Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

< >
  • PC 90
Jak už jsem zmiňoval ve třetím díle ObCastu, Remember Me pro mě bylo velice příjemné překvapení a už dlouho jsem neměl tak silnou potřebu obhájit a dovysvětlit komentářem své hodnocení jako právě zde.

Ve zkratce by se dalo napsat, že mi tento unikátní mix ingrediencí prostě a jednoduše sednul se vším všudy. Napsáno je tu už opravdu hodně, proto zkusím vybrat 3 pro mě klíčové prvky.

1) Už ani nepamatuju, kdy jsem ve hře tak hltal příběhové pozadí v podobě nalezených materiálů o historii světa, městě NeoParis, společnosti Memorize a velice dobře vykresleném honu za ovládnutím lidských vzpomínek. Největší plus vidím v tom, že je těchto záznamů docela málo a jsou tím pádem přímočaré a zajímavé, což na mě fungovalo mnohem víc, než u her, kde je těchto informací přehršel a člověk si je musí skládat sám (což možná odhaluje jen mou lenost :-)). Právě díky tomuto příběhovému pozadí pak krásně vynikne hlavní příběh v čele s opravdu skvělými remixy (které plní zároveň úlohu flashbacků) a záznamy vzpomínek.

2) Audiovizuální stránka hry je hodně omílaná, ale je opravdu výborná. Tedy hlavně stylizace (jak už psal Aries, srovnání s imaginárním hybridem Deus Ex: Human Revolution a Mirror's Edge mě taky napadlo) - NeoParis je monumentální, nádherná a chladně děsivá zároveň.

Soundtrack vyhrál řadu ocenění a funguje i samostatně, nicméně ještě navíc k tomu je do hry skvěle zapasován a opravdu máte pocit, že správně reaguje na veškeré dění - začátky a konce soubojů, příběhové události, výhledy na NeoParis atd.

3) A tento bod bych nečekal ani sám od sebe - souboje. Až na jeden jsem si je fakt užíval, což si kvůli (nebo možná právě díky) mé averzi k bojovkám nedovedu ani nějak uspokojivě vysvětlit. :-) Hlavně bych vyzdvihnul speciální schopnosti, které používáte za energii. Kdy jste naposledy ve hře používali všechny, od okamžiku, kdy jste je získali, až do konce samotné hry? To se stane málokdy (podobně jako se zbraněmi ve střílečkách) a svědčí to o dobrém designu.

---------

Bodů bych dal dohromady více, ale asi to není úplně na místě - poselstvím tohoto komentáře by mělo být, abyste ignorovali jakékoliv předsudky, které mohly vzniknout na základě ne zrovna kladného přijetí, kterého se Remember Me dostalo, a dali hře šanci. V situaci podobné mé, kdy už si člověk hry pečlivě vybírá a investovaný čas do nich těžko hledá, by ji totiž bylo snadné minout, což by byla škoda. Třeba totiž budete mít štěstí, zapůsobí to na vás jako na mě a Zapamatujete si ji opravdu na hodně dlouho...
+45
  • PC 70
Někteří game designeři by měli povinně každý den napsat tisíckrát na tabuli "Videohry nejsou filmy.", dokud se jim to nevtluče do hlavy. Remember Me je jeden z těch případů, kdy autoři naprosto ignorují, co dělá hry hrami a vypráví příběh čistě filmovými postupy. Takže víc než skutečným hraním se zde tráví čas sledováním cutscén, posloucháním rozhovorů postav během přesunu po jediné přímé cestě a mačkáním tlačítek na vyzvání po vzoru cvičené opice. Takových her vychází za poslední roky spoustu, ale zrovna u Remember Me mě to obzvláště zamrzelo, protože tentokrát ten příběh není pitomý. Naopak je inteligentní, má svá témata k zamyšlení a činy většiny postav jsou morálně sporné včetně těch hlavní hrdinky, což sama reflektuje. A cyberpunk se svým vlastním neokoukaným stylem se také jen tak nevidí. Velká škoda, že není příběh rozvinut a podán, jak by se slušelo na hru, že nelze více poznat zajímavé postavy a více prozkoumat svět a mít možnost tak přímo poznat, co je s ním špatně, než aby to bylo polopaticky řečeno.

Prozkoumávání se tu opravdu nekoná, hledání bonusů skrytých za rohem se počítat nedá. Samotné šplhání se omezuje jen na přesně označená místa značící jedinou cestu. Opravdová hratelnost nastává u samotného boje, který je (nenapadá mě teď lepší slovo) použitelný. Není to špatné, ani nic extra, prostě OK. Ke konci mi přišlo, že už se některé souboje zbytečně moc táhli. To když je potřeba neustále nabíjet jednu konkrétní schopnost, zatímco jsem pod útokem hordy nepřátel. Ale i když dlouhé, souboje s bossy mě přes mé vlastní překvapení bavily. Měly své nápady a dynamiku, jen jejich zakončování přes QTE bylo naprosto zbytečné.

