Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Diablo III

Diablo 3

74
276 hodnocení Platformy
Žánr:
RPG > nezařazeno *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
15.05.2012 PC
03.09.2013 PS3X360
02.11.2018 Switch
Vývojáři:
Oficiální stránky:
http://eu.battle.net/d3/en/
Dvanáct let po vydání mimořádně úspěšného titulu Diablo II vychází jeho plnohodnotné pokračování. Jeho děj se odehrává 20 let po událostech druhého dílu a hráč v něm dostává k dispozici pětici zcela nových postav, se kterými se může vydat bojovat se stovkami unikátních nepřátel. Dostupnými postavami jsou Barbar, známý již ze druhého dílu, Monk, Witch Doctor, Demon Hunter a Wizard. Systém hraní z druhého dílu, takzvaný hack and slash, zůstal zachován, co se však změnilo je systém skillů, respektive práce s nimi. Tvůrci ze hry odstranili talentové body, kterými jste si v předchozím dílu postupně vylepšovali a zpřístupňovali nové schopnosti a nahradili je jednoduchým systémem, ve kterém se vám jednou za několik úrovní zpřístupní nová, zcela unikátní schopnost a je jen na vás, zdali ji začnete používat, nebo zůstanete u používání své aktuální schopnosti. Vlastnosti jednotlivých schopností následně můžete měnit a vylepšovat pomocí run, které se vám rovněž v průběhu hraní zpřístupňují.

Asi největší změnou oproti druhému dílu je nutnost být během hraní neustále připojen k internetu. Díky tomu nicméně můžete zcela bez problémů např. najít partu lidí, kteří plní stejný quest jako vy. Postupem času navíc budou do hry přidány PvP arény, ve kterých budou hráči moci změřit své schopnosti. Hráči mohou s postavou dosáhnout maximálně šedesátého levelu.

V roce 2014 pak pro Diablo 3 vyšel datadisk s podtitulem Reaper of Souls.


Poslední diskuzní příspěvek

Do ACTu IV jsem jel snad jen ze zvyku, první a druhý díl považuji za srdcovky, ale tento vlažný mainstream clickfest byl překvapením ve zlém,…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 55
Zmien oproti dvojke je minimum a tak samotné hranie zrejme nie je treba rozoberať. Temná atmosféra sa z trojky viacmenej vytratila vďaka častým pokusom o humor v textoch a rozhovoroch a rovnako jej neprispieva ani rozprávkovejšia grafika - ktorá je nie len rozprávkovejšia od dvojky ale aj od Titan Questu.

Odstránenie talentových stromov považujem za zmenu k lepšiemu pre mňa ako hráča čisto singleplayer verzie, ktorému je šum a fuk, či frost bolt dáva +1% damage, alebo +1% range. Takto aspoň môžem meniť štýl boja keď ma jeden omrzí. Tam kde po pár hodinách ostatné hry v tomto žánri vypnem (a odinštalujem) kvôli repetetívnemu combatu, si tu jednoducho prehodím skilly a hrám s úplne iným setom skillov, akoby to bol nový class. Ovládanie je príjemne, 1-4 klávesy + L/R click, horšie na tom je už technická stránka kedy FPS dokáže záhadne občas skákať medzi 20-60 aj keď sa na obrazovke nič nedeje. Rovnako príšerný je spôsob distribúcie a DRM, ktoré je závislé od bt.netu a ten ak padne, tak padne celá hra a je jedno či hrá človek single player alebo multi player.

Design pôsobí ako remake diabla 2. Štyri rovnaké akty, podobné prostredie, minimum noviniek a rovnako ako fanúšikovia nadávali na fórach v dobe kedy vyšlo Diablo 2, tak rovnako nadávajú aj na trojku. Sledovať fórum keď padali servery počas prvých dvoch dní vydania bolo zábavnejšie než samotné hranie. Predpokladám však, že rovnako ako dvojka sa aj trojka stane po istom čase fenoménom.
+29+34 / -5
  • PC 90
Zatím nebylo dne, kdy bych Diablo nehrál. Živě si pamatuji, když za mnou přišli z herního magazínu s dotazem, co si o nejočekávanější hře roku myslím. Vše bylo s velkým očekáváním. Jako by to bylo včera, a přesto jsou tomu již dva měsíce. Neměl jsem dodnes z nějakého důvodu odhodlání hru okomentovat. Trochu jsem popřemýšlel a své odhodlání našel. O samotném vývoji Diabla a jeho sledování mám pro zajímavost něco napsáno na svém profilu.

