Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

Drop Alive

  • PC 65
Drop Alive je neškodně vyhlížející roztomilá skákačka s kapkou vody. S tímto jsem hru zapnula a těšila se, kdoví jaké pohodičky se nedočkám. To jsem se ale poněkud spletla. Hra mi přišla těžká. S kapkou vody jsem se musela trefit na dané místečko a každý milimetr vedle mě vrátil na úplný začátek kola. Kromě toho se kapička zmenšovala, a když jsem rychle nenašla místo, kde kape voda nebo sněží, abych svojí kapku zvětšila, rázem jsem byla zase na začátku kola.

Líbilo se mi, že když se kapka dotkla něčeho horkého, změnila se na obláček, který mohl létat, dokud se nedotkl opět pevné země. Pár kol bylo dokonce sněhových.

Musím přiznat, že i když je hra krátká, vydržela mi na několik večerů, protože jsem některá kola opakovala mnohokrát a leckdy hru naštvaně a frustrovaně vypla. Nakonec se mi ale podařilo zdárně dojít až do konce a po cestě jsem dokonce posbírala všechny zlaťáky, čímž jsem splnila i všechny achievementy.

Pro: Změna skupenství

Proti: Obtížnost

+10

Ugh!

  • PC 85
UGH! To je povzdech pravěkého mužíčka se šlapacím „letadýlkem“. které slouží všem jako výtah. Pravda je, že jsem se s ním zapotila i já. Nejdříve to vypadalo na velkou pohodičku, protože převážení stařečků, slečinek a dalšího pravěkého lidu od jedné jeskyně do druhé nebylo až tak náročné. Vše bylo na čas, ale ten šel občas prodloužit tak, že jsem sebrala kámen a hodila ho na strom, ze kterého vypadlo ovoce. To však nešlo do nekonečna, takže to někdy byl dost kvapík.

Velmi brzy však hra přitvrdila a musela jsem s výtahem létat tak, aby se mě nedotknul letící Pterodaktyl nebo rozzuřený Triceratops. Když s mým strojem ještě mlátil vítr se sněhem, opakovala jsem jedno kolo hned několikrát. Opravdové zoufalství přišlo v poslední desítce kol. Ta mi trvala asi stejně dlouho, jako těch 60 předchozích.

Někdy se mi podařilo nějakého zákazníka shodit do vody a občas jsem ho ještě zachránila, ale někdy se mi utopil. Konec příběhu ukázal, že už v pravěku na tom byli muži stejně jako dnes ;o)

Pro: jednoduché ovládání, velmi chytlavé

Proti: poslední kola velmi obtížná

+24

Tasty Planet: Back for Seconds

  • PC 75
Znáte pohádku o Otesánkovi? Tak tahle pohádka mě přesně napadla, když jsem začala hrát Tasty Planet. Ten malý shluk buněk, který vytvořili v laboratoři a on se vymkl kontrole, mě bavil. Snědl vše co bylo menší než on a na co jsem mu ukázala.

Nenáročná hra, kde prostě jen dojedu k objektu který jde sežrat a je to. Musela jsem se vyhýbat větším živým objektům, protože při dotyku s nimi se Gray Goo trochu zmenšil. Všech 48 levelů jsem ale projela celkem hladce.

I když hra je na jedno brdo, musím říct, že jsem se nenudila. Jediné co mě mrzí, je to, že jednotlivá kola nemají posloupnost. Tím myslím, že sice začínám jako něco menšího než ta nejmenší bakterie a postupně klidně slupnu i lva nebo dinosaura. Ale v dalším levelu jsem zase maličká sotva pár milimetrů a musím se vypracovat do větších rozměrů. Více by se mi líbilo, kdyby si hra pamatovala u jaké velikosti Gray Goo skončil a navazovala na to v dalším levelu. Nakonec jsem se dopracovala až do vesmíru, a tak kdysi mikroskopická potvůrka nakonec spořádala úplně vše.

Pro: chytlavá a rychlá hra, příjemná hudba

Proti: nenávaznost levelů

+11

Mimpi Dreams

  • PC 60
Na Mimpi Dreams jsem se těšila, ale bohužel pro mě byla tato hra zklamáním. Grafika je sice vymakanější, než v první dílu, nicméně tím ztratila kouzlo, jaké měla jednička. Hádanky jsou mnohem jednodušší a celkově se herní mechaniky hodně opakují. Takže jsem se při hraní brzy začala nudit.

S pejskem jsem poctivě sebrala vše, co šlo. Všechny kostičky i nápovědy, které byly úplně zbytečné a oproti minulému dílu jsem nepoužila snad ani jednu. Také jsem sebrala všechna trička, díky nimž se Mimpi může převlékat. V minulém dílu autoři tyto oblečky velmi vtipně pojmenovali, ale v Mimpi Dreams už jsem se tohoto humorného prvku nedočkala.

