Resident Evil Zero

Když jsem se doslechl, že v rámci remasterování starších Resident Evilů dojde i na „nultý“ díl, jásal jsem a těšil jsem se. Jde totiž o další z dílů původního typu, které se mi líbí víc. A pak možnost zahrát si prvně Resident Evil 0 jsem nemohl nechat bez povšimnutí.

Resident Evil 0 se odehrává, jak číslovka za názvem napovídá, před událostmi prvního dílu. Můžeme si tak doplnit obrázek o pozadí problémů kolem Umbrelly a jejích virů. Vydáváme se tak na pouť ne zrovna hostinným prostředím a to tentokrát ve dvojici zahrnující Rebeccu Chambers ze speciálních jednotek a Billyho Coena, válečného veterána stíhaného za zločiny proti svým kolegům z vojenské akce. A právě postup ve dvojici je největším ozvláštněním oproti jiným dílům staršího ražení. Pozor – oba ovládá jeden hráč.

Avšak nakolik je postup dvou postav odlišný, natolik je možná jednou z největších vad na kráse tohoto dílu. Starší díly byly vždy o správě inventáře. Co vzít teď, co ne. A tohle děláte teď ve dvojici. Takže malé inventáře máte plné nezbytných zbraní a nábojů, uzdravovacích propriet, nakonec tak jste rádi za jedno nebe dvě místečka pro ostatní věci. A co víc, společně jste rádi, že se vy trefujete, protože zrovna střelba „pasivního“ kolegy nestojí za moc. Ideálka je tedy střelba od vás a kolega jako batoh.

Aby těch změn nebylo málo, tak zrovna zde chybí zázračná truhlička. Věci, které potřebujete, uchováváte všude po zemi v místech, kde si, tradičně pomocí psacího stroje, ukládáte průběh hry. To samozřejmě znamená, že buď se v jistých místech budete několikrát vracet pro náboje apod., anebo budete žít z toho, co naleznete dál. Což samozřejmě není zrovna super.

Takže zatím se RE 0 moc nepochlapil. A bohužel, budu v tom pokračovat. Příběh není kdovíjak poutavý a o nic lépe na tom není ani právě spolupráce postav. Když pracujete ve dvou, člověk by předpokládal, že právě hádanky a rébusy, na které hráč běžně naráží v sérii Resident Evil, bude nakloněna právě tomuto zvýšenému počtu hratelných postav. A ono tomu zrovna moc není tak. A dále pak i prostranství, kde se hra odehrává. Vlak je fajn a působí svěžím dojmem. Domeček je takovou klasikou a nezklame, ale ani nenadchne. Nicméně zbytek už působí tak nějak jakoby ho tvořili chvíli před padla, a tak svým způsobem už koukáte prakticky na hodinky, kdy už sakra bude ten finální souboj.

Dokonce i hudba tentokrát není kdovíjak výrazná, a to je dost velké mínus, když vzpomeneme na podkresové linky předchozích nebo i následujících dílů (bavíme se o RE1-3).

Nula nabízí přes to všechno standardní solidní hororovou řežbu, a i když není rozhodně z nejlepších dílů, výrazněji nezklame a stane se nedílnou součástí knihovny fandů série. Stojí za to, i když se určitě nezbaví té pachuti, že mohla být i lepší.