Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Assassin's Creed IV: Black Flag

29.10.2013
15.11.2013
19.11.2013
22.11.2013
06.12.2019
14.09.2021
kompatibilní
83
495 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

Black Flag je již šestá hra ze série Assassins's Creed a je čtvrtým plnohodnotným dílem. Tentokrát prozkoumáme život Haythamova otce a Connorova dědečka, piráta Edwarda Kenwaye. Podíváme se na začátky 18. století na ostrovy v Karibském moři během zlatého věku pirátství s třemi hlavními městy a to Havanou, Nassau a Kingstonem.

Budeme se pohybovat jak na souši, tak i na vodě, navštěvovat více jak padesátku různých míst jako třeba rybářství, vesnice, plantáže či džungle, exotické ostrovy, starodávné ruiny atd. Můžeme najít různé poklady a volně se pohybující všelijakou chátru, kterou může Edward nabrat do své posádky. Samozřejmě nechybí ani všemi oblíbené lovení zvěře a ryb, prozkoumávání podvodní říše a potopených vraků starých lodí.

V Black Flag nás čeká volné míření, tedy už žádné automatické zaměřování na cíl. Dále je zde možnost používat dvě zbraně najednou. Edward může nosit až čtyři pistole, které může použít hned po sobě pro eliminaci více nepřátel najednou. Čekají nás i souboje se žraloky.

Velká část příběhu a mnoho vedlejších úkolů se odehrává na moři, takže o lodní souboje není nouze. Tentokrát je možné se na nepřátelskou loď i nalodit a jednoduše ji obsadit či vydrancovat a použít její součásti k vylepšení Edwardovy lodě Jackdaw. Setkáme se s mnoha historickými postavami, jako jsou Benjamin Hornigold, Calico Jack, Anne Bonny a Charles Vane, nesmíme zapomenout ani na samotného Černovouse.

Mimo Animus se zhostíme role zaměstnance Absterga, pověřeného extrakcí genetických vzpomínek, Desmonda pro tvorbu virtuálního filmu.

Multiplayer v Black Flag obsahuje kooperativní hraní a kompetitivní módy pro více hráčů z předešlých her s novými mapami a postavami.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 95
Od dob, co na svět vylezl kostičkovaný virus Minecraft chtějí lidé ve hrách volnost. Ubisoft ve svém novém Asasínovi lidem volnost dal, avšak mnohým to přesto nestačilo. Tím se tu ale zabývat nebudu, budu se tu zabývat tím - také od toho komentář je - jaká hra je. Pravdu řeknu hned ze začátku, je skvělá.

Skutečně jsem se bavil, přesně tohle je hra posledních let podle mého gusta. Hrdina je charismatický, ač s tím nebude spousta lidí souhlasit, možná je i charismatičtější než Ezio. Hra má celkově šmrnc, příběh je také skvélý a hlavní je to, že asasínský řád opět vyniká. Ve dvojce (BH a RVL) mi připadalo, že jde hodně o Ezia a jeho pomstu a spravedlnost v Itálii a ve trojce vlastně řád vůbec nebyl. Zde si však náš přítel Edward hledá cestu k celkem rozrostlému bratrstvu.

Největším tahákem byly určitě námořní bitvy, avšak ty po několika hodinách hraní člověka dosti omrzí a aby se plavil ještě na nějaké ostrůvky, kde najde maximální vylepšení pro svou loď už nepřichází v úvahu vůbec. Po zábavných hodinách na moři, které se po čase stanou nudnými, se rádi uchýlíte do měst, kde si budete běhat po stříškách, a to mě osobně nikdy neomrzí.

Příběh je vcelku poutavý, dobře vyprávěný i docela propracovaný, a to se u Asasínů zas tak často nevidí. Je vidět, že si na něm Ubisoft dal docela záležet. Postavy jsou hlavní "atrakcí" příběhu. Hlášky jsou super a občas jsem se z plna hrdla smál. Edward je, jak jsem již řekl, velmi charismatický a i když dělá blbosti, stále mu musíte fandit, protože je to klaďas od srdce, i když si to moc nepřiznává.

