Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

< >
  • PC 100
Ori and the Blind Forest jsem zařadil do svého užšího seznamu her se 100% hodnocením. U tohoto kousku to však není z nějakých nostalgických důvodů, ostatně je to jen pár let, co jsem hru dohrál poprvé. Ori pro mě především představuje naprosto perfektní hru téměř ve všech ohledech, která dosahuje na pomyslný vrchol ve svém žánru a tématickém settingu.

Nebudu se dlouze rozepisovat o všech aspektech hry, které považuji za skvělé. Proto zmíním jen okrajově, že grafická stránka hry, hudební doprovod i skromný, ale výborně odvyprávěný příběh jsou naprostá pecka. Hlavní je však pro mě osobně technická stránka hry. Žánr plošinovek není nijak zvlášť často v mém hledáčku, a je to často především kvůli frustraci, kterou může vyvolat snaha trefovat se na malinké plošinky nějakou nemotornou postavou. V případě Oriho jsem však neměl problém a celá pohybová stránka hry mě bavila, a to velmi. Postupné odemykání dalších schopností pak činí hru zajímavou až do konce, jelikož je pořád co se učit. Za vrchol pak považuji nutnost zužitkovat získané schopnosti v celé řadě velmi originálních akčních pasáží. Obtížnost hry se pak řadí do mé oblíbené kolonky "náročné, ale ne zákeřné".

Rozlehlý svět je krásný a plný různorodých lokací s něčím, co bych prostě nazval inteligentním level designem. Málokdy mám nutkání projít si hru na 100 %, ale zde jsem tak učinil (dokonce i podruhé při průchodu Definitive Edition). Pár drobných záseků v otevřeném světě nepovažuji za zásadní. Celkově bych možná vymyslel nějaké výtky, ale v zásadě se jedná o nepodstatné detaily, které lze snadno opomenout při popisu tohoto mistrovského kousku. Oriho řadím mezi nejlepší herní zážitky a fakt už se nemůžu dočkat druhého dílu.
+38
  • PC 100
K Orimu jsem se dostala díky výzvě 2017, na Steamu jsem ho však měla již dříve, protože mě lákal vizuál, ale jak se znám, tak bych se ke hře jen tak nedokopala, protože jsem se hraní tohoto kousku trochu obávala.

Hra mě doslova a do písmene nadchla. Silný, dojemný příběh, krásné barvy, zábavná skákačka jak má být, doplněná o pár logických věcí. Přesně to, co mě na podobných titulech baví. Měla jsem problémy s ovládáním. Kombinace klávesnice a myši mi vůbec nešla, a tak jsem zvolila variantu pouze s klávesnicí. I tak jsem ale postupem času měla značné problémy, když se Ori učil nové dovednosti, a mě přibývali další klávesy na mačkání. Někdy jsem měla pocit, že to v té rychlosti prostě není proveditelné.

Místy byla hra neuvěřitelně těžká. V určitých pasážích jsem umřela i 20x za sebou na stejném místě. Zvláště místo, kde utíkáte o život před vodou a musíte stoupat stále výš, používat vaše nepřátele jako „odpalovací body“, kdy díky nim skočíte výš. U toho jsem skončila s hraním asi na 3 dny, protože mi přišlo, že to prostě udělat nejde, ale nakonec jsem si změnila obtížnost z normální na lehkou, díky tomu se mi asi v půlce této pasáže hra uložila, a pak už to šlo Ze začátku jsem nechápala, že všechny pasáže budu moci prochodit i později a dostanu se na místa, na která mi to s chybějícími schopnostmi nešlo. Takže jsem ztratila strašně času nad tím, že jsem se chtěla dostat někam, kam to prostě v danou chvíli nešlo.

Příběh byl opravdu tak dojemný, že jsem občas měla i husí kůži. Když jsem Oriho dohrála, toužila jsem splnit co nejvíce achievementů a dostat se na všechny secret místa. Přiznám se bez mučení, že jsem se občas musela podívat na youtube na návod. Ale nakonec jsem splnila hru na 100% a získala 52 achievementů z 57. Hra se mi natolik líbila, že se k ní někdy opět vrátím. Možná, že příště si troufnu i na těžší obtížnost.

Pro: silný příběh, vizuálně krásné, pěkná hudba

Proti: těžké ovládání, nutnost vracet se v mapě na místa, kam se dostanete až s jistou schopností

+31 +32 −1
  • PC 100
Absolutní hodnocení dávám výjimečně. Aby se tak stalo, musí mě hra na svém začátku zcela vtáhnout a neochotně pustit až po konci závěrečných titulků. Že bude Ori pro mě jako stvořený jsem tušil už od jeho oznámení. Plošinovky mám obecně moc rád, vizuál inspirovaný japonskými animovanými filmy a seriály mi taktéž hodně sedí, a k tomu všemu hudba, která už v trailerech zněla úchvatně. I tak ale rakouští Moon Studios předčili má očekávání.

