Rozšíření Life is Strange: Wavelengths přináší krátký prequel k True Colors, kde si v kůži Steph stoupneme za mikrofon místního rádia v městečku Haven Springs. Steph na mě v dobrém zapůsobila již v Before the Storm jako game master při hraní hry na hrdiny. V True Colors se pak projevila jako správná nerdka, hudebnice a moderátorka rádia v jednom a já jsem moc rád, že jsem si zde s ní mohl prožít celkem 4 různé významné dny v průběhu roku, od jejího prvního působení v rádiu až po příchod Alex.
Ve hře se prostřednictvím video hovoru setkáme s dalším starým známým, jinak je to ale jedna velká one-woman show. Je zde znázorněno, jak těžce nese následky ztráty přátel a zničení Arcadia Bay, což vychází z volby na začátky hry. Přitom však žije i přítomností. Hledá si spřízněnou duši na herní podobě Tinderu, vysílá do éteru vtipné pojetí místních reklam či dává rady volajícím rady na základě hodu dvacetistěnnou kostkou. A přesně tohle na Life is Strange miluji, prostě pohled do života, do všedních i nevšedních okamžiků. Pocity radosti, ale i stresu a smutku.
Hra se celá odehrává v hudebním obchodě a hudba zde hraje samozřejmě hlavní roli. Na to, že se jedná o několika hodinové rozšíření, je hra doslova napěchovaná hudbou, do které se dobře zaposlouchává. Zajímavé je i postupné skládání písničky, kdy jsem si vždycky mohl vybrat, co zrovna do hudby zakomponovat. Výsledek je pak možné si v závěru poslechnout.
Celkově jsem si hraní rozšíření opravdu užil. Celé to byla príma tečka za příběhem nebo spíše před příběhem True Colors. Určitě si to budu chtít někdy zahrát znovu, abych věděl, jak se změní její vzpomínky na Arcadia Bay, když se zvolí druhý závěr z prvního Life is Strange.
Ve hře se prostřednictvím video hovoru setkáme s dalším starým známým, jinak je to ale jedna velká one-woman show. Je zde znázorněno, jak těžce nese následky ztráty přátel a zničení Arcadia Bay, což vychází z volby na začátky hry. Přitom však žije i přítomností. Hledá si spřízněnou duši na herní podobě Tinderu, vysílá do éteru vtipné pojetí místních reklam či dává rady volajícím rady na základě hodu dvacetistěnnou kostkou. A přesně tohle na Life is Strange miluji, prostě pohled do života, do všedních i nevšedních okamžiků. Pocity radosti, ale i stresu a smutku.
Hra se celá odehrává v hudebním obchodě a hudba zde hraje samozřejmě hlavní roli. Na to, že se jedná o několika hodinové rozšíření, je hra doslova napěchovaná hudbou, do které se dobře zaposlouchává. Zajímavé je i postupné skládání písničky, kdy jsem si vždycky mohl vybrat, co zrovna do hudby zakomponovat. Výsledek je pak možné si v závěru poslechnout.
Celkově jsem si hraní rozšíření opravdu užil. Celé to byla príma tečka za příběhem nebo spíše před příběhem True Colors. Určitě si to budu chtít někdy zahrát znovu, abych věděl, jak se změní její vzpomínky na Arcadia Bay, když se zvolí druhý závěr z prvního Life is Strange.