Soundtrack, z rukou Briana Tylera je skvostem v herní branži a patří k mým nejoblíbenějším a já ho mám již v MPtrojce. je skutečně parádní a dokonale podmalovává pirátské prostředí karibiku.

Ten konec to zabil, jak tam byla ta poslední herni cutscena (nemyslim to video) tak jsem si říkal: SKANDÁL!! Haythem je ženská!! :D Naštěstí to spravili tím videem :D Konec byl skutečně povedený, nebudu tu nic mimo spoilery prozrazovat, ale můžu lidi ujistit, že z něho nebudete nešťastní a za to jsem rád, protože poslední hry které jsem dohrál byl Bioshock Infinite a Dishonored, takže to byla příjemná změna.

Grafické zpracování bylo opět skvělé, i trojka má dobrou grafiku a tohle je ještě lepší. Optimalizace mi nepřijde vůbec špatná. Nejsem majtelem zrovna ultra silného stroje, mam vlastně notebook, sice z notebooků mírně výkonější, ale bylo to v cajku. V rozlišení HD+ jsem měl bezpečně na střední detaily 35+ FPS.

Závěrem: Hra byl velmi odvážný krok, protože piráti a asasíni nějak do sebe nešlo, avšak Ubisoftu se to podařilo skloubit a já jsem dostal přesně to, co jsem od hry čekal, a nečekal jsem toho zrovna málo. Pro mě jedna z nejlepších her letošního roku. A komu se hra nelíbí, ať mi stěžeň políbí!!

Pro: Příběh, Edward, skloubení pirátství a asasínů, charakterní postavy, soundtrack, grafika, krásná města

Proti: očasné bugy při boji nebo prolínaní textur při šplhání a skákání

+30 +32 −2
  • PC 90
Moje osobní srdcovka, na kterou jsem se kdysi po dohrání trojky neskutečně těšil a nakonec jsem si ji hned po vydání opravdu neskutečně užil. K sérii Assassin's Creed mám obrovské citové pouto, naprosto zbožňuji veškerý lore, který je tu vymyšlen, a byl jsem proto nadšený, že po z mého pohledu hrozně nedotažené a krapet odfláklé trojce i katastrofálnímu Liberation tu opět máme zábavný a originální díl, který se sérii snaží někam posunout. Jak moc se posun povedl a proč teprve zjistím při aktuálním replayi celé série, protože jsem žádný následující díl už nehrál.

Asi bych měl začít u nejzásadnější role hry - navázat na zpackaný konec trojky a pokračovat v příběhu Assassin's Creed i po smrti Desmonda. To se podle mě stroprocentně povedlo. Začínáte prologem, který představí charismatického privatýra Edwarda. Spatříte prvního asasína, jste obeznámeni s existencí templářů a všechno tak nějak působí jako nový začátek, přístupný i pro lidi, kteří ani jeden z předchozích dílů nehráli. Pak se děj přehoupne do současnosti. Tentokrát hrajete za bezejmenného kariéristu, který se rozhodl pracovat u společnosti Abstergo Entertainment, templářů v přestrojení za pseudo-Ubisoft. Někdy uprostřed práce si začnete všímat nastrčeného barmana, kurýrky a IT experta. Toho třetího nepoznáváte, ale první dva jsou bezpochyby Shaun a Rebecca z předchozích dílů, kteří kopou za asasíny. Příběh prvních tří (pěti) dílů se definitivně bere za uzavřený a boj dvou středověkých frakcí začíná odznova.

Současnost obecně se tentokrát bere lehčeji, je z ní víceméně sebeparodická lore studna a hlavní děj se pro další díly připravuje v pozadí. Není to úplně ideální přístup, mně ale překvapivě docela vyhovoval. Zjišťování informací pro asasíny pomocí hackování mě dost bavilo, zvlášť když při procházení získaných souborů uslyším i takové milé tečky za některými příběhovými linkami minulých dílů jako Desmondovy vzkazy otci a nakonec uvidím dokonce i jeho pitvu. Ale pokud bych se měl soustředit jenom na příběh, tak tam je to "pouze" v pohodě. Máme tu entusiastickou Melanie se sympaťákem Olivierem, kteří se snaží z Edwardova příběhu udělat celovečerák, a zvrchu na ně templáři tlačí, aby se soustředili na Úlomky ráje. Jde spíš o to tajné pomáhání asasínům a konečné napojení na minulost skrz Mudrce, dvakrát za příběh znovuzrozeného manžela Juno, který se snaží vědomí Juno přenést do těla protagonisty a společně s ní obnovit vládu První civilizace. To se mu samozřejmě nepovede a na rozřešení příběhu si musíme počkat do příště.

