Let the Cat in je poměrně jednoduchou logickou hříčkou, která ničím neurazí, ale ani nenadchne. Je dobré zmínit, že hra není plně dokončena a nikdy nebude. U posledních úrovní svítí „Coming soon“, takže vás nečeká ten skvělý pocit, že jste vyčistili všechny úrovně. To hře ale vůbec nebrání, abyste si jí na pár hodin v rámci mezí užili.

Pro milovníky koček to bude poměrně příjemných pár hodin. Svou kočičku si lze za hvězdy vyzdobit dle libosti. Nejenže si můžete odemknout odlišné barvy srsti nebo animace, můžete na ní ale také navléct různé části oblečení a libovolně je kombinovat. Hvězdy z úrovní tak mají dost příjemné využití, a přestože já osobně nejsem přímo milovník koček, k nějakým úrovním jsem se vrátil, abych si zkrátka mohl koupit ten študácký čepec!

Co se samotných úrovní týče, mohu je z jedné strany pochválit, z druhé ne zas tolik. Líbí se mi, že přestože cíl je vždy stejný (dostat kočku do pelíšku), jednotlivé kroky nikoliv. Jednou má kočka zavřené dveře, jindy je v cestě bedna nebo děsivý pavouk, nebo jí zkrátka musíte spustit dolů její schůdky. K tomu všemu máte k dispozici jen klubíčko a sadu předmětů, které musíte šikovně rozmístit tak, abyste odrážením klubíčka všechny překážky odstranili. Ze začátku je to fajn, úrovně se stěžují a postupně se představují nové mechaniky. Čím jste ale dám, tím více je cítit, že tady při tvorbě docházel dech. Úrovně začínají být repetitivní a dosti podobné. Jindy je to v podstatě skoro o pixel huntingu, jen musíte poličku umístit na hyperkorektní místo, aby se klubko odrazilo kýženým směrem. A někdy zase nemusíte udělat doslova nic (pokud tedy nechcete bonusové hvězdy) a klubko na první dobrou přetne provázek držící dveře. 

Můj výsledný pocit ze hry je možná o trochu negativnější, než by si Let the Cat in zasloužila. Vzhledem k tomu, že hru již nelze pořídit, na tom ale ve výsledku zas tak nezáleží. Pokud ji ale máte v knihovně, mohu vám ji doporučit spíše jen v případě, že opravdu kočky milujete.