Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Ori and the Blind Forest

Ori and the Blind Forest: Definitive Edition

11.03.2015
27.09.2019
kompatibilní
85
170 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Hlavním hrdinou této nezávislé akční plošinovky je magická bytost Ori. Před dlouhými lety se ocitl v lese Nibel, kde se ho ujalo stvoření vzhledem připomínající opici a vychovalo jej jako vlastního potomka. Pak se ale objeví zlý Kuro a přinese zkázu celému lesu, která zabije i Oriho adoptivní matku. Osamělý a slabý sirotek se musí vydat na dlouhou cestu plnou dobrodružství a nebezpečí, aby našel odvahu a sílu postavit se úhlavnímu nepříteli a zachránil svůj domov.

Ori and the Blind Forest kromě emocionálního příběhu o lásce, sebeobětování a naději nabízí také unikátní audiovizuální zážitek z detailně propracovaného, ručně malovaného světa. Hráč v roli Oriho prozkoumává lokace a bojuje s nepřáteli. Hra také postupně umožňuje vylepšování schopností.

Vývojáři na hře pracovali celé 4 roky. Inspirovali se především filmy studia Ghibli a hrami z 90. let, jako The Legend of Zelda: A Link to the Past či Super Metroid a svým výtvorem se snažili přiblížit jejich atmosféře.

27. dubna 2016 vyšla upravená verze hry s podtitulem Definitive Edition, která původní hru rozšiřuje o nové prostředí, pár nových příběhových pasáží a tajných lokací, lepší možnosti přesunu po rozlehlém světě a také několik nových schopností hlavního hrdiny. V roce 2020 vyšlo pokračování s názvem Ori and the Will of the Wisps.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 100
Ori and the Blind Forest jsem zařadil do svého užšího seznamu her se 100% hodnocením. U tohoto kousku to však není z nějakých nostalgických důvodů, ostatně je to jen pár let, co jsem hru dohrál poprvé. Ori pro mě především představuje naprosto perfektní hru téměř ve všech ohledech, která dosahuje na pomyslný vrchol ve svém žánru a tématickém settingu.

Nebudu se dlouze rozepisovat o všech aspektech hry, které považuji za skvělé. Proto zmíním jen okrajově, že grafická stránka hry, hudební doprovod i skromný, ale výborně odvyprávěný příběh jsou naprostá pecka. Hlavní je však pro mě osobně technická stránka hry. Žánr plošinovek není nijak zvlášť často v mém hledáčku, a je to často především kvůli frustraci, kterou může vyvolat snaha trefovat se na malinké plošinky nějakou nemotornou postavou. V případě Oriho jsem však neměl problém a celá pohybová stránka hry mě bavila, a to velmi. Postupné odemykání dalších schopností pak činí hru zajímavou až do konce, jelikož je pořád co se učit. Za vrchol pak považuji nutnost zužitkovat získané schopnosti v celé řadě velmi originálních akčních pasáží. Obtížnost hry se pak řadí do mé oblíbené kolonky "náročné, ale ne zákeřné".

Rozlehlý svět je krásný a plný různorodých lokací s něčím, co bych prostě nazval inteligentním level designem. Málokdy mám nutkání projít si hru na 100 %, ale zde jsem tak učinil (dokonce i podruhé při průchodu Definitive Edition). Pár drobných záseků v otevřeném světě nepovažuji za zásadní. Celkově bych možná vymyslel nějaké výtky, ale v zásadě se jedná o nepodstatné detaily, které lze snadno opomenout při popisu tohoto mistrovského kousku. Oriho řadím mezi nejlepší herní zážitky a fakt už se nemůžu dočkat druhého dílu.
+39
  • PC 100
K Orimu jsem se dostala díky výzvě 2017, na Steamu jsem ho však měla již dříve, protože mě lákal vizuál, ale jak se znám, tak bych se ke hře jen tak nedokopala, protože jsem se hraní tohoto kousku trochu obávala.

