Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Assassin's Creed: Valhalla

12.11.2020
72
80 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Již dvanáctý díl série Assassin's Creed nás tentokrát zavede do doby vikingů, přesněji do roku 873. Vikingové se v této době vydávají z Norska hledat svůj nový domov v Anglii. Hra se tedy odehrává jak na území Norska, tak i v rozlehlé oblasti Anglie, ve které jsou obsažena čtyři království: Wessex, Northumbria, East Anglia a Merciae. Celková rozloha je mírně větší, než v předchozích dílech série.

Stejně jako v minulém díle Assassin's Creed: Odyssey, i zde je možné se zhostil role hrdiny, potažmo hrdinky, který je vůdcem vikingského klanu. Hráč má také určitou svobodu co se vzhledové stránky týče a účes, vousy, válečné pomalování či tetování tak lze přizpůsobit dle vlastního vkusu. Možnosti úprav pak nabízí i vlastní domovská základna.

Ve hře se objevuje také vylepšený RPG systém známý z předešlých dvou dílů a mytologie, která se v sérii hojně vyskytuje již léta. Co je také výraznou změnou oproti minulému dílu, je kompletně předělaný a především brutálnější způsob boje, hrající o to větší roli, jelikož se lze účastnit krvavých nájezdů. V každé ruce je možno použít jeden typ zbraně, kterými mohou být třeba i dva štíty. Ve světě se nyní nenachází nepřeberné množství zbraní s různými číselnými údaji, je ovšem možné dané typy zbraní různě upravovat a měnit.

Zůstává však zachována řada již známých prvků z minulých dílů. Nechybí tak třeba skryté čepele nebo ptačí pomocník, tentokrát v podobě krkavce, který oproti minulému orlovi disponuje několika schopnostmi navíc. Samozřejmostí je také přítomnost lodí, ovšem nelze očekávat námořní bitvy ve stylu, který započal již v díle Assassin's Creed III. Tentokrát jsou bitvy zaměřené spíše na palubní souboje.

Milovníky soundtracků jistě potěší i návrat skladatele nejznámějších kousků série, tedy Jespera Kyda. Toho doplňuje i se sérií spjatá skladatelka Sarah Schachner a trojici uzavírá Einar Selvik, známý ze seriálu Vikingové.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PS5 65
Je to konečně za mnou. Hře jsem věnovala opravdu velké množství času a místy jsem se musela do hraní nutit, protože mě v některých chvílích to fakt nebavilo. Jenže jsem nechtěla hraní ukončit, neboť už tak jsem ve hře strávila dost času a přece jenom jsem se chtěla na ten konec dostat. Ubisoft má (s představením nového dílu Mirage asi měl) představu, že hráči chtějí hrát hry, které trvají přes stovku hodin a které jsou gigantickým open worldem s jakýmsi RPG systémem. Což o to, dokážu si představit hru, která by i s tak ohromně velkým obsahem nebyla opakující se a člověk neměl pocit, že po pár hodinách viděl téměř vše ze hry (zvlášť pokud člověk hrál předchozí díl ze série). Valhalla ovšem taková není. Ona je naprostý opak a přijde mi, že v tomto dílu Ubisoft dosáhl nového maxima (/dna), co se týče generování vcelku nudných činností, jen proto aby natáhl herní dobu.

Zasazení do Anglie se mi líbilo a byla jsem ráda, že jsme se po Egyptě a Řecku přesunuli na sever. Sice bych o něco více ocenila díl odehrávající se v Asii, ale prostředí Anglie plné lesů, skal a pevností či zasněženého Norska mě nadchlo. Stejně tak doba, ve které se hra odehrávala. Tématika Vikingů mi nijak blízká není a severskou mytologii si raději nechám převyprávět jinou hrou. Co ovšem Ubisoft umí, tak je vytvářet svět, tedy co se prostředí a grafiky týče. S tou náplní je to o dost horší.  

