Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Ori and the Will of the Wisps

11.03.2020
17.09.2020
90
29 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Přesně 5 let po vydání pohádkově stylizované plošinovky Ori and the Blind Forest vývojáři z Moon Studios přichází s pokračováním, ve kterém se opět ujímáme strážného ducha Oriho. Ten se vydává za novým dobrodružstvím až za samotné hranice lesa Nibel, kde se odehrával první díl, aby odhalil stará tajemství a naplnil svůj pravý osud.

Jádro původní metroidvania hratelnosti, tedy průzkum a postupné zpřístupňování velkého nelineárního světa za pomocí nově získaných Oriho schopností, zůstává zachováno. Nový je však samotný systém odemykání těchto abilit a také ukládací systém, kde manuální umisťování obnovovacích bodů nahradil tradičnější autosave.

Hráči se opět mohou těšit na propracovanou audiovizuální stránku, které dominuje specifická sytě barevná grafická stylizace a podmanivý soundtrack, o který se opět postaral Gareth Coker, autor hudebního doprovodu prvního dílu.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 100
Po více jak čtyřech letech na mém profilu přibývá další stovka v hodnocení. Dalo se to tak nějak očekávat. V posledních letech jsem si silně oblíbil filmy studia Ghibli, kterými se údajně vývojáři z Moon Studios inspirovali, žánr plošinovek mě hojně provází mým herním životem již od dětství a také jsem si dost oblíbil enviromentální tématiku. V neposlední řadě pak, samozřejmě, i předchůdce ode mne dostal stovku. Vše tak nahrávalo tomu, že tohle bude neskutečná zábava. A byla.

Co vlastně od druhého Oriho můžete čekat? Vše, na co jste zvyklí z jedničky a porce vylepšení k tomu. Koncept hry zůstal nepozměněn, vizuál jakbysmet a hudební doprovod se drží známých melodií s lehkými úpravami. Patrnou změnou prošly souboje, které nyní nabízí podstatně více možností a jsou jaksi komplexnější i díky Oriho schopnostem a prostředí, které se vás snaží zaměstnat na maximum. Jak je však u metroidvanií zvykem, počáteční trable přechází do velmi uspokojivého pocitu čím více je Ori vylepšen a s blížícím se koncem je tak vyloženě slast probíhat svižně a neohroženě mapou.

Zatím co jednička šla zvládnout na stoprocentní kompletaci za nějakých deset hodin, u Will of the Wisps počítejte minimálně s pěti hodinami navíc. Herní dobu natahuje především množství vedlejších úkolů a aktivit, které se sice převážně zaměřují na přines a najdi, popřípadě na několik závodů s časem, ale rozhodně nijak při hraní neobtěžují. Vše je ve hře tak plynulé a propojené, že většinu úkolů uděláte, aniž byste jim cíleně věnovali pozornost. Třešničkou na dortu je pak vylepšování jedné lokace díky nalezeným předmětům a řeknu vám, že ze sledování proměny lesa a jeho roztomilých obyvatel za doprovodu příjemné hudby, jsem se rozplýval blahem a těšil jsem se na každé další semínko k zasazení, či dostupné vylepšení.

Ti z vás, kteří si stěžovali, že je jednička příliš těžká, tak se připravte, že dvojka vám také nic nedaruje. Díky zmíněné komplexnosti a množství schopností a tlačítek k používání, je občas poměrně namáhavé stíhat vše, co se děje na obrazovce. Především to pak jde znát u proslulých částí, kde jste před něčím na útěku. Přesně tak, ani dvojce se nevyhnuly a pokud jste je nesnášeli v jedničce, zde to nebude lepší. Na druhou stranu mi však přišlo, že hra již tolik nestojí na precizním platformingu, ale tohle se mi jako uživateli gamepadu těžko soudí, neb jde o problém spíše klávesnice a myši. Celkově vzato však nejde o žádnou hardcore výzvu a na trhu je řada těžších záležitostí.

