Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Assassin's Creed: Syndicate

23.10.2015
19.11.2015
74
132 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Assassin's Creed: Syndicate je dalším dílem ze série Assassin's Creed, jehož děj je tentokrát zasazený do viktoriánského Londýna roku 1868. Příběh se zaměřuje na tehdejší vypjatou situaci mezi chudými a bohatými. Průmyslová revoluce byla dovršena, avšak společenský vývoj nestíhá technologický. Vykořisťované dělnictvo tak žije v postavení novodobých otroků s čímž se jeho určitá část nehodlá smířit. Neprivilegovaní se proto organizují v různých, často kriminálních spolcích (syndikátech) a ve vzduchu visí rebelie.

Hráči se zhostí role dvou sourozenců - Jacoba a Evie Fryeových, kteří jsou vycvičeni dle assassínského kodexu. Povahově snad ani nemohou být odlišnější. Jacob je mladý, cílevědomý a horkokrevný vůdce gangu. Evie je naopak mistryně skrývání a manipulace. Oba nicméně spojuje jeden cíl – vysvobodit lid z okovů chudoby a korupce prostřednictvím boje s plutokraty a především s odvěkými nepřáteli Assassínů, Templáři.

Mimo mise, tedy při volném prozkoumávání Londýna (přibližně o 30% větší než Paříž v předešlém Unity), je možné mezi oběma zmíněnými postavami libovolně přepínat. Během misí si však hráč zahraje za Evie pouze ve čtvrtině příběhové linky. Mezi hlavní novinky tohoto dílu patří využití vystřelovacího háku, díky kterému můžete okamžitě zmizet ze scény, popřípadě se velmi rychle přesouvat ze střechy na střechu. Překvapit mohou v rámci série doposud netradiční zbraně (boxery, rapír v holi, nepálský nůž kukri) a nové metody přepravy (kočáry, vlaky).

Ke hře vyšlo několik přídavků, které přidaly nové výstroje a zbraně pro Jacoba a Evie, včetně příběhových DLC Streets of London Pack, The Last Maharaja (Poslední mahárádža) a The Dreadful Crimes (Ohavné zločiny). Největším příběhovým rozšířením je pak zcela samostatná kampaň Jack The Ripper (Jack Rozparovač), ve kterém Evie Frye pátrá po svém zmizelém bratru a zároveň musí čelit nejznámějšímu Londýnskému sériovému vrahovi.


Poslední diskuzní příspěvek

@JohnCZ (25.09.2020 13:23): Žejo? A stejně tak mi přijde, že režie těch herců je nějaká hodně béčková. Evie se chová šťastně a jakoby bezstarostně, vzápětí je vážná. Nějak bez smyslu. Tady někdo asi nevěděl, co mají ty postavy vlastně za charakter, anebo žádný ani nikdy pořádně neměly napsaný.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 50
Dílo dokonáno. Série ztratila i ty zbytky duše, které kdysi měla. Syndicate je tak neskutečně vyprázdněná hra, až to bolí. Máme tu sice velký historický Londýn, který na první pohled dýchá životem a zajímavými příběhy. Jenže tyhle příběhy, které v Unity byly ještě jakž takž slušné, tady působí spíše, jako kdyby je psala nějaká partička najatých středoškoláků. Ne vážně, takhle slabý, spíš až debilní writing všeho vyjma ústředního příběhu jsem snad ještě neviděl a to hry většinou neoplývají kdovíjak kvalitními scénáři. Veskrze to zabíjí jakékoli snahy o ponoření se do hry a její atmosféry.