Herní svět jsem si užíval po celou dobu. Blind Forest je totiž nádherný a různorodý. Někdy působí depresivně, jindy zase jako z pohádky. Level design je velmi dobře zvládnutý. Ano, člověk musí přistoupit na to, že se nepřátelé stále obnovují a že jsou lokace, kam se člověk podívá až s další získanou schopností. Já na to přistoupil ale ochotně. Dokonce jsem se s každou novou schopností těšil na známá místa, která čekají na zdolání. Lokace, nepřátelé, vše je různorodé, a vše vyžaduje jiný přístup. Co se týče obtížnosti, ačkoliv má hra pověst velmi těžké, tak horké to zase nebude. Vyloženě dark soul mezi plošinovkami se tedy nekoná (na to tu máme třeba Hollow Knight), dva záseky mi v hlavě přeci jen ale utkvěly. Sekvence se stoupající vodou už je tu profláklá, já si ale mnohem více zanadával až u toho kola finálního (jakože opravdu hodně zanadával).

Někdo tuhle hru tady v komentářích nazval uměleckým dílem, a já nemohu jinak než souhlasit. Všechno tu tak do sebe dobře zapadlo, postavy jsem si oblíbil od prvního okamžiku, svět mě pohltil, emoce na maximum, nadšení střídalo nadšení.

Do dvou měsíců tu máme pokračování, tudíž si myslím, že je nyní ideální čas na to se nechat Orim a jeho prvním dobrodružstvím opět zcela pohltit a nevracet se, dokud nepřijdou závěrečné titulky. Uvidíme se u druhého dílu.
+27
  • PC 85
Nejlepší hra, kterou jsem v roce 2017 hrál, a to s pohodlným náskokem před zbytkem pelotonu. Oriho předcházely pozitivní reference a věděl jsem, že hraní mi přinese dobrý zážitek. Omyl, nebyl dobrý, byl výtečný. Ori je jako majstrštyk šéfkuchaře, který sesbíral kvalitní ingredience, umě je zkombinoval a vytvořil z nich jídlo, jehož konzumace je požitkem. Zároveň je třeba říct, že hráč si coby klient musí umět tuhle dobrotu vychutnat, není totiž pro každého. Není pro casual hráče, kteří jdou do fast foodu objednat si hot dog s hranolky a budou si pochvalovat, jak si pošmákli. Ori je vizuálně mimořádně podařená hra s emotivním příběhem, slušnou herní dobou a pestrou škálou dovedností, ale nedává nic zadarmo. Vyžaduje perfektní zvládnutí herních mechanismů a ovládání, v opačném případě následuje smrt a nový pokus. Nebo spíš řada pokusů.

Díky tomu budí Ori emoce nejen příběhem (to když se postup ve hře daří), ale také v případě dílčích neúspěchů (to když umřete podesáté na stejném místě). Osobně jsem se chvílemi dostával do lehce schizofrenních stavů, kdy jsem se jednu chvíli rozplýval nad výjimečností hry, abych za několik minut Orimu spílal do krys a nařizoval, ať už kouká skákat pořádně. Tuhle hru prostě nejde jen tak ošulit a získat některé achievementy je slušná výzva.

Celkově vzato se Ori velmi důrazně přihlásil o post krále plošinovek. I když ono dohadovat se, která plošinovka je nejlepší je vcelku zbytečné a každý si najde svého favorita, který bude jeho srdci nejbližší. Jisté ale je, že se Ori zařadil mezi legendární postavy jakými jsou Abe a Rayman.
+25
  • PC 80
Když jsem z téhle hry viděl první obrázky a následně i videa, říkal jsem si, že je to na mě možná až moc kýčovitě hezké (mám problém hrát hry, které působí moc "cute" dojmem) a pořád jsem osciloval na hraně, jestli se mi vizuální zpracování líbí nebo ne. Zároveň mě ale zaujalo, že se o hře mluvilo jako o relativně těžké záležitosti, v jejíž souvislosti se zmiňovala např. úroveň se zatopeným stromem. A musím říct, že Ori má svoje chvilky, kdy je opravdu trošku těžší, ale není jich moc a vyžadují "jenom" naučit se dobře hru ovládat a možná pár pokusů, než si člověk uvědomí, co v té rychlosti má udělat (ale nepůsobilo to na mě nějak nefér dojmem).

Při hraní mě naopak mile překvapilo zmiňované vizuální zpracování, protože v pohybu a s místy temnější atmosférou jsem na svoje původní výtky rychle zapomněl a začal si užívat radost, která je vidět v Oriho pohybu (těch několik animací pro základní skok mě do konce hry neomrzelo sledovat). Prostředí je navíc hezky rozmanité a i když se člověk vrací do již navštívených lokací, žádná se mi nestihla nějak výrazně okoukat.

Příběh hry je pohádkově hezký a má pár silnějších momentů, ale pro mě to rozhodně nebylo to hlavní a spíš jsem ho tedy bral jako takové příjemně nenáročné pozadí. Herní doba není nijak zbytečně dlouhá a systém progrese taky docela funguje, i když některé schopnosti působí trochu "výplňovým" dojmem a něco člověk přestane časem využívat, protože získá nějakou lepší schopnost. Ale to je drobnost, i přes kterou mě hra bavila od začátku do konce.

