Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Inquisitor

70
85 hodnocení Platformy
Žánr:
RPG > nezařazeno *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
09.11.2009 PC
Vývojáři:
, (sekundární)
Oficiální stránky:
http://www.inquisitor.cz/
Inquisitor je hutné české RPG, na kterém se pracovalo okolo deseti dlouhých let. Ve výsledku vznikla hra obrovské rozlohy s herní dobou asi 200 hodin.

Svět Inquisitora je inspirovaný středověkou Evropou a ztvárněn ve 2D grafice viděné z izometrického pohledu. V ozvučení kromě kvalitního soundtracku nechybí ani zvuky prostředí, takže ve městě ráno uslyšíte kokrhání kohouta v lese tlukot datla a v jeskyni hukot meluzíny.

Hra se odehrává ve fiktivním království Ultherst poté, co se vyplnilo proroctví svatého Ezechiela o příchodu Ďábla. Před třemi lety se na obloze objevila hvězda, jakou nikdy nikdo předtím nespatřil a vzápětí na lid udeřily tři drtivé rány v podobě hladu, moru a ohnivého deště. Spousta lidí se vlivem těchto událostí odvrátila od Boha a nejrůznějšími odpornými rituály se snažila zalíbit temnému pánovi, který, jak se zdá, přebírá nadvládu nad světem.

Na počátku hry má hráč na výběr ze tří postav - kněz, paladin a zloděj. Za každou z těchto postav je hra jiná, každý má jiné dovednosti atp. RPG systém Inquisitora je unikátní a založený na stupních mistrovství (u každé dovednosti jsou čtyři a pro postup na další stupeň potřebujete určitou úroveň postavy, vlastnosti a dovednosti samotné). V závislosti na vaší postavě se můžete naučit až 80 kouzel rozdělených do sedmi magických škol (paladin kouzla prvních dvou stupňů, zloděj prvních tří a kněz všech čtyř). Kromě hlavní příběhové linie hra obsahuje také velké množství vedlejších úkolů, jejichž náplní je hledání kacířů nebo zmizelých osob, vyšetřování vražd, pomoc obyvatelstvu s různými problémy a boj s 90 různými druhy monster. (jako např.: přerostlá zvěř, skřeti, obři, nemrtví a démoni) Můžete si promluvit se 180 NPC, navštívit 34 nadzemních lokací s lesy, pastvinami a městy, prozkoumat 37 rozsáhlých dungeonů a sbírat magické i nemagické předměty, obojí rozčleněné do tří stupňů kvality.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 85
Inquisitor září v jinak mizerném portfoliu Cinemaxu jako démant a je zjevením, které si k nám snad zaskočilo časovým portálem ze zlaté éry Black Isle. Svoje tajemství nevydá vůbec zadarmo a cuká se jak prase na porážce, ale když už splníte prerekvizity náročnějšího hráče a prokousáte se prvotním skoro až nepřátelstvím, Inquisitor všechnu vaši snahu odměňuje jako žádné jiné RPG za poslední roky.

Je to hra, která není vůbec bez chyb, což asi nikdo soudný nemůže tvrdit. Teď ani tak nemluvím o často protřásané grafice. Výtvarný styl autorů je podle mě velmi profesionální, prostředí a objekty v něm detailní do té míry, aby zaplesalo srdce kohokoliv, kdo se dokáže odpoutat od technologického pozlátka a naopak docenit krásu decentního dvourozměrna (po přečtení recenzí s tím má k mému neskrývanému rozčarování zásadní problém i mnohý "profesionální" kritik). Dragon Age mi může na monitor nacákat třebas pět kýblů realisticky vypadající trollí krve, ale tahle hra má na rozdíl od něj duši a dokáže jako nic vyvolat skličující atmosféru ospalé vesničky, kde před vámi lidé zavírají okenice a nedůvěřivě pozorují špehírkou.

Dokonce nemám problém ani s vytýkanou přestřelenou obtížností. Hrál jsem za kněze (mág) na nejvyšší možné nastavení a nic strašného to nebylo. Myslím si, že Inquisitor získal takový nespravedlivý cejch hlavně díky tomu, že má křivka obtížnosti napříč akty ne stoupající, ale klesající tendenci. Hráč je vyklopen do nejhoršího a poraď si. A zatímco moderní trendy velí rozkoukávajícího se hráče pohladit po hlavě a pofoukat mu bebí na odřeném koleni, zde za pochodu a během seznamování se základními herními mechanismy musíte vypořádat s nedostatkem zlata, zdraví, many, směšnými kouzly i výbavou a souboji, kde každý jeden může znamenat konec. Je to survival a nikdo nikoho nevodí za ručičku. Přehlédnete jako já v úvodní vesnici zásadního psího společníka do party? No tak to je pech, není-liž pravda? :-) Zhruba od druhého aktu ale obtížnost strmě padá a ke konci hry zabíjíte pohledem, což je možná spíš plus, protože soubojů jste se už tou dobou nabažili víc než do sytosti a můžete se soustředit na rozplétání děje.

