Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Hollow Knight

Hollow Knight: Voidheart Edition

87
21 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > plošinovka *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
24.02.2017 PC
12.06.2018 Switch
25.09.2018 PS4XOne
Vývojáři:
Oficiální stránky:
http://hollowknight.com
Pod ospalým městečkem Dirtmouth se ukrývá starobylá říše Hallownest, skrývající nesčetná bohatství, tajemství i nebezpečí lákající průzkumníky z celého světa. Jedním z nich jste i vy, rytíř vydávající se na cestu za dobrodružstvím vyzbrojený pouhým mečem. Navštívíte starobylá města, spletité jeskyně a smrtící pláně plné více či méně přátelských brouků. Vaše cesta vás zavede až na samotné dno Hallownest, kde na vás čeká tajemné srdce temnoty...

Hollow Knight je plošinovka podžánru metroidvania, odehrávající se v otevřeném světě, který postupně objevujete pomocí nově nabytých schopností. Svou postavu můžete vylepšovat mnoha různými způsoby – ať už se jedná o nové akrobatické pohyby (ke kterým patří například létání nebo sprintování), šperky, které vám poskytují různé výhody při boji, kupování nového vybavení či vylepšení stávajícího, nebo učení se nových komb od trenérů.

Inovativním prvkem hry je její přístup k mapování – Hollow Knight sice nekreslí všechno za vás a v obřím otevřeném světě plném skrytých pasáží a tajemství je velmi lehké se ztratit, ale aby se tomu zabránilo, nabízí bohaté možnosti pro mapování světa – můžete si kupovat ručně kreslené mapy od jiných postav a postupně je zaplňovat, psát si na ně poznámky a dělat značky. V průzkumu světa se vám bude snažit zabránit přes 130 nepřátel a 30 bossů.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 95
Herní výzva 2017 #2

Hollow Knight je jeden z vrcholů plošinovkového žánru. Je to parádní hra. Zaslouží si vaši pozornost.

.
.
.

Že to nestačí? Dobře.

V dnešní době už je fráze "je to jako Dark Souls" poněkud otřepaná, protože se jí ohání každá hra, kterou nemůžete dohrát jen pomocí mlácení X na gamepadu. Ano, obtížnost je jeden z hlavních znaků Dark Souls - ale ruku na srdce, kdyby se ta série ničím jiným nevyznačovala, nikdy se nestane takovým fenoménem. Co to tedy vlastně znamená, že hra je jako Dark Souls? Pro mě je to kombinace několika věcí - 1) atmosférického, nepřátelského a ručně s pečlivostí vytvořeného světa, kde na každém rohu čeká smrt a který je učiněná radost pomalu prozkoumávat, 2) příběhu, který sice není in your face, ale pokud se do něj zakousnete, tak vás uchvátí, 3) absence jakéhokoliv handholdingu nahrazeného postupným objevováním vlastní cesty hrou a tajů herních mechanik a i té 4) obtížnosti, která sice může být mírně frustrující, ale o to se vám dostane lepšího pocitu, když se vám nakonec povede zdolat. To jsou všechno věci, které v dnešních AAA hrách už prostě nenajdete a nahrazují je hodiny cutscén a stovky značek na open world mapě. To může být zábava, ale Dark Souls jsou prostě Dark Souls.

A Hollow Knight to má všechno. Je to nenápadná hra, která měla tu smůlu, že vyšla týden před vydáním dvou gigantů prvního kvartálu (Zeldy: BotW a Horizon) a neměla za sebou takřka žádnou marketingovou kampaň, na kterou tříčlennému vývojářskému týmu prostě nezbyly prachy. Na Metacriticu má dneska 4 recenze od webů (update: po měsíci si HK konečně všimly velké weby a má průměr 86 na Metacritic a 89 na OpenCritic, což z té hry dělá prozatím respektive 3. a 1. nejlepší PC hru roku 2017 podle těchto agregátorů, z čehož mám velkou radost), o kterých nikdo nikdy neslyšel. Což je ohromná škoda, protože učaruje skoro každému, kdo si ji zahraje. Budu opatrný s vyjádřeními stylu "nejlepší plošinovka všech dob", ale už dlouho se mi nestalo, že by mi nějaká hra zničehonic takhle vytřela zrak a podle ohlasů na zahraničních fórech nejsem zdaleka jediný.

