Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Resident Evil 2

Biohazard RE:2

25.01.2019
13.06.2022
86
206 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Resident Evil 2 je předělávka hry Resident Evil 2 z roku 1998. Hra byla od základu znovu vytvořena na enginu hry Resident Evil 7: Biohazard. Obličeje postav jsou nyní skeny skutečných herců, ale hra nestaví jen na grafickém vylepšení.

Na rozdíl od původní dvojky bude mít remake kameru pevně umístěnou za zády hlavních postav, jimiž jsou nováček v policejních řadách Leon Kennedy a studentka Claire Redfieldová, kteří se musejí vypořádat s nekonečným přívalem zombií při útěku z Raccoon City. Podobně jako v předchozích dílech série se postavy nemohou pohybovat během střelby, nábojů bude nedostatek a hráč musí spoléhat na crafting. Hra nabízí dvě odlišné kampaně v závislosti na postavě, kterou si na začátku hry vyberete.


Poslední diskuzní příspěvek

[přesunuto z komentářů]

Pravděpodobně zatím nejlepší remake všech dob (no jo no, je tu ještě The Shadow of the Collossus), nemám co vytknout. TOHLE je Resident Evil.

Pro: Nejlepší Resident, famózní grafika, monstra, prostředí

Proti: Tady tápu

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC --
Jen těžko z paměti vytěsním ty propocené ruce, husí kůži a úleky zprostředkované před dvaceti lety. Ten pohled kamaráda Pepy, sedícího vedle mě, co znal pouze primitivní černobílé televizní hry a najednou seděl před intrem Resident Evil 2, které dokázalo zamávat i s otřelými herními recenzenty. Co teprve Pepa? Když viděl první záběry ze hry, reálně vykreslené prostředí a pohyby postav... jeho život už nikdy nebyl jako dřív. Tenkrát jsme byli všichni přesvědčení, že tohle je prostě nejvíc. Že víc už to nejde...

Capcom se rozhodl remejkovat svůj nejlepší díl RE a rozhodně to vzal pěkně votpodlahy. Vychází ze stejného základu, ale nejedná se předělávku 1:1. Ačkoli mají remejky prvního a nultého dílu něco do sebe, se svou zkostnatělostí udělají vrásku na čele nejednomu bodkinovi a jsou tak určeny spíše pro fandy.

R2 je moderní verze TPS survival hororu a to nemyslím nijak špatně. Je to stále RE, lehce stravitelný i pro nové hráče. Zůstal mikromanegement inventáře, jednoduché hádanky, práce s mapou a počítání každého cenného náboje, ale fixní kamera a neohrabané ovládání dostaly červenou. Díky tomu člověk nemusí bojovat s úhly kamer a s neustálým narážením do překážek.

Trochu mě mrzela grafická stránka hry, co používá jakýsi sépiový efekt na mokrých a lesklých površích, který nevypadá vůbec dobře. Až na jeden menší zásek hned na začátku, kde mi postava zamrzla a nebylo možno pokračovat, jsem nezaznamenal žádné další problémy s během hry. Co se herních mechanik týče, možná bych uvítal trochu více úhybných manévrů postavy, resp. vůbec nějaké. Nejsou nutné, ale občas by přišly k užitku. Rozhodně se ale nemusíte vypořádávat s demencí dílů minulých, jako je nutné zastavení pro výstřel (RE5) nebo otáčení se jak malomocný s příšernou možností míření (RE4).

Střílení do zombíků ještě nikdy nebylo tak... vtahující? Někomu může případ možná až moc naturální a reálné. Nikdy si nemůžete být jistí, jestli se vám podaří hlavu rozstříknout na druhý nebo až na desátý výstřel. Každý výstřel na těle zanechá svou stopu, je možné zombíkům oddělovat jednotlivé údy, ale ani bez noh se nevzdávají. Hra může být místy opravdu hodně brutální a osobně nepamatuju na detailnější close-up záběry hnijících těl. Vhozený granát mezi hromádku tlejícího masa vytvoří na zdech slušnou tapiserii a zombíci, které výbuch neroztrhá, nadále pokračují ve svém pochodu smrti totálně rozsračkovaní po celé povrchu svého těla. Tohle je nejvíc. Víc už to prostě nejde...

