Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Ori and the Blind Forest

Žánr:
akce > plošinovka *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
11.03.2015
Vývojáři:
Moon Studios
Oficiální stránky:
http://www.oriblindforest.com/
Hlavním hrdinou této nezávislé akční plošinovky je magická bytost Ori. Před dlouhými lety se ocitl v lese Nibel, kde se ho ujalo stvoření vzhledem připomínající opici a vychovalo jej jako vlastního potomka. Pak se ale objeví zlý Kuro a přinese zkázu celému lesu, která zabije i Oriho adoptivní matku. Osamělý a slabý sirotek se musí vydat na dlouhou cestu plnou dobrodružství a nebezpečí, aby našel odvahu a sílu postavit se úhlavnímu nepříteli a zachránil svůj domov.

Ori and the Blind Forest kromě emocionálního příběhu o lásce, sebeobětování a naději nabízí také unikátní audiovizuální zážitek z detailně propracovaného, ručně malovaného světa. Hráč v roli Oriho prozkoumává lokace a bojuje s nepřáteli. Hra také postupně umožňuje vylepšování schopností.

Vývojáři na hře pracovali celé 4 roky. Inspirovali se především filmy studia Ghibli a hrami z 90. let, jako Zelda: A Link to the Past či Super Metroid a svým výtvorem se snažili přiblížit jejich atmosféře.

Podpořte Databázi a kupte si hru přes Heureka.cz

Poslední diskuzní příspěvek

Paul
Paul

JohnCZ: ale tady aspoň máš fast travel :D Kterej tam přidali do Definitive Edition.


Nejlépe hodnocené komentáře


Inšpiráciu v animovanej tvorbe štúdia Ghibli (Princeznu Mononoke milujem), kde za najznámejšími filmami stojí Hayao Miyazaki, cítiť už v úvodnej filmovej scéne. Vypadá to nádherne! Grafický štýl s maľovanými pozadiami a krásnymi farbami vytvára úžasnú atmosféru. Krajšiu plošinovku nepoznám a Orimu sa v tom môže vyrovnať snáď len Trine 2. Audiovizuál je jednoducho úchvatný a na takom Credits Theme alebo Naru, Embracing the Light som ulietaval niekoľko dní po dohraní.

Hrateľnosť ale prekvapila tiež. Síce mi vadilo, že je potrebné sa vracať na miesta, ktoré som už prešiel a nebol som úplne naklonený ani neustálemu respawnu nepriateľov, no časom som pochopil, že to má svoj zmysel. Veľa lokácií má cesty, cez ktoré sa nedá prejsť kým nemáte potrebnú špeciálnu schopnosť. Keď ju získate, tak je to prechádzanie znovu o niečo iné a keby sa chodilo po prázdnych miestach bez nepriateľov, bola by to už veľká nuda. Pohyb je dostatočne rýchly a keď som skĺbil viac špeciálnych schopností a prechádzal som úrovňou bez jediného zranenia, tak to bol úžasný pocit. Hra má totiž celkom vysokú náročnosť a niektoré úrovne doslova vyžadujú, aby bol hráč v používaní schopností naozaj dobrý, rýchly a bezchybný.

Hra obsahuje úžasné príbehové scény a je len škoda, že ich nebolo ešte viac. Stretnutia s obrovskou sovou boli úchvatné. Ori počas celej svojej hernej doby (na plošinovku úctihodných 12 hodín) prekvapuje nápadmi, ukazuje rôzne prostredia, nepriateľov a stále sa trochu mení hrateľnosť. Nuda sa nedostavila.

Ori and the Blind Forest je úžasné umelecké dielo. Je to zábava, výzva, je to dojímavé a krásne pre oči aj uši. Jeden z vrcholov svojho žánru a jedna z najkrajších hier, aké som kedy hral.

Pro: krásna grafika a hudba, pekný príbeh, dojímavé, dlhá hracia doba, veľa nápadov, chytľavý a zábavný gameplay, výzva

Proti: návšteva tých istých lokácií a respawn nepriateľov mi kus vadil, aj keď chápem, že to malo svoj zmysel

+20+20 / 0

Ori je co se týče indie hopsaček prakticky stejný klenot jako Dishonored v rámci akčních her. Hned tohle divné přirovnání vysvětlím. Ori prostě mixuje to nejlepší a nejoriginálnější co zatím žánr nabídl a spolu s vlastními originálními prvky to kloubí do impozantně komplexního a funkčního celku. Základní filozofie hry jako by z oka vypadla Knytt Stories, přičemž nádherné grafické zpracování (2D hratelnost s 3D grafikou a pozadím) a prvky jako talentový strom evokují spíš takový Trine. No a co se týče sdělovacích prostředků a zprostředkovávání atmosféry, Ori si nic nezadá ani s takovými perlami jako je třeba Limbo.

