CrossCells

Po čtyřech dokončených hrách ve stylu malovaných křížovek jsem měl podobná očekávání i s CrossCells. O to větší překvapení pro mě bylo, že se jedná o malinko jiný koncept. Tentokrát totiž nebudeme počítat vyplněné skupiny buněk, ale dojde na jednoduché výpočty. Tato změna tak do tohoto logického rychlíku konečně vnáší nový vítr.

Kromě klasického sčítání po řádcích či sloupcích pak dojde i na počítání v rámci oblastí a hlavně i na násobení. Až to do hry konečně vnáší slušný bordel, což teď myslím v dobrém slova smyslu. S násobením je totiž často potřeba myslet na mírně jiné výpočty v případě počítání zleva doprava a jiné naopak zprava doleva.

Jednotlivé úrovně byly pro mě obvykle celkem snadné, většinu z nich jsem tak dokázal vyřešil během několika málo minut. Prakticky až v poslední pětici teprve přišla ta správná vysoká obtížnost s tím, že fakt velké problémy jsem měl jen s úrovněmi 47 a 49. I ty se mi po čase podařilo vyřešit, což vede k hlavnímu záporu této hry a tím je její délka. Ve výsledku jsem s luštěním strávil necelé 4 hodiny, z čehož dobrou polovinu jsem luštil právě zmíněné dvě úrovně.

Graficky je hra prakticky totožná, jako předchozí 4 hry postavené na podobných principech. Stejně tak i hudba mi po chvíli přišla až příliš stereotypní a prakticky jsem jí přestal vnímat.

Celkově je hra změnou svých principů příjemným osvěžením v sérii. Luštění mě fakt bavilo, jen škoda, že nastane konec zrovna, když ty úrovně začnou stát za to.