Škoda, že se nepřitlačilo aspoň na hádankách a logických problémech, jako třeba (bohužel pouze na dvou místech) luštění mnemotechnické pomůcky z ukradené paměti. Podobných věcí by se dala vymyslet spousta, případně se mohlo nějak herně zapracovat samotné kradení paměti než jen na stisknutí tlačítka. U remixování paměti autoři předvedli, že mají schopnosti vytvořit něco zajímavého a herně funkčního.

Celé to tak působí dost promarněně a tentokrát je to vážně škoda. Dontnod si měli rozmyslet, jestli chtějí dělat filmy nebo hry a ne se zaseknout někde v půlce.
+29
  • PC 75
V této hře navštívíme paříž roku 2084 takže se dá očekávat spousta futuristických hraček. Ale na rozdíl od takového Deus Ex kde se to točí spíše okolo implantátů se tady tvůrci zaměřili na myšlenky a vzpomínky.

Vše se točí okolo společnosti MEMORIZE a zařízeních známých jako sensen. Ty jsou vlastně stavebním kamenem a jsou to právě ony které umožňují manipulaci s myslí druhých. Samotná hlavní hrdinka trpí ztrátou paměti takže je na hráči aby jí pomohl si vzpomenout a porozit MEMORIZE.
Příběh není nijak složitý na pochopení a co víc nenudí.
Ať jdete kamkoliv tak můžete vidět jak manipulace s myšlenkami ovlivnili lidskou společnost.
Vězni jsou zde drženi jako bezduché a neškodné loutky, bezpečnostní BOTI vás při zaměření vašeho Sensenu ihned zlikvidují a na ulici narazíte třeba i na zařízení podobné bankomatu s názvem memory bank. Při tom na vás z různých míst vyskakují holografické projekce které vám nabízejí výhodné slevy v obchodech, ukazují předpověď počasí nebo varují před vstupem do oblasti kde právě probíhají stavební práce.

Svět je tu udělán opravdu pěkně a to samé platí i o hlavní hrdince a jejích schopnostech. Hlavní hrdinka by se asi dala popsat jako novodobý druh hackera. Protivníky například může skrze jejich sensen paralyzovat nebo některého z nich nakazit jistým druhem myšlenkové bomby.
A potom je tu ještě právě ona manipulace s myšlenkami kdy musíte pozměnit něčí vzpomínky aby jste dosáhli svého. Myšlenku si přetáčíte kupředu nebo zpátky, sem tam něco upravíte a sledujete následnou reakci. V těch chvílích se mi vybavovalo Minority report a předvídání zločinů. Jenom tady jsem si připadal spíš jako ten špatný.

Kromě toho všeho se dokáže hlavní hrdinka s nepřáteli vypořádat i hezky po staru. K boji používáte prakticky jenom kopy a údery a při tom je větvíte do různých komb. Ty je možné různě upravovat a získávat tak bonusy ke zranění nebo k léčení zranění.
Boje jsou zábavné a to i přes fakt že jsou docela předvídatelné a místo kde vás někdo přepadne za chvilku už poznáte na první pohled. I přes to ale musím říct že mě až do konce boje neomrzely. Na každého protivníka se hodí jiná taktika a neměl jsem problém využít všechny dostupné schopnosti.

Až doteď jsem převážně popisoval ty kladné vlastnosti . Teď ale přišel čas i na ty méně dobré.
Jednou z věcí která by některým mohla vadit je přímočarost. Hra vám nedovolí se potulovat ulicemi Neo-paříže nebo zvolit odlišnou cestu. Celou dobu vás vede předem připravenou cestou s předem připravenými scénami. I přes to mě osobně tady přímočarost tak nevadí.
Společně s tím mi tu chybí třeba zmiňovaný stealth přístup. Nevím co si zde pod tímto slovem představují . Nepřátelé není možné obejít ani zlikvidovat bez hrozby následujícího boje.
Příběh sice není špatný ale bylo by lepší kdyby byl o něco delší.
Dále úprava myšlenek. Je to parádní věc a nemám co bych jí vytkl. Snad jen kdyby tu byla víc využitá.
Také bych zmínil kritiku i na boj a konkrétně na komba. Máte tu pár připravených komb a jediné co na upravujete je jestli budou dávat větší zranění jestli vás budou léčit a podobně.
A ještě bych rád zmínil QTE. Proč to sem sakra cpou? Na to kolikrát to ve hře využijete je to úplně zbytečný

Celkově ve mě tahle hra zanechala dobrý dojem. A to i přes drobné problémy a nedostatky jsem spokojený. Práce s myšlenkami je dobrý nápad a je tu dobře zpracovaná. Rozhodně si myslím že by bylo dobré toho využít a nebylo na škodu kdyby vyšla další hra.
Určitě stojí za to si tuhle hru zahrát.