V DLC Factory se nachází továrna, která znečišťuje prostředí a provádějí se v ní pokusy na nebohých myškách. Naštěstí dorazil na místo dění Mimpi, s nímž se mi podařilo myšky zachránit a továrnu zničit. DLC docela hezky navázalo na základní hru a celkem mě bavilo.

DLC Mars zavede Mimpiho (překvapivě) na Mars, který se ovšem od toho skutečného značně liší. Tento nový level byl o poznání delší než levely předchozí a mělo se v něm nasbírat opravdu mnoho kostiček. Dohrála jsem ho spíše z povinnosti. Vše se šíleně opakovalo a až na jednu těžší hádanku mě to nebavilo.

Při hraní jsem posbírala téměř všechny achievementy, které má hra na Steamu. Jeden se mi nezobrazil, i když jsem si jistá, že jsem ho splnila a jeden je za projití základní hry bez smrti, což není úplně nemožné, ale nemám na to nervy. Pravdou je, že získání většiny Achievementů mě tak od poloviny hry hnalo kupředu mnohem silněji než hra samotná, což určitě není dobře.

Pro: Mimpi, achievementy, DLC Factory

Proti: nová grafika, opakující se herní mechanismy, lehké hádanky

+9

Mimpi

  • PC 70
Zdánlivě jednoduchá skákačka, která mě přilákala roztomilou grafikou. Nejdříve jsem si coby bílý pejsek vykračovala krajinou, skákala přes jednoduché překážky a sbírala kostičky. Pak ale hra začala přitvrzovat a musela jsem pro další postup vyřešit pár hádanek. Když jsem si nevěděla rady, mohla jsem použít nápovědy. Ty jsem buď sbírala cestou, protože se sem tam někde schovávala žárovka, ale někdy jsem byla hodně velký lempl a všechny jsem si vyplýtvala. Musela jsem tak hrát Tetris, abych získala další nápovědy, a ten jsem bohužel byla nucena hrát celkem často.

Když už se zdálo, že hádanky jsou dost těžké, tak se dost přitvrdilo i ve skákacích pasážích. Některé sekce jsem opakovala tak 20x, než jsem se trefila přesně tam, kam bylo třeba. Zvláště mě pobavilo, když jsem zjistila, že po sebrání trička se z Mimpiho může stát třeba černý pejsek s bílýma očkama alias Limbi (odkaz na hru Limbo), nebo pejsek zombie (Zombi).

Co mě vyloženě štvalo je kombinace myši a klávesnice, protože skákat někam šipkami a při tom klikat na konkrétní místo myší šlo někdy hodně špatně. Hru ale přesto musím doporučit a jdu si zahrát další díl i s DLC.

Pro: hezká grafika, zajímavý nápad, možnost nápovědy

Proti: ovládání

+15

Morphopolis

  • PC 75
Krásná jednoduchá hra, na kterou mi stačila jen myš a trocha času. Při hraní se nedá nic uspěchat, všichni broučci si lezou svým tempem a já musela prostě počkat, až si v klídku dolezou tam, kam jsem potřebovala.

Během pěti kol dochází k jakési reinkarnaci. Nebo alespoň tak jsem to pochopila, protože s jedním nenápadným broučkem splním všechny úkoly v jednom kole a vlezu s ním do mrtvého sarančete, v dalším levelu hraji za saranče atd.

Morphopolis je nenáročná klikačka, kde jsem hledala různá těla hmyzu, části rostlin a podobně, a když jsem našla požadovaný počet daného předmětu, většinou se mi otevřela logická minihra. Šlo třeba o pexeso, puzzle, správné složení kamínku dle tvaru, zapamatování si určité posloupnosti a tak dále. Přiznám se, že u některých jsem se hodně zapotila, ale o to větší radost jsem měla, když se mi minihra podařila.

Morphopolis doporučuji všem, co si chtějí zahrát hru na dvě hodinky, která je donutí se trochu zastavit a relaxovat a při tom si u ní pěkně zapřemýšlí. Hra je hezky zpracovaná, jde o kreslený svět, a když jsem ji spustila, hned se mi vybavily relaxační omalovánky pro dospělé. Zvukový podkres je nenásilný a dobře do prostředí pasuje.

Pro: příjemně těžké hádanky, krásné prostředí, hudba

Proti: mohlo to být delší, u miniher není možnost nápovědy

+16

Monument Valley 2

  • Android 85
Monument Valley 2 je velmi příjemná mobilní hra. Vzhledem k tomu, že jsem hrála první díl a líbil se mi, na dvojku jsem se velmi těšila. Tentokrát jsem nehrála za Idu, ale za Ro a její dceru, která se musí osamostatnit a naučit se postupovat spletitými cestami sama.