Po spuštění serverů a jejich stabilizaci začíná velký herní maraton. Začátek prvního actu znám sice z hraní bety nazpaměť, ale i tak procházím každým koutem a kochám se detaily, díky kterým je svět Sanctuary nádherný. Kooperace několika přátel je zábavná, každý hrajeme za něco jiného a všichni si užíváme přiběh. Příběh? Kdo by to byl řekl, že někoho bude zajímat přiběh akční hry, ve které jde o zabíjení desítek tisíců všemožných nepřátel. Ano, pravdou je, že nemusíte předem nic znát ani řešit. Já ovšem celý svět vnímám s jeho historií a důvody, proč byl vytvořen a devastován. (vznik Worldstonu, konflikty atd.)

Po nějakém čase se svou postavou dosahuji maximální úrovně a ani né týden po spuštění hry se pouštím do hraní Inferna - poslední herní obtížnosti. Čemuž ještě předcházelo několik hodin umírání u Diabla. Několik hodin? Jistě, ona totiž hra po dobu prvních pár týdnu byla jiná, než kterou je dnes. Zpočátku se při vyšším počtu hráčů ve hře zvyšovaly životy i damage(!) nepřátel. Když jsme se jako team dostali prvně do Inferna, začalo se umírat. Celá hra (Inferno) byla postavená na gear checku, tzn. nemáte dostačující výbavu? Vraťte se zpátky do předchozí obtížnosti nebo actu a hrajte si tam. My se ale nevraceli. Prošli jsme celý 1. act, týden v něm farmili a vydělávali goldy.

Zde přichází moment, kdy se do hry dostávají hotfixy. Filozofií Blizzardu bylo, že i z pouhého rozbitelného objektu vám může vypadnout nejlepší předmět ve hře. Samozřejmě se toho začalo využívat a hráči nedělali nic jiného, než že farmili a rozbíjeli vázičky. Pochopitelně hned na řadu přišly i místa, ze kterých padaly goldy a boti je byli schopni obíhávat. Efektivita botů se sice zredukovala, ale nikdy se jim zkrátka plně nezamezí. Na ekonomiku mají vliv ale i populární streameři, kteří skrze artisany vyrábějí nejlepší itemy ve hře a legálně tak bohatnou o sta tisíce goldů denně. Také se upravilo několik nejpoužívanějších a nejsilnějších spellů, kvůli čemuž došlo k několika změnám herních buildů. To vše byla témata oficiálních fór, které se změnily v něco nekontrolovatelného.

Po týdnu farmení prvního actu začnete přemýšlet, proč všechno, co vám padlo, je nakonec úplně k ničemu. Proč nemůžeme získat item, který má hodnotu miliardy goldů. Ve skutečnosti je to trochu složitější a šance na získání dobrého itemu je velmi nízká. Všechno to závísí na několika náhodách, při kterých je potřeba získat:

- dobrý roll na výsoký ilvl (63), který určuje počet statů
- získat vhodné staty (strenght (nečte se jako strange), vitality, all resists, 3 sockets, bonus armor)
- získat správný range těchto statů (50-100/100-150)

Co se týče získávání itemů, přichází na místo aukce. Nemyslím si, že je to špatný systém. Momentálně se dá hra navíc dohrát bez využívání aukce. V předchozích dílech Diabla nebyl žádný globální trade a jako obchod s předměty časem sloužila třetí strana. Už v roce 2011 jsem tvrdil, že plán s RMAH je prostředek, díky kterému si hráč při hrání své oblíbené hry může přivydělat a z hlediska budoucnosti je to pravděpodobně krok směřem někam.. dopředu. Blizzard bude mít trade pod kontrolou, už nebude vydělávat jedna osoba, ale sami hráči.

Easy to play, hard to master.

V této době se podle statistik do Inferna dostala necelá 4% herní báze. Každý útok v Infernu vás navíc zabil, a to hráči z mého teamu težce nesli. I tak jsme byli schopni dojít na konec celého Inferna, ale už pouze ve dvou. Tři týdny po vydání hry a na progress a dokončení Inferna zbývám sám. Byl to test trpělivosti. Finální boj s Diablem a bugama mi trval 6 hodin v kuse, ale dokázal jsem to. Od té doby jsme stále hráli, farmili, zakládali nové postavy, sbírali achievementy.

