Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

The Ultimate DOOM

id Software •  Nerve Software (X360)
30.04.1995
27.09.2006
30.10.2009
26.07.2019
kompatibilní
80
94 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

Ultimate Doom je něco na způsob stand-alone datadisku, který obsahuje i celou původní hru Doom. Jedná se o relativně skromné rozšíření, kromě nových levelů přináší jen drobná, až zanedbatelná vylepšení. Dočkáte se zbrusu nové čtvrté epizody Thy Flesh Consumed s 9 levely a několika grafickými vylepšeními, které pomocí patche upravují hru na verzi 1.9.


Poslední diskuzní příspěvek

@Tarhiel (07.10.2021 09:20): Jj, dost mě to zaujalo. Dnes už je venku verze 1.1. Autor plánuje jen opravdu decentní změny, aby zachoval tu historičnost map a jejich stylu. Na fóru je i link na jeho homepage, soubor stažen tak, že jsem zkopíroval adresu odkazu a načetl v prohlížeči. Jinak mi to nešlo sosnout. Ale pokusím se dohrát včerejší verzi.

Update 1.2 hotov a k dispozici. Měly by to být fakt jen ty nejzásadnější věci, stále to měnit autor opravdu nechce. A já budu samozřejmě velmi rád, dostojí-li svým slibům.

Ve verzi 1.1 je jedna fatální chyba, znemožňující dokončení E1M4, naštěstí hraji 1.0. Jestli to 1.2 neopravuje, tak bude potřeba ještě 1.3 apod :)

Dohráno. Naprosto neuvěřitelný počin! Jsem rád, že mi obohatil hraní Dooma. Přeci jen, devadesátková éra je prostě nezapomenutelná. Zejména v první epizodě to bylo patrné. Každý level je unikát. Změněné vlastnosti nepřátel, absence dvouhlavňovky, ale asi využiji ten mod. Souboje jsou drsné, levely spíše malé. Pěkné textury podlahy v Ep3. Absolvována tajná úroveň v Ep1. Hrána veze 1.0. Autorovi něco nahlášeno, snad to opraví.
___________________________________________________________________________

Tak lidi hlásí pár problémů i ve verzi 1.21, bude tedy zřejmě nutný další update :)

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 85
The Ultimate Doom je reedice prvního Doomu, obohacená o zbrusu novou epizodu Thy Flesh Consumed. Jelikož žádné jiné novinky hra nepřináší, můj komentář a hodnocení hry se týká právě této nové kolekce levelů. První tři epizody, tvořící původní legendární titul, jsem již rozebral v předchozím komentáři.

Tvůrčí tým, sestávající z již etablovaných členů id Softu (John Romero, American McGee a Shawn Green) doplnily čerstvé posily z řad komunity - John “Dr. Sleep” Anderson a Tim Willits. Výsledkem designérské práce je čtvrtá epizoda zahrnující osm regulérních levelů a devátý tajný. Grafici si mohli dopřát klidnou dovolenou, jelikož žádné nové textury se ve hře nenachází a vše je převzato z původního Doomu. Mapy nesou tradiční “id” pečeť kvality mistrů designérů. Musím ovšem podotknout, že celkové vyznění čtvrté epizody není tak dokonalé, jako původní hra.

Její levely jsou společně obdařeny biblickými jmény, ale Thy Flesh Consumed nezapadá do jednotné koncepce Doom universa a jde v podstatě jen o bonusovou kolekci nových map bez bližšího příběhového podkresu. Zatímco prostředí předchozích částí Doomu na sebe organicky navazovalo, zde jsem souslednost a logiku nepozoroval. Jsme na Marsu? V pekle? Na Zemi ? To se bohužel nedozvíme a lze jen spekulovat. Styl prostředí se průběžně obměňuje, takže nechybí pestré a unikátní lokace, ale jednotné konceptuální zaměření chybí.

Navíc je patrná určitá nevyváženost v obtížnosti. U datadisků bývá obvyklé, že je její laťka nastavena notně vysoko. Ovšem první dvě mapy jsou poněkud přestřelené. A to, i když hrajeme formou kampaně. Hned v první úrovni se nám postaví několik pekelných baronů, které je prakticky nemožné zahubit s dostupnou municí, alespoň pro průměrného hráče. Druhý level je snad ještě náročnější, balancování na dřevěných sloupech nad kyselinou a početná nálož nepřátel v čele s kyberdémonem ve strážní budce pocuchá naše zdraví ještě více. Pokud se nám ale podaří druhou mapou prokousat, pak s kompletním zbraňovým vybavením je pro hráče již další průchod hrou přijatelný a obtížnost zhruba odpovídá Doomu II.