Díky tomu, že místo jedné postavičky jsou zde dvě, je hraní o něco zajímavější. Musím ale přiznat, že jsem čekala daleko obtížnější hádanky. Řekla bych, že jednička mi dala mnohem více zabrat. Možná pro někoho, kdo jedničku nehrál, bude dvojka obtížnější, ale nepřišlo mi, že by tvůrci vymysleli hodně nových technik hádanek.

Přesto se mi hraní moc líbilo, hudba s vizuálním prostředím hry byla velmi příjemná a bavila jsem se nad různými prostorovými klamy a mechanismy. Za každým levelem jsem si mohla vytvořit vlastní ornament, což je velice nápadité.

Musím ocenit, že si tvůrci vůbec dali práci s příběhem. Většina logických her ho totiž úplně postrádá. Doufám, že se dočkám i dalšího dílu a že se u něj tvůrci tentokrát hecnou a udělají hádanky více hardcore a přidají ještě více levelů.

Pro: vynalézavost hádanek, hudba, vizuální zpracování, příběh

Proti: jednoduchost hádanek, délka

+15

Ori and the Will of the Wisps

  • PC 100
Na druhý díl Oriho jsem se těšila hned od oznámení. Jestli jsem říkala, že první díl, byl nejlepší hra, tak nevím co bych dodala ke druhému dílu. Naprostá dokonalost. Dechberoucí podívaná na krásné pohádkové prostředí a vymakaný příběh, který musí připadat alespoň trochu dojemný i těm největším drsňákům. Přišlo mi, že oproti jedničce je více vylazené ovládání a vylepšování schopností.

Nebudu se dopodrobna rozepisovat o příběhu, protože prostě stojí za to, si ho prožít „na vlastní kůži“, ale ve zkratce jsem já, světelná duše Ori na výletě s kamarádkou sovičkou, ale něco nás srazí z oblohy a nemůžeme se najít. Hrála jsem hru na normální obtížnost a bylo to pro mě tak akorát. Většinu hry jsem se kochala, sem tam jsem narazila na nějakou potvůrku co mě více potrápila, kupodivu nejčastěji mě nějakým záhadným způsobem zabíjeli komáři ;o)

Většinu hry jsem si říkala, jací jsou ti tvůrci borci, jak se jim to opět povedlo. A pak přišli hlavní bosové a tam jsem tvůrce proklínala do sedmého kolena. Nejprve Mora – pavoučice. Nemohla jsem přijít na to, jak jí porazit, ale nakonec se povedlo. Pak mi dal hodně zabrat úprk před červem. Taky jsem o půlnoci musela hru vypnout a zkusit jí znova a fakt jsem to hrála dokola určitě přes hodinu, než se zadařilo. Ovšem boj s ptákem, to bylo nejvýživnější. To už jsem si říkala, že to prostě zabalim, že to nejde. Nakonec se naštěstí povedlo ;o)

Konec jsem čekala jiný, ale i tak to hře neubralo na kráse. Co mě dalo také hodně zabrat, byla část u Zřídla, kde se točila kola všema směry. Kdo mě zná, ví že nemohu hrát hry z první a třetí osoby, vadí mi ten pohled jak se vše okolo hýbe. Dokážete si proto představit jak jsem trpěla tady. Ovšem nemohla jsem to vzdát! Takže i přes to, že mi bylo doslova na zvracení, motala se mi hlava, přesto jsem tuhle pasáž zvládla odehrát a pak jsem si musela jít lehnout ;o)

Kdo hrál jedničku, toho nepřekvapí, že se ve hře lze neustále vracet na již navštívená místa. Je to doslova potřeba, protože postupem času se Ori naučí nové schopnosti, které ho dostanou například o něco výš a dosáhne tak v již 100x prolezlé lokaci na nějaký bonus, na který se předtím nemohl dostat.

Co se týče Achievementů, chtěla bych je mít všechny, ale jsem realista a mám se moc ráda na to abych se o to pokoušela. Protože projít hru bez smrti, nebo za 4 hodiny pro mě není možné. Splnila jsem, co se dalo a ještě si nechávám poslední 3, u kterých jsem ochotná zabojovat a splnit je. Teď si chci dát ale od hraní oddech, abych na ně pak měla větší chuť.

Mnohokrát jsem se ve hře zasekla a procházela lokace křížem krážem a nevěděla si rady, co dál. Ale nebylo to chybou hry, ale mojí nepozorností, proto se mi nakonec s velkou radostí vždy podařilo odhalit, co jsem přehlédla. K Orimu kromě nádherné animace patří také vypilovaná příjemná hudba a zvuky. Je to nevšední herní zážitek a myslím si, že každý, kdo rád hraje skákačky, by si hru měl určitě zahrát.

