Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Kingdom Come: Deliverance

82
223 hodnocení Platformy
Žánr:
RPG > nezařazeno *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
13.02.2018 PCPS4XOne
Vývojáři:
Warhorse Studios
Oficiální stránky:
http://kingdomcomerpg.com/
České království Václava IV. Lucemburského už dobré dvě dekády upadá. Král se ukázal být v domácích i zahraničních záležitostech pouhým stínem "otce vlasti" Karla IV. Hospodářský sestup českých zemí byl umocněn morovou epidemií na sklonku čtrnáctého století a na dění v německých zemích Svaté říše římské Václav raději úplně rezignoval, až přišel na prahu století patnáctého o císařskou korunu. Klid však neměl ani jako český král, věrná mu zůstala jen nižší šlechta, ta vyšší proti němu neustále intrikuje a otevřeně podporuje jeho aktivnějšího bratra Zikmunda, který svého bratra neváhal zajmout a deportovat do Rakous. Píše se rok 1403 a v zemi mají volnou ruku drancující bandy říšských Němců, hlavně pak Uhrů a Kumánů, jimž Zikmund kraluje. Už nelze zůstat stranou, buď jste s Václavem nebo se Zikmundem...

První díl historické fresky ze zamýšlené trilogie je zasazen na malé (16 km²), ale o to propracovanější území města Ratají nad Sázavou a do jeho širokého okolí. Hrdina, který vlastními činy napíše své osobní dějiny na pozadí těch velkých, se jmenuje Jindřich. Je synem kováře, jehož rodina a sousedé v těchto neklidných časech zahynuli při přepadení rodné vesnice nájezdníky. V atmosféře vznikající "občanské" války na Jindřicha nečekají zdaleka jen epické bitvy. Váš hrdina se postupně zlepšuje v tom, co ve hře děláte, můžete se tak specializovat na boj, plížení či řečnictví. Jindřichovy dny (a noci) budou sestávat i z řady malých úkonů, buďto ve formě miniher (ostření meče, oprava zbraní, vytváření jedů...) nebo životních potřeb (jídlo, spánek...). Velký důraz je kladen na autenticky působící boj (8 typů útoků) muže proti muži na blízko (chladné zbraně), na dálku (luk) a z koňského hřbetu.

Kingdom Come se stalo jedním z nejúspěšnějších herních projektů na platformě Kickstarter. Distributorem konzolových verzí hry a fyzické PC verze se stala německá společnost Deep Silver. Digitální distribuci PC verze si zajištilo Warhorse Studios samo.


Poslední diskuzní příspěvek

M.a.t.t.: tak ty tu hru vlastně chválíš: krajina je zpracována vcelku reálně, tohle jsem už viděl ve skutečným lese - to je vyjádření pocty.…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 80
Poláci mají Witchera, Němci mají Gothic/Risen a Češi mají Kingdom Come.

Kvůli vydání hry jsem si vzal dovolenou, ale v práci jsem řekl, že jedu na chatu. Je trapné si brát dovolenou kvůli hraní hry, že. Ale je to pravda. Moje očekávání byla již od Kickstarter kampaně veliká a chtěl jsem pár nerušených dní, kdy bych se mohl ponořit do příběhu a vychutnat si procházky krásně zpracovanými lesy. Nakonec mi dohrání hry zabralo přesně 70 hodin a to včetně všech vedlejších misí, které jsem našel.

A jaké to tedy je? Zabugované jak prase! (ostatně první věta Dana Vávry v den vydání byla "Jsou tam bugy, sorry", což mluví za vše) Tahle hra by potřebovala ještě několik měsíců péče, kdy by se opravovaly bugy a vychytávaly různé nedokonalosti. Můžu v rychlosti jmenovat - NPCčka se při pohybu zasekávají o překážky, občas se zaseknou ve spánku nadobro, takže třeba nejde odevzdat quest, některé schody se nedají normálně vyšlapat, občas se zaseknete v nekonečném loadingu před rozhovorem a musíte hru natvrdo shodit, použití alchymistického pultíku vystřelí postavu vertikálně do vzduchu, načež při pádu zemře, některé side-questy nejdou dokončit, atd. atd.

K tomu si přidejte mizernou optimalizaci, kdy ani na slušném stroji (Ryzen5 + GTX1060) to na FullHD a medium detaily nedrží na 60 FPS a hlavně SAVE SYSTÉM! Prostě tu není quicksave a hra ukládá jen na předem určených místech, které nejsou rozmístěny úplně ideálně. Postupem času se naučíte vařit sejvovici, což je lektvar, který zastává úlohu právě quicksavu. Ale do té doby se vám několikrát stane, že přijdete třeba o hodinový postup ve hře - ať už kvůli rodině (musíte rychle skončit a hra se prostě neuložila, protože jste nepostoupili v příběhu a jen sbírali houby), nebo kvůli bugu (zaseknutí se v nekonečném loadingu). Vývojáři to zdůvodňují tím, že chtěli vymýtit save-scumming, ale zadělali si tím akorát na problémy. Myslím, že by se hráčovi měla ponechat volba, jak chce hru hrát / ukládat.