Chcete-li opravdovou výzvu, tak si Thy Flesh Consumed dejte s pistol startem, tzn. od začátku úrovně jen se základní zbraní. S touto variací hry budete mít problémy úplně ve všech mapách a hráč masochista se bude tetelit blahem a rozkoší. Já osobně jsem tyto experimenty vzdal a kampaň projel klasickým způsobem.

Doom jsem obdařil takřka absolutním hodnocením 95%, a těch 5 procent chybí k absolutoriu jen proto, že Doom II je z mého pohledu ještě o malý chloupek vyladěnější. Verdikt 85% pro Ultimate Doom tak odpovídá mým dojmům ze čtvrté epizody. Kolekce vynikajících levelů, která ovšem ve srovnání s předchozími epizodami není tak ultimátní, jako je název celé hry.

Jak prozrazují ostatní komentáře, Thy Flesh Consumed není zase až tak často hraná, jak by si zasloužila. Lze ji proto doporučit, a to nejen z historických důvodů, ale i pro kvalitní herní zážitek, zejména mladším hráčům v rámci studia herní historie. Ti starší doomeři již mají určitě alespoň dvakrát hotovo.

+45
  • PC 80
V prvních třech epizodách Doomu mi vadila určitá jednoduchost. Dalo se to bez problému projít i na druhou nejtěžší. Tady hned v první misi (už na střední) není na tu hordu nepřátel pořádně čím střílet. Jít s třemi náboji do pušky, z dvaceti procenty zdraví, v malé místnůstce na zdravého růžového barona. To se dříve nestávalo. Nikdy předtím jsem tolikrát v Doomu nezařval, jako tady během první mise.

Celkově je tu mnohem větší koncentrace slizounů, cyberdémonů a jiných těch silnějších. Na relativně malých mapách. Velká koncentrace nepřátel. Kteří po vás kolikrát nemilosrdně jdou hned po objevení. Do toho si moc pevné půdy pod nohama neužijete. V hodně misích jste nuceni chodit pořád po lávě či kyselině a hledat skafandry. Tyhle mise mě teda moc nebrali. Jednou tam bylo i bludiště na kyselině. brrr

Některé mise už holt nejsou takový designérský skvost jako u předchozích Doomů. Naštěstí pořád převládají ty skvělé. Jakékoliv víc viditelné vylepšení tady nečekejte. Rozdíl? Tužší nepřátelé na malých nehostinných mapách.

Je to ale pořád hodně zábavné. Prostě klasický Doom. A ten pavouk na konci byl teda pěkný břídil. Vyrubal jsem ho, ani si neškrtl.

Pro: starý dobrý Doom, těžší, adrenalinovější

Proti: Mise odehrávající se převážně na lávě nebo jím podobným. Nějakou novinku by si to zasloužilo.

+25 +26 −1
  • PC 80
Jelikož o hře Doom jsem se nedávno rozhovořil jinde, věnuji následujících pár řádků čtvrté epizodě "Thy Flesh Consumed". Přestože tento datadisk je od původních autorů Dooma, je považován za celkem kontroverzní záležitost. V mém komentáři do velké míry souhlasím s ostatními komentátory, aneb budu popisovat jinými slovy již jednou (mnohokrát?) řečené. Hru jsem hrál na nejjednodušší obtížnost, přesto rozšíření kladlo poměrně tuhý odpor a nebýt nedávného dohrání prvních dvou Doomů, asi bych kapituloval a předhozené maso nezkonzumoval a vyplivl.

Toto dietní rozšíření nabízí vyhladovělým střelcům 8+1 level. Tyto levely na sebe nijak nenavazují a jedná se o soubor náhodně poslepovaných map. Příběh opakuje téma "zlobivý pavouk" a to je tak vše, co se k příběhu v Thy Flesh Consumed dá říct.

Hra značně přestřelila obtížnost u prvních dvou levelů. První "Hell Beneath" je poměrně sevřená krátká mapa, která je otravná neustálým teleportem nepřátel do již vyčištěných oblastí. Následuje level "Perfect Hatred", který by se hodil spíše jako předposlední level hry. Romerův level je zamotané bludiště a krom malých šedých potrápí i hráčovy reflexy. I na nejjednodušší obtížnost posílá totiž John "Daikatana" Romero na nebohého hráče pekelné barony, cacodemony a dokonce i cyberdemona. A to prosím ve druhém levelu. V tomto levelu také začíná otravný zvyk autorů cpát neviditelné růžovky do špatně osvětlených prostor. Fakt díky! Přestože je obtížnost přestřelená a level jsem původně nenáviděl, považuji ho zpětně za nejlépe architektonicky vyvedený prostor datadisku a zejména ústřední místnost působí překvapivě impozantním dojmem.

