Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PS4 100
Horizon Zero Dawn je tím typem hry, kvůli kterému stojí za to koupit si celou herní konzoli.

Graficky úžasné, s výbornou hratelností a mistrovsky podaným a postupně odhalovaným příběhem. Bavilo mě zde naprosto všechno, jak prosté plnění loveckých úkolů, sbírání tajemných kovových květin a vyhlídkových bodů, tak postup hlavní misí a vedlejší úkoly. Ale není to jen o tom, že mě to bavilo, to platí pro spoustu dalších her, bavilo mě to tak, že jsem splnila, posbírala a pozabíjela úplně vše, dosáhla stropové úrovně 50 a pak šnečím tempem dohrála druhou polovinu hlavního příběhu, kdy jsem poctivě prolézala každý koutek, četla a poslouchala naprosto všechno, co se dalo - a to všechno proto, že jsem si přála, aby ta hra nikdy neskončila.

Už jenom ten výchozí koncept, kdy jste schopni s lukem a šípem likvidovat robotickou faunu a megafaunu tím, že hledáte jejich slabá místa, kladete pasti a nakonec i objevujete možnosti, jak je ovládnout, je super herní zábava. Navíc je to pěkně rozfázované tak, že ve chvíli, kdy jsem si pomýleně připadala namachrovaně, že umím robotického velociraptora trefit přímo do jeho diodového očka a osedlat si jeden z pasoucích se strojů-kopytníků, tak jsem narazila na nový stroj, ještě silnější a záludnější než ten předchozí. Už jen na základně těžkou obtížnost není možné bezhlavě naběhnout do jakékoliv konfrontace. Když mi dávalo sakra zabrat hejno Glinthawks během šplhání za jednou z banuckých figurek (opět krásně zpracované collectibles, malby na skalách vám říkají, kam máte jít), ještě jsem netušila, že existuje něco, co se zabíjí tak těžko jako Stormbird. Ale časem se vám podaří Aloy vypracovat a vybavit tak, že dá i jeho. Na výběr máte řadu zbraní a vychytávek (různé bomby, provazy na svazování, kulomet na kovové úlomky), ale osobně jsem preferovala jednoduchost - luk se zesílenými šípy, maximálně v kombinaci s tripcasterem. Tento typ šípů dělá hezký zvuk a jak jsem zmiňovala, smysluplným způsobem zrušit obří stroj s pomocí primitivních zbraní je fajn zážitek.

To ale není zdaleka všechno, neboť svět Horizon: Zero Dawn je protkaný nitkami solidního, dojemného a velkolepého příběhu. Jedná se o klasickou šablonu s lehce identifikovatelnými archetypy - nejde zde totiž o nic menšího než o záchranu lidstva - a to hned dvakrát. Aloy je neprávem zavržené, vyvolené dítě vychovávané neprávem zavrženým mentorem, který na závěr Aloyina dovršení dospělosti zemře a nechá ji, aby si se svým osudem poradila sama. Aloy se zaplete do mocenského konfliktu znepřátelených protocivilizací, kdy jedna z nich je výrazně morálně lepší než ta druhá a zároveň zjistí, že celá její existence je cíleným zásahem umělé inteligence, která obnovila a za pomoci dříve hodných strojů teď spravuje celý svět poté, co byl zničen korporátní nenažraností a upřímně řečeno výsostně debilním nápadem vytvořit samoreplikující killer roboty s pohonem na biomasu. Nechybí ani jediná morálně šedé figura v pozadí, která tahá za nitky celého dění.

Zkrátka klasický "vysoký" příběh hrdinka zachraňuje svět, ale velmi detailně, poctivě a krásně zpracovaný. Fakt se mi to hodně hodně líbilo, je to takové mnohavrstevné, dotažené, vymakané. Při toulkách krajinou narazíte na podivnou díru do země, kde cosi produkuje stroje? Časem zjistíte, co to celé znamená. Najdete tajemnou elektronickou věcičku, kterou můžete skenovat okolí -zjistíte, že měla sloužit k učení nové lidské generace než se celý plán mírně pokazil a lidstvo tak musí začínat odznova. Líbil se mi ateismus příběhu (bůh, který vytvořil Aloy je sám lidským výtvorem, Aloy není ani tak vyvolená jako klon; taky paralela Hades/Gaia a Lucifer/bůh). Co mě ale fakt dostalo je moment, kdy Aloy šplhá na místo, kde předtím nikdy nikdo nebyla a přesto je skála pokryta vhodně umístěnými úchyty, tak jak to ve hrách bývá - "Tu cestu jsem už prošel a připravil ti jí," vysvětlí jí Sylens. Hezká maličkost, dobře ilustrující celkovou dotaženost hry.

Na závěr vyčtu hře pár nedostatků: za prvé, veškeré odměny, které jsem dostala, zvlášť ty za sesbírané sety předmětů, ale i ty odměnové krabice za splněné úkoly, mi byly na nic, protože jsem už dávno měla lepší výbavu. Buď koupenou nebo sebranou ze zabitých strojů. S tím souvisí ještě takový sub-nedostatek: ty odměnové krabice jsou absolutní kravina, prostě mi ty věci dejte, proč něco dostat a pak to ještě otevírat. Je to něco na způsob mikrotransakcí formou reward boxů (ve For Honor by za to ti hloupější z hráčů platili), akorát bez transakcí. Nedává to smysl. Druhým nedostatkem byla možnost rychlovýroby nové munice kdykoliv a kdekoliv, třeba během sprintu od protivníka. Na jednu stranu mi to kolikrát zachránilo život, na stranu druhou bych tu nepřipravenost přece jen trochu penalizovala.

Bezpochyby nejotravnější aktivitou ve třetím Zaklínači, který u mě byl jinak taky za 100%, bylo hledání těžko viditelných stop "zaklínačským smyslem," stejně tak mě v ME: Andromedě brzo omrzelo neustálé skenování všeho, co se dalo. V Horizonu je skenování rovněž chvílemi až moc, ale aspoň má během boje praktický smysl a ani to stopování není tak ubíjející jako v Zaklínači, protože stačí jeden sken a máme vyznačenou celou cestu dotyčného. No ale co si budeme povídat, to zpomalení na pomaličkou chůzi, když Aloy skenuje, taky trochu otravuje.... Snad tahle celoplošná skenovací mánie ve hrách vezme rychlý konec. Nebo alespoň výrazné omezení (říkám a odcházím poslušně skenovat mimozemšťany v Prey).

Pro: úchvatná, velkolepá hra po vše stránkách

Proti: odměny mi byly k ničemu :)

+40
  • PS4 --
Kdyby mi někdo řekl, že Horizon vytvořil Ubisoft, věřil bych mu. Loot a crafting tady tvoří jednu z hlavních náplní hry. Mapa je natřískaná k prasknutí a kdo nelootuje, brzy zapláče. Suroviny u obchodníku nejsou nejlevnější a většinou člověk šetří spíše na nový oblek nebo zbraň. Těch je tady jen pár druhů, ale v různých variacích. Např. stealth oblek, útočný oblek a ochranný oblek před živly, každý oblek má několik svých úrovní a je potřeba kupovat každou zvlášť. To samé platí pro zbraně. Nejslabší válečný luk může střílet pouze elektrizující šípy, zatímco druhá úroveň už přidá i výbušné. A tak to pokračuje dál a dál, hráč platí a platí a prakticky nedostane nic moc navíc.

Patřím mezi lidi, kteří nepoužívají Quick travel, protože jej považují za cheatování. Tady jsem se ale k tomu cheatování musel uchýlit asi po 25ti hodinách, kdy už jsem byl opravdu frustrovaný z celkového pohybu po mapě. A to hned z několika důvodů...

1. Hustě rozeseté "pastviště" strojů představují neustálé respawn pointy již vymlácených potvor a aby toho nebylo málo, stroje se spawnují i mimo pastviště. To si takhle, s jazykem na vestě, odstraním strážné roboty u vchodu do Cauldronu a utíkám do města doplnit hojivo. Když se vrátím zpět, stroje tam jsou zase. Vzhledem k vyšší obtížnosti a prakticky stále stejnému vzorci soubojů, je to činnost maximálně stereotypní.

2. Roboti se často jen tak promenádují u hlavních tahů, takže se přesun po svých stane dost otravným.

3. I obyčejný "kůň" je agresivní hovado a když kolem něj proběhnu, mám na krku stádo několika kusů, svítící červeně na Aloyiny natřásající se půlky při úprku.

4. Mapa je vystavěna nevhodně pro delší přesuny. Obsahuje několik choke-pointů, které je potřeba vždy projít. Buď se jedná o město, kvůli kterému ztratím mounta, protože ten do města nesmí a na druhé straně už není k dispozici nebo je tam pastviště a ty prakticky nemám možnost obejít jinak, než soubojem nebo úprkem.