Nepochybuji, že se tyto věci postupně na základě feedbacku komunity odladí a bugy opraví, ale hra prostě vyšla jak vyšla a už teď v podstatě lidi rozdělila na dvě skupiny - jedna dokáže přivřít obě oči a v hodnocení nehledí na tato "dočasná negativa", ale ta druhá je z toho pořádně nasraná a na hru plive, kde může. Škoda, protože nebýt těchto porodních bolestí, tak si myslím, že by většina hráčů sázela hře "devítky".

Ale dost už těch negativ a pojďme si projet, co se povedlo. Inu, soubojový systém je... prostě jiný. Je nutné si na něj zvyknout a naučit se to. Ale s odstupem času ho hodnotím kladně. Není dokonalý (zvlášť v souboji s více nepřáteli padá na hubu), ale většinou dokáže nabídnout zajímavé souboje, kdy nelze jen zběsile klikat, ale je třeba se soustředit a předvést také nějaká komba / protiútoky. Střelba s lukem je podle mě až příliš těžká a v soubojích s nepřáteli jsem ho raději moc nepoužíval.

Systém vylepšování postavy (zlepšujete se v tom, co opravdu děláte) spojený s perky je fajn. Kromě klasičtějších dovedností jako je alchymie, kapsářství a lov divoké zvěře, tu najdeme i nezvyklé dovednosti jako je "pijáctví" (vylepšujete tím, jak chlastáte v hospodě) či "čtení". Na začátku jsem si koupil knihu o alchymii a čekal, že mi po přečtení přidá pár bodíků do skillu, ale jaké bylo moje překvapení, když mi hra zahlásila, že neumím číst a musím se to teprve naučit! A i poté, co mě to jedno NPCčko naučilo, tak se mi chvíli motala písmenka a až po nějaké době moje postava dokázala vše perfektně přečíst. Rád jsem poté sedal na lavičku a trávil čas čtením získaných knih.

Potěšilo mě i 20 slotů pro vybavení hrdiny, kdy na sebe můžete navléci několik vrstev oblečení - přesně tak, jak se to tehdy nosilo. Můžete si i koupit několik druhů koní (liší se rychlostí, nosností a kuráží) a vybavit i je. Ekonomika funguje a pocit, že mám dostatek peněz na vše, co potřebuji, jsem měl až v poslední čtvrtině hry. Některé momenty - např. první ranní modlitbu v klášteře, kdy jsem přes okna sledoval východ slunce, jehož světlo začalo zaplňovat interiér či legendární pařbu s farářem Bohutou - si budu pamatovat dlouho.

Celkově hru i přes porodní bolesti hodnotím velice kladně. Warhorse naší malé zemičce udělali ve světě dobrou reklamu a opravdu doufám, že budou pokračovat ve stopách Witchera a postupně se dočkáme ještě lepšího druhého a naprosto dokonalého třetího dílu. Vávra říkal, že prodeje jsou dobré a že přece jen tak nezahodí všechny ty vyvinuté technologie. Takže pojďme hoši!
(každopádně pokud dokážete vydržet pár měsíců, než vyjdou patche, tak uděláte jedině dobře)

Pro: Zpracování herního světa, inspirace v reálných historických událostech, zajímavý soubojový systém, systém vylepšování dovedností, cutscény vypadají skvěle, excelentní hudba, některé questy jsou dokonalé

Proti: Hra vyšla v podstatě v betaverzi a bude nutné několik měsíců opravovat, nevychytaný save systém, ošklivý hlavní hrdina posedlý hledáním meče, trochu předvídatelný příběh, nelze do mapy zapisovat poznámky

+75 +76 −1
  • PC 100
Osm let čekání, čtení vývojářských deníků, kickstartování, testování alfaverzí a betaverzí, sledování zábavných videí z vývoje, Viktorových stand-upů a trailerů...ano, přiznávám, že pro mě Deliverance bylo již od oznámení srdcovkou, protože podobnou hru jsem si přál již dlouho před založením Warhorse - něco historického, ideálně z naší vlastní země, bez fantasy či sci-fi elementů. Navíc v královském žánru open world RPG, s AAA cryengine zpracováním a od lidí stojících za mými nejoblíbenějšími českými hrami (Mafia/Flashpoint - Dan Vávra/Viktor Bocan). Nešlo se netěšit. Aby ale nevznikla mýlka - Deliverance bych hodnotil stejně, kdyby ho vytvořil tým v Nigérii o jejich zemi, pokud by bylo takto kvalitní. České zasazení je samozřejmě skvělý bonus, primární je ale samotné provedení. V době vydání však Deliverance trpělo na bugy (a pár se jich najde i dnes, nedostatky vypíšu na konci), což mě přimělo ještě vydržet a počkat si na finální, obsahově kompletní verzi. Rozehrál jsem tedy až s patchem 1.9.2, všemi DLC, zapnutým hardcore módem a po upgradu PC, aby nebylo třeba dělat příliš kompromisů.

