Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Diablo III

Diablo 3, Diablo III: Ultimate Evil Edition

15.05.2012
03.09.2013
19.08.2014
02.11.2018
kompatibilní
75
343 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

Dvanáct let po vydání mimořádně úspěšného titulu Diablo II vychází jeho plnohodnotné pokračování. Jeho děj se odehrává 20 let po událostech druhého dílu a hráč v něm dostává k dispozici pětici zcela nových postav, se kterými se může vydat bojovat se stovkami unikátních nepřátel. Dostupnými postavami jsou Barbar, známý již ze druhého dílu, Monk, Witch Doctor, Demon Hunter a Wizard. Systém hraní z druhého dílu, takzvaný hack and slash, zůstal zachován, co se však změnilo je systém skillů, respektive práce s nimi. Tvůrci ze hry odstranili talentové body, kterými jste si v předchozím dílu postupně vylepšovali a zpřístupňovali nové schopnosti a nahradili je jednoduchým systémem, ve kterém se vám jednou za několik úrovní zpřístupní nová, zcela unikátní schopnost a je jen na vás, zdali ji začnete používat, nebo zůstanete u používání své aktuální schopnosti. Vlastnosti jednotlivých schopností následně můžete měnit a vylepšovat pomocí run, které se vám rovněž v průběhu hraní zpřístupňují.

Asi největší změnou oproti druhému dílu je nutnost být během hraní neustále připojen k internetu. Díky tomu nicméně můžete zcela bez problémů např. najít partu lidí, kteří plní stejný quest jako vy. Postupem času navíc budou do hry přidány PvP arény, ve kterých budou hráči moci změřit své schopnosti. Hráči mohou s postavou dosáhnout maximálně šedesátého levelu.

V roce 2014 pak pro Diablo 3 vyšel datadisk s podtitulem Reaper of Souls, na konzolích součástí edice "Diablo III: Ultimate Evil Edition" kombinující základní hru a datadisk dohromady. Tato konzolová verze nebyla vyvíjena současně s původním projektem, proto nebyla až do roku 2014 oznámena. Vývojáři se nejdříve chtěli ujistit, zda se jim podaří vytvořit autentický pocit a atmosféru z hraní i na konzolových zařízeních. Hra obsahuje všechny příběhové akty, rozsáhlý adventure mode a dokonce i sezóny, které byly započaty až rokem 2017 (na rozdíl od PC, kde první sezóna startovala již v roce 2014).

Na rozdíl od PC verze tato ultimátní edice obsahuje navíc několik věci:
- Apprentice mode: hráči na nižších úrovních mají upravené statistiky, aby se svými spoluhráči s lepšími postavami lépe zvládali obtížné prostředí.
- Herní pošta umožnující zasílání dárků.
- Nemesis Kills: Pokud je hráč zabit nějakým monstrem, tak se hráčům z friend listu zabitého hráče objeví ve hře v silnější podobě než před tím, a tak to může pokračovat dál.
- Druhy nepřátel: runner, stalker, clicker z Last of Us.
- Několik exkluzivních (včetně předobjednávky) transmogrifikačních předmětů, mj. odkazující na Shadow of the Colossus.

Další zásadnější změnou je také odlišný vzhled UI (user interface) a možnost kotoulu.


Poslední diskuzní příspěvek

@Paul (02.10.2021 18:12): Tohle je relikvie z doby vydání D3 - tehdy to byla jiná hra, a Inferno bylo opravdu peklo.

Od pozdějších patchů (po "nerf to the ground" a přidání bounty/expert módu) je to jen o tom, nastavit si takovou "obtížnost", že nepřátele zabíjíš rychlostí, jak ti to vyhovuje (protože čím vyšší expert, tím vyšší bonusy). Obtížnost v D3 nehledej.