Všem ale jde hlavně o tu minulost a jestli se piráty do Assassin's Creed povedlo začlenit tak, aby nepůsobili výstředně. A za mě tu nedrhne vůbec nic. Tentokrát se Ubisoft vykašlal na revenge story jednoho asasína a rozhodl se příběh vzít do nepoznaných končin. Takových, kde hlavní hrdina stojí uprostřed konfliktu, ve kterém asasíni figurují anděla, templáři ďábla, Edward nechce být ani na jedné straně a zajímá se pouze o svůj zisk. Postupně na nezájem o ostatní doplácí a v krásně plynulém charakterovém vývoji ve skvěle odvyprávěném příběhu je nucen zaujmout svoje místo ve světě.

Samotné pirátění je neskutečně návykové. Lodní souboje s Kavkou jsou oproti trojce lépe ovladatelné, rychleji odsýpají a nestihnete se začít nudit ani když střílíte po pěti brigách najednou, díky maličko zvýšené obtížnosti a logičtějšímu plánování útoků. Po každém souboji máte následně možnost. Buď loď nekompromisně potopíte, nebo se rozhodnete na ni nalodit. Naloďování funguje, když bojujete proti jedné lodi, proti více jenom jestli nejdřív všechny pobijete. Pokud ale ne, nastává tu jedna z ubisoftích nesmyslných herních mechanik. Při intenzivním boji máte totiž možnost se kdykoliv nalodit na loď již vyřazenou v provozu a doplnit si hápéčka jejím rozmontováním kompletně ignorovaní ostatními loděmi, a dokonce při štěstí můžete poté daným lodím i uniknout. Určitě vám to občas pomůže, to ano, a nejspíš to tak bylo i zamýšleno, stejně to ale pěkně bije do očí. Takových věcí se ve hře postupně objeví i víc. Občas nedává smysl přesný kill count, někdy si řeknete, jestli vážně tři různé národy v Karibiku tolerují vaše zabrané pevnosti, délka výdrže dechu při potápění se magicky zvyšuje podle hloubky, a tak dále. Naštěstí tu alespoň odebrali to stupidní strhávání plakátů z minulých dílů.

Ještě víc než lodní bitvy mě však bavil openworld. Ten je nejlepší v celé sérii, a to nejen díky nejpřátelštějšímu rozhraní. V každé oblasti je collectibles tak akorát a díky hrozně pohodlnému ovládání mě ohromně bavilo běhat od jednoho k druhému, občas po cestě sejmout nějakého strážného a sem tam splnit i asasínský kontrakt. Na otevřeném moři máte poté k dispozici pevnosti, které můžete dobýt, a tím si na mapě odemknout okolní ostrůvky. Tam už se množství truhel a fragmentů maličko přehání, ale stejně posbírat všechny zabere maximálně tři hodiny. Po dokončení se můžete třeba uvolnit hrozně příjemným potápěním se k vrakům do hlubin moře. Velkým překvapením bylo první pročtení zkompletovaných dopisů z lahví a následné zjištění, jak promyšlená storyline s Mudrcem vlastně je.

Tentokrát se porušuje tradice. Místo jednoho secretu na odemknutí několika sesbíranými předměty tu nyní máte dva, májský oblek a templářskou zbroj. Jednu otevřete vyřešením šestnácti hádanek a druhou splněním čtyř honů na templáře. Oba obleky Edwardovi seknou, jejich atributy stojí za odemknutí a cesta k nim je velmi zábavná. Zvlášť oceňuju, že dva asasíny z templářských honů nakonec potkáte i v hlavním příběhu, což pomáhá k začlenění vedlejších misí do hry. Na moři na okrajích mapy na poražení čeká celkem pět legendárních lodí, které figurují coby nejtěžší nepřátelé ve hře. Hrozně mě překvapilo, že boj s nimi funguje docela strategicky a nejdřív musíte několikrát prohrát, než vlastně přijdete na způsob, jak je porazit, a boje s nimi považuji za nejlepší části hry.