Assassin's Creed: The door is barred. Tak by se mohl jmenovat nový podtitul této série. Tuto větu totiž hráč, pokud dělá vedlejší aktivity, uvidí mnohem častěji než nějakou Valhallu. Po chvíli jsem tuto větu a tuto situaci ve hře pojmenovala pro sebe jako "barety", abych si ulehčila nadávání. Jakmile totiž hledáte nějaký ten poklad ve hře, tak je na 95 % jisté, že právě barety vás budou chtít zastavit. To znamená, že jako největší detektiv musíte onu budovu obejít, podívat se spodem, horem, z boku, kudy můžete prostřelit šípem zátarasu, která drží dveře zavřené, nebo kudy jinudy se dá vlézt do domu a rozbít baretu pomocí sekery či meče. Občas se i stávalo, že poklad byl přístupný bez barety, i jsem se začala radovat, že není možné, že bych mohla jen tak otevřít ve hře dveře. Ale truhla s pokladem byla zamčená a hádejte, kde ležel klíč. Za baretou. Jiná situace byla, kdy jednu baretu blokovala jiná bareta, nebo když jsem musela přitáhnout loď, abych na ni mohla postát a prostřelit z jednoho konkrétního místa baretu. Nebo vyskákat na strom či vyvýšené místo a z konkrétního místa zamířit. V duchu jsem si říkala, jak těžký život ti lidé mají. Pořád s sebou vláčet návody, jak se dostat do budovy. Ale nebyly to jenom barety, které blokovaly přístup. Byly to i zdi, které se musely zničit výbuchem a u kterých hráč musí hledat výbušninu, kterou ji zničí, a pokud hráč nemá schopnost mít výbušné šípy, tak se docela místy těchto výbušnin nahledá. A za takovou výbušninou byla bareta nebo naopak byla před ní. A ta truhla třeba byla i zamčená, takže zase hledat klíče. Ubisoft tohle prezentoval jako nějaký skvělý adventurní prvek, jak hráč bude muset zkoumat okolí, aby se někam dostal. V reálu to pro mě bylo jen naprosto šílené a nudné natahování už tak absurdní herní doby. Jestli tohle někoho bavilo dělat víc jak desetkrát, tak to nechápu. Možná je tenhle odstavec až moc dlouhý, když je to jen taková blbost, ale po těch desítkách hodin s tímhle jsem se musela vypsat z toho, jak mě tahle debilita v druhé půlce hry už naprosto vytáčela.

Když už jsem u toho opakování, ano, opět máte k dispozici nákupní seznam s aktivitami a odškrtáváte položky, které jste splnili. Co se aspoň trochu zlepšilo, tak byly vedlejší úkoly, které zde byly jako mystéria. Ta šlo vyřešit na místě během pár minut a odpadlo tak cestování křížem krážem po celé mapě. Navíc některá mystéria nebyla ani špatná a i do takového mini úkolu se kolikrát dala nacpat nějaká ta emoce, kterou to ve mně vzbudilo. Podobně kladně mohu hodnotit i hlavní úkoly, které jsou rozdělené dle regionů, ve kterém zrovna moje postava působí. Samozřejmě některé byly méně zajímavé (třeba ty, kde výsledkem celého snažení bylo dobytí nějaké pevnosti), ale kolikrát jsem měla při některých misích těžké rozhodování, na čí stranu se postavit, nebo co moje postava udělá. Ne, že by volby měly nějaký velký dopad, ale pokud jsem přistoupila na to, že pro mě jako osobu to dopad má, jak se zachovám, tak to bylo o něco zajímavější. Zde se ovšem projevil jeden nedostatek. V rámci jednoho úkolu jsem se nějak zachovala a nechtěla jsem volit jinou možnost. Jenže problém byl, že úkol už byl nějaký nadesignovaný, takže mě hra donutila jednat tak, jak kdybych si nakonec zvolila druhou možnost. 

Co mě na hře bavilo, tak byla minihra Orlog. Zpočátku jsem její pravidla nechápala (pravidla jsou jednoduchá) a ani jsem neměla snahu tomu porozumět, ale nakonec se mi to zalíbilo, že jsem porazila každého hráče Orlogu, na kterého jsem narazila. Další novou minihrou byl Flyting, který byl rozhodně kreativní a také mě bavil. Stejně tak správa osady, která nebyla kupodivu  nějakým nutným zlem, ale docela příjemným zpestřením. Překvapením byla téměř až absence hudby, kdy jsem po pár dlouhých hodinách musela vyhledat, jestli to, že neslyším hudbu, je záměr, nebo bug (asi záměr, ale někdo zmiňuje v komentáři jako plus soundtrack, tak fakt nevím). A když už zmiňuji slovo bug, tak těch je hra stále plná a občas bylo nutné vyhledat řešení na internetu, aby se hra posunula dál. A kolikrát mě dokázalo naštvat ovládání, což je až s podivem vzhledem k počtu již vyšlých dílů v sérii.

Po odehrání Valhally nemám pocit, že bych se k sérii někdy chtěla vracet. Sice Mirage slibuje jiný přístup, ale pořád na tom dělá Ubisoft, takže jsem skeptická. Pokud najdu chuť, tak ještě dohraji to chystané bezplatné DLC, které by tento díl mělo definitivně ukončit, ale pokud tam bude opět stejná hratelnost a aktivity na nějaké menší mapě, tak si o tom raději jen něco přečtu.

Pro: zasazení herního světa, některé hlavní úkoly, mystéria, Orlog, Flyting, správa osady

Proti: opakování úkolů a činností, door is barred, bugy, místy ovládání, divná absence hudby, dlouhá herní doba

+30
  • PC 85
Úvod do deja
V koži vikinga Eivora a jeho klanu, sa vydáme do Anglicka nájsť náš nový domov.

