Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Ori and the Will of the Wisps

88
12 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > plošinovka *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
11.03.2020 PCXOne
Vývojáři:
Moon Studios
Oficiální stránky:
https://www.orithegame.com/
Téměř 5 let po vydání pohádkově stylizované plošinovky Ori and the Blind Forest vývojáři z Moon Studios přichází s pokračováním, ve kterém se opět ujímáme strážného ducha Oriho. Ten se vydává za novým dobrodružstvím až za samotné hranice lesa Nibel, kde se odehrával první díl, aby odhalil stará tajemství a naplnil svůj pravý osud.

Jádro původní metroidvania hratelnosti, tedy průzkum a postupné zpřístupňování velkého nelineárního světa za pomocí nově získaných Oriho schopností, zůstává zachováno. Nový je však samotný systém odemykání těchto abilit a také ukládací systém, kde manuální umisťování obnovovacích bodů nahradil tradičnější autosave.

Hráči se opět mohou těšit na propracovanou audiovizuální stránku, které dominuje specifická sytě barevná grafická stylizace a podmanivý soundtrack, o který se opět postaral Gareth Coker, autor hudebního doprovodu prvního dílu.


Poslední diskuzní příspěvek

musa: To je trochu jiný případ, první díl prodávali v obchodech jako GMG, Fanatical apod, v případě dvojky se tak neděje. V době prvního Oriho…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 100
Po více jak čtyřech letech na mém profilu přibývá další stovka v hodnocení. Dalo se to tak nějak očekávat. V posledních letech jsem si silně oblíbil filmy studia Ghibli, kterými se údajně vývojáři z Moon Studios inspirovali, žánr plošinovek mě hojně provází mým herním životem již od dětství a také jsem si dost oblíbil enviromentální tématiku. V neposlední řadě pak, samozřejmě, i předchůdce ode mne dostal stovku. Vše tak nahrávalo tomu, že tohle bude neskutečná zábava. A byla.

Co vlastně od druhého Oriho můžete čekat? Vše, na co jste zvyklí z jedničky a porce vylepšení k tomu. Koncept hry zůstal nepozměněn, vizuál jakbysmet a hudební doprovod se drží známých melodií s lehkými úpravami. Patrnou změnou prošly souboje, které nyní nabízí podstatně více možností a jsou jaksi komplexnější i díky Oriho schopnostem a prostředí, které se vás snaží zaměstnat na maximum. Jak je však u metroidvanií zvykem, počáteční trable přechází do velmi uspokojivého pocitu čím více je Ori vylepšen a s blížícím se koncem je tak vyloženě slast probíhat svižně a neohroženě mapou.

Zatím co jednička šla zvládnout na stoprocentní kompletaci za nějakých deset hodin, u Will of the Wisps počítejte minimálně s pěti hodinami navíc. Herní dobu natahuje především množství vedlejších úkolů a aktivit, které se sice převážně zaměřují na přines a najdi, popřípadě na několik závodů s časem, ale rozhodně nijak při hraní neobtěžují. Vše je ve hře tak plynulé a propojené, že většinu úkolů uděláte, aniž byste jim cíleně věnovali pozornost. Třešničkou na dortu je pak vylepšování jedné lokace díky nalezeným předmětům a řeknu vám, že ze sledování proměny lesa a jeho roztomilých obyvatel za doprovodu příjemné hudby, jsem se rozplýval blahem a těšil jsem se na každé další semínko k zasazení, či dostupné vylepšení.

Ti z vás, kteří si stěžovali, že je jednička příliš těžká, tak se připravte, že dvojka vám také nic nedaruje. Díky zmíněné komplexnosti a množství schopností a tlačítek k používání, je občas poměrně namáhavé stíhat vše, co se děje na obrazovce. Především to pak jde znát u proslulých částí, kde jste před něčím na útěku. Přesně tak, ani dvojce se nevyhnuly a pokud jste je nesnášeli v jedničce, zde to nebude lepší. Na druhou stranu mi však přišlo, že hra již tolik nestojí na precizním platformingu, ale tohle se mi jako uživateli gamepadu těžko soudí, neb jde o problém spíše klávesnice a myši. Celkově vzato však nejde o žádnou hardcore výzvu a na trhu je řada těžších záležitostí.