Potíže vidím spíš v jiných věcech, jako třeba četných technických chybách a slepých uličkách. Bohužel i po posledním patchi jsem minimálně dvakrát napálil do bugu natolik kritického, že mě donutil se vrátit k dřívější uložené pozici. Inquisitor trpí i mnoha hluchými místy, kdy je řada dungeonů opravdu až příliš megalomanských a na jejich průchod aby si člověk vyhradil (doslova) celé odpoledne. Manipulace s inventářem je zdlouhavá a únavná, vývoj postavy sice originální, ale i velmi nevyvážený, průstřelný, zneužitelný. V průběhu hry pravděpodobně objevíte spoustu podpásovek hernímu systému, pomocí kterých si značně usnadníte život.

Jenže vzápětí musím netrpělivě dodat, že při ohlédnutí zpět se zmůžu leda tak na blaženný úsměv a najednou mi všechny zmíněné vady připadají jako banality významu natolik malého, že je dokážu odehnat nedbalým mávnutím ruky. Tohle je totiž hra, která přímo vře fanouškovským nadšením tvůrců a jejich upřímnou touhou přivést na svět ještě jednou naposledy něco z těch hutných izometrických RPGček jako Baldur' Gate, Icewind Dale, Fallout, Planescape Torment, Arcanum,... Nadšení je to neuvěřitelně nakažlivé a i když jsem Inquisitora hrál před půl rokem, ještě pořád cítím v mysli jeho ozvěnu.

Hra je nevídaně dlouhá a i když se to s takovým časovým rozestupem těžko odhaduje, textů mi připadalo snad ještě víc než v Planescape Torment. Vůbec to ale není problém, protože jde o texty vysoce čtivé a kvalitní a autoři s jejich pomocí rozjíždějí velkolepý, detektivní příběh na neokoukaném a minimálně pro mě atraktivním pozadí inkvizice a temného středověku. Pouhým studiem popisků desítek předmětů a kouzel lze strávit dlouhé hodiny a je naprosto jasné, že máme co do činění s partou pološílených grafomanů, kteří se stůj co stůj rozhodli dát život výjimečně propracovanému univerzu.

Děkujme těmto zaníceným grafomanům stejně jako všem ostatním, kdo se podíleli. Inquisitor rozšiřuje zlatý fond jak českých her, tak RPG žánru obecně. Škoda jen, že ač krví aristokratem, v dnešním světě už jakoby nenachází trůnu, na který by mohl usednout, a je pohozen v masovém hrobu s mnohem špinavější lůzou...

Pro: DIALOGY, příběh, atmosféra, délka, obtížnost, tři rozdílná povolání

Proti: rozsah některých dungeonů, bugy, zbytečně nastavovaný závěr

+52+52 / 0
  • PC 50
Nejvíce fascinující na Inquisitorovi je, že v aspektech náročných na vývoj si vede skvěle, zatímco v aspektech, u nichž postačí běžné vývojářské schopnosti a trocha zdravého úsudku, propadá. Jeho svět je vážný a přesvědčivý, v podstatě se jedná o propracovanou variaci středověku s řadou autentických motivů a problémů, jejíž fantasijní prvky ji zprostily požadavku na úplnou historickou věrnost, avšak je vystavěna tak široce a dovedně, že dokonce i otevření bran pekelných a záplavy nestvůr působí přirozeně, což je jev zřídka vídaný. Herní svět spolu s příběhem patří ke špičce RPG žánru – řadím je na druhé místo mého žebříčku – a na dlouhou dobu mě přiměl snášet veškerá protivenství.

