Přestože zlatá doba izometrických RPG skončila již téměř před 10 lety, stále na některé z nich velké množství hráčů vzpomíná jako na nejlepší hry všech dob. Někteří z nich (včetně mě) je pak hrají dodnes. Je proto s podivem, že když v roce 2009 vyjde hra, která svým zpracováním zamrzla někde v roce 1999 mezi Baldurs Gate a Arcanem, tak projde hráčskou obcí bez většího zájmu.
Svou roli jistě sehrály většinou průměrné recenze a extrémní zabugovanost v době vydání, ale zabugovaná byla a jsou snad RPG všechna, tak kde je problém? Inquisitora jsem hrál kolem patche 1.05 a zas tak hrozně zabugovaný mi rozhodně nepřišel. Poslední patch má dnes hodnotu 1.1 a úspěšnému dohrání by tak nikomu už nemělo nic bránit.
Zvlášť když Inquisitor svou vysokou kvalitou za dohrání určitě stojí. Nejsilnější stránkou hry je bezpochyby příběh, který se svou zajímavostí a celkovou propracovaností může směle rovnat starším klasikám. Dokonce bych řekl, že je svou myšlenkovou hloubkou i v mnohém předčí. Způsob pronikání do temného světa středověké inkvizice a odhalování kacířů provozujících zapovězené pekelné rituály je téměř detektivní činností, která nemá v RPG obdoby. Grafické zpracování je sice zastaralé, ale protože je ručně kreslené, tak je každá lokace zpracována velmi detailně a ponurou středověkou atmosféru se jim podařilo zachytit na jedničku.
Kromě postupně vyprávěného příběhu jsou nedílnou součástí Inquisitora i souboje s nepřáteli, kterých však bylo v určitých fázích hry na můj vkus až příliš mnoho. Jakoby se autoři nemohli rozhodnout jestli chtějí udělat hutné příběhové RPG nebo nekonečný klikfest ve stylu Diabla. Zvlášť v momentech, kdy se mi podařilo nalézt klíčové informace a byl jsem zvědavý na další vývoj hlavní dějové linky, mě zdlouhavé probíjení se přes několik pater dungeonu dokázalo pěkně otrávit.
Napínavý, spletitý a skvěle gradující příběh mě však i přesto u Inquisitora dokázal udržet na několik desítek hodin a nebýt několika desítek drobností, na které jsem si až do konce hry nezvykl, bylo by hodnocení ještě vyšší.
Svou roli jistě sehrály většinou průměrné recenze a extrémní zabugovanost v době vydání, ale zabugovaná byla a jsou snad RPG všechna, tak kde je problém? Inquisitora jsem hrál kolem patche 1.05 a zas tak hrozně zabugovaný mi rozhodně nepřišel. Poslední patch má dnes hodnotu 1.1 a úspěšnému dohrání by tak nikomu už nemělo nic bránit.
Zvlášť když Inquisitor svou vysokou kvalitou za dohrání určitě stojí. Nejsilnější stránkou hry je bezpochyby příběh, který se svou zajímavostí a celkovou propracovaností může směle rovnat starším klasikám. Dokonce bych řekl, že je svou myšlenkovou hloubkou i v mnohém předčí. Způsob pronikání do temného světa středověké inkvizice a odhalování kacířů provozujících zapovězené pekelné rituály je téměř detektivní činností, která nemá v RPG obdoby. Grafické zpracování je sice zastaralé, ale protože je ručně kreslené, tak je každá lokace zpracována velmi detailně a ponurou středověkou atmosféru se jim podařilo zachytit na jedničku.
Kromě postupně vyprávěného příběhu jsou nedílnou součástí Inquisitora i souboje s nepřáteli, kterých však bylo v určitých fázích hry na můj vkus až příliš mnoho. Jakoby se autoři nemohli rozhodnout jestli chtějí udělat hutné příběhové RPG nebo nekonečný klikfest ve stylu Diabla. Zvlášť v momentech, kdy se mi podařilo nalézt klíčové informace a byl jsem zvědavý na další vývoj hlavní dějové linky, mě zdlouhavé probíjení se přes několik pater dungeonu dokázalo pěkně otrávit.
Napínavý, spletitý a skvěle gradující příběh mě však i přesto u Inquisitora dokázal udržet na několik desítek hodin a nebýt několika desítek drobností, na které jsem si až do konce hry nezvykl, bylo by hodnocení ještě vyšší.
Shenmue III