Vlastně - nejspíš asi stále platí tohle: @7c (30.01.2016 23:15)

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 55
Zmien oproti dvojke je minimum a tak samotné hranie zrejme nie je treba rozoberať. Temná atmosféra sa z trojky viacmenej vytratila vďaka častým pokusom o humor v textoch a rozhovoroch a rovnako jej neprispieva ani rozprávkovejšia grafika - ktorá je nie len rozprávkovejšia od dvojky ale aj od Titan Questu.

Odstránenie talentových stromov považujem za zmenu k lepšiemu pre mňa ako hráča čisto singleplayer verzie, ktorému je šum a fuk, či frost bolt dáva +1% damage, alebo +1% range. Takto aspoň môžem meniť štýl boja keď ma jeden omrzí. Tam kde po pár hodinách ostatné hry v tomto žánri vypnem (a odinštalujem) kvôli repetetívnemu combatu, si tu jednoducho prehodím skilly a hrám s úplne iným setom skillov, akoby to bol nový class. Ovládanie je príjemne, 1-4 klávesy + L/R click, horšie na tom je už technická stránka kedy FPS dokáže záhadne občas skákať medzi 20-60 aj keď sa na obrazovke nič nedeje. Rovnako príšerný je spôsob distribúcie a DRM, ktoré je závislé od bt.netu a ten ak padne, tak padne celá hra a je jedno či hrá človek single player alebo multi player.

Design pôsobí ako remake diabla 2. Štyri rovnaké akty, podobné prostredie, minimum noviniek a rovnako ako fanúšikovia nadávali na fórach v dobe kedy vyšlo Diablo 2, tak rovnako nadávajú aj na trojku. Sledovať fórum keď padali servery počas prvých dvoch dní vydania bolo zábavnejšie než samotné hranie. Predpokladám však, že rovnako ako dvojka sa aj trojka stane po istom čase fenoménom.
+29 +35 −6
  • PS4 75
Diablo II je v kombinaci s datadiskem Lord of Destruction mou vůbec nejoblíbenější hrou. Na trojku jsem se po ohlášení hrozně těšil, ale pak se ke mně doneslo pár zvěstí, které mi moc nevoněly. Jako by to bylo dnes, kdy jsme se s Dannym na prvním DH srazu bavili o nutnosti neustálého připojení k internetu, což byla tenkrát celkem novinka. Od té doby však uplynulo již deset let, Diablo III mezitím dávno vyšlo, včetně rozšíření Reaper of Souls a Rise of the Necromancer, byla dokonce ohlášena čtyřka a já dokončil inženýra a založil rodinu.

Budu upřímný, po vydání se mi do Diabla III moc nechtělo. Prvky, jako jsou výbušná kouzla, která odhazují nepřátele nebo různé předměty do nebeských výšin, a především pak barevná grafika á la Torchlight, mě od hraní hodně odrazovaly. Když však mezi hratelné postavy přibyl nekromant, můj zájem značně narostl a začal jsem uvažovat o zahrání. Nechtělo se mi však platit za jednu postavu více, jak půlku ceny základní hry s Reaper of Souls dohromady, a tak jsem už počítal s tím, že Diablo III vynechám. Co čert nechtěl, od švagrové a jejího manžela jsme s Romčou po Wiičku dostali PS4, na kterou vyšla krabicová verze Eternal Collection i s nekromantem a bylo vymalováno.

Z počátku jsem se ohromě bavil, přece jen jsem diablovku nehrál čtyři roky a v coopu je to kosení (měl jsem kosu takže doslova) neskutečného množství nepřátel opravdu parádní. Navíc jsem narážel na spoustu odkazů na předešlé díly, jako je Butcher, mrtvý Warriv, nebo má nejoblíbenější nehratelná postava Deckard Cain, kterou vývojáři bohužel nechali zemřít, čímž mě opravdu nepotěšili. Rozbitelnost všeho možného také přidávalo na zábavnosti, a když jsem přišel na to, že za určitý počet rozbitých předmětů v rychlém sledu vyskočí trofej, musel jsem ji mít co nejdříve.

