Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Hogwarts Legacy

10.02.2023
05.05.2023
14.11.2023
78
128 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Hogwarts Legacy je příběhem z magického světa Harryho Pottera. Hra se odehrává v devatenáctém století, kdy v roli studenta Školy čar a kouzel v Bradavicích zjistíme, že držíme klíč ke starodávnému tajemství, které by mohlo roztrhat kouzelný svět. Navíc se ukáže, že má váš student či studentka dar vnímat a ovládat starověkou magii, kterou může použít nejen ke konání dobra, ale také páchat špatnosti a přiklonit se tak k temné magii.

Hogwarts Legacy je akční RPG, nechybí tedy vývoj postavy. Hráč bude zlepšovat své dovednosti, verbovat společníky, učit se nová kouzla a samozřejmě si na začátku všeho musí vybrat kolej, do které bude náš kouzelník chodit. Hra se odehrává v otevřeném světě, ve kterém prozkoumáme nejen dobové Bradavice, ale i další lokace, jako jsou například Prasinky či Zapovězený les.

Mimo hlavní úkolovou linii hra nabídne i vedlejší úkoly. Čekají na nás také návštěvy hodin, ve kterých se naučíme vařit lektvary, poznávat magické tvory či učit se magickému umění. V úkolech pak narazíme i na obtížná rozhodnutí, která určí naše postavení ve světě.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 60
Odkaz Bradavic je jako nespecifikovaná účastnice Miss World. Na venek nádherná, nesmírně do posledního detailu vypiplaná, doslova pozlacená, ovšem v hlavě iba průvan jak na průměrný turecký půdě.

Příběh, quest design, dialogy, všechno vrchovatou měrou banální a klišoidní. Je to prostě o jednom vyvoleném a ten je megaxoxo silnej. Vlastně stejná storka, jako u filmů, jen ještě hloupější. Volby jsou čirá iluze, ani výběr koleje, ani přístup k ostatním nemá na nic absolutně žádný vliv. To by ani nemohl, neboť NPCčka jsou statickými budkami á la GTA 1, všichni mají fečproblém a jen já, nejnovější student, jim můžu pomoci to řešit. Všichni postávají na stejných místech a na noc mizí. Nechodí spát, mizí. Nic a nikdo tu nemá žádný režim, zaběhlý systém, jen vypínač, který se na noc prostě, inu, vypíná. Logicky tedy nemají ani žádnou osobnost, u které by mohlo dojít k nějakému vývoji, žádný vlastní příběh, nic, jsou pouhou dodatečnou dekorací světa. 

Úča říkala, že si budu muset máknout, abych dohnal spolužáky, když nastupuju s takovým zpožděním. Místo učení mě ale posílá za sedmero řek a hor, abych v bezpečné vzdálenosti od školy vytáhnul z kapsy mandragoru na bandu zloduchů. Tehdá v těch vosumnáctkách tam byli teda solidně nadčasoví, vyúka formou ostrého boje, fajne. Je nicméně kuriózní, že takový fanfrfá zrušili "kvůli loňskému zranění"... A co teprve ta nadčasovost v rámci diverzifikace! Je jaro 18. století a mě v Anglii učí tam arab, támhle východní asiat, v knajpě čepuje baba s chlapským hlasem, hned za branami Bradavic se toulá babička, která horoucně a láskyplně tlachá o své manželce, kvanta obchodníků a studentů z Ugandy s přízvuky z těch nejvzdálenějších kmenů. Byl jsem upřímně poměrně šokován, že jsem nenarazil na jediného jedince, který by se identifikoval jako jednorožec. A kvůli tomuto bylo řváno, ať se to na účet Veslařky bojkotuje? Když se právě na její účet tvůrcům roztrhl pytel a místo dochucovací špetky s citem do toho spadlo hnojivo komplet všechno naráz? A ano, věřím i tomu, že nepoměrně nízké množství bílých obličejových variací oproti těm barevnějším není náhodou. Přece jen i Hermiona byla vlastně celou dobu černá, žejo.