Londýn vypadá vizuálně krásně, ale jak už tu kdosi zmínil, je to jediná věc ve hře, která (snad jen s výjimkou dobové hudby) dokáže na hráče nějak zapůsobit. Jediná věc, která má nějakou duši. Po určitém čase ale nakonec ta hnědošedivá barva zablácených ulic stejně omrzí a mimo město, třeba do nějakých kobek, se hráč, na rozdíl od minulých dílů, nepodívá. Hráč si i brzy začne všímat klasického Ubi schématu, mnoha bugů v grafice a oproti Unity i výrazného vizuálního downgradu.
Co drží Syndicate nad propastí je pravděpodobně hratelnost. Ta totiž kombinuje všechno zábavné na předchozích dílech a i přes slaboučký design misí je to docela zábava hrát, byť je nutno si hru přiměřeně dávkovat. Určitě to není věc, kterou by člověk pokořil intenzivním hraním za pár dní. Své trumfy hra odhalí zhruba po 2 hodinách hraní a poté je to až do konce opakování toho samého. A není nic, co by táhlo hráče dál. Všechno dějové je až zoufale neambiciozní. Souboje jsou oproti Unity o něco zábavnější, lezení po budovách díky háků až směšně jednoduché. Na jednu stranu to velmi zrychluje pohyb po dost velkém městě, ale pocit z nebezpečného šplhání je dávno pryč.

Na začátku jsem nakousl příběh, který hráče zavede doprostřed války gangů. To je vlastně i jediná tématika hry. Pryč je assassinská mystika. Není tu žádný řád, templáři jsou tu prezentování formou členů gangů, které hráč postupně vyhlazuje tím, jak obsazuje Londýn. Linka z budoucnosti je osekána na nutné minimum a až na jedno příjemné a velmi nečekané překvapení se hráč nedozví ani nic nového. Celá ústřední linka se točí jen o osvobozování Londýna a hledání DALŠÍHO úlomku ráje, který (to snad ani není spoiler) postavy samozřejmě naleznou až ve finální misi a to mezitím je jen generická vata. Tohle přešlapování na místě a čekání na "něco" je už docela frustrující.

Dvojice hlavních postav je ale naštěstí sympatická a díky tomu, že se hra nebere vždycky úplně vážně, tak to není vždycky úplná nuda. Zatímco za Jacoba jsem hrál spíše z nutnosti, Evie mě svým ladným pohybem a pěknými outfity přikovala k obrazovce o něco více. Animace mezi misemi jsou často osekané, často ani žádné nejsou a hráč sleduje statickou obrazovku a rozhovor dvou postav bez dodělaného mocapu. Srsly?

Z té hry prostě z pomalu každého aspektu řve odlfáknutost a jsem rád, že si série dala po tomhle fiasku pauzu. On ten základ totiž je pořád dobrý a i přes kritiku na poslední díly se na Origins skutečně těším. Syndicate ale opravdu nemá pořádně co nabídnout a to ani zatvrzelému fandovi série, který už musí být notně unavený tou stále stejnou a neměnnou herní šablonou. Nehraje se to špatně, ale celé to naprosto a bez jakéhokoli vzrušení prošumí.

Pro: místy hratelnost, tradičně pěkně zpracované město, Evie, hudba navozující dobový feeling

Proti: místy hratelnost, slaboučký až generický design misí a to i těch hlavních, vizuální downgrade, hloupý writing, příběh prost jakýchkoli emocí, hloubky, začátku a konce; hráče to nemá šanci vtáhnout

+24 +26 −2
  • PC 40
Herní výzva 2020: "Reálná virtualita"

Hru jsem zkoušel už v době vydání, ale prakticky hned na začátku znechuceně odložil. Ale pořád to ve mně hlodalo, přeci jen jsem cítil jistý dluh a výzva má být výzva...

Děj se odehrává ve viktoriánském Londýně, v dobách začátků kapitalismu, rozvoje parních strojů a továren, ale také doby imperialismu, bestiálních vražd prostitutek a dětské práce. Svět se opět povedl, i když Londýn je přeci jen poněkud okoukanější a méně zajímavý než předchozí lokace. Dojem z mé návštěvy kolem milénia přeci jen zanechaly spíš octové brambůrky než město samotné, i když třeba St Paul Cathedral je opravdu monumentální.

Gameplay je pořád stejný, což zde beru spíše jako minus. Přeci jen běhat parkour a používat lana a háky po malých domcích ve Středozemí s přivřením očí dávalo smysl, v těchto vysokých budovách už to nebylo ono. Pořád je problém třeba seskočit z nerovného okraje kam chci. Lidé se tu bezcílně motají zbytečně, v Unity to aspoň dávalo smysl (revoluce). Taky v Unity byly krásný paláce a interiéry, tady nic. Dokonce i v té naprosto maličké části buckinghamského paláce jsou na stěnách jedné místnosti tři stejné obrazy. To už je prostě odfláklé.