Pro: Audiovizuální zpracování, radost z pohybu, obtížnost, délka hry

Proti: Pár výplňových schopností

+24
  • PC 90
Hru jsem dostala, od jednoho známého jako odměnu za pomoc při levelování steamu.

Neuvěřitelná jak graficky, tak příběhově nádherná hra, která vás vtáhne dovnitř.
Pro mě, jako člověka jehož hlavním žánrem je FPS a RPG, byla tato adventura i na lehkou úroveň velmi hardcore (koordinace ovládání), nechápu, jak to někdo může projít na jeden život. Já jich potřebovala téměř 1000. I přesto jsem to zkoušela znova a znova, abych objevila, co nejvíce lokací a posunula se v příběhu.
U hry je i dost důležité logicky přemýšlet a zkoušet různé postupy, než se trefí ten správný.
Pěkný systém postupného odemykání schopností vás donutí se vracet do již prošlých lokací, abyste si odemkly další. Proto mě celkem hodně zklamalo/naštvalo, že po dohrání hry, není možné se vrátit na mapu a vše si v klidu dohledat a posbírat. Hrát to celé znovu od začátku se mi moc nechce.
Každopádně je to super hra, kterou doporučuji.
+23
  • PC 80
Hned v úvodu chci napsat, že plošinovky nejsou můj oblíbený žánr a také mi velice nejdou. Avšak hra Ori and the Blind Forest mě i přesto lákala, neboť svým vizuálním pojetím mě velmi zaujala a řekla jsem si, že jednou bych mohla vystoupit ze své komfortní zóny a zahrát si žánr, který si jinak nezahraji.

Začnu klady. V té vizuální stránce jsem nemýlila a barevná paleta mé oči rozzářila. Ori prochází fantastickou přírodou, nejčastěji lesem, jehož prvky jsou velmi nápadité, a tak mé zrakové vjemy nebyly ani na chvíli ponechány nudě. A tak Ori and the Blind Forest dokazuje, že i hry umí být uměním stejně jako obraz od nějakého impresionisty. Stejně výrazná byla také hudební stránky hry, které se s vizuálem skvěle doplňovala a násobila tak celkový kladný dojem ze hry. Zvlášť bych vypíchla hudbu z únikové pasáže s vodou, kde mě její uklidňující tóny držely od rozmlácení ovladače o zem.

Příběh hry není nijak složitý, ale o to víc je dojemný. Cíl hry byl jasný, ovšem cesta k němu velmi trnitá. Doprovázelo mě na ní světlo, které se stalo mým průvodcem a říkalo mi, co mám dělat. Postav ve hře není mnoho a moc času na obrazovce ani nestrávily, ale i tak mi přirostly k srdci.

Schopnosti a dovednosti, které Ori postupně získávala, mě opravdu bavily a oceňuji nápaditost autorů hry. Celkově mi ten systém vylepšování a způsob ukládání přišel skvělý a zvyšoval zábavnost hry.

Teď přijde ta horší, pro mě méně zábavná část, která ovšem tvoří gró hry. Mně plošinovky opravdu nejdou a po dohrání si říkám, že kdybych si dala již od začátku lehkou obtížnost, tak jsem si hru více užila. A měla jsem si ji snížit alespoň v průběhu hry, aby ten počet smrtí nevyrostl na tak absurdní číslo (asi 1100). Ta nutnost někdy udělat skok na milimetr přesně (aspoň mě to tak přišlo) a někdy i na milisekundu mě frustrovala. V tu chvíli se pro mě Ori stával "tou blbou krysou". Poučení z toho plyne, že pokud si zahraji druhý díl, tak si ho dám hned na lehčí obtížnost a hru si tak více užiji.
+23
  • PC 90
Inšpiráciu v animovanej tvorbe štúdia Ghibli (Princeznu Mononoke milujem), kde za najznámejšími filmami stojí Hayao Miyazaki, cítiť už v úvodnej filmovej scéne. Vypadá to nádherne! Grafický štýl s maľovanými pozadiami a krásnymi farbami vytvára úžasnú atmosféru. Krajšiu plošinovku nepoznám a Orimu sa v tom môže vyrovnať snáď len Trine 2. Audiovizuál je jednoducho úchvatný a na takom Credits Theme alebo Naru, Embracing the Light som ulietaval niekoľko dní po dohraní.

Hrateľnosť ale prekvapila tiež. Síce mi vadilo, že je potrebné sa vracať na miesta, ktoré som už prešiel a nebol som úplne naklonený ani neustálemu respawnu nepriateľov, no časom som pochopil, že to má svoj zmysel. Veľa lokácií má cesty, cez ktoré sa nedá prejsť kým nemáte potrebnú špeciálnu schopnosť. Keď ju získate, tak je to prechádzanie znovu o niečo iné a keby sa chodilo po prázdnych miestach bez nepriateľov, bola by to už veľká nuda. Pohyb je dostatočne rýchly a keď som skĺbil viac špeciálnych schopností a prechádzal som úrovňou bez jediného zranenia, tak to bol úžasný pocit. Hra má totiž celkom vysokú náročnosť a niektoré úrovne doslova vyžadujú, aby bol hráč v používaní schopností naozaj dobrý, rýchly a bezchybný.