Velmi pozitivně hodnotím taktéž jak délku, tak obtížnost, protože obojí je na daný žánr překvapivě atraktivní. Hra vám rozhodně nedá nic zadarmo přičemž vás k monitoru připoutá minimálně na deset hodin. K tomu se váže další bod hratelnosti což je hráčská invence. Celý prozkoumávaný svět se otvírá značně nelineárně, postupným získáváním nových hratelnostních prvků (Double jump, Potápění apod.), které získáváte jednak postupem ve hře a jednak skrze výše zmíněný talentový strom. A je jen na vás půjdete-li po příběhu nebo budete-li odhalovat různá zákoutí bohatá na bonusové zkušenostní body, životy či energii. S postupem hrou souvisí i geniální systém checkpointů, které si můžete tvořit sami, ale platí se za ně energií, kterou spotřebováváte i při boji či odemykání různých překážek, takže taktizování je vyloženě nasnadě.

Jak jsem již vypíchnl, princip hry je založený na prozkoumávání rozlehlého herního světa, takže znovuprocházení již absolvovaných lokací je silně doporučeno, místy je až nutností. Díky neustále vylepšovaným Oriho schopnostem však herní stereotyp nehrozí ani zdaleka. Jediná trochu frustrující část je neustále se obnovující nepřátelé (stačí kousek poodejít nebo počkat půl minuty a zabití nepřátelé se objeví na původní pozici), ale chápu, že bez tohoto prvku by šla obtížnost o něco dolů a hlavně některé herní mechanizmy nepřátel přímo využívají, takže tohle je asi nevyhnutelné.

Hra postupně nabývá na otáčkách a do popředí se protláčí akční složka a pokud si dostatečně neosvojíte potřebné, nově nabyté herní schopnosti, hořce zapláčete. Při postupném průchodu hra nabízí i několik bossfightů (fakt nevím, k čemu jinému to líp přirovnat), jsou to striktně lineární a neměnné úseky hry, které prověří váš skill opravdu na maximum. Jakkoli se může zdát jejich zdolávání otravné a nervy drásající (u první takové výzvy se u mě počet smrtí/neúspěšných pokusů vyšplhal téměř až do řádu stovek), po jejich pokoření si můžete být stoprocentně jistí, že doposavadní hratelností prvky opravdu ovládáte. Každopádně za následnou satisfakci po překonání nějakého náročného dílčího úseku toto snažení rozhodně stojí. Stejně tak pro mě byl odměnou, jemně a náznakově vyprávěný emotivní příběh.

---

Hra je skloubením dokonale technického a nádherně uměleckého zážitku a silně nedoporučuji komukoli nechat si tenhle titul ujít.

---

Note-to-myself: druhé dohrání, 7:32, 177 smrtí.

Pro: Celý komentář je vlastně jedno velké pro

Proti: Snad jen to neustále respawnovnání nepřátel mě celkem štvalo, ale to je drobnost

+18+19 / -1

K Orimu jsem se dostala díky výzvě 2017, na Steamu jsem ho však měla již dříve, protože mě lákal vizuál, ale jak se znám, tak bych se ke hře jen tak nedokopala, protože jsem se hraní tohoto kousku trochu obávala.

Hra mě doslova a do písmene nadchla. Silný, dojemný příběh, krásné barvy, zábavná skákačka jak má být, doplněná o pár logických věcí. Přesně to, co mě na podobných titulech baví. Měla jsem problémy s ovládáním. Kombinace klávesnice a myši mi vůbec nešla, a tak jsem zvolila variantu pouze s klávesnicí. I tak jsem ale postupem času měla značné problémy, když se Ori učil nové dovednosti, a mě přibývali další klávesy na mačkání. Někdy jsem měla pocit, že to v té rychlosti prostě není proveditelné.

