Pochopitelně, nejvíc se ten pohyb ukáže v soubojích a ty jsou tu skvělé, vedle Dragon's Dogma (a možná třetího dílu Dark Souls, ale z toho mám zatím odehráno příliš málo, abych soudila) asi nejlepší, jaké jsem ve hře kdy viděla. Při vymlacování pevností se dá skvěle taktizovat, souboje s bossy a legendary beasts mě zase mile překvapily tím, jak logické jsou - stačí sledovat, co protivník dělá a zařídit se podle toho, nepracuje se jenom s tím, že Minotauros či Medusa mají shitload HP, ale na každého je nutno volit jiný postup, který je poměrně zjevný. Každá z legendary potvor mi zabrala jeden až tři pokusy, nicméně se jednalo o průzkum bojem & adrenalin jako blázen, nikolivěk frustrované úpění a vzteklé rozbíjení klávesnice za řevu "Tak už konečně chcípni!" Mnoho bodůch.
To mě přivádí ke skladbě questů. Tak nějak jsem předpokládala, že v něčem jménem Assassin's Creed budu hlavně zabíjet a přesně to se tady děje. Ne že by nešlo řešit věci jinak (vzhledem ke schopnosti "stun" soudím, že lze hru projít i na výrazně méně zabití), ale mě baví ve hrách zabíjet. Hodně zabíjet. Krvavě zabíjet. A klidně pořád dokola. Takže to, že se jednotlivé tábory i pevnosti de facto monotónně opakují, mi vůbec nevadí, protože teče krev mých nepřátel a já slyším nářek jejich vypuštěných medvědů.
Co se main story týče, je ve své podstatě jednoduchá, zbušená tak, aby navazovala na širší AC lore, které jsem si de facto dočetla z různých AC wiki, ergo hra naprosto nevyžaduje znalost děje předchozích dílů. Jednoduchost mi nevadí, docenila jsem možnost hrát tak, aby na konci byla co největší tragedie v nejlepší starořecké tradici. Má vize Alexia jako totálního psycha s krví své rodiny na rukou došla naplnění, me gusta. A nejen takového naplnění tu lze dosíci, také se v Odyssey objevují romance, včetně možnosti ojet (několikrát) mého oblíbeného stragéga (zdravíme prdelku Alkibiada). Zároveň tu úřaduje i humor a ne úplně blbě, třeba linka s Testiclem mě sundala a ne kvůli tomu jménu.
Co se týče toho širšího provázání, Isu a Dänikenovských (nebo jakých) vizí, jakkoli nejsem v zásadě fanouškem tohoto patternu, vlastně mi to nevadilo. Co mi ale vadilo, byly prostřihy do současnosti a ocenila bych, kdyby se vyskytovaly pouze ve formě krátkých cutscén na začátku a na konci, bylo to dost rušivé.
Další silně rušivá věc bylo WTF rozhodnutí v Legacy of the First Blade. Hrála jsem Alexia, jako všechny svoje postavy, jako striktního homosexuála a fakt mě dožralo, když mu nakonec tu ženu a dítě nacpali. Včetně toho, že rodinného štěstí v tomhle DLC bylo zpočátku až příliš. Na stranu druhou, kvalitní trolling, když po sérii plné hrdinských činů dostanete jako první DLC úkol Kup chleba a mlíko. A některé rozhovory u side questů byly dost WTF a nevím, jestli záměrně, nebo někdo testoval nějaký generátor textu.
Loď je dle mého implementována výborně, námořní bitvy jsou zábavné - a ano, repetitivní. Vlastně všechno je tu tak nějak pořád dokola a buď vás to baví, nebo ne. Mě to (pořád ještě) baví dost.