Edward má možnost si v kajutě sestavit svoji vlastní flotilu, kterou vysílá na mise podobně jako asasínské bratrstvo v předchozích dílech. Zpočátku to působí poměrně fajn, avšak když začnete bojovat a zjistíte, že boje lodí jsou jak z nějaké devadesátkové arkádovky, hnedka budete hledat, jestli to nejde nějak obejít. Byl jsem moc rád, že hra jde naprosto bez problémů dohrát na 100 % i bez jediné interakce s flotilou a dá se ji v pohodě odignorovat, což přesně jsem udělal.

Největším kladem je bezpochyby soundtrack a grafické zpracování. Jednotlivé detaily, animace postav a barevné prostředí podkreslené zase jednou výraznou a zapamatovatelnou hudbou v pozadí tvoří opravdu nádhernou atmosféru, zejména při plavbě lodí se skvostnými popěvky od námořníků. Dál mě poměrně zaskočilo při retrospektivním prohlédnutí zjištění ve sledování postupu, že si vlastně každičkou misi pamatuju díky opravdu fantastickému level designu.

Bugy tu samozřejmě jsou, někdy menší, někdy větší, ale většinou nejsou dostatečně zásadní na to, aby kazily zážitek nebo rozbíjely hru. Většinou. Však ono bude hůř.

Jako celek Black Flag rozhodně hodnotím jako jeden z nejlepších dílů Assassin's Creed a dost možná i můj nejmilovanější. Jasně, má své mouchy, ale na to už jsme si v sérii tak nějak zvykli. Důležité na něm je, jak neskutečně po celou dobu hraní baví, jak ambiciózní ve stylu vyprávění je a že se docela úspěšně snaží sérii kvalitativně i příběhově posunout. A závěr Edwardův příběh uzavře tak luxusně, že jít pod devadesátku by byl hřích, když pořádně ani není za co.

Pro: grafické zpracování, soundtrack, příběh, napojení na předchozí díly, Edward a jeho vývoj, originalita, level design, lore, většinou současnost, souboje, openworld, rozhraní, collectibles, vedlejší mise, potápění, legendární lodě

Proti: některé nesmyslné herní mechaniky, občasné bugy, flotila

+25
  • PS4 90
Herní výzva 2021 - Amerika, jak ji neznáte

Výborné pirátské dobrodružství, které vzalo spoustu mechanik s předchozích dílů, přidalo pár nových a vytvořilo velmi zajímavý a hlavně hodně zábavný guláš. Po dohrání tohoto dílu se v mém pomyslném AC žebříčku tento díl řadí na druhé místo (za Brotherhood), ale byl jsem až překvapen jak moc mě hra bavila.

Nejsem žádný pirátofil, ale v této hře jsem se do role dost ponořil a vlastně samotné pirátství mě na hře bavilo mnohem víc, než asasínství, které je přeci jenom už z předchozích dílů lehce přejedené. Jen tak se plavit po moři, občas zplundrovat nějakou loď, vytvořit svou vlastní pirátskou flotilu, ulovit si nějakého žraloka, probádat tajemná moře, nasbírat si různé poklady na romantických ostrůvcích v Karibiku, ale vlastně si i na hulváta občas někoho zavraždit, to všechno mě po celou herní dobu, která rozhodně není krátká, velmi bavilo.

Po delší době mě u AC série zase bavilo jen tak si procházet světem, objevovat tajemná zákoutí, hledat zbytečné poklady či se plavit po moři. Nepotřeboval jsem nějak extra být hnaný příběhem, ale hezky střídmě jsem si to prokládal. Chvíle plundrování na moři, pak posunutí v příběhu, občas nějaká asassínská zakázka a pak zase objevování krásných ostrovů.

