Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
RomcaT

RomcaT

 

Komentáře

« Novější Starší »

Chuchel

  • PC 60
Na hru jsem se velmi těšila. Myslela jsem si, že to bude herní zážitek, jaký jsem zažila u Botaniculy. V tomto ohledu mě ale hra zklamala. Herní postava Chuchel i se svým kamarádem Kekelem je sice roztomilá, stejně jako tvorečkové z Botaniculy. I svět ve kterém žije mi byl blízký. Zde ovšem převládají hlavně scénky, na které se hráč jen dívá. Čekala bych více hraní.

Jinak zpracování, animace, hudba a hlavně zvuky se mi moc líbily. Pár hádanek mě dokonce i potrápilo, ale většinou se jednalo o předvolené věci, na které jsem prostě jen postupně klikala a koukala se co se bude dít. Nejspíše je hra navržena tak, aby ji mohli hrát i ti nejmenší. Co se dá dělat, možná si ji tedy více užijí synové, až dorostou do určitého věku (tipuji tak 6 let).

Kdyby byli všechny hry od Amanity takovéto, asi bych netrpělivě na další nečekala. Pro příště bych byla vděčná tvůrcům, kdyby se zaměřili na tvoření více herních prvků, více hádanek a věnovali méně času scénkám. Ačkoli příběh byl povedený a musím uznat, že humor zde rozhodně nechybí.

Pro: zvuky, animace, příběh, humor

Proti: příliš mnoho scének, málo hádanek

+20+20 / 0

Offspring Fling!

  • PC 65
Hra Offspring Fling! Byla vydána asi o měsíc a půl dříve, než jsem se registrovala na DH, a proto jsem se rozhodla, že si ji zahraji. Vypadala jako retro hra přímo pro mě, protože mě baví plošinovky a mám ráda logické hry. V tom jsem se také nespletla. Ovšem zarazila mě obtížnost hry. Opravdu často jsem se dost nahlas vztekala a několikrát jsem byla nucena kouknout se na video na Youtube.

V každém kole jsem měla za úkol posbírat moje dětičky a dopravit je i sebe bezpečně do domečku. Hrála jsem za takovou žlutou potvůrku, které jsem kvůli podobnosti říkala Pikachu, někdy, hlavně když se mi nedařilo, tak dostala jadrnější přezdívky. Ovládání se zdálo jednoduché. Šipky obstaraly pohyb, X se skákalo a C sloužilo pro chytání a házení dětiček. Ale zařídit, aby Pikachu skočil, v letu chytil svoje dítě a pak ho ještě hodil na nějaký určitý bod, to byl oříšek, který jsem opakovala snad 100x než se zadařilo.

Původně jsem si myslela, že hra má cca 50 kol, ale pak jsem zjistila, že jich je rovná stovka, což mě dost vyděsilo a po 47 kole jsem zanechala hraní na více než tři měsíce. Nemohla jsem se dokopat k dohrání. Nakonec jsem se odhodlala a dohrála jsem celou hru za pár dní. Je to jedna z věcí, kterou si sice znova určitě nepustím a nemám ani touhu získat všechny achievementy, protože si s tím nechci dávat tu dřinu, ale docela mě hraní bavilo a musím uznat, že to bylo zase něco jiného než na co jsem zvyklá.

Hudba byla energická, což vybízelo k tomu, zahrát každé kolo co nejrychleji to jde, za což jsou udělovány různobarevné kytičky. Za dohrané kolo modrá kytička, za rychle dohrané kolo žlutá kytička a za superrychle dohrané kolo duhová kytička. Přiznám se, že duhovou kytičku jsem získala jen jednu a to kupodivu ve finále.

Pro: nápaditost

Proti: délka, obtížnost

+12+12 / 0

Second Place is for Losers

  • PC 45
Second Place is for Losers jsem si zvolila v rámci herní výzvy 2018 v kategorii Nervy z oceli. Měla jsem za úkol dostat modrou spermii (zřejmě královské krve :D) dostat jako první do vajíčka a tím ho oplodnit. Musela jsem porazit své 3 sokyně – bílé spermie. Ovládání je velmi jednoduché, spermie pluje orgány sama, já jsem ji musela pouze levým nebo pravým tlačítkem na klávesnici určovat směr pohybu.

Při cestě za vítězstvím jsem potkala 8 kuliček, kterým je třeba se vyhnout. Měla jsem k dispozici 3 srdíčka, takže jsem se mohla kuliček dotknout celkem dvakrát, ale to mě zdrželo, a pak jsem nedostala spermii k vajíčku jako první. Kuličky lítají v různých úsecích ze strany na stranu a představují asi viry, které spermii na krátký čas oslabí.

Při lehké obtížnosti není nijak složité dojet k vajíčku jako první. Stačilo mi si trochu natrénovat terén a dojela jsem s přehledem jako vítěz. Ovšem obtížnost Hard pro mě byla opravdu výzva. Přiznám se, že jsem kolo opakovala minimálně stokrát. Naštěstí je to velmi rychlé, ale i tak mě to na pár dní potrápilo. Možná, že ten kdo běžně hraje závodní hry, tak si řekne, že nechápe co na tom je tak složitého, ale já tento styl her nemám nahraný vůbec, takže pro mě to bylo velmi těžké.

Pro: rychlá oddechovka, na hard opravdu potrápí

Proti: dlouhé úvodní načítání

+13+13 / 0

Monochroma

  • PC 65
Od Monochromy jsem čekala hru ve stylu Limbo nebo Toby Secret mine, což se také stalo. Kupodivu je snad prostředí hry ještě trochu depresivnější než u zmiňovaných her. Také mi přišlo, že se tvůrci inspirovali trochu z filmů Matrix, alespoň dle uskladněných těl ve speciálních inkubačních nádobách, obřím okem, které na nádoby dohlíží a spoustu robotů, kteří se starají o vše možné.

Ovládala jsem postavu kluka s červenou šálou. Celá hra je černobílá, akorát pár prvků jako například tato šála je červená, což působí moc pěkně. Ovládání je jednoduché, jen šipky pro běh do leva či doprava a šipka nahoru pro skákání plus ctrl pro tlačení lehčích věcí. Někdy mě ale i tak jednoduché ovládání dokázalo potrápit, protože ve hře je spousta míst, kde záleží na přesném skoku, přesném nastavení věci po které se dalo vylézt dále, a to vše ještě ve správný čas.

Brzy po začátku hry se zraní můj mladší bratr a musím ho všude nosit. Nebudu vám lhát, často jsem u počítače nadávala, že kdyby si ten malej mrzák nevymýšlel, že musí sedět jen pod lampou, měli bychom oba lehčí život. S bratrem na zádech se totiž nedá vyskočit dost vysoko, takže je často třeba ho někde ze zad sundat a připravit si nějaký lepší výstup vzhůru, abychom tam mohli vylézt oba.

Občas jsem narazila na zlého chlapíka, který nás chtěl chytit a zavřít do inkubátoru, takže bylo třeba před ním rychle utéci, což bylo občas o nervy. Jak jsem psala výše, prostředí hry je velmi pochmurné, jedná se o okolí továrny Monochroma, kde člověk nepotká skoro ani živáčka, jako dítě bych si sem určitě dobrovolně hrát nešla.

Podařilo se mi splnit všech pět achievementů, za což jsem šťastná, protože mám ráda dohrané hry na 100% a zde to nebylo až tak obtížné. Přiznám se aůe, že jsem občas použila návod na Youtube, abych posbírala všechny květiny.