Pro: grafika, namluvení, hudba, souboje (včetně bossfightů), funkční open world, některá NPC (Alkibiades, Sokrates, Herodotos, Barnabas), loď a námořní bitvy
Proti: prostřihy do současnosti, vynucené vyústění Legacy of the First Blade, kůň je spíš na ozdobu, občas absurdní dialogy u side questů
Asasíni od Ubisoftu byly vždy přímočaré, jednoduché hry. Ovšem doba jde dál a tak už nestačí hráče udržovat jen hezkými městy a špatně napsaným příběhem. Proto se vývojáři rozhodli v sérii vplout do neprobádaných vod RPG, to není ale vůbec jednoduché, neboť vody RPG jsou velmi nebezpečné a mají mnohem mlsnější žraloky. Pokusím se popsat v čem hra vyniká a ztroskotává co nestručněji, protože obsáhlých komentářů je tu už dost. Zároveň mě fascinuje že si vývojáři her zvykají vydávat nehotové hry s tím že za pár měsíců přidají další část hry jako DLC "zdarma".
Kapitola první:
Začnu novinkami v sérii, to jest RPG prvky. Hra vás hned na začátku postraší že vaše volby v konverzaci budou mít dopad na okolní svět, velká lež. Mass Effect tu nečekejte, většina odpovědí se nijak neliší a pokud ano, místo zmlácení musíte NPCčku přinést bylinku. Nejednou jsem se setkal se situací kdy ani konverzace nedávají smysl nebo nenavazují na příběh tak jak by měli, jsou rozbité nebo nesmyslné, iluze volby zde jen dotváří charakter vaši postavy, nic víc.
Inventář a výbava jsou pěkně jednoduché a přehledné, zbroje a zbraně vypadají moc hezky ale nijak se vlastnostmi neliší, je jedno jestli máte meč nebo dýku, kladivo nebo sekyru, vše to seká stejně s minimálním rozdílem v animacích a hratelnosti. Zároveň mě fascinuje že v roce 2018 se bude platová zbroj ohýbat dle kostry postavy, na druhou stranu zbrojí je hodně a vypadají krásně. Zbraně jakbysmet, když máte kopí na zádech tak nemá ani metr, když ho vezmete do ruky tak záhadně vyroste jak úd muže koukajíc na porno.
Kapitola druhá:
Realističnost, historický revizionismus a další srandy. Je to tak, dnes aby člověk hledal hry, které vám nepodstrkávají svoji ideologii, hledal lupou. Antické Řecko je nádherný a romantický svět, hra ho znázorňuje krásně, města jsou nádherná a plná detailů, svět je obrovský a plný mramoru, zároveň chápu že tehdy bylo otroctví a Řekové "vynalezli" sex pro zábavu.(A až Římané k němu přizvali ženy. *ba dum tss*) Ovšem ve hře nenaleznete žádného Řeka, úplně všichni jsou míšenci s rasově neutrální snědou barvou kůže, nechybí ani silná černošská vůdkyně pirátů, která je bisexuální... (tak jako většina charakterů)
Dále musím zkritizovat neschopnost udělat autenticky vypadající bitvy, nejenom že bitvy jsou ve hře naprosto zbytečná mini-hra která nemá vůbec žádný vliv. ale jsou zároveň úplně nesmyslné, vypadají jako ve filmu 300... Antické Řecko bez falangy je jako muž bez penisu, hoplitská formace falanga je základem řeckého způsobu boje a ve hře tuto formaci neuvidíte ani jednou. Přitom by to šlo tak snadno udělat formou mini-hry kdy by hráč velel formaci a snažil se přetlačit, obejít nepřítelovu formaci. Hrajete sice jako žoldák, ale to ničemu nevadí, protože je všeobecně známo že v antickém Řecku se běžně najímali do řad velitelů velmi zkušení žoldáci. Dokonce nemůžete mít ani štít, štíty byly tehdy důležitější než kopí, nutno podotknout že v předešlém díle štít byl...