Většinu času jsem žel netrávil vyšetřováním ani čtením textů, nýbrž bojem. Ačkoli mají texty mimořádně vysokou úroveň, přesto jsou kvůli rozčlenění hry do dlouhých rozhovorových a bojových úseků a kvůli značnému (byť realistickému) překryvu odpovědí obyvatelů na tytéž otázky místy únavné. Soubojový systém není přímo špatný a nepostrádá jistou zábavnost – hlavně díky možnostem vývoje postavy a vlivu charakteristik, jakož i nízké inflaci předmětů a dovedností –, je však krajně nevyladěný, což se hra snaží kompenzovat pitím ohromného množství lektvarů a doplňováním zásob a opravováním zbraní pomocí vyvolávaných džinů. Opravdovým neštěstím se souboje stávají pro své množství a místa, v nichž k nim dochází.

Prostředí jsou z většiny přísně chodbovitá a jejich struktura postrádá opodstatnění, nápady i cokoli jiného vdechujícího jim život. O to úmornější je pobíjet v nich stovky stejných, nahodile rozmístěných nepřátel. V tomto ohledu se hra velmi podobá Neverwinter Nights 2, avšak podzemí jsou ještě rozsáhlejší a v prvních dvou dějstvích jsem prolezl čtyři, jež si vyžadovala hodiny tupého vybíjení. Střetnutí ke konci druhého dějství probíhala tak, že jsem (jako paladin) seslal pár posilujících kouzel, zaměřil cíl, a pak už jen bez možnosti zapauzování časoval mačkání kláves pro požití lektvarů. Na jednoho nepřítele jsem jich spotřeboval osm, čtyři z něj vypadly, a takových soubojů v rozlehlých podzemích čekaly stovky. Logistika lektvarů a opičí hmaty (nastavení kláves nelze změnit), toť hlavní pilíř strategie a taktiky.

V žádné jiné z her, s nimiž jsem se setkal, nepůsobí souboje tak moc jako dodatečně vsunutá vata nepropojená se zbytkem hry, a je to tím horší, že by ji bylo snadno odstranit a hře by to nevýslovně prospělo. Snad kdybych hrál Inqusitora v 17 letech na gymnasiu, měl bych s ním více trpělivosti (jako tehdy s Wizardry 8), ale dnes považuji další hraní za ztrátu času; tak dobrý jeho příběh zase není.
+39+39 / 0
  • PC 90
Inquisitor je podle mě velmi nedoceněná hra ze staré školy. Ano grafika není nic extra, přesto má své kouzlo. Postavy nejsou dabované, ale dialogy jsou skvěle napsané, takže jsem hltal každé slovo. Nejsilnější stránkou hry je však příběh, plný dějových zvratů, ve kterém nic není jak se na první pohle zdá. Ve službách inkvizice vedete vyšetřování proti kacířům a nic se nevyrovná pocitu jako když po dlouhém vyšetřování a vyslýchání na mučidlech, můžete konečně pod hříšníkem podpálit hranici.

Hra, hlavně z počátku než si přivyknete, je poměrně obtížná a v některých lokacích může být až frustrující. Hrál jsem za kněze a na poprvé jsem hru ani nedohrál. Pokud hře ale dáte šanci, zabaví na mnoho hodin.

Inquisitor místo vymakané grafiky nabízí parádní a napínavý příběh u kterého se fanoušci starších rpg titulů jako Baldurs Gate rozhodně nudit nebudou.

Pro: příběh plný dějových zvratů, dialogy, atmosféra

Proti: poměrně vysoká obtížnost i na nejlehčí úroveň

+32+32 / 0
  • PC 80
Přestože zlatá doba izometrických RPG skončila již téměř před 10 lety, stále na některé z nich velké množství hráčů vzpomíná jako na nejlepší hry všech dob. Někteří z nich (včetně mě) je pak hrají dodnes. Je proto s podivem, že když v roce 2009 vyjde hra, která svým zpracováním zamrzla někde v roce 1999 mezi Baldurs Gate a Arcanem, tak projde hráčskou obcí bez většího zájmu.

Svou roli jistě sehrály většinou průměrné recenze a extrémní zabugovanost v době vydání, ale zabugovaná byla a jsou snad RPG všechna, tak kde je problém? Inquisitora jsem hrál kolem patche 1.05 a zas tak hrozně zabugovaný mi rozhodně nepřišel. Poslední patch má dnes hodnotu 1.1 a úspěšnému dohrání by tak nikomu už nemělo nic bránit.