O buildech? Bylo slibováno neuvěřitelné množství variací, ale dopadlo to trochu jinak. Abychom byli schopni projít Infernem, museli jsme se většinou řídit jedním buildem (Nether Tentacles/Smoke Screen) a stackovat pár nejdůležitějších statů. Po nerfu attack speedu se ale začalo objevovat mnohem více experimentů (weapon throw barb, whirlwind barb, immortal dh) a vše časem dostávalo nové rozměry. V případě solo hraní jste si k sobě mohli ještě vzít jednoho z followerů, kdy každý z nich vám zážitek ze hry obohatí svým přiběhem a dialogy. Takový Scoundrel se perfektně hodil k mé DH, protože nabízel crit hit chance bonus, který je jednou z priorit. Enchantressa se se svým bonusem k armoru hodila zase např. k defenzivnímu barbovi nebo do hardcoru.

Look! More hidden footprints! Já žral ten její hlas :)

Celá hra byla postavena na jednoduchých principech. Skrze patche se radikálně změnila a já jen doufám, že se v budoucnosti vylepší tam, kde je cítit, že něco není ono.

edit: přidání Proti

Pro: gameplay, coop, znovuhratelnost, journals, cinematics

Proti: boti, bugy, nedostačující Diablo endgame

+23+24 / -1
  • PC 60
Hraním dvojky jsem strávil tolik času, že tým schopných akademiků by za tu dobu možná vyprodukoval jednu dvě encyklopedie, a o to více jsem se těšil na třetí díl, i když jsem si uvědomoval, že hype doprovázející hru je obrovský. Věřil jsem, že ten prostě hru doprovázet musel, a uklidňoval se myšlenkou „jsou to přece Blizzardi“. Když jsem se pak krátce po vydání dozvěděl, že mi trojku koupil brácha, přirozeně jsem očekával vyhazov ze školy a problémy s podvyživením a dehydratací.

Bohužel se tak (z pohledu kovaného Diablo pařana) nestalo, takže sice nejsem permanentně závislý na lékařské péči, ale na polici se mi válí hra, kterou v podstatě jenom půjčuju kamarádům, co si ji chtějí vyzkoušet nebo zahrát. Jak se to stalo?

Epic fail č.1 - nutnost permanentního připojení k internetu. Argumentovat tím, že dneska je připojen k internetu každý, může jen pitomec. Jednak to není pravda, protože můžete mít třeba počítač na chalupě, kde Internet mít nemůžete nebo nechcete, jednak je to od Blizzardu diktátorský přístup ke hře, kde má nad ní vlastně absolutní kontrolu. Vezměte si třeba takové mody, kterým (zejména jednomu) vděčím za to, že jsem dvojku hrál (i když jsem s ní vlastně nikdy úplně nepřestal, a až bude čas a chuť, zase se k ní vrátím), tak dlouho. Nejen, že je to buzerace, ale i krajně stupidní tah vývojářů, kteří si zřejmě myslí, že by jejich hru už nikdo nedokázal vylepšit, a místo toho, aby si otevřeli dveře ke znovuhratelnosti a dlouhověkkosti hry lepší podporou modů (protože dělat módy na dvojky nebyla zrovna brnkačka), udělají naprostý opak. Demence. Idiocie. Nechápu.

Plyne z toho ale i třeba to, že si nemůžete vyzkoušet případné cheaty, a nebudu tady vyjmenovávat, jakou srandu jsem si užil třeba cheatováním u GTAček. Jestliže hraju singleplayer, mám jako hráč mít právo cheatovat, jestli si tím hru zkazím, to už je moje věc. Znemožňovat to je další nepochopitelný důsledek „geniálního“ nápadu Blizzardu.

Sečteno a podtrženo, kdyby se chytráci z Blizzardu radši věnovali víc hře než boji proti pirátům, udělali by daleko lépe.

