leebigh
6963 The Ultimate DOOM
id Software •
Nerve Software (X360)
- Žánr
- Forma
- placená hra
- Rozsah
- samostatná hra
- Multiplayer
- ano
Ultimate Doom je něco na způsob stand-alone datadisku, který obsahuje i celou původní hru Doom. Jedná se o relativně skromné rozšíření, kromě nových levelů přináší jen drobná, až zanedbatelná vylepšení. Dočkáte se zbrusu nové čtvrté epizody Thy Flesh Consumed s 9 levely a několika grafickými vylepšeními, které pomocí patche upravují hru na verzi 1.9.
Poslední diskuzní příspěvek
leebigh
6963 Nejlépe hodnocené komentáře
The Ultimate Doom je reedice prvního Doomu, obohacená o zbrusu novou epizodu Thy Flesh Consumed. Jelikož žádné jiné novinky hra nepřináší, můj komentář a hodnocení hry se týká právě této nové kolekce levelů. První tři epizody, tvořící původní legendární titul, jsem již rozebral v předchozím komentáři.
Tvůrčí tým, sestávající z již etablovaných členů id Softu (John Romero, American McGee a Shawn Green) doplnily čerstvé posily z řad komunity - John “Dr. Sleep” Anderson a Tim Willits. Výsledkem designérské práce je čtvrtá epizoda zahrnující osm regulérních levelů a devátý tajný. Grafici si mohli dopřát klidnou dovolenou, jelikož žádné nové textury se ve hře nenachází a vše je převzato z původního Doomu. Mapy nesou tradiční “id” pečeť kvality mistrů designérů. Musím ovšem podotknout, že celkové vyznění čtvrté epizody není tak dokonalé, jako původní hra.
Její levely jsou společně obdařeny biblickými jmény, ale Thy Flesh Consumed nezapadá do jednotné koncepce Doom universa a jde v podstatě jen o bonusovou kolekci nových map bez bližšího příběhového podkresu. Zatímco prostředí předchozích částí Doomu na sebe organicky navazovalo, zde jsem souslednost a logiku nepozoroval. Jsme na Marsu? V pekle? Na Zemi ? To se bohužel nedozvíme a lze jen spekulovat. Styl prostředí se průběžně obměňuje, takže nechybí pestré a unikátní lokace, ale jednotné konceptuální zaměření chybí.
Navíc je patrná určitá nevyváženost v obtížnosti. U datadisků bývá obvyklé, že je její laťka nastavena notně vysoko. Ovšem první dvě mapy jsou poněkud přestřelené. A to, i když hrajeme formou kampaně. Hned v první úrovni se nám postaví několik pekelných baronů, které je prakticky nemožné zahubit s dostupnou municí, alespoň pro průměrného hráče. Druhý level je snad ještě náročnější, balancování na dřevěných sloupech nad kyselinou a početná nálož nepřátel v čele s kyberdémonem ve strážní budce pocuchá naše zdraví ještě více. Pokud se nám ale podaří druhou mapou prokousat, pak s kompletním zbraňovým vybavením je pro hráče již další průchod hrou přijatelný a obtížnost zhruba odpovídá Doomu II.
Chcete-li opravdovou výzvu, tak si Thy Flesh Consumed dejte s pistol startem, tzn. od začátku úrovně jen se základní zbraní. S touto variací hry budete mít problémy úplně ve všech mapách a hráč masochista se bude tetelit blahem a rozkoší. Já osobně jsem tyto experimenty vzdal a kampaň projel klasickým způsobem.
Doom jsem obdařil takřka absolutním hodnocením 95%, a těch 5 procent chybí k absolutoriu jen proto, že Doom II je z mého pohledu ještě o malý chloupek vyladěnější. Verdikt 85% pro Ultimate Doom tak odpovídá mým dojmům ze čtvrté epizody. Kolekce vynikajících levelů, která ovšem ve srovnání s předchozími epizodami není tak ultimátní, jako je název celé hry.