Ačkoliv je grafická stránka hry již na PS4 zastaralá, i přesto má hra ve svém vizuálu velké kouzlo. Všechno působí tak krásně, barevně, romanticky, prostě tropický ráj. Navíc se zde vyskytuje poměrně bohatá fauna a flóra a když jsem poprvé spatřil velrybu, která mi vyskočila před mojí “Královnou Annou“, tak jsem byl v nemalém úžasu.

V rámci exploringu se jedná vskutku o velmi povedený kousek z této série a vlastně to dost táhne samotnou. Tím ovšem nechci říct, že se jedná po příběhové stránce o slabou hru. Příběh je na poměry této série velmi dobrý, sice nějak nevybočuje ve své kvalitě, ale rozhodně táhne a zajímá, opět tu máme spoustu známých osobností zapojených do tohoto fantastického světa, spoustu zrad, převratů a osobnostních vývojů. Navíc je závěr poměrně emocionálně silný a rozhodně ve mně hra zanechala svojí stopu.

Moderní část mě v AC sérii vždy bavila, v tomto díle mi přišla trochu na sílu, ale vlastně samotné hackování a objevování toho, co se skrývá pod pokličkou Absterga, moderních templářů a asasínů je pořád zajímavé a do hry to patří.

Pokud máte rádi exploring, poflakování se po rozlehlém světě, námořní bitvy a lore, který se pod celou sérií skrývá, tohle je ta správná volba. Teď jdu ještě dosbírávat collectibles a trofeje, ne protože bych měl nějakou úchylku (možná trochu), ale protože mě to u této hry prostě baví.

Pro: vše kolem pirátství, lodní bitvy, svět, exploring, hudba

Proti: lehká vyčpělost moderního příběhu, občasná dezorientace v postavách

+25
  • PC 85
It´s a pirate´s life for me
Like an eagle I´m free
I can live by my own creed
With just a ship and open sea!


Hrálo mi to pokaždý v hlavě, když jsem hru zapnul. Byl jsem naladěnej optimismem a touhou loupit. A loupil jsem. Piráty miluju už odnepaměti a jelikož tahle hra měla jméno jakožto jedna z nejlepších pirátských her všech dob, musel jsem to ozkoušet. A nelhali.
Hra by ve své podstatě vůbec nemusela být jednou ze série AC. Téměř tak vůbec nepůsobí. Klidně by to mohla být samostatná pirátská hra, kde by žádné nadpřirozeno, což je věc, kterou na sérii AC fakt nesnáším, vůbec nemuselo být.
A teď rovnou k vrcholu hry... K nejúžasnější věci veškeré hratelnosti... námořní bitvy a plavení se po kubánských vodách. Už v prvních fázích hry jsem prozkoumal polovinu mapy, vylepšoval Jackdaw a zpíval společně s posádkou parádní sea shanties. A to nahlas. Bylo to neskonale osvěžující a povznášející pocit řídit kormidlo vstříc vzdáleným břehům a do toho nahlas pět a přes celej byt křičet Running down to Cuba!/ That´s a lie!/Bully in the alley... A pak ty bitky. Byl jsem v sedmém nebi. Assassins creed jsou obecně lehké hry. Souboje jsou vždy velice jednoduché, a to i když selže veškeré plížení. Zde je to však těžší. Vaše loď je velice zranitelná, musíte se naučit s ní správně manipulovat a ovládat ji. A když se to rychle nenaučíte, zhebnete. A to rychle. Proto mnoho námořních bitev byly nervy jak prase. Ale zároveň to byl taktéž vzrušující a nadupaný pocit, obzvlášť s úžasnou atmosférou doplněnou křikem zadáváním rozkazů a samozřejmě naprosto úžasnou hudbou. Jakmile začal hrát track The High seas během bitky na moři a následně Take what is ours! během nalodění, usmíval jsem se od ucha k uchu, po zádech mi běhala husina a měl jsem pocit, že právě hraju nejlepší díl z celé série. Všechno zde působí uvěřitelně. Strategická manipulace s lodí během tuhých bitev, slastný pocit odhodlání a oblíbenosti, když vás při příchodu ke kormidlu přivítá s křikem vaše posádka, která vám při nalodění pomáhá řezat španělské a pirátské prdele, je slyšet řež a kulky jak sviští vzduchem. Jako by to bylo real! A bitvy s legendárními loděmi... to nejsou lodě, to jsou velká nasraná zvířata! Tak rychle mi srdce nepumpovalo adrenalinem už dlouho. Vynikající! Námořní sekvence jsem si zde zamiloval. Takovouhle erekci při hraní jsem neměl už dlouho.