Hodnocení: ✰✰✰✰
Herní doba: 9hod 33min
Leon; Standard difficulty
+45
  • PC 90
Jsou různé přístupy k modernímu zpracovávání starších titulů a zrovna Capcom nabízí hezké srovnání. První a nultý díl série Resident Evil prošel pouze základním vylepšením grafiky, kompatibility a ovládání, kdežto druhý a třetí se dočkal kompletního přepracování. Ani teď, po dohrání obou variant, si nejsem jist co mi vyhovuje více. V každém případě jsem si remake druhého dílu užil. Titul přináší původní příběh a známé prostředí do moderní grafiky a hratelnosti. Největší změnou je opuštění pevných úhlů kamery ve prospěch dnes klasického pohledu třetí osoby. Ani jeden pohled mi nevadí, ale možnost prohlédnout si prostředí z jiných úhlů je bezva. Ovládání je intuitivní a hra je díky tomu i o něco snazší.

Základní prvky hratelnosti zůstaly naštěstí beze změny. Hádanky, omezený inventář a věčný nedostatek munice k sérii prostě patří. Způsoby pohybu po policejní stanici, podzemí a laboratořích sice postrádají logiku, ale jejich řešení je zábava a nijak to neubírá na klasické atmosféře. Ta je i v remaku hezky hutná a když za sebou uslyšíte mohutné dupání ve slepé chodbě a jste skoro bez munice.... Opravdu chválím autory za kombinaci klasických a moderních prvků. Pro první průchod jsem si zvolil Leona a na druhý scénář Claire. Je možné hru ještě projít opačně, ale to si nechám na někdy jindy, až si nebudu na stanici pamatovat každou chodbu, rozdíly moc velké asi nebudou. Dva průchody jsou nutné pro odemčení opravdového finále, ostatní je již pouze bonus.

Kromě zmíněných čtyř různých průchodů základní hry se nabízí ještě Extra módy. Od začátku jsou přístupné tři Ghost Survivors, krátké alternativní příběhy zaměřené převážně na akci. Po jejich dohrání se odemkne ještě čtvrtý. Určitě stojí alespoň za jeden průchod, ukazují podrobnosti ohledně některých vedlejších postav. Odehrávají se ve známých a lehce upravených prostředích. Po dohrání hry se ještě odemkne režim Čtvrtý přeživší, ve kterém v kůži jednoho z vojáku Umbrelly procházíte zkrácenou a koridorovou verzí slušné části hry. Cílem je dostat se k evakuačnímu bodu a výzvou omezené zásoby spolu s velkým množstvím protivníků. Když jsem tento mód dokončil, odemkl se ještě Tofu režim, ale hraní za tofu mě nějak neláká. Po jeho dokončení prý ještě následují další, které nejspíše nikdy neuvidím.

Technická stránka hry je docela povedená. Prostředí a efekty vypadají skvěle a opravdu je na co koukat. Zklamaly mě ale postavy, konkrétně jejich obličeje. Neříkám, že jsou nějak hrozné, ale proti zbytku hry působí o generaci hůře. Jinak vše běží bez problémů. Zvuky jsou také povedené a i hudba má své dobré skladby. Do hry je k dispozici i slušná čeština. Celkově u mě převládá nadšení, hru mohu rozhodně doporučit a už se těším na remake třetího dílu. Označil bych dojem z remaku za natolik odlišný, že fanouškům stojí za zahrání i originál.
+34
  • PC 80
Dle mnohých etalon toho, jak má vypadat remake. Zároveň je ale pravda, že změny jsou natolik zásadní, že pravověrní mohou bez debat namítat, že duch předlohy se poroučel. Na druhou stranu hry prošly za posledních 20 let tak markantním vývojem, že nevidím příliš mnoho důvodů, proč opakovat již překonané. Příkladem budiž renovovaný první díl z roku 2015, který bych se nebál označit za skoro až nepřístupný. Capcom si tohoto musel být vědom, a tak hru oděl v moderní háv, který nejvíce připomene pozdější díly série či jinou hru otce zakladatele – The Evil Within.

Do hry jsem se pustil s Claire, přičemž ťuňťu Leona jsem si nechal na druhý průchod. Ten je nutný, abyste uzřeli true ending, ve kterém vás čeká ještě jeden a už doopravdy poslední boss fight. Každá postava navíc sleduje mírně odlišný příběh, který se v jednom bodě významně rozchází. Zvláštní je, že autoři se jako by nebyli schopni rozhodnout, jestli oba dva děje mají být komplementární, či se bude jednat o alternativní reality – chvíli je tomu tak, chvíli onak. Vnímám to jako promarněnou příležitost.

