Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Hollow Knight

Hollow Knight: Voidheart Edition

24.02.2017
12.06.2018
25.09.2018
kompatibilní
87
78 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Pod ospalým městečkem Dirtmouth se ukrývá starobylá říše Hallownest, skrývající nesčetná bohatství, tajemství i nebezpečí lákající průzkumníky z celého světa. Jedním z nich jste i vy, rytíř vydávající se na cestu za dobrodružstvím vyzbrojený pouhým mečem. Navštívíte starobylá města, spletité jeskyně a smrtící pláně plné více či méně přátelských brouků. Vaše cesta vás zavede až na samotné dno Hallownest, kde na vás čeká tajemné srdce temnoty...

Hollow Knight je plošinovka podžánru metroidvania, odehrávající se v otevřeném světě, který postupně objevujete pomocí nově nabytých schopností. Svou postavu můžete vylepšovat mnoha různými způsoby – ať už se jedná o nové akrobatické pohyby (ke kterým patří například létání nebo sprintování), šperky, které vám poskytují různé výhody při boji, kupování nového vybavení či vylepšení stávajícího, nebo učení se nových komb od trenérů.

Inovativním prvkem hry je její přístup k mapování – Hollow Knight sice nekreslí všechno za vás a v obřím otevřeném světě plném skrytých pasáží a tajemství je velmi lehké se ztratit, ale aby se tomu zabránilo, nabízí bohaté možnosti pro mapování světa – můžete si kupovat ručně kreslené mapy od jiných postav a postupně je zaplňovat, psát si na ně poznámky a dělat značky. V průzkumu světa se vám bude snažit zabránit přes 130 nepřátel a 30 bossů.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 90
Hru jsem rozehrála v roce 2019 ale kvůli těhotenství, kdy mi hraní určitých typů her nedělalo dobře, jsem ji odložila na neurčito. Nyní, v roce 2022, jsem se k Hollow Knightovi vrátila a jsem za to ráda.

Kromě krásné grafiky a hudby mě na hře nejvíce chytla herní mechanika. Vždy, když jsem dorazila k nějakému bossovi, první pokus dopadl až na výjimky katastroficky. Mnohdy jsem si říkala, že to prostě nezvládnu a kašlu na to. Po x pokusech jsem ale začala přicházet na to, jak vždy konkrétní boss útočí a jak mám na něj reagovat. V podstatě se postupem hry zlepšovala nejen postava, ale i já sama. Nejvíce jsem si to ověřila na situaci, kdy jsem mohla opětovně bojovat s některými bossy a boj s většinou těch, kteří byli na začátku, už jsem zvládala levou zadní. Mezi nejtěžší bossy považuji Crystal Guardian, Watcher Knigts a Grimm. Jako nejvtipnějšího bosse považuji (The Collector)  .

Postup hrou hráči usnadňují charmy, které přidávají různé bonusové dovednosti a které lze různě nalézat po celém herním světě – Hallownestu. Bohužel se jich dá v daný moment aktivovat jen určité množství, což pak nutí hráče zamyslet se, jaká kombinace charmů je ideální a někdy je potřeba zkoušet různé varianty aby byl boj či průzkum efektivní.

Hrozně se mi líbí, jak má každá lokace jinou atmosféru a tak se mi nikdy nestalo, že bych upadla do nějakého stereotypu. Některé lokace jsem vyloženě nenáviděla ať už kvůli nepřátelům, či nevlídnému terénu. (The Hive, Queens garden, White palace)

Hru zpestřují také různé postavy, které postupem času potkáváte. Některé vám jen něco řeknou, jiné vám zadají úkol či s vámi mají možnost obchodovat.

Hollow Knighta jsem dohrála na 103% a i když vím, že jsem za sebou nechala některé nedokončené výzvy, s klidnou duší jsem hru odinstalovala. Po 70 hodinách hraní vím, že jsem si sáhla na maximum svých možností a tak mi nedělá těžkou hlavu hru takto opustit. (v Colloseu mi zbývá poslední úroveň, Hall of Gods jsem zkusila jednou a stačilo, Nightmare King Grimm atd..)  
Hollow Knight určitě není hra pro každého ale všem, kteří mají rádi výzvy a dokážou být trpěliví, hru všemi deseti doporučuji!