Já nikdy nebyl kdovíjaký fanda, ale partnerka ano. Za poslední dva roky jsem tedy viděl celou filmovou sérii již pětkrát. A jo, procházet se hradem a objevovat každé zákoutí, zatímco z postele za mnou někdo chrochtá nadšením nad každým animovaným obrazem, levitující orchestrou, každou hnusnou kočkou, každým okřídleným klíčkem k profacknutí, má cosi do sebe. I souboje mne dobrých 15 hodin bavily přímo znamenitě, než teda dorazila onu zábavu trochu vyluxovat chůvička Repetička, protože ta kouzla si jsou na praktické úrovni vlastně hrozně podobná, systém jejich učení a zlepšování je kreativně naprosto zbankrotovaný, a hlavně druhů nepřátel by se v tom člověk napočítal na prstech jedné ruky stavebního dělníka, jehož dostala cirkulárka do třetího invalidního stupně. Ale takhle mělkou, donebevolajícně povrchní záležitost si opravdu snad odjinud ani nepamatuju. Nostalgii to ždíme přímo mistrně, vypadá to krásně, a ještě krásněji to zní (co se hudby týče, VA je někde průměrný, někde tragikomický, a často technicky nedomrlý), ale jakmile absolutně NIKDE není ani trošičku hloubky, tak se holt neponořím. 

A snažně Vás žádám, rozumní lidé, přestaňme tomu říkat RPG. Je to naprosto zbytečně open-world dobrodrůžo se zbytečným levelováním bez buildů, s jednou volbou rozhodující mezi dvěma konci těsně před oným koncem. So roleplay, much wow.

Pro: Audiovizuál; atmosféra; hudba; vizuální detaily; létání; povrchové detaily; některé postavy; na povrchu velmi detailní; nějakou dobu dosti zábavné boje; vizuálně vskutku vyšperkováno

Proti: Technicky citelně nedolazené; herně pusté; pocitový ekvivalent návštěvy HP muzea

+58 +63 −5
  • PS5 65
Na začátku bych ráda podotkla, že se považuji za fanouška série HP, byť ne sice velkého, ale filmy jsem viděla aspoň dvakrát a knihy četla víckrát. Na hru jsem se těšila, ale moje očekávání byla spíše v rovině "ať to není propadák", neboť vývojáři nemají takové zkušenosti s open world hrami a zpracovat svět HP je docela velké sousto. Myslím, že moje očekávání se vyplnilo, propadák to není, hra se docela povedla a finančně se jí daří. Po prvních mých hodinách ve hře, kdy jsem se dostala i do samotného hradu a absolvovala výuku, jsem byla nadšená, ovšem, jak jsem postupovala hrou dál a objevovala, co nabízí, tak moje nadšení postupně upadalo a mé hodnocení taktéž.

Co je pro mě prvním kamenem úrazu, tak je hlavní postava. Já chápu, že tvůrci přišli s nápadem, že o té postavě nebudeme vědět nic, nebude mít žádné příběhové pozadí, rodinu, minulost a že si máme tohle všechno domyslet a dosadit něco svého. Což o to, fantazii vcelku mám, a tohle mi problém nedělá, ale pro mě ta postava byla naprosto bezduchá, nezajímavá a neměla jsem k ní žádný vztah. Zatímco ostatních lidí se ta moje postava ptala na jejich minulost, jejich příběh, pocity, tak sama žádné neměla a protože žádné neměla, tak se nikdo nikdy na nic té postavy nezeptal. A to poněkud ubírá na zajímavosti a imerzi, protože dialogy probíhaly formou výslechu z mé strany a odpovědi na něco byly vždy jen dvě a často v pořadí, že první odpověď je světlá (lítost, pochopení a tak), zatímco ta druhá je temná (sarkasmus, egoismus a tak). Zjednodušeně řečeno. Výjimečně byly tyto dvě odpovědi prohozené, asi ať dáváme neustále pozor a jen ty odpovědi poslepu neodklikáváme. Už v průběhu vyprávění toho druhého jsem věděla, jaké odpovědi mi ta hra nabídne, jak to bylo předvídatelné. Nuda. Asi by mě osobně více vyhovovalo, kdyby byly připravené nějaké verze minulosti naší postavy a já si mohla na začátku vybrat a ta postava podle toho odpovídala či jednala (třeba jak je to v sérii Mass Effect). 

