CrossCells je pátý počin Matthew Brown Games a jelikož jsem hrála i předchozí 4 hry, musím říct, že mě překvapilo, že Matthew Brown našel další způsob, jak potrápit moji hlavu.

CrossCells mi připomínal sudoku. Ze začátku hra pěkně odsýpá a já nabyla dojmu, že to bude lehká záležitost. Sem tam bylo kolo, které mi dalo více zabrat. Ovšem posledních 10 levelů je už docela peklo. Neříkám, že se to nedá zvládnout, ale měla jsem chuť občas sáhnout po kalkulačce. O to větší radost jsem měla, když jsem na správné řešení přišla.

Hra je krásná v tom, že tentokrát nepočítá chyby, takže jsem mohla správný postup zkoušet do nekonečna a důležité bylo, abych se dobrala správného výsledku. Nejdřív jsem si myslela, že je to výhoda, ale v posledních kolech jsem pochopila, že to je horší, než u předchozích verzí.

Tam si člověk sice musel hlídat počet chyb, aby měl dostatek bodů pro další postup, ale alespoň věděl, kde chybu udělal. Tady jsem měla tisíc možností jak to udělat jinak, ale nevěděla jsem, která je správně, dokud jsem to pořádně nespočítala. I když hra potrápí mozkové závity, pořád se jedná o oddechovku, kterou si můžete zahrát pro zkrácení dlouhé chvíle, nebo pro nabuzení mozku.