Že autoři nemají zkušenosti s vytvářením otevřeného světa je vidět hned na začátku a táhne se to prakticky po celou dobu hraní. Cestování se brzo stává neskutečně otravnou činností. I to je důvod, proč mě hraní HZD nebavilo na delší časové úseky. Dával jsem si často pauzy, někdy jsem hru úplně odložil i na několik týdnů, než jsem se rozhodl se k ní vrátit. Nyní, po 30ti hodinách, už to odkládám k ledu, protože mě samotné hraní začíná velmi iritovat.

Horizon je krásně vypadající hra, ale její casual zasazení, otravné souboje s luky nekonečné respawny robotů z ní dělají těžko stravitelný open-world, ve kterém je quick travel jedinou možností, jaxe z toho všeho nezbláznit. Bavilo by mě se protloukat divočinou a využívat dostupné zdroje. Prostě takový survival. Ale přesně to Horizon není.
+35 +38 −3
  • PS4 90
Čekal jsem, že bude Horizon Zero Dawn dobrá hra, ale až takovou pecku jsem nečekal.

První co mi po dohrání přijde na mysl, je příběh. Už dlouho se mi nestalo, že bych se do příběhu až tak ponořil, je dávkovaný a vyprávěný naprosto perfektně a má i své epické momenty. A čím víc se Aloy dostává ke konci, tím víc je příběh pohlcující a atmosféričtější. Celkově je lore světa zvládnuté na jedničku.

Samotná Aloy je výborně napsaný charakter, navíc má sympatický kukuč a člověk si ji rychle oblíbí. Je bohužel jedním z mála charakterů, ke kterým se dá vybudovat vztah. Vedlejší postavy jsou lehce zapomenutelné, protože jen málokdo dostane více prostoru. Takže mi v hlavě zůstanou jen tři vedlejší charaktery, které mi přišly opravdu zajímavé - Nil, Erend a samozřejmě Sylens.

Vedlejší úkoly jsou fajn, je jich ve výsledku méně než se to může zdát, takže přestože se pak začnou trochu opakovat, nestihne to vadit. Je to taková open world klasika, od výborných až po ty trošku slabší. Hodně se mi líbily výzvy v Hunting Grounds, kde musí člověk na čas zničit specifickým způsobem určené roboty.

Co se týče toho hlavního, tedy souboje s obřími (i menšími) roboty, tak to je nebe. Samotný jsem překvapený z toho, jak mě to baví. I mimo questy jsem si občas jen tak vyrazil na prudící nájezdy na ty největší mechanické stvůry. Hra je i dost dobře vyladěná, i na 50 levelu se musí mít hráč na pozoru a nenechat se obklíčit, pak dokážou zavařit i slabší potvory. Celkově není ale hra nijak přehnaně těžká, při tuhých soubojích stačí přijít jen na správnou strategii.

Co se týče zbraní, luk je naprosto dokonalý, doplňoval jsem ho jen Ropecasterem na létající roboty a Tearblasterem, zbytek, včetně pastí, jen občas.

Vizuál hry je nádherný, jedna z nejhezčích her, co jsem hrál za poslední dobu. Pochválím i hudbu, která nejvíce vynikne při plnění hlavních úkolů.

Trochu mi nesedlo šplhání, stačí mačkat směr a Aloy zvládne vše sama. Výzva 0, navíc jsem měl občas problém najít místo kudy vůbec šplhat, protože podbarvení nešlo vidět, což se stávalo hlavně v noci. Takže jsem často běhal kolem hory jak trubka :D

Štval mě také malý inventář, haraburdí je až moc a docela dost ho člověk i potřebuje ke craftění. Blbé pro lidi jako já, kteří si u hry řeknou: "Jo, tohle raději neprodám, mám jen jeden kus a určitě ho budu potřebovat" a nakonec...nepotřeboval :)

Celkově je Horizon Zero Dawn povedený, výborně hratelný titul se skvělými souboji a úchvatným příběhem.

Pro: Příběh, hratelnost, souboje, grafika, hudba, Aloy

Proti: Malý inventář, málo výrazné vedlejší charaktery, šplhání je trošku meh

+33
  • PS4 60
Horizon by si měl zahrát každý vývojář open world her. Aspoň bude vědět, čeho se vyvarovat. Jedná se totiž o běžný AAA kalkul. Krásná grafika a nabušené trailery na jistě drahých herních konferencích. Řeči o jedinečnosti a přelomovosti. Úžasný neokoukaný svět. Dech beroucí souboje s obřími robotickými monstry. To všechno hledejte jinde. Kdybych měl stručně shrnout své pocity po dohrání, tak řeknu: „Hraje se to blbě“.

Tak třeba onen otevřený svět je prošpikovaný enemáky, takže nějaký průzkum se odehrává hlavně v naskriptovaných podzemních laboratořích. Bojovat s roboty je zábavné tak dvakrát a pak je to opruz, jelikož do těch silnějších musíte nasypat tolik munice, že půlku hry na ni jenom sbíráte materiály, jak babka kořenářka. Lidští protivníci jsou na tom podobně. Kolikrát mají v sobě zabodnutých tolik šípů, až jehelníček puká závistí. Stealth nefunguje. Většina naučitelných skillů je úplně k ničemu. Konec příběhu odtušíte asi někde v jeho první třetině. Aloy je dobrák od kosti a vybrání násilné odpovědi v dialozích úplně mrví její charakter, protože absolutně nezapadá do vývojáři budované osobnosti.

Nejhorší ze všeho je ale šplhání. Z videí může připomínat Assasins Creed, ale běda. Vylézt můžete jen a pouze na určených místech, takže budete jak blbec obcházet skály, kudy že vám hoši z Guerilla Games dovolí pokračovat. Vznikají tím humorné situace, kdy Aloy nevyskočí na metr vysoký kámen, aby potažmo v dešti přehopsala trámy kilometr nad zemí. Závěrečný quest je vzorová ukázka špatného gamedesignu, kdy jste nejdříve uzavřeni v aréně s bossem. Pak hlídáte bránu před vlnami nepřátel a nakonec další aréna s bossem.

I přes kritiku ale nedodážu Horizonu upřít i dost kladů. Vizuálně se jedná o krásnou podívanou. Když se uprostřed noci rozsvítí v dálce červené oči, tak naskakuje husí kůže. Pohledy z nejvyšších vrcholů vyvodí úžas. Obličeje při rozhovorech jsou na top úrovni a típáte-li rádi screenshoty, tak se tady vyřádíte.

Nikdy bych nevěřil, že to napíšu, ale hrát Assassin's Creed: Odyssey mě bavilo mnohonásobně víc. A nutno Ubisoftu uznat, že ty jejich open worldy dokážou přinejmenším zabavit. U Horizonu jsem už rád, že to mám za sebou. DLC? Ne, díky.
+33 +34 −1
  • PS4 75
Tuto hru jsem dostala jako nečekaný dárek k Vánocům, a tak jsem k ní přistupovala s nedůvěrou, neboť sama bych si ji nekoupila. Něco málo jsem o ní věděla a docela jsem se těšila, až odkryji, co se se Zemí stalo, že po ní běhají plecháči a poskakují lidé s dřevem v ruce jakožto zbraní.

Hlavní hrdinka Aloy mi zpočátku sympatická nebyla a v průběhu hraní se to moc nezměnilo. Co mi úplně nesouhlasilo, tak bylo to, že já kdybych vylezla po xy letech z vyhnanství, tak bych asi nepomáhala kdejaké zhroucené postavě na zemi, kterou potkám. Byla bych dosti nedůvěřivá a opatrná. To Aloy ne. Ta by pro ni zcela neznámé lidi udělala první poslední.

Kdyby ti lidé byli aspoň zajímaví, ale musím konstatovat, že tak nezajímavé, nudné, klišoidní a šedé charaktery jsem neviděla ani nepamatuji. Na konci hry jsem si sotva vzpomněla na pár jmen, ale to je tak vše, co jsem o nich věděla. Menší vsuvka: ani jsem nevěděla, jestli jim je 20, 40 nebo 60. V té hře vypadali všichni stejně. Moudré ježibaby vypadaly jak nanejvýš čtyřicetileté ženy. Ani těch pár vrásek to nespravilo. Nevypadaly vůbec seschle.

Souboje byly zábavné. Líbilo se mi využívání slabin každého plecháče a stejně tak využívání pastí či kradmého útoku. Menší zábava už byla, kdy se na Aloy nahrnul dav robotů, který se na nás (Aloy a roboty) v průběhu boje, jak jsme se posouvali, nabalil. Roboti jsou totiž na každém kroku a do dnes mi je záhadou, jak ti neschopní lidé, kteří věčně leží zranění na zemi, dokážou mezi nimi přežít.

Co se mi na hře opravdu líbilo, tak byl příběh. Tedy jeho forma vyprávění mě příliš nenadchla (audiology, písemné záznamy), ale byl zajímavý a originální. A pro mě osobně to byl jediný důvod, proč jsem tu hru hrála a co mě táhlo vpřed. Dokázala bych si ho představit jako film či jako knihu. Příběhu napomáhalo pěkné prostředí a líbily se mi pozůstatky po předešlých obyvatelích planety (mrakodrapy, auta).

