Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Horizon Zero Dawn

86
89 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > 3rd person akce *
RPG > nezařazeno
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
28.02.2017 PS4
Vývojáři:
Oficiální stránky:
https://www.guerrilla-games.com/play/horizon
Earth is ours no more.

Počátkem třetího tisíciletí bude tvář Země živoucí výpovědí o nezdolnosti přírody a pomíjivosti lidského snažení. Lovci a sběrači budoucnosti vnímají sebekrásnější úsvit jako možný úvod do posledního dne jejich strastiplné existence v divočině, která nikomu nic nedaruje. Přírodní živly si berou na milost okolní upomínky na naší civilizaci a rostliny, písek či led nakonec pohltí každé velkoměsto. "Konce historie" využily pokročilé stroje a nápodobou prehistorických kolosů z říše zvířat opanovaly téměř vylidněný svět. Lovkyně Aloy se jej pokusí vrátit zpět člověku.

Velké věci mívají skromné začátky a od nalezence se zprvu nečekalo víc, než věrnost kmeni Nora. Starostlivý Rost jí byl jak otcem, tak trpělivým učitelem. Aloy pod jeho vedením vyrostla ve zdatnou stopařku mechanické zvěře, zastoupené i typy připomínajícími asi nejvíce to menší z megafauny pozdního pleistocénu. Co paměť starších sahá, patřila Noranům loviště v semknutí sněhobílých štítů, o něž se dělili s nomády. Kmen Oseram zase hospodařil v hvozdech zeleného podhůří, zatímco království uctívačů slunce zabíralo tropický les přecházející do rozlehlé pouště.

S roboty šlo vycházet v relativním klidu až do expanze kmenového svazu kultistů, využívajících mechanoidy k vyhlazovací válce. Zero Dawn hratelností rekapituluje vše, co mezi hráči akcí předešlých let zabralo. Na pozadí filmově působícího příběhu objevujete otevřený svět, v němž se zaměstnáte bojem, plněním úkolů a výrobou předmětů z nalezených surovin. Aloy měla to štěstí, že v dětství našla "náušnici" ze starých časů. Chytré zařízení komunikuje s nervovou soustavou a slouží coby analyzér okolí, plánovač tras, bojový asistent, dekodér a databanka v jednom.

Vyráběné vybavení lze samozřejmě vylepšovat a časem vám do rukou padne i hackovací hůl, která z vybraných robotů učiní oddané služebníky, přičemž odměnou za trochu dungeon crawlingu v ruinách přezdívaných Kotle může mimo jiné být i odemčení dalších druhů mechanoidů k hacknutí, z nichž vybrané pozemní lze i osedlat. RPG element představuje strom dovedností s Prowler, Brave a Forager větvením. Absence nahrávacích obrazovek vyjma těch spouštěcích podtrhuje četnost lanových skluzů pro rychlé překonávání delších vzdáleností a výrazných výškových rozdílů.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PS4 100
Horizon Zero Dawn je tím typem hry, kvůli kterému stojí za to koupit si celou herní konzoli.

Graficky úžasné, s výbornou hratelností a mistrovsky podaným a postupně odhalovaným příběhem. Bavilo mě zde naprosto všechno, jak prosté plnění loveckých úkolů, sbírání tajemných kovových květin a vyhlídkových bodů, tak postup hlavní misí a vedlejší úkoly. Ale není to jen o tom, že mě to bavilo, to platí pro spoustu dalších her, bavilo mě to tak, že jsem splnila, posbírala a pozabíjela úplně vše, dosáhla stropové úrovně 50 a pak šnečím tempem dohrála druhou polovinu hlavního příběhu, kdy jsem poctivě prolézala každý koutek, četla a poslouchala naprosto všechno, co se dalo - a to všechno proto, že jsem si přála, aby ta hra nikdy neskončila.

