Dobře, že mezi první a druhou částí The Ancient Gods uplynulo skoro půl roku a ne až tak dobře, že já jsem si je dal hned po sobě, protože ke konci jsem se té frenetické akce začínal už trochu přejídat. Což o to, druhá část se velmi snaží – opět přináší pár nových monster, přenáší hráče do nového prostředí a představuje zase jednou ultimátního bosse. Nicméně ve všech těchto ohledech za prvním dílem mírně zaostává. Efektní novinkou je kladivo, které pro některé přináší do bitev nový taktický element a pro jiné jen další tlačítko, na které je fajn si čas od času vzpomenout.

Obecně z nových monster musím nejvíc pochválit Ducha z první části Ancient Gods. Je totiž originální, pořádně tuhý a vlastně „dává smysl“ (duch někoho posedne a ten se pak chová jako smyslů zbavené hovado, tedy třeba jako Garret). Naproti tomu Cursed Prowler je vlastně v prvé řadě otravný, jeho obtížnost je uměle navýšena tím, že když vás prokleje, nedá se zastřelit. Musíte jej nahánět po mapě se zaťatou pěstí, což pocit nekompromisní, avšak férové akce příliš nepovzbuzuje. Kvituji zpestření ve formě Armored Barona a kamenných Impů, zejména pokud se u nich nachází pole munice do automatické brokovnice. 

Mojí nejoblíbenější částí byl hned první level, konkrétně zasněžená aréna s Gore Nestem, kdy v druhém kole Vás kromě nadstandardní dávky monster čekají i dva Arch-Vile. Těžko si představit lepší masakr… Pro srovnání ikonické duo Marauderů je hodně o nervy – bohužel ne v tom příjemně-akčním slova smyslu. Závěrečný boss není nic moc. Atmosféra kolem něj je vybudována parádně, jenže zabíjet ho pětkrát tím samým způsobem po chvíli omrzí...

Závěr The Ancient Gods Part Two by mohl být celkovým závěrem ságy, koneckonců nedokážu si moc představit, kam tenhle koncept střílečky posunout dál. Avšak nechat značku Doom kompletně umřít by byla škoda, takže jsem zvědav, co si pro nás id software nachystá příště…