Pro: úprava myšlenek, hudba, hádanky

Proti: délka, drobné chybky

+25
  • PC 75
Silný příběh, silné postavy, silná atmosféra. Základ každé dobré adventury. Do toho přidejte jednoduchou, plynulou hratelnost, skvělý cyberpunkový svět, nádherný soundtrack a pěknou grafiku a máte vymalováno. Samozřejmě nějaké vady na kráse se taky najdou, třeba docela časté bugy (například napoprvé se mi neotevřely vnitřní dveře vlaku u Johnnyho), zbytečné, rušivé QTE pasáže, či po čase jistá repetetivnost soubojů (čímž bohužel trpí drtivá většina akčních her), ale nad tím vším se dají přimhouřit oči. A jen tak mimochodem, z nějakého záhadného důvodu mi to všechno připomínalo BioShock, i když nedokážu přesně říct proč.

Pro: příběh, postavy, atmosféra, svět, soundtrack, grafika

Proti: bugy, QTE, po čase repetetivnost soubojů

+25
  • PC 70
Herní výzva 2018 - 2. Krize identity

Remember Me jsem měl v hledáčku už poměrně dlouho, ale až Herní výzva mě donutila tento herní rest dohnat a dobře jsem udělal. Od hry jsem dostal přesně to, co jsem od ní očekával, tedy vcelku poutavý příběh, dobrou hratelnost a hlavně parádní audiovizuální zážitek, jemuž korunuje v pravdě luxusní design.

Hlavní hrdinka je opravdu sympatická kočanda, co bez problémů sundá komando obrněných vojáků i s pár roboty a ani se u toho nezapotí. Tyto souboje sice po čase už trochu nudí, ale naštěstí jich není zase tak moc. Ubral bych ovšem na nejrůznějších bossech, kterých je zde opravdu přehršel, navíc jsou tyto souboje občas doplněny mnou nenáviděnými quick-time eventy a opravdu zamrzí opakovat po několikáté stejnou pasáž souboje kvůli tomu, že jsem v návalu adrenalinu zmáčkl jiné tlačítko. Ovládání je navíc celkem těžkopádné díky portu z konzolí.

Herně se jedná o jakýsi mix mix Prince bez meče, Lary bez pistolí a bojovky a jak jsem psal výše, to vše v parádním grafickém kabátku a jako bonus s povedeným soundtrackem. Herní doba je navíc slušná, prostředí není stereotypní a příběh umí zaujmout. Spokojenost!

Pro: Parádní audiovizuální kabátek, příjemná hratelnost, poutavý příběh.

Proti: Až moc soubojů a bossů, ovládání, občas zazlobí kamera.

+24
  • PC 70
Ohodnotit titul Remember Me pro mě nebylo příliš jednoduché, a proto možná ani nezvolím ta nejideálnější slova, kterými by moje herní pocity byly dostatečně vyjádřeny.

Futuristická Paříž a tajemná zákoutí, v níž se hlavní hrdinka Nilin pohybuje, dávají hře zvláštní a dost dobře nepopsatelnou atmosféru, o jejíž kvalitě rozhodně nemám žádné pochybnosti. Už jen samotné procházení lokacemi pro mě bylo asi nejpříjemnějším zážitkem a společně s odvíjejícím se příběhem s poněkud zapeklitou zápletkou, v níž Nilin v podstatě zjišťuje, kým vlastně je a čí obětí se stala, mě doslova tlačilo vpřed. Tuto cestu mi ale křížilo něco, co je ovšem ve hře věcí klíčovou a kvůli níž jsem hraní na nějaký ten den utnul v domnění, že se možná ke hře nevrátím. To něco jsou souboje s nepřáteli, kde Nilin ukáže své druhé já a z křehké fešandy s ukázkovými ženskými křivkami se rázem stává bojovnice, jejíž umění by mohl uznale obdivovat i profesionální karatista. Zpočátku jsou souboje tělo na tělo velmi poutavou podívanou, ovšem postupně jejich délka mj. díky zvyšujícímu se počtu protivníků stále narůstá a souboje tak citelně ztrácejí na záživnosti. Souboje s bossy, jejichž počtem hra právě nešetří, jsou pak často otravné, zvlášť když některé z nich jsou navíc rozvrženy do vícero částí a boj je pak doslova nekonečný. Naštěstí v mezičase si hráč sem tam užije nějakou logickou hádanku, popř. netypické sestavování remixu vzpomínek a zmíněná negativa si tak solidně vykompenzuje.