Oproti předchozím hrám jsou tu protagonisté dva - sourozenci brácha a segra. Mají trošku jiné perky na konci, ale hraní je za ně je v podstatě stejné. Bližší mi byla ségra, byla mi sympatičtějši, šlo se na ní dívat a často bojujete i proti ženám. Zajímavé je, že je tu x obleků a ve všech vypadá ségra elegantně a brácha jako hastroš. Hlavní příběh je klišé na kliše s fajn záporákem, vedlejší úkoly byly slabší než Unity a prakticky si je nepamatuju. Chtělo by to opravdu více tajemna, víc prostitutek, víc politiky, víc assassinů, prostě víc něčeho....

Co se mi líbilo je opravdu množství dětí, které nejen makají v továrnách, ale také kradou, hrajou fotbal v parku, atd. Děti ve většině openworld hrách chybí.
Líbily se mi změny v počasí.
Líbilo se mi hledání tajemství hracích skřínek. O to víc mě zklamala odměna.

Pro: děti, počasí, hrací skříňky

Proti: gameplay, prostředí, příběh, vedlejší mise

+19
  • PC 70
Syndicate je v prvé řadě krásná návštěva Londýna v jeho nejlepších letech. Londýn je zde hlavním, a po hříchu také jediným, hrdinou s charismatem a osobitostí. Všechny ty potemnělé uličky, prosluněné parčíky, kouřící komíny a rozžhavené slévárny. Všichni ti malý Oliverové vybírající popelnice a lapající peněženky. Tohle je jednoduše hrdina, kterého chcete poznat od hlavy až k patě. A že budete mít příležitostí!

To samé se bohužel nedá říci o Jacobovi s Evie. Stejně zbrkle jako se představí, také příběhem proplují a zase zmizí. Se závěrečnou scénou nemáte pocit, že by jste něčeho dosáhli, i když přítomnost královny se něco takového snaží naznačit. Jsou zde jednoduché náznaky rozporu mezi sourozenci, které ale nikdy nejsou pořádně rozebrány a nikdo není nijak konfrontován. Ke konci už začíná být děj tak náhodně uplácaný, že už je vám vlastně jedno co a proč děláte. A ono to vskutku jedno je. Příběh je tu totiž jen takový doplněk, ke zbytku vedlejších misí. Ty často nejsou špatně napsané a nechybí jim nápad.

Výslednému dojmu z postav moc nepomáhá ani neskutečně těžkopádné ovládání. Jacob se nejvíce nadávek dočká, když si to po Londýně trajdá jako retardovaný tvrdohlavý kamzík. Kde jsou ty časy svižného a příjemného hopsání ze dvojky. Tento zautomatizovaný pohyb, při kterém nikdy nevíte jak se zachová, mi do hry o radosti z pohybu jaksi nezapadá. Stejně jako batmanovský hák a šílené kočáry. Nešlo to střídměji?

No, nešlo. Akce musí odsýpat a krev cákat na všechny strany. To je jeden z důvodů, proč se mi do hry z počátku vůbec nechtělo. Brutalita série je dovedená do tak absurdních a samoúčelných rozměrů, až je to neuvěřitelně protivné. Opravdu musím bojovat proti tyranii hlavního záporáka vyvražděním půlky Londýna? Opravdu musím lidem zapichovat kukri mezi oči a piruetkou rozpárat střeva? K čemu? Asi jsem už starý.

Bohudík je tady alespoň potlačena celá assassínská zápletka. Když ale vykoukne, tak to opět stojí za to. Moudra "vyšších bytostí" opět způsobují protáčení panenek a hledání tlačítka pro přeskočení.