Hra obsahuje úžasné príbehové scény a je len škoda, že ich nebolo ešte viac. Stretnutia s obrovskou sovou boli úchvatné. Ori počas celej svojej hernej doby (na plošinovku úctihodných 12 hodín) prekvapuje nápadmi, ukazuje rôzne prostredia, nepriateľov a stále sa trochu mení hrateľnosť. Nuda sa nedostavila.

Ori and the Blind Forest je úžasné umelecké dielo. Je to zábava, výzva, je to dojímavé a krásne pre oči aj uši. Jeden z vrcholov svojho žánru a jedna z najkrajších hier, aké som kedy hral.

Pro: krásna grafika a hudba, pekný príbeh, dojímavé, dlhá hracia doba, veľa nápadov, chytľavý a zábavný gameplay, výzva

Proti: návšteva tých istých lokácií a respawn nepriateľov mi kus vadil, aj keď chápem, že to malo svoj zmysel

+22
  • PC 70
Ori klame tělem. Ze screenů a promo materiálů, jež jsem viděl, na mě působilo jako krásná, pohodová plošinovka. Po rozehrání však tenhle relaxační mód trval zhruba půl hodiny. Pak se to zvrhne v ručně-controllerovou gymnastiku, u níž jsem občas docela solidně pěnil. Když se mi 40 minut nedařilo utéct před záplavou a i ta jinak pěkná muzika už mi lezla silně na nervy, chuť to odinstalovat byla téměř neodolatelná. Ale samozřejmě, 41 první minuta a zadařilo se, takže nezbylo než pokračovat. Těchto difficulty spike momentů je ve hře naštěstí jen pár, ikdyž to není žádná selanka ani mimo ně. Finální level (láva, ohně pekelné, klasika) dělal rakouský sadista, o tom jsem přesvědčen. Ale nakonec se taky poddal.
Zabralo mi to 12 hodin, což je na poměry plošinovky hodně. A kvalitu grafiky/hudby si udržuje konzistentní až do konce, a že je na co koukat. Umělci se tu opravdu vyřádili. Až mi ty barvičky občas lezly na nervy, když jsem přes ně neviděl svou postavičku.
Příběh je vyprávěn víceméně textem a občasnou animačkou, provedení hezké, samotná náplň nic co bych neviděl stokrát jinde.
Ori je bezpochyby dobrá hra, a pro fanoušky žánru hardcore plošinovek je nutností. Já mám však na dalších 20 let s plošinovkami vystaráno, po Trine 3 a Ori už tenhle žánr nechci ani vidět.

Výzva #3
+22
  • PC 100
Tohle je tak strašně dobrý! Miluju ty zdánlivě menší hry, ze kterých přitom úplně stříká souhrnnej talent lidí, co na nich pracovali (Mark of the Ninja je jinej dobrej příklad, nebo první Portal). Žádná vata, promyšlený dávkování novýho obsahu, dotažený ovládání, lehce slzopudnej příběh, férová obtížnost a samozřejmě, ach ten AUDIOvizuál :-) . Co by se tady sakra dalo zlepšit? Snad jen trošičku uspěchanej závěr a třeba bych přidal hodinku nebo dvě navíc, ale zase kdo ví, třeba už by to pak nebyl tak opojnej koncentrát všeho, co je na single-player hrách dobrý... Končit se má v nejlepším a to se tady povedlo beze zbytku.

Aktuálně TOP 10, možná TOP 5 a už se nemůžu dočkat novýho playthrough, tentokrát na hard :-)
+22
  • PC 100
Ori je co se týče indie hopsaček prakticky stejný klenot jako Dishonored v rámci akčních her. Hned tohle divné přirovnání vysvětlím. Ori prostě mixuje to nejlepší a nejoriginálnější co zatím žánr nabídl a spolu s vlastními originálními prvky to kloubí do impozantně komplexního a funkčního celku. Základní filozofie hry jako by z oka vypadla Knytt Stories, přičemž nádherné grafické zpracování (2D hratelnost s 3D grafikou a pozadím) a prvky jako talentový strom evokují spíš takový Trine. No a co se týče sdělovacích prostředků a zprostředkovávání atmosféry, Ori si nic nezadá ani s takovými perlami jako je třeba Limbo.