Co dodat? Několikadenní pauza, kterou jsem si ve hraní dal, mi při opětovném pokračování dala na kvalitu hry poněkud jiný pohled, než bych čekal a můj zážitek se výrazně zvyšoval. Remember Me tak pro mě zůstává hrou velmi zvláštní, atmosférickou a určitě ne nezajímavou, ovšem v některých směrech ji autoři možná mohli o trochu víc vypiplat. Je pravda, že hlavní hrdinka Nilin měla s pamětí určité potíže, ale ačkoliv vám to možná z předcházejících řádků nepřijde, já se vytracení titulu Remember Me ze své vlastní paměti příliš neobávám.

Pro: futuristická Paříž, zajímavý příběh

Proti: kolísavá záživnost soubojů, bossové

+23 +24 −1
  • PC 80
O Remember Me jsem před samotným hraním příliš informací neměl. Věděl jsem, že hlavní hrdinkou je žena, hra pojednává o hrátkách s pamětí, je zasazena do cyberpunkové Paříže a samotnou náplní hry se jedná spíše o konzolovou mlátičku s QTE. Toť fakta. Ze subjektivních názorů jsem věděl, že si leckdo stěžuje na nízkou obtížnost, takže jsem se rozhodl hrát na nejtěžší ze tří nabízených obtížností, a to byla chyba.

Abych pravdu řekl, podobných her (tedy konzolových mlátiček) jsem již několik hrál, ale ne mnoho. Zároveň se nevyžívám v trápení s hraním na vysoké obtížnosti, hraji, abych si odpočinul, skutečný svět skýtá dostatečné množství výzev. Ze začátku byla obtížnost sice vyšší, ale nic hrozného, souboje jsem opakoval maximálně několikrát. Někde kolem prostředku hry se to však zlomilo a souboje se rozdělili na naprosto triviální a roztahaně těžké, které člověk opakuje minimálně několikrát, což by tak hrozné nebylo, pokud by netrvaly několik minut. Paradoxně byl finální boss relativně jednoduchý a soubojem jsem prošel napoprvé. A skákání je pravděpodobně stejné na všech obtížnostech.

Krom výše zmíněného se mi ale vlastně všechno líbilo, příběh, zasazení, umělecká stránka věci, grafika (až na některé lehce low-res rohy), hudba, herní náplň obecně a tak dále. Rozhodně bych doporučil všem, které premisa hry zaujala. Jen si hru, pěkně prosím, zahrajte na nějakou běžnější obtížnost, pokud nevíte, do čeho jdete.

Pro: Příběh, zasazení, art, grafika, hudba

Proti: Prapodivná obtížnost

+21
  • PC --
Prvotina francouzského studia vyniká především úchvatným audiovizuálním zpracováním. I pět let po vydání vypadá fantasticky nejen grafika, ale i design a architektura jednotlivých úrovní. Futuristická Paříž roku 2084 zkrátka dokáže učarovat. Hra se bohužel neodehrává v otevřenějším světě, nýbrž se jedná o běžnou koridorovku, kde se nemáte jak ztratit. Žánrově by se Remember Me dalo zařadit mezi rubačky s prvky platformingu a velkým důrazem na příběh.

Klasickou hratelnost se vývojáři snažili obohatit tzv. remixováním vzpomínek, kdy někomu důležitému vlezete do hlavy a přímo upravujete vzpomíky na nějakou zásadní událost v životě daného člověka. Na papíře to zní skvěle, k takovému průniku do cizí hlavy však dojde jen čtyřikrát za celou hru. Prvek samotný ani není moc zábavný, protože proměnných je v každé takové vzpomínce jen pár.

Hlavní hrdinka se jmenuje Nilin a hned na začátku jí zlá korporace sebere veškeré vzpomínky, takže motivace je jasná. Korporaci položit na lopatky a vzpomínky si vzít zpátky. K tomu nám pomůže Edge, přítel na telefonu. Už po půl hodině mi bylo jasné, že bude hlavním záporákem. Vyprávění hodně sází na animace a vůbec pasáže, kde přímo nehrajete a jen se díváte.

Je tu hodně cítit, že Remember Me mělo ambice stát se něčím větším, ale k naplnění původní vize autorů (hra v otevřeném světě) bohužel nedošlo a vlažné přijetí herní obcí Dontnodu málem srazilo vaz.