Ori and the Will of the Wisps je ukázková 2D plošinovka áčkových kvalit. Špičkové animce a krásnou stylizaci s detailním prostředím sráží dolů v podstatě jen trochu graficky nedokonalé cutscény, za což dost možná může i užití Unity. Pochvalu však zaslouží bezproblémový chod hry hned po vydání, kde jen občas lehce hapruje zvuk. Krásné zakončení vám pak už jen zanechá nějakou tu slzu v očích a spokojený pocit z dohrání kusu opravdového umění.
+33
  • PC 100
Na druhý díl Oriho jsem se těšila hned od oznámení. Jestli jsem říkala, že první díl, byl nejlepší hra, tak nevím co bych dodala ke druhému dílu. Naprostá dokonalost. Dechberoucí podívaná na krásné pohádkové prostředí a vymakaný příběh, který musí připadat alespoň trochu dojemný i těm největším drsňákům. Přišlo mi, že oproti jedničce je více vylazené ovládání a vylepšování schopností.

Nebudu se dopodrobna rozepisovat o příběhu, protože prostě stojí za to, si ho prožít „na vlastní kůži“, ale ve zkratce jsem já, světelná duše Ori na výletě s kamarádkou sovičkou, ale něco nás srazí z oblohy a nemůžeme se najít. Hrála jsem hru na normální obtížnost a bylo to pro mě tak akorát. Většinu hry jsem se kochala, sem tam jsem narazila na nějakou potvůrku co mě více potrápila, kupodivu nejčastěji mě nějakým záhadným způsobem zabíjeli komáři ;o)

Většinu hry jsem si říkala, jací jsou ti tvůrci borci, jak se jim to opět povedlo. A pak přišli hlavní bosové a tam jsem tvůrce proklínala do sedmého kolena. Nejprve Mora – pavoučice. Nemohla jsem přijít na to, jak jí porazit, ale nakonec se povedlo. Pak mi dal hodně zabrat úprk před červem. Taky jsem o půlnoci musela hru vypnout a zkusit jí znova a fakt jsem to hrála dokola určitě přes hodinu, než se zadařilo. Ovšem boj s ptákem, to bylo nejvýživnější. To už jsem si říkala, že to prostě zabalim, že to nejde. Nakonec se naštěstí povedlo ;o)

Konec jsem čekala jiný, ale i tak to hře neubralo na kráse. Co mě dalo také hodně zabrat, byla část u Zřídla, kde se točila kola všema směry. Kdo mě zná, ví že nemohu hrát hry z první a třetí osoby, vadí mi ten pohled jak se vše okolo hýbe. Dokážete si proto představit jak jsem trpěla tady. Ovšem nemohla jsem to vzdát! Takže i přes to, že mi bylo doslova na zvracení, motala se mi hlava, přesto jsem tuhle pasáž zvládla odehrát a pak jsem si musela jít lehnout ;o)

Kdo hrál jedničku, toho nepřekvapí, že se ve hře lze neustále vracet na již navštívená místa. Je to doslova potřeba, protože postupem času se Ori naučí nové schopnosti, které ho dostanou například o něco výš a dosáhne tak v již 100x prolezlé lokaci na nějaký bonus, na který se předtím nemohl dostat.

Co se týče Achievementů, chtěla bych je mít všechny, ale jsem realista a mám se moc ráda na to abych se o to pokoušela. Protože projít hru bez smrti, nebo za 4 hodiny pro mě není možné. Splnila jsem, co se dalo a ještě si nechávám poslední 3, u kterých jsem ochotná zabojovat a splnit je. Teď si chci dát ale od hraní oddech, abych na ně pak měla větší chuť.

Mnohokrát jsem se ve hře zasekla a procházela lokace křížem krážem a nevěděla si rady, co dál. Ale nebylo to chybou hry, ale mojí nepozorností, proto se mi nakonec s velkou radostí vždy podařilo odhalit, co jsem přehlédla. K Orimu kromě nádherné animace patří také vypilovaná příjemná hudba a zvuky. Je to nevšední herní zážitek a myslím si, že každý, kdo rád hraje skákačky, by si hru měl určitě zahrát.