RPG prvek ve stylu dáme hráči na výběr tři odpovědi, aby to vypadalo, že formuje svého avatara, ale k ničemu to není, byl naprosto, ale naprosto zbytečný. Stejně tak dovednosti nebyly nijak kruciální, jak už to u těchto her bývá.

Hra mě, ač to tak dle komentáře možná nevypadá, bavila, ale již tento zážitek nebudu opakovat. Tedy ještě dohraji DLC, ať je to kompletní.

Pro: originální příběh, souboje s roboty, post-apo svět

Proti: postavy, vedlejší úkoly, dialogy, nelogičnost

+31
  • PC 100
Fantastická hra.

Čekal jsem, že spojení "pravěku" a robotů je jen urputný pokus o rádoby originalitu ve stylu: hele jak jsme odvážný, že jsem to dali k sobě. Mýlil jsem se. Ve hře to má hluboký smysl. A je to i velice zábavně udělané. Každý robot se chová jinak. Strategie pro jeho zničení/ovládnutí je vypiplaná do krajnosti. Funguje tu fyzika úžasným způsobem. Radost sledovat a hrát. Takhle má vypadat soubojový systém. Veliká poklona. Podle mě nejlepší zpracovaní co kdy kde bylo. Ze začátku vás kdejaký robot vystraší a v hrůze a s posledním zbytkem zdraví utíkáte. Později je kydlíte jak polobůh a to je pak pocit k nezaplacení.

Příběh je velice dobrej. Jako číst kvalitní sci-fi knížku a zaroveň ji hrát. Hltal jsem každý dějový posun a zvrat.

Zpracování na jedničku s hvězdičkou. Dnes už jsme zvyklý na ledasco, ale tady mi často spadla brada. To co vykouzlí na obrazovce je F A N T A S T I C K Ý! Beze srandy.

Zvuky jsou taky perfektní. Jen podle nich se dá orientovat v mechanice robotů. Odhadnout časování útoků apod. Prostě vymakaný až za roh.

Hudba epická. Moc se mi líbil její styl.

Tohle si fakt dejte. Když se dostanete přes začátek (dětství), tak nebudete litovat. I to dětství bylo super a na mě ty emoce fungovali, což se povedlo fakt málo hrám.

Pro: Fantastická atmosféra

Proti: škoda respawnu robotů. Bohužel gameplay je na tom dost postavenej.

+27 +30 −3
  • PC 75
Přiznám se, že jsem byl na Horizon: Zero Dawn hodně zvědavý, přeci jenom se jednalo o hru od brilantních vývojářů série Killzone.

Graficky je na tom perfektně, některé scenérie člověku otevřou pusu dokořán, to samé většina modelů hlavních postav, samotná Aloy je naprosto fantasticky zpracovaná, je krásná, sympatická a ta její mimika je taky někdy poměrně výstižná. To samé platí o většině monster, které jsou zpracované hodně pěkně. Lokace taktéž, jak příroda, tak i pomníky staré civilizace (města). Výtku mám k samotným "bunkrům", které mi připadaly šíleně monotónní a k hraní v nich jsem se vysloveně nutil buď za účelem postoupení v příběhu, nebo získání šance na ovládnutí většího množství zvířat.

Zvukově se jedná o lehký nadprůměr, jsou zde slyšitelné tóny studia Guerilla, které snad člověk pozná všude, dabing je na slušné úrovni a až na jeden okamžik, kdy jsem zachránil muže s hlasem ženy jsem se nesetkal s žádnými problémy. Ozvučení jako takové je také fajn, i když nic výrazného jako v již zmíněné sérii Killzone.

Hratelnost je pro mě osobně lehce nadprůměrná. Zpočátku to vypadá jako originální dílko, kde se budeme pohybovat v dosud nedostatečně probádané podobě světa plného zajímavých questů, událostí a postav, jímž nás bude táhnout perfektní příběh, ale ono to tak úplně není. Brzy jsem zjistil, že i Horizon jede styl série Assassins Creed, i když ne v tak obřím měřítku. Neoznačuji to za vysloveně špatné, to rozhodně ne, ale nejvíce tím trpí samotné prostředí, které mi přijde takové neživé, neuvěřitelné. Sem tam na vás občas někdo zareaguje, něco vám řekne - obdiv nebo nechucenství - ale že by se jednalo o něco vysloveně wow se říct nedá. Bohužel trpí také samotné vedlejší questy (zejména tzv. errands), které spočívají stále v tom samém - dojdi, najdi, zabij, vrať se. A k tomu se pojí otravné cestování napříč mapou, protože cestovat přes celou mapu, abych někomu oznámil, že jsem jeho úkol splnil mi přijde jako zbytečný detail zdržující od dalšího prozkoumávání hry. Ještě, že je tam to rychlé cestování, které mě donutilo projet skoro všechny táboráky, abych jej měl zpřístupněn a pak už jen skoro všude cestroval z jednoho táboráku do druhého. Moc tomu ani nepomáhá fakt, že veškeré stroje jsou nepřátelské, ale proč? Ze živé zvěře je zde jen minimum, a to ještě s naprosto neodpovídajícím chováním, a stroje na vás útočí, jen co vás spatří.
Ano, je možné je všechny pobít, zvláště v pozdějších fázích hry to jde hodně snadno a rychle, ale na druhé straně koho by to bavilo neustále si probíjet cestu, kterou jste před dvěma minutami vyklidili. Vzpomínám, že tento fakt byl často kritizován např. na Far Cry 2, a to už je nějakou dobu staré.
Souboje se zvířaty jsou fajn, hlavně s těmi silnějšími je to super "boss fight", ale s lidmi to je naprostou tragédií. Umělá inteligence uteče z tábora nebo od protivníků ještě dříve, než se vás můžou samotní nepřátelé vylekat, respektive snažit se vás zabít,
A poslední důležitou tečkou jsou bohužel samotné nosné pilíře příběhu, totiž části v "bunkrech", kde se dozvídáte, co, proč a jak se stalo. Bylo by to jistě zábavné, jen mě osobně tyto části bavily z celé hry nejméně a nejednou jsem se přistihl, že dělám místo sledování dialogů něco docela jiného.

Příběh je na solidní úrovni, zvraty v postavách asi příliš nepřekvapí, záporák je nevýrazný a už teď, pár dní po dohrání, si nepamatuju jeho podobu, ale samotný příběh zrodu Zero Dawn je prostě úžasný a nosný pro současnou civilizaci, pro kterou by to mohlo být do jisté míry varováním do budoucna.

Technický stav je docela v pohodě, občas se při soubojích, hlavně s těmi největšími nepřáteli, obraz zasekával, ale to možná není chyba samotné hry.

Shrnutí:
Horizon je fajn hra, opravdu jen fajn. Z trailerů a obrázků toho slibuje hodně, ale ve výsledků se jedná o další klon série Assassins Creed, jen s originálnější tematikou. Tomu nepomáhá ani fakt, že hratelnost není vysloveně excelentní, prostředí chybí uvěřitelnost, postavy nejsou nic extra (krom Aloy), a některé pasáže příběhu také nestojí za moc. Na druhé straně musím přihlédnout k tomu, že se jedná o první podobný počin tohoto studia, které se dříve na open world hry neorientovalo, a musím uznat, že napoprvé to není vůbec špatné. Příběh jako takový je na solidní úrovni, přináší zajímavé poselství, Aloy je perfektní postava, zničitelnost a krása prostředí také stojí za zmínku a jako základ pro budoucí postavení série je to možná ideální díl. I díky tomu, že je stále prostor pro zlepšování.

Pro: Grafika, Aloy, příběh, kovová monstra a souboje s nimi, tematika, poselství, zakončení, prostředí, prostor pro zlepšování

Proti: Souboje s lidmi, UI, pouze nepřátelské stroje, neuvěřitelnost světa, vedlejší postavy, errands, hluchá místa v příběhu

+25
  • PC 85
Pero je silnější meče a šíp mocnější kovu.  
Pokud tedy chodí, vydává zvuky a bliká nejrůznějšími světly. Horizon Zero Dawn mě vlastně původně příliš nelákal, "pravěk-like" zasazení mi moc nevoní a ve hrách obecně nerad zabíjím zvířata. I přestože jsou třeba plechová. Ale zase po dlouhé době jsem se chtěl opět ztratit v nějakém tom open world světě, navíc hlavní hrdinka vypadala z obrázků jako sympaťačka (a taky byla), takže jsem si řekl: "A vlastně proč ne..."

Pokud je jedna věc, kterou na té hře nesmírně oceňuju, tak je to její rovnováha mezi kvalitou a kvantitou celého open-world světa. Horizon Zero Dawn má mnoho aktivit, ale není jich přehršle a hráč u nich nezabije příliš času. V rámci toho tak může postupovat celou mapou poměrně rychle, pokud ho teda nezačne buzerovat stádo Chargerů. Když si vzpomenu například na šíleně přecpanej AC: Odyssey, kde kvůli tomu množství na mnoha místech trpěla právě kvalita, tak to je docela osvěžující. Občas to ale hra s onou otevřeností celého světa krapet přehání. Například jsem takhle jednou zavítal do oblasti, kde měla tábor hlavní padoušská skupina, přičemž Aloy mi svým komentářem dopředu vyspoilerovala její název ještě předtím než se ho měla oficiálně dozvědět, trubka jedna zrzavá. Celkově jsem ale herní svět s nadšením prozkoumával, přičemž ocenit se musí i poměrně dobrá rozmanitost prostředí.

