Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

The Ultimate DOOM


Komentáře

« Předchozí Následující »
  • PC 85
The Ultimate Doom je reedice prvního Doomu, obohacená o zbrusu novou epizodu Thy Flesh Consumed. Jelikož žádné jiné novinky hra nepřináší, můj komentář a hodnocení hry se týká právě této nové kolekce levelů. První tři epizody, tvořící původní legendární titul, jsem již rozebral v předchozím komentáři.

Tvůrčí tým, sestávající z již etablovaných členů id Softu (John Romero, American McGee a Shawn Green) doplnily čerstvé posily z řad komunity - John “Dr. Sleep” Anderson a Tim Willits. Výsledkem designérské práce je čtvrtá epizoda zahrnující osm regulérních levelů a devátý tajný. Grafici si mohli dopřát klidnou dovolenou, jelikož žádné nové textury se ve hře nenachází a vše je převzato z původního Doomu. Mapy nesou tradiční “id” pečeť kvality mistrů designérů. Musím ovšem podotknout, že celkové vyznění čtvrté epizody není tak dokonalé, jako původní hra.

Její levely jsou společně obdařeny biblickými jmény, ale Thy Flesh Consumed nezapadá do jednotné koncepce Doom universa a jde v podstatě jen o bonusovou kolekci nových map bez bližšího příběhového podkresu. Zatímco prostředí předchozích částí Doomu na sebe organicky navazovalo, zde jsem souslednost a logiku nepozoroval. Jsme na Marsu? V pekle? Na Zemi ? To se bohužel nedozvíme a lze jen spekulovat. Styl prostředí se průběžně obměňuje, takže nechybí pestré a unikátní lokace, ale jednotné konceptuální zaměření chybí.

Navíc je patrná určitá nevyváženost v obtížnosti. U datadisků bývá obvyklé, že je její laťka nastavena notně vysoko. Ovšem první dvě mapy jsou poněkud přestřelené. A to, i když hrajeme formou kampaně. Hned v první úrovni se nám postaví několik pekelných baronů, které je prakticky nemožné zahubit s dostupnou municí, alespoň pro průměrného hráče. Druhý level je snad ještě náročnější, balancování na dřevěných sloupech nad kyselinou a početná nálož nepřátel v čele s kyberdémonem ve strážní budce pocuchá naše zdraví ještě více. Pokud se nám ale podaří druhou mapou prokousat, pak s kompletním zbraňovým vybavením je pro hráče již další průchod hrou přijatelný a obtížnost zhruba odpovídá Doomu II.

Chcete-li opravdovou výzvu, tak si Thy Flesh Consumed dejte s pistol startem, tzn. od začátku úrovně jen se základní zbraní. S touto variací hry budete mít problémy úplně ve všech mapách a hráč masochista se bude tetelit blahem a rozkoší. Já osobně jsem tyto experimenty vzdal a kampaň projel klasickým způsobem.

Doom jsem obdařil takřka absolutním hodnocením 95%, a těch 5 procent chybí k absolutoriu jen proto, že Doom II je z mého pohledu ještě o malý chloupek vyladěnější. Verdikt 85% pro Ultimate Doom tak odpovídá mým dojmům ze čtvrté epizody. Kolekce vynikajících levelů, která ovšem ve srovnání s předchozími epizodami není tak ultimátní, jako je název celé hry.

Jak prozrazují ostatní komentáře, Thy Flesh Consumed není zase až tak často hraná, jak by si zasloužila. Lze ji proto doporučit, a to nejen z historických důvodů, ale i pro kvalitní herní zážitek, zejména mladším hráčům v rámci studia herní historie. Ti starší doomeři již mají určitě alespoň dvakrát hotovo.

+36
  • PC 80
V prvních třech epizodách Doomu mi vadila určitá jednoduchost. Dalo se to bezproblému projít i na druhou nejtěžší. Tady hned v první misi (už na střední) není na tu hordu nepřátel pořádně čím střílet. Jít ze třema nábojema do pušky, z dvaceti procenty zdraví, v malé místnůstce na zdravého růžového slizouna. To se dříve nestávalo. Nikdy předtím jsem tolikrát v Doomu nezařval, jako tady během první mise.