O něco lepší jsou vedlejší postavy, protože nějaký příběh aspoň mají. Těch opravdových vedlejších postav je jen pár, když nebudu počítat postavy, které potkáte v nějaké vesnici a které zapomenete za prvním rohem. U úkolů s Natty jsem sice trochu usínala, jak to bylo nezáživné, a mrzí mě, že do nich více nezapracovali to, že je animagus a že jsme se nemohli dozvědět něco více o tom, jak se čaruje bez hůlky. Úkoly s Poppy vždy dobře zněly na papíře, ale jejich samotné plnění už tak super nebylo (například úkol, kdy jsme vraceli dračí vejce). Čekala jsem to trochu zajímavější. Nejlepší z vedlejších postav je pro mě Sebastian a příběh o jeho sestře Anne. Sebastian má silnou a zajímavou motivaci k dosažení svých cílů a hlavně jeho linka nabízela morální témata, která si sám každý v sobě může řešit a která nejsou jen černobílá. Navíc se zde vyskytuje jedno za dvou rozhodnutí, která hráč může učinit a něco změnit. Na RPG hru žalostně málo. Navíc jeho příběh je taková paralela k tomu hlavnímu příběhu (snaha někoho zachránit od bolesti a utrpení), který ve hře je, ale u něho to funguje o něco lépe, protože to sami s ním prožíváme.

Když už jsem zmínila ten hlavní příběh, tak ten rozhodně nepovažuji za něco, kvůli čemu bych si tu hru chtěla zahrát znovu. Vlastně nejzajímavější jsou na něm cut scény z minulosti, které si můžeme pomocí Pensieve promítat. Antagonista ve hře sice je, ale je tak nevýrazný, že třetinu hry jsem si ho pletla s jeho poskokem a až do poslední třetiny hry jsem si pořád nebyla jistá, jak přesně to jeho jméno zní. Může to poukazovat na moji neschopnost si pamatovat jména, ale spíše je ta postava tak nevýrazná a nezajímavá, že mi vlastně bylo naprosto jedno, kdo to je. Ne příliš dobře vzpomínám na první dvě zkoušky, které hráči zadávají mluvící obrazy, protože to bylo nezábavné a stále se opakující sled puzzlů a bojů. Po druhé zkoušce jsem si říkala, proč tvůrci neudělali tyhle zkoušky nápaditější, ale naštěstí třetí a čtvrtá zkouška už byly o něčem jiném a zvlášť třetí byla povedená. Je mi záhadou, proč i u prvních dvou to nešlo jinak a lépe.

Postavám ani moc nepomáhá mimika. Já málokdy kritizuji grafiku a už vůbec ne mimiku, ale tady to musím zmínit. Neboť se mi stalo, že nějaká žena ve hře mi sdělovala, že jí zabili manžela. Jenže já jsem při téhle zprávě dostala záchvat smíchu, neboť moje postava nahodila jeden ze dvou módů, jak se tváří (buď se usmívá, nebo se tváří vážně, napjatě). A zrovna vybrala ten úsměv, takže tato žena mi sdělovala tragickou zprávu a moje postava se usmívala a já s ní. A nadšený výraz Poppy, kdy se na mě dívala šílenýma očima s pusou dokořán, mě bude strašit asi ještě hodně dlouho.

Dalším zklamáním je zbytečná velikost světa a jeho naplnění v podobě různých výzev a sběratelských blbostí. Nejdříve jsem měla odkrytou jen jednu část mapy a říkala si, že konečně někdo, kdo do her nestrká kvantitu na úkor kvality. Pak se ukázalo, že ona mapa se ještě jednou rozroste a znásobí se ikonky. Samozřejmě že tyhle činnosti dělat nemusím, ale spíše bych ocenila, kdyby autoři místo šíleného množství nezajímavého obsahu dali přednost něčemu menšímu, čemu se budou více věnovat. Je trochu škoda, že snad většina vedlejších úkolů je hráči zadána v nějaké vesnici, takže moc nehrozí, že by hráč jen tak organicky na nějaký úkol v divočině narazil. Takže krom nákupního seznamu s ikonkami není až tak důvod se někde procházet.

Že hra v rámci RPG prvků poněkud pokulhává, se projevu i v loot systému, který je hloupý. Odměny v truhlách jsou totiž náhodně generované, takže to, že se naučíte Alohomoru level 2, je vám úplně k ničemu, protože i za nejtěžším zámkem najdete nějakou blbost, kterou můžete najít i v nějaké obyčejné truhle na ulici. Nakonec jsem se o loot přestala úplně zajímat, vylepšila si nějakých pár kousků, které jsem už do konce hry neměnila, a zbytek prodávala.