Co se týče soubojů, tak možná jsem jenom líný prase, ale ve výsledku jsem používal pouze dvě zbraně - sharpshost bow na odstranění komponentů a hunter bow na damage. A bohatě mi to vlastně stačilo. Zbytek mi zas až tak užitečný nepřišel. Po každém kotoulu, kterým jsem se na poslední chvíli vyhnul úderu nějakého rozdováděného zvířecího robota (btw, fuck Rockbreakers), jsem se cítil neskutečně cool a jako nejlepší hráč všech dob. Celkově ale mají boje skvělé tempo a švih, přičemž různorodost nepřátel dopomáhá tomu, aby hráče brzy neomrzely. Byť bych se rozhodně nedivil, kdyby v pozdějších fázích už hráči prostě jenom zdrhali.

Hlavní příběh je trochu jako ta sušenka Vlnky, to znamená, že kvalitou je takový obloukový. Začíná velice silně a slibně, pak zase ubere a nasadí nudnější notu, pak se zase zlepší a pak zhorší. Celkově je ale kvalitně odvyprávěný, emočně někdy působivě nabitý a vystupuje v něm řada poměrně zajímavých a dobře zapamatovatelných postav. Žádný Zaklínač to není, ale na rozdíl od jiných open world her mají větší hloubku. Zklamáním jsou ale side-questy, respektive jejich malé množství. Navíc i přestože se většinou nejedná o žádné tupé fetch questy, přesto se nedá říct, že by mě nějaký z nich nějak extra zaujal.

Hudba je celkově taky fajn, ovšem nejzajímavější mi přišly písně u jednotlivých frakcí. U tohoto jsem se navíc musel zastavit, abych si to poslechl celé. A to se prosím příliš často nestává! Ale i sváteční Carja písně mají něco do sebe.

Nejvíce frustrující věcí byl ale hrozně malý inventář, stejně tak hadry byly spíše jenom takovou estetickou záležitostí. Jo a já chápu, že zvukové záznamy z dob existence vyspělých civilizací mají být zajímavou formou doplnění celého loru, ale aby třeba čtyři vedle sebe trvaly přes několik dlouhých minut? Přesně tohle byly ty části, kdy se to s hlavním příběhem moc táhlo. Come on, hro. Ukazuj, nepopisuj!

Celkově svým stylem Horizon Zero Dawn připomíná ony novodobé Tomb Raider hry, akorát s otevřeným světem a promakanějším RPG systémem. Navíc Aloy by si lenochodí Laru v onom parkouru úplně v pohodě strčila do kapsy, co si budem povídat. Ve výsledku mám ale na hru velice fajn vzpomínky a rád se jednoho dne vrhnu i na pokračování.

Btw, během výzev u Hunting Grounds jsem se vztekal jak malej harant, ale zpětně si říkám, že to vlastně byly jedny z nejlepších pasáží celé hry. Marcel Proust měl pravdu - nejlepší chvíle člověka jsou ty, u kterých trpí.

Pro: Krásný svět, gameplay, souboje, dobře odvyprávěný příběh, Aloy, lore

Proti: inventář, nic moc vedlejšáky, ne příliš uspokojivý loot

+24
  • PS4 80
Zajímavě vystavěných open-worldů zas až tolik není. A open-worldů s tak rozsáhlým lore už vůbec ne. Příběh Horizon Zero Dawn hráč odkrývá postupně a co v prvních pár hodinách působí tak trochu jako stá variace na vyprázdněné ubisoftí kolosy a že hra používá mnoho podobných mechanismů, posléze velice překvapí promyšleným příběhem, kde nic není jen tak náhodou. Všechno, na co hráč v tomto světě narazí, začne s každou další odehranou hodinu dávat větší smysl a zapadat do celku. Problém vidím v tom, že ne každý dojde tak daleko, aby tato tajemství odkryl. Horizon Zero Dawn vyžaduje od hráče trpělivost a dostatek času.

Souboje s menšími i většími roboty tvoří podstatnou složku hry a i přes zpočátku poměrně nevyváženou obtížnost (na hard) jsou super a zabaví na mnoho hodin. Souboje s lidskými protivníky jsou výrazně slabší a spíše jsem u nich trpěl, zejména u dobývání rozsáhlých bandit campů. Že jsou roboti "houby na šípy" je logické, ale u lidských protivníků to nechápu. Naštěstí takových campů není moc. Vlastně celkově ničeho není ve hře tolik (zdravím Ubisoft), aby to začalo nudit, Kromě hlavní příběhové linky a hrstky vedlejších questů jsou k dispozici zábavné a rozmanité cauldrony (=kobky), o fous méně zábavné Corrupted Zones a pro mě neoblíbená time-trial aktivita v podobě překvapivě docela snesitelných Hunting Grounds.

Vrátím se ale k příběhu, který mě fakt překvapil. Napsané je to dobře, má to pár epických momentů a člověk u toho musí trochu přemýšlet a dávat si věci do souvislostí. Je fajn, že tam není nic čistě jen pro efekt, ale má to své opodstatnění. Bohužel to, co se netýká hlavní příběhové linky, je na tom už výrazně hůř - od všemožných nezáživných logů rozesetých po světě až po často mdlé vedlejší questy (a že jich navíc moc není).

Když jsem poprvé narazil na ruiny Old Ones, byl jsem trochu zklamaný z toho, jak moc anonymní a neosobní jsou. Jedna z věcí, na které jsem se těšil a nedostal (stejně jako u The Shannara Chronicles), bylo objevování věcí dávno zapomenutých a z toho plynoucí osobité momenty a třeba i možný situační humor. Takový ten střet primitivní civilizace s něčím vyspělým a technologickým. Všechny ruiny či podzemní laboratoře jsou generické sci-fi stavby, které nic moc zajímavého k vidění nenabízí a Aloy na ně po čase ani nijak zvlášť nereaguje.

Další negativum vidím v nízké míře interaktivity a customizace. Kromě questů, několika aktivit a soubojů není ve světě nic moc co dělat. Hra se hodně zaměřuje na crafting. A zejména sbírání různých bylinek a lovení zvěře je po čase fakt neskutečně otravná a zdlouhavá mechanika. Luků a outfitů moc není, loot po čase také nepřekvapí. Člověk se od cca půlky hry prostě jen zbavuje hromady haraburdí a nemá si pořádně co koupit. Rád bych třeba Aloy upravil účes nebo prokecal lidi po městech. Hlavní huby jsou (až na obchodníky) po stránce obsahové dost prázdné a mrtvé.

Finální dojem i přesto velmi dobrý. Pro příště bych určitě osekal crafting, uvolnil platforming, vypiloval writing a design vedlejších questů a hlavně přidal do hratelnosti více vrstev. Kvalitní soubojový systém je základ, ale hratelnost by u více jak 70-hodinové hry (s DLC) chtěla občas naředit i něčím jiným.

A hlavně nechápu, že třeba u ohně nejde posunout herní čas. Jakože vůbec. V noci je prd vidět, nejde s tím nic dělat a člověk to prostě musí přetrpět. A je to fakt děsná pruda.

Pro: příběh a lore, chytlavý gameplay a soubojový systém, krásný svět, Aloy, soundtrack, gradace, monumentální Meridian, žádného druhu aktivit není přehnaně moc

Proti: mega dlouho trvá, než se příběh vůbec trochu rozjede a lore odkryje své krásy; v pozdější fázi již únavné souboje a všudepřítomní roboti, vše mimo hlavní děj je nevýrazné, nelze posunout čas, zas ten úmorný crafting

+23
  • PS4 60
Pro mnohé hra roku 2017. A já musím dodat, že asi nehráli poslední Zeldu.