Epic fail č.2 - aukční síň aneb tatínkova kreditka

Jako by nestačil jeden kolosální omyl, Blizzardi nelenili a přidali hned další. V době, kdy jsem hru hrál (a vůbec mě nezajímá jak moc se to změnilo potom; za hru dostal Blizzard od bráchy peníze ne proto, abych byl testerem, od čehož měli betu, ale abych si ji užil), mi začalo být postupně jasné, že výbava se bude točit nejenom okolo neoriginálních předmětů nabouchaných gemy, co vylepšují můj hlavní atribut, ale dokonce ji budu nucen buď za zlato nebo za reálnou měnu (což kategoricky odmítám) kupovat v aukční síni, protože loot, který padal z nepřátel, byl sice použitelný, ale nanejvýš tak pro postavu odhadem o 7 levelů níže.

Po tomto zjištění jsem tedy sbíral jako popelář ničemnou výbavu, abych ji vzápětí mohl prodat hráčům s nižšími levely v aukční síni, a za získané zlato pak mohl nakoupit výbavu od hráčů s vyššími levely. Skutečně revoluční myšlenka, leč s jednou drobnou vadou - já chtěl hrát Diablo 3, ne simulátor Aukra.

Mohl bych se tu dál rozepsat o dalších neduzích, které jsem zmínil v záporných bodech hry, ale to nejdůležitější, kvůli čemuž jako hardcore pařan dvojky nemůžu jinak než pohlížet na trojku jako na zklamaní a několik kroků zpět, jsem zmínil. Věřím, že generace hráčů, kteří nehráli dvojku, můžou ve trojce vidět docela dobrou hru, ale nevidím důvod, proč si i dnes radši nezahrát dvojku, snad jen kromě grafického zpracování, ale hrát Diablo kvůli grafice, to je jako dívat se film Michaela Baye kvůli příběhu. Závěrem si tedy neodpustím: „There is a place of great evil: Blizzard Entertainment.“

Pro: Pěkné technické zpracování, svižná akce, kombinování skillů, povedené ozvučení

Proti: Pouze online, zdvižený prostředníček pro moddery, ubohá různorodost předmětů, použitelnost lootu, systém aukční síňě, místy kýčovitá grafika, nezajímavý příběh, neužitečný merc, idiotsky silné kombinace monster a jejich skillů

+22+26 / -5
  • PC 95
První obrovská radost u mě přišla s oznámením hry dne 28.června 2008. Po necelých 4 letech od oznámení hra vychází a mám v paměti dodnes den (noc), kdy byla hra launchovaná. Vše u mě začalo ve velkém stylu, nakoupení si různých dobrot, příprava stolu, předinstalace hry, jednodenní dovolená v práci a spuštění hry mohlo začít.

Nebudu nijak kritizovat již milionkrát omývanou aféru s problémy na začátku. Holt se nedalo připojit, tak jsem si dal do nosu nějaké ty dobroty, popíjel a vyčkával, svět se nezbořil. Po několikahodinovém zpoždění se úspěšně dostávám do hry a divoké klikání mohlo začít.

Hratelnost:
Diablo 3 nezklamalo a jedná se opět o velmi chytlavé a návykové zabíjení milionů nepřátel. Hra má perfektní spád, zabíjení je efektní, honba za lepším gearem rovněž. O přítomnost aukce se zmiňovat nebudu, mnoho lidí to bere jako negativum, ale pokud si chci hru naplno užít, aukci jednoduše umím ignorovat a až po začátek obtížnosti Inferno se mě to dařilo.

Příběh:
Hra klade větší důraz na příběhovost. Ten by se mnohým mohl zdát příliš klišovitý, mě osobně bavil a nejsem v tomto aspektu až takový pedant. Pro mě je hlavní ta hratelnost. Ve hře se objevuje mnoho rozhovorů, sbírat budete i deníky postav.

Svět Diabla 3:
Hra obsahuje 4 akty. Začínáte poblíž Nového Tristramu v temném lese, navštívíte i pouště, horské zasněžené prostředí a na závěr i nebesa. V každém aktu se objevují i dungeony. Stereotyp jsem rozhodně v průběhu hraní nezažíval. Klasická otázka, jaký akt se mi líbil nejvíce? Odpovím, že asi ten první. Tím ovšem nechci nijak ponižovat ty ostatní. Každý akt má co do sebe.