Pro: příběh, temné prostředí, achievementy

Proti: nutnost dělat některé úkoly naprosto přesně a ještě na čas

+11+11 / 0

Hook

  • PC 75
Původně se mi do hraní Hook moc nechtělo, bála jsem se, že ta obtížnost bude šílená. Nakonec jsem si řekla, že to prostě zkusím a byla jsem dost překvapena. Nevím jestli je to tím, že mám za sebou hodně logických her nebo je ta hra tak sestavena záměrně, ale zahrála jsem ji na jeden zátah bez nutnosti opakovat jediné kolo.

Měla jsem za úkol rozplést postupně změť do sebe zaklenutých tyček. Některé jsou i na několika místech zohýbané. Musela jsem postupovat tak, abych vždy vytáhla tu správnou, která se nezasekne o okolní tyčky. Asi bych hru mohla přirovnat ke známé hře Mikado. Zde je to však mnohem složitější. Abych mohla tyčku „vytáhnout“ musím k tomu použít spínač, který je napojen na více tyček. Musím proto projet celou trasu spoje od tyčky až po spínač a postupně zajistit, aby spínač ovládal jen tu danou tyčku, kterou potřebuji.

Ve vyšších levelech se objeví dokonce wifi spojení, což je velmi pěkné zpestření hry. Ke konci jsou tyčky už opravdu hodně propletené a také jednotlivých spojů rapidně vzroste, takže jsem měla co dělat, abych poctivě projela očima všechny spoje a ujistila se, že neudělám chybu.

Myslím si, že hru zvládne každý a určitě poslouží jako rychlá oddychovka. Možná bych zkusila zvýšit obtížnost tím, že by se přidal časový limit.

Pro: rychlá oddychovka, princip je snadno pochopitelný, chytlavá hra

Proti: mohla by být delší, přidala bych časový limit

+12+12 / 0

Ripple

  • PC 75
Hru Ripple jsem měla v hledáčku díky podobné logické hře Hexcells. Zde jde ovšem o něco trochu jiného, než vyplňování políček dle čísel. V Ripple jsem měla za úkol obarvit všechna šedá políčka na modrá a to tak, že když kliknu na jedno šedé okolí se vybarví do modra. Má to ovšem jeden háček a to ten, že když kliknu na modré políčko, okolí se zase vybarví zpátky na šedou.

Ze začátku mě hra v obtížnosti šetřila a já měla trochu strach, že pokud tam nepůjde o nic jiného, tak těch 50 kol bude dost nuda. To jsem se ovšem velmi spletla. Obtížnost nabrala rychle na otáčkách a v některých kolech jsem se zasekla na tak dlouho, že jsem hru několikrát frustrovaně vypnula. Dokonce jsem se zoufale snažila najít nějaký videonávod, když jsem byla opravdu v koncích, ale hra je ještě neokoukaná a tak jsem žádný nenašla. O to více jsem na sebe pyšná, že jsem to nakonec dokázala.

I když taktika je stále stejná, jak na to jsem pořádně přišla až asi u 35 kola. A ani pak to nebylo moc jednoduché. Třicáté kolo jsem musela přeskočit a hrát ostatní a až když jsem dohrála vše jsem se k němu vrátila a kupodivu jsem ho pak udělala celkem rychle.

Pokud hledáte oddychovou hru, tak Ripple pro vás není. Pokud si chcete trochu pocvičit mozkové závity, zkuste to!

Pro: obtížnost se rychle stupňuje

Proti: některá kola jsou opravdu oříšek, možná by neškodila nějaká uklidňující hudba

+10+10 / 0

Donkey Kong Country Returns

  • Wii 85
Hru Donkey Kong Country Returns jsem hrála na konzoli Wii a to spolu s manželem. Dostala jsem za úkol ovládat menšího opičáka Diddyho, který má dvě speciální schopnosti. Jednou z nich je střílení buráků, čehož jsem využívala spíše v prvních kolech na nepřátele, protože později už byli mnohem silnější a buráky jim nic nedělali. Jeho druhou schopností je krátký let, když skáče a to je bezvadná věc, kterou jsem používala neustále. Přišlo mi, že bez této schopnosti by bylo velmi těžké dostat se na některé bonusy.

Jelikož jsme hráli ve dvou, mohli jsme se střídat na místech, které šli lépe jednomu nebo druhému. Já jsem dominovala hlavně v kolech, kde se jezdilo na kolejích, nebo kde bylo třeba rychle přeskákat z jednoho místa na druhé. Jumas měl zase výborně zmáknutá kola, kde se bylo třeba oba opičáky vystřelovat ze sudu. Hlavně tedy kolo, kde se lítá se sudem a za námi letěl obří netopýr, který na nás střílel ultrazvukové vlny, stálo za to a byla jsem opravdu ráda, že se toho po několika neúspěšných pokusech ujal Jumas. Také kolo, kde jsme utíkali před vlnou pavouků, nebylo nic extra. Tam se člověk nemohl ani na sekundu opozdit jinak jsme mohli začít znovu.

Hra mě hodně bavila, ale nemohli jsme ji hrát každý večer. Za prvé nám to synek neumožnil a za druhé se toho člověk rychle přesytil. Takže jsme si herní čas pěkně nadávkovali na cca 2 večery týdně což bylo příjemné zpestření. Předtím jsme na Wii hráli New Super Mario Bros., ale Donkey Kong mě bavil více. Minimálně po grafické stránce je na tom také nesrovnatelně lépe. Musím pochválit i hudbu a zvuky, které nás vždy vtáhli do atmosféry hry.

Na začátku měl Jumas nápad sbírat všechna písmena KONG a dílky puzzle, které jsou v každém kole. Takže jsme ta kola opakovali několikrát, jen abychom vše nasbírali. Nejdřív mě to dost frustrovalo, protože jsem se těšila na nová kola a nebavilo mě chodit dokola ty samá a říkala jsem si, že to bude děsná otrava. Nakonec se ve mně něco zlomilo a také se ve mně objevila touha po získání všeho co lze v daném kole nasbírat. Ale jsem ráda, že Jumas nechtěl hrát i každé kolo na čas ;o)

Hru jsme dohráli, ale máme na každé úrovni nedohrané jedno speciální kolo, které je opravdu hodně těžké a za splnění všech těchto speciálních kol se otevře nová zlatá úroveň. Pokud se splní i tato úroveň lze hrát všechna kola pozpátku. Myslím si, že až splníme herní výzvu a nabereme nové síly, tak to minimálně zkusíme.

Pro: zábava, hudba, sbírání bonusů

Proti: někdy opravdu hodně náročné, velmi náročná speciální kola

+10+10 / 0

Never Alone

  • PC 80
Hru Never Alone jsem dostala od švagra rikuhahla, protože jsem si jí už nějaký čas chtěla zahrát. Nespletla jsem se, když jsem si myslela, že mě bude bavit. Dohrála jsem ji i s datadiskem na dva zátahy a ve třetím splnila všechny achievementy.

Ve hře jsem hrála za eskymáckou holčičku a jejího kamaráda polárního lišáka. Během hraní se musí mezi těmito dvěma postavami přepínat, protože lišák umí vlézt do různých skulinek a hlavně umí poručit duchům, bez kterých by byl další postup nemožný. Holčička zase umí pracovat se speciálním nástrojem zvaným Bola, pomocí nějž střílí a rozbíjí kusy ledu a podobně.