Pro: animace, příběh, ovládání, hudba

Proti: občas jsem nevěděla, kam mám dále pokračovat

+24

Ni.Bi.Ru: Posel bohů

  • PC 75
Ni.Bi.Ru jsem dohrála za dva večery a rozhodně jsem se nenudila. Přišlo mi úsměvné, že hraji za Martina Holana, když můj manžel i syn jsou také Martinové. Hned na začátku jsem se ocitla na Karlově mostě, k němuž mám krásné vzpomínky z vejšky.

Hra hezky plyne, rozhovory nenudí a hádanky jsou víceméně logické. Přiznám se, že jsem se musela občas podívat na návod. Ale k mé radosti, to nebylo moc často (například odchyt krysy, nebo u sošky jsem potřebovala vědět, jaké číslo mám složit, a pak už jsem si s hádankou poradila a ještě v docích jsem se musela podívat, jak vyváznout před výbuchem).

Někdy mi přišlo nelogické, že si například chci z bedny vzít dva dynamity, ale Martin mi řekne, že je nepotřebuje a za chvíli se pro ně musím vracet. Vím, že to v adventurách bývá, ale některé jsou v tomto ohledu opravdu ošetřené. Také jsem si třeba asi třikrát prohlížela nástěnku, protože jsem si říkala, že tam přece musím něco vyčíst, ale to ne, Martin se tam musel vrátit znovu až za čas, aby si jakože náhodou všimnul vzkazu.

V Mexiku se mi objevil bug, kdy při splnění jednoho úkolu tam stále stála jedna mexičanka a chtěla po mě peníze, aby pustila dceru ven, i když jsem jí je už noc předtím dala a její dcera dávno stála v hospodě u baru ;o) Také jsem se pobavila nad představou, že indián/šaman sedí v Mexiku, kde je hic jako blázen a ve stanu za ním je rozdělaný obrovský oheň. Tenhle pán mi taky při první návštěvě říká, ať přijdu blíž a posadím se a já při tom celou dobu sedím již vedle něj na zemi.

Ni.Bi.Ru má pěkný hudební podkres, který se do daných situací opravdu hodil a postaral se tak o zvýšení napětí. Až na těch pár nelogičností, se mi hraní velmi líbilo. Řekla bych, že hra byla tak akorát dlouhá, aby mě bavila celou dobu.

Pro: délka, hudba, hádanky

Proti: občas mě hra nutila dělat znovu věci, které mě předtím udělat nenechala

+30

QWOP

  • Browser 20
Hned na začátku musím říct, že za normálních okolností bych si tuhle hru snad ani nepustila. Ale když jsem zjistila, že ji Kwoky vybral jako takovou jednohubku pro DH Masters, tak jsem si řekla, proč ne.

Každý pokus o úspěšný běh skončil tvrdým pádem buď na obličej nebo na záda. Dokonce jsem si načetla asi 3 návody, jak toho chlapa rozběhnout. Zkoukla videa. A pořád jsem nechápala, jak tu postavu rozběhnout. Jednou se mi povedlo, že fakt uběhl asi 2 metry.

Pak jsem to vzdala a řekla jsem si, že pro tu srandu ho do cíle prostě nějak dotlačim i kdyby se měl třeba plazit a pošlu z toho potupné video Kwokymu.

Tak se také stalo a za nějakých 21 minut jsem chlapáka s roztaženýma nohama a cukáním v nohou jako by měl epileptický záchvat dotlačila do konce. Vtipná byla i překážka, kterou si táhnul mezi nohama skoro až do cíle, protože jsem se bála ji nějak překonat, aby nespadl.

Možná, že to budu pravidelně pouštět hostům na pijatice, aby se pobavili. Tím nemyslím, to moje video, ale tu hru ;o)

Pro: zábava

Proti: pro mě nemožné dohrát normálně

+18

Horké léto, aneb Majer v akci

  • PC 50
Na úvod musím upozornit, že adventuy, nejsou úplně můj oblíbený herní žánr, ovšem manžel Jumas, je hraje asi nejčastěji, tak mě občas k nějaké navede. Horké léto z dětství znám, ale nikdy jsem ho pořádně nehrála. Letos v rámci herní výzvy 2020 se mi hodilo do jedné z kategorií, tak jsem se do něj pustila.

Izer, který hru dabuje, mi občas přijde vtipný. Že bych se ale u hry lámala smíchy, to se říci nedá. Možná jsem se občas uchýlila k mírnému pousmání. Hlavní postava Honza Majer mi na první pohled nebyla nikterak sympatická, ale Izer jí nějakým zázrakem vykouzlil celkem příjemný charakter. Prostředí je na hru z roku 1998 celkem odpovídající a herní mechaniky ujdou. Rozčilovalo mě ovládání inventáře, nevadilo mi, že je přes mezerník, ale nebylo to moc intuitivní.