Plusy
➤Eivor: obľúbil som si ho až natoľko, že v mojom rebríčku hlavných Assassinov zaujme skvelé druhé miesto, hneď za Eziom. Eivor je typický vodcovský typ so slušnou dávkou humoru. Oceňujem znovu možnosť si vybrať pohlavie, ale ešte stále ostávam pri mužskej variante. Plus následná zmenu vlasov či tetovaní bola príjemná a aspoň ste sa dokázali do postavy viac vcítiť. Aj keď na konci som mal z Eivora modrookého potetovaného blondáka.
➤vedľajšie postavy: ale ani ostatné postavy nezaostávajú a veľa z nich bolo až sympatických a iné ste zas mali chuť zabiť okamžite. Z tých, ktoré si budem nejaký čas pamätať tu sú napríklad šialená Ivar, Sigurda aj keď mám na neho zmiešané názory a zo žien napríklad Randvi, ktorá sa celkom dosť podobá na Kassandru s Odyssey.
➤príbeh a udalosti: hlavná dejová linka nebola nejako extrémne výnimočná, obsadzovanie Anglicka a jeho jednotlivých častí znie nudne. Každý región, a že ich je dosť mal svoj vlastný krátky príbeh a väčšina z nich stála naozaj za to. Skoro všetky sa končili nejakou obliehacou bitkou. A vždy som si ich užil naplno. Z pokojných udalostí môžem spomenúť hlavne úlohu trick and treat, kde ste zažili menší Anglický Halloween. Druhá dejová linka, ak to tak môžem nazvať sa sústredila viac na tie Assassinské záležitosti.
➤prostredie a lokácie: nepamätám si na žiadnu lokáciu, ktorá by ma sklamala. Od zasneženého Nórska cez obrovské Anglicko až k samotnému Asgardu. Všetky boli krásne a hlavne celková rozloha bola obrovská. Anglicko sa z väčšiny skladalo len z plání a sem tam narazíte na mesto, ale presne takto sa mi to páčilo.
➤vlastna osada: milujem keď mám v hre možnosť si vytvoriť vlastnú základnú či dedinu. A aj keď to bolo celkom limitované, tak ma to bavilo aj tu. Budovy, ktoré vám dajú rôzne buffy, obchod či napríklad kasárne, v ktorých si môžete vytvoriť vlastného bojovnika do posádky vašej lode ( jomsviking ) alebo upraviť už existujúcu posádku či samotnú lod.
➤súboje a nájazdy: všetky bitky a súboje som si užíval naplno, boli svižné, akčné a bolo ich mnoho. Do toho sa v hre nachádza celkom slušná varianta nepriateľov, čiže sa neomrzia až tak rýchlo. Novinkou sú aj nájazdy. Vďaka nim sa dali skvelo nahrabať suroviny na stavbu budov v osade a hlavne ste si mohli po boku vašej posádky skvelo zabojovať. Musím oceniť aj umelú inteligenciu, tá ma niekedy až prekvapila.
➤konce: koniec Eivorovej a Sigurdovej ságy bol v mojom prípade veľmi dobrý a takto nejako som si ho predstavoval. Čo sa týka moderných Assasínov a Layli tak to ma nejako moc už nezaujíma aj keď to tiež nie je na zahodenie a nakročili si správne do budúcna.

Mínusy
➤množstvo vedľajších aktivit: oceňujem to že v hre nenájdeme tradičné vedlajšie úlohy ale skôr aktivity na pár minút. Sú rôzneho typu, ako súboje, lov legendárnych zvierat či obyčajná výpomoc. Podľa mňa je toto situácia, pri ktorej neplatí čím viac tým lepšie. Ale aspoň sa tá herná doba predĺži o niekoľko desiatok hodín.
➤záložka order v inventári: neviem či to bol bug a či sa to stalo aj mne ale v záložke, kde ste sledovali vaše ciele z order of ancient som ich mal len slabo tmavé. Čiže pokiaľ som už cieľ niekedy stretol, tak som si dokázal veľmi jednoducho odvodiť, že práve ten dotyčný je člen rádu. A dokázalo mi to pár krát pokaziť moment prekvapenia.
➤bugy: bolo ich mnoho. Crashovanie, niektoré úlohy sa bugli a nešli dokončiť, nepriatelia sa bugovali alebo hra začala veľmi sekať.
➤absencia češtiny: angličtina nebol nakoniec až taký problém ako som si predstavoval, ale predsa, ak má hra preklad nemusím sa tak sústrediť a viac si to užijem.


