Kid Dracula je parodickým spin-offem série Castlevania. Jeho eponymním hlavním hrdinou je syn hraběte Drákuly, který se dozvídá, že vládu nad říší démonů převzal démon Galamoth. Aby došlo k vzájemnému souboji o trůn, musí hráč v kůži Kid Draculy překonat 9 herních levelů. V tom mu pomůžou kouzla, která získá poražením jednotlivých minibossů. Ze zabitých nepřátel může hráč získávat mince sloužící jako platba v minihrách mezi jednotlivými levely. Ve 4 různých minihrách může hráč získat životy navíc.
Hra nejprve vyšla pouze v Japonsku na konzoli Famicom a exportované verze vhodné pro konzoli NES tak byly pouze v japonštině. Anglický překlad hry byl poprvé oficiálně vydán v roce 2019 jako součást Castlevania Anniversary Collection. Mezitím, v roce 1993, bylo vydáno pokračování nebo spíše předělávka Kid Dracula na konzoli Game Boy, které už bylo vydáno také v angličtině.
Tak tohle bylo opravdu něco jiného. Že má Kid Dracula barevnější a veselejší stylizaci jsem čekal, ale že se tak výrazně liší i hratelností bylo příjemné překvapení. Hlavní zbraní malého Drákuly je střílení fireballů a to dokonce i nahoru, ale postupně získává další užitečné schopnosti. Od naváděných střel, přes ledové až po možnost změnit se v netopýra. Design úrovní s tím vším počítá a postupně je tak nutné stále více kombinovat. Nejvíce jsem si užíval obrácení gravitace, škoda že je až ke konci. Obecně by mohlo být využívání schopností častější.
Devět úrovní je sice celkem dost, ale nejsou moc dlouhé. Navíc hra má opravdu nižší obtížnost než je v sérii běžné, díky střelbě, celkovému designu i přesnému ovládání. Náročnější jsou především pasáže s neustále scrolující obrazovkou a pár bossů. Úrovně jsou podivně prokládány minihrami a v jedné je dokonce vědomostní kvíz (naštěstí dost snadný). Působí to sice divně, ale nijak to neruší ani moc nezdržuje a lze tak získat nějaké životy. Pochválit musím různorodost prostředí. Navzdory mnoha rozdílům a veselejšímu pojetí několik klasických prvků poznáte. Hudba se od běžné Castlevanie dost liší, ale není špatná. Celkově je hra velmi příjemným překvapením a nápaditou odbočkou od hlavní série.
Devět úrovní je sice celkem dost, ale nejsou moc dlouhé. Navíc hra má opravdu nižší obtížnost než je v sérii běžné, díky střelbě, celkovému designu i přesnému ovládání. Náročnější jsou především pasáže s neustále scrolující obrazovkou a pár bossů. Úrovně jsou podivně prokládány minihrami a v jedné je dokonce vědomostní kvíz (naštěstí dost snadný). Působí to sice divně, ale nijak to neruší ani moc nezdržuje a lze tak získat nějaké životy. Pochválit musím různorodost prostředí. Navzdory mnoha rozdílům a veselejšímu pojetí několik klasických prvků poznáte. Hudba se od běžné Castlevanie dost liší, ale není špatná. Celkově je hra velmi příjemným překvapením a nápaditou odbočkou od hlavní série.
Pro: Pomrkávání na znalce série
Proti: Pro někoho až moc roztomilosti