Kapitola třetí:
Psal jsem že budu stručný, huh? Celkově se Odyssey hraje příjemně, parkour je maximálně zjednodušený a tak vylezete všude aniž byste byly frustrováni. Objevovat Řecko mě bavilo a prohlídky měst jsem si krásně užil, za nejlepší můžu uvést Athény a Olympijské údolí, které byly opravdu nádherné. Můžete objevit i majestátní sochy bohů a antické divy světa, svět je dokonalý, z jednoho rohu na druhý má přes 22 kilometrů a to není málo. bitvy jsou dynamické a příjemně odsýpají, úkoly jsou na jedno brdo, občas se ale objeví lepší, u kterého se možná i pousmějete. Hra není optimalizovaná nejlíp, je plná bugů ale například procedurálně generované mraky vám vytřou zrak.
Epilog:
Je škoda že hra si kazí hodnocení nesmyslným historickým revizionismem, absencí prvků pro Řecko typické nebo tím že naprosto postrádá smysluplné vyprávění. Kdyby byl tento díl přímočarým jako ostatní díly, měl by své místo vedle výborného Black Flag. Hra ale není žánr jako předešlé díly a už je to RPG, bohužel pro hru, dost jednoduché a nepříliš fungující RPG, které je spíše iluzí. Zábavné to ale je!
Kapitola první:
Začnu novinkami v sérii, to jest RPG prvky. Hra vás hned na začátku postraší že vaše volby v konverzaci budou mít dopad na okolní svět, velká lež. Mass Effect tu nečekejte, většina odpovědí se nijak neliší a pokud ano, místo zmlácení musíte NPCčku přinést bylinku. Nejednou jsem se setkal se situací kdy ani konverzace nedávají smysl nebo nenavazují na příběh tak jak by měli, jsou rozbité nebo nesmyslné, iluze volby zde jen dotváří charakter vaši postavy, nic víc.
Inventář a výbava jsou pěkně jednoduché a přehledné, zbroje a zbraně vypadají moc hezky ale nijak se vlastnostmi neliší, je jedno jestli máte meč nebo dýku, kladivo nebo sekyru, vše to seká stejně s minimálním rozdílem v animacích a hratelnosti. Zároveň mě fascinuje že v roce 2018 se bude platová zbroj ohýbat dle kostry postavy, na druhou stranu zbrojí je hodně a vypadají krásně. Zbraně jakbysmet, když máte kopí na zádech tak nemá ani metr, když ho vezmete do ruky tak záhadně vyroste jak úd muže koukajíc na porno.
Kapitola druhá:
Realističnost, historický revizionismus a další srandy. Je to tak, dnes aby člověk hledal hry, které vám nepodstrkávají svoji ideologii, hledal lupou. Antické Řecko je nádherný a romantický svět, hra ho znázorňuje krásně, města jsou nádherná a plná detailů, svět je obrovský a plný mramoru, zároveň chápu že tehdy bylo otroctví a Řekové "vynalezli" sex pro zábavu.(A až Římané k němu přizvali ženy. *ba dum tss*) Ovšem ve hře nenaleznete žádného Řeka, úplně všichni jsou míšenci s rasově neutrální snědou barvou kůže, nechybí ani silná černošská vůdkyně pirátů, která je bisexuální... (tak jako většina charakterů)
Dále musím zkritizovat neschopnost udělat autenticky vypadající bitvy, nejenom že bitvy jsou ve hře naprosto zbytečná mini-hra která nemá vůbec žádný vliv. ale jsou zároveň úplně nesmyslné, vypadají jako ve filmu 300... Antické Řecko bez falangy je jako muž bez penisu, hoplitská formace falanga je základem řeckého způsobu boje a ve hře tuto formaci neuvidíte ani jednou. Přitom by to šlo tak snadno udělat formou mini-hry kdy by hráč velel formaci a snažil se přetlačit, obejít nepřítelovu formaci. Hrajete sice jako žoldák, ale to ničemu nevadí, protože je všeobecně známo že v antickém Řecku se běžně najímali do řad velitelů velmi zkušení žoldáci. Dokonce nemůžete mít ani štít, štíty byly tehdy důležitější než kopí, nutno podotknout že v předešlém díle štít byl...