Hra má pochopitelně i klady. Tím hlavním je atmosféra a zejména pak samotný hrad, který se fakt povedl. Také moje první návštěva Forbidden Forest byla skvělá, opravdu jsem měla pocit, že se procházím tím tajuplným lesem, který známe z filmů. Dobrý nápad je i Room of Requirement, včetně vivárií, kde si plno hráčů jistě dokáže hodně vyhrát (já až tak ne). Do konce hry mě neomrzelo létání po světě na koštěti, byť ovládání bych asi udělala jinak. 

Dalším výrazným kladem je soubojový systém, který je fakt zábavný a unikátní. Sice neustále přepínání kouzel je docela otrava, ale boj vypadá efektně a je radost kombinovat různá kouzla. Kolikrát se bojiště stalo velmi nepřehledné, ale naštěstí to kompenzuje možnost odrážet nepřátelské útoky a udělat protiútok.

Jsem zvědavá, až se jednou dozvíme, co vše ze hry muselo být vyškrtáno, protože až nápadně často moje postava říkala, že tady by neměla chodit sama. Jak kdyby tam dříve byl nějaký systém společníků, kteří s vámi budou chodit po světě, ale musel být vyškrtnut.
+47
  • PC 70
Wow. Neuvěřitelné.

Hogwarts Legacy normálně fakt úplně přesně do puntíku naplnil mé nejhorší a nejčernější obavy, které jsem dostal poté, co jsem se dozvěděl, že ta hra bude fakin open world. Ale i tak jsem se na to musel vrhnout krátce po vydání, protože jsem prostě HP fanatik, který na původních knihách vyrůstal a celý ten svět dodnes zbožňuje. Navíc jakožto hrdý člen Zmijozelu jsem vyloženě prahnul zahrát si za nějakého slušného studenta této koleje, kterou Rowlingová v předlohách tak trochu pohnojila.

Nejdříve začnu pozitivními věcmi. V první řadě strašně oceňuji, že i přestože Bradavice silně vycházejí z filmové podoby a některá místa v interiéru vypadají stejně, našlo se tu i tak nějaké místo pro inovaci, v rámci které si tvůrci hrad přetvořili podle svého. Rázem tak mělo celé místo svou vlastní unikátní atmosféru, díky které jsem častokrát měl pocit, že nejsem v těch filmových Bradavicích, ale v nějaké zcela odlišné verzi, což je rozhodně super.

Souboje měly setsakramentsky dobrou šťávu, přičemž pokud hrajete na Hard, mnohdy to opravdu skvěle otestuje vaše hráčské reflexy a rychlost. Obzvlášť to ale platí během boje s dalšími kouzelníky, protože v případě skřetů, neživých a pavouků (kterými je ta hra z nějakého důvodu vyloženě posedlá) se po nějaké době může dostavit určitá omrzelost. Navíc lokace jako noční Zapovězený les, zasněžené Prasinky a břeh jezera u Bradavic, za které zapadá slunce, mají úžasnou atmošku (obzvlášť během zábavného létání) a člověk se fakt rázem cítí, že se do onoho kouzelnického světa skutečně přemístil se vším všudy.

Jeden z největších failů celé hry je ale zcela jednoznačně samotné studenstvo, které je tak nudné, bezduché a mdlé, že i některá NPC z Oblivionu oproti nim působí, jako kdyby se jednalo o úžasné a propracované trojdimenzionální postavy. Všichni jsou tak nějak stejní. Vždy milí, zdvořilí a hlavně snadno zapomenutelní. Jediný študák, který má aspoň trochu hloubku a o jehož dějovou linii jsem se docela zajímal, byl můj zmijozelský parťák Sebastian Sallow. Hra se vás pak ještě snaží skamarádit se dvěma studentkami, ale jejich příběhové linky mi osobně přišly extrémně nezajímavé. Mrzimorská Poppy Sweeting má ráda zvířátka. Cute. Nebelvírská Natsai Onai je zvěromág z Ugandy. Cool.