Pro: grafika,hudba,příběh,herní mechanika

Proti: někdy až příliš vysoká obtížnost, málo laviček k odpočinku

+35
  • PC 95
Herní výzva 2017 #2

Hollow Knight je jeden z vrcholů plošinovkového žánru. Je to parádní hra. Zaslouží si vaši pozornost.

.
.
.

Že to nestačí? Dobře.

V dnešní době už je fráze "je to jako Dark Souls" poněkud otřepaná, protože se jí ohání každá hra, kterou nemůžete dohrát jen pomocí mlácení X na gamepadu. Ano, obtížnost je jeden z hlavních znaků Dark Souls - ale ruku na srdce, kdyby se ta série ničím jiným nevyznačovala, nikdy se nestane takovým fenoménem. Co to tedy vlastně znamená, že hra je jako Dark Souls? Pro mě je to kombinace několika věcí - 1) atmosférického, nepřátelského a ručně s pečlivostí vytvořeného světa, kde na každém rohu čeká smrt a který je učiněná radost pomalu prozkoumávat, 2) příběhu, který sice není in your face, ale pokud se do něj zakousnete, tak vás uchvátí, 3) absence jakéhokoliv handholdingu nahrazeného postupným objevováním vlastní cesty hrou a tajů herních mechanik a i té 4) obtížnosti, která sice může být mírně frustrující, ale o to se vám dostane lepšího pocitu, když se vám nakonec povede zdolat. To jsou všechno věci, které v dnešních AAA hrách už prostě nenajdete a nahrazují je hodiny cutscén a stovky značek na open world mapě. To může být zábava, ale Dark Souls jsou prostě Dark Souls.

A Hollow Knight to má všechno. Je to nenápadná hra, která měla tu smůlu, že vyšla týden před vydáním dvou gigantů prvního kvartálu (Zeldy: BotW a Horizon) a neměla za sebou takřka žádnou marketingovou kampaň, na kterou tříčlennému vývojářskému týmu prostě nezbyly prachy. Na Metacriticu má dneska 4 recenze od webů (update: po měsíci si HK konečně všimly velké weby a má průměr 86 na Metacritic a 89 na OpenCritic, což z té hry dělá prozatím respektive 3. a 1. nejlepší PC hru roku 2017 podle těchto agregátorů, z čehož mám velkou radost), o kterých nikdo nikdy neslyšel. Což je ohromná škoda, protože učaruje skoro každému, kdo si ji zahraje. Budu opatrný s vyjádřeními stylu "nejlepší plošinovka všech dob", ale už dlouho se mi nestalo, že by mi nějaká hra zničehonic takhle vytřela zrak a podle ohlasů na zahraničních fórech nejsem zdaleka jediný.

Hollow Knight má ten největší, nejpropracovanější a nejatmosféričtější svět, který jsem kdy v plošinovce viděl. Ano, i v porovnání s takovými velikány žánru, jako jsou Castlevania: SotN a Super Metroid. Způsob, jakým je propojený, je z pohledu příběhu zcela logický, každá lokace má smysl a to všechno přes jeho omračující rozlohu. Je plný zajímavých věcí a po prvních pár lokacích je zcela nelineární - když porovnám svůj průchod hrou s průchody nějakých streamerů, máme úplně odlišné zážitky. Znáte takové ty momenty, kdy na začátku metroidvanie narazíte na plošinku, která je pro vás moc vysoko, tak je vám hned jasné, že tam je powerup, pro který se po získání nové schopnosti vrátíte? Tak tady je za tou plošinkou celá nepovinná lokace. A za ní další. Je to úžasné. Přesně tohle od metroidvania žánru chci a vážně jsem nečekal, že zrovna Hollow Knight mi to dá.

Progres hrou je velmi uspokojivý. Upgradů postavy je v poměru na délku hry sice menší počet, ale když nějaký najdete, tak je to opravdu solidní upgrade. Můžete získat nové pohyby, kouzla, bojové chvaty a šperky, kterých můžete nosit jen omezený počet a vytvářet si tak váš unikátní hrací styl. Po pomalejším začátku na vás na každém rohu čeká nějaký zajímavý předmět a explorace tak nikdy nebude neodměněna.