Na prvním ostrově mi vše ještě přišlo vcelku logické (pominu-li opičí bombu) a druhý ostrov lidojedů, ještě s přimhouřením oka šel. Ale co se odehrávalo ve třetí lokaci mafiánském sídle to mě vyloženě nebavilo. Úkoly nelogické, absurdní, vycucané z prstu. Musela jsem se dost dívat do psaného návodu, abych přišla na to co za pitomost, zase vývojáři chtějí, abych udělala. Člověk běhá od místnosti do místnosti, což je u adventur celkem běžné, prohlíží si okolí, kde se to Izer snaží zachránit nějakou vtipnou průpovídkou, ale ke konci už mě to lezlo krkem.

Nechci hře křivdit, není to se mnou lehké. Adventury mě moc nebaví a navíc nemám ráda parodie, takže jsem si spíš hru zvolila nešťastně. Byla jsem ráda, že to už skončilo, že to nebylo tak dlouhé a někdy mě i potěšilo, že jsem úkol vyřešila. Ale na moc pěkné hodnocení to bohužel není a dvojku si nejspíš nezahraji.

Pro: Izer

Proti: v poslední kapitole nelogické úkoly

+17

Rayman Origins

  • Wii 80
Raymana jsme na Wii pařili s Jumasem. Jumas hrál za klasického Raymana a já jsem postavy střídala, jak mě zrovna napadlo. Chtěla jsem hrát hlavně za fialového Raymana, ale byl za hodně „usměváčků“, takže jsem se na něj nakonec vykašlala. Ke všemu mi přišlo mnohem přehlednější při hraní, hrát za postavu co vypadá jinak než Rayman, abych jí snáze odlišila od Jumase.

Dokonce jsme přišli na to, že každá postava má trošku jiný styl skoků a pohybu celkově. Každá se maličko jinak ovládá, ač jsou tlačítka na ovládání totožná. Ale bylo to v rámci citu, úplně jemné rozdíly.

Do prostředí jsem se zakoukala hned na první pohled, tyhle infantilní postavy se spoustou barviček mám moc ráda. Vše šlo jako po másle, obtížnost se s postupem času navyšovala přesně tak, jak by člověk čekal. Většina kol byla příjemná zábava, nejvíce mě bavila lítací kola. Lítalo se na speciálních komárech a zvláště vtipné bylo, když jsem hrála za velkého Globoxe, který by asi komára rozmáčknul, kdyby si na něj sednul, a tak ho komár táhnul pod sebou.

Také s úsměvem vzpomínám na vodní levely, ty už byly o dost těžší, ale pořád mě hodně bavily. Ovšem jakákoliv kola, kde se vyskytoval oheň, pro mě byla utrpením. Nejhorší však byla kola, kde se muselo běžet jak o závod. Museli jsme to opakovat opravdu mnohokrát, než jsem se naučili přesně všechny překážky a citlivost s jakou skákat a na kterých místech.

Chtěli jsme starouškovi, který nás nechtěl pustit do tajného levelu posbírat všechny jeho zuby, poslední 2 nám ale chyběly. Myslím si, že by jsme je nakonec získali, ale podívali jsme se pro zajímavost na youtube, co by nás čekalo za překvapení a uznali jsme oba, že tohle nechceme. To bychom se hodně trápili a nejspíš by jsme se akorát tak zbytečně pohádali. ;o)

Takto jsme zakončili Raymana s úsměvy na tvářích a s pocitem úlevy, že do bonusového levelu nepůjdeme. Nebylo to třeba, titulky se pustili za dohrání posledního světa. Musím zmínit hudbu, ta byla skvělá, zvláště rybí zpívání se mi líbilo. Řekla bych, že se ke hře ještě vrátím a to se svými syny. Snad se jim to bude také tak líbit jako mě.

Pro: grafika, hudba, hratelnost

Proti: obtížnost bonusových kol, herní postavy za mnoho bodů

+18

Dostihy 3000 Deluxe

  • PC 70
Zavzpomínala jsem si na dětská léta, kdy jsme na chatě v deštivém počasí hráli Dostihy a sázky. V dětství jsem téměř vždy brečela, když mi někdo koupil fialovou stáj přímo před nosem. Dobře, nemám daleko k slzám ani teď v dospělosti, mám pro Narciuse a Napoliho slabost, protože mám ráda fialovou barvu a také pro, že kdo je koupil oba a dal si na ně dostih, ten měl o přísun peněz postaráno.

Tady se mi nejdřív podařilo postupně koupit všechny trenéry, a pak i fialovou stáj a dalších pár koní. Soupeř jel nenápadně a skupoval sem tam koníka, podle toho jak mu šla kostka. Nakonec si ale udělal hlavní dostih na zelené a na oranžové stáji a nebylo moc hezké přes ně projíždět.

