Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Horizon Forbidden West

18.02.2022
87
48 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Pokračování Horizon Zero Dawn vezme hráče do zapovězeného západu, aby tam odhalil další tajemství světa, který vývojáři pro sérii vytvořili. Světa, který ovládají nebezpečná robotická zvířata a lidstvo se znalostmi vrátilo někam do dob pravěkých a který nově zužuje podivný mor, který zabíjí vše, s čím přijde do styku.

Hlavní hrdinka Aloy, lovkyně z kmene Nora, dostane v druhém díle do vínku několik nových nástrojů a schopností, kterými může překonávat překážky a hra by tak měla být daleko otevřenější průzkumu. Kromě kotvičky nebo jakéhosi padáku je možné osedlat si i okřídlené druhy robotů. Už tak bohatou variabilitu lokací podtrhuje možnost průzkumu podvodních částí, kde zase Aloy využije dýchací masku. Na těchto nových místech se bude muset naše hrdinka vypořádat nejen s nebezpečnými živly a roboty, ale i s novými kmeny, u kterých bude jistě obtížné získat důvěru.

Mezi vedlejší aktivity patří lov, závody i souboje v arénách. Hra by měla být podobně dlouhá, jako první díl a nabídne přes 40 různých druhů robotických nepřátel.


Poslední diskuzní příspěvek

@Ria Kon (22.07.2022 18:39): Tak tahle informace mi nejspíš unikla.


@Ria Kon (22.07.2022 18:45): Rozumím, jen ziskat ho pár misí před konce, úplně postrádá jeho následné využití. Pokud nepočítám využití v pár misích, při snaze o dosáhnutí platiny. Osobně dohrávám úplně všechny questy. Na to, že jde o něco nového, co není v prvním díle, dostalo to velmi málo prostoru. 

@Ria Kon (22.07.2022 18:49): Proto jsem psal, že po stránce scénáře jde o dobrý počin, jen ten konec byl takový prázdný.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PS5 90
Druhý díl povedeného Horizon Zero Dawn patřil mezi mé nejočekávanější hry roku 2022. Výlet na zapovězený západ se nakonec ukázal jako ukázkové pokračování - větší, propracovanější a vychytanější. 

Už v prvním díle se mi hodně líbil příběh a lore, to zde bez problémů pokračuje a odhalíme mnoho dalších tajemství. Opět se jedná mix současného příběhu s odhalováním minulosti a přiznám se, že mi párkrát spadla brada, jsou zde překvapivé zjištění či odhalení, zrady i zvraty. Na čem tvůrci ovšem zapracovali byly hlavní či důležité postavy. V předchozí hře byly až na pár výjimek velmi zapomenutelné, zde jim tvůrci konečně vdechli život a hlavně mají více prostoru. Ale i ti vedlejší mají teď výraznější charakteristické rysy a mnozí mi zůstali v paměti.

Samotná Aloy je stále skvěle napsaná postava, tvůrci ji posunuli samozřejmě o něco dál - už si uvědomuje tíhu, která ji leží na ramenou a věří ve své schopnosti. A přesto, že jí zůstala i skromnost, občas jde ve questech vidět i jakési podprahové "nech to na mně, nikdo jiný to nedokáže". 

Co se oproti Horizon Zero Dawn také zlepšilo jsou vedlejší aktivity. Svět neskutečně ožil a nabízí toho opravdu spoustu. Mimo většinou kvalitních vedlejších úkolů jsou to například povstalecké základny, závody, navrátivší Hunting Grounds, souboje v ringu a hlavně Aréna se supertěžkými výzvami. Plus samozřejmě drobnosti typu collectibles či vyhlídkových věží. Ve hře jsem zanechal nějakých 110 hodin a splnil toho spousty, ale také toho spousty vynechal (přestože jsem dohrál na platinu). Koho hra opravdu chytne, může se vyřádit až do omdlení.

Hlavní akční složkou hry je samozřejmě kosení malých, velkých a masivních robotů. A to je vlastně stále stejné, čili boží. Pořád si musí člověk dávat majzla i na vysokém levelu a nenechat se obklíčit či dostat do kleští, ale kdo hrál první díl, problém mít nebude. Taktika, správný výběr munice, znalost prostředí a rychlé rozhodování. A správný výběr skillů ze začátku hry (nakonec stejně může získat hráč všechny, pokud plní i vedlejší aktivity). Pak se může Aloy měřit s kýmkoliv. Úplná procházka růžovým sadem to ale není, což je dobře.