Už jenom ten výchozí koncept, kdy jste schopni s lukem a šípem likvidovat robotickou faunu a megafaunu tím, že hledáte jejich slabá místa, kladete pasti a nakonec i objevujete možnosti, jak je ovládnout, je super herní zábava. Navíc je to pěkně rozfázované tak, že ve chvíli, kdy jsem si pomýleně připadala namachrovaně, že umím robotického velociraptora trefit přímo do jeho diodového očka a osedlat si jeden z pasoucích se strojů-kopytníků, tak jsem narazila na nový stroj, ještě silnější a záludnější než ten předchozí. Už jen na základně těžkou obtížnost není možné bezhlavě naběhnout do jakékoliv konfrontace. Když mi dávalo sakra zabrat hejno Glinthawks během šplhání za jednou z banuckých figurek (opět krásně zpracované collectibles, malby na skalách vám říkají, kam máte jít), ještě jsem netušila, že existuje něco, co se zabíjí tak těžko jako Stormbird. Ale časem se vám podaří Aloy vypracovat a vybavit tak, že dá i jeho. Na výběr máte řadu zbraní a vychytávek (různé bomby, provazy na svazování, kulomet na kovové úlomky), ale osobně jsem preferovala jednoduchost - luk se zesílenými šípy, maximálně v kombinaci s tripcasterem. Tento typ šípů dělá hezký zvuk a jak jsem zmiňovala, smysluplným způsobem zrušit obří stroj s pomocí primitivních zbraní je fajn zážitek.

To ale není zdaleka všechno, neboť svět Horizon: Zero Dawn je protkaný nitkami solidního, dojemného a velkolepého příběhu. Jedná se o klasickou šablonu s lehce identifikovatelnými archetypy - nejde zde totiž o nic menšího než o záchranu lidstva - a to hned dvakrát. Aloy je neprávem zavržené, vyvolené dítě vychovávané neprávem zavrženým mentorem, který na závěr Aloyina dovršení dospělosti zemře a nechá ji, aby si se svým osudem poradila sama. Aloy se zaplete do mocenského konfliktu znepřátelených protocivilizací, kdy jedna z nich je výrazně morálně lepší než ta druhá a zároveň zjistí, že celá její existence je cíleným zásahem umělé inteligence, která obnovila a za pomoci dříve hodných strojů teď spravuje celý svět poté, co byl zničen korporátní nenažraností a upřímně řečeno výsostně debilním nápadem vytvořit samoreplikující killer roboty s pohonem na biomasu. Nechybí ani jediná morálně šedé figura v pozadí, která tahá za nitky celého dění.

Zkrátka klasický "vysoký" příběh hrdinka zachraňuje svět, ale velmi detailně, poctivě a krásně zpracovaný. Fakt se mi to hodně hodně líbilo, je to takové mnohavrstevné, dotažené, vymakané. Při toulkách krajinou narazíte na podivnou díru do země, kde cosi produkuje stroje? Časem zjistíte, co to celé znamená. Najdete tajemnou elektronickou věcičku, kterou můžete skenovat okolí -zjistíte, že měla sloužit k učení nové lidské generace než se celý plán mírně pokazil a lidstvo tak musí začínat odznova. Líbil se mi ateismus příběhu (bůh, který vytvořil Aloy je sám lidským výtvorem, Aloy není ani tak vyvolená jako klon; taky paralela Hades/Gaia a Lucifer/bůh). Co mě ale fakt dostalo je moment, kdy Aloy šplhá na místo, kde předtím nikdy nikdo nebyla a přesto je skála pokryta vhodně umístěnými úchyty, tak jak to ve hrách bývá - "Tu cestu jsem už prošel a připravil ti jí," vysvětlí jí Sylens. Hezká maličkost, dobře ilustrující celkovou dotaženost hry.

Na závěr vyčtu hře pár nedostatků: za prvé, veškeré odměny, které jsem dostala, zvlášť ty za sesbírané sety předmětů, ale i ty odměnové krabice za splněné úkoly, mi byly na nic, protože jsem už dávno měla lepší výbavu. Buď koupenou nebo sebranou ze zabitých strojů. S tím souvisí ještě takový sub-nedostatek: ty odměnové krabice jsou absolutní kravina, prostě mi ty věci dejte, proč něco dostat a pak to ještě otevírat. Je to něco na způsob mikrotransakcí formou reward boxů (ve For Honor by za to ti hloupější z hráčů platili), akorát bez transakcí. Nedává to smysl. Druhým nedostatkem byla možnost rychlovýroby nové munice kdykoliv a kdekoliv, třeba během sprintu od protivníka. Na jednu stranu mi to kolikrát zachránilo život, na stranu druhou bych tu nepřipravenost přece jen trochu penalizovala.