Hollow Knight má ten největší, nejpropracovanější a nejatmosféričtější svět, který jsem kdy v plošinovce viděl. Ano, i v porovnání s takovými velikány žánru, jako jsou Castlevania: SotN a Super Metroid. Způsob, jakým je propojený, je z pohledu příběhu zcela logický, každá lokace má smysl a to všechno přes jeho omračující rozlohu. Je plný zajímavých věcí a po prvních pár lokacích je zcela nelineární - když porovnám svůj průchod hrou s průchody nějakých streamerů, máme úplně odlišné zážitky. Znáte takové ty momenty, kdy na začátku metroidvanie narazíte na plošinku, která je pro vás moc vysoko, tak je vám hned jasné, že tam je powerup, pro který se po získání nové schopnosti vrátíte? Tak tady je za tou plošinkou celá nepovinná lokace. A za ní další. Je to úžasné. Přesně tohle od metroidvania žánru chci a vážně jsem nečekal, že zrovna Hollow Knight mi to dá.

Progres hrou je velmi uspokojivý. Upgradů postavy je v poměru na délku hry sice menší počet, ale když nějaký najdete, tak je to opravdu solidní upgrade. Můžete získat nové pohyby, kouzla, bojové chvaty a šperky, kterých můžete nosit jen omezený počet a vytvářet si tak váš unikátní hrací styl. Po pomalejším začátku na vás na každém rohu čeká nějaký zajímavý předmět a explorace tak nikdy nebude neodměněna.

Obtížnost je tak akorát. Ovládání je vymazlené a hned vám přejde do krve, řadoví nepřátelé mají jasně zneužitelné vzory chování, takže stačí být opatrný. Bossfighty jsou sice obtížnější, ale s trochou tréninku není žádný boss nic nepřekonatelného - a když vám nějaký boss moc zatápí, můžete prostě jít jinam, odpočinout si, získat nějaké nové schopnosti a zkusit to znova. Většina složitějších bossů je navíc nepovinná, takže pokud nejste já a nepotřebujete hru dohrát na 100%, můžete se jim vyhnout. Po stránce platformingu je taky hra celkem zvládnutelná a téměř všechny složitější puzzly jsou nepovinné včetně jedné chuťovkové lokace, kde se obtížnost překlopí někam na úroveň temného světa v Super Meat Boy. To mi přijde jako ideální přístup - pokud chcete hru jen dohrát, tak to zvládne skoro každý, ale pokud chcete vyzobat všechno, musíte si to zasloužit.

Forma podání příběhu je téměř jedna ku jedné obšlehnutá z Dark Souls. Hra vás po intru hodí do neznámé lokace, ze které se dostanete do vesničky, která bude sloužit jako váš základní tábor po celou dobu hry. Najdete v ní jediné NPC, které vám řekne tři věty a nasměruje vás dolů. Dole na vás čekají další NPC, z nichž se část přesune do vesnice, kde vám budou poskytovat různé služby a část budete potkávat celou hru a sledovat jejich příběhy, které většinou končí špatně. Z různých nalezených textů a rozhovorů si postupně složíte velmi ponurý příběh o pádu kdysi mocné říše, ze které zbyl jen smutný památník její bývalé slávy. A že to je hodně ponurá hra. I ty chvilkové FUCK YEAH momenty vám nikdy neopomene zkazit, a to někdy naprosto sadistickým způsobem což nebudu prozrazovat ani ve spoileru :). Ostře to kontrastuje s roztomilým grafickým zpracováním, což byl určitě účel a funguje to na jedničku.