Pro: audiovizuál

Proti: linearita

+18
  • PC 80
Za kilo parádní koupě. Silně příběhová hra, která vydrží na více jak 10 hodin, to už se dneska jen tak nevidí. Díky rozporuplným hodnocením jsem od Remember Me nic nečekal a překvapení je to nakonec velmi milé.

Překvapil mě především vizuál, který mě nadzvedával ze židle od začátku do konce. Zatímco v trailerech hra vypadala přinejlepším průměrně, výsledný vizuál je nádherný. S tím souvisí i ukázková optimalizace. Hra běžela na mé staré šunce na maximální detaily naprosto plynule. Možná jen škoda, že tvůrci vyplácali ty nejhezčí lokace hned v první polovině hry. Hra sice vypadá skvěle po celou dobu hraní, ale přeci jen ty hightech základny v druhé půlce nebraly tolik dech, jako úvodní venkovní procházky po futuristické Paříži.

Herní náplň je poměrně rozmanitá, jen škoda, že tvůrci ne zcela na 100% vyvážili poměry jednotlivých aktivit. Zatímco soubojů je zbytečně moc, hopkání je až moc lehoučké a je ho málo. Dočkal jsem se i několika hádanek (těch mohlo být podstatně víc) a velice originálního remixování vzpomínek, což byl prvek, který jsem si užil asi ze všeho nejvíce. Sice hodně jednoduchý, ale originální a chytlavý.

Kvůli častým stížnostem na vysokou obtížnost jsem hru rozehrál na střední, což byla chyba. Hra mi přišla až moc jednoduchá a až na pár bossfightů jsem prakticky vůbec neumíral. To ale nemusí být nutně zápor, hra alespoň odsýpala a já si tuhle neobvyklou story užil plynule a naplno. Už jen kvůli hudbě to stojí za to!

Pro: hratelnost, vizuál, remixování vzpomínek, zajímavě napsaný příběh a dialogy, krásná hudba

Proti: uvítal bych více volnosti a informací o herním světě, občas až moc lehké a lineární

+17
  • PC 60
Na začátek je potřeba říci, že jsem se na hru poměrně dost těšil. Jsem velkým fanouškem cyberpunku a unti-utopisktická Paříž vypadala prostě lákavě. Hra se navíc nesnaží jen uchopit klasickou šablonu, ale přichází s poměrně novým tématem úpravy lidských vzpomínek, které nabízí velkou řadu možností jak pro příběh, tak pro herní mechanismy. Problémem Remember Me je ovšem fakt, že tato šance zůstává promarněna. Viděli jste v traileru efektivní úpravu vzpomínky ? Zaujalo Vás to? Mě také! Ve hře se s tímto prvkem setkáte jen asi čtyřikrát. Váš mozkový implantát Vám kromě hrátkami se vzpomínkami umožňuje také jisté upravené vidění světa ve stylu "augmented reality". Poku jste hráli "nový" Sindicate (ano, tu střílečku, která se taky nijak zvlášť nepovedla), víte co Vás asi čeká. Prostě popisky na okolních věcech a dodatečné informace. Kromě těch několika málo momentů, kdy se hrabete někomu v hlavě prostě nic, co už by to nebylo a ani to není vytvořeno nijak skvěle. Občas pozlobí kamera, kdy prostě nevidíte nepřátele.

Stejně tak soubojový systém. Vytvoříte prostě několik komb (které se skládají buď z úderů pěstí, nebo kopů - nic víc, nic míň) a které jsou zamřeny na větší sílu úderu, léčení, nebo snížení času na opětovné použití jedné z pěti speciálních schopností. Zhruba v půlce hry začnou být boje neskutečně repetitivní a nudné. Prostě poskakujete kolem nepřátel a občas jim dáte pár kombo-pecek. Vyloženě nasírací mě pak přišli QTE, které zakončují KAŽDÝ boss fight.

Hra se tak časem smrskne jen na to, aby jste prošli několik málo minut v prostředí pak odnikud vyskočí parta nepřátel, ty musíte vyřídit abyjste se dostali dál. Pak zase kousek popojdete a situace se opakuje. A tak dokola až do konce hry.

Co se technického zpracování týče, nevypadá Remember Me špatně, ale rozhodně si z něj na zadek nesednete. Design hry je dobře vymyšlený, prostředí dokáže překvapit a je to rozhodně jedna z těch lepších věcí, co Vás ve hře zaujme. Hudební doprovod mě oproti tomu vyloženě zklamal. Ne že by Vás hudba otravovala, jen není prostě dobře spojená s prostředím jako třeba v Deus Ex 3.