A i přestože vnitřek Bradavic je působivý, samotné zdi působí... podivně chladně a opuštěně. Hlavně z toho důvodu, že se nemůžete téměř s nikým pustit do rozhovoru, pořádně někoho poznat, někoho si oblíbit, někoho si znepřátelit... You know, takové ty věci, ke kterým dochází třeba... ehm, ve škole! V tomto ohledu je nějaká imerze naprosto katastrofální. Je absolutně jedno, v jaké jste koleji, za prvé to vůbec nehraje roli v hlavním příběhu, který taky za moc nestojí, a za druhé se k vám všichni budou i tak chovat stejně. Vaše hlavní postava je naprosto tuctový ždímal bez pořádného charakteru, kterému jsem měl chuť dát pěstí pokaždé, když to na někoho vybalil s tou svou únavnou zdvořilostí. Ale aspoň jsem dbal na jeho hipsterský slytherin vzhled, to jako jo. A ten jeho "smug as fuck" výraz i v nepatřičných situacích jsem si i docela oblíbil. 

Na aktivity v okolí Bradavic jsem hodně rychle rezignoval, protože po nějaké době se mě můj vlastní mozek ptal, co to sakra dělám, a já pro něj neměl dobrou odpověď. Proč taky ztrácet čas s tvorbou lepé napsaných postav, propracovaných side questů, famfrpálových zápasů(!) a zajímavějšího hlavního hrdiny, když můžu trávit hodiny zkoumáním identických pidi dungeonů s jednou zkurvenou truhlou, likvidování táborů, v nichž se nepřátelé respawnou sotva se k nim otočím zády, a samozřejmě patláním asi se 100 miliardami Merlin Trial´s.

Hogwarts Legacy je přesně ten smutný případ hry, kvůli kterým se k podobným open world projektům stavím velice skepticky, protože se vždy bojím, že kvantita zašlape kvalitu do země. A přitom ta hra má mnohdy fakt hezké pasáže! Zmíněný příběh Sebastiana, třetí zkouška Keeperů s Relikviemi smrti a i vtipná část s mnoholičným lektvarem, kdy se na čas změníte na ředitele školy. To mi dokazuje, že kdyby se tvůrci více zaměřili na (studentský) život uvnitř Bradavic a ne v jeho debilním okolí, mohla z toho být opravdu krásná a vtahující hra. Při představě, že by tvůrci třeba zcela vyškrtli tu nesmyslnou spodní polovinu světové mapy a místo toho se zaměřili ještě více na samotný hrad, tak úplně dostávám husinu.

Pochválit ale musím ještě velice hezkou hudbu, kterou evidentně dělal někdo, kdo má naposloucháné nejenom všechny filmové soundtracky, ale i skladby od Jeremyho Soula k předchozím HP hrám.

Ve výsledku je pro mě Hogwarts Legacy podobným zklamáním, kterým byla i filmová adaptace Prince dvojí krve, i přestože mě hraní mnohdy bavilo. Mělo to neskutečný potenciál být něčím parádním, ale ve výsledku je to spíše jen taková "not bad" hra. Stále tak budu (možná naivně) doufat, že se jednoho dne dočkám HP hry, která se bude odehrávat primárně v Bradavicích a maximálně v okolí Zapovězeného lesa a Prasinek. Ach jo...

Btw...  Dolores Umbridgeová > Ignatia Wildsmith. Po určité době jsem na ni pokaždé, když otevřela držku, se zuřivým rozmachem namířil hůlkou a zakřičel: ,,BOMBARDA!"

Pro: Bradavice, létání, hudba, Sebastian Sallow, soubojový systém

Proti: Studenstvo, hlavní hrdina, nezajímavý příběh, mdlá NCP

+44
  • PC 65
Začínáme u character creatoru; prostě proč? Proč se s ním neštvaly o trochu víc a nedali tak více volnosti hráči. A když už musíme v tom omezeném prostoru a s jedním nasvícením tu držku nějak sestavit, proč pak už nejde změnit, jsme v kouzelném světě sakra. (also, máme všechny možné odstíny černé, ale žádnou plešatou hlavu, to si beru vyloženě osobně)

V první scéně teda vidíme naši kouzelnici/kouzelníka z hromady úhlů, aby jsme si mohly říct, že je to zrůdička a pak se vrátit k úpravám a tuhle scénku vidět aspoň 3x. (Vy ne? Tak to je asi jen moje OCD.) Tady ta osoba, moje osobně se jmenovala Mel Fek, protože proč ne, sprosté slova to taky nezakazuje, je taková kouzelná Jane Doe. Nemá žádné backstory, příběh ani konverzace s lidmi nám nijak nenapoví ani její původ. Občas se totiž podiví nad některými čarovnými předměty, kdežto jiné věci ji příjdou naprosto samozřejmé. Trochu, jako by se bouchla v dětství do hlavy a pak byla do pátého ročníku v komatu. Namísto toho aby to v člověku vyvolávalo zvědavost bych řekla že to akorát nutí se nesžít s postavou. Jo, prostě je Vám to jedno. Jako správná Jane Doe je samozřejmě skvělá ať dělá cokoliv, což mi přišlo neuvěřitelně vtipné, protože mi hra na začátku vůbec nešla.