!! Záverečné zhrnutie !!
Po dlhom čase je tu znovu ďalší diel mojej obľúbenej hernej série. A znovu ma nesklamal. Odyssey mi bol bližší tým, že sa odohrával v antickom grécku ale dobu vikingov som si veľmi rýchlo zamiloval. A spolu s ňou aj vynikajúcu hlavnú postavu Eivora a jeho Raven Clan. Nie že by ostatné postavy v hre boli zlé, napríklad taký Ivar, Sigurd či Randvi, ale Eivor mal všetko čo by mala hlavná postava mať. Voči prostrediu Anglicka som bol skeptický. A aj keď som sa poväčšine preháňal len po veľkých pláňach a sem tam narazil na mesto, tak v konečnom hodnotení bolo Anglicko krásne. A k tomu som dostal možnosť nazrieť do Nórska či do samotného Asgardu, čiže z tejto stránky som bol spokojný maximálne. Príbehová stránka bola priemerná, každopádne konce, či už Eivora, Rádu alebo Layli boli slušné. Do toho celého skvelé zapadá tvorba vlastnej osady, nájazdy s vašou loďou a posádkou či akčné a svižné súboje proti veľkému počtu rôznorodých nepriateľov. Pokiaľ práve nebojujeme alebo neplníme hlavné úlohy, tak máme možnosť plniť množstvo vedľajších aktivít po celej mape. Za mňa bolo práve týchto aktivít až príliš veľa. No hru mi najviac kazili bugy. Či už padanie hry, nemožnosť dokončiť úlohy či náhle sekanie. No verím že vývojári tieto chyby čo najskôr opravia a keď do hry prídu DLCčka tak už nebude žiadny bug kaziť zážitok. Je trošku škoda že hra nedostala oficiálny preklad, ale angličtina mi nakoniec nerobila až taký problém ako som očakával. Každopádne je nový Assassin hra na desiatky hodín, pri ktorej sa človek zabaví a hlavne si ju užije. A už teraz som zvedavý s čím príde Ubisoft nabudúce.

➤Čas strávený v hre: 68 hodín

HODNOTENIE: 85/100%

Pro: Eivor a ostatné postavy, Anglicko, súboje

Proti: bugy. bugy a bugy

+23
  • PS4 65
Tak další díl slavné megalomanské série dokončen. Navazuju hned po Origins, a Odyssey je teda poslední díl, který jsem nehrál, protože prostě nemám motivaci, nějak mě to nezajímá. Ale viděl jsem něco málo ze hry a z příběhu, co se týče Layly, Dariuse atd. Prostě ty věci v AC loru, které se spojují s ostatními díly.
Když už jsem u toho loru, tak musím zmínit, že tohle s ním zachází velmi dobře. Konečně. Po tom bordelu a slepých uličkách v moderní lince, se tady opět nachází viditelná červená nit, která šikovně navazuje na příběh z AC3, z doby, kdy hrál příběh ze současnosti velkou roli, a byl závislý na příběhu z minulosti. Linka z Juno už tady nehraje roli, ta byla vedena jen tak okrajově (jako celá modern day story) v několika post-AC3 dílech a ukončena v komiksu, takže tvůrci zručně spojují příběh z AC3 a příběh Layly. Po dohrání jsem nevěděl, co si o tom mám myslet, ale zpětně, podle toho co zjišťuju, to musím docenit víc. Ten příběh opravdu opět stojí na bizarních (v dobrém slova smyslu) twistech, a pomáhá naplňovat potenciál tohoto sci-fi/mytologického univerza. Je to fakt něco pro fanoušky.

Pak tady je ale opět "malý" problém. Hra mě většinou nebavila, neužíval jsem si ji, neměl jsem imerzivní pocit ze zážitku. Opět Ubisoft. Hra bez vnitřního zápalu, bez smyslu pro detail, bez citu pro příběh a postavy. Hru jsem si koupil, hrál a dohrál, protože mám celkem rád AC universum. Chtěl jsem si zahrát AC hru. Ne viking hru. Ale co mám dělat, když jde o viking hru odehrávající se v AC světě, a ne o AC hru odehrávající se ve viking světě. Tohle je zase snaha se zavděčit všem. Takže jsem se vlastně musel probít a prolozit a proutíkat hromadou viking contentu, který mě nezajímal. A možná by mě zajímal, kdyby tvůrci věděli, jak napsat poutavý příběh a zajímavé postavy. Tady to jakoby schovávají za tuny vedlejších questů, přičemž mi jako vedlejší quest přijde i část hlavních misí. Nefunguje to. Dostat v podstatě vikinga, který migruje ze Skandinávie do Anglie, kde získává jméno a spojence, je vlastně celkem basic vikingský příběh. Tak aby Ubisoft prodal tu vikingskou značku a hráč si tak mohl říct: "Já jsem si teďka zahrál vikingskou hru se vším všudy." Jo jenomže na druhou stranu chce Ubisoft prodat i tu svoji slavnou AC značku. Ale nemůže mít všechno. Ale chce. A to je to. Jakoby se na jednu stranu poučili z nudného side contentu z Origins a chtěli to udělat pestřejší, a ano oproti Origins to pestřejší je, ale furt mi přijde, že vařili z vody jak blázen, a vymýšleli kdejakou kravinu, jen aby tam v tom obrovitánském světě prostě něco bylo. Ne, opravdu si nemyslím, že obří mapa s šíleným množstvím side contentu je cesta k povedenému zážitku. Protože když to vezmu kolem a kolem: "I just don't fucking care." A to je ten problém. A vypadá to, že Ubisoft se prostě ne a ne poučit, když tak dobře prodává. Btw ten systém světýlek je ale celkem zajímavý koncept a chválím aspoň ten nápad, že hráč neví co potká. Podobně je to s perkovacím systémem, kdy můžu říct, že mi nepřišel zbytečný, nebo nezajímavý. Stačí se odklonit od zaběhnutého konceptu a sázet na to, že nevědomost je sladká, a máme to hned zajímavější.