Nicméně, moji trenéři a koníci ho postupně ruinovali. Zajímavé je, že ve hře si člověk může půjčit od banky po 5 tisících a také jí to postupně splácet. Dařilo se mi dobře, takže jsem splatila počáteční dluh a soupeře (počítač) přivedla k bankrotu.

Upřímně jsem si to dost užívala, protože v reálu když jsem to hrávala s kamarády, tak jsem takto úspěšná nebývala. Ke konci mě už pěkně štvala hudba, která byla jednotvárná a po delším poslechu nepříjemná. Také bylo nepříjemné stát na distancu přes 10 hodů, ale to se může stát i v deskovce. Někdy si jí zkusím zahrát v multiplayeru, zajímalo by mě, jak moc se to bude lišit od originálu.

Pro: povedená kopie, rychlejší než deskovka

Proti: hudba

+18

CrossCells

  • PC 75
CrossCells je pátý počin Matthew Brown Games a jelikož jsem hrála i předchozí 4 hry, musím říct, že mě překvapilo, že Matthew Brown našel další způsob, jak potrápit moji hlavu.

CrossCells mi připomínal sudoku. Ze začátku hra pěkně odsýpá a já nabyla dojmu, že to bude lehká záležitost. Sem tam bylo kolo, které mi dalo více zabrat. Ovšem posledních 10 levelů je už docela peklo. Neříkám, že se to nedá zvládnout, ale měla jsem chuť občas sáhnout po kalkulačce. O to větší radost jsem měla, když jsem na správné řešení přišla.

Hra je krásná v tom, že tentokrát nepočítá chyby, takže jsem mohla správný postup zkoušet do nekonečna a důležité bylo, abych se dobrala správného výsledku. Nejdřív jsem si myslela, že je to výhoda, ale v posledních kolech jsem pochopila, že to je horší, než u předchozích verzí.

Tam si člověk sice musel hlídat počet chyb, aby měl dostatek bodů pro další postup, ale alespoň věděl, kde chybu udělal. Tady jsem měla tisíc možností jak to udělat jinak, ale nevěděla jsem, která je správně, dokud jsem to pořádně nespočítala. I když hra potrápí mozkové závity, pořád se jedná o oddechovku, kterou si můžete zahrát pro zkrácení dlouhé chvíle, nebo pro nabuzení mozku.

Pro: nový způsob hádanek, obtížnost se hezky navyšuje s výší levelu

Proti: bez jakékoli nápovědy

+14

A Good Snowman Is Hard To Build

  • PC 70
Velmi ráda stavím sněhuláky a kdo ne? Proto jsem se vrhla na roztomilou logickou plošinovku A Good Showman. Měla jsem jen jeden úkol – stavět sněhuláky a pár z nich mě opravdu potrápilo. Ocitla jsem se v labyrintu a v každé části bylo tak akorát sněhu k postavení a někdy i více sněhuláků. Dokonce měl každý svoje jméno a podobu.

Jelikož musel mít klasické uspořádání – dole největší koule, pak menší a nahoře nejmenší, pravidla byla jasná. Jenže ne vždy to bylo tak jednoduché. Když už jsem si myslela, že jsem dostavěla všechny, dostala jsem se do jakéhosi snového světa, kde jsem vůbec nechápala o co jde. Nakonec mi došlo, že když je to snový svět musí se tam spát a odpočinout si šlo jen na lavičkách. Nebudu prozrazovat více, ale překvapivě to vedlo k dalšímu stavění sněhuláků ;o)

Hra je tak akorát dlouhá, má v sobě příjemný hudební podkres a grafika je odpovídající k podobné hříčce. Takže proč ne? Příjemná jednohubka.

Pro: jednoduché ovládání, snadno pochopitelné

Proti: na konci mohli dát tvůrci k dispozici dotvoření vlastního sněhuláka (čepice, mrkev,...)

+16

Musaic Box

  • PC 80
Nevybavuji si, že bych kdy hrála jinou hudební hru. Myslí tím, tak moc hudební, že bez zvuku nemáte šanci hrát. Dovolím si říct, že i bez hudebního sluchu.

Myslela jsem si, že vzhledem k tomu, že mám dobrý hudební sluch, tak pro mě bude hra brnkačka. Mýlila jsem se. Sice jsem slyšela, když jsem hádanku poskládala špatně, ale nemohla jsem dlouho přijít na to, jak ji opravit. Naštěstí mi hra vždy trochu pomohla tím, že se člověk musel trefit i tvarem puzzlů k dotvoření správné melodie.