Pro: animace, příběh, ovládání, hudba

Proti: občas jsem nevěděla, kam mám dále pokračovat

+24
  • PC 100
Po dlouhé době jsem měl od hry velká očekávání a rovněž můžu říct, že je hra v plné míře naplnila. Will of the Wisps je ve zkratce vše co se mi líbilo na jedničce plus další vylepšení navíc. Zůstává krásná grafika a hudba, poutavý pohádkový příběh, perfektní pohyb a herní mechaniky, skvělý level design.

A co tedy přibylo? Není toho málo. Pár zajímavých nových pohybových mechanik (pohyb pískem, modrý mech a další), úplně nový rozměr boje doplněný o celou řadu bojových schopností (tady musím říct, že jich možná bylo až příliš, vystačil jsem si většinu času asi se třemi), bossfighty spojené s únikovými pasážemi (které se opět povedly parádně) a nově se také více potkáte s tvory obývajícími herní svět spolu s jejich hlavním útočištěm, o které můžete pečovat a vylepšovat ho plněním úkolů. Pak byl také trochu změněn způsob vylepšování schopností, přidány nějaké bojové a závodní pasáže a možná ještě nějaké další drobnosti.

Pokud bych měl hledat nějaká negativa, tak to bude akorát pár bugů - párkrát se úplně seknul zvuk ve videu, párkrát jsem byl v bossfightu promlácen skrz stěnu do nicoty (ale to je i moje chyba :D).

Shrnuto celkem, jelikož jsem byl zcela unesen z Ori and the Blind Forest, z pokračování si odnáším obdobný pocit spokojenosti. A ač nejsem moc fanda vytěžování herních sérií, tady bych se ani nezlobil za ještě jedno pokračování.
+20
  • PC 80
První Ori pro mě představoval perfektně zvládnutou plošinovku. Perfektní technické zpracování a zábavné herní mechaniky. Bohužel subjektivně byla hra těžší, než by mi vyhovovalo. Hlavně únikové pasáže představují věc, kterou ve hrách z duše nenávidím. Opakování stejných úseků stále dokola v mám případě ničí zábavu. Uvědomuji, že se jedná o moji nešikovnost a netrpělivost, ale pokud má hra primárně zabavit, tak takhle ne.

Z tohoto důvodu jsem pro hraní druhého dílu zvolil pro mě netradiční obtížnost snadnou. Díky tomu jsem si hru užil o něco víc. Ubylo výrazně frustrace. V pokračování navíc přibyla k únikům i novinka kombinující je s bossfighty. Brrr. Hra na snadnou obtížnost hodně odpouští. Boje jsou snadné a umřít se při nich prakticky nedá. Po bodlinách se dá skoro chodit a laser dokonce procházet. To už bylo asi zbytečně moc a ze hry se vytratila větší výzva. Na druhou stranu hra byla pro mě plynulá a rychle odsýpala.

Novinek oproti prvnímu výrazně nepřibylo ale nějaké jsou. Je zde nový je systém schopností. Ten podle mě ale není příliš funkční, protože si po krátké době hraní nějaké vyberete a pokud nemáte velkou chuť experimentovat v podstatě nemáte důvod je měnit. Nic vás k tomu totiž nenutí. Meč a regeneraci jsem používal od začátku do konce. Další levelování schopností je pro hraní hry zbytečné a bez efektu. Tohle ale může být specifikum snadné obtížnosti a nevylučuji, že celý systém dostává smysl s obtížností vyšší. Pokud to tak je pak by to bylo jedině dobře.

Při hraní za vámi nezůstává tolik nevyřešených míst. I s nově získanými schopnostmi se tak naštěstí v přehnaném množství nekonají návraty do již prošlých oblastí. Autoři trochu lépe pracují i s učením nových schopností. V prvním dílu jsem párkrát novou schopnost nepobral úplně hned. Tady je to hladší.