Bohužel počáteční nadšení vydrželo asi dva akty, a pak začaly na povrch vylézat neduhy. Už nahánění Maghdy bylo vcelku otravné, ale tím největším problémem bylo to, že hra je až extrémně lehká. S Romčou jsme si museli dát obtížnost expert a i ta nebyla moc velkou výzvou. Master se však odemkne až po zabití Diabla nebo získání 60. levelu a Torment obtížnosti se také zpřístupní až po kopě úrovní. Akty mi celkem splývaly a vůbec se mi nezdály tak jedinečné, jako ve dvojce (lesy, poušť, džungle, peklo a hory), i když nějaké rozdíly mezi nimi byly. Tomuto faktu nepřispívalo ani opakování některých částí jednotlivých lokací (především v interiérech) a nebylo výjimkou, že jedna část byla v jednom patře krypty k vidění třeba i pětkrát.

Určitě musím pochválit zpracování nekromanta a jeho schopností. Jelikož je zde po dosažení maximálního levelu přístupné naprosto vše, tak jsem toho spoustu vyzkoušel a nakonec zůstal u Grim Scythe, Death Nova, Corpse Explosion, Command Golem, Frailty a Blood Rush. Výbuch mrtvoly jsem ve dvojce skoro nepožíval, abych si neničil mrtvá těla na vyvolávání kostlivců, a stejně tak kletby jsem neměl příliš v oblibě. Tady však je exploze padlých nepřátel asi nejsilnějším kouzlem této postavy a kletba Frailty má jednu runu, která vytvoří jakousi permanentní auru a o její sesílání jsem se tak nemusel vůbec starat.

Je to Diablo a zároveň není. Jsou tu parádní Blizzardí filmečky, boss na konci každého aktu, likvidace spousty potvor a hledání unikátních předmětů, ale zároveň tu v podstatě není téměř žádná tvorba postavy, protože kouzla jsou dostupná všechna, bodíky se rozdělují až na Paragon levelech a působené zranění je téměř úplně závislé na vybavení. Věřím, že čtyřka na tom bude o poznání lépe, z dostupných videí to tak alespoň vypadá. A moc si přeji, aby pátou hratelnou postavou byl právě nekromant a nemusel jsem na něj zase čekat řadu let.

Pro: coop, odkazy na předchozí díly série, Deckard Cain, zničitelné prvky, nekromantské rozšíření, filmečky

Proti: příliš barevné, nízká obtížnost při prvním hraní, opakování částí lokací

+28
  • PC 60
Hraním dvojky jsem strávil tolik času, že tým schopných akademiků by za tu dobu možná vyprodukoval jednu dvě encyklopedie, a o to více jsem se těšil na třetí díl, i když jsem si uvědomoval, že hype doprovázející hru je obrovský. Věřil jsem, že ten prostě hru doprovázet musel, a uklidňoval se myšlenkou „jsou to přece Blizzardi“. Když jsem se pak krátce po vydání dozvěděl, že mi trojku koupil brácha, přirozeně jsem očekával vyhazov ze školy a problémy s podvyživením a dehydratací.

Bohužel se tak (z pohledu kovaného Diablo pařana) nestalo, takže sice nejsem permanentně závislý na lékařské péči, ale na polici se mi válí hra, kterou v podstatě jenom půjčuju kamarádům, co si ji chtějí vyzkoušet nebo zahrát. Jak se to stalo?