Původně jsem se tolik rozepsat nechtěl, takže už jen krátce. Vypadá to krásně a netradiční hudba je skvělá. Hratelnost je stokrát omletá písnička bez náznaku pokroku, ale po mé tříleté pauze se sérii to bylo snesitelné. Suma sumárům. Nic pamětihodného, ale mohlo to dopadnout hůř.
+17
  • PS4 60
Se sérií Assassin's Creed mě pojí velký kus mé hráčské minulosti. Tehdy v pubertě, když jsem hrál druhý díl na Xboxu 360, začínal jsem si tu vskutku jedinečnou a rozmáchlou (tenkrát ale ještě ne) sérii zamilovávat. Ubisoft uhodili hřebíček přesně na hlavičku, když se rozhodli po zvláštním prvním dílu (působící spíš jak nějaké technické demo), posunout sérii do jiného časového období a do bot jiného asasína. Najednou jakoby se jim před očima otevřel svět plný možností, svět propojující fikci s historií, svět barev a lidských osudů. Nabídli nám nahlédnout na pravidla a historii vlastního fikčního světa jako do učebnice. Tenkrát mě to neskutečně chytlo. Eziova cesta životem. Práce s hráčovými emocemi, kterou nevidíme tak úplně každý den.

Nyní se nacházíme v roce 2020, pominula doba mého skalního fandovství, kterým jsem tady oplýval v mém komentáři na Syndicate, který jsem smazal. Teď jsem si šel zahrát hru jako někdo jiný. Můj pohled na umění se změnil, a s tím i pohled na herní umění. Před nějakou dobou mě zmlsala taková "maličká" hra zvaná The Last of Us Part II. Nějak záhadně na mě promluvila, a připomněla mi, jaké emoce a pocity ve mně dokáže videohra vyvolat, a že to jde. Vím že každý takovýto digitální počin je zcela jiný, jiný autorský, řemeslný a technický otisk, ale u hraní tohohle díla, již devátého hlavního chodu od gigantického Ubisoftu, vidím, jak dokážou být velké vysokorozpočtové produkce, u kterých vím že to umí i líp, stále pozadu, a zdržovat se jen toho povrchního.

V mnohém se bohužel nabízí srovnání s minulým dílem Unity, v něčem se bohužel rozchází. Tady mi to přijde bohužel jako výplňovka. Celá hra. Po ultra-mega očekávaném předchozím díle, tady tvůrci jakoby polevili. Nějak se stalo, že Ubisoft začal těžce flákat příběh, a to bych řekl, že už během tvorby Unity. Tady je vlastně vidět názorný příklad toho, že když tam není žádný drajv, žádný nápad, žádný hnací motor, je vám to celé tak nějak ukradené, pak to člověka nebaví. Tady pro mě moc neplatí, že aspoň hratelnost by mohla být zábavná, i když šlo vše v příběhu do kopru. To jde ruku v ruce. Ty mise v starších Eziových dílech, v Black Flag, nebo by se dokonce něco našlo i v díle třetím, nebyly bůhví jak oběvné. Samotné mise v hlavním příběhu vlastně nebyly nikdy v této dnes už legendární sérii ten hnací motor. To byl příběh, postavy a oběvování jejich příběhů, emoce. Tady to spadlo. Stejně jako v Unity.