První, co mě na Deliverance po rozehrání zaujalo (po skončení několika nádherně zpracovaných inter) bylo, jak dobrý mám "feel" ze samotného hraní/ovládání Jindry. Velmi mi sedlo, že Jindra není jen odosobněná levitující kamera, ale skutečná postava, takže vidím své tělo při pohledu níže, ramena či luk při pohledu za sebe a ruce při interakci s předměty (sbírání šípů z mrtvých nepřátel, otevírání dveří..). Zní to možná jako malichernost, ale tohle rozhodně není samozřejmost - z 3D first person RPG her tuto fyzikalitu zatím neměla snad žádná. Tohle je jeden z důsledků volby Cryengine, a to důsledek velmi pozitivní.
Druhou okamžitě viditelnou věcí je nádherné grafické zpracování. Ať už jde o chajdy, domky, hrady, vesničky, městečka, hvozdy, lesy, louky, potůčky, řeky...vše je zpracováno se smyslem pro detail a znamenité zachycení reality. Osvětlení působí úžasně reálně a kvalita textur je univerzálně perfektní (na PC). Dokonce bych řekl, že z dnešních her má podobně malebné zpracování světa jen Red Dead Redemption 2. Občas jsem se musel zastavit a prostě si užívat tu nádheru. Ve spolupráci s herními mechanikami Deliverance působí skoro jako stroj času do Čech léta páně 1403. Postavy jsou zpracovány také dobře (zejména oblečení), kde však prezentace trochu selhává jsou obličeje a jejich animace - zejména s očima při dialozích by to chtělo něco udělat, působí příliš staticky.
Za to zpracování map..nádhernější mapy než má Deliverance v herním průmyslu neexistují.

RPG systém. Deliverance si bere to nejlepší od konkurence a mixuje do toho dávku zdravého rozumu a simulace. V praxi to znamená, že primárně hráč své dovednosti zlepšuje děláním té dané činnosti ve stylu TES (e.g. střílím lukem zvěř ---> zlepšuji se v lukostřelbě a lovu). Do toho si ale na každém druhém (či třetím, pátém..) levelu dané dovednosti mohu vybrat perk, podobně jako ve Falloutech. Některé perky jsou čistě pozitivní, jiné mají i negativa, ale vesměs jsou zábavné (True Slav) a levelování příjemně okořeňují. Progrese postavy je v Deliverance obecně zvládnuta téměř výborně - podobně jako v Gothicu, na začátku je Jindra opravdu vesnickej vidlák, jenž má problém máchnout mečem aniž by mu vypadl z ruky, zatímco na konci mi nedělalo problém bojovat se třemi bandity v plátové zbroji zároveň. Píšu ale "téměř", protože bych i tak uvítal, aby ta progrese byla ještě pomalejší, vzhledem k rozsáhlosti hry - v Posázaví jsem strávil kolem 200 hodin (částečně i díky nemožnosti používat fast travel v hardcore mode). Jinak o herních mechanikách bych se tu mohl rozepisovat do aleluja (plížení, kapsářství, páčení, boj s mnoha typy zbraní..), zmíním tedy alespoň tři konkrétní příklady:

- Chlast. Nejen že je to samostatný skill s vlastní kategorií perků, ale i způsob jak je chlastání zaimplementováno je na herní poměry realistický a zároveň neotřelý. Napiju se a zezačátku jsem v klidu..postupně se opilost zvyšuje..a dokud jsem "v náladě", tak se mi sice malinko kolébá obraz, ale dostávám bonus k výřečnosti..pokud se ale ožeru jak zjednanej, obraz se rozmaže, nedokážu chodit rovně, místo bonusů se mi staty zhorší a pokud jedu dál, tak následuje bezvědomí. A druhý den samozřejmě pořádná kocovina.

- Čtení. Protože Jindra je na začátku vesnickej balík, tak samozřejmě neumí číst. Sice to malinko koliduje s přístupem k deníku hned od začátku hry (který je psaný z první osoby), ale budiž, gameplay ústupek. Každopádně pro čtení ingame knih (a možnost plnění některých questů) je dobré se naučit číst. Takže navštívit písaře a skutečně ingame si sednout a číst knihu. A postupně jak se člověk učí, tak se nesmyslný text v knihách mění za správný. A když si sednu (třeba na hajzl), tak dostanu ke čtení bonus. Podobný věci ve hrách prostě miluju.

- Alchymie. Říkat tomu "minihra" je skoro až urážka. Je to prostě krásně in-game zpracované míchání lektvarů z všemožný bylin, jejich drcení, vaření, kombinování...žádné GUI tabulky jak z Excelu, ale krásně zpracovaná herní činnost, jak to má být. A jak se v alchymii člověk zlepšuje, tak si také odemyká různé perky, jež jí usnadňují.

