Série Resident Evil je vrcholem herních hororů a jinak tomu není ani u Requiemu. A poprvé zde dostáváme dvě oddělené hratelnosti – klaustrofobní survival horor za Grace a akční zombie masakr za Leona. A musím říct, že z pohledu hratelnosti a atmosféry to zkrátka miluji!
Hratelnost je opět kombinací plížení, akce, logických hádanek a jakéhosi managementu zdrojů. A jako vždy to funguje skvěle. Přišlo mi zde sice trochu úsměvné, jak se vše vyrábělo z krve, ale jako herní mechanika společně s navyšováním kapacity nashromážděné krve to překvapivě fungovalo, takže si nebudu stěžovat. Různorodost lokací za mě také dost fajn, i když se musím přiznat, že v tomhle u mě Village zabodovala více. Jak jsem ale už naznačil, největší herní změnou je zde hraní za dvě diametrálně odlišné postavy.
Přestože mechaniky za Grace a Leona fungují do jisté míry velmi podobně, samotná perspektiva, arzenál a Leonova aura tvoří markantní rozdíl nejen v hratelnosti, ale i v atmosféře. U Residenta mi vždy přišlo nejděsivějších prvních pár hodin, než jsem si zvykl na to, co na mě hra postupně vytasí. Přepínání mezi postavami do toho ale hodilo vidle. Jakmile jsem si u Grace pomalu zvykal, hra mě přehodila na Leona a dala mi okusit jeho nebojácnost a neohroženost. A to jen proto, aby mě pak zase hodila na Grace a já si musel zvykat hezky od začátku. Díky tomu jsem se asi poprvé v rámci jakékoliv hororovky něčeho bál i ke konci hry a toto rozhodnutí je proto za mě z pohledu strachu naprosto geniální.
Co mi naopak přišlo trochu zbytečné a až moc jako sázka na jistotu, je samotné herní zasazení a příběh. Pamatuji si, že sedmička u mnoho lidí vyvolala otázky, zda je to stále Resident Evil. Mně osobně ale přišlo, že přesně to takhle staré série občas potřebují – svěží start, který respektuje původní odkaz, ale zároveň dá možnost naskočit novým hráčům. Zároveň jsem byl rád, že se série posouvá trochu jinam od klasických oživlých mrtvol. Návrat do napříč všemi možnými médii omílaného Racoon City sice krásně funguje jako odkaz pro dlouholeté fanoušky, na druhou stranu nepřináší nic moc nového a unikátního, což je u jinak takto vypiplané hry škoda.
Nový Resident je tak hratelně mistrovské dílo a kdo má rád pomyslné brnkání na nostalgickou strunu, bude v sedmém nebi. Avšak i přestože na mě to působilo trochu lacině, celou hru jsem si neskutečně užil. Nikdo Capcomu totiž nemůže upřít, že jsou to mistři hororového řemesla.
Hratelnost je opět kombinací plížení, akce, logických hádanek a jakéhosi managementu zdrojů. A jako vždy to funguje skvěle. Přišlo mi zde sice trochu úsměvné, jak se vše vyrábělo z krve, ale jako herní mechanika společně s navyšováním kapacity nashromážděné krve to překvapivě fungovalo, takže si nebudu stěžovat. Různorodost lokací za mě také dost fajn, i když se musím přiznat, že v tomhle u mě Village zabodovala více. Jak jsem ale už naznačil, největší herní změnou je zde hraní za dvě diametrálně odlišné postavy.
Přestože mechaniky za Grace a Leona fungují do jisté míry velmi podobně, samotná perspektiva, arzenál a Leonova aura tvoří markantní rozdíl nejen v hratelnosti, ale i v atmosféře. U Residenta mi vždy přišlo nejděsivějších prvních pár hodin, než jsem si zvykl na to, co na mě hra postupně vytasí. Přepínání mezi postavami do toho ale hodilo vidle. Jakmile jsem si u Grace pomalu zvykal, hra mě přehodila na Leona a dala mi okusit jeho nebojácnost a neohroženost. A to jen proto, aby mě pak zase hodila na Grace a já si musel zvykat hezky od začátku. Díky tomu jsem se asi poprvé v rámci jakékoliv hororovky něčeho bál i ke konci hry a toto rozhodnutí je proto za mě z pohledu strachu naprosto geniální.
Co mi naopak přišlo trochu zbytečné a až moc jako sázka na jistotu, je samotné herní zasazení a příběh. Pamatuji si, že sedmička u mnoho lidí vyvolala otázky, zda je to stále Resident Evil. Mně osobně ale přišlo, že přesně to takhle staré série občas potřebují – svěží start, který respektuje původní odkaz, ale zároveň dá možnost naskočit novým hráčům. Zároveň jsem byl rád, že se série posouvá trochu jinam od klasických oživlých mrtvol. Návrat do napříč všemi možnými médii omílaného Racoon City sice krásně funguje jako odkaz pro dlouholeté fanoušky, na druhou stranu nepřináší nic moc nového a unikátního, což je u jinak takto vypiplané hry škoda.
Nový Resident je tak hratelně mistrovské dílo a kdo má rád pomyslné brnkání na nostalgickou strunu, bude v sedmém nebi. Avšak i přestože na mě to působilo trochu lacině, celou hru jsem si neskutečně užil. Nikdo Capcomu totiž nemůže upřít, že jsou to mistři hororového řemesla.
Resident Evil 2
Pro: klasický RE hratelnostní mix se vším všudy, různorodé lokace, odlišná hratelnost i atmosféra za Grace a Leona, děsivost i u konce hry díky přepínání postav
Proti: možná až příliš sázka na jistotu v podobě nostalgického zasazení, nevýrazný hlavní záporák