Ori and the Will of the Wisps je ukázková 2D plošinovka áčkových kvalit. Špičkové animce a krásnou stylizaci s detailním prostředím sráží dolů v podstatě jen trochu graficky nedokonalé cutscény, za což dost možná může i užití Unity. Pochvalu však zaslouží bezproblémový chod hry hned po vydání, kde jen občas lehce hapruje zvuk. Krásné zakončení vám pak už jen zanechá nějakou tu slzu v očích a spokojený pocit z dohrání kusu opravdového umění.
+33
  • PC 90
První setkání s Orim bylo jako blesk z čistého nebe. Mé srdce doslova zaplesalo radostí, když jsem viděl další plošinovku, která vypadá skvěle a prvotní dojmy naznačovali i cosi o skvělé hratelnosti. To co mi však před čtyřmi lety první díl naservíroval bylo těžko popsatelné, v dobrém slova smyslu. Emoční mix, který jsem při hraní zažil mě doslova roztrhal na kusy.

Samotné oznámení, že hra byla úspěšná a tohle malé studio Moon Studios, se pustí do dalšího pokračování mě ani náhodou nenachalo chladným. Ty roky do dalšího pokračování nebrali konce a moje touha zažít další dobrodružství neutuchala.

A konečně je to tady, konečně jsem si zahrál pokračování a úspěšně jej dohrál. Zážitek si troufám tvrdit, že po stránce emoční byl naprosto stejný, jen ten herní je trochu jiný.
Zatím co první díl, byl v mnoha ohledech originální a skutečně zajímavě kombinoval postup hrou, získávání schopností, jejich odemykání, evoluce v tomhle ohledu se dala očekávat, ale míra neoriginality v druhém pokračování, konkrétně v tomto ohledu mě opravdu značně zaskočila.
Nevím kolik zdejších hráčů hrálo Hollow Knight, ale pokud ano, tak i vás muselo nutně profackovat 1:1 použité rozhraní menu, inventáře i principy některých útoků, zbraní a dobíjení života, které se zde náhle objevili. Tady ani nebyla snaha předstírat, že by tomu mohlo být jinak. Celkově změna přístupu v tomhle ohledu měla vliv i na hratelnost, sice nijak výraznou, hra je to stále vyzývavá, ale ta neoriginalita bylo těžké zklamání. Jasně, proč vymýšlet kolo, když to jinde funguje, ale zastihlo mě to nepřipraveného.
V důsledku byl dopad minimální, ale nějak mi to utkvělo.

Co se hry samotné týče, je tu všechno, je toho víc. Kombinace pohybu, útoků a různých dalších úkonů, jsou stále servírovány v hektickém sledu v poměrně povědomých oblastech s povědomým rozložením i vlastnostmi z předchozího dílu, byť některé elementy byly změněny, tak se člověk neubrání pocitu, že to už tu bylo a vyloženě jsem i v některých pasážích vcelku snadno odhadl co mě asi tak čeká. No ale co, minimálně člověk který má za sebou jedničku aspoň nijak zásadně netápe a může se soustředit na ty podstatnější, skvělé věci.

Těmi je bezesporu fakt, že je to krásná hra a téměř každá lokace, je doslova uměleckým dílem, kde se člověk nejej rád toulá, ale i se tam rád vrací, aby dosáhl do míst s novými schopnostmi, kam zprvu nedošel. Trochu zamrzí snad jen modely některých NPC tvorů. Nevím jestli to bylo mým slabším strojem, nebo nějakým kompromisem ze strany vývoje, ale zatím co prostředí a nepřátelé v něm zasazení, jsou uhlazení, hrají přirozenými barvami tomu či onomu biomu, NPC mi místy přišla jako dolepená na poslední chvíli, jako by tam vůbec nepatřila. Nejpatrnější to asi bylo u kartografa.

Hra jako celek je ovšem stále "must have", jen to tentokrát nebude ode mě stovečka, kterou by si to jistě zasloužilo, ale počkám si na zlepšení ve trojce, které doufám, že bude! Drobně pootevřená vrátka této možnosti jsem tuším v malinkatém cliffhangeru postřehl, tak uvidíme. Příběh vás zase rozebere. Budete trpět nejen s hrdinou, za hrdinu, ale i okolní postavy nejsou ploché jako v jiných hrách a i zabití toho nejodpornějšího vás někdy zamrzí, že to tak nemuselo skončit. Ale dost, tohle si musí opravdu zažít každý sám. Skutečně, to stojí za to.

Pro: Umělecké dílo, vizuál, hudba, příběh, více obsahu,

Proti: Značný ústupek originality oproti předchozímu dílu

+12