Nejprve jsem měla za úkol najít obrázky v místnostech. Když jsem jich měla dostatek mohla jsem se pustit do skládání melodií. Hra má více úrovní skládání, někdy vám zahraje melodii jednoho muzikanta, kdy není až tak těžké najít správné notičky a poskládat je jak jdou za sebou. Horší je, že muzikant není v kapele sám a ostatní muzikanti už nehrají melodii tak úplně jasně, takže pro mě bylo opravdu dost těžké určit kam patří část co hraje buben nebo třeba housle.

Melodie jsou nádherné, věřte, že když se mi podařilo konečně písničku složit, tak jsem si do rytmu radostně kývala hlavou, někdy jsem začala i dirigovat ;o) Jedná se o krátký kousek, za dva večery je po muzice. Občas jsem byla velmi frustrovaná, že na správné řešení nepřijdu, o to víc jsem byla šťastná, když se podařilo. Obtížnost je dle mě větší. I hledání papírků v místnostech chce jistou dávku trpělivosti a vynalézavosti.

Pro: skvělá hudba, obtížnost tak akorát

Proti: krátká

+23

Plankton

  • PC 40
Takto zvláštní hru jsem snad ještě nehrála. V podstatě tam toho na hraní ani moc není. Byla jsem malý živočich, který se živí planktonem. V první levelu jsem mohla kliknout na svoji potvůrku, která pak vystřelila rychlostí blesku tam, kam byla zrovna natočená, nebo jsem zběsile klikala na její potravu abych jí nalákala. Bohužel potvůrka nejde nijak ovládat. Až asi v 8 levelu mám já jako hráč konečně nějakou moc hru jakkoliv ovlivnit a to tak, že jsem mohla kliknout někam do černé obrazovky a tam se objevila potrava. Takže jsem potvůrce vytvářela jídlo. Pak už jsem zase jen koukala, jak se potvůrka sama prohání po obrazovce a žere si. V posledním dvanáctém levelu už potvůrka narostla a zdokonalila se v lovení a tady jsem zase měla jako hráč možnost ovládat situaci. Musela jsem na potvůrku klikat ve chvíli, kdy nad ní byla potrava, aby jí tak ulovila.

Tím končí chapter 1 a začne chapter 2. Asi jsem hodně nechápající člověk, protože jsem přes sebou viděla akvárium na které jsem mohla svítit lampičkou. Z lampičky do vody padalo světlo a tím ve vodě vznikala potrava kterou nějaká potvůrka žrala. Když sežrala jednu potravu získala jsem tím jeden penízek. Za peníze šla koupit jiná lampička. Ovšem mě moc zábavné nepřišlo čumět jak husa do flašky hodinu na akvárium a čekat až se potvůrka dostatečně nefutruje. Za každou novou lampičku přibyla jiná potrava a jiná potvůrka. Až skoro ke konci mi došlo, že když na potvůrku kliknu, tak jí chytím do své sbírky.

Co jsem zcela nepochopila bylo nastavení zobrazení. Steam mi hru pustil v samostatném okně, které bylo ovšem moc vysoké, takže jsem viděla jen horní část hrací plochy a nešlo to nijak posunout dolů. Když jsem klikla na režim celé obrazovky hra se mi sice roztáhla na celou obrazovku, ale pro změnu se mi zobrazila jen spodní část obrazovky a nešlo se nijak dostat nahoru. Jako bonus nešla hra vůbec vypnout, pouze na tvrdo, v ovládacím panelu pomocí „zavřít“. Zkoušela jsem nastavit i rozlišení přímo ve spouštěcím souboru, ale nemělo to úspěch.

Do teď nevím, co tím chtěli tvůrci říct. Kdyby šla potvůrka ovládat byla by hra zábavná. Takhle byla jen nudná a v podstatě jsem celou dobu hraní nechápala co se po mě vlastně chce.

Pro: zajímavý námět, rychlé

Proti: špatné nastavení zobrazení, nemožnost ovlivňovat dění

+15

Chronology

  • PC 90
Chronology jsem v plánu původně ani neměla, ale nic lepšího jsem do "Hrátek s časem" nenašla. Moc se mi do hry nechtělo, a tak jsem si jí nechala jako poslední kousek a upřímně – je to skvělá logická plošinovka! Nelákal mě stařík jako hlavní hrdina, ale světe div se, je to sympaťák a vlastně celá hra je sympatická. Hratelnost příjemná, hudba hezky sedne, prostředí milé. Příběh je pěkný, sice v angličtině, ale na takové úrovni, že jsem to pochopila i já.