Jen malá odbočka: obličeje a účesy vedlejších postav = furt stejné, tak nějak začnou splývat.

K misím: přijedete a intrikaříte. Ve skutečnosti se to ve výsledku dostane opět do odhalování zrádce a na závěr hrozně nudný útok na pevnost a bossfight. A bossfight... to je tady častý jev. Nevím co s tím tvůrci videoher furt mají, že to musí všude cpát. Značně to v nedobrém poznamenalo Star Wars Jedi: Fallen Order, a tady si na tom od Origins začali taky ujíždět. A tady ve Vallhale ještě víc, tady skoro s tím množstvím životů nepřátel skoro každý fight působí jako bossfight. Hrozné. Neříkám, že jsem kdovíjaký fanoušek toho předchozího combat systému, kdy v enginu AC3-AC4 nikdo žádné životy neměl, a vlastně jste ho museli zabít když ne pomocí řetězového zabití, tak prostě po nepřerušované sérii seků, jinak to bylo tak, že měl každý vlastně životů nekonečno. Ale tady ten systém neopravili, tady jakoby přešli do druhého extrému. A to je tak vůbec s touto sérií. Jednou je to příliš lehké (AC4), pak skoro až nehratelné (AC Unity), pak zas lehké (AC Syndicate), pak opět spíše lehčí, ale už se to začíná vyvažovat, a stealth začíná mít konečně pořádné slovo (AC Origins), načež v tomhletom posledním přídavku to viditelně vychází z Origins, ale jak je možné, že najednou se ze stealthu stal opět trn v oku (Hello Unity!). V distrust-oranžových oblastech se cítím jak se svázanýma rukama. Že se tam ani nemůžu projít, a když jo, tak hooodně opatrně a pomalinku, a když už tak, tak je furt velká možnost, že na mně přijdou. V těch červených-zakázaných oblastech mi přišlo, že nejsem schopný stealthově udělat pomalu nic a strážní jsou schopni hned na mně přijít. Pak si k tomu připočtu to, že se jich vlastně nedá zbavit, že jsou otravní až běda (opět klasická vlastnost nepřátel v AC sérii), a mám toho fakt po krk. Tohle si neužívám, tady si nehraju. Tady se potím a klepu, aby jsem si to zahrál, jak chci.

Plus tady se opět ozývala Ubisoftí bohatá historie s technickými problémy. Pravidelně se mi to vždycky po několika hodinách vypnulo. A vlastně i bez technického crashe se ozval hloupý level design nebo co to je, kdy jsem nevěděl jak splnit nějaký úkol, protože se hra jasně nevyjádřila a neukázala co mám dělat. K tomu musím "zatleskat" strašně "důvtipnému" Ubisoftu, který přišel s novým systémem dostávání se do skrytých lokací, za pomoci jakýchsi mini-puzzlů, týkající se výbušných džbánů, nebo hledání tajných vchodů. Kdyby to tak nebylo při každé příležitosti. Hraní to prostě jen zasekává a dělá nudnější.

Ubisoft má zvláštní hry. Na jednu stranu se jí snaží napsat chytře, a vlastně v lecčems chytré a zajímavé jsou. Mají pokaždé zcela jiný atmosférický svět. Dobré nápady a tak. Ale přijde mi to, že to je jakoby jen slupka, schovávající ten nedodělaný a mdlý mechanismus. Jako nevim co bych ještě měl asi dodávat. Něco by se našlo, ale to bych asi hejtil furt dokola.

Na závěr ještě nějaké poznámky k příběhu a k postavám:

Líbilo se mi že vysvětlovali, jak se Eivor postupně dostává do světa asasínů. Viz Hythamovo cvičení leap of faith.

Celá prapodivná myšlenka s hraním za Odina, a na to navazující hidden truth video vlastně dává smysl a doplňuje to závěr samotné hry, ovšem s tím přichází problém, a to jak úzce spjatá je hlavní linka s tou vedlejší. Když jsem nedodělal ty vedlejší věci, tak po dohrání hlavního příběhu jsem měl otázky. Ale jinak to, že Eivor je Odin a Basim je Loki je vlastně fajn a hezky a originálně to vysvětluje ledacos.