Kapitola třetí:
Psal jsem že budu stručný, huh? Celkově se Odyssey hraje příjemně, parkour je maximálně zjednodušený a tak vylezete všude aniž byste byly frustrováni. Objevovat Řecko mě bavilo a prohlídky měst jsem si krásně užil, za nejlepší můžu uvést Athény a Olympijské údolí, které byly opravdu nádherné. Můžete objevit i majestátní sochy bohů a antické divy světa, svět je dokonalý, z jednoho rohu na druhý má přes 22 kilometrů a to není málo. bitvy jsou dynamické a příjemně odsýpají, úkoly jsou na jedno brdo, občas se ale objeví lepší, u kterého se možná i pousmějete. Hra není optimalizovaná nejlíp, je plná bugů ale například procedurálně generované mraky vám vytřou zrak.
Epilog:
Je škoda že hra si kazí hodnocení nesmyslným historickým revizionismem, absencí prvků pro Řecko typické nebo tím že naprosto postrádá smysluplné vyprávění. Kdyby byl tento díl přímočarým jako ostatní díly, měl by své místo vedle výborného Black Flag. Hra ale není žánr jako předešlé díly a už je to RPG, bohužel pro hru, dost jednoduché a nepříliš fungující RPG, které je spíše iluzí. Zábavné to ale je!
Pro: Svět, města, velikost, hudba, příjemně se to hraje.
Proti: Bugy, revizionismus, nesmyslné dialogy, promrhaný potenciál, nezvládnuté a příliš jednoduché RPG prvky, perky působící jako podvádění, hra v podstatě není hotová.
"I need to be careful not to get spotted" prohlásila šeptem Kassandra, toho času projíždějíc nepřátelskou pevností na zářivém jednorožci.
Odyssey je hra paradoxů. Na jedné straně tu máme asi nejlepší Assassin's Creed od druhého dílu, s protagonistkou, jež mě bavila podobně jako kdysi Ezio a krásným designem řeckého světa. Novinkou jsou interaktivní dialogy včetně občasných voleb a následků, což je jednoznačně změna k lepšímu - dialogy jsou hned aktivnější a zábavnější, přestože samotný scénář je jinak spíš průměr a vrcholům média (CDP, Obsidian, Naughty Dog) se neblíží ani náznakem. Soubojový systém už není založen na animacích jako v Unity a starších dílech, ale byl přepracován do na hitboxech založeném designu, podobně jako v Origins. A z hlediska mechanik mě vcelku bavil, ikdyž se po získání všech hlavních skillů už nijak nevyvíjí.
Bohužel, Odyssey si stále nese i klasickou ubisoftí baggage ve formě téměř nekonečného množství checklistů, ikon na mapě a repetitivních errand boy questů. Je to brutální kontrast oproti před Odyssey dohranému Red Dead Redemption 2. Tam, kde se Rockstar snaží o totální ultra-detailní simulaci života psance na starém západě, kde vše podřizují vtažení hráče do světa hry a pracují i s těmi nejmenšími detaily, tam se Ubi prostě vůbec nenamáhá a jede svůj klasický ne-imersivní standard. AI stejně primitivní jako vždy, itemizace i leveling a level scaling k ničemu, jen na efekt. I některé nové prvky (např. systém žoldáků) působí jako "work in progress" a nemají na zážitek příliš velký vliv.
I kvůli tomu všemu působí Odyssey poněkud zastarale a celkově působí jako junk food oproti luxusnímu steaku od Rockstaru či CDP.
Přesto mě ale u sebe Odysea dokázala udržet dobře přes sto hodin. Gameplay loop se trefil do mého OCD a s Kassandrou mě bavilo trávit čas. Proto tedy to vysoké hodnocení. Dokonce i ty pasáže ze současnosti, ač zbytečné a končící antiklimaxem, nebyly tak otravné jako obvykle.
"Lovec trofejí" byl splněn, celkem získáno 74% (a některé zatím získat nejdou, protože se týkají budoucích DLC).
Mimochodem, až budou všechna DLC venku, v nějaké slevě je koupím, protože se mi do virtuálního Řecka bude chtít vrátit.
