Na hru Seasons after Fall jsem se velmi těšila. Připomínala mi totiž Oriho. Vizuálně je to opravdu nádherná hra a příběh mě bavil taky, alespoň co mi moje špatná angličtina dovolila. Hrála jsem za lištičku, která pobíhala po kouzelném lese. Ten byl rozdělený na čtyři roční období a během hraní si i lištička postupně osvojovala schopnosti.
Nakonec uměla měnit prostředí na jaro, kde vše kvetlo, otvírala si tím květiny, které se rozvinuly a dalo se na ně skočit, což bylo podstatné pro následný postup ve hře. Pak se naučila vyvolat podzim, ten uměl otevřít kloboučky hub, po kterých se dalo vyskákat výš a nebo mohla lištička létat na listu unášeného větrem. Když se naučila ovládat zimu, mohla zmrazit vodopád, po němž mohla vyskočit výše, a tak dále.
Pro postup ve hře jsem musela ovládat všechny roční období a neustále je měnit. Hru jsem prolezla křížem krážem několikrát a nesčetněkrát jsem se ztratila a nevěděla jak dál. Tím se dostávám k velkému negativu hry - chybí v ní mapa. Na netu jsem našla od pár nadšenců nakreslený jednoduchý obrázek jak jsou na sebe jednotlivé lokace napojeny a dost mi to pomohlo. Myslím si, že tvůrci udělali velikou chybu, že do hry mapu nedali.
Možná i proto, že jsem se ve hře ztrácela, to dopadlo tak, že jsem se dostala asi do půlky hry, kdy jsem splnila důležitý úkol a myslela jsem si že už bude konec. Když jsem zjistila, že mám zase pobíhat sem tam a zjišťovat co dalšího dělat, přestalo mě to úplně bavit a hru jsem vypnula a nezapnula jsem jí asi čtvrt roku. Když jsem se k ní znovu vrátila, byla jsem zmatená co a jak mám dělat a nemohla jsem se vůbec zorientovat, ale to se dalo čekat. Když jsem se do hraní konečně zase dostala, dohrála jsem jí za dva večery i se všemi achievementy.
Hodnocení je pro mě hodně obtížné. Na jednu stranu jsem byla úplně unesena grafikou, příběhem a nápadem. Na druhou stranu mě hra šíleně zklamala, že začala být asi v půlce nudná. Není to nic, co bych si pustila znovu. Ale pokud autoři plánují pokračování a vyvarují se svých chyb, tak by to mohla být pecka. Je totiž plná logických hádanek, které mě bavily. Kdyby se to vzalo za lepší konec a autoři vymysleli nějaký systém, aby to fungovalo lépe, poutavěji, s mapou a se seznamem úkolů, pak to bude skvělý počin. Zajímavostí je, že ve hře nejde nikoho zabít. Je proto velmi vhodná i pro děti, které dokáží pochopit a vyřešit logické hádanky.
Nakonec uměla měnit prostředí na jaro, kde vše kvetlo, otvírala si tím květiny, které se rozvinuly a dalo se na ně skočit, což bylo podstatné pro následný postup ve hře. Pak se naučila vyvolat podzim, ten uměl otevřít kloboučky hub, po kterých se dalo vyskákat výš a nebo mohla lištička létat na listu unášeného větrem. Když se naučila ovládat zimu, mohla zmrazit vodopád, po němž mohla vyskočit výše, a tak dále.
Pro postup ve hře jsem musela ovládat všechny roční období a neustále je měnit. Hru jsem prolezla křížem krážem několikrát a nesčetněkrát jsem se ztratila a nevěděla jak dál. Tím se dostávám k velkému negativu hry - chybí v ní mapa. Na netu jsem našla od pár nadšenců nakreslený jednoduchý obrázek jak jsou na sebe jednotlivé lokace napojeny a dost mi to pomohlo. Myslím si, že tvůrci udělali velikou chybu, že do hry mapu nedali.
Možná i proto, že jsem se ve hře ztrácela, to dopadlo tak, že jsem se dostala asi do půlky hry, kdy jsem splnila důležitý úkol a myslela jsem si že už bude konec. Když jsem zjistila, že mám zase pobíhat sem tam a zjišťovat co dalšího dělat, přestalo mě to úplně bavit a hru jsem vypnula a nezapnula jsem jí asi čtvrt roku. Když jsem se k ní znovu vrátila, byla jsem zmatená co a jak mám dělat a nemohla jsem se vůbec zorientovat, ale to se dalo čekat. Když jsem se do hraní konečně zase dostala, dohrála jsem jí za dva večery i se všemi achievementy.
Hodnocení je pro mě hodně obtížné. Na jednu stranu jsem byla úplně unesena grafikou, příběhem a nápadem. Na druhou stranu mě hra šíleně zklamala, že začala být asi v půlce nudná. Není to nic, co bych si pustila znovu. Ale pokud autoři plánují pokračování a vyvarují se svých chyb, tak by to mohla být pecka. Je totiž plná logických hádanek, které mě bavily. Kdyby se to vzalo za lepší konec a autoři vymysleli nějaký systém, aby to fungovalo lépe, poutavěji, s mapou a se seznamem úkolů, pak to bude skvělý počin. Zajímavostí je, že ve hře nejde nikoho zabít. Je proto velmi vhodná i pro děti, které dokáží pochopit a vyřešit logické hádanky.
Pro: grafika, logické hádanky, příběh
Proti: absence mapy, absence seznamu úkolů, brzy nastane nuda