Epic fail č.1 - nutnost permanentního připojení k internetu. Argumentovat tím, že dneska je připojen k internetu každý, může jen pitomec. Jednak to není pravda, protože můžete mít třeba počítač na chalupě, kde Internet mít nemůžete nebo nechcete, jednak je to od Blizzardu diktátorský přístup ke hře, kde má nad ní vlastně absolutní kontrolu. Vezměte si třeba takové mody, kterým (zejména jednomu) vděčím za to, že jsem dvojku hrál (i když jsem s ní vlastně nikdy úplně nepřestal, a až bude čas a chuť, zase se k ní vrátím), tak dlouho. Nejen, že je to buzerace, ale i krajně stupidní tah vývojářů, kteří si zřejmě myslí, že by jejich hru už nikdo nedokázal vylepšit, a místo toho, aby si otevřeli dveře ke znovuhratelnosti a dlouhověkkosti hry lepší podporou modů (protože dělat módy na dvojky nebyla zrovna brnkačka), udělají naprostý opak. Demence. Idiocie. Nechápu.

Plyne z toho ale i třeba to, že si nemůžete vyzkoušet případné cheaty, a nebudu tady vyjmenovávat, jakou srandu jsem si užil třeba cheatováním u GTAček. Jestliže hraju singleplayer, mám jako hráč mít právo cheatovat, jestli si tím hru zkazím, to už je moje věc. Znemožňovat to je další nepochopitelný důsledek „geniálního“ nápadu Blizzardu.

Sečteno a podtrženo, kdyby se chytráci z Blizzardu radši věnovali víc hře než boji proti pirátům, udělali by daleko lépe.

Epic fail č.2 - aukční síň aneb tatínkova kreditka

Jako by nestačil jeden kolosální omyl, Blizzardi nelenili a přidali hned další. V době, kdy jsem hru hrál (a vůbec mě nezajímá jak moc se to změnilo potom; za hru dostal Blizzard od bráchy peníze ne proto, abych byl testerem, od čehož měli betu, ale abych si ji užil), mi začalo být postupně jasné, že výbava se bude točit nejenom okolo neoriginálních předmětů nabouchaných gemy, co vylepšují můj hlavní atribut, ale dokonce ji budu nucen buď za zlato nebo za reálnou měnu (což kategoricky odmítám) kupovat v aukční síni, protože loot, který padal z nepřátel, byl sice použitelný, ale nanejvýš tak pro postavu odhadem o 7 levelů níže.

Po tomto zjištění jsem tedy sbíral jako popelář ničemnou výbavu, abych ji vzápětí mohl prodat hráčům s nižšími levely v aukční síni, a za získané zlato pak mohl nakoupit výbavu od hráčů s vyššími levely. Skutečně revoluční myšlenka, leč s jednou drobnou vadou - já chtěl hrát Diablo 3, ne simulátor Aukra.

Mohl bych se tu dál rozepsat o dalších neduzích, které jsem zmínil v záporných bodech hry, ale to nejdůležitější, kvůli čemuž jako hardcore pařan dvojky nemůžu jinak než pohlížet na trojku jako na zklamaní a několik kroků zpět, jsem zmínil. Věřím, že generace hráčů, kteří nehráli dvojku, můžou ve trojce vidět docela dobrou hru, ale nevidím důvod, proč si i dnes radši nezahrát dvojku, snad jen kromě grafického zpracování, ale hrát Diablo kvůli grafice, to je jako dívat se film Michaela Baye kvůli příběhu. Závěrem si tedy neodpustím: „There is a place of great evil: Blizzard Entertainment.“

Pro: Pěkné technické zpracování, svižná akce, kombinování skillů, povedené ozvučení

Proti: Pouze online, zdvižený prostředníček pro moddery, ubohá různorodost předmětů, použitelnost lootu, systém aukční síňě, místy kýčovitá grafika, nezajímavý příběh, neužitečný merc, idiotsky silné kombinace monster a jejich skillů

+26 +30 −4
  • PC 90
Zatím nebylo dne, kdy bych Diablo nehrál. Živě si pamatuji, když za mnou přišli z herního magazínu s dotazem, co si o nejočekávanější hře roku myslím. Vše bylo s velkým očekáváním. Jako by to bylo včera, a přesto jsou tomu již dva měsíce. Neměl jsem dodnes z nějakého důvodu odhodlání hru okomentovat. Trochu jsem popřemýšlel a své odhodlání našel. O samotném vývoji Diabla a jeho sledování mám pro zajímavost něco napsáno na svém profilu.