Oproti klasickým dynamičtějším cutscénám jsme dostali divně strojově naanimované rozhovory s mluvícími hlavami a s dialogovými volbami, které mě vlastně většinou nezajímaly a nebavily. A přišly mi zbytečné a kazily dojem z hraní. Jednou se to ubíralo jak jsem vůbec nechtěl, když sem pracoval pro Halfdana a lhal jsem jeho věrnému pobočníkovi kvůli podezření ze zrady, načež jsem nabyl po rozhovoru s Halfdanovou léčitelkou podezření, že je Halfdan paranoidní a může se mýlit, a když jsem chtěl tomu jeho pobočníkovi kápnout božskou a přiznat se mu se svou lží, tak ta možnost tam samozřejmě nebyla, a hra si to chtěla i přes systém více možností nasměrovat po svém, a vlastně po těch všech možnostech, které jsem zvolil já, mi to přišlo celé nějaké divné. Jde o to, že ta hra po tom vlastně nemůže reflektovat mou volbu, protože neví jak jsem co zvolil. Viz můj vztah s Randvi, který byl jedním z mnoha možných milostných vztahů ve hře, a i když to byla podle mně důležitá postava v příběhu a manželka bratra Eivor, tak to bylo celé vlastně zbytečné.

Nelíbila se mi hlavní postava Eivor. Opět problém s tím, když hlavní postavě nedáte pořádně její vlastní charakter a vlastně skoro celá stojí na vašich volbách. Nejsem prostě fanouškem těchto dialogových voleb, a Eivor je důkazem proč. Neměla žádné charisma a já k ní neměl žádný vztah (hrál jsem za ženu, protože jsem nechal zvolit animus, který zvolí kanonickou verzi Eivor, kromě hraní za Haviho/Odina). Prostě nijaká. Plus slabý dabing. Z postav se mi vlastně líbil asi jen Sigurd a Basim.

No a ještě zmíním moderní linku, která nebyla nejhorší. Vlastně byla zajímavá. Jen kdyby tam byla víc. Protože tam nebyla skoro vůbec. Jen na začátku hry a na konci. Proč jí nedají tvůrci více prostoru? Aspoň jako volitelnou část?
+19
  • PC 75
Když ošleháni severákem dostanete povel drancovat britské ostrovy, nepohrdnete a s plamenným šílenstvím v očích se vydáte vstříc pořádné pohanské sekané. K velký smůle je však tak suchá, že jí musíte neustále přelejvat medovinou, aby vám úplně nevyschlo v hrdle. Když už si jakž takž zvyknete, kocháte se alespoň úchvatnou krajinou, či nějakou dobrou ideou, kousnete rázem do šutráku, až vám nechutně zaskřípou zuby. V čem vidím největší kámen úrazu je slaboučký (skoro mám na jazyku, až prázdný) příběh a špatně vykreslené veškeré postavy. Eivor je vlastně docela fajn, ale jen docela a těch chvil, kdy jsem jí/jemu měla chuť dát kladivem po tlamě, bylo bohužel víc. Nepomohl tomu ani dabing, který z mojí Eivorky dělal nebetyčnou chlapnu. Zbytek nestojí za řeč, až tedy na charismatického Basima, kterého bylo však pomálu. Graficky se Valhalla taky moc nevytáhla. Oproti vyšperkované Odyssey žádný velký posun, naopak...až hnusně vymodelované obličeje bily doslova do očí a je vidět, že tvůrci svou pozornost obrátili jen na hlavní protagonisty a řádění v divočině. Průzkum světa byl vlastně to jediné, co mě u hry fakt přikovalo na nějakých 160 hodin a někdy jsem se vážně nemohla vynadívat a fotila jsem, jak divá. Musím taky ocenit cestovando po Asgardu, skoro avatařím Jotunheimu a člověk se doplavil na kukandu i do Kanady (well...tam jsem se těšila na nějaký překvápko, mno a kýžený wow efekt se úplně nevydařil, ale čož no)..zkrátka lokací požehnaně, jen tak jaksi napůl využity, přitom nápady skvělé.

Valhalla se inspiruje předchozími assassíny a bere si z nich třeba vylepšování osady (III.), hledání "pravdy" (II.), sběr antických masek atd. a přináší i nové mini hry, jako je orlog (na kterém jsem si vybudovala závislost :D), chlastání ze sudu, battle v poezii, stavění věžiček z kamenů (v reálu zábava, tady zlo!, který dokáže pocuchat nervy úplně bravurně a přivodí nemálo bezesných nocí) a skládání obrazců dle strejdy Brendana (hezké irské pomrknutí). Legendární zvířata už se stávají zřejmě klasikou a jejich hlavy vám budou očumovat jídelnu ve velkém domě.