Hra mě doslova a do písmene nadchla. Silný, dojemný příběh, krásné barvy, zábavná skákačka jak má být, doplněná o pár logických věcí. Přesně to, co mě na podobných titulech baví. Měla jsem problémy s ovládáním. Kombinace klávesnice a myši mi vůbec nešla, a tak jsem zvolila variantu pouze s klávesnicí. I tak jsem ale postupem času měla značné problémy, když se Ori učil nové dovednosti, a mě přibývali další klávesy na mačkání. Někdy jsem měla pocit, že to v té rychlosti prostě není proveditelné.

Místy byla hra neuvěřitelně těžká. V určitých pasážích jsem umřela i 20x za sebou na stejném místě. Zvláště místo, kde utíkáte o život před vodou a musíte stoupat stále výš, používat vaše nepřátele jako „odpalovací body“, kdy díky nim skočíte výš. U toho jsem skončila s hraním asi na 3 dny, protože mi přišlo, že to prostě udělat nejde, ale nakonec jsem si změnila obtížnost z normální na lehkou, díky tomu se mi asi v půlce této pasáže hra uložila, a pak už to šlo Ze začátku jsem nechápala, že všechny pasáže budu moci prochodit i později a dostanu se na místa, na která mi to s chybějícími schopnostmi nešlo. Takže jsem ztratila strašně času nad tím, že jsem se chtěla dostat někam, kam to prostě v danou chvíli nešlo.

Příběh byl opravdu tak dojemný, že jsem občas měla i husí kůži. Když jsem Oriho dohrála, toužila jsem splnit co nejvíce achievementů a dostat se na všechny secret místa. Přiznám se bez mučení, že jsem se občas musela podívat na youtube na návod. Ale nakonec jsem splnila hru na 100% a získala 52 achievementů z 57. Hra se mi natolik líbila, že se k ní někdy opět vrátím. Možná, že příště si troufnu i na těžší obtížnost.

Pro: silný příběh, vizuálně krásné, pěkná hudba

Proti: těžké ovládání, nutnost vracet se v mapě na místa, kam se dostanete až s jistou schopností

+32 +33 −1
  • PC 80
Hned v úvodu chci napsat, že plošinovky nejsou můj oblíbený žánr a také mi velice nejdou. Avšak hra Ori and the Blind Forest mě i přesto lákala, neboť svým vizuálním pojetím mě velmi zaujala a řekla jsem si, že jednou bych mohla vystoupit ze své komfortní zóny a zahrát si žánr, který si jinak nezahraji.

Začnu klady. V té vizuální stránce jsem nemýlila a barevná paleta mé oči rozzářila. Ori prochází fantastickou přírodou, nejčastěji lesem, jehož prvky jsou velmi nápadité, a tak mé zrakové vjemy nebyly ani na chvíli ponechány nudě. A tak Ori and the Blind Forest dokazuje, že i hry umí být uměním stejně jako obraz od nějakého impresionisty. Stejně výrazná byla také hudební stránky hry, které se s vizuálem skvěle doplňovala a násobila tak celkový kladný dojem ze hry. Zvlášť bych vypíchla hudbu z únikové pasáže s vodou, kde mě její uklidňující tóny držely od rozmlácení ovladače o zem.

Příběh hry není nijak složitý, ale o to víc je dojemný. Cíl hry byl jasný, ovšem cesta k němu velmi trnitá. Doprovázelo mě na ní světlo, které se stalo mým průvodcem a říkalo mi, co mám dělat. Postav ve hře není mnoho a moc času na obrazovce ani nestrávily, ale i tak mi přirostly k srdci.

Schopnosti a dovednosti, které Ori postupně získávala, mě opravdu bavily a oceňuji nápaditost autorů hry. Celkově mi ten systém vylepšování a způsob ukládání přišel skvělý a zvyšoval zábavnost hry.

