Assassin's Creed: Syndicate

Vydávat každým rokem to samé je troufalé a drzé. Vezmu stejnou kostru, potáhnu ji novým kabátkem a hurá máme tu nový díl, tentokrát v jiném městě. Než se Vám ohřeje v PC nebo konzoli, už čtete, že další bude v "xy". Assassíni jsou dílo, které svou repetetivností právoplatně přejídá hráče a i zarytý fanoušek musí cítit pálení žáhy. Je tedy velmi dobře pro značku, že aktuální díl Syndicate se v zásadě povedl a další nás čeká až v roce 2017, kdy možná zažijeme oproti Unity skutečnou revoluci.

Cesta krabičky s nosičem tohoto titulu byla pro mne velmi složitá a trnitá. V podstatě se dá říci, že jsem k ní přistupoval vlažně ala z nouze ctnost. Loňské Unity mělo příšerný začátek v žalostné optimalizaci a trpký konec v bezbřehé plochosti. Nemůžeme se tedy divit, že oznámení Syndicate evokovalo pocity Unity v Londýně. Dalo by se říci, že měl titul velmi těžký balvan předsudků v hráčské obci a tudíž i nelehkou prezentační úlohu. Trhal si někdo šaty při prvním oznámení, těsně po vydání Unity... těžko. O to více překvapující kvality vyplavaly hraním napovrch. Překladatelský servis mě přesvědčil, že raději investuji své peníze do česky lokalizované hry než-li naopak. Ty ostatní na které jsem se těšil, musí počkat až na vydání češtiny a pak si je možná koupím (zvlášť, když mě zajímá příběh).

Se zavěšenou pamětní mincí z leštěného hliníku vedle TV, jsem se ponořil do světa Viktoriánské Anglie. A ono... ono to funguje. Hned na první pohled je evidentní, že ploché postavy byly nahrazeny sympatickou dvojicí sourozenců a nějak to od začátku plynule šlape. Paradoxně mě nejvíc na sérii obtěžovala ta tíha assassinského údělu, všechny osudové záležitosti, rada starších sedících, když nebylo co na lžíci a jiné destiny momenty, které byly klišoidní až hanba. Zde naštěstí nejsou. V podstatě mám pocit, že hraji za bratra a sestru, co se vydají souhrou náhod do Londýna a každý má své choutky a motivaci dělat to, co dělá, prostě přežít a žít. Je tu mírná esence mýtických prvků, je tu politika, jsou tu vraždy, ale tentokrát servírované jako sladěný talíř, kde je maso, omáčka a příloha v takovém poměru, že po dobu konzumace Vám nic nepřebývá ani nechybí. Šéfkuchař to sladil v rámci možností série velmi chutně. V současné době mám otevřenou celou mapu, splněny sběratelské aktivity (které mě bavili - což v Unity moc nefungovalo viz. otevření unikátního assassinského obleku) a příběh rozehraný tak, že mě zajímá jak to celé dopadne (a to se mi u této série nestalo již hodně dlouho). Je pro mne důležité, že budu tento talíř dojídat s chutí. Nečekal jsem lahůdku mistrovské úrovně, ale v tom co měli nabídnout neudělali zásadní chybu.

Ačkoliv jsme mohli na internetu vidět srovnávací videa s Unity a je třeba vzít v potaz, že vizuál prodělal menší downgrade, není to nic zásadního. Vzhledem k tomu, že je zjevná péče v propracovaném Viktoriánském Londýně a titul slouží jako interaktivní virtuální turistický průvodce, kde se můžete hodiny kochat dokonalou architekturou a všemi pamětihodnostmi dané doby, nelze vyčítat absenci zaplněných ulic lidmi a fakt, že většina budov má uzavřené interiéry. Krásně se na Syndicate kouká a zaslouží velkou čest za excelentní převedení města do hráčského světa.

Jsem rád, že budu vzpomínat na posledního Assasína, jako na toho dobrého, že si rok odpočinu a mohu se těšit na nový díl zasazený do Číny.

Hráč 0