Svět si žije svým životem, postavy mají své rozvrhy, přes den práce, večer zábava, v noci spánek..zaujal mě např. detail, že když jdou lidé spát, tak se svléknou a oblečení si dají do truhly..to se dá samozřejmě při gameplayi využít.
Nebo jak postavy Jindru vítají a komentují nejen dle reputace, ale třeba i špíny na oblečení..zkrátka smysl pro detail.
Deliverance je opravdu vtahující záležitost a ten skoro až simulační aspekt - jak je zpracována únava a potřeba se občas vyspat, hlad a nutnost jíst..vše napomáhá pocitu "jsem tam". Když jsem se plížil do vypálené Skalice na začátku hry a začala bouřka, nemohl jsem si nevzpomenout na STALKER a jeho atmosféru. Tu v Deliverance též brilantně dokresluje soundtrack Jana Valty a Adama Sporky.

Také musím zmínit souboje. Souboje pro mě nejsou důvod, proč hraju hry - víc mě baví explorace, dialogy, questy - ale nepodstatná složka to není. V Deliverance jsou zpracovány poměrně unikátně, ale mají i své nevýhody. Nejdříve to dobré - funguje zde ta progrese, kdy člověk má z nepřátel respekt, ale po pořádném vytrénování a s lepší výbavou už si troufne i na menší přesilu. Stejně tak je skvělá možnost mířit na jednotlivé části těla, učit se nová komba a finessy typu masterstrike. Problém je, že aby ten systém míření fungoval, je zapnut lock-on. A ten funguje výborně při duelu 1-1, ale když je nepřátel víc, ani na gamepadu není úplně snadné mezi nimi přepínat, a není příjemné nechat se mlátit ze strany, protože se tam nemůžu zrovna kvůli lock-onu podívat.
Možná by nebylo od věci dát hráči možnost lock-on pro masovější bitku vypnout a sekat "po skyrimovsku", ale kdo ví jak by to fungovalo. Na druhou stranu, Deliverance je realističtější než většina (všechna?) ostatních RPG a nemožnost jednoduše bojovat proti hordám nepřátel zde docela sedne. Když jdu vyčistit kemp kumánů/banditů, tak se vyplatí je nejdřív prořídnout lukem (klidně s otrávenými šípy) a pak se snažit dodělat zbytek (a pokud mají dobré zbroje, tak vzít kladivo/palcát místo meče). Zkrátka snažit se hrát inteligentněji, než naběhnout do hloučku a sekat/tančit jak v Zaklínači.

Questy. Ve hře plné inovativního přístupu k designu jsou questy možná vůbec nejzajímavější. Nejen, že jsou vesměs velmi dobře napsané, umožňují často různé postupy a využívají rozsah herních mechanik jak to jen jde, ale hra též vcelku příjemně pracuje s časem. Takže questy kde to dává smysl (např. je potřeba donést otrávenému protijed) mají nějaký hráči neviditelný time limit a pokud se na ně Jindra vykašle, může to mít své vlastní následky - ale hra s tím počítá a jede se dál, žádný game over screen. Jindra je skvělý protagonist, vůbec pro mě nebyl problém se do něj vžít. I když je pravda, že dialogy a příběh jsou spíš psané pro Jindru Klaďase, nežli Jindru Psychopata. Co se obsahu questů týče, tak nebudu spoilovat detaily, ale připravte se na vyšetřování různých zločinů, hledání kacířů, pomoc s přípravou svatby, záchranu morem zasažené vesnice, infiltrace kláštera (ten byl vskutku brilantní) a mnoho dalších.
Questy jsou zde takřka na úrovni třetího Zaklínače a z hlediska svobody konání možná i před ním, každopádně daleko před popkornem jako AC Odyssey či Horizon. Mimochodem, DLC jsou naprostá nutnost pro kompletní zážitek. Nejen kvůli přidané funkcionalitě (stavba vesničky, možnost mít psa), ale hlavně Ženský Úděl a Milostná Dobrodružství Jana Ptáčka obsahují i jedny z nejlepších questů, co jsem v RPG hrál. Jedno je tragédie, druhé komedie, ale doporučuji vše.
Je pravda, že závěr hry nechává otevřené dveře (resp. vrata) pokračování, ale přesto je závěr zpracován tak výživně, že mi to vůbec nevadilo. Spíš to ve mne jen vyvolalo chuť ono pokračování hrát hned teď. A ta perfektní orchestrální metalová skladba v titulcích..nemohl jsem si nevzpomenout na zdánlivě se nehodící, ale přesto dokonale hrnec-na-prdel sednoucí Lake of Fire v první Mafii.