Zombíci, gró hratelnosti, jsou děsivě zábavní, nikdy si nedají pokoj a vy nikdy nevíte, jestli se jim rozprskne hlava teď nebo až o pět kulek později, kdy se vám už budou sápat po tepnách. K tomu je třeba být bdělí a tiše našlapovat, abyste na sebe neupoutali pozornost zákeřného lickera, hrůzostrašné to havěti, anebo naopak vzít nohy na ramena licker nelicker, když se ozve ikonické dup dup, DUP DUP. V ten okamžik víte, že se blíží pan X, neboli pan Klobouk, jak jsem si ho překřtil, abych snad zmírnil své zděšení; nezmírnil.

Resident Evil 2 je vyvedené scenáristické béčko s tříáčkovým rozpočtem a ohromně zábavnou, nervydrásající hratelností. Kéž se někde kuje osmička v duchu sedmičky, kéž se někde kuje nová trojka v duchu nové dvojky a kéž se toho všeho brzy dočkáme.
+29
  • PC 90
Je to fajn pocit, když se člověk na něco hodně těší, a výsledek jej nejen uspokojí, ale dokonce silně překvapí. Já čekal, že to bude dobrý. Nečekal jsem ovšem, že to bude tak dobrý, že to ve mně z chrnícího odpočinku zuřivým pupendem probudí tu spýdranerskou bestii, kterou jsem poslal na šlofíka nějakých sedm roků zpátky. Nemyslím tím totiž průvanově lehké spýdranerské tendence, které alespoň chvilkově chytám u každé druhé hry, nýbrž toho kompletního magora, který nejen hraje na čas, ale ještě předtím velmi důkladně a hloubkově hru prozkoumává a studuje, aby se mu povedl co nejlepší, vykalkulovaný run. O to konkrétně mi s RE2RE nešlo, ale po původním průchodu jsem si vzal do hlavy, že tohle bude ta hra, se kterou splním letošní výzvu na ačívy, a zároveň tak i první hra mého hráčského života, kterou budu systematicky hrát s cílem dosáhnout sta procent. A povedlo se!

Tak jo, ego leštící odstavec mám za sebou, teď cosi málo o hře samotné. Je to ztuchlá, odporná, násilná, vulgární, mistrovská třída. Pakliže jste původním dílem netknuti, ale hráli jste sedmičku, pak vězte, že RE2RE je hratelnostně a designově takřka dokonalou evolucí právě toho směru, který Capcom nastolil v Racoonském masakru motorovou pilou. Je to absolutně VŠÍM, čím by remake měl být - naprostou revitalizací a přečištěním oné residentovské magie - navrch s všudypřítomnou kulervoucí atmosférou, jaká vpravdě nebyla ani na tom Bakerovic statku - která po právu uznává historii díla na chlup stejnou porci důležitosti, jako jeho přítomnosti.

Ať už ale jste znalci, nebo naopak neznabohové, po nainstalování hry v prvé řadě, ještě než začnete hrát, než zapnete titulky, než začnete máchat ohanbím, než odmrazíte dětský olej, než připravíte pružinový dávkovač papírových ubrousků, V PRVÉ ŘADĚ! valte do nastavení zvuku a přepněte na klasický soundtrack, a následně si užíjte tu volkánickou ejakulaci, kterou ty originální klavírové tóny chtě nechtě instantně přivodí. Ne všechno na původní hře zestárlo právě s grácií - od ovládání přes robotické animace a šortky Claire Richard Simmonsové - nicméně co se OST týče, pan Čas měl krutou paradentózu, a jeho zub se na něm nepodepsal ani zbla.

Když už je řeč o času a stárnutí, co se to do čaučauské díry stalo s Leonem? Jsem si vědom, že s touto hrou cestujeme zpátky v čase, ale opravdu jsme se cestou museli inspirovat právě u Bena Knoflíka, vracejíc Leona do zárodkového věku a zbavujíc ho zhola všech mužských rysů? Ale oukej, že vypadá jak špunt od umyvadla bych ještě otřepal, ale jakmile ten twink přednáší i svůj dialog s magnetickým charizmatem středoškolského brigádníka v Mekáči, už mi z toho rozhodně citelně vadne.