Když už jsem nakousl grafické zpracování - je fantastické. Chvíli mi trvalo, než jsem si na stylizaci postav jako z "flashovky" zvykl, ale po dohrání ji považuju za jeden z hlavních kladů. Nemluvě o lokacích. Město věčného deště, snový palác, houbové jeskyně, krystalové doly, včelí úly, dno světa lemované lebkami brouků... všechno vypadá výborně a někdy mi nezbylo než zírat. Doporučuju nesoudit podle screenshotů, protože díky všemožným animacím a efektům hra vypadá v pohybu o dost líp.

Samozřejmě, že se HK dá dost vytknout. Nepřináší do formule metroidvanií v podstatě vůbec nic nového. Herní tempo je ze začátku dost pomalé - kde vám jiné plošinovky sází jednu schopnost za druhou, tady se budete tři hodiny plácat v první lokaci a první pohybovou schopnost dostanete za pět. Mapovací systém je sice inovativní, ale hledání prodavače je spíš otravné než poutavé. Rozlehlost světa má za následek velmi častý backtracking a i když jsou ve hře fast travel stanice více druhů, ne všechny jsou z příběhových důvodů na užitečných lokacích. Peníze jsou tak od dvou třetin hry k ničemu. Toho všeho si jsem vědom. A víte co? Ve výsledku na tom pro mě nezáleží. Dohrál jsem tu hru na 100%, trvalo mi to 35 hodin, celou dobu jsem se skvěle bavil a kdyby zítra na Steamu vyšel Hollow Knight 2, okamžitě ho kupuju. Má svoje mouchy, ano, ale bohatě je vyváží klady.

No, tenhle komentář narostl do poněkud obludných rozměrů, takže ho bude lepší ukončit a ještě jednou zopakovat: Hollow Knight je jeden z vrcholů plošinovkového žánru. Je to parádní hra. Zaslouží si vaši pozornost.
+22
  • PC 95
Řekl jsem si, že pokud koupím nějakou hru, tak jedině že jí hned zahraji, už žádné nakupování do zásoby.
Hollow Knight byl v říjnovém Humble Monthly a mě zajiskřily očíčka. No a když přišel email, že když zaplatím na tři měsíce, dostanu Kingdom Come: Deliverance, ani jsem chvílí neváhal. Pak mi to do cvaklo, zase jsem koupil hromadu her do zásoby!! Na svojí obranu, ihned jsem rozehrál Hollow Knight.

Ještě větší paradox než koupě, byla moje představa o hře Hollow Knight. Viděl jsem jen pár obrázku s výsledným hodnocení hry 9/10, 4*/5*, 90% ze 100%. Mylně jsem si myslel, že to bude graficky líbivá hopsačka s divným panáčkem a jeho mečem. Na začátku to tak i vypadá, než se vydáte do podzemí. Po dvou hodinách v podzemí jsem pochopil, že tohle bude asi trochu jiná hra. Stále jsem mohl někam jít, pořád pokračovat jako by to nemělo konec ale vůbec jsem nevěděl kam, ani vrátit jsem se nemohl, protože jsem neměl mapu. Až první silnější nepřítel mě poslal zpět na začátek. Takhle jsem hrál dvě hodiny.

Postupem času člověk pochopí zákonitosti Hollow Knight. Že je potřeba si obstarat mapu, a vše do ní pěkně zapsat. Najít nějaké šperky které vám dají do boje výhodu, získat vylepšení, víc trpělivosti v boji s bossi a tak dále. Pokud se dostanete až sem, tak si vás už Hollow Knight omotal kolem prstu a vy jen čekáte co vám hra ukáže.

Něco k samotné hře. Lokace jsou nádherné, překrásné, dech beroucí, temné, tísnivé, skličující, takové spektrum jsem opravdu nečekal. Ke každé lokaci skvělý zvuk a hudba, obzvlášť v pavoučím domě jsem byl v neustálém bojovém režimu. Vždy v dané lokaci několik druhů nepřátel, celkem je ve hře 150 druhů nepřátel!! Dále bych chtěl zmínit Charms - šperky, neskutečně ovlivňují herní styl. Zpočátku jsem vše sázel na útok (delší útok, rychlejší útok atd) a pak jsem se zasekl u jednoho bosse. Prostě to nešlo, změnil jsem vše na obranu a najedenou šlo vše jak po másle. Opravdu je dobré, si se šperky pohrát, občas vám hru ulehčí. To nemluvím o tom, že některé kombinace šperků se k sobě přímo hodí a znásobí to jejich účinnost.