Velmi pozitivně hodnotím taktéž jak délku, tak obtížnost, protože obojí je na daný žánr překvapivě atraktivní. Hra vám rozhodně nedá nic zadarmo přičemž vás k monitoru připoutá minimálně na deset hodin. K tomu se váže další bod hratelnosti což je hráčská invence. Celý prozkoumávaný svět se otvírá značně nelineárně, postupným získáváním nových hratelnostních prvků (Double jump, Potápění apod.), které získáváte jednak postupem ve hře a jednak skrze výše zmíněný talentový strom. A je jen na vás půjdete-li po příběhu nebo budete-li odhalovat různá zákoutí bohatá na bonusové zkušenostní body, životy či energii. S postupem hrou souvisí i geniální systém checkpointů, které si můžete tvořit sami, ale platí se za ně energií, kterou spotřebováváte i při boji či odemykání různých překážek, takže taktizování je vyloženě nasnadě.

Jak jsem již vypíchnl, princip hry je založený na prozkoumávání rozlehlého herního světa, takže znovuprocházení již absolvovaných lokací je silně doporučeno, místy je až nutností. Díky neustále vylepšovaným Oriho schopnostem však herní stereotyp nehrozí ani zdaleka. Jediná trochu frustrující část je neustále se obnovující nepřátelé (stačí kousek poodejít nebo počkat půl minuty a zabití nepřátelé se objeví na původní pozici), ale chápu, že bez tohoto prvku by šla obtížnost o něco dolů a hlavně některé herní mechanizmy nepřátel přímo využívají, takže tohle je asi nevyhnutelné.

Hra postupně nabývá na otáčkách a do popředí se protláčí akční složka a pokud si dostatečně neosvojíte potřebné, nově nabyté herní schopnosti, hořce zapláčete. Při postupném průchodu hra nabízí i několik bossfightů (fakt nevím, k čemu jinému to líp přirovnat), jsou to striktně lineární a neměnné úseky hry, které prověří váš skill opravdu na maximum. Jakkoli se může zdát jejich zdolávání otravné a nervy drásající (u první takové výzvy se u mě počet smrtí/neúspěšných pokusů vyšplhal téměř až do řádu stovek), po jejich pokoření si můžete být stoprocentně jistí, že doposavadní hratelností prvky opravdu ovládáte. Každopádně za následnou satisfakci po překonání nějakého náročného dílčího úseku toto snažení rozhodně stojí. Stejně tak pro mě byl odměnou, jemně a náznakově vyprávěný emotivní příběh.

---

Hra je skloubením dokonale technického a nádherně uměleckého zážitku a silně nedoporučuji komukoli nechat si tenhle titul ujít.

---

Note-to-myself: druhé dohrání, 7:32, 177 smrtí.

Pro: Celý komentář je vlastně jedno velké pro

Proti: Snad jen to neustále respawnovnání nepřátel mě celkem štvalo, ale to je drobnost

+21 +22 −1
  • PC 100
Ori and the Blind Forest je jednou z nejintenzivnějších her, které jsem kdy hrál. Úžasným vizuálem vás nadchne už od začátku. Vše je podkresleno skvělým ozvučením a hudbou, která by se dala poslouchat pořád a pořád dokola. Příběh vyvolává reálné emoce. Při prvním hraní jsem ronil slzy, při druhém jsem byl chlap a oči mi jen zvlhly. Celkově audiovizuální stránka dokonale podkresluje příběh. I na hratelnost musím pět jenom chválu. Ovládání Oriho jsem si vysloveně užíval. Běhal jsem sem a tam, skákal jsem, dostával se na místa, která neměla být bez některých schopností přístupná. Hra mě vyloženě naplňovala. Trestá vás pouze za vaši hloupost, když si půlhodiny běháte po mapě, umřete a uvědomíte si, že jste si pozici ani jednou neuložili. Za mě je to jasných 100%. Není co řešit. Tuto hru by si měl každý hráč alespoň jednou zahrát. A já s natěšením vyčkávám nový díl.

Pro: grafika, zvuky, hudba, příběh, atmosféra, prostě VŠE

+20
  • PC 90
Nebudem klamať, na kvalitné plošinovky mám jednoducho slabosť. Ori and the Blind Forest bol ďalší z mojich restov, ktorý som odkladal, odkladal... až som sa ho do neho, podobne ako RomcaT, pustil vďaka hernej výzve, akurát o rok neskôr. A veru že to stálo za to!

Predovšetkým musím povedať, že Ori je potecha pre oči aj dušu. Hej, viem, vyznieva to strašne čudne a do istej miery aj trápne, ale inak to pomenovať neviem. Počas hrania som sa jednoducho tešil na nové prostredia, ďalších nepriateľov, čerstvé hádanky, ďalšie schopnosti a rozuzlenie jednoduchého, no chytľavého príbehu. Je to rozprávkové, zároveň však dokáže zahrať aj na temnejšiu či citlivejšiu strunu. Občas síce trochu klišeovitejším spôsobom, ale to sa za tých približne desať hodín stratí. Graficky je hra výrazná a ľahko identifikovateľná aj v spleti toho množstva podobných indie titulov.

Množstvo ľudí vníma ako zápor backtracking, to však podľa mňa k nie úplne lineránym plošinovkám jednoducho patrí. V momente, keď zistím, že sa na niektoré miesto nedostanem, teším sa, pretože viem, že ma v nasledujúcich momentoch / hodinách čaká nová schopnosť, prípadne oblasť, vďaka ktorej sa do neprístupnej časti dostanem.