Teď přijde ta horší, pro mě méně zábavná část, která ovšem tvoří gró hry. Mně plošinovky opravdu nejdou a po dohrání si říkám, že kdybych si dala již od začátku lehkou obtížnost, tak jsem si hru více užila. A měla jsem si ji snížit alespoň v průběhu hry, aby ten počet smrtí nevyrostl na tak absurdní číslo (asi 1100). Ta nutnost někdy udělat skok na milimetr přesně (aspoň mě to tak přišlo) a někdy i na milisekundu mě frustrovala. V tu chvíli se pro mě Ori stával "tou blbou krysou". Poučení z toho plyne, že pokud si zahraji druhý díl, tak si ho dám hned na lehčí obtížnost a hru si tak více užiji.
+28
  • PC 100
Absolutní hodnocení dávám výjimečně. Aby se tak stalo, musí mě hra na svém začátku zcela vtáhnout a neochotně pustit až po konci závěrečných titulků. Že bude Ori pro mě jako stvořený jsem tušil už od jeho oznámení. Plošinovky mám obecně moc rád, vizuál inspirovaný japonskými animovanými filmy a seriály mi taktéž hodně sedí, a k tomu všemu hudba, která už v trailerech zněla úchvatně. I tak ale rakouští Moon Studios předčili má očekávání.

Herní svět jsem si užíval po celou dobu. Blind Forest je totiž nádherný a různorodý. Někdy působí depresivně, jindy zase jako z pohádky. Level design je velmi dobře zvládnutý. Ano, člověk musí přistoupit na to, že se nepřátelé stále obnovují a že jsou lokace, kam se člověk podívá až s další získanou schopností. Já na to přistoupil ale ochotně. Dokonce jsem se s každou novou schopností těšil na známá místa, která čekají na zdolání. Lokace, nepřátelé, vše je různorodé, a vše vyžaduje jiný přístup. Co se týče obtížnosti, ačkoliv má hra pověst velmi těžké, tak horké to zase nebude. Vyloženě dark soul mezi plošinovkami se tedy nekoná (na to tu máme třeba Hollow Knight), dva záseky mi v hlavě přeci jen ale utkvěly. Sekvence se stoupající vodou už je tu profláklá, já si ale mnohem více zanadával až u toho kola finálního (jakože opravdu hodně zanadával).

Někdo tuhle hru tady v komentářích nazval uměleckým dílem, a já nemohu jinak než souhlasit. Všechno tu tak do sebe dobře zapadlo, postavy jsem si oblíbil od prvního okamžiku, svět mě pohltil, emoce na maximum, nadšení střídalo nadšení.

Do dvou měsíců tu máme pokračování, tudíž si myslím, že je nyní ideální čas na to se nechat Orim a jeho prvním dobrodružstvím opět zcela pohltit a nevracet se, dokud nepřijdou závěrečné titulky. Uvidíme se u druhého dílu.
+27
  • PC 85
Nejlepší hra, kterou jsem v roce 2017 hrál, a to s pohodlným náskokem před zbytkem pelotonu. Oriho předcházely pozitivní reference a věděl jsem, že hraní mi přinese dobrý zážitek. Omyl, nebyl dobrý, byl výtečný. Ori je jako majstrštyk šéfkuchaře, který sesbíral kvalitní ingredience, umě je zkombinoval a vytvořil z nich jídlo, jehož konzumace je požitkem. Zároveň je třeba říct, že hráč si coby klient musí umět tuhle dobrotu vychutnat, není totiž pro každého. Není pro casual hráče, kteří jdou do fast foodu objednat si hot dog s hranolky a budou si pochvalovat, jak si pošmákli. Ori je vizuálně mimořádně podařená hra s emotivním příběhem, slušnou herní dobou a pestrou škálou dovedností, ale nedává nic zadarmo. Vyžaduje perfektní zvládnutí herních mechanismů a ovládání, v opačném případě následuje smrt a nový pokus. Nebo spíš řada pokusů.

Díky tomu budí Ori emoce nejen příběhem (to když se postup ve hře daří), ale také v případě dílčích neúspěchů (to když umřete podesáté na stejném místě). Osobně jsem se chvílemi dostával do lehce schizofrenních stavů, kdy jsem se jednu chvíli rozplýval nad výjimečností hry, abych za několik minut Orimu spílal do krys a nařizoval, ať už kouká skákat pořádně. Tuhle hru prostě nejde jen tak ošulit a získat některé achievementy je slušná výzva.

Celkově vzato se Ori velmi důrazně přihlásil o post krále plošinovek. I když ono dohadovat se, která plošinovka je nejlepší je vcelku zbytečné a každý si najde svého favorita, který bude jeho srdci nejbližší. Jisté ale je, že se Ori zařadil mezi legendární postavy jakými jsou Abe a Rayman.
+25