Moc jsem nepochopila, že mi hra předhazovala lascivní Randvi, a to i přesto, že jsem už zadaná byla...ach tyhle romance, to UBI fakt nejde. Podruhý jsem tý lasici zrzavý řekla jo, jen abych měla od ní klid. A pozor, polygamie tu celkem frčí :D Abych si pořád jen nestěžovala....Valhalla hráče nevede za ručičku, chce po něm, aby zapojil mozkový závity a přemýšlel jak se dostat k vytouženému pokladu nebo vyřešil různé záhady a mystéria. Za to vážně velký dík, jelikož nemám ráda tupotiny. Combat systém prošel velkou proměnou, vyždímala jsem ho na max a těšila se z každého střetu, jak nenasytné děcko. Ale...už tu máme zase to ale a opět další mínusy. Dle mého skromného názoru se skill points získávají až moc rychle a nepřátelé jsou tak trubkovití, že mnohdy není problém prosvištět pevností bez sebemenších problémů. Mimochodem ovládání pohybu stále katastrofa. Chyběla mi zde i výroba, nasbírané suroviny využíváte jen na upgrade zbroje a zbraní. Když si je však dostatečně vytuníte na mýtický lvl a okořeníte runami, těžko už se hledá pořádná výzva. Templářští tuláci jsou tu snad jen do počtu, vlastně vás vůbec nepronásledují a stačí pár dobře mířených ran a jedou bradou brázdu v zemi.

Valhalla má dosti pokroucenou pátěř a také obsahuje nemálo zlostných bugů. I když vaří hodně z vody, utváření některých aliancí bylo však celkem zábavné, překvapující, někdy šokující a volby v dialozích měly svůj dopad. Jen závěrečný souboj (vlastně souboje) byl málo epický a za největší osinu v zadnici prohlašuji otce všech havranů. Přesto všechno nového assassína doporučuji a mlaskám blahem i u návratu Jespera Kyda, který spojil síly s frontmanem Wardruny, Selvikem a vytvořili tak nádherný soundtrack, na který se jen tak nezapomíná. Bravo. Jen...ale už radši nic, prostě si to užijte po svém a zapomeňte na to, že se jedná o assassína, o řád tu totiž ani moc nejde a vlastně se od něj i na plná ústa na konci distancuje.

Pro: graficky krásné prostředí, logické hádanky a postupy, milé easter eggy, zábavnější combat systém, orlog, soundtrack, vylepšování osady

Proti: špatně sepsané charaktery, hloupoučký hlavní příběh, tupá AI nepřátel, chybějící výroba, neautentický dabing, zastarale vymodelované obličeje, někdy až zbytečně moc vedlejších questů, skill points skoro zadarmo, pták Synin vlastně skoro k ničemu

+16 +18 −2
  • PS4 85
Přestože je Assassin's Creed: Valhalla nejvýdělečnějším dílem série, pohybuji se v komunitě dost, abych věděl, že o její kvalitě se vede nejedna debata. Není tedy pochyb, že svou vysokou známkou někomu šlápnu na kuří oko.

Jsem dlouhodobým fanouškem série a každý díl v mých očí dost stojí na hlavní postavě. A vzhledem k tomu, že v této RPG trilogii má člověk trávit nižší stovky hodin, platí to zde dvojnásob. Ve Valhalle se chopíte role Eivor, popřípadě Eivora. A hned tady u mě hra dostala pár bonusových bodů. Stejně jako u předchozího dílu zde sice opět dostáváme možnost volit mezi mužem a ženou, zároveň tu ale je defaultní možnost, která je tou verzí, která odpovídá loru rozvíjeném i v dalších médiích. Eivor Varinsdottir je za mě velmi sympatickou postavou. Přestože zde máme opět možnosti rozhodnutí, kterých je však podstatně méně, má od začátku daný charakter, který je podle mě skvěle napsaný. Vžil jsem se do ní tak moc, že jsem později přemýšlel spíše stylem, jak by se asi zachovala Eivor, než co bych udělal já.

Celý styl příběhu se nám v podstatě vrací ke kořenům. Začátek je sice dosti přímočarý, jakmile se ale dostanete do Anglie, působí to do jisté míry jako první díl. Tentokrát si tu sice nevybíráte město, kam se vydáte zabít dalšího Templáře, ale lokaci, ve které se pokusíte zařídit nějaké to spojenectví (a při tom stejně toho člena Řádu prastarých, jak si v této době budoucí Templáři říkají, zabijete). Tento styl může začít být pro hodně hráčů repetitivní. Na druhou stranu hraje zase do karet více příležitostným hráčům, kteří si například o víkendu během studia či práce mohou vždy zařídit vztahy v jedné lokaci a nechat to během týdne plavat. Jedná se tedy spíše o samostatné příběhy se stejnou hlavní hrdinkou, kde mě ale zvraty a vedlejší postavy do děje většinou tak vtáhly, že jsem stejně chtěl co nejdříve přídavek. Postupem času se to navíc všechno začne více propojovat.