Je asi na čase vypsat i všechny bugy jež mne potkaly, a nedostatky, které bych chtěl vidět zlepšené do budoucí hry. Předpokládám, že lidé z Warhorse o tomto všem ví - většina věcí je zkrátka limitace technologie nebo budgetu.
Ale zde jsou, nejdříve bugy:

- jedno propadnutí do země v lese při lovu zajíců (nejdřív propadl zajíc, já se šel podívat kam zmizel a už jsem zahučel taky)
- nemožnost zazoomovat mapu v ratajích (vyřešilo se samo od sebe po pár hodinách)
- při dialogu se Štěpánkou na Talmberku kamera kouká do zdi místo na Jindru
- čas od času NPC projde skrz jinou NPC
- Kuno (postava z DLC) nebyl kde měl být a nemohl jsem pokračovat quest (vyřešil reload pozice)
- jednou mi Jindra udělal v inventáři T-Pose, naštěstí po vypnutí/zapnutí hry vše v pořádku
- dva pády do Windows (tyto byly způsobené příliš malým swap file, po jeho zvětšení žádný crash, takže to asi ani není chyba hry)

A nedostatky:
- chápu, že Warhorse nemá zdroje Rockstaru, ale přesto doufám, že se do dvojky zlepší animace obecně. V dialozích, ale např. i taková šenkýřka v hospodě vypadá krapet roboticky
- grafice trochu ubližují stále dost viditelné LoDy (přepínání kvalit modelů v dálce jak se hráč pohybuje). Je to vidět hlavně při rychlé jízdě na koni a to i na maximální nastavení detailů
- nezničitelné a neprůjezdné keře. Chápu, že v reálu jsou některé keře taky prakticky neprostupné, ale v Deliverance byl občas opravdu opruz hledat kudy projít/projet, protože můj jinak skvělý kůň Sleipnir nedokáže prošlápnout keřík
- občas (naštěstí vzácně) neseděl text v deníku s realitou co jsem v questu udělal. A někdy také ne úplně ideálně navazovaly dialogy v questech. Plus jeden nebo dva questy jsou dost rigidní a nenabídly mi řešení se kterým bych byl spokojen, ale to byl asi záměr
- clipping oblečení byl občas trochu viditelný

Nakonec ještě poznámka k hardcore mode. Z celého srdce doporučuji hrát s ním. Hra je sice asi obtížnější (srovnání nemám, hrál jsem jen s ním), ale už jen to, že nevidíte GPS ikonku Jindry na mapě dělá z Deliverance ještě imersivnější záležitost. Nutnost se skutečně koukat kolem sebe, dávat pozor kde jsou různé zajímavosti a navigovat dle prostředí či pozice slunce. Skvělé. Deliverance je asi první hra za nevím kolik let, ve které jsem se regulérně ztratil v lesích. Pro někoho to možná zní otravně, ale já si to užíval. Absence fast travel sice znamená hodně času v sedle, ale s rychlým koněm to není problém.

Takže...díky Dane, Viktore, Martine, Guldy, Bodkine, Ašo a všichni ostatní z Warhorse, za tento středověký a nezapomenutelný zážitek. Těším se na další.

Pár pohlednic z Posázaví:

https://abload.de/img/379430_20190823015643q8j7d.png
https://abload.de/img/379430_20190824005613rsj47.png
https://abload.de/img/379430_20190827224517fbjx7.png
https://abload.de/img/379430_2019083123434793kht.png
https://abload.de/img/379430_201908240101139sk53.png
https://abload.de/img/379430_20190906163301d1jbj.png
https://abload.de/img/379430_2019082409084436kr4.png
https://abload.de/img/379430_20190824110103bzkl0.png
https://abload.de/img/379430_20190823202122yjj6e.png

A pár videí:
Noční procházka ze Skalice
Večer v Ledečku
Lesy nad Sázavou
+60 +61 −1
  • PC 90
Předně bych chtěl sdělit, že jsem Vávrovec. Cokoliv co pan šéfkuchař Vávra přinese ke stolu, já s nadšením sním a odcházím vždy sytý a spokojen. Pravda je, že u tohoto pokrmu jsem si doopravdy nebyl jistý, jestli tenhle recept zabere a jestli se s ním celá Vávrova kuchyně dokáže poprat. No ale zabral a dovolím si tvrdit že velmi dobře, skoro až perfektně ale to by nesměla občas ujet ruka s kořením.

Začal bych s tím co se bezesporu povedlo nejlépe. Česká krajina je v téhle hře úchvatná a jde viděl že si tu někdo dal fakt zabrat. Je detailní plná keříku a typických českých kopečků. Lesy tu vypadají jako pravé lesy a ne jen jako plácek kam si před Vánocema jedete za stovečku uříznout šišatej stromek. Mezi krásnou českou zelení se schovávají i neméně krásné menší i větší vesničky, které jsou skromné jak by asi ve středověku opravdu byli. Dominanty těchto vesniček jsou povětšinou krásně zpracované kostely a hrady. Vrchol toho všeho je nejspíše Sázavský klášter který je projekt sám o sobě. Prohlídka v něm mě neuvěřitelně potěšila. Po tomhle kusu země si rozhodně ještě udělám walking simulátor.