Bezpochyby nejotravnější aktivitou ve třetím Zaklínači, který u mě byl jinak taky za 100%, bylo hledání těžko viditelných stop "zaklínačským smyslem," stejně tak mě v ME: Andromedě brzo omrzelo neustálé skenování všeho, co se dalo. V Horizonu je skenování rovněž chvílemi až moc, ale aspoň má během boje praktický smysl a ani to stopování není tak ubíjející jako v Zaklínači, protože stačí jeden sken a máme vyznačenou celou cestu dotyčného. No ale co si budeme povídat, to zpomalení na pomaličkou chůzi, když Aloy skenuje, taky trochu otravuje.... Snad tahle celoplošná skenovací mánie ve hrách vezme rychlý konec. Nebo alespoň výrazné omezení (říkám a odcházím poslušně skenovat mimozemšťany v Prey).

Pro: úchvatná, velkolepá hra po vše stránkách

Proti: odměny mi byly k ničemu :)

+27+27 / 0
  • PS4 --
Kdyby mi někdo řekl, že Horizon vytvořil Ubisoft, věřil bych mu. Loot a crafting tady tvoří jednu z hlavních náplní hry. Mapa je natřískaná k prasknutí a kdo nelootuje, brzy zapláče. Suroviny u obchodníku nejsou nejlevnější a většinou člověk šetří spíše na nový oblek nebo zbraň. Těch je tady jen pár druhů, ale v různých variacích. Např. stealth oblek, útočný oblek a ochranný oblek před živly, každý oblek má několik svých úrovní a je potřeba kupovat každou zvlášť. To samé platí pro zbraně. Nejslabší válečný luk může střílet pouze elektrizující šípy, zatímco druhá úroveň už přidá i výbušné. A tak to pokračuje dál a dál, hráč platí a platí a prakticky nedostane nic moc navíc.

Patřím mezi lidi, kteří nepoužívají Quick travel, protože jej považují za cheatování. Tady jsem se ale k tomu cheatování musel uchýlit asi po 25ti hodinách, kdy už jsem byl opravdu frustrovaný z celkového pohybu po mapě. A to hned z několika důvodů...

1. Hustě rozeseté "pastviště" strojů představují neustálé respawn pointy již vymlácených potvor a aby toho nebylo málo, stroje se spawnují i mimo pastviště. To si takhle, s jazykem na vestě, odstraním strážné roboty u vchodu do Cauldronu a utíkám do města doplnit hojivo. Když se vrátím zpět, stroje tam jsou zase. Vzhledem k vyšší obtížnosti a prakticky stále stejnému vzorci soubojů, je to činnost maximálně stereotypní.

2. Roboti se často jen tak promenádují u hlavních tahů, takže se přesun po svých stane dost otravným.

3. I obyčejný "kůň" je agresivní hovado a když kolem něj proběhnu, mám na krku stádo několika kusů, svítící červeně na Aloyiny natřásající se půlky při úprku.

4. Mapa je vystavěna nevhodně pro delší přesuny. Obsahuje několik choke-pointů, které je potřeba vždy projít. Buď se jedná o město, kvůli kterému ztratím mounta, protože ten do města nesmí a na druhé straně už není k dispozici nebo je tam pastviště a ty prakticky nemám možnost obejít jinak, než soubojem nebo úprkem.

Že autoři nemají zkušenosti s vytvářením otevřeného světa je vidět hned na začátku a táhne se to prakticky po celou dobu hraní. Cestování se brzo stává neskutečně otravnou činností. I to je důvod, proč mě hraní HZD nebavilo na delší časové úseky. Dával jsem si často pauzy, někdy jsem hru úplně odložil i na několik týdnů, než jsem se rozhodl se k ní vrátit. Nyní, po 30ti hodinách, už to odkládám k ledu, protože mě samotné hraní začíná velmi iritovat.

Horizon je krásně vypadající hra, ale její casual zasazení, otravné souboje s luky nekonečné respawny robotů z ní dělají těžko stravitelný open-world, ve kterém je quick travel jedinou možností, jaxe z toho všeho nezbláznit. Bavilo by mě se protloukat divočinou a využívat dostupné zdroje. Prostě takový survival. Ale přesně to Horizon není.
+21+21 / 0
  • PS4 80
Horizon Zero Dawn obsahuje vše, co nemám rád na moderních (nejen) AAA open world hrách - úkoly, které působí jako todo list, crafting, možnost ke všemu přistupovat stealth/akčním stylem, zkušenosti a skilly, špatný pacing, kdy pospícháte zachránit svět, ale mezi tím máte čas si splnit pár výzev v loveckém klubu, filmové hvězdy, které ve většině případů postavu víc zabíjí a samotné hře nijak neprospějí, a samozřejmě samotná zápletka, u které se náhodou stane, že devatenáctiletá holka zachrání svět před zlýma robotama, zatímco se z ní mezi tím stane masový vrah, ale pořád je to klaďas.