No, čo sa týka tej potechy duše, musím zároveň dodať, že občas to bolo na infarkt. Dole v kladoch síce mám aj náročnosť - Ori je v mnohých momentoch naozaj ťažkou hrou, neraz ma potrápil tak akurát - ale občas to skĺzava až na hranicu frustrovanosti. To sa dialo predovšetkým pri niektorých „útekových" leveloch, kde ste museli ubziknúť pred nejakým tým elementom či monštrom. Hra vedela byť v týchto momentoch naozaj krutá a potrestala každú chybičku. Ani respawn nepriateľov nie je vec, z ktorej som bol úplne nadšený, hoci rozumiem, prečo to tak vývojári urobili.

Ori and the Blind Forest stojí za to a spoločne s Hollow Knight patrí k vrcholom žánru plošinoviek za niekoľko posledných rokov. Nezostáva mi nič iné, iba sa tešiť na pokračovanie. Latka je nastavená vysoko.

Pro: grafika, plošinovková hrateľnosť, celkové prostredie, náročnosť

Proti: niektoré frustrujúce momenty, respawn nepriateľov

+20
  • PC 90
Ori jsem dohrál až na podruhé, jelikož první strom, který se zaplavuje, byl pro mě takovou překážkou, až z toho byl rage quit. Ale po pár letech jsem se k tomu vrátil, a po pár pokusech se dílo podařilo a hru jsem dohrál. Má krásný příběh, krásný vizuál, jak do 2D promítli v podstatě v některých částech i 3D, moc pěkné soundtrack. Radost hrát takové hopsačky. I na normální obtížnost je hra dost obtížná, ale vůbec mi to nevadilo, zvlášť, když dneska se dá všechno s přehledem zvládnout, tak jsem tuhle výzvu s radostí uvítal. Co se týče zpětného vracení na místa, která se otevřou až s zpřístupněním určitých schopností, jak si to člověk správně naplánuje, tak toho nemusí být až tolik nakonec, takže mi to nepřišlo nějak otravné. Díky tomu jsem se dostal do lokací, kam jsem nemohl, nebo získal body k otevření nových schopností, takže to k něčemu vždy bylo.
+20
  • PC 100
Mám rád plošinovky, defakto jsem na nich vyrostl a je to vášeň, která mě neopouští ani po letech. Když se prvně objevil Ori, bylo to jak blesk z čistého nebe.

Je hrozná škoda, že se v poslední době musí opravdu hledat dobrá plošinovka, většinou spíš člověk narazí na remeky starších her nebo to co bývalo dobrou plošinovkou dostane fakt odpornej 3D kabátek. Už mě trochu opouštěla naděje, že jdou plošinovky dělat nejen pěkné, ale i funkční, hratelné.

Ve skutečnosti jsem Oriho dohrál dvakrát, v základní verzi a pak v té definitivní, která toho sice nepřinesla kdo ví kolik, ale i to málo mi vykouzlilo úsměv na tváři. Dvě nové lokace, pár nových dialogů, nějaké nové schopnosti a i když člověk hraje tu samou hru znovu i to málo postačí aby se cítil, že to probíhá poprvé. Ten nával vášní, který člověk za těch pár hodiny než hrou proběhne od začátku do konce je fantastickej. Sotva vás to na začátku rozbrečí, jste za chvilku nas...štvaní, že něco nejde. Tři oblasti mapy zastupující různé elementy mají každá svá specifika a herní styl se zásadně liší pro každou. Jak se postupně Orimu odemykají schopnosti, je značně cítit i vývoj herního stylu a tlak na přizpůsobení se stále zapeklitějším situacím je o to citelnější. Prakticky žádné tlačítko na ovladači není nevyužito a v místy fakt hektických situacích to člověka dokáže pekelně potrápit. Ale i přes veškeré utrpení, zmar a bezmoc, chce člověk vědět víc, vidět víc, dokázat víc a hlavně tomu zatracenému sirotkovi pomoct vyřešit problém v umírajícím lese. Sakra, vždyť bez tebe to nezvládne.

Přesně takhle bych si přál, aby se plošinovky vyvíjeli. Silný příběh, podpořený famózním soundtrackem a fantastickou hratelností, která není postavená na nesmyslném chování plošinek jako spíše dostáním člověka pod tlak, jemuž prostě nezbude než se uklidnit a zkusit to znovu a lépe. A že to zkusí hodněkrát. První průchod jsem měl asi na 800 smrtí, druhý jsem srazil pod 400, šlo by to jistě lépe, ale hlavní proč jsem si Oriho zahrál znovu, byla chuť užít si a zahrát dobrou hru, ne trhat osobní rekordy, i když teda jsem ho trhnul, smiley face.

Už aby byla venku dvojka, hymlhergot.