Když si ale tak chodíte v téhle hře po krajině. Je docela možné že vás po cestě přepadne banda lapků. V tu chvíli se musí vytasit spolu s mečem i soubojový systém. Toho jsem na poprvé bál...vlastně i na podruhé...ok možná i po třetím setkání jsem si nebyl úplně jistý co to vlastně dělám ale pak se to zlomilo a souboje začali být doopravdy zábavné. Z videí se mi to nezdálo ale při samotném hraní je souboj plynulí. Jednotlivé údery do sebe krásně zapadají a porazit nepřítele jde snadno. Rozhodně bych to neoznačil nálepkou "hardcore". Protože jediné co je potřeba u souboje je trocha trpělivosti a přemýšlení. Můžete mi věřit. Sám jsem casual hráč co to v Dark Souls vzdal už po 20 minutách. Podobné je to i s lukostřelbou. Prostě si na to zvyknete a po pár výstřelech máte vy kurzor v hlavě a nepřítel naoplátku šíp.

No a dostáváme se k umělé inteligenci a s tím k prvním zaškobrtnutím z Warhorse. Líbí se mi styl jakým se vývojáři vydali. Každé NPC někde bydlí. Každé NPC má svůj denní program a tím pádem je každému NPC u prdele že vy si chcete ve tři ráno opravit plátovou zbroj. Příjde mi to osvěžující. Nejste tu pan důležitý a jako každý si musíte hezky počkat, i tohle pomáhá vtahovat do atmosféry. Co ale nepomáhá samotná interakce s okolím. Je komické jak vás všichni ve městě zdravý jménem klidně pokaždé co kolem během chvilky projdete a pak z dialogů je očividně vidět že téměř každý nemá páru kdo jste. Během, souboje si v klidu můžete vytáhnete luk a NPC je jedno že mu míříte do tváře. Prostě si dál jen čtvrt metru od vás čachruje s mečem. Takových situací bych ještě našel. No ale po většinu času to člověka zvlášť netrápí.

Další věc co bych ohodnotil je příběh. Ten sám osobě zrovna moc neuchvátí. Syn kováře blablabla... Zabili mi rodiče blabla... Potřebuju zpátky krásnej meč, udělal ho tatínek blabla... Na můj vkus dost klišé a ke konci je i pár divných zvratů, ale jako živná půda pro questy to stačí. Ty mi přišli po většinu času hodně zábavné. Jsou dost rozmanité , někdy vtipné nečekal bych že s farářem může být taková prdel ale hlavně lidské. Všechny se zdáli být v reálném světě splnitelné a nepřestřelovali. Například potrestání šlechtice tím že s vámi musí na lov, hlídkování jako stráž po městě, či snad simulátor života mnichů. Postavy byly pro questy dobře napsané a mluvily k věci a smysluplně. V takových momentech není problém se do hry ponořit a sžít se se světem.

Takže podařilo se Warhorse uvařit dobrý kousek? Za mě ano. Po šedesáti hodinách ve hře jsem příjemně překvapen jak to všechno krásně vyšlo a jak zas odcházím nasycen a spokojen. Hra dokáže člověka doopravdy vtáhnout do prostředí a ukázat vám středověk v trochu střízlivějších barvách než jak je běžně vykreslen a když chcete, dokáže být sama o sobě i zajímavou učebnicí dějepisu.


Pro: Prostředí, questy, pojetí, postavy, soubojový systém, učebnice dějepisu, záchody

Proti: Bugy, občas AI, klišé příběh, facial animace

+52 +53 −1
  • PC 90
Vždy jsem doufal, že u nás vznikne opravdu kvalitní RPG hra. Vlajkové lodi tuzemské produkce počítačových her v podobě Operation Flashpoint: Cold War Crisis, Mafia: The City of Lost Heaven nebo Vietcong jsou výborné a patří k tomu nejlepšímu ve svých žánrech, ale stále zde nebylo žádné opravdu velké RPG od vývojářů z České republiky. V Německu nebo Polsku to šlo, ale u nás stále nic.

Izometrické Tears nikdy nevyšlo, podobný osud potkal i pozdější chystané Vision postavené na pravidlech Dračího doupěte od Altaru a Inquisitor se stále odkládal a byl především daleko více akční, než by si většina (role play pozitivních) hráčů žádala. Naději tak přineslo až oznámené Kingdom Come: Deliverance, aneb videohra, která se na základě jistého článku měla stát antitezí populárního Skyrimu. Po úspěšné kampani, kdy byly zafinancovány náklady na vývoj, šlo pouze čekat, jak vše dopadne. Osobně jsem se stavil k projektu neutrálně až skepticky, jelikož použitý Cryengine zrovna nepůsobil jako vhodná volba pro role play titul a druhou otázkou bylo to, jak si tvůrci poradí s ryze středověkým zasazením a důrazem na realistickou vizi doby roku 1403. Pokud je mi známo, až tolik čistě příběhových her ze středověku není (možná Mount & Blade nebo Darklands), takže tvůrci šli tak trochu do neznáma.

