Resident Evil Zero

Ačkoliv sérii Resident Evil jako takovou samozřejmě znám a kdysi jsem zkoušel hrát díl čtvrtý, nedávno jsem si řekl, že je čas doplnit si herní znalosti a vzal jsem to teda chronologicky dle času (ne vydání hry, ale času událostí ve hře). Jakožto nováček univerza se prozatím zcela odprostím od srovnávání dílů mezi sebou a níže vypisuji čistě dojmy z nultého dílu:

Osmnáctiletá členka elitního komanda STARS se společníkem (armádním poručíkem odsouzeným k smrti) Billym se setkává vlastně náhodou v odstaveném vlaku uprostřed Racoonských lesů a protože se to všude kolem hemží produkty T-viru, vzájemná spolupráce se jeví jedinou možností na přežití.

Rozhodně chválím ryzí koncept survival horroru, kdy neexistují úkoly nebo mise a jediným cílem je utéci / zachránit se. Z vlaku se brzy ústřední dvojice dostává do rozsáhlého objektu - tedy před časem uzavřeného výzkumného centra UMBRELLA CORP. A ani odtud se nedá jen tak odejít...

NEGATIVA

Statická kamera není ničím, při čem bych si slastně pomlaskával - střílet do zombie a vidět u toho obličej střelce místo cíle je jaksi anonymní a opravdu jsem zalitoval, že neexistuje ani tlačítko LOOK, který by mi dovolilo prohlídnout si nejprve směr, kterým postava jde. Ačkoliv jsem si na to později zvykl, rozhodně jsem toto vnímal jako negativum.

Boj se zombíkama a všemožnýma mutantama není zrovna snadnej a to především díky ovládání / míření - zaměřovat se dá 360 stupňů okolo sebe, to je v pořádku, ale třeba zamíření na hlavu je vyloženě matoucí - postava vystřelí evidentně do prázdna přímo nad svou hlavu, přesto zombíkům 5 metrů vepředu se rozprskne hlava na kaši (kdybych tohle věděl už od začátku, bylo by střeliva o dost víc). Přitom je jasně vidět, že se nemohla postava trefit.

Hlavní protagonisté
Inu vím, je to jakási řekněmě "komiksová" věc, nebudu se tedy příliš zamýšlet nad uvěřitelností postav nebo jejich vizuálním zpracováním (Billy působí dojmem brutálního svalovce ala Arnold Schwarzenegger, přesto se píše v jeho filech, že má 175 cm a asi 75 kg), ale někdy rozhovory opravdu postrádají byť špetku logiky.

Do spoileru uvedu zářný příklad - Rebecca ve vlaku komunikuje s velícím kapitánem STARS vysílačkou. Celkem mě to i pobavilo, ale záměr to asi nebyl.
Přišlo mi to, jak kdyby si hráli s vysílačkou nějaký děcka ze zvláštní školy.

Zapípá Rebečina vysílačka.
REBECCA: This is Rebecca, over.
ENRICO: Rebecca, can You hear me? This is Enrico, What is Your location? Over.
REBECCA: Enrico! can You hear me? Please respond!
ENRICO: Rebecca I can hear you! (teď sděluje kapitán informace), over.
REBECCA: "23 people..."(opakuje poslední informaci)
ENRICO: Can You hear me Rebecca? Over
REBECCA: --- (mlčí)
ENRICO: Stay alert Rebecca!
REBECCA: Enrico! Captain? Hello! Hello?

Komunikační protokol šel patrně někam na vandr.

Inventář - 20% herní doby jsem něco někde odkládal, abych pro to zase za čas šel přes půl mapy zpět. Extrémní nedostatek místa na předměty - třeba obyčejná brokovnice a pár nábojů do ní zabere 50% inventáře postavy! Pokud takto chlapci chtěli natáhnout hrací dobu, tak se to povedlo, ale rozhodně ne ničím zábavným či pamětihodným.

POZITIVA

Atmosféru to má slušnou (komorní děj s minimem postav), nejvíc mě v tomto oslovil hned (první) vlak a pak samotnej závěr (v industriální čističce), postavy (především Rebecca) mají taky dobře zpracovány pohyby - chůze, chůze do schodů atp. Nabíjení pistole vypadá téměř realisticky.

Je to 100% bez HUDU! (jen kurzor se musel schovat za okraj monitoru)

Obtížnost - NORMAL byla celkem hutná. Na HARD bych si asi jen tak netroufnul:

BOJE - málo nábojů sytí eliminaci nepřátel zvláštní pachutí, kdy každej náboj má svou hodnotu. Především munici kvérů jako gramátomet nebo Magnum není záhodno jen tak vypiplat na standardní protivníky, ale zdvořile je šetřit na krušné chvíle (bossové). Na některé nepřátele mi tak přišlo vhodné zvolit raději jen nůž (ptáci). Lékáren bylo o něco víc než munice, ale i tak mi na konci zůstaly v zásobě pouhé dvě. (Často jsem pravda díky šetření munice obětoval kus Billyho zdraví vědomě.)

HÁDANKY - všechno to bylo tak nějak akorát, vše jsem vyřešil bez záseku. Jen jednou (a to je spíš negativum) jsem musel použít návod:

Samozřejmě, že jsem dával EXAMINE na knihy GOOD a EVIL - bylo mi jasný, že to s tou váhou souvisí. Ale ono se to muselo ještě před EXAMINE natočit v inventáři? To si autoři už mohli nechat od cesty. Takže jsem na to vlastně přišel jakoby sám, jen způsob jak to technicky provést mě opravdu nenapadl. Škoda tohoto ušlápnutí.

Hudba - bylo jí málo, ale i možná proto vždy když zazněla, tak hezky sedla.

___________________________

Celkově tedy mé první regulérní setkání (dohrání) se světoznámou sérií RE nedopadlo vůbec špatně. Ač chyby hra, myslím si, má, rozhodně to pozitivní převážilo a protože je to remake starýho RE tak budu přecejenom schovívavější:

Byla to výzva (NORMAL), bylo co objevovat, lokace byly pečlivě zpracovány a celkovej feeling komorního survival příběhu se vydařil.

90%

Jedeme dál, Chrissi Redfielde, get ready!