A jak už to napovídá, žádné RPG to opravdu není, dobrý pane. Máte na výběr odpověď? Ne. A když zrovna ano, má to nějaký vliv? NE. Máte možnost se bavit s postavami a budovat nějaké přátelství? V téhle hře, sotva.

Takže co můžete dělat, sbírat bylinky, zabíjet zvířátka, sbírat zvířátka a pak je breedovat. Vařit lektvary a pak je nikdy nepoužít. Ale vařit je občas musíte, protože QUEST. Taky si můžete hrát na Simíky a postavit si někde lavičku, NA KTEROU SI STEJNĚ NEMŮŽETE SEDNOUT.

V rámci Hlavní questové linky chodíte do školy a navštěvujete hodiny, akorát, za mě, je jich až směšně málo. Jsme tu cca celý jeden školní rok a tříd navštívíme asi pět? S čím že většina tříd je jen minutová cutscénka, kde naše postava nejde ani vidět? A po ní rozhovor s učiteli? To je přesně ten obsah, proč jsem to chtěla hrát. Celá zápletka je za mě dobrá. Jakože, za tři. Meh. Víte jak se říká, že příběh má dvě strany? Tak tohle mi tady trochu chybělo, bylo to ploché, neobjasněné. Situace vyeskalovala čistě proto, že ji nikdo nezastavil včas.

A pak tu jsou questy, většina z nich obsahuje sochy, pavouky a podzemí. Výlet do Moravského Krasu ruším poněvadž, jestli mi tak hra něco dala, tak silnou klaustrofobii. Máme tu pár generických logických hádanek, které už jste 100% uhádli minimálně v jiných dvou hrách. Většina těchhle sidequestů souvisí s NPC postavami, ale jelikož, jak jsem psala, nemůžete žádný vztah s NPC vytvořit, nemají absolutně žádný value. Nic Vám to prostě nedá, mimo nočních můr. Po celé mapě samozřejmě máme hromadu nepřátel, které můžeme jako správný patnáctiletý student prostě vyzabíjet, nebo je nechat být, nemá to na nic vliv.

Za mě osobně dvě nejlepší questové linky byly s postavami, jedněch konkrétních 5minut s drakem mi úplně vyžehlilo předchozích ztracených 30hodin. Skvělý WOW efekt, emoce, nechápu proč ten člověk nepsal zbytek questů.

Každopádně, myslela jsem si, že si HL zahraju víckrát za jiné koleje (Rawenclaw here!) ale HAHA ani náhodou! Ani za peníze. Vysoké hodnocení dávám kvůli procházkám po hradě (a ne okolí, protože upřímně, čekala jsem kouzelné místo v kouzelném světě a dostala jsem vesnice za Ostravou), létání na koštěti, které mi pořád nejde, ale byla to super složka. Létání na mountech. A celkovému feelingu. Hele, kdyby to byla jen simulace procházení se po hradě, tak dám 100%
+27
  • PC 90
Upozornění...komentář může obsahovat spoilery ohledně mechanik, nic co se týče příběhu vyzrazovat nebudu.