Po spuštění serverů a jejich stabilizaci začíná velký herní maraton. Začátek prvního actu znám sice z hraní bety nazpaměť, ale i tak procházím každým koutem a kochám se detaily, díky kterým je svět Sanctuary nádherný. Kooperace několika přátel je zábavná, každý hrajeme za něco jiného a všichni si užíváme přiběh. Příběh? Kdo by to byl řekl, že někoho bude zajímat přiběh akční hry, ve které jde o zabíjení desítek tisíců všemožných nepřátel. Ano, pravdou je, že nemusíte předem nic znát ani řešit. Já ovšem celý svět vnímám s jeho historií a důvody, proč byl vytvořen a devastován. (vznik Worldstonu, konflikty atd.)

Po nějakém čase se svou postavou dosahuji maximální úrovně a ani né týden po spuštění hry se pouštím do hraní Inferna - poslední herní obtížnosti. Čemuž ještě předcházelo několik hodin umírání u Diabla. Několik hodin? Jistě, ona totiž hra po dobu prvních pár týdnu byla jiná, než kterou je dnes. Zpočátku se při vyšším počtu hráčů ve hře zvyšovaly životy i damage(!) nepřátel. Když jsme se jako team dostali prvně do Inferna, začalo se umírat. Celá hra (Inferno) byla postavená na gear checku, tzn. nemáte dostačující výbavu? Vraťte se zpátky do předchozí obtížnosti nebo actu a hrajte si tam. My se ale nevraceli. Prošli jsme celý 1. act, týden v něm farmili a vydělávali goldy.

Zde přichází moment, kdy se do hry dostávají hotfixy. Filozofií Blizzardu bylo, že i z pouhého rozbitelného objektu vám může vypadnout nejlepší předmět ve hře. Samozřejmě se toho začalo využívat a hráči nedělali nic jiného, než že farmili a rozbíjeli vázičky. Pochopitelně hned na řadu přišly i místa, ze kterých padaly goldy a boti je byli schopni obíhávat. Efektivita botů se sice zredukovala, ale nikdy se jim zkrátka plně nezamezí. Na ekonomiku mají vliv ale i populární streameři, kteří skrze artisany vyrábějí nejlepší itemy ve hře a legálně tak bohatnou o sta tisíce goldů denně. Také se upravilo několik nejpoužívanějších a nejsilnějších spellů, kvůli čemuž došlo k několika změnám herních buildů. To vše byla témata oficiálních fór, které se změnily v něco nekontrolovatelného.

Po týdnu farmení prvního actu začnete přemýšlet, proč všechno, co vám padlo, je nakonec úplně k ničemu. Proč nemůžeme získat item, který má hodnotu miliardy goldů. Ve skutečnosti je to trochu složitější a šance na získání dobrého itemu je velmi nízká. Všechno to závísí na několika náhodách, při kterých je potřeba získat:

- dobrý roll na výsoký ilvl (63), který určuje počet statů
- získat vhodné staty (strenght (nečte se jako strange), vitality, all resists, 3 sockets, bonus armor)
- získat správný range těchto statů (50-100/100-150)

Co se týče získávání itemů, přichází na místo aukce. Nemyslím si, že je to špatný systém. Momentálně se dá hra navíc dohrát bez využívání aukce. V předchozích dílech Diabla nebyl žádný globální trade a jako obchod s předměty časem sloužila třetí strana. Už v roce 2011 jsem tvrdil, že plán s RMAH je prostředek, díky kterému si hráč při hrání své oblíbené hry může přivydělat a z hlediska budoucnosti je to pravděpodobně krok směřem někam.. dopředu. Blizzard bude mít trade pod kontrolou, už nebude vydělávat jedna osoba, ale sami hráči.

Easy to play, hard to master.

