Assassin's Creed: Syndicate

Máme tu podzim 2015 a Ubisoft po zpočátku nehratelné a celkově nepříliš světoborné PC verzi AC: Unity skládá reparát novým počinem s podtitulem Syndicate. I tentokrát je hra zasazena do jedné z evropských metropolií – Londýna v době průmyslové revoluce. Propadli ale dámy a pánové z Ubisoftu znova, nebo úspěšně postoupí do dalšího ročníku?

Jelikož je to patrné už z procentuálního hodnocení, není třeba pokoušet se o nějaké uměle vytvořené napětí, a můžu na vás rovnou vypálit s tím, že letos si Ubisoft do indexu může za AC Syndicate kredity připsat hned po prvním termínu a nemusí se obávat komisionálního přezkušování a dalších tahanic, jak se mu již v minulosti párkrát přihodilo. (Unity, Hlídací psi, platforma Uplay obecně) Vzhledem k tomu, že po tom, co tento vývojář předvedl, ho nemám zrovna v oblibě (ale zase na druhou stranu nepatřím k haterům, kteří na hru automaticky nadávají už ode dne jejího oznámení), věřte, že Syndicate za zahrání opravdu stojí.

Po spuštění na člověka hra zaútočí graficky nádherně a zároveň velmi detailně zpracovaným Londýnem včetně kouzelných interiérů slavných pamětihodností, odlesků z kaluží, ultrarealistických stínů a spousty dalších vychytávek, které má rád hlavně marketing a pak samozřejmě každý správný šílenec do vizuálních efektů. Mezi ty se já sice neřadím, ale i tak můžu laickým okem vyobrazení revolučního Londýna posoudit jako jednu z nejlépe vypadajících open-world her, které jsem zatím hrál, a že je jich v posledních letech jako máku; zejména Ubisoft začíná dost podezřele působit dojmem, že už snad ani žádné jiné hry dělat nebude. (série AC, Watch Dogs, Ghost Recon Wildlands, The Division…)

Jenže, nepochybně mimo řadu jiných, grafické orgie se konaly už loni v Paříži (pokud jste měli trpělivost počkat si několik patchů a disponujete dostatečně ďábelskou grafárnou), ale ukázalo se, že ani spolu s marketingem do nebes vychvalovanou možností co-op misí to jaksi nestačí. Co tedy Syndicate dělá lépe? Zjednodušeně řečeno: kromě parkouru všechno.

Souboje, které v předchozím díle byly sice těžší, což jsem s povděkem kvitoval, ale bohužel taky nepříliš zábavné, jsou vylepšeny o řadu možností, jak si je zpestřit – ať už více či méně brutálními způsoby zneškodnění až 3 nepřátel najednou za doprovodu efektních animací nebo řetězením komb za použití asasínských zbraní, mezi které kromě mečo-hůlky (cane sword), jakési řeznické dýky a boxera patří již tradiční bambitka a vrhací nože. Nový rozměr likvidace nepřátel hře propůjčuje vystřelovací šplhadlo (rope launcher), a tady už nemůžu nezmínit Batmana, v jehož jeskyni se Kuba a Evička Smažilovi (Jacob Frye, Evie Frye), hlavní hrdinové tohoto dílu, určitě stavili a inspirovali, a to nejen zmíněným udělátkem, ale i stylem boje, a když už jsme u toho, mečo-hůlka by zase určitě nebyla nijak cizí starému Brachovi Penguinovi. Žerty však stranou; ač okoukané/vypůjčené z her jiných, i tady tyto mechanismy fungují zatraceně dobře, takže nemám důvod to hře mít nijak za zlé, protože kupříkladu právě rope launcher jednak usnadňuje a urychluje přepravu po Londýně, kde se mimochodem můžete vydat i na prohlídkovou cestu vlakem, nebo jen skočit na jeho střechu a v libovolnou chvíli seskočit a vydat se jinam, jednak přináší v podstatě nevyčerpatelnou zásobu možností, jak řešit rozličné stealth situace, unikat z boje v případě odhalení a tak dále.