I přesto všechno jsem u hry vydržel 50 hodin. A bylo to kvůli třem věcem. První co vás praští do očí je vizuál, který je nádherný a plný kýčovitých západů slunce a ranní mlhy. Ale přiznejme si, kdo z nás nemá rád obrazy Boba Rosse? Druhá věc je soubojový systém, kdy proti vám po většinu hry stojí silnější nepřátele a vy tak musíte přemýšlet a taktizovat. A v neposlední řadě svět, který působí jako živý. Něco se stalo u jedné vesnice? Ano je naprosto normální, že vesnice pět minut cesty dál o té událostí ví.

Ačkoliv je co vytýkat, je toho i hodně co chválit. Poctivá hra, ve které jsem ty dva dny utopil rád.

Pro: svět, grafika, souboje

Proti: většina neduhů dnešních AAA her

+17+17 / 0
  • PS4 80
Z Horizon se vyklubalo velmi příjemné překvapení, které jsem upřímně nečekal. Po nezáživném a velmi standardním úvodu se najednou zjeví krásná hra, kterou je radost prozkoumávat. Skoro jako za mlada!

Zdejší prehistorický svět budoucnosti je úžasně fotogenické místo, které působí obrovsky, ale přitom zůstává příjemně kompaktní. Skvělý cit pro vyvážení (a zřejmě výborně odvedený playtesting) autoři předvádí prakticky ve všech částech hry. Souboje s nádherně provedenými roboty jsou perfektní. Jednoduché rozhovory většinou neruší, když zrovna někdo už po páté dramaticky neumírá. Crafting je natolik primitivní, že sbírání kytiček ani po 50 hodinách nestihne zprotivnět. Jen souboje s lidmi jsou zde tak nějak dopočtu a začnou rychle nudit.

Co ale nenudí je Aloyino postupné objevování minulosti. Z obávané slátaniny se stalo vcelku pěkné scifíčko, které má po většinu času hlavu a patu. Velká škoda, že se jim to nechtělo rozvést v nápaditější finále, které je v rámci originální zápletky dost tuctové. Po celou hru mě taky iritovala přehnaně čistá stylizace, díky které zdejší kmeny a města působí až moc uměle a panenkově. I to ale může být jistá reakce Guerrilly na "temné a drsné" světy jiných dnešních her. Co mi přišlo velmi mdlé jsou postavy a questy. Svým způsobem se jim nedá nic moc vytknout, vše funguje. Rozhovory jsou standardní, náplň questů je standardní, postavy dělají to, co byste očekávali - jsou standardní.

Možná i díky tomu ve mě nakonec Horizon nezanechal tak silný dojem, jak by se z chvály dalo čekat. Je to perfektně udělaná hra a zřejmě výborný start nové série. To je ale tak nějak všechno. Mám pocit, že za půl roku už si na nic z toho nevzpomenu. Jednoduše tam není nic, co by nějak chytlo za srdce a vrylo se do paměti. Pobavit se a zahodit. Trochu smutné.
+15+15 / 0
  • PS4 90
Hned na začátku musím říct, že na Horizon: Zero Dawn jsem se těšil jak malé děcko. Ale nedokázal jsem si ho náležitě užít, to až s druhým průchodem. Z mě neznámých důvodů jsem prostě jantar na zvyknutí si a vstřebání všech herních mechanik. Hned po vydání jsem ale ocenil minimálně vizuální stránku hry a tu příběhovou.

Vzhledem je hra jednoduše fantastická. Bavilo mě objevovat všechna neznámá místa a pokud jste měli pocit, že tu a tam jste ještě nebyli, nebojte, vedlejší nebo hlavní mise vás tam natuty zavedou. Od planin po pouště, sněhem sužované hory nebo zarostlou jungli, to vše tu najdete kolem trosek ze světa minulosti. Velká většina postav je vymodelována skvěle, až na "lip-sync" dabingu postav vedlejších. Neříkám všech, ale člověk si všimne, že je to trochu kostrbaté. A nakonec mechanická monstra. Od prvního Watchera až po Thunderjawa žasnete nad jejich majestátností. Kochání se na ty obry vás prostě neomrzí.