V této době se podle statistik do Inferna dostala necelá 4% herní báze. Každý útok v Infernu vás navíc zabil, a to hráči z mého teamu težce nesli. I tak jsme byli schopni dojít na konec celého Inferna, ale už pouze ve dvou. Tři týdny po vydání hry a na progress a dokončení Inferna zbývám sám. Byl to test trpělivosti. Finální boj s Diablem a bugama mi trval 6 hodin v kuse, ale dokázal jsem to. Od té doby jsme stále hráli, farmili, zakládali nové postavy, sbírali achievementy.

O buildech? Bylo slibováno neuvěřitelné množství variací, ale dopadlo to trochu jinak. Abychom byli schopni projít Infernem, museli jsme se většinou řídit jedním buildem (Nether Tentacles/Smoke Screen) a stackovat pár nejdůležitějších statů. Po nerfu attack speedu se ale začalo objevovat mnohem více experimentů (weapon throw barb, whirlwind barb, immortal dh) a vše časem dostávalo nové rozměry. V případě solo hraní jste si k sobě mohli ještě vzít jednoho z followerů, kdy každý z nich vám zážitek ze hry obohatí svým přiběhem a dialogy. Takový Scoundrel se perfektně hodil k mé DH, protože nabízel crit hit chance bonus, který je jednou z priorit. Enchantressa se se svým bonusem k armoru hodila zase např. k defenzivnímu barbovi nebo do hardcoru.

Look! More hidden footprints! Já žral ten její hlas :)

Celá hra byla postavena na jednoduchých principech. Skrze patche se radikálně změnila a já jen doufám, že se v budoucnosti vylepší tam, kde je cítit, že něco není ono.

edit: přidání Proti

Pro: gameplay, coop, znovuhratelnost, journals, cinematics

Proti: boti, bugy, nedostačující Diablo endgame

+23 +24 −1
  • Switch 60
Předně musím konstatovat, že nejsem nijak extra velký fanoušek Diabla, ale hrál jsem zatím všechny díly, i když na multiplayer jsem nikdy nesáhl. Nejspíš nebylo s kým, a v RPG si zpravidla raději užívám hru pro jednoho hráče (až na jednu výjimku, DDO). PC verze se mi do rukou předtím také nedostala, takže když jsem si pořídil Switch, padlo mé oko na pokračování známé značky a aniž bych o tom něco víc věděl, pustil jsem se do toho. Tento komentář tedy píšu především z pozice laika, který si prošel jeden příběh na normální obtížnost s postavou Crusadera.

Hned v začátku jsem byl překvapen možnostmi edice Eternal collection. Dostal jsem se k truhle se skinem Ganondorfova Transmog brnění, ale na začátku to chtělo hodně zlaťáků pro aktivaci (každý kousek brnění se musí za peníze "nalepit" na každou nositelnou část), které jsem neměl, takže jsem to odložil na později a pak jsem na něj již zapomněl. Další nabídka obsahuje nějaká křidélka, takže můj Crusader svítil jako radioaktivní Královna čepelí. A nakonec jsem do družiny přibral slepici Cucco, kterou nejde zabít a která pro mě sbírá peníze ze zabitých nepřátel. Crusader je prý sám o sobě postava z rozšíření, ale pro mě to bylo všechno nové jako celek.

Nejvíc jsem se stejně těšil na blizzardí filmečky, ačkoliv jsem tušil, že příběh už z principu nemůže být nic moc. Ale vlastně mi to přišlo ve výsledku ještě horší a ještě méně nápadité, než jsem čekal. Co taky vymýšlet na hře, v níž je hlavní záporák tak těžko zabitelná osina (chvíli po Diablu jsem si zas zahrál Starcraft 2 a ty příběhové zápletky od Blizzardu mi teď přijdou jedna jako druhá. Včetně těch z Warcraftu 3). Vizuálně jsou však filmečky pořád velmi atraktivní, takže mě dokážou udržet u displeje a myslím, že se jim daří dobře budovat atmosféru. Ta se ovšem vytratí, jakmile se začne opravdu hrát, protože v tu chvíli hra změní podobu do jakéhokoli generického RPG a veškerá snaha je pryč. Nejvíc si pamatuju dvojku právě pro svoji tísnivou atmosféru světa, jenž byl zahalen do temnoty, mně přitom běhal mráz po zádech a dodneška mám v hlavě ten ikonický zvuk, když se otevře truhla či zabije monstrum a ven "zasviští" odměna. Tady je sice prostředí hezky namalováno, ale přijde mi bez osobnosti a bez invence.