Moje pocity v bodech:
- Lore je dobrý, bavilo mě zjišťovat, co se stalo s původními obyvateli Země. Příběh samotný ale ničím nepřekvapí. Klasika o záchraně světe. A záporák je zlý, protože je zlý. Nuda.
- Aloy je ze začátku sympatická, ale svým dušínovstvím po čase předvídatelná a nudná. Má nulový vývoj postavy.
- Zbraní několik, ale většina z nich je jen do počtu. 95% času budete používat luk, protože je nejúčinnější, nejuniverzálnější a nejužitečnější. Ten zbytek pak budete používat jen pro ozvláštnění vašich herních seancí, abyste zahnali stereotyp a nudu.
- Nepřátelé jsou na každém rohu, kopci, cestě. V kombinaci s jejich rychlým respawnem se jedná o nejotravnější složku hry.
- Proč většina po světe rozesetých poznámek ze staré doby jsou nějaké reklamy na neexistující produkty, které vám o světe nic neřeknou?
- Kterého kreténa napadlo do hry přidat létající potvory? A proč k tomu tedy alespoň nepřizpůsobili gameplay? Ono je totiž logické, že když to lítá a já ne, budu na to střílet ze země, ale jakmile člověk zamíří do vzduchu, kamera se zaboří do trávy a vy nemáte tucha, kam střílíte. Bravo *slow clap*
- Co fakt musím bez keců pochválit jsou dialogy, resp. jejich technické provedení. Obličejová animace je skvělá, hra má dobře zvládnutý pohyb očí a působí to přirozeně, v konverzacích se postavy i hýbou a tak na vás jen blbě nečumí... Málokdy jsem dialogy přeskakoval, třebaže jsem měl titulky již dávno přečtené. Bravo *standing ovation*
- Grafika je jinak úchvatná, ale i na PS4 Pro to jede jen ve 30 fps. Uvítal bych klidně horší grafiku, ale s lepším frameratem.
- Loadingy trvají věčnost!
- Hře by mnohem víc slušel semi-open world, jako byl třeba v rebootované Laře. Open world tady není úplně dobře zmáknutý. Svět je prázdný, cestování je kvůli nepřátelům otravné a svět kromě collectiblů v podobě "to do list" nic nenabízí.
- Když už jsme u toho světa, nezlobil bych se za povedenější parkour, protože obíhat několikrát celou skálu, abych našel ten jeden výstupek, na který můžu vyskočit a který jsem 2x přehlédl, je za trest.
- Čekal jsem ve hře mnohem častější střetnutí nové a původní civilizace.
- Ano Aloy, já vím že mám zapnout Focus, jen to tady chci nejdřív prozkoumat, nemusíš mi to opakovat co 15 vteřin.

Shrnutí:
Jedna z her, kvůli které jsem si konzoli pořizoval a nakonec je to veskrze průměrný titul. Ne špatný, ale ničím zvláštní. Mám za to, že kdyby to nebyla konzolová exkluzivita, nedosáhla by takového renomé. Assassins Creed Origins mi třeba přišel zábavnější a variabilnější.
+22 +26 −4
  • PC 90
Her, které jsem záviděl vlastníkům PlayStationu 4 je jen pár, ale Horizon mezi ně patří od začátku. Pořizovat si konzoli kvůli asi deseti hrám ale nemá moc cenu, takže jsem se smířil s tím, že si něco prostě nezahraji. Proto velice vítám vydávání exkluzivit i na PC a díky tomu, byť s velkým zpožděním, jsem se k Horizonu konečně dostal. A hned na úvod musím přiznat, že nejsem zklamaný. Hra obsahuje zajímavý a zpočátku trochu tajemný svět. Postupně se odkrývají podrobnosti jak o současném uspořádání tak o neznámé minulosti. Po celou dobu jsem se těšil na každý střípek informací. Samotný příběh také není špatný a ačkoliv je poměrně brzy (záleží tedy na míře vedlejších aktivit) jasné kam to směřuje, je fajn prožít si to s Aloy.

Hratelnost u tohoto žánru nepřekvapí, za zmínku stojí snad jen povedené souboje. Každý stroj je trochu jiný a kombinace taktiky a vhodné munice se jen tak neomrzí. Navíc není nutné vše zabíjet a i další možnosti interakce jsou povedené. Pouze mohla Aloy během hry více zesílit, soubojů je celkem dost a v druhé polovině by bylo lepší kdyby probíhali rychleji. Pochválit musím různorodé vedlejší aktivity. Ničeho není tolik aby to začalo být otravné, překvapivě ani sběratelských předmětů. Tohle považuji opravdu za velké plus, na hrách s otevřeným světem mě často silně odrazuje nutnost desítek stejných aktivit. Vedlejší questy jsou většinou celkem fajn a zvláště ty delší stojí za pozornost i kvůli příběhu. Z dalších aktivit mě asi nejvíce bavily kotle, lovecké výzvy jsou dobré, ale vadí mi časový limit a díky němu zbytečné opakování. Ovládnutí Tallnecků, jakýchsi žirafoidních Enterprise, je také vždy zážitek. Obecně otravný princip odkrývání krajiny zde doslat výrazně zábavnější rozměr a navíc dává smysl.

Grafika už dnes neoslní, ale přesto dokáže vykreslit krásné scenérie s úžasnou atmosférou. Death Stranding, který sdílí stejný engine, je v tomto stejný. Ideální hry na pořizování screenshotů. Horizon má bohužel slabší animace postav, zvlášť obličeje během rozhovorů nejsou nejlepší. Technicky vše funguje bez problémů, hra není přehnaně náročná a na klávesnici s myší se hraje velmi dobře. Nejlepší vizitkou je dohrání na 100%, tedy podle herního menu (achievementy kompletní nemám - neplánuji new game +). Za sebe mohu Horizon: Zero Dawn bez problémů doporučit. Rovnou jsem se pustil do rozšíření Frozen Wilds a doufám, že se na PC dočkáme i druhého dílu.
+22
  • PS4 80
Z Horizon se vyklubalo velmi příjemné překvapení, které jsem upřímně nečekal. Po nezáživném a velmi standardním úvodu se najednou zjeví krásná hra, kterou je radost prozkoumávat. Skoro jako za mlada!

Zdejší prehistorický svět budoucnosti je úžasně fotogenické místo, které působí obrovsky, ale přitom zůstává příjemně kompaktní. Skvělý cit pro vyvážení (a zřejmě výborně odvedený playtesting) autoři předvádí prakticky ve všech částech hry. Souboje s nádherně provedenými roboty jsou perfektní. Jednoduché rozhovory většinou neruší, když zrovna někdo už po páté dramaticky neumírá. Crafting je natolik primitivní, že sbírání kytiček ani po 50 hodinách nestihne zprotivnět. Jen souboje s lidmi jsou zde tak nějak dopočtu a začnou rychle nudit.

Co ale nenudí je Aloyino postupné objevování minulosti. Z obávané slátaniny se stalo vcelku pěkné scifíčko, které má po většinu času hlavu a patu. Velká škoda, že se jim to nechtělo rozvést v nápaditější finále, které je v rámci originální zápletky dost tuctové. Po celou hru mě taky iritovala přehnaně čistá stylizace, díky které zdejší kmeny a města působí až moc uměle a panenkově. I to ale může být jistá reakce Guerrilly na "temné a drsné" světy jiných dnešních her. Co mi přišlo velmi mdlé jsou postavy a questy. Svým způsobem se jim nedá nic moc vytknout, vše funguje. Rozhovory jsou standardní, náplň questů je standardní, postavy dělají to, co byste očekávali - jsou standardní.

Možná i díky tomu ve mě nakonec Horizon nezanechal tak silný dojem, jak by se z chvály dalo čekat. Je to perfektně udělaná hra a zřejmě výborný start nové série. To je ale tak nějak všechno. Mám pocit, že za půl roku už si na nic z toho nevzpomenu. Jednoduše tam není nic, co by nějak chytlo za srdce a vrylo se do paměti. Pobavit se a zahodit. Trochu smutné.
+21
  • PS5 80
Co se stane, když se dá dohromady potomek z řádu Assassins Creed a Lary Croft? O pár tisíc let později se zrodí Aloy, hlavní představitelka Horizon Zero Dawn, které to jde ale o něco lépe s lukem, než to samotné lezení.

Jelikož jsem co se týče většího, souběžnějšího hraní na konzoli stále nováček, trochu jsem měl strach, jak se mi bude dařit mířit lukem a vystřelovat šípy s naprostou přesností. K naprosté přesnosti jsem nedosáhl, ale rozhodně mi to přidalo výzvu, kterou jsem rád přidal. Původně jsem myslel, že hraju na normální obtížnost, až později při kontrole jsem zjistil, že jsem na těžší obtížnosti a byl jsem o to víc mile překvapen, jak mi to šlo. Někdy jsem si říkal, že je to až lehké, ale když došlo na nějakého "bosse" nebo větší souboj, tak to byla výzva tak akorát.

Graficky, hudebně je to moc krásná hra a nad čím jsem vyloženě žasnul bylo zpracování noci nebo počasí, konkrétně sněžení, kdy vážně nebylo téměř vidět na krok. Možná mi jen trošku vadilo, že opakování střídání dne a noci bylo docela krátké, klidně bych si to představil trošku delší. Sem tam nějaký bug s texturou, buď dočtení, nebo nějaký resource se mi bugnul tak, že nešel sebrat, ale nic zásadnějšího pravidelnějšího.

