Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Ori and the Blind Forest

86
91 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > plošinovka *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
11.03.2015 PCXOne
Vývojáři:
Oficiální stránky:
http://www.oriblindforest.com/
Hlavním hrdinou této nezávislé akční plošinovky je magická bytost Ori. Před dlouhými lety se ocitl v lese Nibel, kde se ho ujalo stvoření vzhledem připomínající opici a vychovalo jej jako vlastního potomka. Pak se ale objeví zlý Kuro a přinese zkázu celému lesu, která zabije i Oriho adoptivní matku. Osamělý a slabý sirotek se musí vydat na dlouhou cestu plnou dobrodružství a nebezpečí, aby našel odvahu a sílu postavit se úhlavnímu nepříteli a zachránil svůj domov.

Ori and the Blind Forest kromě emocionálního příběhu o lásce, sebeobětování a naději nabízí také unikátní audiovizuální zážitek z detailně propracovaného, ručně malovaného světa. Hráč v roli Oriho prozkoumává lokace a bojuje s nepřáteli. Hra také postupně umožňuje vylepšování schopností.

Vývojáři na hře pracovali celé 4 roky. Inspirovali se především filmy studia Ghibli a hrami z 90. let, jako The Legend of Zelda: A Link to the Past či Super Metroid a svým výtvorem se snažili přiblížit jejich atmosféře.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 100
K Orimu jsem se dostala díky výzvě 2017, na Steamu jsem ho však měla již dříve, protože mě lákal vizuál, ale jak se znám, tak bych se ke hře jen tak nedokopala, protože jsem se hraní tohoto kousku trochu obávala.

Hra mě doslova a do písmene nadchla. Silný, dojemný příběh, krásné barvy, zábavná skákačka jak má být, doplněná o pár logických věcí. Přesně to, co mě na podobných titulech baví. Měla jsem problémy s ovládáním. Kombinace klávesnice a myši mi vůbec nešla, a tak jsem zvolila variantu pouze s klávesnicí. I tak jsem ale postupem času měla značné problémy, když se Ori učil nové dovednosti, a mě přibývali další klávesy na mačkání. Někdy jsem měla pocit, že to v té rychlosti prostě není proveditelné.

Místy byla hra neuvěřitelně těžká. V určitých pasážích jsem umřela i 20x za sebou na stejném místě. Zvláště místo, kde utíkáte o život před vodou a musíte stoupat stále výš, používat vaše nepřátele jako „odpalovací body“, kdy díky nim skočíte výš. U toho jsem skončila s hraním asi na 3 dny, protože mi přišlo, že to prostě udělat nejde, ale nakonec jsem si změnila obtížnost z normální na lehkou, díky tomu se mi asi v půlce této pasáže hra uložila, a pak už to šlo Ze začátku jsem nechápala, že všechny pasáže budu moci prochodit i později a dostanu se na místa, na která mi to s chybějícími schopnostmi nešlo. Takže jsem ztratila strašně času nad tím, že jsem se chtěla dostat někam, kam to prostě v danou chvíli nešlo.

Příběh byl opravdu tak dojemný, že jsem občas měla i husí kůži. Když jsem Oriho dohrála, toužila jsem splnit co nejvíce achievementů a dostat se na všechny secret místa. Přiznám se bez mučení, že jsem se občas musela podívat na youtube na návod. Ale nakonec jsem splnila hru na 100% a získala 52 achievementů z 57. Hra se mi natolik líbila, že se k ní někdy opět vrátím. Možná, že příště si troufnu i na těžší obtížnost.

Pro: silný příběh, vizuálně krásné, pěkná hudba

Proti: těžké ovládání, nutnost vracet se v mapě na místa, kam se dostanete až s jistou schopností

+23+24 / -1
  • PC 90
Inšpiráciu v animovanej tvorbe štúdia Ghibli (Princeznu Mononoke milujem), kde za najznámejšími filmami stojí Hayao Miyazaki, cítiť už v úvodnej filmovej scéne. Vypadá to nádherne! Grafický štýl s maľovanými pozadiami a krásnymi farbami vytvára úžasnú atmosféru. Krajšiu plošinovku nepoznám a Orimu sa v tom môže vyrovnať snáď len Trine 2. Audiovizuál je jednoducho úchvatný a na takom Credits Theme alebo Naru, Embracing the Light som ulietaval niekoľko dní po dohraní.