Tak jsme se konečně dočkali a naše Potterheadská srdce plesají nadšením. Už dlouho to chtělo nějakou pořádnou hru ze světa čar a kouzel, kde by si hráč mohl dělat, co jen uzná za vhodné a neznal by předem příběh, který se bude vyprávět. Hogwarts Legacy je výborné příběhové RPG s neskutečně vynikajícím combat systémem a důrazem na detaily, na kterých si my fanoušci knih zakládáme (až teda na pár výjimek). Studio Avalanche na sebe vzalo tuto obrovskou zodpovědnost a povedlo se jim vytvořit naprosto ikonické zpracování Bradavic a Prasinek, které je radost procházet a odhalovat jejich zákoutí a tajemství. Příběhu rozhodně pomáhá ten fakt, že ovládáte postavu, kterou si sami vytvoříte a není žádnou překážkou si k ní vybudovat vztah. Vaše postava má dar vidět a používat starobylou magii, která obsahuje relativně nebezpečnou moc a proto není zázrakem, že se jí chystají využít skřeti, kterým čarodějové už pěknou řádku let leží v žaludku. Docela hodně mi příběh připomněl stupňování příběhu v knihách, kdy vlastně vše začalo jako taková pohádka, ale později se to začalo uvrhovat do temnějšího směru a od poloviny hry se už začíná hojněji sázet na napětí. Takže pokud vás příběh zpočátku nechytl, tak vydržte....rozhodně to stojí za to. 

Celkem problém ovšem nastává v postavách, kdy téměř žádná z nich (kromě ústředního tria vedlejších questlinek) nedostává vůbec žádný prostor. Trojice to sice hodně kompenzuje, nicméně snad každý se těšil na interakce s ředitelem Phineasem, kterého výtečně ztvárnil Simon Pegg. Prakticky se tak o ostatní postavy nebudete příliš zajímat a jejich vedlejší úkoly budete plnit vesměs jen proto, že vám svítí v questlogu a nabízí odměnu, která se bude hodit (například quest s Demiguises). To ovšem neplatí pro již zmíněnou trojici questlinek, která nabízí odlišné zaměření příběhů a úkolů. Kromě toho tu jsou ještě samotné vyučovací hodiny, kterých ovšem není tak mnoho a prakticky probíhají ve formě cut-scén s pár quick-time eventy, což je za mě trochu škoda, protože ten školní život na který jsem se těšil je zde trochu ochuzen. Nicméně to tak nějak chápu. A jako takovou třešničku si pro nás tvůrci přichystali komnatu nejvyšší potřeby, která bude sloužit něco jako vaše základna (bye bye společenská místnost). Zde si můžete míchat lektvary, pěstovat rostliny, přizpůsobovat si jí k obrazu svému pomocí craftění nejrůznějšího nábytku a dekorací a hlavně budete tady mít svoje oblasti pro zvířátka. Starání se o potvůrky bylo příjemným překvapením a dost často jsem se za nimi vracel. Je to svým způsobem velmi příjemný relax a člověk tam dokáže strávit hodně času. Scenérie kdy si zvířátka hrají s míčem na sluncem zalitém palouku je k nezaplacení. 

Co rozhodně stojí za zmínku je celková přehlednost inventáře. Je zde krásně rozdělen do kategorií kde, tady máte questlog, tady vybavení, tady suroviny, tady výzvy a tak dále. Mnoho RPG má s tímto problém, zde je to vyřešeno skvěle. Nahromaděné vybavení můžete prodávat popřípadě zničit. Vypadá zrovna tenhle kousek oblečení na vaší postavě k smíchu? Nemějte obavy, hra nabízí možnost "transmogu", takže není problém vždy vypadat skvěle, jak by řekl Tony Stark. Oblečení zapadá do viktoriánského stylu, který já mám velmi rád, proto jsem se nebál občas svojí postavě nasadit na hlavu fešný cylindr nebo kravatu v krajkové košili. Gear se dá později i vylepšovat a lze do něj vsadit jakýsi kámen, který vám přinese užitek především v boji. Například větší damage pomocí určitého kouzla nebo vyšší obranu proti skřetům. 