Mohl bych tady vypisovat plno další kladný věcí na Hollow Knight ale to by zase byl neskutečné dlouhý komentář. Proto bych vám doporučil komentář od Ronika, který to přesně vystihl!

Verdikt: Kdybych věděl, že u Hollow Knigh strávím 44 hodin, budu si dohledávat informace na internetu. Vztekat se u Bossů (Aréna ta mi dala), tak snad si to ani nekoupím. Asi by to byla škoda, jelikož 95% moc her nedostává. 5% si nechávám na pokračování!!

Pro: Nevím asi všechno

Proti: Nevím asi nic

+22
  • PC 100
Po dohrání Ori and The Blind forest jsem si myslel, že lepší nebo minimálně stejně tak dobrou metroidvania hru už nenajdu. Nebudu se tu rozepisovat (v podstatě už po třetí po komentu na Super Metroid a Ori), co to je metroidvania a v čem spočívá její smysl, to už je všem známo a pospal to kde kdo. Pustím se proto rovnou do hodnocení Hollow Knighta a trochu toho srovnání s Ori si nakonec neodpustím.

První, co mě u Hollow Knighta napadlo, bylo, že tady se nebudu procházet po dech beroucích impresivních lokacích ve smyslu krásy, ale budu tady obdivovat svět pod hlínou, svět brouků, temný až hřbitovní, celé to působí jako záhrobní svět Ferdy Mravence. Chodbami se s ozvěnou ozývá chřestění ulit a krovek brouků. Celé to broučí království člověka nakonec překvapivě uchvátí. Není odpudivý ve smyslu fuj, hmyz. Jak jsem psal, je spíše ve stylu knihy Ferdy mravence a působí vlastně tak nějak pohádkově a roztomile. Celé to oplývá nápaditostí, což oceňuji, v době, kdy má člověk pocit, že vše již bylo vymyšleno, najednou narážíme na svět plný audiovizuálních a herních nápadů.

Pro Metroidvania hry je typické, že celý ten svět kompaktně funguje, že támhle najdete něco, co funguje jinde a celý svět je až hmatatelně provázaný. Hollow Knight opravdu působí doslova jako plastický model (byť je samozřejmě a díky bohu v 2D), hračka, jako by na ni šlo sáhnout a pohnout v ní s figurkami, spustit někde výtah, pákou otevřít dveře. Vše úžasně funguje v jednotlivých návaznostech. Přes to, že působí potemněle, skýtá nádherná "panoramata", doslova je to galerie podzemního architektonického stylu, působí v podstatě goticky, místy s nádechem renezance. Kromě krásných přírodních krajin a scenérií, podzemních tůněk a porostů, navštívíte podzemní královské broučí město, doly či drobné vesničky. Postupným vývojem pomáháte různým NPC broukům, kteří si pak otvírají po různu obchody a můžete nakupovat mapy či různé vylepšení pro vašeho hrdinu, můžete ukovat lepší meč u kováře a spoustu jiných srandiček. Jako velmi užitečnou zde shledáte i banku.

Postava zde nesbírá expy, jde tedy cestou čistě Metroida, nikoliv Castlevanie (kterou šla Ori). Jediné, co zde můžete nagrindovat je měna, jakési skořápky, které vypadávají z pobitých brouků. A že jich budete potřebovat, obchody jsou opravdu plné luxury goods, za které pěkně zaplatíte. Vylepšování postavy tedy neprobíhá nějakým level UPem, ale je vyloženě závislé na tom, co najdete. Kromě broušení meče, získání speciálních pohybů, kousků lebky, kde po sestavení 4 kusů získáte život navíc (jako v Zeldě A Link to The Past), mapy a podobně, získáváte přívěšky se speciálními schopnostmi. Některé zvýší dosah vašeho úderu, jiné kolem vás udělají obrannou ulitu když se doléčujete, lze zde mít polétavý destruktivní štít, popřípadě kolem vás mohou létat hmyzí spolubojovníci....každý přívěšek vyžaduje ovšem při nasazení určitý počet slotů, kterých je pomálu a získáváte je velmi vzácně. Takže z desítek přívěšků si můžete vybrat třeba čtyři či pět, které si nasadíte a je to opravdu dilema, které vybrat, co určit, aby vaše postava uměla či neuměla.