Příběhově jsem byl spokojen, rozhodně mě zajímalo, kam vše spěje, jaké zvraty mě čekají, co se bude dít dál, jen mě nějakou dobu mrzelo nebo jsem čekal, že se víc dostanu do prostor předků, abych zjišťoval, co se stalo, což se mi dostalo ke konci hry, ale taky to určitě souviselo s tím, že je to open world a snažím se nějak vybalancovat příběh s vedlejšími questy a prozkoumáváním se sbíráním předmětů a tak se příběh natahuje, ale to je problém všech těchto open world her a člověk si musí sám najít, co mu vyhovuje. Vedlejší úkoly se skládají jak z klasických najdi a přines, ale taky i z vedlejších příběhových linek, které jsou samozřejmě lepší, ale najde se i pár takových nijakých, ale úkolů najdi a přines tam rozhodně není nějak extra moc.

Příběh se mi zdá pěkně napsaný, včetně dokumentů a audiologů, které celý příběh a svět rozšiřují a dávají mu hloubku. Co jsem si všiml a má vady na kráse, je opakování u dialogů, kdy něco bylo řečeno a hned v následující větě se to zopakuje. A časté střídání kamery, z blízkého pohledu na vzdálený pohled, u dialogů jsem taky úplně nepobral.

Celková hratelnost mi sedla, až na boj z blízka, který je tam jen z nutnosti, ale určitě nedosahuje hratelnosti s lukem a šípy. Trošku jsem bojoval s přehazováním lektvarů, ale to bude spíš můj problém s DPADem na ovladači, protože jsem s tím bojoval i u jiných her.

Kromě luku se tu objevují i jiné typy zbraní a při jejich získání se generuje úkol, abychom si danou zbraň vyzkoušeli, jen mi nepřišlo na rozum, proč musím mít daný úkol aktivní, aby se mi splnil, proč se to neděje automaticky. Ze začátku jsem ty úkoly aktivoval, ale časem jsem s těmi všemi zbraněmi na to zapomínal a případně si to dodělám při dalším průběhu.

V celkovém hodnocení, jsem si hru užil, ale je tu pár věcí, které mi nesedly a daly by se vylepšit a třeba boj z blízka se v pokračování vylepšení dočká, tak snad to bude mnohem lepší.
+21
  • PS4 80
Horizon Zero Dawn obsahuje vše, co nemám rád na moderních (nejen) AAA open world hrách - úkoly, které působí jako todo list, crafting, možnost ke všemu přistupovat stealth/akčním stylem, zkušenosti a skilly, špatný pacing, kdy pospícháte zachránit svět, ale mezi tím máte čas si splnit pár výzev v loveckém klubu, filmové hvězdy, které ve většině případů postavu víc zabíjí a samotné hře nijak neprospějí, a samozřejmě samotná zápletka, u které se náhodou stane, že devatenáctiletá holka zachrání svět před zlýma robotama, zatímco se z ní mezi tím stane masový vrah, ale pořád je to klaďas.

I přesto všechno jsem u hry vydržel 50 hodin. A bylo to kvůli třem věcem. První co vás praští do očí je vizuál, který je nádherný a plný kýčovitých západů slunce a ranní mlhy. Ale přiznejme si, kdo z nás nemá rád obrazy Boba Rosse? Druhá věc je soubojový systém, kdy proti vám po většinu hry stojí silnější nepřátele a vy tak musíte přemýšlet a taktizovat. A v neposlední řadě svět, který působí jako živý. Něco se stalo u jedné vesnice? Ano je naprosto normální, že vesnice pět minut cesty dál o té událostí ví.

Ačkoliv je co vytýkat, je toho i hodně co chválit. Poctivá hra, ve které jsem ty dva dny utopil rád.

Pro: svět, grafika, souboje

Proti: většina neduhů dnešních AAA her

+20
  • PS4 85
Herní výzva 2019 – Hra roku

Jsem rád, že nejsem člověk, kterej by po pár hodinách hru zahodil s tím, že ho nebaví a šel hrát něco jinýho. Dost možná bych se tak připravil o příjemnej zážitek, kterej se z HZD nakonec vyklubal.

Aloy totiž chvíli trvalo, aby mi přirostla k srdci a příběh mě na začátku nějak ne a ne chytnout. Jasně, úvod a dospívání Aloy až do "Proving" je fajn, ale to co následovalo po tom mě zkrátka neoslovilo. Celá ta zápletka mi přišla taková jalová, questy jsem znuděně proklikával a jen čekal až mi na mapě vyskočí marker ať vím, kam běžet.

Naštěstí mi parádně sedl combat systém a užíval jsem si to, že na každého robota platí něco jiného a člověk tak prověří celý arsenál a neběhá s jedním lukem od začátku do konce. Takže jsem se spíš věnoval craftění a lootování a questy jsem bral jen jako směrovku, kam zrovna běžet něco ulovit.

Jakmile se ale začalo odkrývat více z historie, tak si mě hra získala totálně a i Aloy mi začala být sympatická. Nakonec jsem HZD věnoval 90 hodin vč. DLC Frozen Wilds a jsme rád, že jsem to po vlažném začátku nevzdal.

Pro: Combat systém, herní svět, funkční crafting a looting, cca od poloviny parádní příběh

Proti: Vlažnější rozjezd

+20
  • PS4 95
Horizon je pro mě jedna z nejlepších her, ke které jsem se za posledních pár let dostal.

Není to nicméně proto, že představuje revoluční herní mechaniky. Ani proto, že má úplně nejlepší příběh či zasazení. Nelze ani říct, že by byl graficky naprosto jinde, než konkurence. Vlastně z herního hlediska nepřináší nic nového. A přesto...

Největší devizou této hry ale je, že všechny aspekty naprosto skvěle kombinuje do vyváženého herního zážitku. Dlouho se mi nestalo, aby vše krásně zapadalo do sebe a já se dokázal ponořit do světa hry tak, že mi opravdu záleželo na tom, co vlastně dělám a jak se budou odehrávat události dál.

Od počátečních momentů mě pohltila atmosféra světa, vykreslení postav a - přestože trošku tuctové - představení antagonisty. Bez nějakého vykrucování můžu směle říct, že si mě hra získala během první hodinky. A netušil jsem, že se vše bude stupňovat ještě výš.

Mohu o sobě prozradit, že se mi morbidně líbí vize, jak by vše mohlo vypadat, kdyby naše civilizace skončila. A Horizon: Zero Dawn mi v tomto ohledu přiděluje dávkou vrchovatou - po světe běhají robotičtí dinosauři, v podzemí jsou schované jakési bunkry, v nichž můžeme nalézt stopy a vzkazy posledních přeživších ze zaniklé civilizace. A světe div se - tuto hodně divokou premisu dokáže hra naprosto graciózně a poutavě vysvětlit. Což je dost možná největším úkazem. Kdybych si měl za každý herní příběh, který nadějnou zápletku nedokáže dotáhnout do konce, useknout prst, musel bych teď hrát hry pouze na Kinectu.

Nicméně, jak již stojí psáno výše, nejsilnější stránkou hry je jakási vyváženost všech herních prvků. Otevřený svět nesklouzává k naprosto fádnímu a generickému mustru her ubisoftu. Souboje jsou zajímavé od začátku do konce. Příběh se nevnucuje, ale příjemně se rozvíjí. Sidequesty jsou rozvážně navržené - a přestože se hra nevyvaruje řady fetch questů a sběratelských aktivit, nenutí vás do nich. Vše pěkně plyne.

Závěrem nelze napsat nic jiného, než jednoznačné doporučení hry - hratelnost je rozmanitá, příběh zajímavý, grafika skvělá, zasazení naprosto unikátní - a celkově se jedná o jednu z nejlepších her této generace.

Pro: unikátní zasazení, skvěle gradovaný příběh, zábavná hratelnost, uvěřitelný herní svět

Proti: časem trošku repetitivní - ale to je u open world her pravidlem

+20
  • PS4 90
Horizon Zero Dawn je hra, do které jsem se plně ponořil a nemohl se od ní odtrhnout. Hra s propracovanou grafikou a otevřeným světem a hlubokým příběhem. Velice se mi líbilo zpracování všech těch robotů, veškerých popisků k nim a jejich slabiny. Samotné zbraně a výzbroj, způsob tvoření a kupování jednotlivých předmětů. A u všeho ty popisky, ty záznamníky po celý příběh, které postupně nalézáte a sbíráte informace k celému příběhu, který je až na konci celkově odhalen.

Aloy, hlavní postava, se snaží zachránit lidstvo před veškerými roboty s podobou zvířat, např. kůň, býk apod. Občas ty úchyty na různých výšinách a skálách byly nachystané jak na zlatém podnose, ale tak to ve hrách bývá. Aloy přes ně bez problému přeskočila a byla zase o pár metrů blíže cíli.

Příběh je velmi propracovaný, v průběhu hry odkrýváte vždy část toho, co se tam vlastně děje. Postupně se stáváte lepší, za splnění úkolů a zabití robotů si můžete nechat vyrobit zbroj či zakoupit zbraň. Je zde vyspělá technika, již zmíněný skener, který používá Aloy, když ho jako malá nalezla v jeskyni, dále veškeré hologramy a i ti roboti.

Hru určitě jen doporučuji, zabere asi těch 60 hodin s veškerým prozkoumáním a splněním vedlejších úkolů. Již je oznámeno pokračování, na které se velice těším a rozhodně si ho zahraju, protože ta hra za to stojí. Celkem 90%.