Hratelné postavy:
Na výběr je mezi 5 postavami, každá dále nabízí možnost volby mezi mužským a ženským rodem. Robustní Barbarian, který vše řeší silou nejlépe v boji na blízko. Tuto postavu jsem si zvolil jako první a neporušil jsem tak tradici předchozích dílů.
Další je Monk, kterého bych nazval karatistou, Demon Hunter disponující lukem či kuší (popřípadě dvojicí jednoručních rychlých kuší), Wizard, mocný čaroděj využívající síly ledu, ohně, blesku a dalších specialit v podobě matení nepřítele a zpomalování času a v poslední řadě Witch Doctor, šaman specializující se na jed a summoning pomocníků ze záhrobí.
Každá postava má své kouzlo boje, mě nejvíce uchvátil Barbarian, se kterým jsem jako první dosáhl 5.listopadu 2012 paragonu 100.

Schopnosti:
Skilly jsou zpracovány velmi precizně, jsou účinné a graficky povedené. O způsobu získávání nových skillů a run se zmiňovat nebudu, toho je tu napsáno dost. Jen zmíním, že tuto celkem radikální změnu vítám a neberu ji jako negativum. Hra i tak nabízí velkou škálu možností a já se náramně bavil.

Nepřátelé:
Třetí díl nabízí opravdu mnoho nepřátel i jejich druhů. Rozdělují se na normální (bílé), šampiony (modré), které je obtížnější je zabít, mají vylepšené dovednosti (affixy), jako je například omráčení, ztráta kontroly nad vaší postavou, přitáhnutí a mnoho defenzivních a agresivních schopností.
Další jsou vzácní (žlutí), které je často dosti obtížné je zabít a poblíž sebe mají skupinku minionů, kteří sdílí schopnosti svého vzácného nadřízeného.
Poslední druh jsou unikátní a bossové (fialoví), kteří mají unikátní dovednosti, jsou spjatí často s příběhem a nachází se na konkrétním místě.
Budu se opakovat, ale zabíjení nepřátel je opravdová zábava, hlavně když narazíte na skupinku většího počtu, nebo když mají zajímavě namíchané affixy. Osobně bych trochu víc přidal na obtížnosti závěrečných bossů.

Předměty:
Další podstatná věc ve hře, jako je Diablo, jsou všudypřítomné předměty. Těch se objevuje (stejně jako nepřátel) opravdu mnoho během hraní. Dělí se od poškozených (šedých), přes obyčejné, až po magické, vzácné a unikátní. Ne vždy padne ideální předmět hodící se na vaší postavu, ale trpělivost přináší růže.
Ve hře se nacházejí dva řemeslníci. U kováře si můžete nechat vyrobit předmět, u klenotníka si vylepšujete drahokamy, které vkládáte do předmětů disponující socketem. Práce s řemeslníky stojí úsilí a hlavně peníze, u kováře jsem se za celou dobu hraní nijak extra dlouho nepoflakoval, u klenotníka mám recepty na nejlepší drahokamy ve hře (pár jsem jich i vyrobil ale je to fakt velmi nákladné).

Achievementy:
V dnešní době se achievy cpou do pomalu každé hry, v D3 nevyjímaje. Nebudu komentovat, jestli je to dobře či nikoliv. Já tuto vlastnost uvítal pozitivně, stal jsem se lovcem achievů a v současné době jsem na celkových 92% a očekávám nárůst, jelikož dokončuji maximální dosažený level u všech postav 2x.
Mě osobně achievy přidaly na době hratelnosti, a nutno podotknout, že zábavné, nikoliv nucené.

Grafika:
Právě grafická stránka hry rozdělila od začátku lidi na dva tábory. Nebudu zbytečně rozšiřovat zlo a hodnotím čistě subjektivní názor. I když grafika nenabízí nejnovější technologie, pohled na hru je velmi uspokojivý. Prostředí je vytvořeno poctivě s důrazem na detail, mnohokrát zmiňována temnost hry se ve hře opravdu vyskytuje, i když nádech komiksového stylu je trochu znát, animace a ztvárnění postav žádný průser, nepřátelé jsou někteří obzvlášť povedení, kouzla jsou efektní a číší z nich síla ničivosti.

Zvuky:
Opět velká spokojenost. Perfektně tato složka sedí k celé hratelnosti, dodává na ještě větším pocitu ničivosti a nadvlády nad monstry. Nadabování postav bez výhrad, hlavně hlas Kulleho a Azmodana je boží. Hudba už není , co bývala, ale neurazí. Dodneška si občas pustím Tristram skladbu, či ost ze 2.dílu – ovšem pochybuji , že si budu pouštět hudbu ze třetího dílu.