Po dohrání hlavní příběhové linky a většiny vedlejších úkolů mohu říci, že se jim zpracování středověku povedlo náramně. S ročním odstupem od vydání se podařilo vychytat většinu chybek a problémů, a technická podoba hry je dnes plně odladěná. S vydáním Royal edice to bude, předpokládám, ještě o stupínek lepší, takže v tomto směru se už není čeho obávat. Navíc Rataje a okolí jsou opravdu pěkně zpracované, a vizuální stránka si zaslouží pochvalu. Potěší i rychlé načtení hry (při instalaci na SSD) a absence nahrávání dalších míst v průběhu hraní. Co je ovšem stále důležité je obsah, aneb otázkou je jak se povedl příběh, jaké jsou vedlejší úkoly a jak se vše hraje.

Povedené RPG se pozná podle toho, že na něj - a především jednotlivé zážitky z něj - vzpomínáte ještě dlouho. A do této kategorie s největší pravděpodobností bude spadat i Kingdom Come: Deliverance. Ačkoliv příběh působí jako delší prolog (tak to ovšem bylo i plánováno), najde se v něm mnoho zajímavých událostí, a dobové reálie jsou opravdu využity na maximum. Šarvátek a střetnutí s Kumány a lapky je spíše méně nebo na ně dlouhé hodiny vůbec nenarazíte, a obyčejné obyvatelstvo a jejich problémy obvykle řešíte jinou než krvavou cestou. Jak by ne, hlavní hrdina Jindřich je syn kováře, který toho o boji s nepřítelem opravdu moc neví. Jeho předností tak budou minimálně z počátku rychlé nohy, silné plíce a výřečný jazyk. A tak to má ve správném RPG vypadat. Protože naopak u konce je Jindra v tvrdém kyrysu, s drahým mečem u opasku a se šlechtěným koněm. Ale cesta to není jednoduchá. Poměrně vysoký počet úkolů (mělo bych jich být více jak 50 vedlejších) na relativně malé mapě zaručuje stálou aktivitu, stačí si jen vybírat co je právě poblíž nebo na co má hráč právě chuť. Jednou budete řešit čarodějnice z Úžic, podruhé zase získávat předměty (dary) na chystanou svatbu. Naštěstí jsou úkoly nápadité a někdy mají i více řešení, protože moc dalších aktivit středověké Čechy nenabízí. Máme zde kostky, lázně nebo docela velký počet knih na přečtení, ale není toho příliš. Například takový lov je s těžko ovladatelným lukem spíše frustrující výzva, než zábava. Tím hlavním je ovšem rámcový příběh, který se soustředí na vzchopení se, detektivní práci a následně aktivní zapojení se do boje s nepřítelem. Příběh táhne, a moc často jsem od něj neodbíhal k jiným aktivitám (úkolům) pokud k tomu zrovna nebyl prostor. Určitě tak očekávám další události, které závěr hry naznačuje.

Často zmiňovaný propracovaný soubojový systém se povedl, ale jako u většiny hráčů, i mně velmi dlouho trvalo, než jsem si na něj zvykl. V jiné hře bych podobný systém už asi nechtěl vidět, ale je to zase něco trochu jiné. Naopak mě potěšil docela propracovaný systém schopností, a jinak kvalitně provedený inventář, kodex nebo podrobné statistiky z průběhu hraní. Na druhou stranu, například takové páčení zámku jsem předem vzdal a stáhl si na to modifikaci. Jako celek je ale Kingdom Come po stránce přehlednosti a ovládání až nezvykle dobré.

Jsem opravdu rád, že videohra odehrávající se v reáliích našeho Českého království dosáhla úspěchu, a dokázala bez často zbytečných fantasy prvků zaujmout mnoho lidí. Realismus, nebo snaha o něj, je podle mě velkou předností právě proto, že ji až tolik velký počet videoher nedokáže podat zábavně. Ruku v ruce s realismem jde i náplň hry, který připomíná RPG doby minulé a určitě nevede hráče za ručičku. Ano, je zde mnoho nových prvků jako je propracovaná mapa, přesný popis co a kde je třeba nebo výuka boje, ale kdo chce, může si nastavit „hardcore“ mód a hrát například s orientací dle hvězd na nebi. Pro zapálené fanoušky je Kingdom Come: Deliverance určitě splněným snem, nicméně i příležitostným hráčům role play titulů má dílo Warhorse co nabídnout.

Jsem rád, že jsem s hraním počkal přibližně rok a hrál jsme na novém PC, protože takto zmizela většina problémů Kingdom Come a zůstala jen výborná RPG hra, která si zaslouží ještě o chlup lepší pokračování.

