Kdybych měla ráda horory, moc by se mi tahle hra líbila. Kdybych je měla ráda. Jenže já je opravu ráda nemám. Proč jsem to hrála? Protože mám ráda hry od Amanity a chtěla jsem si od nich zahrát vše.

Docela by mě zajímalo, co vývojáři berou za kvalitní drogy, protože tohle snad nemohli stvořit při normálním rozpoložení mysli. Fajnšmekři žánru hororu jistě ocení, že i v kreslené podobě umí být potvory děsivé. Hrála jsem za chlapečka, který usnul ve své postýlce v pokojíčku a zdály se mu opravdu moc hezké sny. Sny ve kterých mu stálo za to honit se za míčkem, ztraceným králíčkem a pejsánkem, které má moc rád. Takhle…být to dítě já, tak tam i toho psa nechám zdechnout a snažím se co nejrychleji probudit.

Dneska se hodně těším do postele, protože můj mozek si sice není schopen zapamatovat nic důležitého, co potřebuji, ale v tomhle se na něj můžu docela dobře spolehnout, že nasáknul jako houba a při spánku mi všechny ty obrázky ze hry předvede v plné parádě. Nevím jestli se víc těším na ty roztomilé krvavé králíčky nebo jelenolidi, co mají tak rádi děti.