Hraní mi umožnilo spojit mé dva oblíbené žánry, a to příjemnou plošinovku s logickou hrou. Někdy jsem byla v koncích a byla jsem ráda, že hra sama po čase nabídne nápovědu.

Doporučuji si do hry nainstalovat češtinu, příběh je velmi zajímavý a byla by škola o něj přijít, kvůli neznalosti jazyka (jazyk Iñupiaq). Grafika se vývojářům povedla, myslím si, že krásně spolu s hudbou dokresluje atmosféru hry.

Během hry jsem narazila na sovy, přičemž každá nalezená sova sebou nesla příběh o životě eskymáků Iñupiat. Líbilo se mi, že pohádkový příběh hry je doplněn na reálných informacích ze života těchto zajímavých lidí.

Pro: příběh – jak herní, tak reálný, grafika, hudba

Proti: mohlo by to být delší

+20+20 / 0

They Need to Be Fed

  • PC 75
They Need to Be Fed je pokračování plošinovky Maru od vývojáře jménem Jesse Venbrux. Princip hry je téměř totožný jako u předchůdce, kdy mým úkolem bylo dostat panáčka přes svět plný létajících tvarů. Na ty s panáčkem skáču a on se na nich drží pomocí gravitace, takže ani nevadí když je hlavou dolů. Cílem je přeskákat po těchto tělesech až do tlamy jakéhosi černého žrouta, který má asi velký hlad a já mu sloužím jako potrava. Tím ovšem podobnost s Maru končí.

V They Need to Be Fed se obtížnost zvedá rychlým tempem každý level. Některé pasáže jsem opakovala snad 100x, o čemž svědčí více než 400 smrtí, kterých jsem nakonec dosáhla. Trochu jsem u toho i nadávala, protože když jsem musela přeskákat úsek, kde se tělesa točí, okolo nich poletují jakési koule, kterých se člověk nesmí dotknout a ještě k tomu na něj létají rakety ze všech stran, tak je to o nervy.

Hra mě velmi bavila, byla dostatečně dlouhá i obtížná a klidně bych si zkusila další kousky od tohoto vývojáře.

Pro: délka, obtížnost

Proti: některé úseky jsou frustrující

+11+11 / 0

Maru

  • PC 70
Plošinovka Maru od vývojáře jménem Jesse Venbrux má celkem 5 minut. Pro mě jasná volba na kategorii „hru nezastavíš“ v herní výzvě 2018. Takže by jste těžko věřili, že jsem ji v předposledním kole musela vypnout, protože se mi vzbudil synátor s ukrutným řevem. Věřte mi, že až jednou vyroste, a bude hrát hry, tak mu tyhle chvíle vrátím s tím, že má jít třeba vynést koš ;o)

Na začátku hry my byla nastíněna jakási evoluce toho, jak vznikl černý panáček, který je součástí prapodivného světa, kde sbírá své kamarády a já ho mám za úkol pomocí šipek na klávesnici dostat přes různé koule, nebo další poletující tvary do určeného místa. Ze začátku je to opravdu primitivní a jde spíše o to, abych si osvojila ovládání. V dalších kolech se ovšem začali na poletujících, někdy dokonce rotujících tělesech objevovaly trny, které znamenaly moji smrt. Při smrti mi ubyl jeden kamarád a místo něj mi nad hlavou poletovala bílá koulička, chápala jsem ji jako duši zemřelého.

Hra má pouhých rychlých 7 kol a to je škoda! Je velmi chytlavá a věřím tomu, že by mě bavilo klidně 50 podobných kol se zvyšující se obtížností. Bylo velmi zajímavé, že mě tvůrce donutil se asi 5x zabít. Hra to totiž vyžaduje, jinak vás nepustí dál. Už teď se těším na pokračování.

Pro: hezký jednoduchý svět, i v tak krátké hře je příběh, zábavná

Proti: velmi krátká

+10+10 / 0

Plants vs. Zombies

  • PC 70
Plants vs Zombie byla moje první rozehraná a dohraná hra v roce 2018. Doporučil mi ji uživatel rikuhahl a celkem jsem se na ni těšila. Slibovala sympatickou grafiku a nenáročnou hratelnost, což také splnila. Mým úkolem bylo bránit dům proti invazi zombíků. K dispozici byly kytičky, houbičky a různé druhy zeleniny. Každý druh této květeny měl nějakou speciální dovednost, jež mi měla napomoci k tomu, aby se zombíci nedostali přes můj trávník.

Hra je chytlavá, vydržela jsem u ní na jeden zátah minimálně 3 hodiny. Bohužel mi přišla dost na jedno brdo. Připomněla mi klasické facebookové hry. Jak jsem přišla na jednu nebo dvě taktiky používala jsem je pořád dokola, a to asi zapříčinilo to, že mi to zdálo dost monotónní. Možná, jsem měla neustále zkoušet nové rostlinky.

S tím souvisí věc, která mě štvala. Po úspěšném dohrání kola, jsem získala novou rostlinku, která mi měla pomoci v dalším boji. Bohužel k ní tvůrci pouze napsaly co umí, ale já bych mnohem více ocenila, nějakou ukázku ve formě animace. Například, jak letí zombík přivázaný na balonku a já musím použít kaktus, který se v momentě blížícího se zombíka zvětší a balon propíchne a mimo jiné střílí i po ostatních. Také by se mi líbilo, kdyby měl každý zombík i mnou použitá rostlinka nad sebou nějaký ukazatel, kolik mu zbývá života.

Hra mě ze začátku bavila hodně, ale bohužel nevidím důvod, proč se k ní někdy v budoucnu vrátit, nebo plnit všechny achievementy.

Pro: roztomilá grafika, příjemná hudba

Proti: stereotypní, chybí ukazatel života nad zombíky i rostlinami, chybí video ukázka schopnosti nově získané rostliny

+14+14 / 0

Pivo's Grand Adventures Episode 1: Pivo Go Home

  • PC 30
O existenci této hry jsem neměla ani ponětí. Až jednoho dne mi místo mé oblíbené stránky (databáze-her) vyskočilo okénko, abych si stáhla Pivo 2. Hned jsem se do hry pustila a během hraní jsem narazila i na první díl, který šel spustit na jednom Arcade automatu. První vteřiny jsem u ní dost spílala, protože jsem nemohla odhadnout kde je přesný okraj ikonek uživatelů, které jako vzteklé jezdili po herní obrazovce sem a tam a já jsem coby uživatel Pivo musela projet obrazovkou, aniž by se mě někdo z nich dotkl. Ať jsem se snažila sebevíc, vždy se mě někdo alespoň malinko dotkl a mohla jsem začít znovu. Nakonec jsem si udělala lepší odhad a po prvním kole už mi vše šlo docela rychle.

Nejedná se podle mě o žádný šperk na herní scéně, ale myslím si, že o to ugrovi ani nešlo. Zde se jedná spíše o hru, která má pobavit uživatele databáze her, protože se v ní někteří najdou, proto je hra krátká a nedá se zde mluvit o nějakých vytříbených herních prvcích.
U mě účel splnila, pobavila mě a taky jsem u ní musela předvést nějakou tu herní šikovnost, abych jí projela celou.