Po druhém levelu má hráč kompletní paletu zbraní a obtížnost klesá od "nehratelné" na "tuhou". Následují tři průměrné ničím nevýrazné levely, které jsou zajímavé snad jen zrušením standardu exitu jako samostatné malé slepé místnosti, a posléze se hráč probojuje k druhému Romerovu výtvoru Against Thee Wickedly. A tenhle level mě zle nebavil. Celá mapa je jedno velké bludiště s kyselinou, místy okořeněné davy nepřátel. Kvůli tomuto levelu jsem si dal od hry dvoudenní pauzu a jeho dohrání pro mne bylo i na "easy" adrenalinem. A to nemyslím v pozitivním slova smyslu, protože polovinu hraní jsem chcípal v kyselině, které se hráč nemá šanci vyhnout. Musím ještě zmínit druhého cyberdémona ve hře. John Romero je očividně jeho velkým fanouškem.

A blížíme se do finále. Po dalším nevýrazném levelu přichází finální bossfight. Lakonicky bych ho označil slovy "malý dvůr a velký pavouk". Jak už jiný autor zmínil, zavření pavouka do malého prostoru, kde nemůže manévrovat, je z pohledu designéra velká chyba a aniž by si na mne arachnid výrazně sáhl, tak jsem ho rychle usmažil několika ranami BFG, protože jsem pospíchal na autobus do Kutné Hory na hokej.

Rozšíření nabídlo jeden zajímavý a několik nevýrazných levelů. Hra nepřináší žádné novinky - nejsou zde noví nepřátelé, nové zbraně a zřejmě ani nová grafika (pokud ano, tak jen minimálně). Tradičně na úrovni je hudba a aspoň zde došlo k inovaci. Čtvrtá epizoda je krátká, obtížná, tuhost prvních dvou levelů je přestřelená a levely na sebe nijak nenavazují. Přesto je to stále Doom a hraní je stále zábavné. Hodnocení 80%, které jsem hře udělil, se týká Ultimate Doomu jako celku (včetně prvních tří epizod původního Dooma). Kdybych měl hodnotit samotné "Thy Flesh Consumed", bylo by to jen za 65%.

Pro: Je to Doom, je to tedy stále zábavné. Level Perfect Hatred.

Proti: Krátké, levely na sebe nijak nenavazují, přestřelená obtížnost prvních dvou levelů, žádné novinky.

+21
  • PC 70
Musím se přidat ke kritice obtížnosti čtvrté epizody, tedy té co nově přinesla právě edice The Ultimate Doom. Nejde o to, že je tato epizoda těžší než původní hra. Nakonec ono se to víceméně od datadisku čeká, že ho v první řadě budou hrát nadšenci, co mají původní hru v malíčku a nějaká zvýšená obtížnost je tedy většinou na místě. Já chci kritizovat hlavně to, že výrazně těžší jsou jen první dvě úrovně.

Zvláště ten první polibek čtvrté epizody je fakt nepříjemný a odrazující. Kdybych si tu nepřečetl informaci, že pak se to vrátí k normálu, asi bych se na to po prvním levelu vykašlal, s tím, že tohle nemám zapotřebí. Hra by podle mého názoru měla gradovat, a to včetně obtížnosti, a ne odrazovat hned na začátku. Na druhou stranu, těch zbylých sedm úrovní je v pohodě, a nebýt toho úvodu a kontrastu s tím zbytkem, ani bych si nevšiml, že to vlastně není součást původní hry, neboť nového tam jinak skutečně moc není.
+20
  • PC 85
Ultimate Doom je sice z většiny re-edice původní hry, ale obsahuje i úplně novou čtvrtou epizodu, takže jde o plnohodnotnou hru a rozšíření zároveň. Protřelí doomeři měli opět možnost si celou hru projít na Ultra-Violence obtížnost, čímž už tak klasická a provařená řežba dostala s novým obsahem ještě větší grády. Kdy v poslední kapitole najednou hrál svou roli poměrně propracovaný a rozsáhlý level design, mapy byly exteriérovějšího a interiérovějšího typu, za to dosti složité. Trvalo delší dobu je dojet, obsahovaly řadu různých mechanizmů, secretů a pastí. Narvány pořádnou várkou nepřátel, tudíž představovaly určitou výzvu všem, co si tuto sérii tak oblíbili. A pokud je někomu čtveřice epizod stále málo, mohu mu doporučit neoficiální pátou, nazvanou Doom: The Lost Episode, o dalších devíti zdařilých úrovních. Nejedná se přitom rozhodně o obyčejné fanouškovské mapy, naopak pocházejí především z konzolových verzí. Vyzdvihnout přesto musím alespoň jednu z nich, konkrétně tu čtvrtou v pořadí, která, jak se zmiňuji v diskusi, opravdu stála za zahrání. Atmosféra v ní totiž oplývala něčím, co doposud nebylo mnou v jakémkoli jiném wadu pro Doom 1 spatřeno.
+19