Adventura Sinking island mě příjemně překvapila, i když má celkem dost věcí, které mě štvali. Vydala jsem se coby detektiv na ostrov na Maledivách vyšetřovat záhadné úmrtí miliardáře, který tu postavil megalomanský hotel. Že to nebylo náhodné úmrtí, ale vražda asi nemusím zmiňovat. Na ostrově byla hrstka lidí, z nichž většina byli příbuzní zesnulého se svými partnery plus jeho dva zaměstnanci a domorodá dívka se svým otcem.
Podezřelí mi samozřejmě přišli všichni. Nebudu se tu vyjadřovat k jednotlivým postupům vyšetřování, abych neudělala zbytečně spoilery. Nicméně herních obrazovek bylo na můj vkus víc než dost a většinu času jsem po nich jen běhala tam a zpátky. Každou jsem si poctivě projela křížem krážem, aby mi nic neuniklo. Musím podotknout, že jsem asi nebyla moc důkladná, protože největší problém pro mě bylo najít Heliport ;o)
Jednotlivé „stopy“ se mi hledaly dobře. Hra má zajímavě udělaný mechanismus, jak si zodpovědět otázku týkající se případu. V podstatě si v inventáři musíte jednotlivé stopy poskládat správně k sobě. Přiznám se, že mi to dělalo velké problémy. Ne všechny otázky jsem zvládla poskládat sama, občas mi musel pomoci pan Google. Řekla bych, že je to zbytečně složité a je tu moc variant a tím pádem také moc možností, jak to poskládat. Když jsem na to nemohla přijít, dost mě to frustrovalo.
Hra má pár nelogičností, které se objevují snad ve všech adventurách. Například nikomu nevadí, když se jim detektiv hrabe v koši nebo bere přímo před nimi věci ze stolu, ale podívat se z okna, to už nesmí. Rozčilovalo mě, že nahoře u Lorenza se dívám na počítač a pokaždé si řeknu „hmm musím se zeptat Lorenza, na co to je“ a když Lorenzo stojí vedle mě, nikdy se ho na to nezeptám. Nebo mám v inventáři šroubovák a mohla bych ho použít k odstrčení věci na stranu, ale ne já si nutně musím sebrat tužku, abych to udělala s ní.“
Hra má skvělou atmosféru a fakt mě vtáhla do děje. Byla jsem hodně zvědavá, kdo je vrah, a proto jsem jí dohrála během 3 večerů. Celou dobu jsem si říkala, kdo by tak mohl být vrahem a upřímně jsem se ani jednou netrefila, takže mě hra pěkně napínala až do konce.
Podezřelí mi samozřejmě přišli všichni. Nebudu se tu vyjadřovat k jednotlivým postupům vyšetřování, abych neudělala zbytečně spoilery. Nicméně herních obrazovek bylo na můj vkus víc než dost a většinu času jsem po nich jen běhala tam a zpátky. Každou jsem si poctivě projela křížem krážem, aby mi nic neuniklo. Musím podotknout, že jsem asi nebyla moc důkladná, protože největší problém pro mě bylo najít Heliport ;o)
Jednotlivé „stopy“ se mi hledaly dobře. Hra má zajímavě udělaný mechanismus, jak si zodpovědět otázku týkající se případu. V podstatě si v inventáři musíte jednotlivé stopy poskládat správně k sobě. Přiznám se, že mi to dělalo velké problémy. Ne všechny otázky jsem zvládla poskládat sama, občas mi musel pomoci pan Google. Řekla bych, že je to zbytečně složité a je tu moc variant a tím pádem také moc možností, jak to poskládat. Když jsem na to nemohla přijít, dost mě to frustrovalo.
Hra má pár nelogičností, které se objevují snad ve všech adventurách. Například nikomu nevadí, když se jim detektiv hrabe v koši nebo bere přímo před nimi věci ze stolu, ale podívat se z okna, to už nesmí. Rozčilovalo mě, že nahoře u Lorenza se dívám na počítač a pokaždé si řeknu „hmm musím se zeptat Lorenza, na co to je“ a když Lorenzo stojí vedle mě, nikdy se ho na to nezeptám. Nebo mám v inventáři šroubovák a mohla bych ho použít k odstrčení věci na stranu, ale ne já si nutně musím sebrat tužku, abych to udělala s ní.“
Hra má skvělou atmosféru a fakt mě vtáhla do děje. Byla jsem hodně zvědavá, kdo je vrah, a proto jsem jí dohrála během 3 večerů. Celou dobu jsem si říkala, kdo by tak mohl být vrahem a upřímně jsem se ani jednou netrefila, takže mě hra pěkně napínala až do konce.
Pro: atmosféra, příběh, není od začátku jasné kdo je vrah
Proti: těžké skládání odpovědí na otázky, občas nelogičnosti, stejně jako v jiných adventurách