Čím se může Horizon Forbidden West pyšnit je vizuál. Jedná se o jednu z nejkrásnějších her co jsem kdy hrál. Zasněžené hory střídají pouště a ty zase pralesy a celé je to naprosto a neoddiskutovatelně nádherná podívaná. Město Plainsong, různá údolí, ruiny San Francisca, Las Vegas se svým překvapením a mnoho dalšího stojí za prozkoumání.

Ať je to fér a jen tu nechválím, zkusím vytáhnout z paty i nějaké ty zápory. Lezení je lepší jak v prvním díle, ale do hladkosti lezení v Assassin's Creed má ještě daleko. Aloy se teď může potápět a díky spešl šnorchlu tam vydrží nepřetržitě dlouho...ale mě to moc nebavilo, pohyb pod vodou byl krkolomný a mise pod vodou mi tak přišly trošku otravné. Některé komba s kopím jsem se nebyl schopný dokonale naučit. Jen teď nevím jestli je to zápor hry nebo mé olšové ruky :) No a létání bylo super. Jen přišlo až moc pozdě. Sotva se ho hráč naučí ovládat (také je to takové specifické, mírně řečeno), je konec hry.

Horizon Forbidden West žánr open world her posunul zase o něco dále, jak se často zmiňuje, jedná se o evoluci, nikoli ale o revoluci. Kdo má tento žánr rád, bude si rochnit i teď. Kdo ho rád nemá, asi by neměl ani zkoušet. Já si open world hry užít dokážu a Horizon Forbidden West patří mezi ty nejlepší z poslední doby.

Pro: Příběh, hratelnost, kosení robotů, postavy, svět, grafika

Proti: Pohyb pod vodou, stále nevymakané lezení, ovládání létajícího mounta by mohlo být lepší, komba s kopím

+32
  • PS5 65
Na začátek chci připomenout, že číselné hodnocení her zde na Databázi pojímám hodně subjektivně - tj. vyjadřuje především to, jak moc jsem se u dané hry bavil; nepokouším se jím až tolik kvantifikovat nějaké její "objektivní" kvality. Proto to ani není tak, že bych například Horizon Forbidden West považoval za výrazně horší hru než třeba Assassin's Creed: Odyssey, kterému jsem dal 90 %.

Faktem je, že jsem si Forbidden West předobjednal, nadšeně ho nainstaloval hned první den... a pak jsem ho po kouscích hrál skoro pět měsíců, v průběhu nichž jsem odbíhal k různým X let starým hrám a několikrát přemýšlel, že nové dobrodružství Aloy prostě vzdám a nebudu se snažit dotáhnout jeho hlavní příběhovou linku do konce. Ani nejde o to, že bych hru považoval za vyloženě nekvalitní, spíš mi u ní chyběla motivace ji znovu zapnout a pokračovat.

Horizon Forbidden West má nepochybně mnoho kvalit, které uznávám, ale některé její vlastnosti mi zároveň bránily si ji doopravdy užít. Zde se pokusím uvést hlavní důvody:

-- Aloy je Mary Sue --
Já mám paradoxně s konceptem Mary Sue problém. Nesdílím totiž představu, že postava v popkulturním díle nemůže být zcela dokonalá a jinými postavami obdivovaná. Vzpomněl bych na řadu děl s dokonalými hrdiny, které mám hodně rád (v herním světě vzpomeňme třeba na Doom Eternal). Ale někdy vám dokonalá postava prostě kazí příběh a stává se otravnou. A to se právě děje ve Forbidden West. Je tomu tak hlavně proto, že tvůrci potřebovali vytvořit nějaké napětí (takže na Aloy stojí osud celého světa), ale zároveň bylo nutné ospravedlnit, že hráč svět zachraňuje víceméně sám. Takže v dialozích si Aloy neustále zoufá, jak velká odpovědnost leží na jejích bedrech a zároveň opakovaně odmítá pomoc ostatních postav - postav, které také přežívají v post-apo světě a bojují s robotickými dinosaury - protože by to pro ně prý bylo moc nebezpečné. Postavy nadto opakují, jak je Aloy skvělá bojovnice, což nejde dohromady s tím, jak reálně většina soubojů s robosaury vypadá - neustálé uskakování, ostřelování šípy a konzumování léčivých bobulí. Na otravnosti ale hlavní hrdince přidává další problém, který s již jmenovaným úzce souvisí:

-- Svět hry je jako ze špatné sovětské sci-fi --
Vzpomínáte na komiksy o Kruanovi? Ty o Žluté planetě, kde žijí humanoidé na úrovni pozemských pralidí, ale lidští astronauti jim představují nejrůznější vynálezy, rapidně tak urychlují jejich civilizační vývoj a jsou obyvateli Žluté planety považováni za bohy? Vlastislav Toman při tvorbě komiksu nepochybně vyšel ze sovětské sci-fi, v níž byly podobné motivy rozšířené. Problém je v tom, že tyto motivy stojí na zastaralých, evolucionistických představách o náboženství jako předstupni racionálního poznání, které nakonec bude vymýceno vědou. Na stejné premise samozřejmě stála i předchozí hra, nicméně ta na rozdíl od pokračování tolik nezdůrazňovala kontrast mezi primitivními, pobožnými a pomýlenými řadovými obyvateli Země a Aloy, která VÍ a je tím jediným hlasem rozumu, co nežije ve "falešném vědomí". To ji jednak místy posouvá do pozice téměř nesnesitelného chytroprda, jednak to nepůsobí dvakrát věrohodně. Copak sama Aloy nebyla nijak poznamenána kulturními a vědomostními normami prostředí, ve kterém 20 let vyrůstala? Proč celou dobu působí, jako postava, která se do příběhu přenesla v čase, neboť uvažuje v kategoriích a pojmech současného moderního člověka? A skutečně by se nikdo jiný nenaučil se stroji a počítačovými systémy lépe pracovat místo toho, aby kolem nich prostě vytvořil nějaké náboženské mýty? Připomněl bych experiment, v němž asi před 20 lety indický milionář nechal negramotné děti ze slumu pracovat s počítačem připojeným k internetu. Děti se samy naučily počítač ovládat, ovšem 1) pochopitelně nepoužívaly pojmy jako "ikona", "okno", nebo "operační systém" 2) k počítači se nemodlily.

-- Příběh hry nebudí zájem vědět, co se stane dál --
V tomto ohledu má pokračování smůlu v tom, že karty už jsou rozdané a nelze příběh stavět okolo záhad. Kdo je Aloy? Kde se vzali robotičtí dinosauři? Co způsobilo zánik původní lidské civilizace? V prvním díle nás tyto otázky snadno přenesou i přes méně zajímavé pasáže, ale příběh Forbidden West je spíš taková variace na 12 úkolů pro Asterixe a tajemství, která by čekala na vyřešení, v něm zkrátka mnoho není. Tvůrci navíc jako by dávali najevo, že na ničem, co se stane, vlastně nezáleží, protože výsledky předchozího snažení lze lehce anulovat: Hned na začátku zjistíme, že nic z toho, co Aloy dokázala v prvním díle, vlastně osud světa příliš nezměnilo. A stejně tak Forbidden West končí s tím, že hlavní ohrožení eliminováno nebylo. 

-- Herní mechaniky nedávají pocit postupu a vývoje --
Pocit postupného vývoje je jedna z věcí, co nás k jakékoli hře může přitáhnout i ve chvíli, kdy v ní není zajímavý příběh. Jenže v Horizon Forbidden West takový jasný vývoj chybí. Postupně odemykatelné schopnosti jsou spíš takové nice-to-haves, než něco, co by hru zásadně měnilo. Největší změnou je samozřejmě získání létajícího stroje, to se ale stane až téměř na konci příběhové linie.  S vybavením je to ještě horší. Většinu hry jsem odehrál v jediném brnění a zbraně jsem měnil minimálně. Proč? Protože nové vybavení většinou není odměnou a posunem dál, ale spíše záminkou k dalšímu grindování. Nově objevená výbava má zpravidla stejné nebo horší statistiky než ta, kterou je hráč již vybaven, a je tak nutné ji upgradovat. Což zase znamená hledat určené stroje a trhat z nich součástky, které jsou pro tento upgrade vyžadované.

Tož tak.