Ale abych jen nekritizoval. Hra má své dobré momenty, které se především skývají v jejím příběhovém pozadí, respektive v pozadí světa, kde různé detaily sbíráte v průběhu hry a dozvídáte se tak něco o historii Neo-Paris, důležitých lidí , nebo technologií. Panoramata Neo-Paris vypadají taky leckdy docela podařeně a hlavně ze začátku se člověk rád podívá. Co je rozhodně výborný nápad, je ono výše zmíněné remixování vzpomínek, ale toho je holt moc málo.

Pokud vám nevadí, že je hra naprosto lineární mlátička (z cesty většinou neuhnete ani o metr), s průměrným příběhem, ALE odehrává se v nápaditém světě, běžte do toho. Pro ty, kteří hledají inteligentní cyberpunk u kterého musí zapojit to co mají v prostoru mezi ušima...ti ať se podívají jinde.

Pro: Design Neo-Paris, remixování vzpomínek, několik momentů příbehu

Proti: linearita, souboje, repetetivnost, kamera, QTE, chyby v ovládání

+16
  • PC 80
Dohráno. Audiovizuálně hra roku, a nejen tohoto. Design NeoParis je hlavní pozitivum hry, prakticky neustále jsem se kochal. Unreal Engine 3 bych bez loga v intru nepoznal.
Hratelnost průměr - souboje mne víceméně bavily, jak jsem se do nich dostal (což bylo celkem rychlý). Mixování presenů jsem ale využíval poměrně málo, v podstatě jen na bossy.
Platforming slabý, čistě follow the arrow, ale právě díky tomu designu prostředí to tak nevadilo. Memory remixy skvělý, chtěl bych víc a komplikovanější. Ale zajímavý nápad a solidní zpracování, plus je to řádně creepy (hlavně jeden konkrétní..).
Příběh zajímavý, poměrně komplexní se všemi těmi vzpomínkami a jejich modifikacemi. S koncem spokojenost (ikdyž ten boss fight, heh..).
Chci open neoparis world dvojku s propracovanějšími mechanikami - obdobu Dishonored kdy by cíl byl ukrást vzpomínky místo assassinace, například.
Vím že se jí nedočkám...a je mi to líto. Snad DontNod vydrží.
+16 +18 −2
  • PC 65
Remember Me je ďalším skvelým prípadom hry so dobrým konceptom a slabým prevedením. Na prvý pohľad sa môže zdať že ide o originálnu hru, ale v skutočnosti skoro všetko bolo vykradnuté z iných hier (platforming z PoP a Assassin's Creed, vizuály z Mirror's Edge, bojový systém s Arkham hier, hacking a mnoho myšlienok z Deus Ex)

Linearita mi vo väčšine hier nevadí ak hru drží dobrý príbeh a je veci okolo aspoň trochu možné preskúmať, Rememer Me je ale koridor ako hrom, vždy existuje len jedna cesta vpred, ktorú máte dobre podsvietenú, platforming je teda nezáživný a keď mi hra stále ukazuje, kde mám skákať, tak si pripadám ako úplný debil. A keď sú aj nejaké zberateľné predmety, minúť ich môže naozaj len slepý. Bojový systém je absolútne priemerný a nudný a po chvíli vás to klikanie a vyrábanie rôznych combo killov (podľa mňa zbytočný prvok) prestane baviť. Sú tu síce aj pasáže, kde ľuďom upavujete spomienky, ale tých je zúfalo málo a sú krátke.

Týmto nechcem povedať, že hra je nejaká zlá. prostredie a Príbeh ju drží dosť dobre, aj keď je predvídateľný. Developer je neskúsený a je to jeho prvá hra, takže nabudúce sa snáď dočkáme niečoho lepšieho.

Zaujímavosť: túto hru pôvodne nechcel nikto publikovať, pretože údajne hra s ženskou hrdinkou nemôže dobre predávať, pozrite sa ako dopadlo napr. Beyond Good & Evil. Bohužiaľ aj keď som rád, keď je v hrách viac nezávislých ženských postáv, Nilin som si za tie 2 hodiny moc neobľúbil.

