Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Remember Me

71
142 hodnocení Platformy
Žánr:
adventura > akční adventura *
akce > 3rd person akce
akce > bojová
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
03.06.2013 PC
04.06.2013 PS3X360
Vývojáři:
Dontnod Entertainment
Oficiální stránky:
http://www.remembermegame.com/
Remember Me od parížskeho štúdia Dontnod Entertainment je akčná adventúra so stealth prvkami, videná z 3rd person pohľadu. Zasadená je do roku 2084, vo futuristickej verzii Paríža s názvom Neo-Paríž. V centre diania príbehu je megakorporácia MEMORIZE, ktorá vyvinula nový mozgový implantát nazývaný Sensen, umožňujúci 99% súčasnej populácie nahrať a zdieľať svoje aktuálne spomienky cez internet. Toto poskytlo MEMORIZE totálnu kontrolu nad obyvateľstvom pod falošnými prísľubmi bezpečnoti. Hŕstka nespokojných občanov však ako odpoveď na to vytvorila malú skupinu rebelov nazývaných Erroristi, s jasným cieľom - zvrhnúť túto megakorporáciu. Hráč sa vžíva do úlohy Nilin, elitnej lovkyne spomienok so špecializáciou na ich kradnutie a upravovanie. Po tom, čo príde vďaka zásahu MEMORIZE o všetky spomienky, ocitá sa na úteku. Neostáva jej nič iné, len sa pridať na stranu rebelov a postaviť sa proti bývalým zamestnávateľom.

Hra stojí na viacerých prvkoch, kde hrá prím preskúmavanie sveta, remixovanie spomienok, stealth a kontaktný boj. Remixovanie spomienok prebieha tak, že Nilin vstúpi do pamäte inej osoby a začne postupne obmieňať rôzne drobné detaily, aby konečný výsledok prispôsobila svojim potrebám a dosiahla tak zásadnú zmenu, o ktorej pravdivosti dotyčná osoba vôbec nepochybuje. Ešte dôležitejšiu úlohu zohráva kontaktný boj, ktorý prebieha bez zbraní a za pomoci vlastných, hráčom vytváraných komb. V hre existujú 4 kategórie úderov (Pressenov) - Power (poškodzovanie), Regen (liečenie), Chain (duplikovanie a násobenie komb) a Cooldown (regenerácia Pressenov). Jedine používaním vhodných komb a špeciálnych útokov dokáže hráč úspešne čeliť množstvám nepriateľov a bossov. Preskúmavanie sa však neodohráva v otvorenom svete, dôraz je kladený na lineárne vystavaný príbeh a strhujúce tempo. Nilin sa pritom nepohybuje iba na zemi, využíva aj pohyb po strechách, rímsach či potrubiach a nahliadne do viacerých rôznorodých lokácií s nezameniteľnou atmosférou. Dôležitú rolu zohráva aj hudba, využívajúca rovnako elektroniku, ako aj symfonický orchester a vizuálna stránka, ktoré pomáhajú dotvárať nádych cyberpunku.

Remember Me je postavená na Unreal Engine 3 a pôvodne mala byť vydaná pod názvom Adrift exkluzívne pre Playstation 3. Nakoniec hra vyšla pod novým názvom na platformách Microsoft Windows, PlayStation 3, Xbox 360, bez podpory multiplayeru.


Poslední diskuzní příspěvek

Red: no tak tam bude pět dalších začínat stejnou větou. mazar1234: ale jasně já to psal taky, ale na konec.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 90
Jak už jsem zmiňoval ve třetím díle ObCastu, Remember Me pro mě bylo velice příjemné překvapení a už dlouho jsem neměl tak silnou potřebu obhájit a dovysvětlit komentářem své hodnocení jako právě zde.

Ve zkratce by se dalo napsat, že mi tento unikátní mix ingrediencí prostě a jednoduše sednul se vším všudy. Napsáno je tu už opravdu hodně, proto zkusím vybrat 3 pro mě klíčové prvky.