Ale sere čaučau Leonovu prezentaci, když stejně tak dobře můžeme hrát za Claire, ke které vesměs žádné výhrady už nemám. A jakmile už hrajete bez výhrad, tak je to přepychová záležitost. Gunplay je výborný a nijak mu neubírá na zábavnosti ani to, že v rámci snahy herní dobu uměle prodloužit má vaše munice, i na tu nižší obtížnost, naprosto bezuzdný účinek papírové vlaštovky (což by byl poměrně miniskulní problém, kdyby se munice do Magnumky nehledala hůř jak klitoris Gabourey Sidibe). S hádankami se kapkoňáci pochlapili, především jejich Béčkovými variacemi - nikdy nefrustrují, ale oproti sedmičce již dovedou hemisféry trochu pošimrat, takže rozhodně zdrojovému materiálu ostudu nedělají. Mno a pak je tu Mr. X, neboli madafaka T, kterého tvůrci štědře evakuovali z B scénáře - ve kterém původně měl exkluzivitu - aby jej vtěsnali do naprosto každého scénáře. A byť mi to zprvu trochu hejbalo žlučí (přeci jen, kdykoliv jsem tuhle mrduchtivou horu zmutovanýho svalu měl v patách, v podstatě mě to jen rušilo od originálního děje a atmosféry, navíc to je jen svalnaté velikonoční vejce s fedorou na pale), tak v konečném důsledku musím uznat, že mi na zábavě spíš přidal. Ostatně, sám jsem si po sedmičce přál, aby po mně v dalším Resi nějaký to ufuněný, nesmrtelný hovado zase šlo.

Takže ták, je to echt fakt dobrý. Spolu s dmc5 má letos Capcom venku už dvě nehorázný pecky, a to není ještě ani duben. Asi jo, 2019 asi fakt bude jejich.

Pro: Striktní věrnost předloze, obohacena o téměř perfektní množství obměn a novinek; audiovizuál; atmosféra; gore; komplet gameplay; možnost zapnout původní OST

Proti: Celková prezentace Leona, od vzhledu po děsný VA; scénář slabej; vůbec příběh celkově slabej - zrovna u toho bych se vůbec nezlobil za kompletní modernizaci a přepis; pár zvukových efektů a některé textury jsou dosti slabé; přepískle futuristická laborka

+27
  • PS4 95
Série Resident Evil mě jako hráče minula mílovými kroky. O sérii mám všeobecný přehled, Resident Evil 4 a Resident Evil Code: Veronica se honosí v mé kolekci her na PlayStation 2, avšak nenašel jsem odvahu nějakou z již jmenovaných her rozehrát. Avšak s příchodem mé milované přítelkyně, která mě naučila hororové hry hrát, přesněji jsem s ní dohrál Silent Hill: Downpour a rozehrál Silent Hill: Homecoming, který jsem následně prohodil oknem, tak jsem již měl chutě se do Residenta pustit. S příchodem sedmého dílu série jsem byl však opět odstrašen, a tak jsem se rozhodl, že jako moje první hra z této série bude remake druhého dílu. A řekl bych, že jsem si jako nováček nemohl lépe vybrat.

Resident Evil 2 je rozhodně atmosférická hra. Hra, která vás dokáže vyděsit pouhými zvuky a na jumpscary se tu moc nevsází. Není totiž nic horšího, než když si pokojně jdete koridorem a najednou odnikud uslyšíte řvát lickera, větší paniku si v životě nedokážete představit. A co teprve, když se do hry připojí Mr. X se svojí koženou fedorou. Dupot jeho nohou, když kráčí okolo místnosti, kde jste a vy se jenom modlíte, že vás neslyšel a nejde si pro vás mi zní v uších doteď. Ono obecně Mr. X je dle mého hlavním představitelem strachu v této hře, je to totiž záporák, který vás v určitých momentech hry pronásleduje kamkoliv jdete a nejde nijak zabít, tedy na konci dostanete do rukou bazuku a budete ho moct nechat vyletět do povětří. Minimálně třikrát mi málem zavinil zástavu srdce. Do konce života budu mít vypálené v paměti, jak jsem kráčel chodbou s tím, že jsem ho nikde neslyšel a zmetek se zničehonic proboural přes zeď. V ten moment jsem zastavil hru, došel se psem ven, došel na nákup a přesto, když jsem opět zasedl k televizi, byl jsem ještě lehce vyklepaný…