Pro: pobavení, prvky z databáze-her

Proti: nejasné obrysy ikon uživatelů, podruhé hru asi nevyhledám

+17+17 / 0

Pivo's Grand Adventures Episode 2: Redemption

  • PC 70
Ke hře Pivo 2 jsem se dostala tak, jako asi skoro každý uživatel DH, který toho dne klikl na svou oblíbenou stránku. Ovšem oproti většině uživatelů, kteří hru hráli, jsem neměla ani ponětí o jejím předchůdci, natož že se chystá nějaké pokračování. Přiznám se, že jsem si zpočátku myslela, že půjde o nějakou kravinku na pár minut. Taky jsem byla trochu rozhořčena, že jsem hned v prvním baráčku našla sebe. Myslela jsem si, že si ze mě Ugra udělal srandu. Pak jsem ovšem pochopila jak se hra hraje a vzhledem k tomu, že jsem našla spousty dalších uživatelů, začala jsem si užívat všechny dialogy a byla dokonce pyšná na to, že jsem vlastně ve hře sousedka pana vývojáře ;o)

U některých dialogů jsem se opravdu válela smíchy, bavilo mě proplouvat hrou a vždy jsem se těšila, až si udělám čas a začnu zase pařit. I před spaním jsem přemýšlela, kde asi bude schovaný který VIP.

Minihry mě bavily, ale občas byli šíleně frustrující. U min jsem na začátku skoro brečela, že mi nikdy nešly, ale nakonec jsem se je během chvíle naučila, takže mi ani nevadilo, že jsem byla nucena je za hru několikrát opakovat. Nejhorší pro mě kupodivu nebyl vlak, jako pro spoustu uživatelů, ale raptor. U toho jsem nasbírala snad 50 smrtí a proklínala u něj Ugru do sedmého kolene.

Hra mi nakonec zabrala asi 8 hodin a rozhodně toho času nelituji. Našla jsem všech 16 VIPů a všichni se přidali na moji stranu. Jestli mě někdo opravdu rozčiloval tak to byli spammeři, kteří mě čas od času naháněli po mapě a častokrát mě zabili – smrt spammerům.

Jako správná hráčka jsem musela splnit všechny achievementy a to včetně Iron Mana, u kterého jsem se od začátku hry dušovala že ho určitě plnit nebudu ;o) Velké díky ugrovi a všem, kteří se na tomto kousku podíleli, byla to fakt zábava.

Pro: dialogy, osobitost

Proti: občasné bugy

+24+24 / 0

She Remembered Caterpillars

  • PC 75
V She Remembered Caterpillars jsem se ocitla ve světě, kterému dávají řád barvy. Postupně jsem ovládala tvorečky v třech základních barvách - modrá, červená, žlutá a později se přidala i bílá a černá a kombinace základních barev - fialová, zelená a oranžová. Cílem hry bylo dostat všechny barevné tvorečky na jakési startovací rampy ze kterých mohly odletět, až když byli k letu připraveni všichni.

Myslela jsem si, že půjde o jednoduchou logickou hru založenou na míchání barev tak, že tvorečky spojím. Svět ve kterém se pohybují, mi ovšem naskytl velice složité hádanky, kdy přes různě barevné mosty nebo brány nemohou projít všechny barvy.

Zdánlivě lehká hra mi pěkně procvičila mozkové závity a přiznám se, že u některých levelů jsem hledala nápovědu. Nakonec se mi podařilo splnit hru i se všemi achievementy. Celkově působí tento titul roztomilým dojmem a řekla bych, že mile překvapí.

Pro: prostředí, logické hádanky, design

Proti: občas velmi složité

+10+10 / 0

NightSky

  • PC 75
Plošinovka NightSky na mě v knihovně steamu čekala už nějaký čas. Když jsem se k ní konečně dostala, nezklamala mě. Cílem hry je dostat kuličku přes každý level zleva doprava.

Postupně jsem získala dvě schopnosti. Jedna zrychlí kuličku, což se hodilo, když jsem se potřebovala dostat po zkosených plošinkách výš. Druhá schopnost naopak kuličku zpomalí, což jsem využívala, pro přesné umístění, tam kde bylo potřeba. Hra je velice pěkně zpracovaná, některé hádanky mě dost potrápily, ale všechny mě bavily. Prostředí se různě mění, takže rozhodně nezevšední a hudba také stojí za zmínku, protože do hry krásně zapadá.

Trochu mě zarazilo, že v posledním levelu po mě hra chtěla nasbírané tajné hvězdičky, o kterých jsem neměla ani páru, takže jsem neměla sebranou ani jednu. Musela jsem zpětně projíždět všechny levely a najít všechny schované hvězdy. Naštěstí s tím autoři počítali a v náhledech dohraných levelů je vždy nahoře v rohu malá černá hvězdička na lokaci kde ji lze najít. I tak mi to dalo, ale dost práce ty mršky vypátrat. Každopádně bych ocenila, kdybych věděla dopředu, že mám hvězdičky hledat už od začátku.

Nakonec jsem Nightsky dohrála jen na obtížnost normal a i tak mi to trvalo dle steamu 9 hodin. Nutno říci, že mě občas od hraní zdrželo dítě, které vyžadovalo pochování nebo přebalení od maminky a já hru nestihla vypnout. Ale objektivně jsem hru čistého času hrála stejně dobrých 6 hodin. Je možné, že se ještě hecnu a zkusím „alternative“ mód, ale moc šancí tomu nedávám.

Pro: Pěkné hádanky, hudba, jednoduchost ovládání, grafika

Proti: Informace o hvězdách od začátku hry

+9+9 / 0

Kult: Heretic Kingdoms

  • PC 65
Hru Kult jsem si zahrála hlavně díky herní výzvě, kde jsem si ji vybrala v kategorii Nad Tatrou se blýská! (hra od slovenských vývojářů). S manželem jsme se domluvili, že ji budeme hrát spolu, každý na svém počítači.

V něčem mi hra připomínala Diablo II a Legend: Hand of God. Z těchto dvou zmiňovaných titulů však byla nejhorší. Překvapilo mě, že u slovenské hry chybí slovenský dabing a titulky, které jsem jako jediné sehnala měly grafickou vadu, kdy se některé znaky s háčky a čárkami zobrazovaly jako čísla.

Je zvláštní, že si nemůžete vybrat postavu za kterou chcete hrát. Vždy je to žena Alita, u které si můžete zvolit akorát účes a oblečení. Naštěstí lze vybrat zaměření, takže jsem Alitu mohla vyslat do světa příšer jako mága, za kterého hraji nejraději. Volba elementu byla velmi milým překvapením, i když jsem ze začátku nevěděla o co jde. Zjistila jsem, že i některé zbraně a brnění jsou určené pro jeden z elementů a líbilo se mi, že pokud jsem měla například zbraň s elementem ohně, tak na ohnivého elementála nepůsobila, což mi přišlo logické, kdežto zbraně s elementem ledu se mohl právem obávat.

Celkově co se zbraní a výzbroje týče jsem byla trochu zklamaná, protože z protivníků vypadávali pořád ty samé věci a když jsem se vracela prodat nalezené předměty, měla jsem třeba 10 stejných mečů. V první polovině hry jsem se bála, že ve hře ani není žádný prodejce, nenašla jsem totiž kováře v první vesnici.