Co říct na závěr. Určitě jsem na dost věcí pozapomněl, jelikož hra prochází za tu dobu mnoha změnami v podobě vydávání patchů, autoři se snaží hru oživovat, přidávají nové věci a možnosti, jak prodloužit hratelnost a toho si cením.
Příkladem by mohl jít například Paragon systém nebo Infernal Machine. Dále už jen ve zkratkách v bodech.
- Zhruha milion a půl zabitých nepřátel
- Bezmála 80 tisíc zabitých elitních nepřátel
- Všechny postavy dohrány na maximální 60 level (za chvíli to bude u všech 2x)
- 3 hardcore smrti (nejdál jsem se dostal k Izualovi na normal)
- Hardcoru se budu věnovat více později
- Nahráno mám k dnešnímu dni nejvíce za Barbara (nějakých 1100 hodin)
- Druhá nejhranější postava Demon Hunter 350 hodin
- PvP jsem zatím nezkoušel
- V tajné lokaci jsem byl několikrát a otestoval si to
+16+17 / -1
  • PC 90
Příznám se, že jsem od tohoto pokračování velice úspěšné hry moc nečekal. Když si tak procházím různé recenze, tak nic moc dobrého o Diablu 3 nepíšou. Nakonec jsem si ji i přesto koupil a dohrál.

Co mě na Diablu 3 velice příjemně překvapilo, byl příběh. Jasně, jsou v něm i určitá klišé, ale strašně se mi líbilo, jak se ve hře odkazují na různé události z minulých dílů. Nehledě na to, že příběh obsahuje i několik nečekaných zápletek (zrada Adrii atd.). Dokonce se mi ten příběh tak zalíbil, že jsem si některé věci musel vygooglit, abych tomu naprosto porozuměl. Uznávám, že jsou i hry s mnohonásobně lepším příběhem (např. Planescape Torment), ale na poměry Diabla je zkrátka dost slušný.

Dalším kladem je skvělá atmosféra a rozmanitá prostředí. V komentářích to dost hráčů sice kritizuje, ale mně osobně přišla ok. Skvělou atmosféru doplňovala parádní hudba, dokonce jsem občas slyšel hudbu velice podobnou té z prvního dílu.

Co mě zaujalo asi nejvíc, byly skvělé cutscény, které doplňovaly příběh. Tohle prostě blizzardi umí, to se musí uznat.

Také mi naprosto vyhovovalo systém sbírání lootu. Zlaťáky hráč sebere tím, že po nich jenom přejde a lootování věcí klasicky po jednom (i když mi přišlo, že jsem to občas bral i po více předmětech). Každopádně nemohl hráč přehlédnout žádný předmět, který ležel na zemi.

Abych jenom nechválil, tak mi ze začátku vadila snad jedniná věc. Když jsem hru začal hrát na obtížnost normal, tak mi to přišlo velice jednoduché. Byl jsem tím vyloženě zaskočený, že monstra padaly, jako mouchy, sotva jsem do nich jednou seknul nebo zakouzlil. Zkoušel jsem to tedy na obtížnost hard - ano, už to bylo lepší, jenomže mně za chvilku napadaly lepší předměty a bylo to zase ve starých kolejích. No a když jsem si to zvýšil na obtížnost expert, tak to byl stejný případ, jako s obtížností hard. Na těžší obtížnost jsem si to předtím nemohl přepnout, jelikož jsem ještě s žádnou postavou nedohrál 4. akt. Tohle vidím, jako obrovský nedostatek, protože téměř celou hru jsem procházel, jak nic a bossfighty byly jenom o tom, že jsem je rozsekal a oni mě jenom lechtali. Po dohrání 4. aktu jsem si to přepnul na vyšší obtížnost a už to bylo relativně hratelné.

Na závěr bych chtěl říct, že od té doby, co hra vyšla, si výrazně polepšíla. Já jsem ji teda nehrál, když byla čerstvá, ale hodně věcí se údajně změnilo (zrušení aukce atd.) Chápu, že někomu může přijít nutnost připojení k internetu jako nepříjemnost, ale mně osobně bylo tohle jedno. Každopádně jako klasická diablovka mě tahle hra příjemně překvapila.

Pro: Příběh, atmosféra, rozmanitá prostředí, grafika

Proti: Lehčí, než předchozí díly

+12+12 / 0