Celkově je tu mnohem větší koncentrace slizounů, cyberdémonů a jiných těch silnějších. Na relativně malých mapách. Velká koncentrace nepřátel. Kteří po Vás kolikrát nemilosrdně jdou hned po objevení. Do toho si moc pevné půdy pod nohama neužijete. V hodně misích jste nuceni chodit pořád po lávě či kyselině a hledat skafandry. Tyhle mise mě teda moc nebrali. Jednou tam bylo i bludiště na kyselině. brrr

Některé mise už holt nejsou takový designérský skvost jako dřiv. Naštěstí pořád převládají ty skvělé. Nějaké, jakékoliv víc viditelné vylepšení tu nečekjte. Rozdíl? Tužší nepřátelé na malých nehostinných mapách.

Je to ale pořád hodně zábavné. Prostě klasický Doom. A ten pavouk na konci byl teda pěkný břídil. Vyrubal jsem ho, ani si neškrt.

Pro: Starý dobrý Doom. Těžší, adrenalinovější

Proti: Mise odehrávající se převážně na lávě nebo jím podobným. Nějakou novinku by si to zasloužilo.

+20 +21 −1
  • PC 85
Ultimate Doom je sice z většiny re-edice původní hry, ale obsahuje i úplně novou čtvrtou epizodu, takže jde o plnohodnotnou hru a rozšíření zároveň. Protřelí doomeři měli opět možnost si celou hru projít na Ultra-Violence obtížnost, čímž už tak klasická a provařená řežba dostala s novým obsahem ještě větší grády. Kdy v poslední kapitole najednou hrál svou roli poměrně propracovaný a rozsáhlý level design, mapy byly exteriérovějšího a interiérovějšího typu, za to dosti složité. Trvalo delší dobu je dojet, obsahovaly řadu různých mechanizmů, secretů a pastí. Narvány pořádnou várkou nepřátel, tudíž představovaly určitou výzvu všem, co si tuto sérii tak oblíbili. A pokud je někomu čtveřice epizod stále málo, mohu mu doporučit neoficiální pátou, nazvanou Doom: The Lost Episode, o dalších devíti zdařilých úrovních. Nejedná se přitom rozhodně o obyčejné fanouškovské mapy, naopak pocházejí především z konzolových verzí. Vyzdvihnout přesto musím alespoň jednu z nich, konkrétně tu čtvrtou v pořadí, která, jak se zmiňuji v diskusi, opravdu stála za zahrání. Atmosféra v ní totiž oplývala něčím, co doposud nebylo mnou v jakémkoli jiném wadu pro Doom 1 spatřeno.
+16
  • PC 70
Ultimate Doom nabízí kompilaci základního Doomu (3 epizody) a zbrusu nové epizody Thy Flesh Consumed. Původní trojice epizod má jen miniaturní změny a v nové epizodě bohužel nedošlo k žádným inovacím – žádná nová monstra, nové zbraně ani nové prvky, a to navzdory tomu, že Doom II je o pár měsíců starší! Proč proboha tvůrci nehodili do pár map alespoň dvouhlavňovku?!

Thy Flesh Consumed
Nová epizoda vyniká oproti těm minulým asi jen v jednom – v navýšení obtížnosti a to nejen rozlehlejšími mapami s velkým počtem spínačů, ale též díky hordám monster a jejich složení. Ty tam jsou úrovně, kde potkat Pekelného barona byla vzácnost. Tentokrát se ta bestie představí již v první úrovni a rovnou v počtu minimálně 4 kusů. Aby toho nebylo málo, je to už druhá úroveň, ano opravdu již druhá, která vám do cesty postaví Cyberdemona. Sice na jeho likvidaci existuje rychlý a bezbolestný (pro vás určitě) fígl, ale ne každý na něj přijde včas. Doménou epizody jsou i velice nepříjemné začátky úrovní – několikrát se stane, že začínáte uprostřed větší oblasti s monstry všude okolo, a čas na rozkoukání není.

Úrovně již nejsou tak jedinečné a snadno zapamatovatelné. Nejsou tu ani žádné designérské perličky jako třeba E1M9, či E3M2. Hledače tajných oblastí čeká pořádné trápení, neboť čas od času narazíte na nepříjemné bugy, které znemožňují nalezení některých secretů (mapy E4M3 a E4M7). Myslím, že tohle je pořádná podpásovka a rozhodně to nemůžu autorům odpustit, vždyť sám jsem strávil několik desítek minut marného hledání secretů, abych následně zjistil, že secrety stejně nelze objevit.