Pro: Koncept, Remixovanie spomienok, Pekné prostredie

Proti: Linearita, Hra robí veci ktoré mnohé hry urobili predtým a lepšie

+13 +16 −3
  • PC 75
Zjednodušeně jde říct, že Remember Me je něco jako dítě Adama Jensena (Deus Ex: Human Revolution) a Faith (Mirror's Edge), a vytváří tak zajímavý mix cyberpunkové bojovky s prvky RPG. Ovšem takovýhle komentář by asi málokomu co řekl, čili zde jsou mé dojmy ze hraní na obtížnost Memory Hunter (nejvyšší obtížnost)

Největší sílou hry je bezpochyby prostředí a příběh, který nás zavede do lehce cyberpunkové, přestavěné Paříže v roce 2084. Překvapivě, i přes množství válek a klimatických změn, stále stojí budovy jako Eiffelovka a některé katedrály... Svět se zásadně změnil, když společnost M3morize (Memorize) přišla s vynálezem technologie Sensen, která umožňuje digitalizovat myšlenky a následně je upravovat, mazat a sdílet s ostatními. Ta kromě tohoto "přístupu do hlavy" také dává všem možnosti rozšířené reality (AR), kdy vidíte například varování před plameny, jejich teplotu, kdy otevírají obchody atd. technologie se rozšířila tolik, že jí používá snad každý obyvatel Země.
S touto technologií také vznikla skupina lidí, takzvaní Memory Hunters (Lovci myšlenek), kteří se specializují na "kradení" cizích myšlenek, které mohou obsahovat víceméně cokoliv, jako třeba přístupové kódy. Naše hrdinka Nilin je navíc speciálně talentovaná, a dovede nejenom vzpomínky vysát, ale i je remixovat (upravit), a tak klidně změnit identitu člověka. Bohužel, ve hře se s tímto prvkem setkáte pouze čtyřikrát, ale při těchto interakcích máte tolik možností, jak vzpomínku upravit, že je často zábavné sledovat, jak se vaše úprava promítne do zbytku scény, a pak začít znovu a jinak.

A nyní k ostatním částem hry, které tvoří většinu obsahu. Poté, co Nillin uprchne od hrozby, že jí bude kompletně vymazána paměť ve věznici, se vydá na cestu získat zpět vzpomínky, které jí již byly odstraněny. Cesta za získáním své identity zpět má 8 epizod a je složena ze tři herních prvků - průzkumu, boje a šplhání.

Průzkum není až tak velká část, hra je totiž značně lineární a tunelovitá, a často se do předchozích oblastí nejde vrátit (je možnost po dohrání jedné epizody jí hrát od znova). Ovšem i tak lze narazit na ukrytá zákoutí, kde jdou najít skryté buffy na více života nebo energie, nebo schované datapady s informacemi o světě, postavách, technologii a tak dále. Ke skrytým buffům dávají rady statické obrázky, představující vzpomínku toho, kdo skrýš vytvořil, které se na určitých místech objeví jako rozšířená realita. Pokud si obrázek prozkoumáte, ve vaše okolí byste měli najít oblast, kterou obrázek představuje.

Boj je zcela bez pochyb hlavní náplní hry. Bojuje se prostřednictvím různých kopů a ran pěstí, které Nillin dovede skládat do různé dlouhých komb, případně pak jednou za čas může použít jednu z 5 superschopností. Brzy v příběhu se také odemkne Spammer, jakási "augmented reality střelná zbraň", která kromě různého využít pro otevírání dveří umožňuje po protivnících střílet. Například roboti jsou imunní vůči fyzickým útokům, a tak je Spammer jedinou možností, jak na ně útočit.
Komba jdou skládat se čtyř schopností (pressenů), které zvednou celkové zranění, vyléčí vás (velice důležité, protože hra nemá jinou možnost léčení v boji), zrychlí cooldown superschopností, a nebo zlepší efekt předchozí rány. Presseny odemykáte s tím, jak levelujete, a je jenom na vás, co si vyberete a jak si komba poskládáte. Pokud jste fanoušci klasických bojovek, budete jako doma, pokud jste jako já, a s hrami typu Mortal Comabt přijdete do styku jednou za uherský rok, chvíli si budete muset zvykat a pamatovat si, jaké kombinace to vlastně máte, a neplést si je. Hra naštěstí při kombech chvíli počká, čili není nutné zruinovat myš.
Zmíněné superschopnosti se postupně odemykají, jak si Nillin vzpomíná na dobu před vymazáním (aneb v předem naskriptovaných momentech). Použít je pak lze kdykoliv, kdy nemají cooldown a hráč má alespoň jeden dílek focusu, který se dobíjí tím, jak rozdává nebo dostává rány. Na výběr je jich několik, rychlé Fury, kdy začnete mlátit kolem sebe hlava nehlava, výbušná Logic Bomb, Sensen DOS, který za chvíli "vypne" všechny nepřátele, hacknutí robotů, a na konec klasická neviditelnost, která umožní kromě zmizení udělat jedno instantní zabití na určité typy nepřátel.
Boje jsou víceméně pořád to stejné, často strávíte spoustu času uhýbáním (hra vás varuje, že někdo chce zaútočit). Hezkou věcí je možnost "instant killu" některých nepřátel. Pokud je značně poškodíte, máte možnost jim přetížit jejich Sensen implantát, a tím i mozek, a vyřadit je tak z boje. U některých nepřátel (bossové a minibossové) je potřeba přijít na způsob, jak je oslabit (často totiž nejdou normálně trefit), následně jim dát co největší nakládačku, a pak je eventuálně dorazit prostřednictvím Quick Time Eventu, což nemusí všem sednout. Pokud si s bossem nebudete vědět rady, hra vám po chvíli hodí nápovědu, co by se mohlo zkusit.