Jak prozrazují ostatní komentáře, Thy Flesh Consumed není zase až tak často hraná, jak by si zasloužila. Lze ji proto doporučit, a to nejen z historických důvodů, ale i pro kvalitní herní zážitek, zejména mladším hráčům v rámci studia herní historie. Ti starší doomeři již mají určitě alespoň dvakrát hotovo.
Tvůrčí tým, sestávající z již etablovaných členů id Softu (John Romero, American McGee a Shawn Green) doplnily čerstvé posily z řad komunity - John “Dr. Sleep” Anderson a Tim Willits. Výsledkem designérské práce je čtvrtá epizoda zahrnující osm regulérních levelů a devátý tajný. Grafici si mohli dopřát klidnou dovolenou, jelikož žádné nové textury se ve hře nenachází a vše je převzato z původního Doomu. Mapy nesou tradiční “id” pečeť kvality mistrů designérů. Musím ovšem podotknout, že celkové vyznění čtvrté epizody není tak dokonalé, jako původní hra.
Její levely jsou společně obdařeny biblickými jmény, ale Thy Flesh Consumed nezapadá do jednotné koncepce Doom universa a jde v podstatě jen o bonusovou kolekci nových map bez bližšího příběhového podkresu. Zatímco prostředí předchozích částí Doomu na sebe organicky navazovalo, zde jsem souslednost a logiku nepozoroval. Jsme na Marsu? V pekle? Na Zemi ? To se bohužel nedozvíme a lze jen spekulovat. Styl prostředí se průběžně obměňuje, takže nechybí pestré a unikátní lokace, ale jednotné konceptuální zaměření chybí.
Navíc je patrná určitá nevyváženost v obtížnosti. U datadisků bývá obvyklé, že je její laťka nastavena notně vysoko. Ovšem první dvě mapy jsou poněkud přestřelené. A to, i když hrajeme formou kampaně. Hned v první úrovni se nám postaví několik pekelných baronů, které je prakticky nemožné zahubit s dostupnou municí, alespoň pro průměrného hráče. Druhý level je snad ještě náročnější, balancování na dřevěných sloupech nad kyselinou a početná nálož nepřátel v čele s kyberdémonem ve strážní budce pocuchá naše zdraví ještě více. Pokud se nám ale podaří druhou mapou prokousat, pak s kompletním zbraňovým vybavením je pro hráče již další průchod hrou přijatelný a obtížnost zhruba odpovídá Doomu II.
Chcete-li opravdovou výzvu, tak si Thy Flesh Consumed dejte s pistol startem, tzn. od začátku úrovně jen se základní zbraní. S touto variací hry budete mít problémy úplně ve všech mapách a hráč masochista se bude tetelit blahem a rozkoší. Já osobně jsem tyto experimenty vzdal a kampaň projel klasickým způsobem.
Doom jsem obdařil takřka absolutním hodnocením 95%, a těch 5 procent chybí k absolutoriu jen proto, že Doom II je z mého pohledu ještě o malý chloupek vyladěnější. Verdikt 85% pro Ultimate Doom tak odpovídá mým dojmům ze čtvrté epizody. Kolekce vynikajících levelů, která ovšem ve srovnání s předchozími epizodami není tak ultimátní, jako je název celé hry.
Jak prozrazují ostatní komentáře, Thy Flesh Consumed není zase až tak často hraná, jak by si zasloužila. Lze ji proto doporučit, a to nejen z historických důvodů, ale i pro kvalitní herní zážitek, zejména mladším hráčům v rámci studia herní historie. Ti starší doomeři již mají určitě alespoň dvakrát hotovo.
VšivákV prvních třech epizodách Doomu mi vadila určitá jednoduchost. Dalo se to bezproblému projít i na druhou nejtěžší. Tady hned v první misi (už na střední) není na tu hordu nepřátel pořádně čím střílet. Jít ze třema nábojema do pušky, z dvaceti procenty zdraví, v malé místnůstce na zdravého růžového barona. To se dříve nestávalo. Nikdy předtím jsem tolikrát v Doomu nezařval, jako tady během první mise.