Pro: Skvělá hratelnost, skvěla hudba, příběh, grafika, obtížnost

+20
  • PC 100
Ačkoliv s žánrem nemám zrovna velké zkušenosti, dosud jsem měl na piedestalu plošinovek hříčku Trine. No, šup s ním pryč. Ztělesněná roztomilost Ori totiž Trine vzala a rozcupovala ho na tisíc kousků.

A proč, že se to stalo? Ori and the Blind Forest boduje na několika rovinách současně. První z nich je příběh. Už ze staré Kyrandie vím, že čím naivnější a pohádkovější příběh je, tím je to často lepší. Náprava zla, pomáhání světu...a ještě jsou ve hře vaše dílčí skutky zřetelně vidět třeba zpřístupněním některých herních mechanik. Jenže tam Ori nekončí. Každá mince má totiž dvě strany a hra vám to připomene. Samozřejmě nelze čekat nějaké rozhodování, ale v jednom okamžiku se černobílost situace může hezky probarvit.

Jo, barvy. To je totiž další rovina, ve které je Ori nedostižný. Ono je to totiž všechno tak sakramentsky krásné, až z toho oči přechází. Plynulé animace, krásně stylizované prostředí, nápadití nepřátelé, prostě všechno, co se hýbe i nehýbe je na nejvyšším možném stupni artové dokonalosti! Popravdě jsem nenašel jediný pixel, ze kterého bych se umělecky nerozplýval.

A nemálo k tomu přispívá geniální hudební doprovod, jenž nedělá nic jiného, než že hraje na city. Jenže on to dělá takovým způsobem, že by člověk nemusel vidět obraz a klidně by se nechal unášet soundtrackem. A to je něco, co se mi hodně dlouho nestalo.

A co samotný gameplay? Ano, modří vědí. Je to totiž další rovina, ve které Ori boduje. Jak už to tak bývá, začínáte jako malá, neschopná světelná kočička, kterou skolí i padající lístek. Jenže během skákání, bojování a všeho možného, postupně sbíráte více energie i života. Samozřejmě s narůstajícími zkušenostmi volíte nové schopnosti, a v určitých částech hry dostáváte do vínku nové schopnosti. A nakonec je z vás pořádný světelný kocour, který umí nevídané kousky.

A to je asi největší plus tohohle skvostu. Každá schopnost je dobrá k něčemu, naprosto intuitivně si zvyknete ty které schopnosti používat. Celý gameplay je totiž stvořený jako dokonalý tutorial. Hned po obdržení schopnosti vás totiž herní prostředí donutí novotu vyzkoušet. A díky super level designu se nestane, že byste někde přestali určitou schopnost používat, spíš ji přidáte do repertoáru a budete je efektivně používat v kombinaci s ostatními. A tak se to dělá, přátelé!

Takže co napsat na závěr? Asi, že tohle si musí zahrát každý. Úplně. Každý. Pamatuju si doby, kdy jsem byl na větvi třeba ze Lvího krále. Nebyl jsem na Oriho připraven. Je totiž dokonalý a nestrpí vedle sebe konkurenta.

Pro: Grafika, soundtrack, schopnosti, příběh, promyšlené schopnosti, ňuňu

Proti: Ani na to nemysli!

+20
  • PC 80
Graficky je to vážně hodně hezké a hopsací mechanismy jsou vypilované a hned tak se neomrzí. Obtížnost je místama docela brutální, což bych u tak dětsky vypadající hry nečekal. Celkově vzato to bylo na hraní velmi fajn.

Nicméně celou dobu na mě hudba, příběh, design postav, ten šílený MS font, no prostě na každém kroku něco vyvolávalo pocit, že jinak skvělá hopsačka je zabalená do chladného kalkulu. Tu pohádkovou atmosféru tomu prostě nežeru, nevznikla proto, že by do toho někdo dal srdce (rozhodně ne plánovaně), ale proto, že průzkumy řekly, že roztomilá bílá potvůrka s obříma kukadlama, dlouhým ocáskem a pro jistotu dvěma párama ušisek přiláká nejvíc fakanů, když bude vypadat takhle. Že ten tlustý matkozmetek na začátku a na konci tomu dodá průzkumy doporučenou dávku melancholie, stejně jako ten otřesně ufňukaný main theme co mi tu teď hraje z menu. Pro mě je to tímhle snad až nechutné a dost mi to kazilo zážitek z celé té jinak výborné skákačky.
+16 +17 −1
  • PC 80
Všechno pozitivní už zde bylo zmíněno. Zmíním spíš, co mi nesedělo.

Příběh mě vůbec nezaujal. Je to taková načančaná selanka, bez žádného zajímavého prvku. Vůbec mě to netáhlo dál. Možná i to byl důvod, proč jsem na dobré dva měsíce Oriho odložil k ledu (a taky protože jsem se zasek, že jo). Nutno podotknout, že jsem ho potom o ty dva měsíce později na jeden zátah dohrál, jak mě to přikovalo. Ale vděčí to hlavně hratelnosti.