Pro: grafika; scenáristická pozornost věnovaná vedlejším misím

Proti: nezajímavý příběh; chybějící pocit pokroku; Mary 'Aloy' Sue, těší mne

+27 +28 −1
  • PS5 90
Rýsuje se nám tady kvalitní herní série, co může bez ostychu stát po boku trilogie Mass Effectu nebo Zaklínače. Pokud tedy naváže třetí díl stejnou kvalitou. První díl jsem bral jako ojedinělou povedenou samostatnou hru, která však s druhým dílem aspiruje na úžasnou ságu a ještě dál mistrně prohlubuje svět a příběhy odehrávající se v tomto postapokalyptickém světě robotů. Nováčci budou mít s druhým dílem dost velký problém, což jen dokazuje, že jde o plnohodnotné pokračování jak se patří, bez zahození nebo ignorování událostí prvního dílu. A to chce dnes již na tak drahou hru docela odvahu. Své myšlenky navíc dokáže prezentovat bez technických problémů Cyberpunku.

Guerrilla Games zbytečně neriskují a jdou ověřenou cestou. Servírují tak sice klasickou hratelnost nepřinášející zhola nic nového, což je trochu škoda, ale díky tomu si můžu alespoň vychutnat pokračování bez jakýchkoliv rušivých prvků nebo kontroverzních rozhodnutí. Novinkami oproti prvnímu dílu jsou některé vedlejší aktivity. Tou hlavní je skvělá minihra Úder strojů, která je navíc skvěle zakomponované do okolního světa, takže hráč si ke hře pěkně shání figurky pro hru s těžšími soupeři. Dalšími novinkami jsou arény, závody a cvičiště. Ke všem třem mám však docela výhrady a působí nedotaženě. Naštěstí nejsou nijak povinné a v klidu se bez nich obejdete.

Pár nedostatků by se našlo. Omezené možnosti průzkumu zpočátku hry odrazují od objevování na vlastní pěst. Několikrát jsem dorazil složitě na místo, abych jen zjistil, že dál kvůli nedostupnému vybavení nemohu pokračovat. Objevují se občas různé drobné grafické glitche. Ovládání létajícího mounta mi přišlo dost nešťastné a nepohodlné. Úkoly a rozhovory působí podobně jako v prvním díle možná trochu šablonovitým stylem. Určitě nejde ale o nic, co by mělo klást otázky, zda se pouštět do druhého dílu. Jde o skvělou zábavu. Pro fanoušky prvního dílu naprostá povinnost. Čekání na třetí díl bude určitě opět dlouhé. Naštěstí mě uklidňuje, že nás snad brzy čeká ještě nějaké to DLC.

Pro: ohromující technické zpracování plně využívající potenciálu nových konzolí, příběh, minihra Úder strojů

Proti: ovládání Sunwinga, nevyladěné vedlejší aktivity, menší grafické glitche

+18
  • PS5 85
Ač jde objektivně asi o lepší hru než Horizon Zero Dawn, užil jsem si Forbidden West méně. Jde o více toho "samého" a WOW efekt se tak podruhé už jednoduše nedostavil. Opět však jde o velmi dobré videoherní řemeslo a zábavu na mnoho desítek hodin.

Forbidden West je obrovský. Řekl bych až moc. Svět je krásný a scenérie dechberoucí, autorům se ho bohužel nepodařilo naplnit úplně smysluplně a opakující se aktivity se jednoduše omrzí. To je však prokletí prakticky každé dlouhé open world hry. V mých očích Forbidden West asi hodně trpěl na to, že jsem se i čtyři roky po dohrání jedničky cítil trochu přesycený. Otázka, jestli je chyba ve mě, nebo v konceptu série a hratelnosti...

Oproti jedničce přibyli noví nepřátelé, pár zbraní a nějaká ta nová možnost pohybu či boje. Příběh pokračuje vcelku zajímavým směrem a i přes pár slabších pasáží dokáže upoutat hráčovou pozornost. Trochu horší je to s postavami. Horizon je šíleně svázaný až absurdní politickou korektností a měl jsem pocit, že se autoři při tvorbě postav a příběhových linek hodně snažili, aby se nikdo nemohl urazit. Vše je tak hrozně uhlazené a bez poskvrnky, násilí není explicitní a postavy působí až uměle. Parta kolem Aloy je taková jednotka Mirků Dušínů tedy až groteskních dobráků, kterým tím pádem trochu chybí charisma (snad jen s výjimkou Kotalla). To samé se dá bohužel říct i o jejich vzhledu a i těch pár záporáků působí jako naondulovaní panáci s manikůrou, což v kontextu nehostinné budoucnosti hodně bije do očí.