Celkově je tu mnohem větší koncentrace slizounů, cyberdémonů a jiných těch silnějších. Na relativně malých mapách. Velká koncentrace nepřátel. Kteří po Vás kolikrát nemilosrdně jdou hned po objevení. Do toho si moc pevné půdy pod nohama neužijete. V hodně misích jste nuceni chodit pořád po lávě či kyselině a hledat skafandry. Tyhle mise mě teda moc nebrali. Jednou tam bylo i bludiště na kyselině. brrr
Některé mise už holt nejsou takový designérský skvost jako dřiv. Naštěstí pořád převládají ty skvělé. Nějaké, jakékoliv víc viditelné vylepšení tu nečekjte. Rozdíl? Tužší nepřátelé na malých nehostinných mapách.
Je to ale pořád hodně zábavné. Prostě klasický Doom. A ten pavouk na konci byl teda pěkný břídil. Vyrubal jsem ho, ani si neškrt.
Celkově je tu mnohem větší koncentrace slizounů, cyberdémonů a jiných těch silnějších. Na relativně malých mapách. Velká koncentrace nepřátel. Kteří po Vás kolikrát nemilosrdně jdou hned po objevení. Do toho si moc pevné půdy pod nohama neužijete. V hodně misích jste nuceni chodit pořád po lávě či kyselině a hledat skafandry. Tyhle mise mě teda moc nebrali. Jednou tam bylo i bludiště na kyselině. brrr
Některé mise už holt nejsou takový designérský skvost jako dřiv. Naštěstí pořád převládají ty skvělé. Nějaké, jakékoliv víc viditelné vylepšení tu nečekjte. Rozdíl? Tužší nepřátelé na malých nehostinných mapách.
Je to ale pořád hodně zábavné. Prostě klasický Doom. A ten pavouk na konci byl teda pěkný břídil. Vyrubal jsem ho, ani si neškrt.
Crash
Musím se přidat ke kritice obtížnosti čtvrté epizody, tedy té co nově přinesla právě edice The Ultimate Doom. Nejde o to, že je tato epizoda těžší než původní hra. Nakonec ono se to víceméně od datadisku čeká, že ho v první řadě budou hrát nadšenci, co mají původní hru v malíčku a nějaká zvýšená obtížnost je tedy většinou na místě. Já chci kritizovat hlavně to, že výrazně těžší jsou jen první dvě úrovně.
Zvláště ten první polibek čtvrté epizody je fakt nepříjemný a odrazující. Kdybych si tu nepřečetl informaci, že pak se to vrátí k normálu, asi bych se na to po prvním levelu vykašlal, s tím, že tohle nemám zapotřebí. Hra by podle mého názoru měla gradovat, a to včetně obtížnosti, a ne odrazovat hned na začátku. Na druhou stranu, těch zbylých sedm úrovní je v pohodě, a nebýt toho úvodu a kontrastu s tím zbytkem, ani bych si nevšiml, že to vlastně není součást původní hry, neboť nového tam jinak skutečně moc není.
Zvláště ten první polibek čtvrté epizody je fakt nepříjemný a odrazující. Kdybych si tu nepřečetl informaci, že pak se to vrátí k normálu, asi bych se na to po prvním levelu vykašlal, s tím, že tohle nemám zapotřebí. Hra by podle mého názoru měla gradovat, a to včetně obtížnosti, a ne odrazovat hned na začátku. Na druhou stranu, těch zbylých sedm úrovní je v pohodě, a nebýt toho úvodu a kontrastu s tím zbytkem, ani bych si nevšiml, že to vlastně není součást původní hry, neboť nového tam jinak skutečně moc není.