1) Už ani nepamatuju, kdy jsem ve hře tak hltal příběhové pozadí v podobě nalezených materiálů o historii světa, městě NeoParis, společnosti Memorize a velice dobře vykresleném honu za ovládnutím lidských vzpomínek. Největší plus vidím v tom, že je těchto záznamů docela málo a jsou tím pádem přímočaré a zajímavé, což na mě fungovalo mnohem víc, než u her, kde je těchto informací přehršel a člověk si je musí skládat sám (což možná odhaluje jen mou lenost :-)). Právě díky tomuto příběhovému pozadí pak krásně vynikne hlavní příběh v čele s opravdu skvělými remixy (které plní zároveň úlohu flashbacků) a záznamy vzpomínek.

2) Audiovizuální stránka hry je hodně omílaná, ale je opravdu výborná. Tedy hlavně stylizace (jak už psal Aries, srovnání s imaginárním hybridem Deus Ex: Human Revolution a Mirror's Edge mě taky napadlo) - NeoParis je monumentální, nádherná a chladně děsivá zároveň.

Soundtrack vyhrál řadu ocenění a funguje i samostatně, nicméně ještě navíc k tomu je do hry skvěle zapasován a opravdu máte pocit, že správně reaguje na veškeré dění - začátky a konce soubojů, příběhové události, výhledy na NeoParis atd.

3) A tento bod bych nečekal ani sám od sebe - souboje. Až na jeden jsem si je fakt užíval, což si kvůli (nebo možná právě díky) mé averzi k bojovkám nedovedu ani nějak uspokojivě vysvětlit. :-) Hlavně bych vyzdvihnul speciální schopnosti, které používáte za energii. Kdy jste naposledy ve hře používali všechny, od okamžiku, kdy jste je získali, až do konce samotné hry? To se stane málokdy (podobně jako se zbraněmi ve střílečkách) a svědčí to o dobrém designu.

---------

Bodů bych dal dohromady více, ale asi to není úplně na místě - poselstvím tohoto komentáře by mělo být, abyste ignorovali jakékoliv předsudky, které mohly vzniknout na základě ne zrovna kladného přijetí, kterého se Remember Me dostalo, a dali hře šanci. V situaci podobné mé, kdy už si člověk hry pečlivě vybírá a investovaný čas do nich těžko hledá, by ji totiž bylo snadné minout, což by byla škoda. Třeba totiž budete mít štěstí, zapůsobí to na vás jako na mě a Zapamatujete si ji opravdu na hodně dlouho...
+44
  • PC 70
Někteří game designeři by měli povinně každý den napsat tisíckrát na tabuli "Videohry nejsou filmy.", dokud se jim to nevtluče do hlavy. Remember Me je jeden z těch případů, kdy autoři naprosto ignorují, co dělá hry hrami a vypráví příběh čistě filmovými postupy. Takže víc než skutečným hraním se zde tráví čas sledováním cutscén, posloucháním rozhovorů postav během přesunu po jediné přímé cestě a mačkáním tlačítek na vyzvání po vzoru cvičené opice. Takových her vychází za poslední roky spoustu, ale zrovna u Remember Me mě to obzvláště zamrzelo, protože tentokrát ten příběh není pitomý. Naopak je inteligentní, má svá témata k zamyšlení a činy většiny postav jsou morálně sporné včetně těch hlavní hrdinky, což sama reflektuje. A cyberpunk se svým vlastním neokoukaným stylem se také jen tak nevidí. Velká škoda, že není příběh rozvinut a podán, jak by se slušelo na hru, že nelze více poznat zajímavé postavy a více prozkoumat svět a mít možnost tak přímo poznat, co je s ním špatně, než aby to bylo polopaticky řečeno.