K oněm aukcím, které všichni hejtují, se vyjadřovat nebudu, protože jsem je osobně nezažil. Stejně jako ony seasons, jdoucí mimo mne.

Překvapila mě tu obtížnost. Zvolil jsem normální, ale působí na mě jako casual. Za celou hru jsem umřel jen jednou (v boss fightu), ale jen proto, že jsem už byl prostě navyklý nehlídat si zdraví a taky jsem byl trošku unavený. Ale v kombinaci se vším, co jsem zmínil výše, mě ani moc nebavilo prosekávat se těmi tunami potvor v každé mapě. Ve dvojce jsem procházel a vymydlil každý kout, ale tady jsem už od půlky prostě jen běžel, co se dalo a za mnou armáda potvor; hlavně abych byl už co nejdřív na konci.

Možná je to dáno i tím, že na Switchi jsem si nedokázal užít ty detaily, které hra zřejmě má. Což mě přivádí na myšlenku, že ne každá hra se hodí na Switch. Protože na obrazovce se toho dost často hemží opravdu hodně, ale já nejsem schopen pořádně rozeznat, co je co. Všechno je tam prostě až moc titěrné. I z toho mého Crusadera jsem viděl jen to hlavní (křídla). Další problém, který mi hodně ztěžoval hraní, byl poškozený Joy-con. Během hraní jsem zřejmě jeden úplně oddělal a on pořád driftoval do strany, takže Crusader dělal pořád kotrmelce do stran, i když neměl. Nejhorší to bylo, když jsem s ním potřeboval běžet opačným směrem. Po nějaké době to vypadalo, že začne blbnout i druhý joy-con, takže nakonec jsem si na ebayi objednal nějaký repair set za 200 kč a když to přišlo, oba dva jsem cca za 20 minut opravil a teď jsou zas jako nové. Viděl jsem, že většina lidí tento problém řeší spíše koupením nových, což mi přijde divné vzhledem k jejich ceně. Ale to není moje věc. Takže po opravě jsem vesele doběhl do finále a hru jsem dohrál bez nějakého většího zájmu. Datadisk mi upřímně přišel o trošku lepší, ale stejně mám pocit, že tvůrci mohli přijít s něčím originálnějším.

Co se týče humoru obsaženého ve hře, zase tolik mi to nevadilo jako jiným hráčům. Přece jen se odehrával především v konverzacích s dalšími postavami, jež se obvykle vyskytovaly v bezpečné zóně, takže proč ne. Vlastně mě tam zaujala postava Covetous Shena, která mi přišla skvěle napsaná a ještě navíc perfektně nadabovaná. Vždy jsem se k ní vracel si pokecat. Trošku jsem hledal po netu a ten mi prozradil, že ji namluvil James Hong. Podle mě by z Shena měli udělat hratelnou postavu, ehm.

Takže pokud jde o nějaké shrnutí, k Diablu trojce se na rozdíl od dvojky patrně už nevrátím. Pokud ano, tak zkusím raději PC verzi, abych měl srovnání. Na Switch se dle mého názoru hodí mnohem více jiné hry, ale to je jen můj silně subjektivní dojem.

Pro: Filmečky; slepice; Covetous Shen.

Proti: Slabý příběh; motivy se stále opakují; na Switchi je vše moc drobné.

+23