S přepravou a bojováním souvisí taky další novinka, kterou je jízda drožkami, jejichž pomocí je možné jak velice rychle cestovat po městě, tak unášet padouchy a předávat je polici nebo správně načasovanými nárazy zneškodnit případné pronásledovatele. Ovládání těchto historických dopravních prostředků je rovněž dostatečně propracované (jinak se vám pojede s robustním hasičským povozem, jinak s malou dvoumístnou drožkou) a vcelku zábavné a mám z něj rozhodně lepší dojem než třeba z jízdy autem či na motorce v již několikrát zmíněných Watch Dogs. Fanatické milovníky zvířat jen musím varovat, že při kočárových bitkách to nezřídka odskáčou i koníci, takže ti se budou muset podobným střetům vyhýbat jako politik konkrétní odpovědi na otázku a raději jen mírumilovně mordovat gaunery a templáře v ulicích a budovách.

Velmi milým překvapením pro mě byl i soundtrack, protože i když kvalitní ozvučení doprovází vlastně celou sérii AC, tady jde o něco opravdu mistrovského. Zapomeňte na vynikající elektronicko-orchestrální skladby, v Syndicate se vám představí pan Austin Wintory s klasikou postavenou na neposedných smyčcích, ale dost keců; tady je link na jednu z mých oblíbených herních skladeb – posuďte sami: http://www.youtube.com/watch?v=fAflypDor2c

Co zůstalo značně diskutabilní, je parkour, který sice oplývá kvantem oku lahodích manévrů a animací, avšak jeho funkčnost člověka čas od času pěkně nasere, když chce někdo shůry otrávit nepřítele halucinogenní šipkou, což se sice podaří, ale vzápětí váš hrdina seskočí a zlikviduje cíl pod sebou skrytou čepelí tak utajeným způsobem, že si toho všimne každý nepřítel v okolí dvaceti metrů, takže váš původní zákeřný a prohnaný plán s otrávenou šipkou přijde poněkud vniveč, nebo když se vámi ovládaná postava ze záhadných důvodů rozhodne spáchat sebevraždu skokem, který nesměřuje k ničemu, na co lze dopadnou nebo se toho zachytit.

Příběh se točí okolo asasínské klasiky, tedy věčného boje proti templářům a pátraní po mocných artefaktech z pradávných dob a civilizací, ale ve srovnání s Unity mně přišly příběhové postavy v Syndicate o poznání zajímavější; během svých toulek Londýnem je možnost setkat se třeba s Charlesem Dickensem i Darwinem a nachomýtnout se jejich prostřednictvím k nejednomu výstřednímu úkolu. Dějovou linii v současnosti jsem začal ignorovat někdy mezi díly Revelations a Black Flag, takže ji nemůžu hodnotit, nicméně mi na ní vyhovuje to, že mě už tolik neotravuje při dobývaní Londýna, jako otravovala od plundrování a hledání pokladů právě například v Black Flag.

Jedno k druhému, shrnul bych to asi následovně: brázdit překrásný historický Londýn v kočáře do rytmu valčíku, zdemolovat vůz pronásledujících grázlů a vykosit je na mostě, načež se úhledným kotrmelcem zřítí někam na dno Temže, a osvobozovat různými aktivitami město od templářského vlivu, to je zkrátka virtuální zábava, jak má být.

Pro: skvostné vyobrazení Londýna za průmyslové revoluce, zábavné souboje jak na nohou, tak v drožkách, hromada možností, jak řešit mise potichu, perfektně vyřešené cestování po městě (fast travel, rope launcher, vlaky, drožky), virtuózní soundtrack, oproti Unity rozumněji odladěný systém upgradů a výzbroje

Proti: ovládání je občas na palici, po získání většiny zásadních vylepšení příliš nízká obtížnost, krvavé požadavky na hardware, občasné pády hry, zdolávání rozhleden již delší dobu budí silný dojem, že jde o jakýsi fetiš některého z hlavních game designerů