Pro: nápadité úkoly, kvalitně napsané, vizuální stránka, možnosti, realismus

Proti: nevýrazná hudba, souboje plné krytí, páčení zámků

+51
  • PC 100
Dlouho jsem propadal skepsi, jestli vůbec tato hra vyjde. S tím, jak stále byl odkládán termín hry, jsem si říkal, jestli si Warhorse studios nevzalo velké sousto. Naštěstí jsem se, plný očekávání, vydání hry dočkal. Musím uznat, že tato hra u mě překonala hodně osobních prvních latěk v oblastí PC her – 1. hra, kterou jsem si koupil ještě v předprodeji, 1. hra, do které jsem zainvestoval více jak 500 Kč, 1. sběratelská edice, kterou vlastním. Vůbec této investice nelituji.

Již od samého spuštění hry se mi strašně moc líbilo ztvárnění období Středověku v Čechách. Dovoluji si říct, že v mnoha ohledech je toto ztvárnění velice realistické. Ať už se jedná o krásně ztvárněnou českou přírodou (při toulkách lesem jsem si připadal, jako bych si opravdu vyšel ven na procházku do lesa s lukem a šel lovit zvířata), rozpracované zbroje na ponku u kováře, či vyobrazení vesnic a měst. Nejvíc mě nadchlo město Sázava, kde vidíte rozestavený chrám a kolem vše, co je k té stavbě třeba. Pěkně je zde ztvárněná i výroba lektvarů. Nic takového jako je obvykle: sesbírat bylinky a pak se vám lektvar automaticky na určitém místě vytvoří. Zde si musíte vyrobit lektvar krok po kroku dle receptu sami. Když něco zkazíte tak samozřejmě zkazíte i lektvar a můžete začít od znova.

Jelikož se již delší dobu věnuji i historickému šermu, zaměřil jsem se i na zbroje a oděvy, které jsou ve hře. Musím uznat, že vývojáři dodrželi to, co slíbili a do hry zakomponovali věci, které se v této době nosily. Nikde jsem si nevšiml nesmyslné věci, která by bila do očí, protože by byla z jiného století.

Líbilo se mi i ztvárnění inventáře, kdy jsem na sebe mohl obléknout různé vrstvy oblečení, které i logicky odpovídali tomu, co a jak se v té době nosilo. V rámci hry jsem u některých zbraní či zvířat, narazil na odkazy na jiné hry, filmy či historické osobnosti. Co mě, jako velkého fanouška historie zaujalo, byl tzv. Kodex, kde jsem našel nejrůznější texty na x hodin čtení, které hráči přiblíží dobu, ve které se hra odehrává a jednotlivá řemesla, povolání, místa či stavy.

Díky tomu, že jsem hru hrál skoro od prvního dne vydání, nevyhnul jsem se místy pár bugům, které ve hře byly někdy více, někdy méně, do nedávného patche. Naštěstí jsem byl jeden ze šťastných hráčů (aspoň, dle toho, jak jsem sledoval různá fóra) a neměl jsem bugů ve hře až tolik, že by mi to znepříjemnilo hraní.

Hra je i více realistická díky tomu, že ji nemůžete uložit, kdykoliv se Vám zachce. Pokud ji chcete uložit tak musíte mít alkohol sejvovice anebo se jít vyspat. Když však zapomenete spát, anebo nemáte dostatek tohoto alkoholu, občas se stane, že hold se vrátíte ve hře o x hodin zpět (když třeba blbě spadnete ze skály). Ale není to nic, kvůli čemu by u mě hra klesla.

Jediné, co mě trošku mrzelo na hře, bylo to, že soubojový systém nebyl tak složitý a propracovaný, jak se na první pohled zdál. Je zde možnost naučit se různé finty s mečem, které při souboji určujete sami dle směru seku, který si zvolíte a můžou Vám dát navrch před Vaším protivníkem. Avšak od půlky hry bylo snadné porazit téměř jakéhokoliv protivníka a tyto techniky jsem se ani nepotřeboval učit, neboť jsem každého protivníka udolal základní obranou a odsekem či bodem. Doufám, že toto bude s nějakým budoucím patchem vychytáno a v rámci hry bude možnost zvolit si úroveň obtížnosti hry.

Základní dějová linie sice nebyla tak květnatá, ale vedlejší úkoly hráči řádně vykreslili období Středověku, aby si udělal pěknou představu, co a jak v té době chodilo a že to lidé neměli vůbec jednoduché, na rozdíl od dnešní doby.

Když bych to celé shrnul, tak jsem si hru náramně užil. Kochal jsem se krásným prostředím a již teď po nějakých 130 odehraných hodinách vím, že si tuto hru rád někdy zahraju znovu. Tentokrát však zvolím cestu počestného panoše a ne zloděje, před kterým se musela bát každá truhla a zámek.
+49