PavelUUltimate Doom je sice z většiny re-edice původní hry, ale obsahuje i úplně novou čtvrtou epizodu, takže jde o plnohodnotnou hru a rozšíření zároveň. Protřelí doomeři měli opět možnost si celou hru projít na Ultra-Violence obtížnost, čímž už tak klasická a provařená řežba dostala s novým obsahem ještě větší grády. Kdy v poslední kapitole najednou hrál svou roli poměrně propracovaný a rozsáhlý level design, mapy byly exteriérovějšího a interiérovějšího typu, za to dosti složité. Trvalo delší dobu je dojet, obsahovaly řadu různých mechanizmů, secretů a pastí. Narvány pořádnou várkou nepřátel, tudíž představovaly určitou výzvu všem, co si tuto sérii tak oblíbili. A pokud je někomu čtveřice epizod stále málo, mohu mu doporučit neoficiální pátou, nazvanou Doom: The Lost Episode, o dalších devíti zdařilých úrovních. Nejedná se přitom rozhodně o obyčejné fanouškovské mapy, naopak pocházejí především z konzolových verzí. Vyzdvihnout přesto musím alespoň jednu z nich, konkrétně tu čtvrtou v pořadí, která, jak se zmiňuji v diskusi, opravdu stála za zahrání. Atmosféra v ní totiž oplývala něčím, co doposud nebylo mnou v jakémkoli jiném wadu pro Doom 1 spatřeno.
LukaskonUltimate Doom nabízí kompilaci základního Doomu (3 epizody) a zbrusu nové epizody Thy Flesh Consumed. Původní trojice epizod má jen miniaturní změny a v nové epizodě bohužel nedošlo k žádným inovacím – žádná nová monstra, nové zbraně ani nové prvky, a to navzdory tomu, že Doom II je o pár měsíců starší! Proč proboha tvůrci nehodili do pár map alespoň dvouhlavňovku?!
Thy Flesh Consumed
Nová epizoda vyniká oproti těm minulým asi jen v jednom – v navýšení obtížnosti a to nejen rozlehlejšími mapami s velkým počtem spínačů, ale též díky hordám monster a jejich složení. Ty tam jsou úrovně, kde potkat Pekelného barona byla vzácnost. Tentokrát se ta bestie představí již v první úrovni a rovnou v počtu minimálně 4 kusů. Aby toho nebylo málo, je to už druhá úroveň, ano opravdu již druhá, která vám do cesty postaví Cyberdemona. Sice na jeho likvidaci existuje rychlý a bezbolestný (pro vás určitě) fígl, ale ne každý na něj přijde včas. Doménou epizody jsou i velice nepříjemné začátky úrovní – několikrát se stane, že začínáte uprostřed větší oblasti s monstry všude okolo, a čas na rozkoukání není.
Úrovně již nejsou tak jedinečné a snadno zapamatovatelné. Nejsou tu ani žádné designérské perličky jako třeba E1M9, či E3M2. Hledače tajných oblastí čeká pořádné trápení, neboť čas od času narazíte na nepříjemné bugy, které znemožňují nalezení některých secretů (mapy E4M3 a E4M7). Myslím, že tohle je pořádná podpásovka a rozhodně to nemůžu autorům odpustit, vždyť sám jsem strávil několik desítek minut marného hledání secretů, abych následně zjistil, že secrety stejně nelze objevit.
Nijak zvlášť mě nepotěšila ani tajná úroveň (dostupná z E4M2), neboť jsem byl z minulých epizod připraven na akci ve velkém stylu a dostal jsem obyčejnou, ničím výjimečnou úroveň. Ani závěrečná úroveň mne moc nenadchla, neboť prostý a stylový design finálových map tu není. No a samotný boss je opět velký pavouk, kterého autoři umístili s prominutím tak kreténsky, že není problém ho zabít ani brokovnicí. Fakt nechápu, co má co dělat monstrum, jež je smrtící na otevřených prostranstvích v úzké místnosti, kde se může stěží hýbat.