Nevyhovovala mi mapa, která se dala zobrazit jen v podobě malého čtverečku v rohu obrazovky a byla velmi nepřehledná. Naštěstí lokace nebyly tolik rozlehlé, jinak bych s takovouto mapou neměla šanci. Chyběli mi nějaké ukazatele nad lidmi, kteří mi měli zadat nějaký úkol, jako tomu je například v Diablu II.

Abych hru jen nehanila, musím zmínit i několik věcí, které mě mile překvapily, jako jsou batohy, příběh nebo více možných konců. Líbilo se mi také, že jsem mohla vymlátit všechny příšery v lokacích a až na pár výjimek se neobnovovali (mám ráda čistý stůl). Musím pochválit i nápad se světem snů, který mě bavil objevovat a díky schopnosti, že v něm mohu být neomezeně dlouho, jsem si nemusela hlídat manu. Jsem ráda, že jsem si hru zahrála a i když má několik chyb, hraní jsem si užila.

Pro: elementy, svět snů, batohy, příběh, více konců

Proti: mapa, opakující se zbraně, chyby v titulcích

+19+19 / 0

Posel smrti

  • PC 80
Posla smrti mi doporučil v rámci herní výzvy 2017 manžel. Musím přiznat, že jsem si myslela, že mě hra bavit nebude, protože nejsem moc na adventury. Nakonec jsem však byla velmi mile překvapená.

Posel smrti mě chytnul a už jsem se nemohla dočkat, až se dostanu dál ve svém vyšetřování. Počasí mi také přálo, protože bylo ošklivě, což se do atmosféry téhle hororové hry hodilo a alespoň mě nemrzelo, že sedím doma u počítače. Na grafice je znát, že už nějaký ten rok pamatuje, ale nijak mi to nevadilo. Hudba a dabing zaslouží velkou pochvalu, hodně mě to do hry díky tomu vtáhlo.

Hádanky jsou vesměs logické, ale několikrát jsem se při hraní zasekla. Například jsem nemohla s někým mluvit dokud jsem neudělala vše, co po mě do té doby hra chtěla. V tu chvíli mi to přišlo nelogické, ale nakonec se ukázalo, že to tak opravdu mělo být. Přišlo mi dost zvláštní, že hlavní hrdina Samuel pořád sbírá různé předměty a nepotřebuje k tomu nějaké zavazadlo. Klidně si nacpe lopatu, několik knih a tyč pod bundu.

Postava Samuela mi ze začátku připomínala spíš indiána, čemuž se můj muž dost smál. Ale polodlouhé černé vlasy tomu dost napomohly. Musela jsem se smát, když Samuel řekl o vyšetřujícím detektivovi, že na jeho vkus má moc otázek. To tedy řekl ten pravý, který se neustále každého ptá na vše ;o)

Řekla bych, že jsem si i vyzkoušela všechny možné smrti, které jdou ve hře zažít a některé dokonce vícekrát. Jsem proto ráda, že jsem zvyklá hry často ukládat. Hra se mi líbila, ale nevím, jestli si zahraji pokračování, vzhledem k tomu, že na něm pracovali jiní vývojáři a také je jasné, že hlavní hrdina Samuel už v něm nebude figurovat. Možná zkusím další podobné adventury na doporučení.

Pro: dabing, příběh, hudba, možnost neomezeného ukládání

Proti: dlouhé čekání na to, než někdo zareaguje, občas nelogické řešení

+34+34 / 0

Hexcells Plus

  • PC 60
Na pokračování hry Hexcells jsem se vrhla nejen kvůli tomu, že se mi hodila do kategorie „pokračování příště“ v herní výzvě 2017, ale také proto, že mě jednička bavila. Princip hry byl stejný jako u předchůdce.

Opět jsem měla za úkol kliknout na všechny šestiúhelníky, ale buď levým, nebo pravým tlačítkem myši. Tím jsem je označila buď modrou nebo šedou barvou. V šedých políčkách je číslo označující počet sousedících modrých políček. Oproti prvnímu dílu, jsou však čísla i v modrých políčkách. Ty označují počet dalších modrých políček v určité vzdálenosti. Hra se tím stává o dost složitější i nápaditější.

Rozhodně jsem druhý díl hrála podstatně více času než první, protože jsem opět chtěla hru splnit na 100% včetně všech achievementů. Poslední kola byla už tak náročná, že jsem se k nim musela vrátit až následující den.

Pro: nové možnosti, nápaditější hra

Proti: náročnost, hudba

+6+7 / -1

Ori and the Blind Forest

  • PC 100
K Orimu jsem se dostala díky výzvě 2017, na Steamu jsem ho však měla již dříve, protože mě lákal vizuál, ale jak se znám, tak bych se ke hře jen tak nedokopala, protože jsem se hraní tohoto kousku trochu obávala.

Hra mě doslova a do písmene nadchla. Silný, dojemný příběh, krásné barvy, zábavná skákačka jak má být, doplněná o pár logických věcí. Přesně to, co mě na podobných titulech baví. Měla jsem problémy s ovládáním. Kombinace klávesnice a myši mi vůbec nešla, a tak jsem zvolila variantu pouze s klávesnicí. I tak jsem ale postupem času měla značné problémy, když se Ori učil nové dovednosti, a mě přibývali další klávesy na mačkání. Někdy jsem měla pocit, že to v té rychlosti prostě není proveditelné.

Místy byla hra neuvěřitelně těžká. V určitých pasážích jsem umřela i 20x za sebou na stejném místě. Zvláště místo, kde utíkáte o život před vodou a musíte stoupat stále výš, používat vaše nepřátele jako „odpalovací body“, kdy díky nim skočíte výš. U toho jsem skončila s hraním asi na 3 dny, protože mi přišlo, že to prostě udělat nejde, ale nakonec jsem si změnila obtížnost z normální na lehkou, díky tomu se mi asi v půlce této pasáže hra uložila, a pak už to šlo Ze začátku jsem nechápala, že všechny pasáže budu moci prochodit i později a dostanu se na místa, na která mi to s chybějícími schopnostmi nešlo. Takže jsem ztratila strašně času nad tím, že jsem se chtěla dostat někam, kam to prostě v danou chvíli nešlo.

Příběh byl opravdu tak dojemný, že jsem občas měla i husí kůži. Když jsem Oriho dohrála, toužila jsem splnit co nejvíce achievementů a dostat se na všechny secret místa. Přiznám se bez mučení, že jsem se občas musela podívat na youtube na návod. Ale nakonec jsem splnila hru na 100% a získala 52 achievementů z 57. Hra se mi natolik líbila, že se k ní někdy opět vrátím. Možná, že příště si troufnu i na těžší obtížnost.

Pro: silný příběh, vizuálně krásné, pěkná hudba

Proti: těžké ovládání, nutnost vracet se v mapě na místa, kam se dostanete až s jistou schopností

+24+25 / -1

Samorost 3

  • PC 80
Samorost 3 na sebe nechal čekat celých dlouhých 10 let. Příběh je delší, ale nezabere více než 5 hodin, pokud chcete splnit všechny achievementy, tak jako já a občas se u nějaké hádanky zaseknete. Hra mě bavila stejně jako předchozí díly. Hlavně poslední planetka mě nadchla, krásná zeleň a roztomilý mravenečník albín. Ostatně všichni tvorové ve hře jsou pěkně zpracovaní. Na studiu Amanita Designse mi líbí, že umí vyprávět příběh pomocí kreslených obrázků a v jejich hrách se vůbec nemluví, takže jí může hrát člověk jakékoli národnosti.

