Remember Me

V této hře navštívíme paříž roku 2084 takže se dá očekávat spousta futuristických hraček. Ale na rozdíl od takového Deus Ex kde se to točí spíše okolo implantátů se tady tvůrci zaměřili na myšlenky a vzpomínky.

Vše se točí okolo společnosti MEMORIZE a zařízeních známých jako sensen. Ty jsou vlastně stavebním kamenem a jsou to právě ony které umožňují manipulaci s myslí druhých. Samotná hlavní hrdinka trpí ztrátou paměti takže je na hráči aby jí pomohl si vzpomenout a porozit MEMORIZE.
Příběh není nijak složitý na pochopení a co víc nenudí.
Ať jdete kamkoliv tak můžete vidět jak manipulace s myšlenkami ovlivnili lidskou společnost.
Vězni jsou zde drženi jako bezduché a neškodné loutky, bezpečnostní BOTI vás při zaměření vašeho Sensenu ihned zlikvidují a na ulici narazíte třeba i na zařízení podobné bankomatu s názvem memory bank. Při tom na vás z různých míst vyskakují holografické projekce které vám nabízejí výhodné slevy v obchodech, ukazují předpověď počasí nebo varují před vstupem do oblasti kde právě probíhají stavební práce.

Svět je tu udělán opravdu pěkně a to samé platí i o hlavní hrdince a jejích schopnostech. Hlavní hrdinka by se asi dala popsat jako novodobý druh hackera. Protivníky například může skrze jejich sensen paralyzovat nebo některého z nich nakazit jistým druhem myšlenkové bomby.
A potom je tu ještě právě ona manipulace s myšlenkami kdy musíte pozměnit něčí vzpomínky aby jste dosáhli svého. Myšlenku si přetáčíte kupředu nebo zpátky, sem tam něco upravíte a sledujete následnou reakci. V těch chvílích se mi vybavovalo Minority report a předvídání zločinů. Jenom tady jsem si připadal spíš jako ten špatný.

Kromě toho všeho se dokáže hlavní hrdinka s nepřáteli vypořádat i hezky po staru. K boji používáte prakticky jenom kopy a údery a při tom je větvíte do různých komb. Ty je možné různě upravovat a získávat tak bonusy ke zranění nebo k léčení zranění.
Boje jsou zábavné a to i přes fakt že jsou docela předvídatelné a místo kde vás někdo přepadne za chvilku už poznáte na první pohled. I přes to ale musím říct že mě až do konce boje neomrzely. Na každého protivníka se hodí jiná taktika a neměl jsem problém využít všechny dostupné schopnosti.

Až doteď jsem převážně popisoval ty kladné vlastnosti . Teď ale přišel čas i na ty méně dobré.
Jednou z věcí která by některým mohla vadit je přímočarost. Hra vám nedovolí se potulovat ulicemi Neo-paříže nebo zvolit odlišnou cestu. Celou dobu vás vede předem připravenou cestou s předem připravenými scénami. I přes to mě osobně tady přímočarost tak nevadí.
Společně s tím mi tu chybí třeba zmiňovaný stealth přístup. Nevím co si zde pod tímto slovem představují . Nepřátelé není možné obejít ani zlikvidovat bez hrozby následujícího boje.
Příběh sice není špatný ale bylo by lepší kdyby byl o něco delší.
Dále úprava myšlenek. Je to parádní věc a nemám co bych jí vytkl. Snad jen kdyby tu byla víc využitá.
Také bych zmínil kritiku i na boj a konkrétně na komba. Máte tu pár připravených komb a jediné co na upravujete je jestli budou dávat větší zranění jestli vás budou léčit a podobně.
A ještě bych rád zmínil QTE. Proč to sem sakra cpou? Na to kolikrát to ve hře využijete je to úplně zbytečný

Celkově ve mě tahle hra zanechala dobrý dojem. A to i přes drobné problémy a nedostatky jsem spokojený. Práce s myšlenkami je dobrý nápad a je tu dobře zpracovaná. Rozhodně si myslím že by bylo dobré toho využít a nebylo na škodu kdyby vyšla další hra.
Určitě stojí za to si tuhle hru zahrát.