Na závěr pár fotek z této odyssey
https://abload.de/img/20190114185534w8kqx.jpg
https://abload.de/img/201901202229027kkee.jpg
https://abload.de/img/20190116203240a4j3r.jpg
https://abload.de/img/20190114182318n3ka9.jpg
https://abload.de/img/20190113205718qykkh.jpg
https://abload.de/img/20190122003037b6kwg.jpg
https://abload.de/img/20190113003913bpkqy.jpg
https://abload.de/img/2019019225747isko1.jpg
https://abload.de/img/20190112025715r3j6r.jpg
https://abload.de/img/201901122158292njen.jpg
ps: special thanks to kuler91
Odyssey je hra paradoxů. Na jedné straně tu máme asi nejlepší Assassin's Creed od druhého dílu, s protagonistkou, jež mě bavila podobně jako kdysi Ezio a krásným designem řeckého světa. Novinkou jsou interaktivní dialogy včetně občasných voleb a následků, což je jednoznačně změna k lepšímu - dialogy jsou hned aktivnější a zábavnější, přestože samotný scénář je jinak spíš průměr a vrcholům média (CDP, Obsidian, Naughty Dog) se neblíží ani náznakem. Soubojový systém už není založen na animacích jako v Unity a starších dílech, ale byl přepracován do na hitboxech založeném designu, podobně jako v Origins. A z hlediska mechanik mě vcelku bavil, ikdyž se po získání všech hlavních skillů už nijak nevyvíjí.
Bohužel, Odyssey si stále nese i klasickou ubisoftí baggage ve formě téměř nekonečného množství checklistů, ikon na mapě a repetitivních errand boy questů. Je to brutální kontrast oproti před Odyssey dohranému Red Dead Redemption 2. Tam, kde se Rockstar snaží o totální ultra-detailní simulaci života psance na starém západě, kde vše podřizují vtažení hráče do světa hry a pracují i s těmi nejmenšími detaily, tam se Ubi prostě vůbec nenamáhá a jede svůj klasický ne-imersivní standard. AI stejně primitivní jako vždy, itemizace i leveling a level scaling k ničemu, jen na efekt. I některé nové prvky (např. systém žoldáků) působí jako "work in progress" a nemají na zážitek příliš velký vliv.
I kvůli tomu všemu působí Odyssey poněkud zastarale a celkově působí jako junk food oproti luxusnímu steaku od Rockstaru či CDP.
Přesto mě ale u sebe Odysea dokázala udržet dobře přes sto hodin. Gameplay loop se trefil do mého OCD a s Kassandrou mě bavilo trávit čas. Proto tedy to vysoké hodnocení. Dokonce i ty pasáže ze současnosti, ač zbytečné a končící antiklimaxem, nebyly tak otravné jako obvykle.
"Lovec trofejí" byl splněn, celkem získáno 74% (a některé zatím získat nejdou, protože se týkají budoucích DLC).
Mimochodem, až budou všechna DLC venku, v nějaké slevě je koupím, protože se mi do virtuálního Řecka bude chtít vrátit.
Na závěr pár fotek z této odyssey
https://abload.de/img/20190114185534w8kqx.jpg
https://abload.de/img/201901202229027kkee.jpg
https://abload.de/img/20190116203240a4j3r.jpg
https://abload.de/img/20190114182318n3ka9.jpg
https://abload.de/img/20190113205718qykkh.jpg
https://abload.de/img/20190122003037b6kwg.jpg
https://abload.de/img/20190113003913bpkqy.jpg
https://abload.de/img/2019019225747isko1.jpg
https://abload.de/img/20190112025715r3j6r.jpg
https://abload.de/img/201901122158292njen.jpg
ps: special thanks to kuler91
Pro: sympatická hrdinka, starověké řecké reálie, dobrá hratelnost, bájní tvorové, oddělení vyvražďování záporáků od hlavního příběhu, Alkibiadés
Proti: příliš rozsáhlá mapa, překombinovaný příběh, divné RPG volby, neustále se měnící nadvláda nad územími, repetitivní zakázky a vedlejší úkoly