Jak jsem psal, Unity bylo očekávané, a taky podle toho vypadalo. A nebylo to jen z grafického hlediska, kdy se tvůrci snažili vytřískat z tenkrát nové generace konzolí snad úplně vše. Kromě teda technického bordelu, hráči zároveň dostali opravdu pěknou hru. Které se možná ještě o rok novější Syndicate ne úplně vyrovnal. Oni se tvůrci rozhodli zprostředkovat hráčům exkurzi do tehdy revoluční Paříže a přijde mi, že tak stejně to je i tady. Možná o něco méně, ale je. Příběh samotné hry, válka asasínů a templářů, a všechny ty postavy, kterých se to týká, už hrají druhé housle. Ubisoft si čím dál více uvědomoval, že hráčům dají nejvíce právě té exkurze, té prohlídky historií. A zapomněl, že se tady vypráví příběh nějakých postav, které mají nějaký svůj vývoj a nějakou svoji historii. Postavy a jejich příběhy jsou tady na pozadí historických okolností. Ne naopak. Historie tehdejší doby není jenom pozadí podřízující se postavám a fiktivním příběhům. Což je nemilé. Unity se v rámci narativu ale přecejen snažil, nabídnul nám trochu ambicióznější příběh s ambivalentnějšími postavami. Vskutku osvěžující příběh, který svým velikášstvím pokračoval ve výpravných šlépějích, u čehož jsme byli zvyklí z minula. Klasicky to Ubisoft upekl jen způlky, a tak to celé působilo nedostatečně, nedodělaně. To stejné je ovšem tady, s tou vyjímkou, že už se ani nesnažili o žádné osvěžení. Postupné dobývání Londýna z područí templářů je ten nejobyčejnější příběh, který jsme v těch hlavních AC hrách dostali. Bez inovace, bez nápadu. Klasický černobílý pohled na všechny zúčastněné postavy. Plus ty historické tady plní opět účel jen jakéhosi drobného životopisného medailonku s žádnou skutečnou vahou pro příběh hlavních dvou postav. Celý děj působí jako jedna epizoda seriálu, ne celá série, nebo celovečerák. Žánrově je to k tomu ještě velmi odlehčené, postavy jsou archetypální a karikaturní a celé se to nebere vážně. Přitom na poli té základní dějové kostry se to tváří bůhvíjak velkolepě, kdy tady máme co dočinění s templářským vůdcem majícím obrovský vliv na celé město. V praxi to ale nevidíme. Jak jsem psal, minulé díly nebyli jednotlivými aktivitami kdovíjak objevné, ale jde o to, při jaké příležitosti to bylo, jestli jsme s Eziem navštěvovali jeho milou ve vedlejších misích v Brotherhoodu, nebo že jsme pomáhali Connorovi s jeho komunitou přátel v ACIII. Šlo o to jak nás to sblížilo s tím fiktivním životem na obrazovce před námi. Nic z toho tu nenajdete.

V jednom komentáři jsem psal o tom, jak je důležitý detail. Tady na něho není žádný důraz. Málo animací postav, příběhové cutscény tady jsou tipnuty vždycky velmi rychle, vedlejší úkoly mi přišli úplně zbytečné. Herní náplň v podobě obsazování jednotlivých čtvrtí je stereotypní a vlastně celá hra se skládá z více méně toho samého pořád dokola. Běž tam, ukradni tohle, zabij tyhle a uteč, hotovo. Takhle vypadá tzv. nastavovaná kaše přátelé. Nemluvě o tom, jak je to furt technicky nevyvážené, kdy se postavy divně hýbou, hlavní postavě všechno trvá, parkour je krkolomný a člověk u něho má někdy pocit, že pohyb protagonisty nemá pod kontrolou, nemluvě o odebrání tlačítka na skok.

Abych jen neházel hnojem, Syndicate je pořád celkem obstojná hra. Jako základní řemeslo to jakž takž funguje. Mě si hlavně hra obmotala na to na první pohled nejméně zajímavější a to sbírání předmětů. Jsem asi fakt celkem ujetý na to všechno posbírat. Jinak se tady daří to, na co byl očividně kladen důraz, vcítění se do historického města a období. Viktoriánský Londýn je fakt hezký a opět se Ubisoftu podařilo dosáhnou zcela jiného feelingu než v předešlých dílech, takže každý AC díl působí jinak, sálá z něho jiná atmosféra. Pak tady vlastně stále platí to, co jsem už zmiňoval na začátku, tvůrcům tady funguje pořád to nahlížení do jejich obsáhlé učebnice, a když už ne v praxi, tak aspoň prostřednictvím textů v databázi. Fakta i fikce jsou tady poutavě rozepsány a velmi dobře zkombinovány. Takže se musíme aspoň uspokojit z nějakého toho loru z textů a nahrávek ze současnosti. Kromě tohohle je tady příběh moderní doby vypravován v pár záběrech skrz nějaké drony či co, a opět se ukázalo, jak nedomyšlený celý tento narativ s linkou ze současnosti je. A to mě tato linka ve starších dílech nevadila, dokonce někdy i zajímala a bavila, záleží totiž na tom, v jaké formě se k nám dostane. Jestli se skutečně můžeme nějak pohybovat a objevovat okolí, nebo je to zpracováno jako tady, nebo jako v Unity, čili úplně zbytečně.
+14
  • PC 85
Vydávat každým rokem to samé je troufalé a drzé. Vezmu stejnou kostru, potáhnu ji novým kabátkem a hurá máme tu nový díl, tentokrát v jiném městě. Než se Vám ohřeje v PC nebo konzoli, už čtete, že další bude v "xy". Assassíni jsou dílo, které svou repetetivností právoplatně přejídá hráče a i zarytý fanoušek musí cítit pálení žáhy. Je tedy velmi dobře pro značku, že aktuální díl Syndicate se v zásadě povedl a další nás čeká až v roce 2017, kdy možná zažijeme oproti Unity skutečnou revoluci.