Hlavní hrdina Edward je sympaťák každým coulem. A to především tím, že je to prostě syčák. Musím říct, že z celé série jsem si ho zatím oblíbil nejvíce. Byl lepší než chladnej a prázdnej Altair, přehnaně dramatickej Ezio (kterého jsem měl ale jinak hodně rád a doposud byl mým favoritem) a nudnej Connor, kterej mi silně připomínal Jacoba ze Stmívání. Ta sympatie možná vychází především z toho, že na rozdíl od zmíněných tří, kteří svou roli a úlohu ve hře berou až moc vážně, je Edward takovej chaotickej neutrál. Kde ostatní berou assassinské crédo moc vážně, Edward z něho má prdel, kde se ostatní hrdinové šlechetně snaží zastavit mocichtivé templaře, Edward se z toho snaží vytěžit především prachy. A chlastá. No kdo by ho nemiloval! A hudba... říkal jsem už, že hudba je skvělá? Protože kurva je!

Je veliká škoda, že hl. příběh je celkem na prd. Byť se hra snaží zaujmout linkou s nalezením tajemné Observatoře, vůbec děj neuměla odvyprávět. Výsledek byla celkem nudná dějová linka bez pořádného záporáka, kde to zachraňovala především osobnost samotného Edwarda a někdy i Kidda. A na konci jsem čekal nějakou mega epic námořní bitvu. :( Plus sekvence v současnosti v Animu jsou naprosto zbytečné. Kdykoliv jsem se odpojil, říkal jsem si: ,,Nééé, ciweee. Nezájem! Já chci zpátky!" Jinak další chyby jsou klasicky assassinovské. Edward někdy neposlouchá, blbě skočí, včas se nezachytí, nebo se včas nepustí, což už tisíckrát vyústilo v jeho odhalení strážemi.

Black Flag je každopádně pro mě druhým nejlepším dílem série, jednu dobu jsem si myslel, že snad bude úplně nejlepší, ale kvůli příliš klasickém assassinování na souši a chabému příběhu zůstává AC 2 na topu. I tak jsem si ale parádně zapirátil, zachlastal a zazpíval. Byla to prostě taková osvěžující dovolená od vážnosti a komplikovanosti předchozích dílů. Pecka!
Tak co říct... Hey, lads! Finish this! Goodbye fare thee well! Goodbye fare thee well!

Pro: Veškeré námořní sekvence, Edward, hudba, úžasná hratelnost

Proti: blbě podaný příběh, zbytečná současnost, Edward občas neposlouchá

+24
  • PS4 95
S tímhle přímočarým pirátem jsem se setkal před nějakými šesti lety. Snad za to mohl dýchavičný herní stroj, který se pokoušel tropický ostrov z úvodní honičky rozpohybovat, snad svou roli sehrálo mírné přejedení se známou značkou, kdy jsem v krátké době hrál eziovská Revelations i divoký třetí díl. Tak jako tak jsme si do oka nepadli. Námořnické prostředí mi k Assassin’s Creed nepasovalo, marně jsem se prokousával prvními krůčky v Havaně, zkrátka jsem to záhy zabalil a myslel si, že když v AC III skončila velká kapitola celé ságy, bude to navždy konec i pro mě. Chyba lávky.