Hra kromě několika plošinkových výzev, kde je třeba kolikrát i na čas skákat s opravdu chirurgickou přesností a budete hledat správnou desetinu sekundy, kdy kliknout, abyste nespadli na bodliny, nabízí excelentní soubojový systém, na kterém doslova staví. Bossfightů je zde opravdu mnoho. Nepřátel je úžasné množství, je to doslova broučí encyklopedie a opět nad nápaditostí autorů smekám. Tady porovnejme s Ori, ta na soubojích prakticky nestála, bojovalo se na dálku a šlo jen o to, nezůstat někde obklíčen, případně jen umět včas uskočit u rychle útočících nepřátel. V Hollow Knight bojujeme na blízku a mnohdy je to hotový šermířský souboj plný úskoků,přeskoků, podběhnutí, výpadů, načasování, kdy se nepřítel odkryje a vykoukne z poza štítu. Některé bossfighty, ale i některé plošinkové pasáže, nejsou opravdu pro slabší povahy a já se u nich dokonale vztekám a pronáším u nich slova, které jsem kdysi takřka neuměl vyslovit, protože jsem navíc na plošinovky a časový press ve hrách dost levý, ale tohle je, říkám vám, opravdu škola. Vysoká škola plošinovek. Normálně mi rostou ramena a ego, že jsem tu či onu situaci zvládl a říkám si, třeba mi teď na staré hráčské kolena půjdou i jiné plošinovky, které jsem za svůj herní život zavrhoval s tím, že mi prostě nejdou (mám na mysli klasické levelovky, kde prostřílíte, prosekáte level, sejmete bosse a jde se dále, třeba si jednou dám Turricana nebo Shadow of the Beast :-) Tady ještě dodám, že když jsem v Ori asi na dvou místech zažil snad 50 smrtí, myslel jsem, že jde o nejtěžší hru, kterou jsem kdy hrál a dohrál. Jo, to jsem tehdy ještě neměl čest s Holllow Knightem :-)

Dalším specifickým aspektem je postup ve hře. Oproti jiným metroidvaniovkám, které jsou vesměs intuitivní a víte, kam můžete a kde je jasné, že se podíváte později, tak v Hollow Knightovi je to trochu jinak. Tam nevíte, kam přesně jít a boss fight rozhodně neznamená projití hranice určité pasáže. Některé bossy třeba totiž nedáte a vydáte se prozatím jinam a tam narazíte na bosse dalšího. Já jsem měl takto různě rozpracováno ve hře několik bossů a mnohdy tápal, kterého nedám proto, že jej dát ještě nemohu, jelikož mi něco chybí a kterého bych dát mohl, ale nedávám, protože to neumím. Odkrývání mapy navíc není automatické. Jednotlivé pasáže si kupujete od kartografa, ty pak procházíte a po odpočinku na lavičce se vám dokreslí, kudy jste šli, ale jen tam, kde to už přednačrtnul kartograf. Co ještě nepředkreslil, to vám zůstane temné i po projití. Hra tak kromě hektických soubojů nabízí takový mezi časový odpočinkový gameplay, kdy procházíte, kocháte se a hledáte. Naštěstí to hledání vesměs nenudí, vždy v nějakém koutě najdete další střípek k postupu a to vám nalije nový optimismus do dalšího postupu. Jinak ve hře jsou rozmístěny lavičky, kde po odpočinku i uložíte pozici a na těchto místech se probouzíte po té, co někde zemřete. U některých laviček je broučí metro, kterým se lze přepravovat mezi zastávkami v jednotlivých sektorech ve hře. Taky hezký nápad.