Abych to shrnul, čtvrtá epizoda se moc nepovedla. Nebýt výzvy v podobě zvýšené obtížnosti, viděl bych to na obyčejnou nastavovanou kaši, která u modifikací nijak nevadí, ale u oficiálního placeného rozšíření by se to stávat nemuselo. Navzdory tomu se ale epizoda hraje stejně dobře jako původní Doom.
Thy Flesh Consumed
Nová epizoda vyniká oproti těm minulým asi jen v jednom – v navýšení obtížnosti a to nejen rozlehlejšími mapami s velkým počtem spínačů, ale též díky hordám monster a jejich složení. Ty tam jsou úrovně, kde potkat Pekelného barona byla vzácnost. Tentokrát se ta bestie představí již v první úrovni a rovnou v počtu minimálně 4 kusů. Aby toho nebylo málo, je to už druhá úroveň, ano opravdu již druhá, která vám do cesty postaví Cyberdemona. Sice na jeho likvidaci existuje rychlý a bezbolestný (pro vás určitě) fígl, ale ne každý na něj přijde včas. Doménou epizody jsou i velice nepříjemné začátky úrovní – několikrát se stane, že začínáte uprostřed větší oblasti s monstry všude okolo, a čas na rozkoukání není.
Úrovně již nejsou tak jedinečné a snadno zapamatovatelné. Nejsou tu ani žádné designérské perličky jako třeba E1M9, či E3M2. Hledače tajných oblastí čeká pořádné trápení, neboť čas od času narazíte na nepříjemné bugy, které znemožňují nalezení některých secretů (mapy E4M3 a E4M7). Myslím, že tohle je pořádná podpásovka a rozhodně to nemůžu autorům odpustit, vždyť sám jsem strávil několik desítek minut marného hledání secretů, abych následně zjistil, že secrety stejně nelze objevit.
Nijak zvlášť mě nepotěšila ani tajná úroveň (dostupná z E4M2), neboť jsem byl z minulých epizod připraven na akci ve velkém stylu a dostal jsem obyčejnou, ničím výjimečnou úroveň. Ani závěrečná úroveň mne moc nenadchla, neboť prostý a stylový design finálových map tu není. No a samotný boss je opět velký pavouk, kterého autoři umístili s prominutím tak kreténsky, že není problém ho zabít ani brokovnicí. Fakt nechápu, co má co dělat monstrum, jež je smrtící na otevřených prostranstvích v úzké místnosti, kde se může stěží hýbat.
Abych to shrnul, čtvrtá epizoda se moc nepovedla. Nebýt výzvy v podobě zvýšené obtížnosti, viděl bych to na obyčejnou nastavovanou kaši, která u modifikací nijak nevadí, ale u oficiálního placeného rozšíření by se to stávat nemuselo. Navzdory tomu se ale epizoda hraje stejně dobře jako původní Doom.
Pro: 9 nových map + 27 starých map, větší výzva v podobě navýšení obtížnosti
Proti: žádné inovace, bugy znemožňující nalézt tajné oblasti, slabší design map
Platformy a hodnocení
Poslední hodnocení
-
Miriyak
PC
65
26 dní -
Chark
PS4
95
109 dní -
pepua
PC 80144 dní -
doomista
PC
100
173 dní -
oldgamer89
PC
80
218 dní
Statistiky
- Id hry:
- 1536
- Odkaz:
- http://dbher.cz/h1536
- Přidána:
- 12.09.2008
11 let a 304 dní
- Hodnocení:
- 82 (50-100 %)
- Komentářů:
- 9
- Oblíbenost:
-
20
10
-
3
80
- Návštěvnost:
- 13608× (celkem)
- 272× (poslední měsíc)
- 42× (poslední týden)
- 3× (dnes)
Pro: Starý dobrý Doom. Těžší, adrenalinovější
Proti: Mise odehrávající se převážně na lávě nebo jím podobným. Nějakou novinku by si to zasloužilo.