Místy byla hra neuvěřitelně těžká. V určitých pasážích jsem umřela i 20x za sebou na stejném místě. Zvláště místo, kde utíkáte o život před vodou a musíte stoupat stále výš, používat vaše nepřátele jako „odpalovací body“, kdy díky nim skočíte výš. U toho jsem skončila s hraním asi na 3 dny, protože mi přišlo, že to prostě udělat nejde, ale nakonec jsem si změnila obtížnost z normální na lehkou, díky tomu se mi asi v půlce této pasáže hra uložila, a pak už to šlo Ze začátku jsem nechápala, že všechny pasáže budu moci prochodit i později a dostanu se na místa, na která mi to s chybějícími schopnostmi nešlo. Takže jsem ztratila strašně času nad tím, že jsem se chtěla dostat někam, kam to prostě v danou chvíli nešlo.

Příběh byl opravdu tak dojemný, že jsem občas měla i husí kůži. Když jsem Oriho dohrála, toužila jsem splnit co nejvíce achievementů a dostat se na všechny secret místa. Přiznám se bez mučení, že jsem se občas musela podívat na youtube na návod. Ale nakonec jsem splnila hru na 100% a získala 52 achievementů z 57. Hra se mi natolik líbila, že se k ní někdy opět vrátím. Možná, že příště si troufnu i na těžší obtížnost.

Pro: silný příběh, vizuálně krásné, pěkná hudba

Proti: těžké ovládání, nutnost vracet se v mapě na místa, kam se dostanete až s jistou schopností

+18+18 / 0

Graficky je to vážně hodně hezké a hopsací mechanismy jsou vypilované a hned tak se neomrzí. Obtížnost je místama docela brutální, což bych u tak dětsky vypadající hry nečekal. Celkově vzato to bylo na hraní velmi fajn.

Nicméně celou dobu na mě hudba, příběh, design postav, ten šílený MS font, no prostě na každém kroku něco vyvolávalo pocit, že jinak skvělá hopsačka je zabalená do chladného kalkulu. Tu pohádkovou atmosféru tomu prostě nežeru, nevznikla proto, že by do toho někdo dal srdce (rozhodně ne plánovaně), ale proto, že průzkumy řekly, že roztomilá bílá potvůrka s obříma kukadlama, dlouhým ocáskem a pro jistotu dvěma párama ušisek přiláká nejvíc fakanů, když bude vypadat takhle. Že ten tlustý matkozmetek na začátku a na konci tomu dodá průzkumy doporučenou dávku melancholie, stejně jako ten otřesně ufňukaný main theme co mi tu teď hraje z menu. Pro mě je to tímhle snad až nechutné a dost mi to kazilo zážitek z celé té jinak výborné skákačky.
+13+13 / 0

Ori klame tělem. Ze screenů a promo materiálů, jež jsem viděl, na mě působilo jako krásná, pohodová plošinovka. Po rozehrání však tenhle relaxační mód trval zhruba půl hodiny. Pak se to zvrhne v ručně-controllerovou gymnastiku, u níž jsem občas docela solidně pěnil. Když se mi 40 minut nedařilo utéct před záplavou a i ta jinak pěkná muzika už mi lezla silně na nervy, chuť to odinstalovat byla téměř neodolatelná. Ale samozřejmě, 41 první minuta a zadařilo se, takže nezbylo než pokračovat. Těchto difficulty spike momentů je ve hře naštěstí jen pár, ikdyž to není žádná selanka ani mimo ně. Finální level (láva, ohně pekelné, klasika) dělal rakouský sadista, o tom jsem přesvědčen. Ale nakonec se taky poddal.
Zabralo mi to 12 hodin, což je na poměry plošinovky hodně. A kvalitu grafiky/hudby si udržuje konzistentní až do konce, a že je na co koukat. Umělci se tu opravdu vyřádili. Až mi ty barvičky občas lezly na nervy, když jsem přes ně neviděl svou postavičku.
Příběh je vyprávěn víceméně textem a občasnou animačkou, provedení hezké, samotná náplň nic co bych neviděl stokrát jinde.
Ori je bezpochyby dobrá hra, a pro fanoušky žánru hardcore plošinovek je nutností. Já mám však na dalších 20 let s plošinovkami vystaráno, po Trine 3 a Ori už tenhle žánr nechci ani vidět.

Výzva #3
+13+13 / 0