Na závěr ještě zmíním jednu zajímavost, asi trochu převzatou z Dark Souls. Každým úderem odčerpáte nepříteli duši. Ty se vám nalévají do takové baňky. Jakmile přijdete o život, můžete jej z té baňky obnovit. Duše se také dají použít jako energie do útočného kouzla. Jakmile někde zemřete, částečně vypustíte svou duši a baňka je polorozbitá (s poloviční kapacitou) do doby, než navrátíte svou ztracenou duši zpět. Také přijdete o peníze, ale ne nenávratně. Když se vrátíte do místa skonu, poletuje tam vaše duše, která na vás zaútočí, ale po třech ranách se do vás vlije, opraví baňku na duše a navrátí stav peněz, který jste měli před smrtí. Ale má to háček, jakmile zemřete ještě před vyzvednutím oné duše jinde, opět vypustíte duši, ale přicházíte o tu předchozí, včetně peněz, které jste v ní měli nastřádány.

Takže jak hra vychází ve srovnání s Ori? Lepší nebo horší? Ori je graficky asi přeci jen impresivnější, příběhově emotivnější a vsází na krásy lesa, byť nevlídného, zatímco Hollow Knight oplývá takovou zvláštní, potemnělou a zároveň vymazlenou nekrásou. Je to asi něco, jako by se vám měl vizuálně líbit třeba nějaký hororový dům, je to vlastně o atmosféře :-) Přes to působí Hollow Knight tak nějak roztomile. Herně je Ori stavěna na plošinkových pasážích, vývoji postavy včetně expů a stylů, když něco nejde, lze trochu nagrindovat a postup si usnadnit. Hollow Knight vám nedaruje vůbec nic. Co nenajdete, to nemáte. Herně je to tedy stejný žánr, obě hry jsou kvalitativně na tom také stejně, prostě na špici, postupem se ale liší, Ori je svižnější, Hollow Knight vás nechá ve svém prostředí tak nějak vymáchat, ale vůbec vám to nebude vadit. Obtížností si nejsem jistý, Hollow Knioght má určitě těžší a rozvleklejší postup, ale zatím jsem teda nikde neopakoval něco 50x jako ten strom se stoupající vodou v Ori :-) Každopádně k dnešní době jsou obě hry vrcholem žánru a nebál bych se drze říci vrcholem her za posledních 20 let a jsou naprostou povinností.

Drobný edit navíc na závěr:
Tak se blížím k 50 hodinám, ale ke konci asi ještě ani náhodou, úkolů je přede mnou ještě neskutečně mnoho, ale už začínám cítit zrychlený progress, po té co jsem našel raketový let do strany, plavání v kyselině a křídla, která mě povznesou o kousíček výše, než doskočím, mám pocit, že jsem trochu získal volnost a nechodím marně od ničeho k ničemu s tím, že tam či onde se stejně nedostanu a když někde jo, tak s totálním vypětím všeho zručnostního umu a doslova si sahám na naprosté dno svých schopností v tomto směru. Hra svým rozsahem doslova konkuruje běžným epickým japonským RPG. Někomu to třeba přijde moc, nicméně, ono to pořád neskutečně baví a vůbec mi nevadí, že když sednu k tomu, že jdu hrát, tak spustím Hollow Knighta bez zaváhání a nemám pomyšlení na to, že bych dal pauzu a na chvíli zahrál něco jiného. To se mi moc často nestává. Udělená stovka se jen potvrzuje a jestli hra něčím začíná mírně získávat navrch oproti Ori, tak je to svou komplexností. Schopnosti nejsou tak přímočaré rozdělené do nějakého stromu o třech větvích, ale jde si opravdu šít postavu na míru a přitom s ní umět naprosto diametrálně odlišné věci.

100%

Pro: Gameplay, souboje, grafika, hudba, zvuky, klasický metroid v boručím světě.

Proti: Místy člověk fakt tápe a začne se bavit podružnostmi, které nevedou k cíli.

+16