Prozkoumávání se tu opravdu nekoná, hledání bonusů skrytých za rohem se počítat nedá. Samotné šplhání se omezuje jen na přesně označená místa značící jedinou cestu. Opravdová hratelnost nastává u samotného boje, který je (nenapadá mě teď lepší slovo) použitelný. Není to špatné, ani nic extra, prostě OK. Ke konci mi přišlo, že už se některé souboje zbytečně moc táhli. To když je potřeba neustále nabíjet jednu konkrétní schopnost, zatímco jsem pod útokem hordy nepřátel. Ale i když dlouhé, souboje s bossy mě přes mé vlastní překvapení bavily. Měly své nápady a dynamiku, jen jejich zakončování přes QTE bylo naprosto zbytečné.

Škoda, že se nepřitlačilo aspoň na hádankách a logických problémech, jako třeba (bohužel pouze na dvou místech) luštění mnemotechnické pomůcky z ukradené paměti. Podobných věcí by se dala vymyslet spousta, případně se mohlo nějak herně zapracovat samotné kradení paměti než jen na stisknutí tlačítka. U remixování paměti autoři předvedli, že mají schopnosti vytvořit něco zajímavého a herně funkčního.

Celé to tak působí dost promarněně a tentokrát je to vážně škoda. Dontnod si měli rozmyslet, jestli chtějí dělat filmy nebo hry a ne se zaseknout někde v půlce.
+27
  • PC 75
V této hře navštívíme paříž roku 2084 takže se dá očekávat spousta futuristických hraček. Ale na rozdíl od takového Deus Ex kde se to točí spíše okolo implantátů se tady tvůrci zaměřili na myšlenky a vzpomínky.

Vše se točí okolo společnosti MEMORIZE a zařízeních známých jako sensen. Ty jsou vlastně stavebním kamenem a jsou to právě ony které umožňují manipulaci s myslí druhých. Samotná hlavní hrdinka trpí ztrátou paměti takže je na hráči aby jí pomohl si vzpomenout a porozit MEMORIZE.
Příběh není nijak složitý na pochopení a co víc nenudí.
Ať jdete kamkoliv tak můžete vidět jak manipulace s myšlenkami ovlivnili lidskou společnost.
Vězni jsou zde drženi jako bezduché a neškodné loutky, bezpečnostní BOTI vás při zaměření vašeho Sensenu ihned zlikvidují a na ulici narazíte třeba i na zařízení podobné bankomatu s názvem memory bank. Při tom na vás z různých míst vyskakují holografické projekce které vám nabízejí výhodné slevy v obchodech, ukazují předpověď počasí nebo varují před vstupem do oblasti kde právě probíhají stavební práce.

Svět je tu udělán opravdu pěkně a to samé platí i o hlavní hrdince a jejích schopnostech. Hlavní hrdinka by se asi dala popsat jako novodobý druh hackera. Protivníky například může skrze jejich sensen paralyzovat nebo některého z nich nakazit jistým druhem myšlenkové bomby.
A potom je tu ještě právě ona manipulace s myšlenkami kdy musíte pozměnit něčí vzpomínky aby jste dosáhli svého. Myšlenku si přetáčíte kupředu nebo zpátky, sem tam něco upravíte a sledujete následnou reakci. V těch chvílích se mi vybavovalo Minority report a předvídání zločinů. Jenom tady jsem si připadal spíš jako ten špatný.

Kromě toho všeho se dokáže hlavní hrdinka s nepřáteli vypořádat i hezky po staru. K boji používáte prakticky jenom kopy a údery a při tom je větvíte do různých komb. Ty je možné různě upravovat a získávat tak bonusy ke zranění nebo k léčení zranění.
Boje jsou zábavné a to i přes fakt že jsou docela předvídatelné a místo kde vás někdo přepadne za chvilku už poznáte na první pohled. I přes to ale musím říct že mě až do konce boje neomrzely. Na každého protivníka se hodí jiná taktika a neměl jsem problém využít všechny dostupné schopnosti.