Combat systém je na hře jedna z nejlepších věcí. Základem je jeho jednoduchost, přičemž prakticky každý nepřítel (kromě neživých) lze udolat pomocí základních útoků a protiútoku, pokud se vám podaří vykrýt pomocí dobře načasovaného Protega. Ovšem k dokonalosti ho dovádí až útočná komba, která tvoříte pomocí různých kouzel. Díky tomu jsou souboje neskutečně zábavné a uspokojující a hlavně neztrácí svoje "kouzlo" po celou hru. Není zde problém nepřítele odzbrojit, vymršit do vzduchu, následně zapálit, šlehnout s ním o zem a pak to zakončit třeba Bombardou nebo ho rozseknout Diffindem. Jediné co trochu kazí tohle tempo je potřeba měnit sloty pro kouzla. Do jednoho slotu se vám vejdou čtyři kouzla a k dispozici jsou čtyři sloty. Musíte si tedy chytře umisťovat kouzla, která spolu tvoří komba. Slib autorů, že ve hře budou k dispozici i kletby, které se nepromíjejí byl dodržen a chválím za jejich detailnost. Rovněž chválím za možnost se je nechtít učit (bude vůbec někdo takový?), ALE....není za ně vůbec žádný postih. Jediná nevýhoda těchto kleteb spočívá v jejich cooldownu, jinak si můžete metat Avada Kedavra před přáteli i profesory a nikdo neřekne ani pumpička. Součástí combatu je rovněž stealth, kdy na sebe hodíte zastírací kouzlo a můžete se mezi nepřáteli proplížit a zlikvidovat je potichu. Nejsem fanoušek stealthu, nicméně zde jsem stealth docela často využíval, hodně často v táborech banditů, kam si prostě jen chodíte vybírat truhly. 

O vedlejších aktivitách bych se taky chtěl trochu rozepsat, jelikož tvoří podstatnou část hry. Ve hře můžete plnit výzvy, za které dostáváte odměny v podobně transmogů, traitů apod. Odměny jsou motivující k plnění aktivit a dost často jdou plnit cestou ke questu nebo při výpravách. Problém ovšem nastává v případě, že danou aktivitu doděláte v těchto výzvách, ale po mapě se stále válejí další, za který nedostanete zhola nic. Jeden příklad za všechny a sice Merlin Trials. Zpočátku celkem jednoduché minihry, kterých je devět druhů. Poctivě je plníte, protože víte, že za ně bude odměna. Po odemčení odměn, jich ale na mapě zbyde ještě polovina, za který už nedostanete nic a je pak zjevné, že slouží jako výplň obří mapy. Být jich o polovinu méně neměl bych s tím problém, nebýt některé z nich tak designově dementní neměl bych s tím problém. Aktivity, které jsou zase zábavné (arény, závody na košťatech...) ty zase spočítáte na prstech jedné ruky. Ono potom ten obří svět působí tak nějak prázdně, je překrásný to ano, ale prázdný. Krom těch pár osad a aktivit nenabízí skoro nic.

Leveldesing lokací je ovšem excelentní. Každá lokace má svou charakteristickou atmosféru a budete při jejím procházením či prolétáváním padat úžasem. Jak jsem už zmínil, Bradavice jsou zpracovány do nejmenších detailů a nabízí mnoho míst k prozkoumávání, kde fanoušci knih ihned poznají ikonická místa a s radostí budou objevovat další. To samé platí pro Prasinky, kde lze najít všechny budovy a obchody, které tam být mají a je to velmi veselé místo. Zapovězený les budí naprostý respekt za světla i za tmy a za mě je to jedno z nejlepších míst ve hře. Jediná výtka směřuje k interiéru chalup, které jsou si na vlas podobné. Naštěstí tam kromě lootu nic nebývá, takže se nad tím dá přimhouřit oko. Graficky je svět naprostá dokonalost, který nabízí nádherné scenérie, jež oceníte ze země i ze vzduchu. Pokulhává ovšem grafika obličejů, kde postavy mají dost často skleněné výrazy a úplně nereflektují emoce, které probíhají v dialozích. U voiceactingu mi občas trhalo uši, když jsem slyšel jeden a ten samý hlas u více postav bez snahy ho alespoň trochu změnit. Jinak se ale zadařilo vybrat vcelku sympatické hlasy a nejvíce chválím dabérku hlavní ženské postavy, která mi přirostla k srdci. Toto vše v podkresu kvalitní hudby, která se hodně inspirovala u té filmové, což rozhodně není na škodu.

Věřím tomu, že hru si více užijí fanoušci knih a filmů, ale nebál bych se tvrdit, že může přivést také spoustu mudlů do světa čar a kouzel.

Celkový čas 62 hodin, dohráno na 100% všech collectibles, questů a challenges.

Pro: Je to prostě svět Harryho Pottera, příběh, knižní detaily, combat, létání, komnata nejvyšší potřeby, přehledný inventář

Proti: Grafika obličejů, špatně nadesignové minihry, nějaké vedlejšáky nestojí za nic, žádný postih za kletby, časový skip, vážně se zruší kouzlo Lumos, když přelezu plot??

+26