Nijak zvlášť mě nepotěšila ani tajná úroveň (dostupná z E4M2), neboť jsem byl z minulých epizod připraven na akci ve velkém stylu a dostal jsem obyčejnou, ničím výjimečnou úroveň. Ani závěrečná úroveň mne moc nenadchla, neboť prostý a stylový design finálových map tu není. No a samotný boss je opět velký pavouk, kterého autoři umístili s prominutím tak kreténsky, že není problém ho zabít ani brokovnicí. Fakt nechápu, co má co dělat monstrum, jež je smrtící na otevřených prostranstvích v úzké místnosti, kde se může stěží hýbat.

Abych to shrnul, čtvrtá epizoda se moc nepovedla. Nebýt výzvy v podobě zvýšené obtížnosti, viděl bych to na obyčejnou nastavovanou kaši, která u modifikací nijak nevadí, ale u oficiálního placeného rozšíření by se to stávat nemuselo. Navzdory tomu se ale epizoda hraje stejně dobře jako původní Doom.

Pro: 9 nových map + 27 starých map, větší výzva v podobě navýšení obtížnosti

Proti: žádné inovace, bugy znemožňující nalézt tajné oblasti, slabší design map

+16
  • PC 70
Musím se přidat ke kritice obtížnosti čtvrté epizody, tedy té co nově přinesla právě edice The Ultimate Doom. Nejde o to, že je tato epizoda těžší než původní hra. Nakonec ono se to víceméně od datadisku čeká, že ho v první řadě budou hrát nadšenci, co mají původní hru v malíčku a nějaká zvýšená obtížnost je tedy většinou na místě. Já chci kritizovat hlavně to, že výrazně těžší jsou jen první dvě úrovně.

Zvláště ten první polibek čtvrté epizody je fakt nepříjemný a odrazující. Kdybych si tu nepřečetl informaci, že pak se to vrátí k normálu, asi bych se na to po prvním levelu vykašlal, s tím, že tohle nemám zapotřebí. Hra by podle mého názoru měla gradovat, a to včetně obtížnosti, a ne odrazovat hned na začátku. Na druhou stranu, těch zbylých sedm úrovní je v pohodě, a nebýt toho úvodu a kontrastu s tím zbytkem, ani bych si nevšiml, že to vlastně není součást původní hry, neboť nového tam jinak skutečně moc není.
+16
  • PC 85
Vynechám to, že Ultimate Doom obsahuje celého předchozího Dooma a zaměřím se pouze na čtvrtou epizodu Thy Flesh Consumed. Dlouho jsem se jí nějak vyhýbal, ale pak mi kamarádi doomaři říkali, že čtvrtá epizoda z prvního Dooma je zatraceně těžká, což mně ihned nalákalo k tomu si to zahrát. Taktéž jsem slyšel i názory, že je to “hodně blbá epizoda” a “stojí za prd!”

Takže mé pocity? Ano první mapa je trochu těžká, ale hlavně proto, že neobsahuje dostatek munice. Barony, co se objeví na konci v jednom secretu jsem musel ubít pěstí (vždycky jsem stál někde u rohu a když šel Baron tak BUM a pak jsem rychle utekl pryč. Někdy se jim podařilo mě škrábnout - což byla okamžitá smrt). Druhá zase má dost “unfriendly” začátek, kdy je hráč obklopen monstry. Zbytek ale je naprosto v pohodě dohratelný i na ultra-violence :)

Jen škoda, že mapy nepřináší nic moc nového a převratného. Od datadisku očekávám, že nepřinese jen nové mapy “aby se neřeklo”, ale že to budou aspoň hodně zajímavé a výrazné mapy. Aspoň, že se ty mapy dovedly jakštakš držet tématicky. V prvním Doomovi totiž často docházelo k násilným změnám prostředí (např. jsem začal v místnosti z mramoru, v další byly zase dřevěný stěny a z dřevěné chodby zase vedla cesta do koridoru z kamenných stěn a podlahy vysypané štěrkem). Tady kupříkladu mapa 5 They Will Repent byla opravdu celá z mramoru nebo Mapa 7 And Hell Followed zase byla celá ze dřeva… Takže tohle považuji za docela povedené. Možná to bylo tím, že na mapách nedělal Sandy Petersen, který násilnou změnu prostředí měl docela rád (tím neříkám, že to je špatný mapper… :)