Někdy mi ve hře vadily nelogické úkoly, na které jsem nemohla dlouho přijít. U spousty achievementů mě štvalo, že je třeba danou věc opakovat třeba 2x za sebou, abych achievement získala, na což člověk většinou přijde buď velkou náhodou, nebo s návodem.

Hra je založená hlavně na zvucích a hudbě, kterou je třeba opravdu pozorně poslouchat, jinak se v úkolech nehnete. Zpracování nabádá k tomu, aby si hru zahrály i malé děti, ty by si ovšem s hádankami docela určitě neporadily. Hra se mi líbila, myslím si, že si všechny tři díly Samorosta zahraju v budoucnu znovu a mám dojem, že úkoly pro mě budou stejně obtížné jako napoprvé.

Pro: zpracování, hudba, příběh

Proti: nelogické úkoly

+12+12 / 0

Toby: The Secret Mine

  • PC 80
Toby se velmi podobá hře Limbo. Tmavý svět, tvořený stíny a zlými příšerkami s červenýma očima. Toby je hodný a oči má bílé. Na své cestě jsem musela zachránit všech 26 kamarádů zavřených v kleci. Nutno říci, že u Limba jsem měla občas velkou potřebu zabít svého panáčka vlivem frustrace. Tady jsem tuto touhu neměla snad ani jedinkrát. Některé hádanky jsou velmi obtížné a také vás hra někde nutí doslova běžet na čas.

U hry jsem strávila příjemné tři hodinky a dokončila jsem je na obě varianty a splnila všechny achievementy. Temná hudba působí jako velmi příjemný podkres a líbilo se mi, že když se objevil záporák, měl svojí znělku. Levely mají odlišně barevné pozadí a často se liší i typem nástrah a samozřejmě i obtížností. Hra mě bavila, ale Limbo je o fous lepší.

Pro: hudba, zpracování, příběh, alternativní konec

Proti: hra mohla být delší

+17+17 / 0

Blue TOP

  • PC 15
Hru Blue TOP jsem si zahrála v rámci herní výzvy 2017 v kategorii her, které jsou na databázi mezi 100 nejhůře hodnocených. Moje hodnocení jí z tohoto zařazení nepomůže. Na hře je pozitivní hlavně to, že je velmi krátká a pak jednoduchost, protože by ji dohrálo i malé dítě bez problémů. Mohla bych pochválit ještě maximálně český dabing, protože byl více k smíchu než k pláči.

Pro: vtip, český dabing

Proti: příliš jednoduché, amatérské

+10+10 / 0

Hexcells

  • PC 80
Hru Hexcells jsem si zařadila do herní výzvy 2017 do kategorie šedá myš. Těšila jsem se na ni tolik, že jsem ji začala hrát hned a dohrála za 5 hodin se splněním všech achievementů.

Jedná se o první díl série, z níž jsem již hrála SquareCells. Jde o logickou hru s čísly a šestiúhelníky, kde nám jeden šedivý určuje množství okolních modrých šestiúhelníků. Ve hře je šest úrovní obtížnosti a celkem 31 kol. Zajímavé je, že poslední kolo je nejlehčí.

Líbí se mi, že k tomuto titulu se určitě ještě vrátím a bude to stejné, jako bych ho hrála poprvé. Plánuji se vrhnout i na další díly. Tvůrci by měli zapracovat na hudbě, tu jsem měla celou dobu hraní ztlumenou, což je škoda, hudba by měla hraní dokreslovat.

Pro: znovuhratelnost, logické prvky

Proti: hudba, krátká herní doba

+12+12 / 0

SquareCells

  • PC 80
Po dlouhé době jsem se dostala ke hraní. Chtěla jsem nějakou krátkou chytlavou hru na zpestření volnějších večerů. Ke SquareCells jsem se dostala díky Eruovi, který ji měl na svém profilu v rámci akce „přidej hru, koupím ti hru“. Když jsem psala popisek, hra se mi zalíbila, a proto jsem si ji zařadila do svého "chci si zahrát" listu.

Logické hry mě velmi baví a tento titul mě chytl hned od začátku. Pochopit pravidla mi trvalo jen chvilku, protože hra vás nenechá udělat chybu. Když kliknete někam, kam nemáte, hned vás opraví, ale ubere za to hvězdičku (za každou hádanku je možné získat 3 hvězdy). Ze začátku mi šli hádanky velmi rychle, ale neměla jsem vždy plný počet hvězd. Vzápětí jsem to však musela napravit, jelikož jsem zjistila, že za to je achievement.

Vývojáři měli podle mě zapracovat více na hudbě. Ta je nepříjemná a po celou dobu hry jsem ji měla ztlumenou. Hra se mi velmi líbila a plánuji se k ní zase vrátit.

Pro: Chytlavá hra, nenechá vás udělat chybu

Proti: hudba, hra by mohla mít více hádanek

+7+7 / 0

Grey's Anatomy: The Video Game

  • PC 70
Hra Chirurgové je dle mého názoru udělaná na míru fanouškům seriálu (tedy mě). Myslím si, že nikoho jiného bavit nebude. Ale fanoušci si zde přijdou na své. Mě se líbily nové příběhy a libovala jsem si v operacích. Hra slibuje, že si můžete zvolit z více rozhodnutí a že žádné není špatné. To je sice pravda, ovšem příběh je udělaný tak, že se bude vyvíjet stejným směrem, ať zvolíte jakékoli rozhodnutí.

U jednotlivých operací i miniher se stupňovala obtížnost, takže mě nenudily i když se jednotlivé úkony často opakovaly.

Příběh mě příjemně překvapil, protože se odvíjel jinak, než tomu bylo v seriálu.
Jestli mě něco vyloženě otrávilo, tak to byly titulky na konci hry, možná jsou na to ostatní hráči zvyklí, ale já čekala, jestli na konci nebude ještě nějaký dodatek (který nepřišel) a čekala jsem na to cca 15 min titulků, kde byly vypsány snad i uklízečky.

Pro: nové příběhy, stupňování obtížnosti

Proti: závěrečné titulky

+16+16 / 0

Zulu's Zoo

  • PC 65
Zulu's ZOO je milá oddychovka na jeden den. Hledání odpadků a zvířat se zdá být jednoduché, ale často jsem měla problémy je najít. Řekla bych, že kdyby byla některá Zoo takto zamořená odpadem a zvířata byla smíchána tímto způsobem, tak by dlouho nefungovala ;o) od toho je tady ale Zulu, aby jí dala do pořádku.

Měla jsem problémy s tím, že mi z nějakého důvodů blikala při hraní obrazovka, ale i tak jsem hru bez větších obtíží dohrála.

Minihry byly ze začátku jednoduché, ale poslední dvě jsem dokonce nebyla schopná vyřešit bez "špatných kliků".

Hudba, která celou hru doprovází je pěkná a neměla jsem potřebu ji vypínat i když se opakovala. Dle mého názoru by hra mohla bavit jak děti tak dospělé, kteří si chtějí na chvíli odpočinout od práce nebo nějaké střílečky.

Pro: dobrá hratelnost, jednoduchý příběh, snadné na pochopení, hudba

Proti: obtížnější minihry

+13+13 / 0

Little Inferno

  • PC 60
K této hře jsem se dostala úplnou náhodou, a i když jsem si při spuštění nemyslela, že ji hned dohraji, stalo se tak. Nejprve to vypadalo, že mě pyromanie bavit nebude, ale opak se stal pravdou (doufám, že to u mě začalo a skončilo u této hry).