Co mě trochu zklamalo, byl nabitý plamen. Idea toho, že se musím rozhodnout, jestli chci checkpoint, nebo silnou zbraň, je dobrá, ale ta silná zbraň pro mě zdaleka nebyla tak mocná, aby mi stála za to, a tak jsem ji za celou hru používal jen tehdy, když jsem musel (například k otevření dveří) a dá se bez ní naprosto v klidu obejít.

Ovládání na klávesnici a myši je nakonec celkem dobře vyřešeno, ale je to tak trochu dělané pro leváky. Pravou rukou vlastně hráč koná jen primitivní úkony, kdežto ta levá je v permanenci a zkorigovat pohyby malíčku a prsteníčku a do toho se ještě zbylými prsty pohybovat do směrů, je celkem hardcore.

No a pak je tu samozřejmě ta obtížnost. Mám pocit, že u plošinovek je to taková trochu povinnost. Mám zkušenosti hlavně s těmi starými a prakticky neznám plošinovku, co by byla (aspoň pro mě) jednoduchá. Problém s dohráním jsem měl asi úplně s každou (snad až na Manhattan Project). Ori je sice často velmi obtížný, ale nikdy to nespadá do kategorie "už to nechci nikdy vidět". Naopak je to návyková výzva.

Trochu mě mrzí, že až na samém konci jsem zjistil (respektive byl nucen zjistit), jakým způsobem udělat skok do strany (ke zničení vertikálních dveří). Přišel jsem kvůli tomu o dva dovedností body. Hra to mohla říct, a myslím, že tak neučinila.

Respawn nepřátel je nezbytný, v některých momentech. V těch, ve kterých ale není, si příšerky mohly dát přecijenom trochu víc načas. Je to demotivující a navíc je to poněkud hloupé, když si vlastně díky respawnu můžu naklikat dovednosti hned zkraje hry (ačkoliv jsou některé přístupné až po absolování určité části příběhu, ale stejně je to všechno víceméně na začátku)

No, už mě asi nic jiného nenapadá. Jsou to vlastně většinou drobnosti. Jinak je to skvělá hra a určitě jedna z nejlepších svého žánru v rámci aktuálního století, více v sekci "pro".

Pro: hratelnost, návykovost, hudba, grafika, systém vylepšování, svoboda pohybu, hra udělá vždycky co má, možnost vícero řešení situací díky rozsáhlému dovednostnímu arzenálu

Proti: příběh, přehnaný respawn, některé nedořešené drobnosti

+15
  • PC 95
Já vím, že se budu opakovat. Také vím, že jsem si zakázal opakovat se, ale tentokrát nemohu jinak. Ori je pekelně těžká plošinovka. Hodně jsem se u ní navagínoval. Je tak těžká, že si pak dáte na odpočinek třeba Super meat boye. Jenže to, co Ori dělá, tak dělá naprosto dokonale. Dojemný příběh o lásce, sebeobětování a naději vás prostě musí dostat v kombinaci s emotivním soundtrackem. Tohle je přesně ten důvod, proč se dostávají ke slovu indie tituly. Je zbytečné se o tom více rozepisovat. Vše ostatní si můžete přečíst níže. Tímto chci tedy poděkovat doporučení z diskuze a předat doporučení dále. Oriho si prostě zahrát musíte. Je to důvod, proč hrajeme videohry.
Herní výzva Kamarád doporučuje splněna.

Pro: emotivní, osobité, nápadité, obtížné, soundtrack, vizuální zpracování, svižnost, originalita

Proti: opravdu těžké

+14 +15 −1
  • PC 80
Hodnocení 8/10 , Splněné Achievementy 35 z 57 , Curator

Hra díky svému srdceryvnému příběhu musí být milována všemi, kdo ji již dohráli. Vizuálně bezvadně navržená hra připomínající mix Disneyho, Anime a fantasy prostředí vás od samého začátku vtáhne do světa tajemného lesa a jeho poutavém příběhu, který se odehrává okolo ústřední postavy - drobného lesního stvoření Oriho, snažícího se zachránit vše co je možné, hlavně svůj druh a celý les. Hra je v podstatě plošinovka. Ori je doprovázen duchem jménem Sein, který vám umožní bojovat s nespočetným zástupem nepřátel, číhající v lese. Boj sám o sobě je docela základní, nicméně to neznamená, že to není náročné, nepřátelé vás mohou velmi snadno zabít, pokud nejste opatrní. Stejně tak při prozkoumávání mapy brzy zjistíte, že hra i na nízkou obtížnost, je poměrně těžká a není úplně jednoduché ji projít až do konce. Mé potěšení z plošinových her trvá, dokud se výzvy nestanou příliš obtížné…. výzvami myslím načasování a přesnost potřebnou k tomu, abych se pohyboval na správném místě v správném čase. Mnohdy jsem myslel že hru zabalím, ale odměna spokojeného pocitu při odstraňování překážek, mne donutila pokračovat v hře, ale přiznávám že hra byla občas velmi frustrující.

Vývojáři avizovali pokračování tohoto poutavého příběhu, snad se jim podaří vytvořit minimálně podobnou hru jako je tahle a já jim přeji hodně štěstí.
+13