Nejlepší ze všeho je ovšem ten nápad! Po tom co jsem sebrala speciální hodinky jsem se mohla vracet v čase. Zůstala jsem na stejném místě, jen o hodně let dopředu. Je to fakt vymakané, protože když něco v současnosti zničím nebo naopak zachráním v budoucnosti se to hned promítne. Díky tomu mohu postupovat lokací, protože třeba v současnosti nemohu skočit na vysokou skálu, ale zasadím si před ní strom, přenesu se do budoucnosti a tam už je krásný košatý strom po kterém vyskáču na skálu.

Ve hře se spojily mé oblíbené herní styly – logická hra a plošinovka. Když už jsem si myslela, že to nemůže být nápaditější, získala jsem na svou stranu šneka, kterého jsem mohla ovládat, takže jsem se na něm mohla vozit a to i po stěnách nahoru a dolů a dokonce uměl zastavit čas. Společně jsme zachránili svět a já jsem se u toho náramně bavila. Hra má však jednu věc, kterou ji musím vytknout – je strašně krátká.

Pro: prostředí, nápad, hratelnost, logika

Proti: délka

+20

BADLAND

  • PC 60
Badland rozhodně dostojí svému názvu. Je to svět, kudy nikdo nechce ani procházet. Já byla malá příšerka podobná dejme tomu černému ježkovi, který se pohybuje tak, že máchá ručkama a tím létá. Všude okolo je nehostinný svět plný špíchálů, řezných kotoučů, bomb, střel a řetězů do kterých se zamotáte. Kdo hrál hru Limbo, tak si dovede živě představit jak to taky vypadá, protože je to hodně podobné, dokonce je celý svět i tak tmavý, plný stínů.

Aby tam ježečkovi nebylo tak smutno a nebál se, potká po cestě i zvláštní tělesa, které do sebe absorbuje a ty mu dají na nějaký čas nové schopnosti. Umí ho zpomalit, zrychlit, zmenšit, zvětšit, udělat z něj něco jako žvýkačku, což trochu brání v pohybu ale na druhou stranu ho pak nezraní žádná ostrá věc. Jedna z nejdůležitějších věcí, hned po tom, že bylo třeba abych ježečka dostala do výstupní hlavice jakéhosi vysavače, který mě poslal do dalšího levelu, je sebrat speciální těleso, které z ježečka udělalo další ježečky a já je měla dostat taky na konec levelu. Nebudu vám lhát, moc se mi jich zachránit nepodařilo. Byla jsem celá zpocená už z toho, když jsem tam dotlačila originál.

Při hře jsem měla skoro celou dobu stažený žaludek, nadávala jsem u ní jako špaček nebo dokonce dětinsky na monitor vyplazovala jazyk. Po dohrání přišlo úlevné – no konečně. Abych hru jen nehanila, bylo osvěžující, že jsem musela zapojit i mozek abych vyřešila překážky co jsem měla proletět. Někdy to chtělo kopie ježka, které jsem musela poslat jinou cestou, aby sebrali věc, která mému originálu pomohla pokračovat dál a podobně. Musím zmínit také hudbu, která se velmi povedla a občas jsem z ní měla až mrazení jak do prostředí sedla.

Pro: hudba, prostředí, nápad

Proti: obtížnost, zoufalství při hraní

+13

Československo 38–89: Atentát

  • PC 50
Do hry Attentat 1942 se mi moc nechtělo. Nejsem moc fanda historické tématiky. Ale byla mi doporučena v rámci kategorie herní výzvy. Ze začátku jsem si říkala, že mě to bude nudit, ale nakonec jsem byla překvapena, že mě začal příběh zajímat a bavit.

Na můj vkus je to hodně „ukecaná“ hra bez akce. Spíše příběh, který je sem tam doplněn o minihru. Pravda, ale je, že na rozhovory je třeba se opravdu soustředit a přemýšlet jak odpovědět. Některé minihry jsem musela hrát vícekrát, abych získala dvě mince, které jsem potřebovala na opakování rozhovoru. Někdy se mi totiž stalo, že jsem rozhovor vedla špatně a nezískala jsem od tázaného ty správné informace.

Líbilo se mi, že jsem ve hře dělala rozhovory se skutečnými lidmi a když mi tito lidé něco vyprávěli, příběh byl kreslený, doplněný o originální fotografie z druhé světové války. O tom, co se dělo za druhé světové války mám samozřejmě nějaké povědomí. Při hraní této hry jsem se však dozvěděla mnoho nového, hlavně detaily, které jsem již třeba slyšela, ale nedovedla jsem si pod nimi představit nic konkrétního.

Slibuji, že hru nechám hrát své syny, až se budou učit o druhé světové válce (mám v plánu pustit jim i nějaké filmy a dokumenty). Myslím si, že ze začátku budou také ohrnovat nos, jako já, ale nakonec uznají, že to pro ně nějaký přínos mělo, což za těch pár hodin hraní stojí.

Pro: česká hra, naučná

Proti: ukecané, na první pohled neláká

+21