Až doteď jsem převážně popisoval ty kladné vlastnosti . Teď ale přišel čas i na ty méně dobré.
Jednou z věcí která by některým mohla vadit je přímočarost. Hra vám nedovolí se potulovat ulicemi Neo-paříže nebo zvolit odlišnou cestu. Celou dobu vás vede předem připravenou cestou s předem připravenými scénami. I přes to mě osobně tady přímočarost tak nevadí.
Společně s tím mi tu chybí třeba zmiňovaný stealth přístup. Nevím co si zde pod tímto slovem představují . Nepřátelé není možné obejít ani zlikvidovat bez hrozby následujícího boje.
Příběh sice není špatný ale bylo by lepší kdyby byl o něco delší.
Dále úprava myšlenek. Je to parádní věc a nemám co bych jí vytkl. Snad jen kdyby tu byla víc využitá.
Také bych zmínil kritiku i na boj a konkrétně na komba. Máte tu pár připravených komb a jediné co na upravujete je jestli budou dávat větší zranění jestli vás budou léčit a podobně.
A ještě bych rád zmínil QTE. Proč to sem sakra cpou? Na to kolikrát to ve hře využijete je to úplně zbytečný

Celkově ve mě tahle hra zanechala dobrý dojem. A to i přes drobné problémy a nedostatky jsem spokojený. Práce s myšlenkami je dobrý nápad a je tu dobře zpracovaná. Rozhodně si myslím že by bylo dobré toho využít a nebylo na škodu kdyby vyšla další hra.
Určitě stojí za to si tuhle hru zahrát.

Pro: úprava myšlenek, hudba, hádanky

Proti: délka, drobné chybky

+25
  • PC 80
Silný příběh, silné postavy, silná atmosféra. Základ každé dobré adventury. Do toho přidejte jednoduchou, plynulou hratelnost, skvělý cyberpunkový svět, nádherný soundtrack a pěknou grafiku a máte vymalováno. Samozřejmě nějaké vady na kráse se taky najdou, třeba docela časté bugy (například napoprvé se mi neotevřely vnitřní dveře vlaku u Johnnyho), zbytečné, rušivé QTE pasáže, či po čase jistá repetetivnost soubojů (čímž bohužel trpí drtivá většina akčních her), ale nad tím vším se dají přimhouřit oči. A jen tak mimochodem, z nějakého záhadného důvodu mi to všechno připomínalo BioShock, i když nedokážu přesně říct proč.

Pro: příběh, postavy, atmosféra, svět, soundtrack, grafika

Proti: bugy, QTE, po čase repetetivnost soubojů

+24
  • PC 70
Herní výzva 2018 - 2. Krize identity

Remember Me jsem měl v hledáčku už poměrně dlouho, ale až Herní výzva mě donutila tento herní rest dohnat a dobře jsem udělal. Od hry jsem dostal přesně to, co jsem od ní očekával, tedy vcelku poutavý příběh, dobrou hratelnost a hlavně parádní audiovizuální zážitek, jemuž korunuje v pravdě luxusní design.

Hlavní hrdinka je opravdu sympatická kočanda, co bez problémů sundá komando obrněných vojáků i s pár roboty a ani se u toho nezapotí. Tyto souboje sice po čase už trochu nudí, ale naštěstí jich není zase tak moc. Ubral bych ovšem na nejrůznějších bossech, kterých je zde opravdu přehršel, navíc jsou tyto souboje občas doplněny mnou nenáviděnými quick-time eventy a opravdu zamrzí opakovat po několikáté stejnou pasáž souboje kvůli tomu, že jsem v návalu adrenalinu zmáčkl jiné tlačítko. Ovládání je navíc celkem těžkopádné díky portu z konzolí.

Herně se jedná o jakýsi mix mix Prince bez meče, Lary bez pistolí a bojovky a jak jsem psal výše, to vše v parádním grafickém kabátku a jako bonus s povedeným soundtrackem. Herní doba je navíc slušná, prostředí není stereotypní a příběh umí zaujmout. Spokojenost!

Pro: Parádní audiovizuální kabátek, příjemná hratelnost, poutavý příběh.

Proti: Až moc soubojů a bossů, ovládání, občas zazlobí kamera.

+23