Poslední částí, o které jsem mluvil, je šplhání a obecné přesouvání se z místa na místo. Ne všechny areály, kterými musíte projít jsou přívětivé k návštěvám, a tak je potřeba někdy použít koliku před římsy, trubky a podobné architektonické prvky. Někdy je zapotřebí si cestu vytvořit, obvykle za pomocí jedné z funkcí Spammeru, který dovede otevírat dveře, přesouvat energii mezi terminály nebo pohybovat s některými objekty. Nillin je při šplhání značně akrobatická, i když je pohyb značně lineární a hra vás přes augmented reality naviguje, kam jít. I když je hra port z konzole, ovládání nedělá až takové neplechy, jako je na portech zvykem.

-

Sečteno a podtrženo, hra určitě stojí za to. Nabízí velice zajímavý příběh, hodně "extra" příběhu na datapadech, a graficky velice působivé lokace.
To, co se v trailerech tvářilo jako hlavní obsah hry, čili hraní si se vzpomínkami cizích lidí, bohužel není tak velká věc jako se zdálo, ale ty okamžiky, které to umožňují, nabízejí spoustu možností si s tím vyhrát.
Boje jsou hlavním obsahem hry, a po nějaké době hraní začnou být trochu otravné, obzvlášť na vyšší obtížnosti, kdy někdy umřete a ani se nestačíte divit. Ovšem systém komb je velice dobře udělaný.
Hlavním mínusem je, že místy ovládání trpí tím, jak hra byla originálně navržená pro konzolový ovladač, a tak jsou některé úkony s myší a klávesnici komplikovanější, ale ne tak, že by to hru kazilo jako u jiných portů, nebo že by blbla kamera.

Pro: prostředí, příběh, postavy, remixování vzpomínek

Proti: ovládání trpí syndromem portu z konzole, dost těžký první boss

+12
  • PC 70
Vizuální koncert s působivou NeoPaříží jako kulisou, slušně odsýpajícím prvním dějstvím a kýčovitým závěrem. Na to, že za hrou stojí zkušení (i když neznámí) herní veteráni, bohužel Remember Me propadá v té nejzákladnější disciplíně. Hratelnosti. Primitivní hopsací pasáže s nešikovnou kamerou v kombinaci se zdlouhavě ubíjejícími souboji, tvoří únavnou a skoro až nezábavnou hru. Kterou je však stále radost sledovat.

Sedmičkou hře záměrně lehce nadržuji. Přeci jen samotný námět je skvělý a remixování vzpomínek prováděné přímo hráčem je vcelku znepokojující. Všemu také pomáhá fantasticky velkolepý a současně glitchy narušovaný soundtrack, jaký jsme tu ještě neměli. Rozhodně jde o záležitost, kterou se vyplatí alespoň vyzkoušet ve výprodeji. Minimálně do té doby, než se na ni úplně zapomene. Což, paradoxně vzhledem k názvu, hrozí velice brzy.
+12
  • PC 55
Remember Me je prapodivná spatlanina všech možných klišé, počínaje superzlými megakorporacemi, přes bláznivé vědce toužící ovládnout svět, až po armády zombií a jímavá rodinná shledání.

Pod tím vším se skrývá veskrze průměrná hra, jež nudí extrémní linearitou skákacích pasáží a rozvleklostí bojových segmentů. Přitom systém boje sám o sobě vůbec není špatně navržený a pokud by umlátit jednoho nepřítele nezabralo půl minuty a hra na vás pokaždé neposílala tři vlny po sobě, mohlo by se jednat o zábavnou záležitost.

Hlavním tahákem tak zůstává fantastická audiovizuální stránka. Výtvarnému designu, technickému zpracování ani hudebnímu podkresu není moc co vytknout a futuristická Paříž se tak řadí mezi vůbec nejhezčí videoherní lokace roku 2013. Jen je škoda, že do ní nebyla zasazena zábavnější a lépe napsaná hra.
+11 +13 −2