Hra se ovládá skvěle. I přesto, že jsem hrál na gamepadu mi ovládání přišlo zapamatovatelné a pohodlné. Avšak marně jsem hledal přítomnost nějakého uskakovacího manévru, jelikož nespočet krát se mi stalo, že jsem se v úzkých chodbách snažil vyhnout zombíkům, ale vždy mě zvládli chytit. Nebo, když jsem střílel na monstrum, které se na mě vrhalo, já přestal mířit a snažil utéct z dosahu monstra, ale i přesto mi monstrum zvládlo zasadit úder. Líbí se mi ale možnost "craftění", kdy můžete nalézat léčivé bylinky (zelené, modré, červené), které můžete posléze různě míchat. To samé platí i pro náboje, když naleznete střelný prach (normální, žlutý a velký), tak si můžete vytvářet náboje do zbraní a opět nastávají dilemata pokud je lepší vycraftit si náboje do pistole nebo počkat, než naleznete žlutý střelný prach, aby jste si mohli udělat náboje do brokovnice.

Nábojů je nedostatek, takže šetřete, šetřete, šetřete, nebo se z toho zblázníte! Ale já vím, že je to marný, je to marný, je to marný… Já jsem jednu část hry vyžil s deseti náboji do pistole, jedním nábojem do brokovnici a nožem, který se každým úderem do zombíka mohl rozbít. Teprve, když jsem měl nějaké náboje, tak jsem se opět cítil sebevědomě, abych nakonec skončil tak, že jsem se objevil v místnosti se zombie psem a vyplýtval všechny náboje na něm. Občas je prostě lepší utíkat a střílet jen v případě nouze.

Líbí se mi způsob inventáře, který vás omezuje a vy jste nuceni se rozhodovat, pokud je lepší si vzít radši léčivé bylinky nebo bojový nůž. Nebo pokud se vám vyplatí zničit jeden předmět, abyste si mohli vzít úkolový předmět, který potřebujete. Taktéž s následným příchodem Mr. X jsem byl nucen si plánovat cestu k úkolovým předmětům, či hádankám, tak, abych se mu co nejvíce vyhnul a popřípadě, jakou cestu bych vybral, abych mu utekl. Pokud by mě nachytal v knihovně, mohl bych utéct touto chodbou, avšak tou radši ne, tam jsou dva lickeři... A i přesto, že si vše naplánujete Mr. X vás překvapí a vy musíte improvizovat. Mr. X mě snad bude pronásledovat v nočních můrách do konce života.

Střílení v této hře mě hrozně baví. Obzvláště, když už máte nějaký ty náboje do brokovnice a můžete si dovolit jeden náboj vyplýtvat přímo do zombíkovy hlavy, která se hned rozprskne. Avšak s pistolí je takový rozprsk hlavy náhodný, někdy stačí jedna kulka, jindy musím vystřílet deset nábojů, ale vždy, když se tak stane, tak si připadám jako Rambo, který má však v kalhotách naděláno. Jindy na mě ze stropu vyskočili lickeři a pomalu se ke mně plížili, já však okamžitě vzal granát, kterým jsem je hned vykouřil. Taktéž zombíci dokáží hodně vydržet a když padnou k zemi neznamená to hned, že jsou doopravdy mrtvý. Pokaždé, když někde vidím zombíka s dlouhými vlasy někde posedávat, tak mu hned uštědřím kulku do hlavy a jak jsou hned čilý, parchanti!

Remake Residenta Evila 2 je rozhodně dokonalou hrou, která mě bavila od začátku do konce. Neustálý pocit nebezpečí a paranoii zde skrze atmosféru a zvuky funguje skvěle. Líbí se mi, že jsem se dokázal cítit jako největší posera, ale zároveň v některých momentech i jako největší Rambo. I přesto, že jsem měl několik zástav srdce a v noci jsem probudil pár sousedů, tak mi přirostla k mému již napůl fungujícímu srdci a rozhodně se k ní s radostí vrátím! Rozhodně si myslím, že je Resident Evil 2 Remake dobrým startem pro nováčky, jelikož jsem jedním z nich a tuhle hru doopravdy miluji. Teď by Konami mohlo konečně udělat remake nějakého Silent Hillu, jelikož Capcom jim aktuálně nakopává prdel...

Pro: Hratelnost | střílení z brokovnice | atmosféra | grafika | znovuhratelnost | nutnost neustálého rozhodování

Proti: Nemůžete uskakovat, pouze utíkat | délka, první run mi trval necelých 10 hodin, ale to zase na druhou stranu vynahrazuje znovuhratelnost za druhou postavu

+23