Hrateľnosť ale prekvapila tiež. Síce mi vadilo, že je potrebné sa vracať na miesta, ktoré som už prešiel a nebol som úplne naklonený ani neustálemu respawnu nepriateľov, no časom som pochopil, že to má svoj zmysel. Veľa lokácií má cesty, cez ktoré sa nedá prejsť kým nemáte potrebnú špeciálnu schopnosť. Keď ju získate, tak je to prechádzanie znovu o niečo iné a keby sa chodilo po prázdnych miestach bez nepriateľov, bola by to už veľká nuda. Pohyb je dostatočne rýchly a keď som skĺbil viac špeciálnych schopností a prechádzal som úrovňou bez jediného zranenia, tak to bol úžasný pocit. Hra má totiž celkom vysokú náročnosť a niektoré úrovne doslova vyžadujú, aby bol hráč v používaní schopností naozaj dobrý, rýchly a bezchybný.

Hra obsahuje úžasné príbehové scény a je len škoda, že ich nebolo ešte viac. Stretnutia s obrovskou sovou boli úchvatné. Ori počas celej svojej hernej doby (na plošinovku úctihodných 12 hodín) prekvapuje nápadmi, ukazuje rôzne prostredia, nepriateľov a stále sa trochu mení hrateľnosť. Nuda sa nedostavila.

Ori and the Blind Forest je úžasné umelecké dielo. Je to zábava, výzva, je to dojímavé a krásne pre oči aj uši. Jeden z vrcholov svojho žánru a jedna z najkrajších hier, aké som kedy hral.

Pro: krásna grafika a hudba, pekný príbeh, dojímavé, dlhá hracia doba, veľa nápadov, chytľavý a zábavný gameplay, výzva

Proti: návšteva tých istých lokácií a respawn nepriateľov mi kus vadil, aj keď chápem, že to malo svoj zmysel

+20+20 / 0
  • PC 100
Ori je co se týče indie hopsaček prakticky stejný klenot jako Dishonored v rámci akčních her. Hned tohle divné přirovnání vysvětlím. Ori prostě mixuje to nejlepší a nejoriginálnější co zatím žánr nabídl a spolu s vlastními originálními prvky to kloubí do impozantně komplexního a funkčního celku. Základní filozofie hry jako by z oka vypadla Knytt Stories, přičemž nádherné grafické zpracování (2D hratelnost s 3D grafikou a pozadím) a prvky jako talentový strom evokují spíš takový Trine. No a co se týče sdělovacích prostředků a zprostředkovávání atmosféry, Ori si nic nezadá ani s takovými perlami jako je třeba Limbo.

Velmi pozitivně hodnotím taktéž jak délku, tak obtížnost, protože obojí je na daný žánr překvapivě atraktivní. Hra vám rozhodně nedá nic zadarmo přičemž vás k monitoru připoutá minimálně na deset hodin. K tomu se váže další bod hratelnosti což je hráčská invence. Celý prozkoumávaný svět se otvírá značně nelineárně, postupným získáváním nových hratelnostních prvků (Double jump, Potápění apod.), které získáváte jednak postupem ve hře a jednak skrze výše zmíněný talentový strom. A je jen na vás půjdete-li po příběhu nebo budete-li odhalovat různá zákoutí bohatá na bonusové zkušenostní body, životy či energii. S postupem hrou souvisí i geniální systém checkpointů, které si můžete tvořit sami, ale platí se za ně energií, kterou spotřebováváte i při boji či odemykání různých překážek, takže taktizování je vyloženě nasnadě.

Jak jsem již vypíchnl, princip hry je založený na prozkoumávání rozlehlého herního světa, takže znovuprocházení již absolvovaných lokací je silně doporučeno, místy je až nutností. Díky neustále vylepšovaným Oriho schopnostem však herní stereotyp nehrozí ani zdaleka. Jediná trochu frustrující část je neustále se obnovující nepřátelé (stačí kousek poodejít nebo počkat půl minuty a zabití nepřátelé se objeví na původní pozici), ale chápu, že bez tohoto prvku by šla obtížnost o něco dolů a hlavně některé herní mechanizmy nepřátel přímo využívají, takže tohle je asi nevyhnutelné.