Z počátku jsem jen bezhlavě pálila co šlo a velmi se bavila u toho, jak jednotlivé věci při zapálení vybuchují nebo vydávají různé zvuky. Zvláště pak s velkou zálibou jsem pálila malé pavoučky. Později mě začaly velmi zajímat comba, na které člověk dosáhl tím, že pálil určité věci najednou. Už názvy některých comb jsou velkou nápovědou. Přiznám se ale, že jsem se na většinu z nich musela podívat do návodu. Každopádně jsem musela získat všech 99 a to hned.

Obálky, které mi neustále chodily, mě od mého záměru spíše zdržovaly. Nakonec jsem se prohořela až k samotnému konci a mile mě překvapilo, že tím hra a příběh ještě nekončí.

Pro: probudí ve vás pyromana (nebo je to proti?), možnost získávání comb, efekty zapálených věcí

Proti: hra je krátká a monotóní

+16+16 / 0

Path of Exile

  • PC 80
Hra Path od Exile je akční online RPG, které se velmi podobá hře Diablo II. Stala jsem se zde jedním z trestanců, který byl vyhnán na kontinent Wraeclast. Mohla jsem bojovat za mou oblíbenou čarodějku, ale rozdíl oproti Diablu je ten, že nebylo zapotřebí používat pouze magické zbraně, ale měla jsem k dispozici třeba luk nebo meč. Vybrat se dalo ze šesti postav – duelist, který vyniká jak silou, tak obratností, witch, která samozřejmě kouzlí, ale vyniká hlavně inteligencí, umí totiž jak tajemná kouzla tak smrtící bojové techniky, marauder se vyznačuje velikou silou, z Diabla by se velmi přibližoval postavě barbara, ranger je velmi obratný, soupeři nemají skoro šanci se do něj trefit a jeho specialita je boj na dálku, templar ovládá jak sílu tak inteligenci, velmi podobný postavě paladina z Diabla II a poslední postavou je shadow, který má velkou obratnost i inteligenci.

Podobně jako u Diabla se zde dají sbírat drahokamy, kterými pak lze vylepšovat předměty. Mohla jsem přidat až pět podpůrných kamenů k vylepšení a okouzlení předmětu. Tuto výhodu ocení hlavně ti, kteří chtějí mít super výstroj, která vás může jak ochránit před poškozením, tak může být i libovolně kouzelná. Největší novinka a zajímavost je Passive Skill Tree, neboli strom dovedností, kde se tvůrci pravděpodobně nechali inspirovat hrou Final Fantasy. Jedná se o rozsáhlou síť různých dovedností. Lze si volit až mezi 1350 dovednostmi. Ze začátku se mi to zdálo nepřehledné, ale ocenila jsem, že se postava dala dolaďovat k mojí spokojenosti tak, jako ještě v žádné podobné hře.

Další příjemnou novinkou jsou lahvičky. Nemusela jsem si shánět větší a větší pásek, aby se tam vešlo spoustu lahviček, které se musí dokupovat nebo je sbírat od nepřátel pro rychlé doplnění života nebo many. Tady jsou speciální lahvičky, které nevypijete nikdy celé najednou. Z jedné lahvičky se lze napít vícekrát a nápoj se automaticky doplňuje při zabíjení příšer. Když je lahvička prázdná, nezmizí, ale jen se čeká na zabití další příšery, aby se mohla začít doplňovat.

Celé prostředí Wraeclast je temné, plné děsivých příšer, které není jednoduché zabít. Musela jsem prolít spoustu krve a přežít hodně násilí. I hudba je potemnělá a všechny mapy jsou rozsáhlé, ale bylo dobré je pečlivě projít a otevřít každou tajnou bednu, kterou jsem potkala, protože i v těch nejobyčejnějších skrýších se daly objevit magické a drahé předměty. Takové předměty oceníte nejvíce, protože ve hře neexistují peníze, ale vše je zajištěno směnným obchodem.

Ve hře nejde jen o bezhlavé mlácení mečem do příšer. Je zde i možnost se ranám a střelám nepřátel vyhýbat a musela jsem dělat úhybné manévry tak, aby mě neobklopilo milion nepřátel a neměla jsem pak kam utéci.

Některé možná zaskočí, že hra má pouze tři akty, ale hru si určitě zahraji vícekrát a vyzkouším si i vyšší obtížnosti, a nevadí mi, že je málo aktů.

Pro: samodoplňující lahvičky, směnný obchod, úhybné manévry, možnost z výběru šesti postav

Proti: nepřehledný strom dovedností, náročnější souboje

+22+22 / 0

Botanicula

  • PC 95
Na tuto hru jsem se už dlouho těšila, takže když mi konečně přišla do rukou sedla jsem si a na jeden pětihodinový zátah jsem jí dohrála. Úžasný svět plný barev a zvláštních zvířátek a rostlin, které všechny terorizují velcí černí pavouci, které jsem musela se svými hrdiny porazit.

Trochu mě mrzelo, že ač hrajte s pěti postavami najednou, není ve hře moc momentů, kdy by s tímto tvůrci pracovali. Představovala jsem si, že někdy bude zapotřebí použít všech pěti pomocníků, tak aby museli své dovednosti spojit k dosažení úkolu. Každý z nich má totiž jinou dovednost a jediné na co ve hře narazíte je, že musíte ozkoušet všech pět, než zjistíte která dovednost je třeba k dané věci. Také by hra mohla být delší.

Různorodost a nápaditost jednotlivých úkolů byla geniální. Celý příběh je jednoduše pochopitelný a myslím, že by tuto hru zvládli i bystřejší děti. Už jen proto, že hra má jednoduchou hratelnost a ovládá se jen pomocí myši.

I po dvou měsících od dohrání mi zní v hlavě chytlavá melodie, která celou atmosféru hry krásně podtrhuje a jednotlivé zvuky, které se ve hře objevují mi nejednou vykouzlili usměv na tváři.

Hru doporučuji všem, kteří se chtějí ponořit do pozitivní atmosféry, odreagovat se na pár herních hodin a možná i zavzpomínat na dětská léta, kdy člověk nepotřeboval s někým vést dlouhé rozhovory, aby se něco dozvěděl. A já jsem se rozhodla, zahrát si od Amanita Design hru Machinarium, která by podle všeho měla být také velmi povedená.

Pro: svět, úkoly, hudba

Proti: délka, malá variabilita s hrdiny

+21+21 / 0

Torchlight 2

  • PC 90
Konečně jsem si našla čas a dohrála tuto skvělou hru! Pokračování Torchlight se opravdu povedlo. Můj přítel hraní odmítl s tím, že na něj je to moc barevné. Já tuto vlastnost naopak shledávám za pozitivní. Je tam opravdu spoustu fialové a to je má oblíbená barva, tak proč ne. Líbí se mi i spoustu příšerek, které jsou pro každou oblast specifické, až na pár výjimek. Co mě trochu vadí, jsou všudy přítomní roboti, různá zvířecí a rostlinná monstra jsou ok, ale ti roboti mi to nějak ruší.

Naopak musím vyzdvihnout možnost tvorby mazlíčka. Každý si určitě díky spoustě variant přijde na své. Mazlíčci nám nejen pomáhají v boji, ale dokonce díky nim odpadají otravné návštěvy vesnice kvůli prodeji předmětů nebo nákupu lahviček. Mazlík vše vyřídí za vás. Pokud vás omrzí jeho podoba, chytnete mu nějakou tu rybku a hned vedle sebe máte bojovného pavouka a podobně.