Pro: Příběh, grafika, detaily, hratelnost, otevřený svět

Proti: Úchyty, velké až nereálné skoky

+20
  • PS4 65
Naivní kravka Aloy pobíhá po mapě mezi robotickými zvířaty a snaží se hráče přesvědčit, že je to zážitek, o který nemůžou přijít. WONG ON SO MANY LEVELS.

Ale tak vezměme to popořadě. Je to AAA titul, což znamená, že nemůžeme čekat příliš. A musím vyzdvihnout technickou stránku hry. Grafika je skvělá, prostředí se mění, bugy jsou tam minimálně, dokonce bych řekl skoro žádné a souboje dokážou být zábavné, pokud si zapnete vyšší obtížnost. Ta hra funguje, to se jí nedá upřít.

Já začal hrát na ultra hard, protože jsem si za poslední roky zvykl, že AAA hry jsou dělané pro mrňata a že normal je to, co bylo před deseti lety easy. Nicméně tady jsem se spálil a v půlce hry jsem si musel přiznat, že to nedávám. Boje byly ok. Výzva, ale ok. Ovšem to platilo jen pro "první" mapu. Jakmile si to nad mojí hlavu přivandrovali robo-ptáci, měl jsem po ptákách. A také jsem neměl dost peněz na koupi vystřelováku lana.

Po snížení obtížnost na very hard jsem si všiml velkého skoku, co se týkalo soubojů. Hra je najednou o několik řádů snazší. Je to proto, že ultra hard je určeno pro hráče, kteří už hru jednou prošli, mají vybavení a zkušenosti z celé hry a chtějí si zážitek zopakovat. Což by mohlo být u popisu obtížností znatelnější. Ačkoli věřím, že někteří hardcore gameři dali ultra napoprvé.

Nicméně těsně před finále jsem "musel" snížit na hard, protože mi začaly docházet předměty. Je to trochu začarovaný kruh, kdy potřebujete zabít monstra, abyste měli předměty, a potřebujete předměty na to, abyste mohli zabít monstra. Boj je na hard až příliš snadný, ale aspoň jsem využil ty nejobyčejnější šípy (na vyšší obtížnosti jsou prakticky k ničemu). V mžiku jsem měl předmětů a peněz tři zadky. Takže za mě je velký neduh hry nevybalancování různých obtížností.

Pro zajímavost ještě doplním, že celé finále jsem hrál na "story" obtížnost, kdy jste prakticky nesmrtelní a můžete si jen "užívat příběh". Už jsem to chtěl mít prostě rychle za sebou.

Na ultra hard mě to bavilo (a štvalo) nejvíc. Je to survivor, je to těžké, přeběhnout od ohniště k ohništi není žádná sranda a zabere to klidně hodinu. Jeden Watcher je výzva, natož tři. Skolit Sawtootha je opravdu výkon. Ale dá se. A je to super. Bohužel v kombinaci s těžkou obtížností hodně štve respawn nepřátel. Celkově je respawn hodně špatný, častý a přesný (pokaždé jsou na stejném místě stejná zvířata).

Mount je naprosto k ničemu, vůbec nechápu, proč tam tahle funkce je. Je to asi nejlepší "kůň", kterého jsem za poslední dobu ve hrách potkal (do pekla s Tebou, Klepno!), ale v téhle hře nemá smysl. NA KAŽDÉM ROHU JSOU ZKURVENÍ ROBOTI. NA KAŽDÉM! Míst, kde není žádný robo-dlak, je jako šafránu. Navíc musíte pořád sbírat nějaké nesmysly, abyste si craftili další nesmysly, takže neustále sesedáte atd atd. A na jakoukoli nižší obtížnost než ultra hard lze bez omezení cestovat mezi ohništi. Tak k čemu mount? A nejhorší je, že nelze osedlat ty největší potvory. To bylo velké zklamání. Jestli jsem za hru mountul 10 zvířat, je to moc.

Mimochodem to, že není ve hře žádná skutečně velká příšera, je velký špatný, ačkoli jsem to tak trochu čekal. Nenechte se zmást coverem, je lživý.

Override je taky k ničemu, nějak jsem nepochopil proč bych měl nechat bojovat příšery, když tím přijdu o expy. Možná jako odvrácení pozornosti, ale nepoužíval jsem to ani na nejtěžší obtížnost, natož na snazší.

Nicméně musím říct, že bojová složka je skvělá. Trvalo mi, než jsem pochopil co a jak, trvalo mi, než jem získal trošku "skill", trvalo mi, než jsem se přestal bát vylézt z křoví před trojici Watcherů. Jakmile však dojde na boj na blízko, kouzlo mizí, protože máchání oštěpem je fakt debilní. Mimochodem skutečnost, že ani lidé mě nevidí v křoví, i když mi ven čouhá hlava, je hodně velká komedie. Souboje s lidmi jsou jinak fajn, aspoň si člověk nacvičí headshoty na gamepadu.

To, co mi na hře vadilo nejvíc, byla hlavní hrdinka. Charakter jak z devadesátek. Hodná, milá, outlocitná, trošku nasraná a protivná. Motivace pro dělání vedlejších úkolů je jen ta, že hrdinka je sluníčko, které chce každému pomoct. Na to, že si hra hraje na RPG (kterým není), je zde příliš málo voleb pro odpovědi a "tvorbu charakteru". Jediný moment, kdy jsem se dočkal smysluplné reakce, byly ty volby s pěstí.

Writingem je hra špatná. Nebo ne špatná, ale průměrná. Prostě jdi tam, udělej tohle, protože jsi hodná holka co dělá všechno pro všechny. Poslouchej tohohle, ačkoli k tomu nemáš důvod, a dělej přesně to, co chce. A tak dále, všichni to známe. Předkládání příběhu pomocí deníkových a zvukových záznamů (!!!) je tak strašně zastaralý způsob prezentace příběhu, až jsem se musel smát a samozřejmě po čase jsem veškeré logy ignoroval. Vlastně jsem začal přeskakovat i dialogy a cutscény, protože opravdu nebylo o co stát.

Další špatným prvkem je nutnost craftit a lovit ta malá zvířátka. To je opravdu veeeelkej vopruz, hlavně proto, že nikdy nevíte, co z jakého zvířátka vypadne. Navíc mi přišlo komický, že jsem umlátil tři Watchery a pak strávil dvě minuty naháněním zajíce.

Craftění je důvod, proč má hra 60 hodin, přitom kdyby z toho udělali lineární zábavičku na 15, tak jsou všichni spokojení. Horizon je ideální příklad toho proč jsou open worldy špatné. Protože nedávají smysl a jsou přehnaně dlouhé. A co přesn nedává smysl? Tak například kupci. Jsou na naprosto nelogických místech, obklopeni monstry. Jak se tam dostali? Kdo u nich, kromě mě, nakupuje? Nebo ti lovci, kteří jsou pro jistotu nesmrtelní, pobíhají zmateně kolem monster a zabíjejí je. Působí to neskutečně komicky. Hlavně když zjistíte, že tenhle svět zná kulomety a raketomety, ale lovci na příšerky vyrážejí s klacky.

Co se děje jako takového týče, přišel mi vlastně ok. Začátek je fajn, Aloy se snaží vymanit ze společnosti pověrčivých bláznů a má svojí hlavu. Nějak mě nezajímala zápletka kolem apokalypsy, ale nakonec nebyla špatná a kdybych už ze hry nebyl totálně otrávený, asi bych si ji užil. Finální bitka je hustá, jakože fakt hustá, na ultra hard a asi ani very hard si to neumím představit, hlavně co se času týče - i na story mode mi to trvalo tři hodiny.

Podtrženo sečteno, jedná se o nadprůměrnou hru. Kdyby byla skromnější, údernější, lieární, nehrálo by si to na RPG, nemělo to protivnou hrdinku, debilní dialogy, hloupé vedlejší úkoly a nevyprávělo se to pomocí logů, mohlo to být vlastně docela fajn.

Pro: grafika, souboje...

Proti: Aloy, příliš dlouhá herní doba, logy, nudné vedlejší questy...

+18 +24 −6
  • PS4 95
Svět Horizonu mě od prvního okamžiku naprosto uchvátil. Po dohrání mi strávený čas ukazuje něco málo přes 110 hodin. Stále nemám dost a už se těším, až vyluxuji i ty poslední zbývající vedlejší mise. Ne, že by byly zrovna nějak zajímavé nebo originální. Vlastně je považuji za nejslabší část celé hry. Poprvé pátrání po ztracené osobě pomocí technického udělátka, které máte ve hře celou dobu v uchu, působí zajímavě, ale po padesáté už to spíš nudí. Stejně tak vybíjení kempů banditů, plění časových úkolů v tak zvaných Hounting grounds nebo plenění zón zasažených korupcí působí dost repetetivně. Od každého z těchto úkolů není zase až tolik, ale nelze se zbavit dojmu, že jde jen o vatu a jak zaplnit obrovský rozsáhlý vět.