Obtížnost je tak akorát. Ovládání je vymazlené a hned vám přejde do krve, řadoví nepřátelé mají jasně zneužitelné vzory chování, takže stačí být opatrný. Bossfighty jsou sice obtížnější, ale s trochou tréninku není žádný boss nic nepřekonatelného - a když vám nějaký boss moc zatápí, můžete prostě jít jinam, odpočinout si, získat nějaké nové schopnosti a zkusit to znova. Většina složitějších bossů je navíc nepovinná, takže pokud nejste já a nepotřebujete hru dohrát na 100%, můžete se jim vyhnout. Po stránce platformingu je taky hra celkem zvládnutelná a téměř všechny složitější puzzly jsou nepovinné včetně jedné chuťovkové lokace, kde se obtížnost překlopí někam na úroveň temného světa v Super Meat Boy. To mi přijde jako ideální přístup - pokud chcete hru jen dohrát, tak to zvládne skoro každý, ale pokud chcete vyzobat všechno, musíte si to zasloužit.

Forma podání příběhu je téměř jedna ku jedné obšlehnutá z Dark Souls. Hra vás po intru hodí do neznámé lokace, ze které se dostanete do vesničky, která bude sloužit jako váš základní tábor po celou dobu hry. Najdete v ní jediné NPC, které vám řekne tři věty a nasměruje vás dolů. Dole na vás čekají další NPC, z nichž se část přesune do vesnice, kde vám budou poskytovat různé služby a část budete potkávat celou hru a sledovat jejich příběhy, které většinou končí špatně. Z různých nalezených textů a rozhovorů si postupně složíte velmi ponurý příběh o pádu kdysi mocné říše, ze které zbyl jen smutný památník její bývalé slávy. A že to je hodně ponurá hra. I ty chvilkové FUCK YEAH momenty vám nikdy neopomene zkazit, a to někdy naprosto sadistickým způsobem což nebudu prozrazovat ani ve spoileru :). Ostře to kontrastuje s roztomilým grafickým zpracováním, což byl určitě účel a funguje to na jedničku.

Když už jsem nakousl grafické zpracování - je fantastické. Chvíli mi trvalo, než jsem si na stylizaci postav jako z "flashovky" zvykl, ale po dohrání ji považuju za jeden z hlavních kladů. Nemluvě o lokacích. Město věčného deště, snový palác, houbové jeskyně, krystalové doly, včelí úly, dno světa lemované lebkami brouků... všechno vypadá výborně a někdy mi nezbylo než zírat. Doporučuju nesoudit podle screenshotů, protože díky všemožným animacím a efektům hra vypadá v pohybu o dost líp.

Samozřejmě, že se HK dá dost vytknout. Nepřináší do formule metroidvanií v podstatě vůbec nic nového. Herní tempo je ze začátku dost pomalé - kde vám jiné plošinovky sází jednu schopnost za druhou, tady se budete tři hodiny plácat v první lokaci a první pohybovou schopnost dostanete za pět. Mapovací systém je sice inovativní, ale hledání prodavače je spíš otravné než poutavé. Rozlehlost světa má za následek velmi častý backtracking a i když jsou ve hře fast travel stanice více druhů, ne všechny jsou z příběhových důvodů na užitečných lokacích. Peníze jsou tak od dvou třetin hry k ničemu. Toho všeho si jsem vědom. A víte co? Ve výsledku na tom pro mě nezáleží. Dohrál jsem tu hru na 100%, trvalo mi to 35 hodin, celou dobu jsem se skvěle bavil a kdyby zítra na Steamu vyšel Hollow Knight 2, okamžitě ho kupuju. Má svoje mouchy, ano, ale bohatě je vyváží klady.

No, tenhle komentář narostl do poněkud obludných rozměrů, takže ho bude lepší ukončit a ještě jednou zopakovat: Hollow Knight je jeden z vrcholů plošinovkového žánru. Je to parádní hra. Zaslouží si vaši pozornost.
+32
  • PC 95
Řekl jsem si, že pokud koupím nějakou hru, tak jedině že jí hned zahraji, už žádné nakupování do zásoby.
Hollow Knight byl v říjnovém Humble Monthly a mě zajiskřily očíčka. No a když přišel email, že když zaplatím na tři měsíce, dostanu Kingdom Come: Deliverance, ani jsem chvílí neváhal. Pak mi to do cvaklo, zase jsem koupil hromadu her do zásoby!! Na svojí obranu, ihned jsem rozehrál Hollow Knight.