Zvlášť když Inquisitor svou vysokou kvalitou za dohrání určitě stojí. Nejsilnější stránkou hry je bezpochyby příběh, který se svou zajímavostí a celkovou propracovaností může směle rovnat starším klasikám. Dokonce bych řekl, že je svou myšlenkovou hloubkou i v mnohém předčí. Způsob pronikání do temného světa středověké inkvizice a odhalování kacířů provozujících zapovězené pekelné rituály je téměř detektivní činností, která nemá v RPG obdoby. Grafické zpracování je sice zastaralé, ale protože je ručně kreslené, tak je každá lokace zpracována velmi detailně a ponurou středověkou atmosféru se jim podařilo zachytit na jedničku.

Kromě postupně vyprávěného příběhu jsou nedílnou součástí Inquisitora i souboje s nepřáteli, kterých však bylo v určitých fázích hry na můj vkus až příliš mnoho. Jakoby se autoři nemohli rozhodnout jestli chtějí udělat hutné příběhové RPG nebo nekonečný klikfest ve stylu Diabla. Zvlášť v momentech, kdy se mi podařilo nalézt klíčové informace a byl jsem zvědavý na další vývoj hlavní dějové linky, mě zdlouhavé probíjení se přes několik pater dungeonu dokázalo pěkně otrávit.

Napínavý, spletitý a skvěle gradující příběh mě však i přesto u Inquisitora dokázal udržet na několik desítek hodin a nebýt několika desítek drobností, na které jsem si až do konce hry nezvykl, bylo by hodnocení ještě vyšší.
+30+30 / 0
  • PC 85
Inquisitor je jedna z větších českých her. Jeho autoři nebyli žádní herní vývojáři a bohužel to jde na hře poznat, ale rozhodně nejde o hru nad kterou by jste mohli mávnout rukou jako nad šmejdem.

Příběh inquisitora je úžasný. Vyšetřování není jednoduché a jeho výsledky nejsou snadno předvídatelné, pokud nebudete opravdu pečliví můžete se snadno dopustit justičního omylu. To se mi naštěstí nestalo. Povedlo se mi pouze zatknout nevinného, ale později nalezené důkazy jej osvobodily. Pokud hrajete za kladnou nebo spravedlivou postavu, zjistíte, že jste v šílené situaci a nevíte komu ještě můžete věřit. Při dialozích budete rozvažovat. Můžu se toho člověka na toto zeptat nebo mu tím prozradím, že po tom/něm pátrám? A vyvrcholení hry je opravdu velkolepé. Navíc je svět inquisitora zpracován tak uvěřitelně. Například satanistický obřad v zahradách smutku ve třetím aktu je hodně silný objev, který mě vyvedl z rovnováhy. Po prvním průchodu hrou jsem se rozhodl začít znovu a tentokrát být zlý, ale ouha! Narazil jsem. Začínáte v malém městě nebo spíš ve větší osadě s kostelem, kovárnou, hostincem a dřevěnou palisádou a po prvním průchodu jednotlivá NPC znáte. Nedokázal jsem se přimět k tomu abych byl zlý (protivný bezohledný chamtivý) na hodné lidi. A že bych odsoudil někoho nevinného jsem si už vůbec nedokázal představit. Na rozdíl od Skyrimu, kde být záporák a prostě hajzl není problém (asi právě díky tomu, že není založen na velkém hlavním příběhu, nemá kvalitní dialogy a má bambilion postav z nichž 90% by mohly být/jsou anonymní). Musel jsem hru vypnout s tím, že to zkusím třeba znovu za x let kdy toho většinu zapomenu, ale něco mi říká, že většinu toho nezapomenu snad nikdy, protože už při tomto návratu do prvního aktu jsem měl pocit jako při prohlédání starých fotografií zaznamenávajících radostné momenty.
Kromě hlavní dějové linie inquisitor obsahuje také obrovské množství nepovinných vedlejších úkolů od krátkých po opravdu dlouhé. Zavedou vás na různá místa a seznámí vás se světem a jeho obyvateli.
Každého (kromě @konvice (04.10.2012 16:40)? :D) potěší množství vtipů a easter eggů, které se autorům do této temné hry podařilo zapracovat.
Také je ve hře spousta možností rozhodnout se. Pomůžete skřetímu náčelníkovi který dostal za úkol zničit ducha krále prastaré říše nebo se domluvíte s králem na zabití skřetího císaře a propustíte ho tak z tohoto světa?
Některé questy jsou bohužel špatně designované Např doprovodit dámu kterou unesli vlkodlaci zpět do města je úkol na facku. Přijít na to, že si musím "promluvit" s podlahou v její kuchyni byl malý porod. Hlavně proto, že nevíte kde bydlí. Procházel jsem město dům po domu 2x nebo 3x než jsem si toho všimnul. Naštestí takových nepodarků hra obsahuje jen pár.