Tahle vyumělkovanost mě u hry vadila asi nejvíce, protože i tak je svým zasazením Frobidden West zajímavý a příběh samotný se pohnul atraktivním směrem. Autorům se na události prvního dílu podařilo navázat velmi zdařile a děj nepůsobí jako roubovaná ptákovina, se kterou nebylo zpočátku vůbec počítáno.

Soubojový systém stále funguje velice dobře a do hry přibylo dostatečně vcelku smysluplných možností, jak se s mechanickou faunou vypořádat. Systém slabých míst a slabin/rezistencí je dostatečně robustní a s krásným prostředím tvoří základní pilíře, na kterých hra i přes kritiku stále velmi pevně stojí. I přes zajímavá udělátka se však stejně budete neustále vracet k zatraceně efektivním luku s šípy.

Nových typů strojů Forbidden West nabízí slušné množství a ultimátní predátory z Zero Dawn v podobě Thunderjawa a Stormbirda střídají nové kolosy, jejichž "lov" je opět velká radost.

Forbidden West tak nezklamal, ale bohužel ani nenadchnul. Snad autorům do příště narostou trochu "koule" a třetí díl nebude působit tolik jako hra na jistotu. Chce to k Aloy pár odvážněji pojatých parťáků, než tu naivní partu dobráků, kterou s sebou tahá teď. Na případnou trojku si ale určitě rád počkám minimálně pět let.

 Hodnocení na DH v době dohrání: 88 %; 39. hodnotící; fyzická kopie na disku

Pro: Dechberoucí svět v krásné grafice; poutavý soubojový systém; větší část příběhu; soundtrack

Proti: Přílišná hra na jistotu; do očí bijící politická korektnost za každou cenu; vedlejší postavy jsou veskrze kladné a mnohdy nudné

+18
  • PS5 95
Po pěti letech jsem se konečně dočkal a mohl jsem se vrátit za svojí milovanou Aloy do úžasného světa Horizonu, no a návrat je to vskutku fantastický. Forbidden West je typická "dvojka", je větší, hezčí, nebezpečnější a lepší? JO! Je lepší prakticky ve všech ohledech, snad jen konec je na můj vkus zbytečně otevřený, takže ten v Zero Dawn byl pro mě o maličko povedenější, jinak však svého předchůdce nový díl ve všem překonává.

Typicky musím na začátku zmínit to, co praští do očí každého hned na první dobrou a to je grafika společně s estetikou světa. HFW totiž vypadá naprosto fenomenálně. Ať už jde čistě o grafiku, nejdetailnější vedlejší postavy, propracované lidské osady, cool nové roboty či celé podvodní světy, vše je zpracováno luxusně. Mnozí lidé by řekli, že Zero Dawn byla nejhezčí hra do roku 2017 a Forbidden West do současnosti, já bych s nimi nepolemizoval. Myslím si, že k dnešnímu datu by se hezčí hry hledali jen velmi těžce. Speciálně tu musím vypíchnout vedlejší postavy a to nejen ty hlavní příběhové, ale i ty prosté zadávače jednorázových side questů. Všechny jsou zpracované lépe než většina hlavních postav současné AAA produkce a stejně kvalitně jsou i naanimované. Prvnímu dílu se mnoho lidí smálo kvůli prkenným animacím obličejů (oprávněně nutno říct), takže ve druhém díle má propracovanou mimiku i ten největší vidlák ze zapadlé horské vesničky.

Co také doznalo obrovského progresu, jsou vedlejší aktivity. Ruku na srdce, v prvním díle se jednalo o dost generické úkoly, druhý díl tyto činnosti kvalitativně dost pozvedl, sice to furt není na úrovní třetího Zaklínače, ale značně se to k němu blíží. Tallneci a Cauldrony byly super už na poprvé, ale tady si s nimi tvůrci fakt vyhráli. Každý je nejen originální, ale i velice nápaditý. Každého z nich si člověk zapamatuje a je schopný o nich bez problému povyprávět. Dále mě bavily salvage contracts, což jsou klasické lovecké zakázky, ale zpracované zábavnou formou, a Ruiny, což jsou naopak environmentální hádanky, kde se Aloy snaží proniknout do uzavřené místnosti, aby získala tajemný orb. Nepřekvapivě jsou všechny, originální, propracované a zábavné.
Dále jsou ve hře tábory rebelů, jejich outposty, závody, aréna, lovecké oblasti a ringy na souboje s lidskými protivníky. Přiznám se, že jsem se těmto aktivitám moc nevěnoval, ale dokážu si představit, že někdo se v nich bude vyžívat. Mě prostě nějak nechytly, a tak si moc cením toho, že mě do nich hra nenutila. Na rozdíl třeba od posledního Assassina jsou všechny vedlejší aktivity zcela dobrovolné. Hra jen zmíní jejich existenci a pak už je jen na hráči, jestli se jim bude věnovat. Myslím si, že na lehčích úrovních jde hru dohrát čistě jako příběhovku bez udělání jediné vedlejší aktivity.
Neměl bych opomenout Machine Strike, což je minihra v podobě deskové hry. Jedná se o super nápad, který má dobré herní jádro i potenciál pro chytlavé sbírání figurek. Bohužel se nejedná o nový Gwent, protože i přes hezkou myšlenku tato minihra není podle mě zpracovaná dost dobře na to, aby mělo smysl jí věnovat čas.