Příběh se mi zpočátku hodně líbil. Úvodní a poslední část hry je plná pěkných filmečků, hra má spád a pokud by si takové tempo udržela po celou dobu, nebál bych se jí vysolit stovku. Bohužel i hlavní mise mají občas hluchá místa. Hlavně ve střední části hry se příběh posouvá pouze studováním nahrávek a záznamů lidí z období před pádem civilizace. Navíc spoustu důležitých souvislostí hráč nemá moc šanci hned pochopit, protože je zapotřebí znalosti z okolních poznámek a audio knih, tzv. datapointů. Ty buď vůbec nenaleznete, nebo s určitým zpožděním. A tak se mi často stalo, že jsem začal rozmlouvat s nějakou postavou, ale vůbec jsem neměl tušení, o čem mluví. Navíc jak příběh postupuje, přišel mi víc a víc překombinovaný a nereálný. Informací a událostí, které se staly až do současnosti je zde opravdu dost. Vůbec by nebylo myslím na škodu trochu ho zredukovat, případně citlivěji převyprávět. Samostudium v obsáhlých datapointech mi nepřišlo moc záživné, navíc mi ani nepřišly nějak zvlášť zajímavé.

Přesto jsem si hru vychutnával plnými doušky a úžasným světem jsem se nedokázal za celou dobu hraní dost nabažit. Trávil jsem v něm čas tak moc rád, že i když jsem měl možnost nějaký ten stroj si po čase ochočit a osedlat, raději jsem chodil všude pěšky, abych někde něco nepřehlídnu a mohl si v klidu vychutnávat ty úžasný panoramata, která se přede mnou doslova na každém kroku vynořovala. Vlastně je Horizon první hrou, kde jsem častokrát měl pocit, že jsem narazil na hodně zajímavá místa, která tu prostě jen tak jsou. Neodehrává se v nich žádný příběh, neslouží jen jako kulisa pro nějakou hlavní nebo vedlejší misi a přesto si dali autoři práci a nesmírnou piplačku s každým koutem světa. Až si říkám, jestli to není snad i škoda, mnoha místy prostě jen tak projít, říct si, tady je to pěkný a jít dál. Mapa je tak rozlehlá, pestrá a zajímavá, že hráči se prostě nemá šanci dřív nebo později okoukat a objevování si tady člověk užije opravdu spoustu. Svět působí živě, tu a tam se občas připletu na svých toulkách do probíhající bitvy. Boj obyčejných lidí bránící vesnici před útočícím Behemothy nebo opatrný průchod polní cestou kolem obřího létajícího Stormwindu nedaleko Meridianu. Toulání se prázdnou přírodou v prachové bouři s příjemnou ambientní hudbou za šelestu trávy a kdesi v dáli se ozývajících strojů. To jsou momenty, které mi zůstanou navždy vryty do paměti. Hlavně proto, že spoustu z nich jsem zažil jen a jen já a nikdo jiný, díky tomu, jaké náhodné situace si pro mě hra připravila.

Určitě doporučuji hrát na velkou obtížnost. Hra pak dostává zcela jiný rozměr. Hráč se musí pak víc snažit pochopit a odhalit slabá místa strojů a o to lepší je pak pocit z pokořeného obřího stroje, který hráči po dlouhé bitvě padne k nohám.

Pro: rozsáhlý svět, pestrost strojů a prostředí, úžasný audiovizuál

Proti: vedlejší mise, překombinovaný příběh

+18
  • PS4 90
Hned na začátku musím říct, že na Horizon: Zero Dawn jsem se těšil jak malé děcko. Ale nedokázal jsem si ho náležitě užít, to až s druhým průchodem. Z mě neznámých důvodů jsem prostě jantar na zvyknutí si a vstřebání všech herních mechanik. Hned po vydání jsem ale ocenil minimálně vizuální stránku hry a tu příběhovou.

Vzhledem je hra jednoduše fantastická. Bavilo mě objevovat všechna neznámá místa a pokud jste měli pocit, že tu a tam jste ještě nebyli, nebojte, vedlejší nebo hlavní mise vás tam natuty zavedou. Od planin po pouště, sněhem sužované hory nebo zarostlou jungli, to vše tu najdete kolem trosek ze světa minulosti. Velká většina postav je vymodelována skvěle, až na "lip-sync" dabingu postav vedlejších. Neříkám všech, ale člověk si všimne, že je to trochu kostrbaté. A nakonec mechanická monstra. Od prvního Watchera až po Thunderjawa žasnete nad jejich majestátností. Kochání se na ty obry vás prostě neomrzí.

Pokusím se trochu popsat Aloy. Je to mladá holka, hledající odpovědi na tolik otázek. A ty budou jen nabývat. Působí v jistých záležitostech na svůj věk až zvláštně nekompromisně (mise "milenců" na ostrově"), ale zároveň je z ní dost cítit empatie, což se mi docela bije s možností někdy rozhodnout o dialogu "násilně". Tady nevím, jestli by bylo lepší více upravit scénář tak, aby nebylo třeba voleb, nebo jich udělat víc než cca 15 za celou hru. Ale i přesto je to sympatická mladá lovkyně a vy se s ní sžijete a odkrývání tajemství starého světa je rázem aktivita pro dva. Pro Aloy a hráče. A pak tu máme několik velmi zajímavých postav, které napříč průzkumem světa poznáte. Sylens je mysteriózní společník s vlastním příběhem, Erend je jelito jak se patří, pak tu máte ctižádostivou velitelku Sonu nebo Nila, lovce se zálibou v zabíjení. Je jich tu opravdu dost na to, aby byla vaše celá herní doba zaměstnána i něčím jiným než jen tupým sbíráním itemů.

Když jsem se o Horizonu doslechl, hned jsem věděl, že tu hru koupím po vydání. Budete přece hrát za holku z pokolení členících se do kmenů, která bije robosaury lukem! Za tím přece musí být boží příběh! A taky že je. Vlastně s každou novou hlavní misí dostanete jednu odpověď a jednu novou otázku. Dobře, možná jich bude více, ale vzhledem k skvěle propracované futuristické myšlence (která by nemusela být nereálná i pro nás) prostě chcete vědět, proč nemá Aloy matku, proč ji chtěli zabít a nakonec jste v tom až po uši. Těžko se to popisuje, protože jednotlivých fragmentů příběhu je víc než se zdá, ale každý je velmi důležitý a v každém jednom se skrývá menší nebo větší "wow moment".

A teď ta věc, ze které byli nadšeni všichni před vydáním - boj s mechanickými monstry. Je to jedním slovem pecka! Ovladatelnost je strašně příjemná a ničení je zábavné až je to skoro k smíchu. Co je ale pekelně důležité, je se seznámit s dostupným arsenálem a slabinami nepřátel. Věřte, první průchod byl pro mě osinou v prdeli, protože jsem se úplně vysral na Sharpshot Bow, který mechanické části trhá jako nic. No moje chyba, podruhé jsem se už poučil. Což mě taky přivádí k stromu schopností, který jde krásně ruku v ruce se zbraněmi a taktikami zabití. Střelit 3 šípy z "ostrostřeleckého" luku do bolestivých částí Deathbringera prostě chcete. Ono použít zbraň z Thunderjawa přímo na něj je strašně uspokojující a po jeho skolení si fakt připadáte jako Alfa Prime. A taky se sluší říci, že ke konci hry mě více bavilo řezání se s těmi většími potvorami, mělo to lepší grády.

Zbývá vyplnění mapy. Jak už jsem řekl, mise vás provedou téměř všemi kouty, a i když vyšetřování míst činů nesrší originalitou, hlavní pointa misí je prostě zajímavá. Na co ale narážím, jsou sběratelské předměty. Jejich lore může být zajímavý, ale odměna za jejich posbírání je velmi nedostatečná. Nejsou tolik zábavné, jak byste čekali a po nějaké době omrzí. Zvířata na vylepšování batohů a podobně nacházíte po celé mapě a ne jako ve FarCry, kdy je to až otravné. Spíš i přes největší batoh nemáte stále dost místa.

Na poprvé jsem dal 80 %, teď 90 %. Jednoduše jsem docenil všechny zbývající přednosti, které hra nabízí. V souhrnu jsme dostali od Guerrilla Games exkluzivku na PS4, která má zajímavé postavy, šokující příběh, ohromnou krajinu, zábavné souboje a do toho všeho nám hraje povedený soundtrack s několika skvělými skladbami. Možná je 90 % moc, ale když na závěr Aloy našla mamču, obě oči nezůstaly suché. Tomu byl blízko jen třetí Bioshock. A to je co říct. Teď mě čeká DLC a kdo ví... třeba se dočkáme pokračování se zrzavou sympaťačkou.

Pro: Aloy a většina hlavních postav, prostředí, souboj s robosaury, silný a kvalitní příběh, poutavé vedlejší mise, emoce.

Proti: Sbírání sběratelských předmětu časem omrzí, občasný bug, malé batohy, nešťastně řešená možnost volby dialogu

+17 +18 −1