Dungeony jsou opravdu dlouhé, často tří až čtyřpatrové. Hlavní dungeon v prvním aktu by určitě potřeboval nějaké mezipatrové zkratky. Jinak mně opravdu bavily. Spousta tajných skrýší a dveří, truhly, minibossové. Budete zkoumat ruiny zanechané pradávnými pohanskými rasami, které mají své vlastní historie. Dokonce hra obsahuje dva opravdu skvěle zpracované dungeony vybočující z rutiny. Jsou to osobní komnaty hlavního čaroděje kolosea a hrobka sv Orthenia. Nikdy nebudete čistit jeskyni pro nic za nic. Všechny se týkají buď úkolů nebo obsahují nějaký žlutý item, který je obvykle schovaný v tajné skrýši. Kolikrát se týkají několika úkolů a ještě obsahují unikátní předmět. Asi na začátku třetího aktu se u mě projevila frustrace a začal jsem všechno probíhat co nejrychleji. Hře by prospělo některé dungeony zkrátit odstraněním zbytečných pater, které slouží jen k natahování herní doby a nic zábavného v nich nenajdete. Týká se to hlavně království zmaru, šílenství a hříchu a také některých delších dungeonů v průběhu hry.

Prostředí je krásně malované a částečně animované (stromy pohupující se ve větru, poblikávání svíček a pochodní, pára unikající ze škvíry v jeskyni) a doprovázené zvuky (v lese tlukot datla, v jeskyních meluzína, v dole slyšíte šepot permoníků nebo skřetů a zvuky hornického nádobí). Občas se projevuje grafikův specifický styl. Atmosféru také pomáhá budovat úžasný soundtrack. Soundtrack z Inquisitora u mě obsadil první místo na poli herních soundtracků a ani nevím kolikrát jsem ho slyšel. Měl bych zmínit, že jsem ho začal poslouchat ještě před hraním inquisitora, takže tady určitě nejde o pouhou nostalgii. Co však atmosféru budovat nepomáhá ba přímo ji trochu sráží jsou animace a nazvučení postav. Animace se týkají pouze postav a nepřátel postavených na základní "kostře" člověka na kterou je nabalené "oblečení" (např.: ještěří lidé jsou vytvoření tímto způsobem). U nehumanoidních nebo humanoidních, ale zvlášť vytvořených/naanimovaných postav (babka kořenářka) a monster to je většinou mnohem lepší. Nazvučení je už horší. Hekání při soubojích je pro každou rasu asi jen jedno a to obvykle špatné, takže začne okamžitě lézt na nervy.

Nepřátel k zabíjení je opravdu hodně a jsou různorodí jak vzhledem tak vlastnostmi. Kromě různých odolností oplývají také rozličnými druhy útoků, kouzel a postihů a jsou různě rychlí. Navíc ti kteří jsou toho schopní pijí lektvary, takže taktizovat ve hře budete. Co od autorů považuji za podpásovku je existence nepřátel pernamentně snižujících vlastnosti nebo dovednosti a to bez jakéhokoliv náznaku nebo varování. Opravdu by byl takový problém, zmínit před prvním z nich biskupem Hubertiem v některém z dialogů, že před zmizením se jeho oběti začaly chovat podivně např jako malé děti a naznačit tak že snižuje pernamentně inteligenci? Protože výpis do asi 5tiřádkového logu na spodní straně obrazovky opravdu není dostatečně viditelný a v zápalu boje může být velmi snadno přehlédnut nebo odsunut jinými informacemi, které log zobrazuje.

RPG systém je unikátní a funkční. Hodně záleží na tom jak vaši postavu založíte a jak rozdělíte několik prvních bodů. Vytvořit nehratelnou postavu nebo postavu, která dokud nezíská určitou úroveň nepůjde rozumně hrát je velmi jednoduché (moje první 3 pokusy takové byly všechny). Vzhledem k tomu jak důležitá tvorba postavy je a jak je potřeba plánovat si skoro každý investovaný bodík, je opravdu vážný problém, že popisky některých dovedností a kouzel opravdu nedávají dostatečně podrobné informace. Dokonce mám vážné obavy, že takovýchto kouzel a dovedností je víc než těch, které všechny potřebné informace poskytují. Magie je zpracovaná trochu v duchu D&D a opravdu hodně se mi líbí i když obsahuje na můj vkus dost kouzel typu "Kouzlo způsobí XkY+M takového + WkZ+M makového poškození." Ale unikátních kouzel se specifickými způsoby využití je stále dost.