Relativně náhodná koupě více her v jednom balíčku mě snad i trochu z trucu nasměrovala zpátky k lodím a škunerům a k mému šoku všechno zacvaklo na první dobrou. Příběh se sice zpočátku vine jen tak ledabyle, ale ničemu to nevadí. Je patrný odklon od mysteriózních záhad a Mudrc nebo Observatoř plní úlohu téměř mcguffinovskou, hlavní hrdina nepřednáší řádové pravdy a jen jde sympaticky přímočaře po penězích, dobrodružství a zadostiučinění a vše se odehrává v nejlákavějším open worldu. Jak je mi tohle zaklínadlo pro desítky odehraných hodin většinou cizí, tady mi jen přecházel zrak. Místo abych se v kubánské metropoli naplno vrhl do další kapitoly půtek mezi templáři a hašašíny, začal jsem vybírat truhlice, pronásledovat poletující popěvky, zahrál si v taverně deskovou minihru a tak pořád dokola. A to ještě vůbec nic nebylo, tahle lokace je jen opatrný začátek. Když přibude hromada dalších aktivit v podobě lovu zvěře suchozemské i mořské, obsazování nepřátelských pevností, potápění se k pokladům nebo hledání map jak vystřižených z románu Roberta Louise Stevensona, vrněl jsem blahem.

V první řadě se ale všechno sbírání, vylepšování a nahánění podřizuje vlastní lodi. Byť jsem se na porci vodního dobrodružství, která je pro karibskou oblast logicky potřeba, příliš netvářil, protože mi plavební epizody v minulém díle příliš k srdci nepřirostly, tady to byla láska na první vlnu. Útěky před bouřemi a tornády, napadání čím dál větších lodí, dramatické ostřelování pevností, obsazování nepřátelských palub a v první řadě opravdu vydřené vylepšování korábu jménem Jackdaw. Sehnat potřebné množství materiálu (zejména kovu) je chvílemi slušná dřina, ale o to sladší je pocit, kdy po pár hodinách plavení se konečně mohu zlepšit harpuny / ostřelovací děla / těžkou palbu.
Dobrovolně jsem se tak celé hodiny plavil po moři, tu sebral nedalekou truhlu, tu harpunoval čím dál větší a respektuhodnější mořské tvory a jen sbíral zkušenosti a sílu, abych si postupně dávkovaný příběh mohl dát v plné polní skoro najednou. Minimálně jeho poslední třetinu jsem si vyzbrojen všemi zbraněmi, kostýmy či zbrojemi vychutnal ve dvou důkladných večerech a byl to zážitek, který mě napínal a s přibývajícími zvraty i patřičně emocionálně rozebral.

Doteď se totiž vzpamatovávám z toho, jakou silou na mě vyprávění o vzestupu a pádu pirátské republiky dopadlo. Při prvním uvědomění si, že v Nassau vypukl mor a nastalé krize patřičně využili zlotřilí templáři, jsem pochopil, že odteď už to půjde s přátelským naladěním celé party od desíti k pěti a s některými vedlejšími postavami až k nule. Každá Edwardova ztráta mě zasáhla, soundtrack rozechvíval a tuze jsem litoval, že je příběhových kapitol na můj vkus (vzhledem k počtu relevantních postav) málo a že děj někdy poskočí dopředu o pěknou řádku měsíců a někdy i let, protože s hlavním hrdinou a jeho spolupiráty bych času trávil klidně dvakrát tolik a uvítal nejedno DLC vztahující se právě ke Kenwayovi. Snad právě proto ve mně zůstane Black Flag jako něco nového a hlavně neopakovatelného.

Možná nebylo všechno dokonalé (viz zdlouhavé potápění, kde u mořského dna číhají nejrůznější agresivní tvorové), možná jsem musel absolvovat příliš mnoho misí ve stylu „nejdřív je sleduj a pak je poslouchej“, ale aby mě bavila drtivá většina vedlejších aktivit včetně podružných maličkostí jako řízení vlastní flotily, nákup nových plachet nebo třeba shánění potřebných kožešin pro vytvoření loveckého outfitu, to nepamatuji. Svět, kterému jsem propadl. Co naplat, asi jsem byl v minulém životě pirát.

Pro: Edward Kenway, proměnlivé prostředí (ostrovy, města, džungle, loď), nádherná kocábka Jackdaw, popěvky a pravověrná pirátská zábava po celých odehraných 53 hodin.

Proti: Potápění k pokladům

+24