Po příběhové stránce se jedná přinejmenším o stejně kvalitní počin, jakým byl předchozí díl. Nové postavy jsou všechny do jedné povedeně napsané, hlavní linka má spád i zvraty a celý lore je krásně rozšiřován i prohlubován. Byl jsem nadšený, když jsem zjistil hlavní zápletku tohoto dílu a kdo jsou vlastně záporáci. Nové kmeny jsou možná ještě zajímavější než Oseram, Carja, Nora i Banuk, stejně tak města a osady, co obývají. Meridian byl krásný, ale Plainsong či Hidden Ember se mu můžou směle rovnat. Z nových postav vypíchnu Morlunda, který mě hrozně bavil a hlavní i vedlejší questy kolem něj a jeho party byly jedny z vrcholů celé hry.
Nově může Aloy plachtit a později se i potápět bez dechového omezení. Obě činnosti přináší do hry potřebnou svěžest a i když mi cool spouštění se z vrcholků trošku chybělo, tak Shieldwing bych už nevyměnil a plachtil jsem s ním kdykoliv to jen šlo. Potápění je ještě víc super, protože podvodní svět je krásný a zároveň velice poklidný a trávit v něm čas byl skutečně relax, pokud mě zrovna neproháněl Snapmaw.

Měl bych tu asi zmínit i nějaká negativa, ale musím říct, že je to pro mě celkem obtížný úkol, protože hra nedělá nic vyloženě špatně. Nechci spoilerovat, takže jen zmíním, že za mě je příběh povedený, ale to je dost subjektivní a myslím si, že pro některé hráče můžu být negativem hry, kam se celý děj ubírá. Dále pak souboják, nebojte ten je pořád perfektní, navíc je nově obohacen o systém Valoru, weapon techniques i nové zbraně, ale je tu jedna změna. Už od střední obtížnosti jsou nepřátelé hrozné bulletsponge, takzvaně zabere ohromné množství času a munice, než hráč robotického protivníka porazí. Ze začátku mě to dost štvalo, naštěstí je ve hře nastavení vlastní obtížnosti, které jsem si upravil, aby na skolení soupeře nebylo třeba tolik šípů a zároveň Aloy byla o dost křehčí, takže hra nebyla zbytečně lehká. Po této úpravě už byla hratelnost prakticky perfektní a doporučuju každému, aby si obtížnost vymazlili podle sebe.

Co říci na závěr? Jednoduše... Horizon Forbidden West je nehorázná pecka, ze které možná na první dobrou nespadne čelist tak jako z prvního dílu, ale celkový dojem udělá ještě kladnější, protože tvůrci se nedopustili žádného kiksu a naservírovali nám skvělou hru prakticky bez chyb, která by neměla chybět v knihovničce každého majitele Playstationu. Můžu jí doporučit i lidem, které openworldy už úplně znechutily, protože právě nový Horizon jim připomene, že otevřené světy jsou vlastně super koncept, když se dobře zpracují, což je případ i této hry. Nejedná se tedy o něco vyloženě převratného, je to prostě "jen" skvělá hra, což podle mě ale není vůbec málo a chtěl bych více takových, protože mám pocit, že jich je méně a méně. Udělejte si radost a zahrajte si to. Já jdu nedočkavě vyhlížet třetí díl!

Pro: příběh, svět, postavy, grafika, prostředí, vedlejší questy, Tallneci, Cauldrony a samozřejmě robosauři

Proti: pořád je to rozmáchlá openworld hra, která i přes obrovské kvality nemusí sednout každému

+16