Cesta krabičky s nosičem tohoto titulu byla pro mne velmi složitá a trnitá. V podstatě se dá říci, že jsem k ní přistupoval vlažně ala z nouze ctnost. Loňské Unity mělo příšerný začátek v žalostné optimalizaci a trpký konec v bezbřehé plochosti. Nemůžeme se tedy divit, že oznámení Syndicate evokovalo pocity Unity v Londýně. Dalo by se říci, že měl titul velmi těžký balvan předsudků v hráčské obci a tudíž i nelehkou prezentační úlohu. Trhal si někdo šaty při prvním oznámení, těsně po vydání Unity... těžko. O to více překvapující kvality vyplavaly hraním napovrch. Překladatelský servis mě přesvědčil, že raději investuji své peníze do česky lokalizované hry než-li naopak. Ty ostatní na které jsem se těšil, musí počkat až na vydání češtiny a pak si je možná koupím (zvlášť, když mě zajímá příběh).

Se zavěšenou pamětní mincí z leštěného hliníku vedle TV, jsem se ponořil do světa Viktoriánské Anglie. A ono... ono to funguje. Hned na první pohled je evidentní, že ploché postavy byly nahrazeny sympatickou dvojicí sourozenců a nějak to od začátku plynule šlape. Paradoxně mě nejvíc na sérii obtěžovala ta tíha assassinského údělu, všechny osudové záležitosti, rada starších sedících, když nebylo co na lžíci a jiné destiny momenty, které byly klišoidní až hanba. Zde naštěstí nejsou. V podstatě mám pocit, že hraji za bratra a sestru, co se vydají souhrou náhod do Londýna a každý má své choutky a motivaci dělat to, co dělá, prostě přežít a žít. Je tu mírná esence mýtických prvků, je tu politika, jsou tu vraždy, ale tentokrát servírované jako sladěný talíř, kde je maso, omáčka a příloha v takovém poměru, že po dobu konzumace Vám nic nepřebývá ani nechybí. Šéfkuchař to sladil v rámci možností série velmi chutně. V současné době mám otevřenou celou mapu, splněny sběratelské aktivity (které mě bavili - což v Unity moc nefungovalo viz. otevření unikátního assassinského obleku) a příběh rozehraný tak, že mě zajímá jak to celé dopadne (a to se mi u této série nestalo již hodně dlouho). Je pro mne důležité, že budu tento talíř dojídat s chutí. Nečekal jsem lahůdku mistrovské úrovně, ale v tom co měli nabídnout neudělali zásadní chybu.

Ačkoliv jsme mohli na internetu vidět srovnávací videa s Unity a je třeba vzít v potaz, že vizuál prodělal menší downgrade, není to nic zásadního. Vzhledem k tomu, že je zjevná péče v propracovaném Viktoriánském Londýně a titul slouží jako interaktivní virtuální turistický průvodce, kde se můžete hodiny kochat dokonalou architekturou a všemi pamětihodnostmi dané doby, nelze vyčítat absenci zaplněných ulic lidmi a fakt, že většina budov má uzavřené interiéry. Krásně se na Syndicate kouká a zaslouží velkou čest za excelentní převedení města do hráčského světa.

Jsem rád, že budu vzpomínat na posledního Assasína, jako na toho dobrého, že si rok odpočinu a mohu se těšit na nový díl zasazený do Číny.

Hráč 0

Pro: Dobrá řemeslná práce, sympatické postavy, dobře sladěný talíř pro konzumaci

Proti: Stále stejný pocit kulis, ve kterých se hraje divadelní představení. Absence pocitu proniknutí do dané doby se vším všudy.

+13