Nově hra obsahuje i nepovinné úkoly. Není to úplně na škodu, ale spočívají jen v nošení věcí sem a tam. Stejně tak vylepšování osady Mokiů. Trend doby je asi takový. Naštěstí oboje je jen něco navíc a není nutné se tím zabývat. Trochu větší smysl mají nové bojové arény a zejména úseky které je nutné zvládnout na čas. Já s tím čas neztrácel, ale tohle může pro jiné hráče představovat výzvu, a i díky vestavěnému žebříčku touhu se zlepšovat a porovnávat s ostatními.

Grafika opět nádherná. Hudba na mě působila jako recyklát z prvního dílu. Nicméně toto není výtka. Audiovizuál je opět parádní. Zvuk měl menší bug a občas podivně zabzučel. Hra je možná o něco náročnější na hardware. Ve hře je implementovaný nový systém ukládání. I když mi ze začátku chyběl ten původní, tak nový systém beru jako pozitivum. Ukládá skoro všude a po tom starém se vám velmi brzy stýskat přestane.

Pro: Opět nádherné audivizuální zpracování

Proti: Oproti prvnímu dílu nic moc nového

+15
  • XOne 90
Hneď na začiatok sa musím priznať, že toto vôbec nie je štýl hier, ktorý by ma bavil. Pamätám si, že som ešte kedysi kukal videá a streamy Ori and the Blind Forest a vravel si, že tá hra by ma isto nebavila. A pritom to bola tak ospevovaná hra. A zrazu tento rok vyšiel ďalší diel a nikto nebol prekvapený, že sa vzniesla na túto hru opäť samá chvála. Zhodou okolností som práve v tejto dobe mal zaplatený Game Pass, v ktorom sa obe hry nachádzali, tak som si povedal, že to teda vyskúšam. Rovno som preskočil prvý diel a vrhol sa na ten novší.

Aj napriek veľkej šanci, že ma hra nebude baviť, tak opak bol pravdou. Stačilo pár desiatok minút a nemohol som sa od nej odtrhnúť. Zakaždým, keď som ju hral, tak som mal problém ju vypnúť. Vždy som chcel ešte nejaký kút preskúmať. Prostredie je spracované úžasne a ovládanie jednoduché. Postupom času sa učíte nové pohyby a schopnosti, vďaka ktorým sa dostanete na miesta, do ktorých sa predtým nedalo dostať. Aj keď pre mňa bolo pri konci tak veľa rôznych schopností, že už som sa v tom strácal. Ale to bude tým, že ja takéto hry proste nehrávam. Svet bol dostatočne veľký a rozmanitý. A hlavne nádherný. Rôzne miesta, rôzne ročné obdobia, rôzne možnosti. Všade bolo niečo, čo ma upútalo a bavilo. Hra mi neprišla ani nejak moc ťažká, len niektoré úseky boli na mňa frustrujúce. A trochu mi vadili pasáže, kde som musel rýchlo utekať pred niečím. To bolo vlastne len na štýl pokus a omyl. Inak je v hre naozaj čo robiť. Mne dokončenie zabralo asi 16 hodín a to som zďaleka nerobil všetko, takže aj po prejdení príbehu mám stále veľa možností.

Príbeh nebudem prezrádzať, ale je dobrý a hlavne dojemný, no nie je to prehnané. Úžasne to dopĺňa nádherný vizuál a perfektná hudba.

Som rád, že som dal šancu tejto hre a je veľká pravdepodobnosť, že si zahrám aj jej predchodcu a vrátim sa aj k tejto časti. Jednoznačne odporúčam. Stále by mala byť v Game Passe, takže odporúčam aj ľudom, pre ktorých tento štýl nie je zrovna ich šálka kávy.

Pro: príbeh, vizuál, hudba, dlhá herná doba, zábavnosť, úžasný svet a lokácie

Proti: občas trochu frustrujúce

+15