Během té vikingské diplomacie tu máme samozřejmě i zápletku, která více zapadá do série. Hned pro začátek musím říct, že se opět jedná spíše o vikingskou hru ve světě Assassin's Creed. Tentokrát je ale přítomnost i Isu linka natolik podstatná, že by to při jejím odstřihnutí nedávalo smysl. Když už jsem nakousl tu přítomnost, tak ta je za mě asi nejpovedenější od Assassin's Creed III. Velmi se mi jinak líbí to napojení první civilizace na samotný děj. Bez většího ohýbání loru tu dostáváme spíše indicie, které si hráč musí poskládat, pokud ho to zajímá. Opět se tu vrací také odhalování pravdy, které bylo představeno v Assassin's Creed II, a je tu tím posledním střípkem skládačky, která, když do sebe zapadla, mě opravdu nadchnula.

Tím se dostáváme k samotným vedlejším aktivitám. Nikdy by mě nenapadlo, že ze hry v podstatě zmizí vedlejší mise. A musím říct, že po předchozích dvou dílech, je to osvobozující. Místo nich zde můžeme natrefit na události ve světě, které se vedlejším misím mohou na první pohled podobat. Nevedou ale většinou hráče za ruku a spoléhají spíše na jeho důvtip, aby danou situaci nějak vyřešil. To platí i pro většinu sběratelských předmětů a vybavení, které ve světě lze nalézt. Už po vás hra nevyžaduje jen se na dané místo dostat a obejít či zneškodnit nějakou stráž. Celé je to spíše o hledání cesty nebo způsobu, jak odemknout dveře nebo kudy se jinudy do dané místnosti dostat.

Stejně jako dva předchůdci je i Valhalla postavena na jakési úrovni postavy, která se zde ale nazývá sílou, jež je znatelně ohebnější než levely. Pomocí správných schopností lze tak například instantně zavraždit nepřátelé i v lokacích, kde byste na to třeba u Origins neměli nárok. Soubojový systém zase spíše nabaluje na nové mechaniky. Rozhodně se mi líbí návrat četnějších dorážecích animací, avšak místy to celé začíná působit překombinovaně a je to vidět i na ovládání. Několikrát se mi stalo, že jsem místo dupnutí na ležícího nepřítele označil jiného. Jindy jsem zase místo použití Odinova pohledu vytvořit z nedaleké mrtvoly výbušnou past. To vše se děje, protože hra chce dávat dohromady až moc funkcí a ovladače zkrátka nemají tolik tlačítek.

Největším problémem Valhally je však technická stránka hry. Když tak pátrám v paměti, přijde mi, že je to snad nejrozbitější díl od Unity, což je docela (ne)úctyhodné. Nejsou to sice bugy, které by tolik ničili hru, avšak nějaké NPC to občas přeci jen postihne a značně to znepříjemní zážitek z úkolu či události ve světě. To samé platí pro grafické glitche. Mnohé věci od vydání byly sice opraveny, namísto nich ale občas nastoupily problémy jiné.

Na závěr za zmínku rozhodně stojí, že Ubisoft do hry stále přidává nový obsah. A nejedná se jen o nové předměty do obchodu, ale o plnohodnotné herní módy. Rozhodně bych vypíchl režim River Raid, ve kterém se spolu s Jomsvikingy ostatních hráčů vydáte plenit nejen celou Anglii. Za získané materiály si můžete vylepšit nákladní prostor vaší lodi, rozšířit ubikace pro Jomsvikingy nebo pořídit unikátní předměty. Dále do hry přibyly Mastery Challenges, kde nejen prokážete, jak dobří ve hře opravdu jste, ale také si vyzkoušíte různé kombinace vybavení, jež jste třeba během samotného průchodu opomíjely. Více na logických hádankách je pak založený update s Tombs of the Fallen, kde se mimo jiné dozvíte něco o starých hrdinech, a v neposlední řadě nedávno přibyla The Forgotten Saga, která nabízí unikátní roguelike zážitek. K tomu se pravidelně vrací také festivaly a to vše je nový obsah v rámci základní hry, do kterého nepočítám placená rozšíření, která také nabídla nejednu novinku.

Po přečtení mého komentáře pro vás asi už není překvapením, že Assassin's Creed: Valhalla je pro mě opravdu velmi povedenou hrou, která si zaslouží vaši pozornost. Není bezchybná a není ani z daleka nejlepším kouskem série. Po více jak 300 hodinách mě avšak stále neomrzela a už teď se těším na nový obsah, který by ještě měl dorazit.

Pro: hlavní postava Eivor se silně daným charakterem, solidně napsané příběhy a postavy, přítomnost, napojení děje na první civilizaci, vedlejší aktivity vyžadující více důvtipu, animace v souboji, obsah přidávaný po vydání

Proti: technický stav, překombinovaný souboj, místy neposlušné ovládání, pro někoho repetitivní

+12