Pokusím se trochu popsat Aloy. Je to mladá holka, hledající odpovědi na tolik otázek. A ty budou jen nabývat. Působí v jistých záležitostech na svůj věk až zvláštně nekompromisně (mise "milenců" na ostrově"), ale zároveň je z ní dost cítit empatie, což se mi docela bije s možností někdy rozhodnout o dialogu "násilně". Tady nevím, jestli by bylo lepší více upravit scénář tak, aby nebylo třeba voleb, nebo jich udělat víc než cca 15 za celou hru. Ale i přesto je to sympatická mladá lovkyně a vy se s ní sžijete a odkrývání tajemství starého světa je rázem aktivita pro dva. Pro Aloy a hráče. A pak tu máme několik velmi zajímavých postav, které napříč průzkumem světa poznáte. Sylens je mysteriózní společník s vlastním příběhem, Erend je jelito jak se patří, pak tu máte ctižádostivou velitelku Sonu nebo Nila, lovce se zálibou v zabíjení. Je jich tu opravdu dost na to, aby byla vaše celá herní doba zaměstnána i něčím jiným než jen tupým sbíráním itemů.

Když jsem se o Horizonu doslechl, hned jsem věděl, že tu hru koupím po vydání. Budete přece hrát za holku z pokolení členících se do kmenů, která bije robosaury lukem! Za tím přece musí být boží příběh! A taky že je. Vlastně s každou novou hlavní misí dostanete jednu odpověď a jednu novou otázku. Dobře, možná jich bude více, ale vzhledem k skvěle propracované futuristické myšlence (která by nemusela být nereálná i pro nás) prostě chcete vědět, proč nemá Aloy matku, proč ji chtěli zabít a nakonec jste v tom až po uši. Těžko se to popisuje, protože jednotlivých fragmentů příběhu je víc než se zdá, ale každý je velmi důležitý a v každém jednom se skrývá menší nebo větší "wow moment".

A teď ta věc, ze které byli nadšeni všichni před vydáním - boj s mechanickými monstry. Je to jedním slovem pecka! Ovladatelnost je strašně příjemná a ničení je zábavné až je to skoro k smíchu. Co je ale pekelně důležité, je se seznámit s dostupným arsenálem a slabinami nepřátel. Věřte, první průchod byl pro mě osinou v prdeli, protože jsem se úplně vysral na Sharpshot Bow, který mechanické části trhá jako nic. No moje chyba, podruhé jsem se už poučil. Což mě taky přivádí k stromu schopností, který jde krásně ruku v ruce se zbraněmi a taktikami zabití. Střelit 3 šípy z "ostrostřeleckého" luku do bolestivých částí Deathbringera prostě chcete. Ono použít zbraň z Thunderjawa přímo na něj je strašně uspokojující a po jeho skolení si fakt připadáte jako Alfa Prime. A taky se sluší říci, že ke konci hry mě více bavilo řezání se s těmi většími potvorami, mělo to lepší grády.

Zbývá vyplnění mapy. Jak už jsem řekl, mise vás provedou téměř všemi kouty, a i když vyšetřování míst činů nesrší originalitou, hlavní pointa misí je prostě zajímavá. Na co ale narážím, jsou sběratelské předměty. Jejich lore může být zajímavý, ale odměna za jejich posbírání je velmi nedostatečná. Nejsou tolik zábavné, jak byste čekali a po nějaké době omrzí. Zvířata na vylepšování batohů a podobně nacházíte po celé mapě a ne jako ve FarCry, kdy je to až otravné. Spíš i přes největší batoh nemáte stále dost místa.

Na poprvé jsem dal 80 %, teď 90 %. Jednoduše jsem docenil všechny zbývající přednosti, které hra nabízí. V souhrnu jsme dostali od Guerrilla Games exkluzivku na PS4, která má zajímavé postavy, šokující příběh, ohromnou krajinu, zábavné souboje a do toho všeho nám hraje povedený soundtrack s několika skvělými skladbami. Možná je 90 % moc, ale když na závěr Aloy našla mamču, obě oči nezůstaly suché. Tomu byl blízko jen třetí Bioshock. A to je co říct. Teď mě čeká DLC a kdo ví... třeba se dočkáme pokračování se zrzavou sympaťačkou.

Pro: Aloy a většina hlavních postav, prostředí, souboj s robosaury, silný a kvalitní příběh, poutavé vedlejší mise, emoce.

Proti: Sbírání sběratelských předmětu časem omrzí, občasný bug, malé batohy, nešťastně řešená možnost volby dialogu

+15+16 / -1