Trochu mě zklamaly secrety… V původním Doomovi byly vždycky nějak jasně označené a daly se poznat. Tady se často dala otevřít stěna, která je naprosto podobná stěnám okolo… Někdy jsem tu také narazil na tajný vchod, který ovšem jako secret označený nebyl (a podle mě by měl být). Dobrý úlet je také v mapě 3 Sever the Wicked, kde je až 22 secretů. Většina se ale započítá tak, že vyjdu v jedné tajné místnosti schody. Zbylé dva jsem nenašel ani po hodině hraní… Kamarád mi pak říkal, že je to Bug. Podobný bug je v mapě 7 And Hell Followed, kde prostě nejde najít poslední secret… Co na to říct? Tvůrce Secrety zřejmě moc nebavily… Nedivím se - mě taky moc nebavilo je vymýšlet a cpát je do svých map, časem jsem v nich ale objevil jisté “kouzlo”... Nevím no :)

Jeden známý mi jednou říkal, že pro něj má první Doom pouze tři epizody a čtvrtou neuznává. Prostě pro něj neexistuje. Já s ním nesouhlasím, navzdory několika bugům uznávám čtvrtou epizodu za “součást prvního Doomu” :)
+13
  • PC 55
Ultimate Doom bohužel není tak ultimátní jak by se mohlo zdát. Nabízí v podstatě základní hru + jednu epizodu navíc (27 + 9). Nunto dodat, že daná epizoda je o poznání těžší než první tři. Jednotlivé levely jsou větší, zamotanější (v podstatě jen miš-maš chodeb, který působí "narychlo splácnutý") a monstra se vám teleportují za záda, přičemž těch silnějších se objevuje více, než v základní hře. Více, bohužel, není co k tomu říct.

Dle mého názoru je datadisk zbytečně těžký. Ve spojení s absencí příběhu a atmosféry bych řekl, že si to nemůže dovolit. Mě osobně to přestalo bavit již po druhém levelu, na rozdíl třeba od Star Wars: Dark Forces, Age of Empires: The Rise of Rome nebo StarCraft: Brood War.

Pro: 9 nových úrovní.

Proti: Zbytečně těžké, horší level design.

+12
  • PC 70
The Ultimate DOOM jsem samozřejmě nemohl vynechat, zvláště když se chce hráč seznámit s kompletní sérii. Poznat jakým směrem se ubíral vývoj, jaké nápady či vylepšení nakonec autoři zvolili.

Nemohu ale říci, že zrovna čtvrá epizoda by si mně dokonale získala. Sice potěší natáhnutí takové hry jakou je Doom, čtvrtá epizoda je ale spíše změtí zbytečně komplikovaných a obtížných levelů.

U původního DOOMa byla zábava, že hráč postupně nálezal tajná místa, bonusové předměty. Kompletní znalost levelu tak nabízela intenzivnější zážitek. To znamená vyšší obtížnost, vlézt se do určitého času, či zkusit takovou šílenost kdy se hráč neléčí, pokud opravdu nemusí (když ji může obejít).

Tento aspekt ale ve čtvrté epizodě nenacházím. Popravdě jsem byl rád, když jsem některé mise dokončil a už se zpět nevracel.

Je škoda, že jsme se nedočkali nějakých novinek, jako nová zbraň, či předmět.
Mise jsou pěknou výzvou, ale krkolomnost třeba v podobě šesté mise, docela dost kazí požitek z celého datadisku.

70% - chybí mi tu ta určitá přímost původní hry, ale těžko se to posuzuje s takovým časovým odstupem.
+8
  • PC 75
Ultimátní Doom kupodivu není tak ultimátní, jak by se mohlo zdát, neboť prakticky ve všem byl již překonán dřívějším Doomem II. Pravda, od datadisků se v tehdejší době příliš neočekávalo a faktem také zůstává, že nově přidaná čtvrtá epizoda je lepší a o poznání tužší, než tři původní v Doomu 1, ale stále to nic nemění na tom, že hráči by spíše ocenili datadisk k Doomu II, než k jedničcce, ať už kvůli dvouhlavňovce, nebo více druhům monster...

Co se však typické Doomovské akce týče, ta je zde samozřejmě přítomna v plné parádě, opět si zastřílíte dosytosti a s trochou štěstí snad i zaplníte obrazovku prasečí a impí krví a o to tady přece jde. Zatímco dnes hráči spíše touží po inovacích (což je logické), tak ruku na srdce, v roce 1995 jsme byli rádi i za přídavek toho samého.

HW: Minimum: 386 33 MHZ, 4 MB RAM / Doporučeno: 486 50 MHZ, 8 MB RAM

Pro: Další porce legendárního Doomu v plné parádě, datadisk obsahuje i původní hru.

Proti: Málo nového, o půl roku starší Doom II byl intenzivnější, zábavnější a masivnější.

+5 +6 −1