Oproti Torchlight I si zde dali tvůrci opravdu záležet, aby jste nechodili po milionech stejných uličkách a tunelech, každá jeskyně či les je něčím specifická a nikdy nemusíte jít 10 pater než narazíte na to co hledáte. Také jsem velmi ocenila portály, které se sami tvoří na konci lokace a vrátí vás buď zpátky na povrh (před danou jeskyň) nebo přímo do vesnice. Ušetříte tím nejel svitek portálu, ale hlavně čas strávený s načítáním do vesnice a zpět na lokaci kde jste skončili.

Velmi jsem ocenila přítomnost naváděcích hvězdiček, vykřičníků a otazníků v mapě, protože pokud opravdu poctivě procházíte každé zákoutí mapy, možná si vysloužíte nějaký ten vedlejší úkol navíc a pak by jste se snadno ztratili vtom, co ještě kde máte zabít.

Líbí se mi řešení vzkříšení, které si můžete sami zvolit podle toho o kolik peněz jste ochotni přijít. Máte možnost vzkříšení na místě za větší obnos peněz, vzkříšení na začátku lokace, kdy přijdete asi o 10% zlata a nebo ve vesnici, kdy nepřijdete ani o jeden halíř, ale pokud nemáte v dané lokaci portál, tak se pěkně proběhnete.
Pokud jako já zběsile paříte a někdy si ani neuvědomíte, že vám přibili body, které musíte navolit do vašich schopností, tak při načítání další lokace se vám to na obrazovce hezky připomene. Také vám tvůrci zkrátili čekání tím, že vám při načítání zobrazí možností různých vychytávek ve hře.

Bohužel se mi příliš nelíbí příběh, oproti příběhu například z Diabla II se v něm úplně ztrácím. Naopak oproti DII jsou zde hezky řešeny portály. Každý portál, ať už vytvořený svitkem nebo pevný je propojen, takže když si utvoříte například svitkem portál nemusíte nutně cestovat pouze do vesnice. Tím pádem se vám pak ani ve vesnici netvoří spoustu různých svitkových portálů a žádný utvoření ani po několikátém použití nezmizí. Také je výhodné, že každá věc v inventáři zabírá pouze jedno místo, takže nic nemusíte jako u Diabla přeskládávat, jen aby jste tam narvali ještě jeden šíp.

Každý jistě ocení možnost vybrání si vlastní odměny ze tří možností a jako bonus fázové portály (které se objeví po zabití šelmy, která se občas někde nečekaně objeví, portály jsou ale velmi náročné a plné krvelačných bestií, takže bez pořádné zásoby lahviček tam nechoďte).

Závěrem můžu už jen dodat, že se těším na třetí díl.

Pro: barevný svět, různorodá monstra, portály, naváděcí hvězdy

Proti: roboti, příběh

+27+27 / 0

Mahjong Titans

  • PC 60
Je jen málo lidí, kteří se s touto oddechovkou nesetkali. Ve windows Vista je už v základních hrách, což o mnohém vypovídá.

Hra je velmi jednoduchá, stačí najít dva hrací kameny, které mají stejný znak a jsou aktivní (nejsou zakryté jiným kamenem a jsou na kraji řady). Je třeba používat logické myšlení a i když ho máte, tak se vám občas stane, že hru nebudete moci dokončit, protože kámen, který je pro pokračování stěžejní je beznadějně zastavěný.

Pokud chcete být kreativní a nebaví vás stále stejné obrazce rozložení kamenů, můžete si vybrat hned z několika variant (želva, drak, krab, kočka...). Dále lze měnit pozadí a sada kamenů.

Hra vás ovšem zabaví tak maximálně na hodinu, pak už vás vyloženě rozčiluje stereotyp. Takže vyplní chvilku nudy v pracovní pauze, ale příští den si raději dáte pro změnu Soliter ;o)

Pro: jednoduchost, možnost volby obrazců

Proti: stereotypní, bez hudby

+28+28 / 0

The Sims 3

  • PC 100
Hrála jsem obě předchozí verze a obě mě bavily. Takže jsem na Sims 3 netrpělivě čekala a hra mě nezklamala. Vím, že pro chlapy to není a bavit je to nikdy nebude, možná až na výjimky. Ale mě starání se o rodinku baví.

Hra jede stále ve stejném duchu jako u předchozích verzích -> vytvoříte si postavy, které upravíte třeba tak aby vám byly k nerozeznání podobné (berte to trochu nadneseně, přesnou kopii neuděláte i když můžete doslova formovat každou část obličeje). Pak své rodince vyberete pozemek kde budou bydlet a začnete jim stavět dům. Vše záleží na finanční stránce. někdy je lepší koupit si levnější domek a na stavění si počkat až bude něco vyděláno. Myslím, že je super, že si můžete založit i vlastní město, což se vyplatí, protože se můžete během hry pohybovat po celém městě bez omezení, bez zbytečného načítání obrazu jako to bylo v předchozí verzi.

O své lidičky se opět musíte starat, posílat je na záchod, spát, do práce..což bývá občas otravné pokud jim chcete splnit nějaký sen a oni vás tímto zdržují, ale i na pár těchto věcí má hra řešení viz odměny za splnění snů ;o) pokud u hry vydržíte dostatečně dlouho, máte již pořádný dům, práci a rodíte dětičky jako na běžícím pásu, děti vám dospějí a můžete je přestěhovat o dům dál. Pak je můžete navštěvovat nebo za ně klidně hrát.

Občas máte chuť svým simíkům ublížit (to si myslím, že udělá každý muž, který to kdy zapne) ;o) pak doporučuji postavit bazének a pozvat i sousedy na pořádnou masovou vraždu ;oD naopak ti, kdo mají hru chuť hrát co nejdéle čeká strastiplná cesta k nalezení nesmrtelnosti ;o)

Pokud vás hra něčím omrzí, stačí si pořídit dodatky jako například cestování, domácí mazlíčci, luxusní bydlení a hned pro vás hra bude mít nový rozměr.

Co se hudby týče, je tak klasická simíkovská, velmi podobná té z předchozích verzích, ale pokud si koupíte rádio můžete si pustit hudbu dle žánru ;o)

Pro: možnost pohybu po celém městě bez nahrávání obrazovky, možnost dokoupení dodatků

Proti: může se zdát stereotypní, dlouhé načítání hry při startu

+44+44 / 0

Mravenci

  • PC 70
Když mi poprvé tuto hru kamarád ukázal, myslela jsem si, že mě nebude bavit a pravděpodobně ji ani nepochopím. Opak byl pravdou! Chytla mě hned a pravidla jsem si po první hře osvojila velmi rychle. Ať už se snažíte zničit soupeři jeho mravenčí hrad nebo sám sobě co nejrychleji postavit ten svůj, vše záleží jen na tom jaké karty vám přijdou, ale je také třeba umět trochu taktizovat. Určitě doporučuji všem, kteří se chtějí rychle odreagoval od každodenní práce a nemají čas pouštět se do časově náročné hry.

Pro: jednoduchá zábava pro každého, chytlavé, časově i hardwarově nenáročné

Proti: nelze ovlivnit příchozí karty

+57+58 / -1