Ještě větší paradox než koupě, byla moje představa o hře Hollow Knight. Viděl jsem jen pár obrázku s výsledným hodnocení hry 9/10, 4*/5*, 90% ze 100%. Mylně jsem si myslel, že to bude graficky líbivá hopsačka s divným panáčkem a jeho mečem. Na začátku to tak i vypadá, než se vydáte do podzemí. Po dvou hodinách v podzemí jsem pochopil, že tohle bude asi trochu jiná hra. Stále jsem mohl někam jít, pořád pokračovat jako by to nemělo konec ale vůbec jsem nevěděl kam, ani vrátit jsem se nemohl, protože jsem neměl mapu. Až první silnější nepřítel mě poslal zpět na začátek. Takhle jsem hrál dvě hodiny.

Postupem času člověk pochopí zákonitosti Hollow Knight. Že je potřeba si obstarat mapu, a vše do ní pěkně zapsat. Najít nějaké šperky které vám dají do boje výhodu, získat vylepšení, víc trpělivosti v boji s bossi a tak dále. Pokud se dostanete až sem, tak si vás už Hollow Knight omotal kolem prstu a vy jen čekáte co vám hra ukáže.

Něco k samotné hře. Lokace jsou nádherné, překrásné, dech beroucí, temné, tísnivé, skličující, takové spektrum jsem opravdu nečekal. Ke každé lokaci skvělý zvuk a hudba, obzvlášť v pavoučím domě jsem byl v neustálém bojovém režimu. Vždy v dané lokaci několik druhů nepřátel, celkem je ve hře 150 druhů nepřátel!! Dále bych chtěl zmínit Charms - šperky, neskutečně ovlivňují herní styl. Zpočátku jsem vše sázel na útok (delší útok, rychlejší útok atd) a pak jsem se zasekl u jednoho bosse. Prostě to nešlo, změnil jsem vše na obranu a najedenou šlo vše jak po másle. Opravdu je dobré, si se šperky pohrát, občas vám hru ulehčí. To nemluvím o tom, že některé kombinace šperků se k sobě přímo hodí a znásobí to jejich účinnost.

Mohl bych tady vypisovat plno další kladný věcí na Hollow Knight ale to by zase byl neskutečné dlouhý komentář. Proto bych vám doporučil komentář od Ronika, který to přesně vystihl!

Verdikt: Kdybych věděl, že u Hollow Knigh strávím 44 hodin, budu si dohledávat informace na internetu. Vztekat se u Bossů (Aréna ta mi dala), tak snad si to ani nekoupím. Asi by to byla škoda, jelikož 95% moc her nedostává. 5% si nechávám na pokračování!!

Pro: Nevím asi všechno

Proti: Nevím asi nic

+29
  • Switch 95
Tahle hra není ani zdaleka dokonalá. A i přesto jí to odpouštím a s nelituji ani jediné minuty, kdy jsem se u ní frustrovaně seděl. Úžasná atmosféra, podkreslená příjemnou hudbou, zvuky, které opravdu evokují, že jste se opravdu octli v nějakém bizardním hmyzím království to vše mě u hry drželo a nepustilo. Stejně tak působivý je příběh, který, ač se silně inspiruje kde se dá, je servírován pozvolna a nenásilně a jen na vás, zda se pustíte do nejrůznějších dialogů a třeba i čtení skrytých myšlenek NPCček ale i nepřátel. Myslím, že právě atmosféra umírajícího světa byla pro mě tím nejsilnějším zážitkem. Zmar, rozklad kdysi velkého království a šířící se nákaza byly vykresleny tak plasticky, že jsem hře odpustil drobné nedokonalosti v designu. Ostatně, právě atmosférou (a koncem) hra opravdu připomíná tolikrát zmiňované Dark souls.

Jinak jde o klasickou (i když zdařilou) metroidvanii a právě to by vám mělo pomoci se rozhodnout, zda se do téhle hry pustit. Pokud vám nevoní backtracking, arkádové pojetí soubojů a vylepšování jednotlivých schopností, poohlédněte se jinde. Hollow knight je skvělá hra jen tehdy, pokud přistoupíte na její pravidla.