Systém výbavy je klasický Diablo like založený na náhodném generování "předpon" a "přípon". Předměty jsou rozdělené na magické a nemagické (kromě šperků a opasku, které jsou pouze magické) a tyto dvě kategorie pak na další 3 podskupiny podle kvality. Systém předmětů funguje dobře, až na dvě zásadní vady. V polovině hry mu dojde dech a málokdy se vám stane, že najdete nový lepší předmět. A co se opravdu nepovedlo je, že nejvzácnější žluté předměty mají náhodně generované statistiky a to úplně náhodně. Existuje pouze kritérium pro oblečení a šperky, které nemohou mít bonus k poškození a u zbraní si nepamatuji, že by hromadně zvyšovaly dovednosti jinak se jejich vlastnosti generují naprosto náhodně a většina unikátních předmětů, které naleznete tak poputuje přímo k obchodníkovi. Což je opravdu škoda zvášť když mají každý svůj příběh. Tady najdete moji galerii unikátních předmětů. Nejsou to všechny. Některé ze začátku hry jsem stihl prodat před vyfocením, dva jsem myslím ani nenašel a několik dalších jsem ještě nedoplnil. Ale určitě doporučuji přečíst si kůži sv Ambrosia. :D Lektvary jsou opět inspirovány Diablem protože ty léčivé fungují jako v Diablu a budete je i pít stejnou měrou jako v Diablu. Kromě léčivých existují také různé podpůrné na odolnosti, vlastnosti léčbu negativních efektů, prostě na co si vspomenete a speciální pernamentní a úkolové, které umí přpravit kořenářky a alchymisté. Za zmínku také stojí pečetě, které mohou suplovat útočnou elementární magii a hlavně kouzelné krabičky jejichž rozbitím vyvoláte džina. Džin vás vyléčí (pokud si řeknete) a splní vám jedno přání nebo dá náhodnou odměnu pokud ho propustíte. Můžete si přát přenést do jakékoli oblasti kterou máte na mapě aktivní, chtít s džinem obchodovat nebo ho požádat o pomoc v boji. Džin je silný bijec. Nemá sice supersilný útok, ale napřítele na kterého se vrhne z paralýzy vysvobodí jedině smrt (jeho nebo džinova) a džin sám je poměrně odolný a umí se léčit.
Podobně jako spousta dalších her trpí inquisitor nevyváženou ekonomikou. Vlastně o nic nejde, obchod je tady vedlejší, ale ve třetím aktu jsem kupoval džiny jak na běžícím páse a používal je na všechno a i tak jsem se dostal z 350K na 200K zlatých, které mi až do konce hry trčely v inventáři.

Ovládání je trošku kostrbaté a lišta pro rychlý výběr pláče po možnosti zamknutí. Ale nejde o nic na co by si člověk nezvyknul.

Obtížnost inquisitora je nevybalancovaná, bohužel je to tak. Inquisitor je hratelný, ale je HC a vyžaduje od hráče plnou pozornost, alespoň dokud nedosáhne určitou úroveň postavy a kvalitu vybavení. Některé obzvlášť silné nepřátele je pak potřeba řešit pomocí džina nebo džinů. Tuto berličku... vlastné spíš BERLI považuji za opravdu ošklivou vadu na kráse.

Po dohrání mě trochu mrzelo, že jsem nedostal možnost vrátit se do měst a nechat se poplácávat po zádech. Konec také otevřel cestu pro pokračování a postavil k ní obrovskou ceduli "TO BY BYLO OPRAVDU SKVĚLÉ POKRAČOVÁNÍ ZVLÁŠŤ S IMPORTEM SAVŮ". Toho se však nedočkáme, pokud se jej neujme nějaké zavedené studio nebo další parta nadšenců.

Hra se potýká s bugy. Chyby v dialozích byly vychytány skoro všechny.

Pro: příběh, atmosféra, soundtrack, dialogy krásné izometrické prostředí, spousta Easter Eggů, možnosti volby, unikátní RPG systém délka

Proti: nevyvážená obtížnost, nedostatečné popisky kouzel a dovedností, bugy, některé dungeony jsou uměle protahované, unikátní předměty s náhodnými vlastnostmi

+22+23 / -1