Hra postupně nabývá na otáčkách a do popředí se protláčí akční složka a pokud si dostatečně neosvojíte potřebné, nově nabyté herní schopnosti, hořce zapláčete. Při postupném průchodu hra nabízí i několik bossfightů (fakt nevím, k čemu jinému to líp přirovnat), jsou to striktně lineární a neměnné úseky hry, které prověří váš skill opravdu na maximum. Jakkoli se může zdát jejich zdolávání otravné a nervy drásající (u první takové výzvy se u mě počet smrtí/neúspěšných pokusů vyšplhal téměř až do řádu stovek), po jejich pokoření si můžete být stoprocentně jistí, že doposavadní hratelností prvky opravdu ovládáte. Každopádně za následnou satisfakci po překonání nějakého náročného dílčího úseku toto snažení rozhodně stojí. Stejně tak pro mě byl odměnou, jemně a náznakově vyprávěný emotivní příběh.

---

Hra je skloubením dokonale technického a nádherně uměleckého zážitku a silně nedoporučuji komukoli nechat si tenhle titul ujít.

---

Note-to-myself: druhé dohrání, 7:32, 177 smrtí.

Pro: Celý komentář je vlastně jedno velké pro

Proti: Snad jen to neustále respawnovnání nepřátel mě celkem štvalo, ale to je drobnost

+18+19 / -1
  • PC 100
Tohle je tak strašně dobrý! Miluju ty zdánlivě menší hry, ze kterých přitom úplně stříká souhrnnej talent lidí, co na nich pracovali (Mark of the Ninja je jinej dobrej příklad, nebo první Portal). Žádná vata, promyšlený dávkování novýho obsahu, dotažený ovládání, lehce slzopudnej příběh, férová obtížnost a samozřejmě, ach ten AUDIOvizuál :-) . Co by se tady sakra dalo zlepšit? Snad jen trošičku uspěchanej závěr a třeba bych přidal hodinku nebo dvě navíc, ale zase kdo ví, třeba už by to pak nebyl tak opojnej koncentrát všeho, co je na single-player hrách dobrý... Končit se má v nejlepším a to se tady povedlo beze zbytku.

Aktuálně TOP 10, možná TOP 5 a už se nemůžu dočkat novýho playthrough, tentokrát na hard :-)
+18+18 / 0
  • PC 85
Nejlepší hra, kterou jsem v roce 2017 hrál, a to s pohodlným náskokem před zbytkem pelotonu. Oriho předcházely pozitivní reference a věděl jsem, že hraní mi přinese dobrý zážitek. Omyl, nebyl dobrý, byl výtečný. Ori je jako majstrštyk šéfkuchaře, který sesbíral kvalitní ingredience, umě je zkombinoval a vytvořil z nich jídlo, jehož konzumace je požitkem. Zároveň je třeba říct, že hráč si coby klient musí umět tuhle dobrotu vychutnat, není totiž pro každého. Není pro casual hráče, kteří jdou do fast foodu objednat si hot dog s hranolky a budou si pochvalovat, jak si pošmákli. Ori je vizuálně mimořádně podařená hra s emotivním příběhem, slušnou herní dobou a pestrou škálou dovedností, ale nedává nic zadarmo. Vyžaduje perfektní zvládnutí herních mechanismů a ovládání, v opačném případě následuje smrt a nový pokus. Nebo spíš řada pokusů.

Díky tomu budí Ori emoce nejen příběhem (to když se postup ve hře daří), ale také v případě dílčích neúspěchů (to když umřete podesáté na stejném místě). Osobně jsem se chvílemi dostával do lehce schizofrenních stavů, kdy jsem se jednu chvíli rozplýval nad výjimečností hry, abych za několik minut Orimu spílal do krys a nařizoval, ať už kouká skákat pořádně. Tuhle hru prostě nejde jen tak ošulit a získat některé achievementy je slušná výzva.

Celkově vzato se Ori velmi důrazně přihlásil o post krále plošinovek. I když ono dohadovat se, která plošinovka je nejlepší je vcelku zbytečné a každý si najde svého favorita, který bude jeho srdci nejbližší. Jisté ale je, že se Ori zařadil mezi legendární postavy jakými jsou Abe a Rayman.
+18+18 / 0