Pro: Postavy, stylizace, výzva

Proti: špatně dávkování zdrojů - viz Divene z Grimm Troupe, občas nefér pasti

+27
  • PC 50
Největším kladem Hollow Knighta je audiovizuál, připomínající tvorbu Tima Burtona. Hra má neskutečnou atmosféru, podpořenou rozsáhlým a nápaditým lore.

Jako v každé metroidvanii člověk postupně zlepšuje životy (tady masks), v Hollow Knightovi ovšem nechybí ani vylepšování "many" (pro speciální útoky), postupné získávání komb nebo tzv. charms. Ty hlavní postavě propůjčí další schopnosti, jako třeba chvilkovou nezranitelnost po zásahu, rychlejší doplňování many (díky útokům nebo obdrženému poškození) atd.

Tím za mě výčet kladů bohužel končí.

"Za devaterými řekami a devaterými horami byl jednou jeden zajíček ... a měl to všude zkurveně daleko".

Mapa Hollow Knighta je stran rozsahu jednoduše zvěrstvo. Nejen že je obrovská, autoři "velmi chytře" vymysleli fast-travel tak, aby téměř nic neřešil. Skutečný unikát spočívá v současném užití tří různých metod fast travel (kdy dvě z nich typicky odemčete po desítkách hodin hraní) místo toho, aby nechali hráče jednoduše teleportovat mezi již odemčenými lavičkami. Takto i s použitím fast travel musím dlouhé minuty jít (mezi neustále se respawnujícími nepřáteli a hopsacími pasážemi) na místo, které chci prozkoumat (abych tam pokud možno zjistil, že mi chybí nějaká schopnost a šel zase zpátky). Už jen tohle je skutečně na hranici snesitelnosti a párkrát jsem vážně uvažoval o tom, že hru zabalím z tohoto jediného důvodu (průměrná metroidvania má 10-15 hodin, což je pro hru, založenou na backtrackingu, ideální).

S rozsahem mapy tak samozřejmě souvisí dávkování power-upů, kterých je stejně jako v jiných metroidvaniích, takže se tady postava vylepšuje výrazně pomaleji. Občas uplynou hodiny, aniž by měl člověk pocit, že se postava někam posunula stran síly nebo schopností. A k tomu si připočtěte, že narozdíl od ostatních metroidvanií chybí chytrá struktura levelů, která by hráče nenápadně vedla k power-upům, takže třeba double jump (který většinou v metroidvániích získáte mezi prvními) jsem získal po 30 hodinách hraní.

Druhé zvěrstvo je mapování. Pokud jsou tvůrci metroidvánií normální, tak máte od začátku mapu, která se postupně odhaluje podle toho, jak hrou procházíte. Pokud tvůrci normální nejsou, tak žádnou mapu nemáte, v každém novém levelu musíte najít speciálního obchodníka (cestičku z potrhaného papíru autoři přidali v nějakém patchi, do té doby to musela být opravdu zábava), který vám mapu prodá a následně si level normálně prochodit. A pokud si myslíte, že se do získané mapy automaticky level zakresluje, tak jste opět na omylu, na to je třeba navštívit lavičku. Naprosto nepochopitelný voser.

Hollow Knight se prezentoval jako Souls-like, ovšem boje s bossy nemají se Souls hrami téměř nic společného, často jde spíše o těžce arkádní přístup. Někteří bossové tak útočí vně hranice viditelnosti, různě po obrazovce poskakují nebo se rovnou teleportují, používají AOE útoky (autoři dokonce v jednom patchi u posledního bosse u AOE zvedli damage, opravdu k popukání), až na výjimky je to zkrátka jeden velký bordel. K tomu si přidejte veselý fakt, že nevidíte zdraví nepřátel, takže absolutně není jasné, jestli nějaká vymyšlená strategie k něčemu je nebo není.

Nepochopil jsem také, proč hra dávkuje "peníze" tak neuvěřitelně nesmyslně (často jsou hodiny naprosto k ničemu, v Dark Souls bych si alespoň zvedl level nebo něco koupil) a proč není možné prohazovat charmy jinde než na lavičce.

Podtrženo sečteno, krásný audiovizuál a bohatý lore, ovšem z hlediska designu by to chtělo nemálo věcí totálně překopat.

Pro: audiovizuál, lore

Proti: zvěrská roztahanost, mapování, boss fighty

+22 +23 −1